DOKAZOVÁNÍ V CIVILNÍM PROCESU


Dokazování je procesním právem (OSŘ) upravený postup, jehož prostřednictvím soud zjišťuje
skutečnosti významné pro rozhodnutí. Je upraveno v převážně v §§ 120 – 136 OSŘ, především pro
oblast sporného řízení.


(pojmy - hodnocení důkazů, skutková zjištění soudu, právní posouzení zjištěných skutečností; též
skutkový stav, objektivní pravda)


Jednotlivé fáze dokazování (§ 120), realizované především na základě účastnické povinnosti tvrzení
a povinnosti navrhovat důkazy:

-         navrhování důkazů,

-         obstarávání důkazů,

-         provádění důkazů,

-         hodnocení důkazů.


V nesporném řízení a dalších vyjmenovaných druzích řízení je důkazní iniciativa podstatnou měrou
přesunuta na soud (§ 120 odst. 2).

Soud může tuto iniciativu převzít – výjimečně – i ve sporném řízení (§ 120 odst. 3). Může též vzít
za prokázána shodná tvrzení stran (§ 120 odst. 4).


Výluky z dokazování – notoriety, právní předpisy (§§ 121), částečnou výlukou je i šetření
povinnosti mlčenlivosti (§ 124).


Další důležitá obecná ustanovení pro dokazování: provádí se při jednání (zásada přímosti,
ústnosti), výjimečně dožádaným soudem (zásada hospodárnosti) - § 122, účastníci mají právo se
v každé fázi řízení (dokazování) vyjádřit (§ 123).


Důkazní prostředky (§ 125) jsou zákonem stanovené způsoby (formy), kterými se provádějí konkrétní
důkazy. Výčet důkazních prostředků v § 125 je otevřený, lze využít i jiných neuvedených důkazních
prostředků (audiovizuálních, z trestního řízení – rekonstrukce škodné události atd.).


Zákonem upravené důkazní prostředky:

1)         výslech svědka (§ 126) – klíčový význam, bezprostředně prováděný důkaz, povinnost
svědčit (s možností odmítnout výpověď), poučení o trestních následcích křivé výpovědi), podrobná
zákonná úprava průběhu provádění důkazu;

2)         znalecký posudek (§ 127) – užívá se, je-li nutné posouzení rozhodných skutečností za
pomoci odborných znalostí (zásadně je ústní, ale v praxi obvykle písemný, přezkum znaleckým
ústavem, povinnosti třetích osob, pouhé odborné vyjádření znalce v jednoduchých skutkových
situacích);

3)         zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob (§ 128) – povinnost je podat,
podmínky odmítnutí obdobně jako u svědka;

4)         důkaz listinou (§ 129) – čtením nebo sdělením obsahu, ediční (vydávací) povinnost
účastníků (též třetích osob), listiny – veřejné (vydané orgánem státu nebo autorizovanou osobou,
např. notářský zápis, v rámci jejich oprávnění) a soukromé (ostatní);

5)         ohledání (§ 130) – významný důkazní prostředek s bezprostředním poznáním předmětu nebo
místa, u předmětu opět ediční povinnost;

6)         výslech účastníka (§ 131) – jen podpůrný důkazní prostředek, i když mají všechny
prostředky stejnou důkazní sílu; vázán na nezbytnost provedení a souhlas účastníka.


Hodnocení důkazů (§ 132) – je myšlenkovým procesem soudce, vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí, při
němž se hodnotí důkazy (a dospívá se tedy k důkazním zjištěním) jednotlivě i ve vzájemných
souvislostech.

Důkazy soud hodnotí i průběžně, aby mohl mezitímně rozhodnout, které důkazy je ještě třeba provést.

K hodnocení důkazů napomáhá konstrukce důkazního břemene, upraveného ve výchozí podobě v § 101 OSŘ
(povinnost či břemeno účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat k nim důkazy), působícího
dále v řízení („přesuny“ důkazního břemene), zejména za stavu, při němž určitá skutečnost zůstane
neobjasněna – stav non liquet; pak neunese d.b. ten účastník, který jím byl více zatížen (žalobce,
ale d.b. vyplývá též z hmotného práva - žalovaný se zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že škodu
nezavinil - § 420 odst. 3 OZ).


Zákonná ustanovení redukující dokazování :


-         § 133 – vyvratitelná domněnka ohledně určité skutečnosti (připouští důkaz opaku,
konkrétně viz např. domněnka otcovství v ZR);

-         § 133a – vyvratitelná domněnka diskriminace (ve vypočtených oblastech);

-         § 133b – ohledání vzorku zboží („statistická přejímka“);

-         § 134 – vyvratitelná domněnka pravdivosti veřejné listiny;

-         § 135 – u předběžné otázky (1) vázanost rozhodnutím (soudním, správním) o spáchání
deliktu, o osobním stavu; (2) z ostatních rozhodnutí o prejudici soud „vychází“ (nejsou striktně
závazná, ale… );

-         § 136 – úvaha soudu (lze-li výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec ne;
není zcela „volná“).