Sociální deviace

   

   Sociální deviaci chápeme jako odchylku od společenské normy nebo skupiny norem.

                                        Protiprávní chování

   Pojem užší než sociální deviace – vztahuje se k jednání, které je v rozporu s právní normou.
   Rozlišujeme:

   ·        úmyslné chování,

   ·        chování nedbalostní.

   

   Úmyslné chování představuje pro společnost největší nebezpečí a je možné ho rozdělit na:

   ·        chování orientované na vnější prostředí,

   ·        chování orientované k jednotlivci (subjektu).

   

   

    Sociálně psychologické pojetí normality, sociální deviace a protiprávní chování

   

   Normalita - (z lat. normalis, pravidelný), v sociologii vystupuje především jako stav, kdy
   jednotlivci, skupiny či celá společnost přiměřeně respektují ustavené systémy hodnot a norem.

   

   Normalita tedy úzce souvisí s normou. Sociální normy regulují chování a usnadňují interakci
   mezi lidmi tím, že vnášejí do vzájemného styku pravidelnost a umožňují předvídat chování.

   

   Normalitu lze chápat v užším smyslu jako pouhou absenci úchylky, či v širším smyslu jako výraz
   optimálního stavu organismu či systému.

   

   Normalitu je možno vymezit podle:

   ·        normy ideální,

   ·        normy statistické,

   ·        funkcionální normy,

   ·        subjektivní normy pozorovatele.

   

   

    Teorie sociální deviace, sociální anomie

   

   Rozlišujeme několik tzv. ”čistých” typů teorií, které vycházejí buď z analýzy aktéra nebo
   situace:

   ·      Teorie kladoucí důraz na aktéra;

   ·      Situační teorie;

   ·      Teorie konjunktivní.

   

   Podle obvykle užívaného třídění můžeme dále vydělit tři základní teoretické proudy:

   ·      biologický,

   ·      psychologický,

   ·      sociologický.

   

   Mezi základní sociologické přístupy patří:

   ·      Strukturálně funkcionální teorie deviace;

   ·      Konfliktní teorie deviace;

   ·      Interpretativní teorie deviace.

   

                                               Anomie

   

   Pojem anomie (řec. nomos tj. zákon) znamená rozklad vládnoucích morálních hodnot a norem,
   které jedinec pociťuje jako demoralizaci a dezorganizaci.

   

   Za anomickou pokládáme tu společnost, které chybí normalita (normalita je protikladem anomie)
   buď ve smyslu:

   ·      statistickém  (velký počet jejich členů překračuje platné normy),

   ·      funkčním  (normy působí kontraproduktivně),

   ·     normativním (normy společnosti nejsou v souladu s našimi vlastními normami).

   

   Je možné rozlišit tři různé, ale i vzájemně spojené výrazy:

   1.   Anomie jako dezorganizace osobnosti.

   2.   Anomie jako sociální situace (normy jsou v rozporu).

   3.   Anomie jako sociální situace bez norem.