Rozhodčí řád UNCITRALu Část 1. Úvodní ustanovení Článek 1 Rozsah použití (1) Dohodnou-li se strany smlouvy písemně, že spory související s touto smlouvou budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle Řádu UNCITRALu, budou takové spory řešeny podle toho Řádu se změnami, které si strany sjednají písemně. (2) Rozhodčí řízení se řídí tímto Řádem, jestliže však některé z těchto pravidel odporuje ustanovení práva rozhodného pro rozhodčí řízení, od něhož se strany nemohou odchýlit, platí toto ustanovení. Článek 2 Oznámení, počítání času (1) Pro účely tohoto Řádu se každé oznámení, včetně sdělení, vyrozumění nebo návrhu považují za doručené, jestliže jsou osobně předány adresátovi nebo došly do jeho obvyklého bydliště, místa podnikání nebo na jeho poštovní adresu, nebo v případě, že žádné z těchto míst nelze zjistit při vynaložení náležité péče, jestliže došly na posledně známé bydliště nebo místo podnikání adresáta.Oznámení se považuje za doručené dnem, kdy bylo takto předáno. (2) Pro účely počítání času podle tohoto Řádu počíná lhůta běžet dnem, který následuje po doručení sdělení, oznámení, vyrozumění nebo návrhu. Jestliže poslední den takové lhůty připadá v bydlišti nebo v místě podnikání adresáta na svátek nebo na jiný den pracovního klidu, prodlužuje se lhůta do nejbližšího pracovního dne. Státní svátky a dny pracovního klidu v průběhu lhůty se do ní započítávají. Článek 3 Zahájení rozhodčího řízení (1) Strana, jež zahajuje rozhodčí řízení (dále jen žalobce), je povinna oznámit to druhé straně (dále jen žalovaný). (2) Rozhodčí řízení se považuje za zahájené dnem, kdy oznámení o rozhodčím řízení je doručeno žalovanému. (3) Oznámení o zahájení řízení musí obsahovat: a) požadavek, aby spor byl řešen v rozhodčím řízení; b) jména a adresy stran; c) poukaz na příslušnou rozhodčí doložku nebo na smlouvu o rozhodci; d) poukaz na smlouvu, z níž nebo v souvislosti s níž vznikl spor; e) obecné vymezení nároku a popřípadě uvedení sporné částky; f) žalobní žádání g) navrhovaný počet rozhodců (tj. jeden nebo tři), jestliže se strany na tom již předtím nedohodly. (4) Oznámení o zahájení řízení může rovněž obsahovat: a) návrhy na jmenování jediného rozhodce a orgánu pro jmenování podle článku 6 odst.1; b) oznámení o jmenování rozhodce podle článku 7; c) žalobu uvedenou v článku 18. Článek 4 Právní zastoupení a pomoc Strany mohou mít zástupce nebo poradce, které si zvolí. Jména a adresy takových osob musí být sděleny písemně druhé straně; ze sdělení musí vyplývat, zda jde o zástupce nebo poradce. Část II. Složení rozhodčího senátu Článek 5 Počet rozhodců Jestliže se strany nedohodly předem na počtu rozhodců (tj. 1 nebo 3) a do 15 dnů po doručení oznámení o zahájení rozhodčího řízení žalované straně nevysloví souhlas, aby byl spor rozhodnut jedním rozhodcem, musí být jmenováni tři rozhodci. Jmenování rozhodců (články 6 až 8) Článek 6 (1) Má-li být jmenován jeden rozhodce, může kterákoli ze stran navrhnout druhé straně: a) jméno jedné nebo více osob, z nichž jedna by měla působit jako jediný rozhodce, a b) jestliže strany nedohodly orgán pro jmenování, jméno jedné nebo více institucí nebo osob, z nichž jedna by měla působit jako orgán pro jmenování (2) Jestliže do 30 dnů od doručení návrhu jedné straně podle odstavce 1 se strany nedohodnou na volbě jediného rozhodce, bude tento rozhodce jmenován orgánem pro jmenování, na němž se strany dohodly. Jestliže se strany na tomto orgánu nedohodnou a nebo jestliže tento dohodnutý orgán odmítne jmenovat nebo nejmenuje rozhodce do 60 dnů od doručení žádosti strany o takové jmenování, může se kterákoli strana obrátit na generálního tajemníka Stálého rozhodčího soudu v Haagu, aby určil orgán pro jmenování. (3) Na žádost jedné ze stran jmenuje orgán pro jmenování co nejdříve jediného rozhodce. Pokud obě strany nevyloučí vzájemnou dohodou takový postup, resp. pokud podle názoru orgánu pro jmenování není naznačený postup pro daný případ vhodný, bude při jmenování uvedený orgán postupovat takto: a) na žádost jedné ze stran sdělí orgán pro jmenování oběma stranám totožný seznam obsahující tři jména; b) do 15 dnů po doručení tohoto seznamu může každá strana seznam vrátit orgánu pro jmenování s vyškrtnutím jména nebo jmen, proti nimž na námitky a označením zbylých jmen čísly podle pořadí, v němž by jim dávala přednost; c) po uplynutí uvedené lhůty orgán pro jmenování jmenuje jediného rozhodce z osob, jež byly schváleny v seznamu mu vráceném, a to v souladu s pořadím sděleném stranami; d) jestliže se nemůže z jakýchkoli důvodů uskutečnit jmenování podle uvedeného postupu, může orgán pro jmenování pojmenovat jediného rozhodce podle svého uvážení. (5) Při jmenování vezme orgán pro jmenování v úvahu okolnosti, které jsou s to zajistit, aby byl jmenován nezávislý a nestranný rozhodce, a přihlíží rovněž k vhodnosti jmenování rozhodce jiné státní příslušnosti, než mají strany. Článek 7 (1) Jestliže mají být jmenováni tři rozhodci, jmenuje každá strana jednoho rozhodce. Oba takto jmenovaní rozhodci zvolí třetího rozhodce, který bude působit jako předseda senátu. (2) Jestliže do 30 dnů od doručení oznámení jedné strany o jmenování rozhodce druhá strana nesdělí prvé straně, kterého rozhodce jmenovala: a) první strana může požádat orgán pro jmenování předem určený stranami, aby jmenoval druhého rozhodce, nebo b) jestliže orgán pro jmenování nebyl stranami určen nebo jestliže předem určený orgán odmítá působit jako orgán pro jmenování nebo jej nejmenuje do 30 dnů od doručení příslušné žádosti strany o jeho jmenování, první strana může požádat generálního tajemníka Stálého rozhodčího soudu v Haagu, aby určil orgán pro jmenování. (3) Jestliže se oba rozhodci nedohodnou do 30 dnů po jmenování druhého rozhodce na předsedovi senátu, bude tento jmenován orgánem pro jmenování týmž způsobem, jako jediný rozhodce podle článku 6. Článek 8 (1) Je-li orgán pro jmenování požádán o jmenování rozhodce podle článku 6 nebo 7, strana, která o to požádala, zašle orgánu pro jmenování opis oznámení o zahájení rozhodčího řízení, opis smlouvy, z níž nebo v souvislosti s níž spor vznikl a opis rozhodčí smlouvy, pokud není obsažena ve smlouvě. Orgán pro jmenování může požadovat od kterékoli strany informace, jež považuje za nutné pro výkon své působnosti. (2) Je-li navržena jedna nebo více osob k jmenování za rozhodce, je třeba uvést jejich plná jména, adresy a státní příslušnost, jakož i jejich kvalifikaci. Odmítnutí rozhodců (články 9 až 12) Článek 9 Osoba, která přichází v úvahu pro jmenování jako rozhodce, sdělí každému, kdo se na ni obrátí v souvislosti s jejím eventuálním jmenováním, všechny okolnosti, jež by mohly vyvolat oprávněné pochybnosti o její nestrannosti a nezávislosti. Rozhodce již jmenovaný nebo zvolený sdělí takové okolnosti stranám, ledaže je již o těchto okolnostech informoval. Článek 10 (1) Kterýkoli rozhodce může být odmítnut, existují-li okolnosti vzbuzující oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti nebo nezávislosti. (2) Strana může odmítnout rozhodce, kterého sama jmenovala, pouze z důvodů, o nichž se dověděla po jeho jmenování. Článek 11 (1) Strana, která zamýšlí odmítnout rozhodce, oznámí odmítnutí do 15 dnů od doby, kdy jí bylo sděleno jmenování odmítaného rozhodce nebo do 15 dnů poté, co se dověděla o okolnostech zmíněných v článcích 9 a 10. (2) Odmítnutí musí být oznámeno druhé straně, rozhodci, který je odmítán, a ostatním členům rozhodčího senátu. Oznámení musí být učiněno písemně s uvedením důvodu odmítnutí. (3) Byl li rozhodce odmítnut jednou stranou, může druhá strana s odmítnutím souhlasit. I rozhodce se po odmítnutí může své funkce vzdát. V žádném z obou případů to nelze považovat za uznání důvodů pro odmítnutí. V obou případech se použije v celém rozsahu postupu stanoveného v článcích 6 nebo 7 pro jmenování náhradního rozhodce, i když při jmenování odmítnutého rozhodce strana nevyužila svého práva jmenovat rozhodce nebo podílet se na jeho jmenování. Článek 12 (1) Nesouhlasí-li druhá strana s odmítnutím a odmítnutý rozhodce se nevzdá své funkce, rozhodne o odmítnutí: a) orgán pro jmenování, jestliže rozhodce jmenoval původně tento orgán; b) orgán pro jmenování, jestliže tento orgán sice rozhodce nejmenoval, avšak byl pro jmenování určen; c) ve všech ostatních případech orgán pro jmenování, který bude určen postupem stanoveným pro určení orgánu pro jmenování podle článku 6. (2) Jestliže orgán pro jmenování vyhoví odmítnutí, náhradní rozhodce bude jmenován nebo zvolen způsobem, který je určen pro jmenování nebo volbu rozhodce podle článků 6 až 9; jestliže však tento postup vyžaduje určení orgánu pro jmenování, bude rozhodce jmenován orgánem pro jmenování, který rozhodl o odmítnutí. Článek 13 Nahrazení rozhodce (1) Zemře-li rozhodce nebo se vzdá své funkce v průběhu rozhodčího řízení, bude náhradní rozhodce jmenován nebo zvolen způsobem stanoveným v článcích 6 až 9, který byl použit pro jmenování nebo volbu rozhodce, jenž má být nahrazen. (2) Nevykonává-li rozhodce svou funkci nebo je-li de iure nebo de facto nemožné, aby svou funkci vykonával, bude použito postupu stanoveného pro případ odmítnutí a nahrazení rozhodce podle předchozích článků. Článek 14 Opakování ústních jednání při nahrazení rozhodce Jestliže podle článků 11 až 13 je nahrazen jediný rozhodce nebo předseda senátu, všechna předchozí ústní jednání se opakují; jestliže je nahrazen jiný rozhodce, mohou být taková předchozí ústní jednání podle volné úvahy rozhodčího senátu opakována. Část III. Rozhodčí řízení Článek 15 Obecná ustanovení (1) S výhradou ustanovení tohoto Řádu může rozhodčí senát vést rozhodčí řízení způsobem, který pokládá za přiměřený, se stranami však musí být zacházeno na základě rovnosti a oběma musí být poskytnuta v každém stádiu řízení možnost vyložit svá stanoviska a přednést své návrhy. (2) Požádá-li o to jedna ze stran v jakémkoli stádiu řízení, stanoví rozhodčí senát ústní jednání k provedení důkazů výslechem svědků a znalců nebo k přednesu stanovisek. Nepožádá-li o to žádná ze stran, rozhodne rozhodčí senát, zda se má konat ústní jednání nebo zda bude jednání provedeno na základě písemností a jiných podkladů. (3) Všechny podklady nebo sdělení předané rozhodčímu senátu jednou stranou musí být touto stranou současně oznámeny druhé straně. Článek 16 Místo rozhodčího řízení (1) jestliže se strany nedohodnou na místě rozhodčího řízení, určí toto místo rozhodčí senát s přihlédnutím k okolnostem, za kterých se rozhodčí řízení koná. (2) Rozhodčí senát může určit místo rozhodčího řízení na území státu dohodnutého stranami. Může vyslýchat svědky a konat porady rozhodců na kterémkoli místě, které pokládá za vhodné s přihlédnutím k okolnostem, za kterých se rozhodčí řízení koná. (3) Rozhodčí senát se může sejít na kterémkoli místě, které považuje za vhodné pro ohledání zboží a jiných věcí nebo dokladů. Strany musí být včas vyrozuměny, aby takovému ohledání mohly být přítomny. (4) Rozhodčí nález musí být vydán v místě rozhodčího řízení. Článek 17 Jazyk (1) S výhradou dohody stran, určí rozhodčí senát ihned po svém jmenování jazyk nebo jazyky, jež se používají v rozhodčím řízení. Toto určení se týká žaloby, žalobní odpovědi a všech dalších písemných podání, a v případě ústních jednání i jazyků používaných v těchto jednáních. (2) Rozhodčí senát může nařídit, aby vedle jakéhokoli dokladu, připojeného k žalobě nebo žalobní odpovědi nebo vedle jakéhokoli dodatečného podání nebo důkazu, předloženého v původním jazyku v průběhu řízení, byl předán i překlad do jazyka nebo jazyků dohodnutých stranami nebo stanovených rozhodčím senátem. Článek 18 Žaloba (1) Žalobce je povinen předložit ve lhůtě stanovené rozhodčím senátem žalovanému a každému z rozhodců písemnou žalobu, pokud nebyla žaloba již obsažena v oznámení o zahájení rozhodčího řízení. K žalobě je nutno přiložit opis smlouvy a pokud v ní není rozhodčí smlouva obsažena, kopii rozhodčí smlouvy. (2) Žaloba musí zahrnovat tyto údaje: a) jména a adresy stran b) vylíčení skutkových okolností, o něž se žaloba opírá c) sporné body d) žalobní žádání Žalobce musí připojit k žalobě všechny doklady, které považuje za významné, nebo může uvést, které doklady nebo důkazy předloží. Článek 19 Žalobní odpověď (1) Žalovaný předloží ve lhůtě určené rozhodčím senátem žalobní odpověď žalobci a každému z rozhodců. (2) Žalobní odpověď musí obsahovat zaujetí stanoviska k údajům žaloby uvedeným v článku 18 odst. 2 pod písm. b), c) a d). Žalovaný může připojit k odpovědi všechny doklady, o které opírá svou obhajobu, nebo může uvést, které doklady nebo důkazy předloží později. (3) Žalovaný může v žalobní odpovědi nebo později v rozhodčím řízení, jestliže rozhodčí senát rozhodne, že za daných okolností je odklad odůvodněný, podat protižalobu z téže smlouvy, resp. uplatnit nárok z téže smlouvy k započtení. (4) Ustanovení článku 18 odst.2 platí i pro protižalobu a pro nárok uplatněný k započtení. Článek 20 Změny a doplňky žaloby a žalobní odpovědi V průběhu rozhodčího řízení může každá strana měnit nebo doplnit svou žalobu nebo žalobní odpověď, pokud rozhodčí senát nepovažuje povolení takové změny či doplňku za nevhodné, vzhledem k opožděnému uplatnění či vzhledem k újmě pro druhou stranu nebo s ohledem na jiné okolnosti. Žaloba však nesmí být změněna či doplněna takovým způsobem, aby vybočovala z rámce rozhodčí doložky nebo smlouvy o rozhodci. Článek 21 Námitky nepříslušnosti rozhodčího senátu (1) Rozhodčí senát je oprávněn rozhodovat o námitkách nedostatku pravomoci (příslušnosti), včetně námitek týkajících se existence nebo platnosti rozhodčí doložky nebo smlouvy o rozhodci. (2) Rozhodčí senát je oprávněn rozhodovat o existenci nebo platnosti smlouvy, jejíž součástí je rozhodčí doložka. Pro účely článku 21 se považuje rozhodčí doložka, jež je součástí smlouvy a jež stanoví rozhodčí řízení podle těchto pravidel, za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy. Rozhodnutí rozhodčího senátu, že smlouva je neplatná, nezpůsobuje bez dalšího neplatnost rozhodčí doložky. (3) Námitka nedostatku pravomoci (příslušnosti) rozhodčího senátu musí být vznesena nejpozději v žalobní odpovědi, resp. pokud jde o protižalobu, v odpovědi na ni. (4) V zásadě má rozhodčí senát rozhodnout o námitce nedostatku své pravomoci (příslušnosti) jako o předběžné otázce. Rozhodčí senát však může pokračovat v řízení a o námitce rozhodnout v konečném nálezu. Článek 22 Další podání Rozhodčí senát rozhodne, která další podání vedle žaloby a žalobní odpovědi jsou strany povinny nebo oprávněny předložit a určí lhůty, ve kterých tato sdělení musí být předložena. Článek 23 Lhůty Lhůty stanovené rozhodčím senátem pro předložení podání (včetně žaloby a žalobní odpovědi) nemají překročit 45 dnů. Rozhodčí senát však může prodloužit tuto lhůtu, jestliže považuje toto prodloužení za odůvodněné. Důkazy a ústní jednání (články 24 a 25) Článek 24 (1) Každá strana musí prokázat skutečnosti, jichž se dovolává na podporu své žaloby nebo žalobní odpovědi. (2) Považuje-li to rozhodčí senát za účelné, může vyzvat jednu stranu, aby mu a druhé straně předložila ve lhůtě, kterou určí, seznam dokladů a jiných důkazů, jichž má v úmyslu se dovolávat na podporu sporných skutečností uvedených v žalobě nebo v žalobní odpovědi. (3) Rozhodčí senát může požadovat od stran kdykoli během rozhodčího řízení, aby předložily doklady nebo jiné důkazy ve lhůtě, kterou stanoví. Článek 25 (1) V případě ústního jednání musí rozhodčí senát s dostatečným předstihem oběma stranám oznámit datum, hodinu a místo ústního jednání. (2) Mají-li být slyšeni svědci, musí každá ze stran oznámit rozhodčímu senátu a druhé straně nejméně 15 dní před ústním jednáním jména a adresy svědků, které hodlá představit, předmět výslechu a jyzyky, v nichž budou svědkové vypovídat. (3) Rozhodčí senát učiní opatření k překladu ústních přednesů při ústním jednání a k pořízení zápisu o jeho průběhu, považuje-li kterékoliv opatření za nutné vzhledem k okolnostem případu, nebo jestliže se na tom strany dohodly a oznámily tuto dohodu rozhodčího senátu nejpozději 15 dní před konáním ústního jednání. (4) Nedohodnou-li se strany jinak, bude ústní jednání neveřejné. Rozhodčí senát může požádat svědky, aby nebyly přítomni při výslechu jiných svědků. Rozhodčí senát určí podle volné úvahy způsob svědeckého výslechu. (5) Důkaz svědeckou výpovědí se může také uskutečnit písemným prohlášením podepsaným svědkem. (6) Rozhodčí senát posoudí přípustnost, závažnost, průkaznost a význam nabízených důkazů. Článek 27 Znalci (1) Rozhodčí senát může jmenovat jednoho nebo více znalců k předložení písemné zprávy ohledně jim přesně určených otázek. Opis usnesení o pověření znalce zašle senát oběma stranám. (2) Strany jsou povinny poskytnout znalci veškeré rozhodující informace a předložit mu k prohlédnutí potřebné doklady nebo zboží, o něž je požádá. Jakýkoli rozpor mezi stranou a znalcem o potřebnosti těchto informací a podkladů se předloží k rozhodnutí rozhodčímu senátu. (3) Po obdržení znaleckého posudku zašle rozhodčí senát jeho opis stranám a poskytne jim příležitost, aby se k posudku písemně vyjádřily. Každá strana je oprávněna zkoumat jakýkoli doklad, o který se opírá znalecký posudek. (4) Na návrh strany může být znalec po předložení posudku slyšen v ústním jednání; při něm musí být stranám poskytnuta možnost jednání se zúčastnit a klást znalci otázky. Při tomto ústním jednání může každá ze stran představit znalce, aby se vyjádřil ke sporným otázkám. na takový postup se použije ustanovení článku 25. Článek 28 Zmeškání (1) Jestliže ve lhůtě určené rozhodčím senátem žalobce nepředloží žalobu a neprokáže dostatečný důvod svého prodlení, rozhodčí senát rozhodne o zastavení rozhodčího řízení. Jestliže ve lhůtě určené rozhodčím senátem žalovaný nezašle žalobní odpověď a dostatečně nezdůvodní své prodlení, nařídí rozhodčí senát pokračování v rozhodčím řízení. (2) Jestliže se některá ze stran nedostaví k ústnímu jednání, k němuž byla dle tohoto Řádu řádně předvolána a dostatečně svou nepřítomnost neodůvodní, rozhodne rozhodčí senát pokračovat v rozhodčím řízení. (3) Jestliže některá ze stran, ačkoliv řádně vyzvána k předložení písemných důkazů, tyto nepředloží ve stanovené lhůtě a dostatečně neodůvodní své prodlení, rozhodne rozhodčí senát na základě důkazů, které má k dispozici. Článek 29 Ukončení jednání (1) Rozhodčí senát se může dotázat stran, zda navrhují předložení dalších důkazů nebo slyšení svědků, či zda mají další přednesy. Není-li takových návrhů, může prohlásit ústní jednání za ukončené. (2) Vzhledem k mimořádným okolnostem může senát, považuje-li to za nutné, z vlastního popudu nebo na návrh strany znovu otevřít ústní jednání kdykoliv před vydáním rozhodčího nálezu. Článek 30 Vzdání se nároku z porušení Řádu Je-li si jedna strana vědoma toho, že kterékoli ustanovení nebo požadavek tohoto Řádu nebyly dodrženy a pokračuje v rozhodčím řízení, aniž proti tomu vznese okamžitě námitku, bude se mít za to, že se vzdala práva tuto námitku uplatnit. Část IV. Rozhodčí nález Článek 31 Rozhodnutí (1) Rozhodují-li tři rozhodci, musí být jakýkoli rozhodčí nález nebo jiné rozhodnutí senátu usnesen většinou hlasů. (2) V procesních otázkách, kde nebylo dosaženo většiny nebo v případech, kdy k tomu dá zmocnění rozhodčí senát, rozhoduje samostatně předseda senátu, jeho rozhodnutí podléhá eventuálnímu přezkoumání rozhodčím senátem. Článek 32 Forma a účinky rozhodčího nálezu (1) Vedle konečného rozhodnutí může rozhodčí senát vydat předběžný, mezitímní nebo částečný rozhodčí nález. (2) Rozhodčí nález musí být vydán písemně a je konečný a závazný pro strany. Strany se zavazují jej neodkladně splnit. (3) Rozhodčí senát odůvodní rozhodčí nález, pokud se strany nedohodnou, že nález nebude odůvodňován. (4) Rozhodčí nález musí být podepsán rozhodci s uvedením dne a místa vydání. Rozhodují-li rozhodci tři a jeden z nich rozhodčí nález nepodepíše, poznamenají se v něm důvody, proč podpis chybí. (5) Rozhodčí nález smí být zveřejněn jen se souhlasem obou stran. (6) Opisy rozhodčího nálezu podepsané rozhodci zašle rozhodčí senát stranám. (7) Jestliže zákonné předpisy upravují rozhodčí řízení v zemi, kde je rozhodčí nález vydán, vyžadují, aby byl rozhodčí nález rozhodčím senátem uložen nebo registrován, splní senát tuto povinnost v zákonem předepsané lhůtě. Článek 33 Rozhodné právo a rozhodování ex aequo et bono (1) Rozhodčí senát použije práva, které strany zvolily jako rozhodné pro posouzení merita sporu. Jestliže strany právo nezvolí, použije rozhodčí senát práva rozhodného podle kolizněprávních předpisů, které považuje v daném případě za použitelné. (2) Rozhodčí senát rozhoduje jako amiable compositeur nebo ex aequo et bono pouze, kdy jej strany k tomu výslovně zmocnily a jestliže to připouští právo aplikovatelné na rozhodčí řízení. (3) Ve všech případech rozhoduje rozhodčí senát v souladu s ustanoveními smlouvy, bera zřetel na obchodní zvyklosti použitelném v daném případě. Článek 34 Smír nebo jiné důvody zastavení řízení (1) Jestliže se strany před vynesením rozhodčího nálezu dohodnou na smíru, rozhodčí senát buď zastaví rozhodčí řízení usnesením, nebo pojme smír do rozhodčího nálezu podle dohodnutých podmínek, jestliže strany o to požádají a rozhodčí senát s tím souhlasí. Rozhodčí senát není povinen takový nález odůvodnit. (2) Jestliže před vynesením rozhodčího nálezu z jiného důvodu, než uvedeného v odstavci 1, odpadne důvod řízení nebo se řízení stane nemožným, vyrozumí senát strany o svém úmyslu zastavit rozhodčí řízení usnesením. Rozhodčí senát je oprávněn takové usnesení vydat, pokud některá strana proti tomu nepodá oprávněné námitky. (3) Opis usnesení o zastavení rozhodčího řízení nebo rozhodčího nálezu vydaného podle dohodnutých podmínek, podepsaný rozhodci, bude doručen rozhodčím senátem stranám. Je-li rozhodčí nález vydán na základě smíru, platí ustanovení článku 32 odst. 2 a odst. 4 až 7. Článek 35 Výklad rozhodčího nálezu (1) Do 35 dnů od doručení rozhodčího nálezu může kterákoli strana požádat rozhodčí senát o výklad rozhodčího nálezu, o této žádosti vyrozumí druhou stranu. (2) Výklad musí být podán písemně do 45 dnů po obdržení žádosti. Výklad tvoří součást rozhodčího nálezu a platí pro něj ustanovení článku 32 odst. 2 až 7. Článek 36 Oprava rozhodčího nálezu (1) Do 30 dnů od doručení rozhodčího nálezu může kterákoli strana požádat rozhodčí senát, aby opravil jakékoli početní chyby, chyby vzniklé při přepisu či tisku, nebo jiné chyby podobné povahy, o žádosti musí být vyrozuměna druhá strana. Rozhodčí soud může do 30 dnů od doručení rozhodčího nálezu takové chyby opravit z vlastního popudu. (2) Opravy musí být provedeny písemně a platí pro ně ustanovení článku 32 odst. 2 až 7. Článek 37 Doplňující rozhodčí nález (1) Do 30 dnů od doručení rozhodčího nálezu může kterákoli strana požádat rozhodčí senát, aby vydal doplňující rozhodčí nález ohledně nároků uplatněných v rozhodčím řízení, o nichž nebylo v rozhodčím nálezu rozhodnuto, o žádosti musí být vyrozuměna druhá strana. (2) Považuje-li rozhodčí senát tuto žádost za oprávněnou a dospěje-li k závěru, že opomenutí může být napraveno bez dalšího ústního jednání nebo důkazu, doplní rozhodčí nález do 60 dnů po obdržení žádosti. (3) Pro vydání doplňujícího rozhodčího nálezu platí ustanovení článku 32 odst. 2 až 7. Náklady (články 38 až 40) Článek 38 Rozhodčí senát určí náklady rozhodčího řízení ve svém rozhodčím nálezu. Pojem náklady zahrnuje pouze: a) odměny členů senátu, jež musí být udány zvlášť pro každého rozhodce a stanoveny rozhodčím senátem podle článku 39; b) cestovní a jiné výlohy rozhodců; c) náklady na znalce a jinou pomoc, vyžádanou rozhodčím senátem; d) cestovní a jiné náklady svědků ve výši schválené rozhodčím senátem; e) náklady na právní zastoupení a pomoc úspěšné strany, jestliže byly uplatněny v rozhodčím řízení, a to pouze do výše, kterou rozhodčí senát uzná za přiměřenou; f) jakékoli poplatky nebo výlohy orgánu pro jmenování, jakož i generálního tajemníka Stálého rozhodčího soudu v Haagu. Článek 39 (1) Odměny členů rozhodčího senátu musí být v přiměřené výši s přihlédnutím k hodnotě předmětu sporu, ke složitosti případu, k času strávenému rozhodci a ke všem dalším rozhodným okolnostem. (2) Byl-li orgán pro jmenování dohodnut stranami nebo určen generálním tajemníkem Stálého rozhodčího soudu v Haagu, a vydal-li tento orgán sazebník odměn pro rozhodce v mezinárodních sporech, které spadají do jeho působnosti, vezme rozhodčí senát tento sazebník v úvahu v rozsahu, který považuje za přiměřený s přihlédnutím k okolnostem daného případu. (3) Jestliže orgán pro jmenování nevydal sazebník odměn pro rozhodce v mezinárodních sporech, může kterákoli strana kdykoli požádat orgán pro jmenování, aby oznámil, na jakém základě jsou obvykle určovány odměny v mezinárodních sporech, pro které orgán jmenuje rozhodce. Jestliže orgán pro jmenování této žádosti vyhoví, vezme rozhodčí senát v úvahu takovou informaci při stanovení odměn ve výši, kterou považuje za přiměřenou s přihlédnutím k okolnostem daného případu. (4) V případech uvedených v odstavci 2 a 3 určí rozhodčí senát své odměny až po poradě s orgánem pro jmenování, jestliže o to strana požádá a orgán pro jmenování souhlasil s výkonem této své funkce; orgán pro jmenování může sdělit rozhodčímu senátu jakékoli připomínky, které považuje za vhodné v souvislosti s určením odměn. Článek 40 (1) S výjimkou ustanovení odstavce 2 musí náklady rozhodčího řízení nést zásadně neúspěšná strana. Rozhodčí senát však může rozdělit jednotlivé náklady mezi obě strany, jestliže s přihlédnutím k okolnostem případu dojde k závěru, že toto rozdělení nákladů je rozumné. (2) Rozhodčí senát podle volné úvahy s přihlédnutím k okolnostem případu rozhodne, která strana má nést náklady právního zastoupení a pomoci uvedené v článku 38 písm. e); může však tyto náklady rozdělit mezi obě strany, zjistí-li, že takové rozdělení je rozumné. (3) Jestliže rozhodčí senát vydá usnesení o zastavení rozhodčího řízení nebo vydá rozhodčí nález na základě dohodnutého znění, stanoví náklady rozhodčího řízení uvedené v článku 38 a článku 39 odst. 1 v takovém usnesení nebo rozhodčím nálezu. (4) Rozhodčí senát nemůže účtovat nemůže účtovat další poplatky za výklad, opravu nebo doplnění svého nálezu podle článků 35 až 37. Článek 41 Jistota za náklady (1) Rozhodčí senát může po svém ustavení požádat, aby každá strana složila stejnou částku jako zálohu na náklady uvedené v článku 38 písm. a), b) a c). (2) V průběhu rozhodčího řízení může senát požadovat, aby strany složily další částky. (3) Jestliže se strany dohodly na orgánu pro jmenování nebo jestliže tento orgán určil generální tajemník Stálého rozhodčího soudu v Haagu a zmíněný orgán na návrh jedné ze stran tuto funkci převzal, musí rozhodčí senát určit výši zálohy teprve po poradě s tímto orgánem. Orgán pro jmenování může sdělit rozhodčímu senátu jakékoli připomínky, které považuje za vhodné v souvislosti s určením výše záloh nebo dalších dodatečných záloh. (4) Jestliže požadované zálohy nejsou plně zaplaceny do 30 dnů po doručení žádosti, vyrozumí o tom rozhodčí senát strany, aby kterákoli z nich mohla zaplatit požadovanou částku. Nebude-li platba provedena, rozhodčí senát může rozhodnout o přerušení nebo zastavení řízení. (5) Po vydání rozhodčího nálezu provede rozhodčí senát výúčtování záloh a vrátí stranám nepoužitý zůstatek. Vzor rozhodčí doložky Jakékoli spory, neshody nebo nároky vznikající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, z jejího porušení, ukončení platnosti nebo z její neplatnosti, budou řešeny v rozhodčím řízení podle nyní platných rozhodčích pravidel UNCITRALu. Do rozhodčí doložky mohou strany zahrnout: a) orgán pro jmenování je ... (jméno instituce nebo osob), b) rozhodčí senát se bude skládat z ... rozhodců (jednoho nebo tří), c) místem rozhodčího řízení bude ... (město nebo země), d) rozhodčí řízení se bude konat v ... jazyku (jazycích).