V. Sociální chování, sociální jednání a typy společenské vazby

   

   Chování představuje souhrn aktivit jedince, které jsou viditelné z vnějšku a jsou více nebo
   méně diferencovanou reakcí na vnitřní nebo vnější podněty.

   

   Jednání je vědomá, k cíli zaměřená činnost, která zahrnuje vědomé uvážení a je v podstatě
   řešením určitého úkolu.

   

   V souvislosti s chováním a jednáním se užívají přívlastky:

   ·      sociální (neboli společenské) - vyjadřuje, že chování má určitý význam pro jiné
   sociální subjekty, a že jedinec bere v úvahu existenci jiných sociálních subjektů přítomných
   buď bezprostředně nebo zprostředkovaně zastoupením materiální nebo duchovní kulturou,

   ·      prosociální - chování usiluje o vytvoření sociálně žádoucích vztahů a situací,

   ·      antisociální - opak prosociálního,

   ·      asociální - nedbá sociálních ohledů, nemá pochopení pro jiné a jejich potřeby,

   ·      societální  – vyjadřuje společenské poslání.

   

   Úrovně sociální vazby:

     o Setkávání v prostoru
     o Psychická vazba
     o Sociální kontakt
     o Společenský vztah

   

   Společenský vztah lze charakterizovat jako stav vzájemné závislosti a ovlivňování sociálních
   subjektů, který se realizuje zejména v závislosti na jejich sociální jednání.

   

   Základními prvky společenského vztahu jsou:

   ·      účastníci vztahu,

   ·      vzájemná vazba - nějaká hodnota, na níž je vztah vybudován,

   ·      povinnosti a závazky - normativní vymezení činností, jež vztah naplňují.

   

   Společenské vztahy se realizují na třech úrovních:

   ·      mikrosociální - mezi jedinci navzájem a jedincem a skupinou,

   ·      mezosociální - vztahy mezi skupinami a organizacemi,

   ·      makrosociální - na celospolečenské úrovni mezi velkými společenskými skupinami (např.
   politickými stranami).

   

   Společenské vztahy, které jsou upravovány právními normami se stávají zároveň právními vztahy,
   jimiž se však společenský vztah nevyčerpává.

   

   Chování aktérů ve společenských vztazích je určováno:

     o psychickými momenty,
     o sociálně psychologickými tendencemi jedince,
     o sociálními momenty, zejména tlakem sociálních regulativů, aktuální sociální situací a
       začleněním jedince do sociálních struktur a sítí.