III-IV.  Biologické a sociokulturní faktory v sociálním chování

   

   Lidské chování je ovlivňováno řadou biosociálních determinant.

   

   

   Biologické faktory v sociálním chování

   

   ·      Pohlaví - odlišnost některých psychických vlastností a způsobů chování mužů a žen
   (např. u mužů vyšší agresivita, boj o dominanci, menší citovost, riskování) je v určité míře
   dána biochemicky a funkcemi mozku jako důsledek působení dělby práce a sociálních pozic
   ustálených v průběhu lidské antropogeneze trvající několik milionů let. Kulturně ustavený
   stereotyp pohlaví jako kulturou reprodukovaná představa „přirozených” mužských resp. ženských
   vlastností a způsobů chování je po staletí vštěpována a posilována a stala se tak sociálně
   přijímanou normou.  Západní kulturou vytvořený obraz muže a ženy je však sociální a kulturní
   konstrukcí, která není příznačná pro všechny lidské kultury, jak ukázala např. americká
   antropoložka M. Meadová). Sociálními a kulturními faktory jako příčinami rozdílů v mužském a
   ženském chování a sociální nerovnosti mužů a žen se zabývá vědní obor gender studies.

   

   ·      Věk - je výsledkem biologického procesu stárnutí, který má však významné sociální a
   kulturní kontexty. Mluvíme v této souvislosti o:

   1.    sociálním času - je určován zejména sociálním významem přisuzovaný běhu času, zvláště
   podle rytmu sociálních činností,

   2.    sociálním stárnutí - sociálně vnímaném procesu stárnutí,

   3.    sociálním věku - vedle věku chronologického a biologického představuje chápání  věku
   vztaženého k sociálnímu postavení, stupni sociální prestiže a ke specifickým sociálním rolím.

   

   ·     Etnicita - dříve používaný termín „rasa“ představuje společenskou konstrukci vystavěnou
   na antropologicky chápané odlišnosti somatických a dalších biologických rysů lidské populace.
   Nelze přijmout tvrzení,  že některé „rasy” jsou z hlediska psychických vlastností nebo jiných
   hledisek hodnotnější. Somatické rozdíly jsou dány dlouhodobou adaptací na klima, civilizační
   rozdíly především rozdílným sociálně-ekonomickým vývojem a odlišnou kulturní tradicí.

   

   ·      Geneticky předávané schopnosti a vlastnosti - nepředurčují deterministicky lidské
   chování. Genetické dispozice sami o sobě nevedou nutně k asociálnímu, deviantnímu chování,
   genetická vloha ale zvyšuje práh citlivosti na působení určitých vlivů sociálního prostředí.

   

    Sociokulturní determinace sociálního chování

   

   Člověk jako tvor společenský (zoon politikon) si v procesu socializace osvojuje lidskou
   kulturu a vrůstá do společenských vztahů. Mluvíme o kultuře (společnosti) v člověku. Německý
   sociolog Ralf Dahrendorf charakterizuje člověka označením homo sociologicus - člověk je
   uvězněn v sociálních sítích a rolích.

   

   Sociokulturní determinaci můžeme vyjádřit dvěma tezemi:

   ·      bez života ve společnosti se člověk nestane člověkem - nerozvinou se jeho lidské
   vlastnosti a schopnosti,

   ·      člověk je takový, jaká je společnost - člověk se od sociálního života a sociálních
   vztahů nemůže distancovat.