§ 3   Účinky směnečných rubopisu
S výhradou zvláštních druhů rubopisu má každý indosament legitimační, převodní a garanční účinek.
1.  Legitimační účinky rubopisu
Směnečný indosament je předně průkazem oprávnění indosatáře. Bez této legitimace by byl majitel pouhým držitelem směnky- Kdo má směnku v rukou, je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřerušenou řadou rubopisu, která k němu směřuje (ČI I. § 16 odst. 1). Majitel směnky nemá povinnost dokazovat, z jakého důvodu a jakým způsobem k němu směnka dospěla.
Nepřetržitost řady rubopisu vyžaduje, aby prvním indosantem byl vždy remitent a dalším indosantem byl vždy předchozí indosatář. Formálnost řady může být porušena, pokud dojde ke změně věřitele na základě jiné právní skutečnosti, než-li převodu (děděním, splynutím, sloučením, rozdělením apod.) a nový majitel potom směnku dále indosuje. V takovém případě bude nutno mezeru přemostit důkazem o příslušném přechodu práv.
Lze se setkat'i s míněním, že za těchto okolností již další indosace nebude možná, neboť by vedla k narušení řady rubopisu a další majitel směnky by nebyl ze směnky legitimován. To by znamenalo, že napf. dědic věřitele směnky nebude moci směnku indosovat.
Pro tento závěr je argumentováno takto: Předně se poukazuje na g 16 odst. 1 ZSŠ, který výslovně hovoří o nepřetržité řadě rubopisu. Má jít o jasně formulovaný formální požadavek, který nemůže být v případě přechodu práv naplněn. Dále se uvádí, že směnečný provoz by byl ochromen, kdyby ke zjišťování majitele bylo nutné jakékoliv další zkoumání; legitimace věřitele má být seznatelná přímo z listiny. Konečně se odkazuje na ustanovení § 63 odst. ZSŠ, jenž zakazuje čestnému plátci (tedy osobě, která nebude formálně legitimována ve smyslu § 16 odst. 1 ZSŠ) po nabytí práv ze směnky listinu indosovat.
Žádný z těchto argumentů nelze považovat za správný. Co se týče prvního argumentu: v § 16 odst. 1 ZSŠ se pouze pracuje s vyvratitelnou právní domněnkou, která
112
Úvod do směnečného práva /
zvýhodňuje ty, co drží směnku a svědčí jím přitom nepřetržitá řada rubopisů. Pnpad"^ ný dědic majitele směnky se o toto ustanovení opřít nemůže, to ovšem neznamená,' že by nemohl indosovat a mezeru vyplnit důkazem o příslušném přechodu prav Na^ druhém argumentu zaráží obava z ochromení směnečného obchodování. Přitom práv odpírání indosace řádným majitelům směnky by bylo skutečným bezdůvodným ztéif žováním směnečných operací a otravujícím formalismem. Konečně ani argumentac založená na § 63 odst. 1 ZSŠ nepřesvědčuje. Na základě citovaného ustanoveni totiž argumentovat naopak za použití argumentu a contrario: jestliže zákonodárce u čestného příjemce zákon výslovné zakázal další indosaci, vyjádřil tím současně, Iff ve všech ostatních případech může být indosováno i bez formální legitimace.
Formální legitimace majitele je podle § 16 odst. 2 ZSŠ základem pro naf bytí směnky od neoprávněného. Ten, kdo je legitimován ze směnky, platí zš řádného majitele směnky, i kdyby původní majitel směnku pozbyl jakými koliv způsobem (např. krádeží). Výjimku představuje situace, kdy k nabyti směnky došlo ve zlé víře nebo v hrubé nedbalosti; v takovém případě budjg nový nabyvatel povinen směnku vydat původnímu majiteli170.
Legitimační účinky směnečného rubopisů nemají význam pouze pro majitele (réf sp, další majitele) směnky, ale slouží i k ochraně dlužníka. Dlužník, který platí prk splatnosti, se zprošťuje svého závazku, nejedná-li podvodně či v hrubé nedbalosti! Je přitom povinen zkoumat správnost řady rubopisů, nikoliv ale podpisy indosantůj (srov. § 40 odst. 3 ZSŠ). Dlužník má proto v zásadě platit jen tomu majiteli, kterémuf svědčí sled rubopisů od remitenta až k aktuálnímu držiteli171.
2.   Garanční účinky rubopisů
Indosant se svým podpisem zařazuje mezi okruh nepřímých dlužníkůl (podle § 15 odst. 1 ZSŠ odpovídá za přijetí a zaplačem směnky). Hovoříme1* o garančním účinku rubopisů, který významně podporuje další oběh směnky. V západních zemích indosace v podstatě převzala funkci směnečného
170 Až do přijetí novely ZCenP publikované pod č. 362/2000 Sb. byla problematika nabývání od neoprávněného majitele řešena odlišně pro směnky a šeky a ostatní cenné papíry v; Zatímco u ostatních cenných papírů se nabyvatel nestal řádným majitelem, pokud vedel, že převodce neměl právo tento cenný papír převést (viz dřívější znění § 20 ZCenP), u směnek a šeků nabyvatele diskvalifikuje podle § 16 odst. 2 ZSŠ již pouhá hrubá nedbalost Po citované novele ZCenP došlo s účinností od 1. ledna 2001 ke zpřísnění kritérií kladených! na dobrou víru nabyvatele. Nabyvatel se nestane majitelem cenných papírů nejen tehdy,; když věděl, že převodce nebyl oprávněn k převodu, nýbrž také tehdy, jestliže to museí vědět. Obsahově je již § 16 odst. 2 ZSŠ s ustanovením § 20 odst. 1 v souladu.
171  Blíže o tom kapitola č. 10.
g. Převody směnečných práv
113
rukojemství. Namísto avalského prohlášení je zde směnka raději indosována na příslušnou osobu, která ji poté okamžitě indosamentem převádí dále.
3.  Převodní (transportní) účinky rubopisů
Převodní účinky rubopisů vyplývají z § 14 odst. 1 ZSŠ, podle něhož se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Indosatář nevstupuje do práv předchozího věřitele (indosanta), nýbrž originárně nabývá práva tak, jak vyplývají z listiny a ze zákona.
Skutečnost, že indosatář není právním nástupcem indosanta, má závažné dopady na námitky směnečných dlužníků. Indosaci dochází (s výjimkami níže uvedenými) k zásadnímu vyloučení námitek z vlastních vztahů dlužníka vůči výstavci a předchozím majitelům (§ 17 ZSŠ).
Rubopis proto zpravidla zhoršuje pozici směnečného dlužníka a připravuje jej o obranu, kterou by měl u běžného postoupení pohledávky172. Nabytí směnky indosaci je naopak výhodné pro nabyvatele, který nemusí brát ohled na případné vlastní vztahy dlužníka k výstavci či předchozím majitelům a může se v tomto ohledu spolehnout na starou parémii quod not est in cambio, non est in mundo.
Vyloučení námitek z vlastních vztahů ovšem není absolutní, zejména ne v těch případech, kdy jednání nabyvatele směnky získalo charakter jednání proti dobrým mravům. V ustanovení § 17 ZSŠ se stanoví podmínky, za kterých zůstávají námitky dlužníka zachovány, přestože došlo ke směnecně-právnímu převodu. Jde o situaci, kdy majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.
Demonstrováno na jednoduchém příkladě: Mezi účastníky kupní smlouvy bylo dohodnuto placem prostřednictvím směnky. Kupující vystavil vlastní směnku ve prospěch prodávajícího. Namísto dohodnutého množství byla dodána sotva polovina dohodnutých výrobků. Pokud by za tohoto stavu uplatňoval práva ze směnky prodávající, svědčí dlužníkovi (kupujícímu) příslušné námitky z vlastních vztahů (jejich přípustnost dovodíme s použitím argumentu a contrario k § 17 ZSŠ).
Pokud by ale prodávající směnku převedl běžným indosamentem, mohl by se dlužník těmito námitkami bránit pouze tehdy, pokud by prokázal, že nový nabyvatel směnky jednal při nabývaní vědomě na jeho škodu - tedy např. o potížích s plněním na straně původního majitele směnky věděl a přesto od něj směnku ke Škodě dlužníka nabyl.
Srov. § 529 ObčZ.