Úvod do studia občanského práva procesního a organizace justice Učebnice n Stavinohová, J., Hlavsa, P.: Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003 n Winterová, A. a kol.: Civilní právo procesní. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006 n Macur, J., Stavinohová, J.: Úvod do teorie občanského práva procesního. Brno: MU, 1990 n Macur, J.: Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998 Zkouška n Důraz je kladen na základní pojmy, instituty a zásady, jež se probírají zejména v tomto semestru n Zkouška je ústní, bez možnosti používání právních předpisů n Předpisy není nutno znát nazpaměť, ale zejména občanský soudní řád je nutno si pro orientaci alespoň třikrát přečíst Civilní proces Význam soudního procesu n Nestačí, že ve společnosti existuje právní řád; je nutno zajistit plné prosazení subjektivních práv n Prostředkem ochrany subjektivních práv byla u primitivních národů svépomoc n Nyní je zásadně jediným přípustným prostředkem ochrany práva soudní proces Druhy soudního procesu n Soudní proces byl původně jednotný a nediferencovaný; šlo v něm o projednání sporu n Postupně se oddělilo soudnictví trestní, správní a ústavní n Předmětem civilního procesu zůstaly soukromoprávní vztahy Objektivní nutnost existence civilního procesu n Ve společnosti budou vždy vznikat právně konfliktní situace, které musí někdo řešit n Je-li vyloučena svépomoc, je nutno hledat někoho, kdo není na věci zainteresován, aby ji objektivně posoudil n V moderní společnosti plní roli nezaujatého třetího soud Jiné právní věci nemající spornou povahu n Vedle rozhodování sporů se do pravomoci civilních soudů svěřují i jiné věci n Tyto věci by často mohly projednávat správní či jiné orgány, avšak je nutno zajistit vyšší garance nezávislosti a nestrannosti rozhodujícího orgánu, náležitého zjištění skutkového stavu a správného právního posouzení n Např. řízení ve věcech obchodního rejstříku Účel civilního procesu n Poskytování ochrany subjektivním soukromým právům a oprávněným zájmům n Ochrana musí být n Spravedlivá n Rychlá (včasná) n Účinná n Hospodárná n Zajišťování objektivního právního řádu n Tyto cíle nelze chápat protikladně, ale souladně, neboť jeden bez druhého není možný Pojem civilního procesu n Civilní řízení sporné (civilní proces v užším pojetí) - postup soudu, stran a dalších zúčastněných subjektů při projednávání a rozhodování soukromoprávních sporů orgány výkonu soudnictví n Nevyhovuje např. pro nespory, arbitráž apod. n Civilní proces (v širším smyslu) – postup rozhodujícího orgánu, účastníků řízení a dalších zúčastněných subjektů při projednávání a rozhodování soukromoprávních sporů a jiných právních věcí Druhy civilního procesu n Nalézací řízení n Vykonávací (exekuční) řízení n Insolvenční řízení n Rozhodčí řízení n Zajišťovací řízení Nalézací řízení I. n Vede k vydání autoritativního soudního rozhodnutí, jímž soud nalézá právo, tj. n buď deklaruje, co je právem (soud zjišťuje, zda na základě předprocesního hmotněprávního stavu žalobci svědčí vůči žalovanému subjektivní právo, jehož ochrany se domáhá), nebo n konstituuje nový hmotněprávní vztah n Realizace (výkon) subjektivního práva přiznaného rozsudkem není součástí nalézacího řízení Nalézací řízení II. n Nalézací řízení se dělí na n Sporné n Nesporné n Rozdíly n Rozhodnutí ve sporném řízení jsou převážně deklaratorní, v nesporném konstitutivní n Sporné řízení má převážně reparační funkci, nesporné preventivní n Ve sporném řízení proti sobě stojí v kontradiktorním postavení dvě sporné strany, mezi nimiž vznikl právní konflikt, v nesporném řízení nikoliv n Ve sporném řízení se uplatňují zásada dispoziční a projednací, v nesporném oficiality a vyšetřovací Nesporná řízení n Nespornou povahu má většina řízení upravených v hlavě páté části třetí OSŘ, např. n Řízení o dědictví n Řízení týkající se nezletilých dětí (péče soudu o nezletilé, osvojení atd.) n Řízení týkající se zletilých osob (prohlášení za mrtvého, řízení o způsobilosti k právním úkonům atd.) n Řízení ve věcech obchodního práva (např. ve věcech obchodního rejstříku) n Nejde však o všechna řízení vypočtená v § 120 odst. 2 OSŘ Vykonávací (exekuční) řízení I. n Nucená realizace exekučního titulu v případě, že dlužník dobrovolně neplnil n Prosazení povinnosti k plnění pomocí donucujících prostředků státní moci nebo alespoň pod její kontrolou n Předpoklady: n Exekuční titul n Soudní rozhodnutí ukládající povinnost k nějakému plnění (nikoliv statusové a určovací rozsudky) n Jiné exekuční tituly (viz § 274 OSŘ) n Vykonatelnost (formální i materiální) n Doložka vykonatelnosti Vykonávací (exekuční) řízení II. n Nelze ztotožňovat vykonatelnost rozhodnutí s možností jeho nuceného výkonu; ta je dána pouze pro rozhodnutí na plnění n Vykonávací řízení není další fází nalézacího řízení n Vykonávací řízení nemusí nutně nalézací řízení následovat (povinný splní dobrovolně nebo oprávněný nepodá návrh na nařízení exekuce) n Ve vykonávacím řízení lze realizovat i jiné exekuční tituly (např. rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) Vykonávací (exekuční) řízení III. n Právní úprava: n Část šestá OSŘ – Výkon rozhodnutí n Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a jejich činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů Inslovenční řízení n Insolvenční řízení v sobě zahrnuje různé způsoby řešení úpadku n Úpadkem je situace, kdy dlužník (úpadce) má více věřitelů a n buď jeho pasiva převyšují aktiva (předlužení), nebo n je v platební neschopnosti n Zahrnuje v sobě prvky nalézacího i vykonávacího řízení: cílem je majetkové uspořádání poměrů mezi více subjekty, přičemž toto uspořádání se posléze ve stejném řízení realizuje n Od 1. 1. 2008 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. Způsoby řešení úpadku n Konkurs - na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak n Reorganizace - zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů n Oddlužení n Zvláštní způsoby předepsané pro určité subjekty Rozhodčí řízení I. n Patří mezi alternativní způsoby řešení sporů (ADR); dále n Mediace n Konciliace n Rozhodujícím orgánem není soud, ale rozhodce n Rozhodce ad hoc n Stálý rozhodčí soud n Rozhodčí smlouva n Formy: n Smlouva o rozhodci n Rozhodčí doložka n Rozhodčí smlouvou dochází k fakultativnímu smluvnímu přenesení pravomoci z civilního soudu na rozhodce Rozhodčí řízení II. n Výsledkem rozhodčího řízení je rozhodčí nález, který je pro obě strany závazný a může být exekučním titulem v soudním řízení o výkon (v exekučním řízení) n Pomocná (dožádání) a kontrolní funkce (zrušení rozhodčího nálezu, zastavení nařízeného výkonu) obecných soudů n Právní úprava n Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů n Zvláštní úpravy (např. burzovní rozhodčí soud pro rozhodování sporů z burzovních obchodů podle § 28 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, § 19 z. č. 301/1992 Sb., o HK ČR a AK ČR) n Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi Zajišťovací řízení n Předběžná opatření n Obecné předběžné opatření n Zvláštní předběžná opatření ve věcech n Nezletilých dětí (§ 76a) n Domácího násilí (§ 76b) n Prétorský smír n Zajištění důkazu, zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví n Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech; de lege lata jde (nesprávně) o jeden ze způsobů výkonu rozhodnutí n Ochrana pokojného stavu (§ 5 OZ); v současnosti však nejde o civilní proces, ale o správní řízení Civilní právo procesní Civilní právo procesní n Soubor právních norem a právních zásad upravujících civilní proces n Civilněprocesní normy n Právní zásady – jsou součástí právního řádu, i když nejsou výslovně vyjádřeny n Civilní proces je společenský jev, civilní právo procesní představuje jeho právní úpravu n Civilní právo procesní má veřejnoprávní povahu Mezinárodní prameny n Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) n Zejm. čl. 6 odst. 1, upravující právo na spravedlivý proces n Stěžejní význam judikatury Evropského soudu pro lidská práva n Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb., zejm. čl. 14 odst. 1) Ústavní prameny n Ústava n Zejm. hlava čtvrtá n Listina základních práv a svobod n Zejm. hlava pátá n Ústavní principy (např. princip proporcionality) Zákony upravující jednotlivé druhy civilního procesu n Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád n Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů n Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) n Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon n [Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní] Zákony týkající se organizace justice n Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích n Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců n Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) n Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících n Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii Další významné zákony n Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním n Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících n Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích n Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí n Zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů n Zákon č. 629/2004 Sb., o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie Podzákonné předpisy n Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy n [kancelářský řád je pouhou instrukcí ministerstva spravedlnosti – č. 505/2001-Org.] n Řada dalších nařízení či vyhlášek upravujících jednotlivé dílčí otázky Právo EU n Primární právo n Je přímo aplikovatelné a soud je jím vázán stejně jako zákonem n Např. úprava předběžné otázky v čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství n Sekundární právo n V civilním procesu jde o nařízení; ta jsou přímo závazná a mají přednost před zákonem Nařízení I. n nařízení Rady č. 1346/2000, o insolvenčních řízeních n nařízení Rady č. 2201/2003, o pravomoci soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a v řízeních týkajících se rodičovské zodpovědnosti, které s účinností od 1. 5. 2005 nahradilo předchozí nařízení č. 1347/2000 (tzv. Brusel II. bis) n nařízení Rady č. 1348/2000, o doručování soudních a mimosoudních písemností v občanskoprávních a obchodních věcech v členských státech n nařízení Rady č. 44/2001, o pravomoci soudů a uznání a výkonu rozhodnutí v občanskoprávních a obchodních věcech Nařízení II. n nařízení Rady č. 1206/2001, o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanskoprávních a obchodněprávních řízeních n nařízení Rady č. 743/2002, o založení obecného rámce pro činnosti Společenství usnadňující justiční spolupráci v civilních věcech n nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 805/2004, o vytvoření evropského exekučního příkazu na nesporné pohledávky n nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1348/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu Vznik civilního práva procesního n Civilní právo procesní jako samostatné právní odvětví vzniká poměrně pozdě; ještě v polovině 19. století bylo chápáno jako součást práva hmotného n Zřetelně je patrná vývojová tendence směřující přes přechodnou fází neorganického směšování procesních a hmotněprávních prvků až k úplnému osamostatnění civilního práva procesního Savignyho materiální žalobní právo n U Savignyho je procesní právo ještě zcela pohlceno právem hmotným n Např. žalobní právo chápe v materiálním smyslu: je jím subjektivní hmotné právo vznikající v důsledku porušení práva jinou osobou n Žalobní právo je tedy pouze vývojový aspekt hmotného práva (jeho metamorfóza) n Rovněž procesní podmínky chápal materiálně; byly jimi n Existence subjektivního hmotného práva n Skutečnost, že došlo k jeho porušení Učení o právním nároku n Krok kupředu učinil Windscheid roku 1856: žalobní právo existuje samostatně a nezávisle vedle každého hmotněprávního nároku jako právní možnost jeho ochrany bez ohledu na to, zda došlo k jeho porušení nebo ohrožení n Od materiální složky žaloby oddělil složku procesní, která má veřejnoprávní povahu n Právní nárok však byl i nadále důvodem vzniku žalobního práva ve smyslu hmotném i procesním Rozvíjení veřejnoprávního pojetí žalobního práva n Nadále se plně respektovala koncepce žalobního práva jako práva veřejného, směřujícího vůči státu n Vytvořily se 2 koncepce n teorie smíšená rozeznávala 2 pojmy žalobního práva, a to civilněprávní a veřejnoprávní n druhá teorie uznávala výlučně jediný a vnitřně nediferencovaný pojem žalobního práva, jež má veřejnoprávní povahu; toto pojetí se také prosadilo. Diferencovalo se však do dalších dvou směrů: n koncepce, podle níž jsou hmotněprávní aspekty obsaženy v samotných předpokladech vzniku žalobního práva n koncepce zdůrazňující, že veřejnoprávní povaha žalobního práva vylučuje jakékoliv jeho hmotněprávní předpoklady Učení o nároku na právní ochranu (teorie konkrétního žalobního práva) n Žalobce se obrací na soud s žádostí o vydání příznivého rozhodnutí n Nárok na právní ochranu přísluší žalobci, je-li žaloba důvodná, pokud však důvodná není, přísluší žalovanému n Vycházelo se z pojmu skutkové podstaty, který měl materiální povahu a byl nezávislý na procesu n Předpokladem vzniku nároku na právní ochranu bylo naplnění všech znaků skutkové podstaty Konečná fáze diferenciace hmotného a procesního práva n procesněprávní normy, instituty, pojmy a zásady již ani nepřímo neobsahují žádné hmotněprávní prvky a jejich vymezení má výlučně procesní povahu n smíšené pojetí bylo překonáno n Např. instituty předmětu sporu, důkazního břemene, právní moci atd. se chápou výlučně v procesním smyslu Praktický význam n Závěr o výlučně procesní povaze procesněprávních pojmů, institutů a zásad, má význam i pro aplikaci a interpretaci procesních předpisů n Např. procesní jednání stran, zejména jednostranné procesní úkony, nelze posuzovat podle ustanovení občanského zákoníku o náležitostech právních úkonů; nelze např. dovozovat neplatnost procesního úkonu pro omyl v projevu Právo na soudní ochranu n Právo na soudní ochranu má ryze procesní povahu a neobsahuje žádné hmotněprávní prvky n Jde o ústavně i mezinárodně garantované subjektivní veřejné právo každého na spravedlivý proces (viz např. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) n Existence subjektivního hmotného práva je otázkou věcné legitimace a projeví se až na závěr řízení; předpoklady přípustnosti věcného rozhodnutí (procesní podmínky) a předpoklady důvodnosti žaloby, zahrnující především též hmotněprávní posuzování, nutno přísně odlišovat Současné názory na vztah hmotného a procesního práva n V současnosti se plně uznává, že občanské právo hmotné a procesní jsou dvě relativně samostatná právní odvětví n Jejich vzájemný vztah popisují tři základní názorové proudy: n Směry nadřazující procesní právo právu hmotnému n Koncepce nadřazující právo hmotné právu procesnímu n Koncepce, podle nichž právo hmotné a právo procesní vstupují do složitých, ale vyvážených funkčních vazeb vzájemného působení a ovlivňování Koncepce nadřazující procesní právo právu hmotnému n Lze je chápat jako prodloužení předcházejícího vývoje, směřujícího k postupnému osamostatnění procesního práva a zdůrazňování jeho významu, až k jeho konečnému nadřazení hmotnému právu (1. pol. 20. stol.) n hmotné právo je „plán“ či „projekt“, který je však již svou povahou nehotový, neúplný a může se uskutečnit pouze v procesu n Účelem procesu je tvorba práva n Zdůrazňuje se tak tvořivá složka činnosti soudu, založená na uplatnění jeho vůle a spojená s konstitutivní povahou soudních rozhodnutí, zatímco intelektuální složka činnosti soudu, zaměřená na poznání hmotněprávních vztahů, je potlačena Koncepce nadřazující hmotné právo právu procesnímu n zdůrazňují kognitivní aspekty procesu: cílem civilního procesu je poznání existence či neexistence právního vztahu, resp. subjektivního práva nebo povinnosti n Soudní rozsudek nelze považovat za příkaz v oblasti mocenského působení soudu. Úprava budoucího chování stran nevyplývá z rozsudku, ale je normativně dána již předtím samotným obsahem objektivního práva; právní následky tak nemusí být v rozsudku výslovně stanoveny, neboť vyplývají přímo ze zákona n Každý příkaz vydaný soudem je nadbytečný; postačí, když soud vysloví, že jsou dány všechny skutkové okolnosti, jež tvoří skutkovou podstatu příslušné materiální normy Koncepce rovnocenných vzájemných vazeb n Občanské právo hmotné a civilní právo procesní jsou relativně samostatná a rovnocenná odvětví, jejich předmětem jsou dvě odlišné oblasti lidské činnosti n Mezi těmito odvětvími existují vzájemné funkční vazby, vyplývající z jejich vzájemné podmíněnosti: n Existence procesního práva je odůvodněna poskytováním ochrany materiálním subjektivním právům a oprávněným zájmům n Existence hmotného práva v jeho celku není možná bez mocenského donucujícího působení práva procesního Vzájemné ovlivňování obou subsystémů n Uplatňování hmotného práva do značné míry závisí na právu procesním, jímž je zpětně ovlivňováno n Mocenské donucující působení práva procesního je předurčováno obsahem práva hmotného n Přizpůsobení se civilního práva procesního předmětu ochrany (subjektivním soukromým právům) má odlišnou povahu ve n Sporném řízení (soukromoprávní autonomie vůle se zde promítá především v dispoziční a projednací zásadě; úprava sporného řízení se zásadně nediferencuje podle jednotlivých hmotněprávních oblastí, v nichž vznikl spor, ale v principu obecně vyhovuje) n Nesporném řízení [to musí být vždy přesně přizpůsobeno hmotněprávním vztahům – např. procesní úprava prohlášení za mrtvého (§ 195až § 200 OSŘ) musí odpovídat úpravě obsažené v § 7 odst. 2 OZ] Civilněprocesní a hmotněprávní vztahy Civilněprocesní právní vztah I. n Zakladatelem nauky o civilněprocesním vztahu je Oskar Bülow (1868) n Se zahájením civilního řízení vzniká civilněprocesní právní vztah; tento vztah n Je trojstranný (zahrnuje soud a obě procesní strany) n Charakteristickým znakem je mocenské postavení soudu n Trvá po celou dobu konkrétního procesu; v průběhu řízení prochází vývojovými fázemi Civilněprocesní právní vztah II. n Pojem civilněprocesní právního vztahu umožňuje např. konstrukci procesního nástupnictví (nelze vstoupit do uskutečněných procesních úkonů, ale do právního vztahu) n Právní mocí rozsudku se mezi spornými stranami zakládá další procesní vztah, který existuje vedle vztahu hmotněprávního, jenž byl v civilním řízení předmětem poznání Vzájemný poměr hmotněprávních a procesních vztahů n Ve skutkově i právně opodstatněném rozhodnutí jsou procesní vztahy, založené pravomocným soudním rozhodnutím, ve vzájemném souladu s hmotněprávními vztahy, jež byly předmětem řízení (vztahy izomorfismu) n Není-li soudní rozhodnutí v souladu s hmotněprávními poměry, z mocenskoprávní povahy soudního rozhodnutí vyplývá nadřazenost procesněprávních vtahů vztahům hmotněprávním Dualita hmotněprávních a procesních vztahů n Tato nadřazenost neznamená, že by právní mocí rozsudku, jímž je procesní vztah založen, zanikal hmotněprávní vztah n Hmotněprávní vztah existuje i nadále vedle vztahu procesního (dualita obou druhů vztahů) n Bude-li např. na základě mimořádného opravného prostředku zrušen rozsudek, odpadne tím ex tunc právní důvod existence procesního vztahu a prosazení hmotněprávního vztahu nebude nic bránit Literatura n Macur, J.: Právo procesní a právo hmotné. Brno: MU, 1993 n Macur, J.: Problémy vzájemného vztahu práva procesního a hmotného. Brno: MU, 1993 n Macur, J., Stavinohová, J.: Úvod do teorie občanského práva procesního. Brno: MU, 1990 Stavinohová, J., Hlavsa, P.: Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003 n Winterová, A. a kol.: Civilní právo procesní. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006