Organizace soudů v ČR a základní principy soudní organizace (Vybrané otázky) Obsah n Pojem soudnictví a soudní moci n Soudní soustava v České republice n Vnitřní organizace soudů n Správa soudnictví n Základní principy soudní organizace Pojem soudnictví a soudní moci Státní moc n Státní moc (teorie dělby moci) n Zákonodárná n Výkonná n Soudní n Dělba moci je reakcí na přirozenou tendenci ke koncentraci moci a je garancí proti libovůli a zneužití moci n Vztahy soudní moci k moci zákonodárné a výkonné n Oddělenost, samostatnost a nezávislost n Systém kontroly a vzájemného vyvažování Základní prameny právní úpravy v ČR I. n Ústava ČR (hlava čtvrtá – moc soudní, čl. 81 až čl. 96) n Listina základních práv a svobod (hlava pátá) n Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) n Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců Základní prameny právní úpravy v ČR II. n Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní n Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu n Některé další zákony a podzákonné předpisy, např. n Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících n Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy n Jednací řád Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2003 (viz www.nsoud.cz) n Instrukce MSp č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy Soudnictví – ústavní základy n Čl. 81 Ústavy: „Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.“ n Čl. 90 Ústavy: „Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.“ n Čl. 83 – ústavní soudnictví n Čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod – správní soudnictví Soudnictví - znaky n Činnost státu vykonávaná pouze nezávislými soudy n Spočívající v projednávání a rozhodování konkrétních věcí n Postup soudu, účastníků a dalších zúčastněných osob je upraven zákony – procesními řády n Aplikace práva (vázanost zákonem) n Výsledkem je závazné a nezměnitelné rozhodnutí Druhy soudnictví n Civilní soudnictví n Soukromoprávní věci n Trestní soudnictví n Rozhodování o vině a trestu za trestné činy n Správní soudnictví n Ochrana veřejných subjektivních práv ohrožených či porušených správními orgány n Ústavní soudnictví n Ochrana ústavnosti (tj. nikoliv běžné zákonnosti) Soudní soustava v České republice Soustava soudů n Jednotná soudní soustava – zahrnuje všechny soudy ve státě n Více soudních soustav n Soudy obecné (zpravidla civilní a trestní) n Soudy zvláštní (např. soustava správních soudů, ústavní soudnictví) Článek a instance n Článek soudní soustavy n Organizační pojem označující postavení soudu v rámci soudní soustavy n Soudní soustava má zpravidla více článků, může však mít i jenom jeden n Územní obvod působnosti vyššího soudu se shoduje se souhrnem územních obvodů nižších soudů n Instance (stupeň, stolice) n Procesní pojem vyjadřující procesní vztahy při rozhodování o řádných opravných prostředcích Soustava soudů v ČR n Dvě soustavy n Soustava obecných soudů n Nejvyšší soud n Nejvyšší správní soud n Vrchní soudy n Krajské soudy n Okresní soudy n Ústavní soudnictví n Jediný článek – Ústavní soud Diferenciace soustavy obecných soudů v ČR n V civilním a trestním řízení rozhodují n Nejvyšší soud n Vrchní soudy n Krajské soudy (Městský soud v Praze) n Okresní soudy (obvodní soudy v Praze a Městský soud v Brně) n Ve správním soudnictví rozhodují n Nejvyšší správní soud n Krajské soudy (jejich specializované senáty) Vrcholy soudní soustavy obecných soudů v ČR n Soudní soustava obecných soudů má dva vrcholy n Nejvyšší soud v civilních a trestních věcech n Nejvyšší správní soud ve věcech správního soudnictví n Nevhodné z hlediska sjednocování judikatury, jež by mělo být základní funkcí těchto soudů n Např. nakládání s přeplatky na daních v průběhu konkursu obsahuje jak aspekty civilní, tak finanční (správní); Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud měl na tuto problematiku protichůdné názory; judikaturu tak usměrnil až ÚS (např. III. ÚS 648/04) Okresní soudy n Územní obvody – příloha č. 3 k ZSS n Pobočky (např. Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově) viz příloha č. 7 k ZSS n První a nejnižší článek soudní soustavy n V civilním řízení soudním působí jako soudy prvního stupně, nestanoví-li zákon jinak (§ 9 OSŘ) Krajské soudy n Územní obvody – příloha č. 2 k ZSS n Pobočky – příloha č. 5 a 6 k ZSS n Druhý článek soustavy obecných soudů n V civilním řízení soudním rozhodují jako n Soudy II. stupně, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů n Soudy I. stupně, a to ve věcech výslovně uvedených v § 9 odst. 2 a 3 Vrchní soudy n Územní obvody – příloha č. 1 k ZSS n Vrchní soud v Praze n Vrchní soud v Olomouci n Třetí článek soudní soustavy n V civilním řízení jsou soudy II. stupně (rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů I. stupně) Nejvyšší soud n Čtvrtý a nejvyšší článek soudní soustavy n V civilním řízení rozhoduje zejména o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů n Dovolání je mimořádný opravný prostředek, tj. nelze o dovolacím soudu mluvit jako o třetí instanci; civilní řízení je v ČR dvouinstanční n Úkolem NS je sjednocování judikatury n § 20 ZSS (změna právního názoru) Vnitřní organizace soudů Základy vnitřní organizace n Soudní oddělení n Vytváří se podle senátů nebo samosoudců n Odborné práce provádí asistent soudce n Dále u soudu pracují n Vyšší soudní úředníci (viz z. č. 189/1994 Sb.) n Justiční čekatelé n Soudní tajemníci n Soudní vykonavatelé n Administrativní práce provádí soudní kancelář n Vedoucí soudní kanceláře n Zapisovatelky Zvláštnosti organizace u NS n Soudní oddělení se zde vytvářejí v rámci kolegií n V současnosti jsou 2 kolegia n Občanskoprávní a obchodní n Trestní n V čele každého kolegia stojí předseda n Kolegia např. zaujímají stanoviska ve věcech určitého druhu; provádí výběr rozhodnutí do sbírky n V rámci kolegií se vytvářejí tzv. velké senáty n Plénum NS n Např. projednává (nikoliv přijímá) jednací řád NS Funkcionáři soudu I. n Předseda soudu n Místopředseda (místopředsedové) soudu n Otázka, kolik má mít místopředsedů NS [čl. 62 písm. f) používá množné číslo, § 102 odst. 1 ZSS jednotné] n S ohledem na fakt, že od sebe nelze oddělit postavení osoby jako soudce a funkcionáře soudu, může prezident předsedu či místopředsedu NS jmenovat jenom ze soudců tohoto soudu (Pl. ÚS 87/06); jinak by mohlo při jmenování místopředsedy dojít k tomu, že bude obcházena kompetence předsedy NS vyslovit souhlas s přidělením soudce i kompetence ministra spravedlnosti přidělit soudce k tomuto soudu (srov. též Pl. ÚS 17/06) Funkcionáři soudu II. n Předsedové kolegií (u NS a NSS) n Funkcionáře jmenuje n Prezident republiky, jde-li o předsedu a místopředsedu NS n Ministr spravedlnosti, jde-li o předsedy a místopředsedy vrchních, krajských a okresních soudů n Předseda NS, jde-li o předsedy kolegií tohoto soudu Odvolávání funkcionářů I. n § 106 ZSS vycházel ze zásady, že kdo jmenuje, ten odvolává, tj. že by orgán moci výkonné mohl odvolat předsedu či místopředsedu soudu, kterého jmenoval n Tento princip je neústavní, ÚS § 106 odst. 1 ZSS proto zrušil (srov. Pl. ÚS 18/06 a předtím Pl. ÚS 7/02); v nálezech konstatoval, že: n nelze od sebe oddělit postavení předsedy soudu jako soudce a jako orgánu státní správy soudu n nejen právní úprava odvolávání soudců, ale i právní úprava odvolávání předsedů a místopředsedů soudů musí respektovat ústavní principy dělby moci a nezávislosti soudní moci n funkce předsedy a místopředsedy má být považována za kariérní postup n tito funkcionáři by proto měli být odvolatelní pouze ze zákonem předvídaných důvodů a v kárném řízení Odvolávání funkcionářů II. n V současné době se chystá novelizace ZSS a z. č. 7/2002 Sb. n Novela reaguje na uvedené požadavky; předsedu a místopředsedu soudu a předsedu kolegia bude možno odvolat jenom pro kárné provinění v kárném řízení n Problematická je však celková koncepce kárného řízení, podle níž má být kárným soudem NSS (viz dále) Správa soudnictví Úkoly státní správy soudů n Vytváření podmínek k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce n Personální n Organizační n Hospodářské n Finanční n Výchovné n Dohled na řádné plnění úkolů soudům svěřených n Spisové prověrky n Dohled nad úrovní soudních jednání n Vyřizování stížností n Vyhodnocování soudních agend (MSp) Orgány státní správy soudů n Ministerstvo spravedlnosti n Ústřední orgán státní správy n Předseda a místopředseda NS a NSS n Předsedové a místopředsedové vrchních, krajských a okresních soudů n Případně další osoby n Z dalších osob má významnou úlohu především ředitel správy Soudcovské rady n Soudcovská rada je poradním orgánem předsedy soudu n Její členy volí soudci působící u konkrétního soudu n Působnost spočívá v tom, že např. n Vyjadřuje se k osobám kandidátů na předsedu senátu n Vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni či přeloženi k tomuto soudu n Projednává návrh rozvrhu práce n Vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy soudů n Nerozhoduje, pouze radí n Soudcovské rady nejsou nijak hierarchicky organizovány a ani nevytvářejí žádný ústřední orgán; nelze je tedy považovat za reprezentanta soudní moci a partnera MSp coby ústředního orgánu státní správy soudů (orgánu moci výkonné); tato situace proto nevylučuje riziko případného nepřímého ovlivňování moci soudní mocí výkonnou (např. přidělování rozpočtových prostředků) – viz Pl. ÚS 7/02 Povaha státní správy soudů n Státní správa soudů má exekutivní povahu, tj. jde o uplatňování moci výkonné n Dohled např. v podobě vyřizování stížností (§ 164 ZSS a násl.) proto musí respektovat nezávislost soudní moci, tj. stížnost může směřovat pouze proti narušování důstojnosti řízení, nevhodnému chování soudních osob a průtahům v řízení, nikdy se jí však nelze domáhat přezkumu soudního rozhodnutí Obrana proti průtahům n Stížnost na průtahy v řízení (§ 164 a násl. ZSS) n Má-li stěžovatel zato, že stížnost nebyla řádně vyřízena, může podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a n Ani jeden z těchto prostředků nepovažuje judikatura ESLP za účinný prostředek nápravy [jediným účinným prostředkem je zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb.] n Ke zcela absurdnímu způsobu aplikace srov. II. ÚS 1/05 Základní principy soudní organizace Základní principy soudní organizace n Zásada nezávislosti a nestrannosti soudů a soudců n Zásada výkonu soudnictví pouze soudem n Zásada zákonného soudce n Zásada obsazení soudu senátem či samosoudcem n Zásada účasti laického prvku na výkonu soudnictví Nezávislost - význam n Klíčový předpoklad objektivního rozhodování n Čl. 81 a 82 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech n § 1, § 79 ZSS n Nezávazné dokumenty (OSN, Rada Evropy) Judikatura n Pl. ÚS 7/02: Jakkoli tedy ani ve sféře justice neusiluje ani demokratický stát o maximalistické programy, a je proto zcela vzdálen představě „soudcovského státu“ … je na druhé straně povinen vytvářet institucionální předpoklady pro to, co, pokud jde o justici, platí jako specifické a nepodmíněné, totiž konstituování a etablování reálné nezávislosti soudů … Uvedená reálná nezávislost soudů je specifickým a nepostradatelným atributem soudní moci, odůvodněným a také vyžadovaným čl. 4 Ústavy, …, jakož i čl. 81 a čl. 82 Ústavy… Již konstatovaný specifický rys a obsah soudní moci nemůže být proto zpochybňován, a proto ani její základní funkce nejsou slučitelné se žádným způsobem infiltrace jiné státní moci ... Princip nezávislosti soudu má tedy v tomto směru, jak již uvedeno, nepodmíněnou povahu vylučující možnost ingerence výkonné moci. Projevy nezávislosti n Ústava garantuje nejen nezávislost soudu, ale i nezávislost soudce; rozeznáváme: n Institucionální nezávislost soudní moci n Funkční nezávislost soudce Institucionální nezávislost n Nezávislost na výkonné a zákonodárné moci po stránce organizační i kompetenční n Vylučuje přezkum soudních rozhodnutí jinými orgány než soudy n Zákaz ovlivňování soudců při rozhodování jednotlivých věcí n Promítá se kupř. i do způsobu odvolávání soudních funkcionářů (nyní zrušený § 106 ZSS) Judikatura n Pl. ÚS 7/02: „Každý také může legitimně, v souladu s čl. 6 Úmluvy, nezávislost a nestrannost od soudnictví i od každého soudce, jemuž je svěřena ochrana jeho práv, očekávat. Ve smyslu uvedené normy byl také požadavek „nezávislého a nestranného soudu zřízeného zákonem“ v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva rozvinut tak, že pro splnění podmínky nezávislosti je nezbytné, aby n soud mohl opřít svá rozhodnutí o svůj vlastní svobodný názor na fakta a jejich právní stránku, n aniž by měl jakýkoliv závazek vůči stranám a veřejným orgánům, n a aniž by jeho rozhodnutí podléhalo přezkoumání jiným orgánem, který by nebyl stejně nezávislým v uvedeném smyslu.“ Funkční nezávislost n Vázanost soudce pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 Ústavy, § 79 ZSS), nikoliv celým právním řádem (a už vůbec ne názory či pokyny třetích osob; výjimkou je vázanost právním názorem v kasačním rozhodnutí) n Soudce je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem či mezinárodní smlouvou; dospěje-li k závěru, že podzákonný předpis n je s nimi v rozporu, podzákonný předpis v konkrétním případě neaplikuje n je s nimi v souladu, je povinen řídit se i jím. Judikatura k čl. 95 Ústavy (I.) n Pl. ÚS 1/93: Soud není oprávněn domáhat se u Ústavního soudu vyslovení nesouladu mezi nařízením vlády a Listinou základních práv a svobod, neboť jak plyne jednak z čl. 95 odst. 2 Ústavy, jednak z § 64 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. , soud je oprávněn podat v souvislosti se svou rozhodovací činností pouze návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pro rozpor s ústavním zákonem. Judikatura k čl. 95 Ústavy (II.) n III. ÚS 269/05: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. … Vázanost soudce zákonem … znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán. Záruky soudcovské nezávislosti n Způsob ustanovování soudců n Neodvolatelnost a nepřeložitelnost soudce n Neslučitelnost funkcí n Ústnost a veřejnost jednání n Kárná odpovědnost soudce n Imunita soudce n Vyloučení soudce pro podjatost Způsob ustanovování soudce n Soudce jmenuje prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. i) Ústavy, § 63 ZSS]; požadavek kontrasignace (čl. 63 odst. 3 Ústavy) n Soudní ochrana je možná; k tomu viz rozhodnutí č. 905/2006 Sb. NSS n Funkce je časově neomezená (§ 61 odst. 1 ZSS) Neodvolatelnost soudce n Čl. 82 odst. 2 Ústavy n Soudce lze z funkce odvolat pouze kárným opatřením podle § 88 odst. 1 písm. d) ZSS n Kárné řízení vede kárný senát, složený ze soudců, tj. z členů moci soudní n Neplatí, že kdo jmenuje (prezident), odvolává; tato zásada se uplatňuje pouze ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti Nepřeložitelnost soudce n Soudce nelze zásadně proti jeho vůli přeložit k jinému soudu (§ 82 odst. 2 Ústavy) n Zásadně je nutná žádost soudce nebo jeho souhlas (§ 71 ZSS) n Bez souhlasu lze soudce přeložit n Došlo-li zákonem ke změně v organizaci soudů či ke změně jejich obvodů n Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit jinak n Další omezující podmínky viz § 72 ZSS Neslučitelnost funkcí n Funkce soudce není slučitelná s funkcí n prezidenta republiky n člena Parlamentu n s jakoukoli funkcí ve veřejné správě n s dalšími činnostmi stanovenými zákonem (čl. 82 odst. 3 Ústavy, § 74 odst. 2 ZSS). n Viz např. § 85 ZSS, § 80 odst. 5 písm. b) n § 74 odst. 3 ZSS stanovil, že za funkci ve veřejné správě se nepovažuje kupř. členství v poradních orgánech vlády a parlamentu; ÚS v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/02 toto ustanovení zrušil, neboť protiústavně zužovalo výčet obsažený v čl. 82 odst. 3 Ústavy; imanentním rysem funkce soudce je její kontinuálnost, a proto nelze neslučitelnost funkcí ani obcházet kupř. tím, že po dobu působení u MSp bude soudce dočasně zproštěn výkonu své funkce Ústnost a veřejnost jednání n Čl. 96 Ústavy , § 6 ZSS, § 116 OSŘ n Jednání je ústní a veřejné n Výjimky stanoví pouze zákon n Jednání před notáři jako soudními komisaři n Ohrožení utajovaných informací, obchodního tajemství, důležitého zájmu účastníků nebo mravnosti n Rozsudek se vyhlašuje veřejně vždy n Umožňuje veřejnosti vykonávat kontrolu nad tím, jak soudy vykonávají soudnictví Kárná odpovědnost n § 86 ZSS a násl., zákon č. 7/2002 Sb. n Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění; tím je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce n narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo n ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování Kárná opatření a řízení n Kárná opatření n Důtka n Snížení platu až o 25% na 6 měsíců; při opětovném provinění na 1 rok n Odvolání z funkce předsedy senátu n Odvolání z funkce soudce n Kárné řízení je dvoustupňové, probíhá před kárnými senáty (vrchní soudy, NS), složenými z předsedy a 4 soudců Garance spravedlivého procesu v kárném řízení n Z judikatury ÚS (III. ÚS 1076/07, II. ÚS 53/06) plyne, že n Funkce soudce je veřejnou funkcí n Právo na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím zahrnuje též právo volené a jiné veřejné funkce nerušeně vykonávat, včetně práva na ochranu před protiprávním zbavením této funkce n Kárné řízení s možností uložení kárného opatření odvolání z funkce tak do základního práva garantovaného čl. 21 odst. 4 Listiny zasahuje, a proto musí být pod ochranou soudní moci n Soudy musí v kárném řízení rozhodovat podle pravidel spravedlivého procesu; soudce má práva analogická jako osoba obviněná ze spáchání trestného činu Novela n Podle chystané novely má být kárné řízení n pouze jednostupňové n kárným soudem má být NSS n senát bude obsazen z poloviny (3) soudci a z poloviny (3) představiteli jiných profesí n bude rozhodovat mj. i o odvolání soudních funkcionářů (tedy např. i předsedy, místopředsedy či předsedy kolegia NSS) Imunita soudce n § 76 ZSS n Pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky n Neplatí pro trestné činy nesouvisející s rozhodovací činností Vyloučení soudce pro podjatost n Soudce nesmí být při projednávání a rozhodování věci podjatý, tj. musí být nestranný n Viz § 14 OSŘ n Judikatura ÚS i ESLP vychází z dvojího testu nestrannosti n Subjektivní test – osobní přesvědčení soudce v dané věci (zda se soudce cítí být podjatým s ohledem na svůj poměr k věci, účastníkům a jejich zástupcům) n Objektivní test – zda existují dostatečné záruky, které mohou vyloučit legitimní pochybnosti o podjatosti Zásada výkonu soudnictví pouze soudem n Čl. 81 Ústavy – soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy n Soudnictví je výkonem funkce státu; soudem je proto vždy pouze státní orgán n Rozhodčí soudy nejsou soudy ve smyslu právě uvedeném (nejde o státní orgány); obdobné platí i pro notáře a soudní exekutory, i když se některé jejich úkony považují za úkony soudu; soud si zde vždy zachovává kontrolu Právo na přístup k soudu n Čl. 6 odst. 1 Úmluvy garantuje každému právo na soud ve věcech týkajících se občanských práv a závazků a jakéhokoliv trestního obvinění n V originálním znění se nemluví o soudu, ale o tribunálu; ve smyslu judikatury ESLP nemusí proto jít o soudu v klasickém slova smyslu, integrovaný do soustavy soudů; vždy však musí jít o tribunál nezávislý a nestranný, zřízený zákonem a nadaný plnou jurisdikcí Zásada zákonného soudce n Čl. 38 odst. 1 Listiny: „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.“ n Funkce: zábrana proti účelovému manipulování s jednotlivými věcmi n Pravidla, na základě nichž se určí, který soud a soudce věc projedná a rozhodne, musí být stanovena obecně předem zákonem, resp. alespoň na základě něj rozvrhem práce n Zákonem musí být zřízen i sám soud (viz čl. 6 odst. 1 Úmluvy) n O zřízení soudu nemohou rozhodovat orgány moci výkonné Projevy „zákonného soudce“ n stanovení věcné, místní i funkční příslušnosti zákonem [v rozporu s tímto principem je, že se okruh věcí projednávaný na pobočce soudu uvádí pouze v rozvrhu práce - § 42 odst. 1 písm. b) ZSS] n Orgán moci výkonné (předseda soudu coby orgán státní správy soudů) určuje, které věci se mají projednávat na pobočce n zákonná úprava obsazení soudu (samosoudce nebo senát) n projednávat a rozhodovat konkrétní věc může jenom ten samosoudce, resp. jenom ti soudci tvořící senát, kteří jsou určeni pravidly obsaženými v rozvrhu práce; zastoupení náhradníky připadá v úvahu pouze v odůvodněných případech stanovených rozvrhem práce (např. vyloučení pro podjatost, nemoc či dovolená), a to v souladu s pravidly, které rozvrh práce předem předvídatelně a transparentně stanoví n pravidla přidělování věcí jsou obsažena v rozvrhu práce n vyloučení podjatých soudců z projednávání a rozhodování věci Rozvrh práce n Rozvrh práce přijímá na každý rok předseda soudu po projednání se soudcovskou radou n V rozvrhu práce se mj. n Jmenovitě určují soudci tvořící senát a samosoudci (okolo senátů či samosoudců se potom vytvářejí jednotlivá soudní oddělení) n Způsob rozdělování věcí mezi soudní oddělení (tradičně tzv. „kolečkem“) n Pravidla zastupování n Rozvrh práce je veřejně přístupný Zásada obsazení soudu senátem či samosoudcem n Čl. 94 odst. 1 Ústavy: „Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.“ n V civilním řízení (§ 36 a násl.): n V řízení před okresním soudem jedná senát pouze v pracovních věcech, jinak rozhoduje samosoudce n V řízení před krajským soudem rozhoduje senát v odvolacím řízení; v prvním stupni rozhoduje samosoudce n Vrchní soudy a Nejvyšší soud rozhodují vždy v senátech n Rozhodování v jiném obsazení (ledaže místo samosoudce rozhoduje senát) je zmatečností řízení [§ 229 odst. 1 písm. f) OSŘ] a porušuje princip zákonného soudce Zásada účasti laického prvku na výkonu soudnictví n Čl. 94 odst. 2 Ústavy: „Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.“ n „Další občané“, tj. tzv. přísedící se v civilním řízení vyskytují pouze v pracovních věcech v řízení před okresními soudy; senát je složen z předsedy (vždy soudce) a 2 přísedících [§ 35 odst. 2 ZSS, § 36a OSŘ]