Zadání pro semináře z obecné části mezinárodního práva veřejného I

                                          Ak. r. 2004-2005

  Situace:

   29. listopadu 1947 Valné shromáždění OSN schválilo nezávaznou rezoluci č. 186 v níž rozdělilo
   mandátní území Palestiny na židovský stát a arabský stát. Liga arabských států však tuto
   rezoluci odmítla a prohlásila, že bude-li třeba postaví se proti židovskému státu silou. 14.
   května 1948 Židé vyhlásili nezávislý stát Izrael, který byl okamžitě uznán jak USA tak
   Sovětským svazem. Vzápětí armády sousedních států Izrael napadly. Prvnímu arabskému útoku
   izraelský stát odolal a nejenže svá území ubránil, ale podařilo se mu je i rozšířit. Od ledna
   do dubna 1949 sjednal Izrael na ostrově Rhodos se sousedními státy dohody o příměří. Ovšem
   arabské státy dávaly jasně najevo, že jejich přijetí v žádném případě naznamená uznání státu
   Izrael a čekaly pouze na svojí příležitost. V roce 1967 se smyčka kolem Izraele začala
   stahovat. V květnu egyptský prezident požádal o stažení jednotek OSN ze Sinaje a uzavřel
   izraelským lodím Akabský záliv. V červnu se Izrael rozhodl pro preventivní útok a izraelské
   ozbrojené síly napadly a porazily vojska Egypta a Jordánska na základě doktríny založené na
   pohybu a překvapení.

   V roce 1981 Izrael bombardoval iráckou jadernou elektrárnu Osirak, ještě před jejím dokončením
   z důvodu obavy, že by tam vyhořelé palivo mohlo být využito k výrobě atomových bomb.

   Ve všech třech případech použití ozbrojené síly proti jinému státu argumentoval Izrael právem
   na sebeobranu. V roce 1948-49 se dle Izraele jednalo o reakční sebeobranu. V roce 1967 o
   preventivní sebeobranu (anticipatory self-defence). V roce 1981 o preemptivní sebeobranu.

   

   Otázky:

   

   1.      Co je obsahem práva na sebeobranu?

   2.      Jaké podmínky musí být splněny pro aplikaci čl. 51 Charty OSN (srov. definici
   sebeobrany, která byla podána Webstrem v případu Caroline  )

   3.      Je právo na sebeobranu též součástí obyčejového mezinárodního práva?

   4.      Najdete argument pro tvrzení, že preventivní nebo preemptivní sebeobrana je obyčejovým
   mezinárodním právem?

   5.      Jaký je rozdíl mezi preventivní a preemptivní sebeobranou?

   6.      Porušil Izrael v některém z hora uvedených případů mezinárodní právo (jaký závazek a
   povinnost konkrétně)?

   

   Dokumenty (donést sebou na seminář):

   1.      Charta Organizace spojených národů

   

   Povinná literatura:

   1.      Malenovský, J., Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k vnitrostátnímu
   právu, zvláště k právu českému, 4. vyd., MU -- nakl. Doplněk, Brno, 2004, str. 315-334

   2.      Čepelka, Č., Šturma P., Mezinárodní právo veřejné, Eurolex Bohemia, Praha, 2003,
   str.642-649

   

   Doporučená literatura:

    1. Seidl-Hohenveldern, I., Mezinárodní právo veřejné , Codex Bohemia, Praha, 1999, 2. vydání,
       ASPI Publishing, Praha, 2001