II. Biologické a sociokulturní základy sociálního života

   

   Člověk podléhá zákonitostem přírody i společnosti (kultury).

   

   Přírodně založené faktory sociálního života:

   1. Vnitřní biologické faktory (příroda v nás), které lze rozdělit na:

          1.1. dispozice druhové (vzpřímená postava, hlasový mechanismus apod.),

          1.2. dispozice individuální (pohlaví, věk, schopnosti apod.).

   2. Environmentální faktory - přírodní a životní prostředí života společnosti

             (podnebí, kvalita půdy apod.).

   3. Demografické faktory - jevy týkající se obyvatelstva (hustota, stárnutí

             populace, rozvodovost apod.).

   

   Vliv přírodních faktorů lze shrnout do 2 tezí:

   ·      příroda je nezbytným předpokladem existence člověka, společnosti a sociálního života,

   ·      ve všech společenských vztazích a procesech spolupůsobí i jejich biologická (přírodní)
   komponenta.

   

   Vliv přírodně založených faktorů však nelze interpretovat jako vliv jediný a určující, jak to
   činily naturalistické směry v sociologii, které vliv těchto faktorů absolutizovaly.

   

   Mechanismus a rozsah působení přírodních faktorů na sociální život odkrývají některé
   biologické vědy:

   

   Etologie - studuje způsoby života zvířat a jejich vzájemné vztahy, kdy mezi zvířata zahrnuje i
   člověka. Zaměřuje se na zkoumání příčin a funkcí sociálních mechanismů a typologie forem
   sociálního života. Významným etologem byl německý biolog Konrad Lorenz (1903-1989).

   

   Sociobiologie - založil ji americký biolog Edward Wilson (1929-) v roce 1975 knihou
   „Sociobiologie“. Sociobiologii chápal jako “sociologii živočišné říše”, která studuje
   biologickou bázi všech forem sociálního chování. Sociobiologie hledá paralely mezi chováním
   zvířat a lidským chováním s důrazem na genetické a neurochemické faktory.

   

   Sociální život je určován především sociokulturními faktory.