Biologické a sociokulturní faktory v sociálním chování člověka (výchozí pracovní teze) Člověk je ve svém jednání ovlivňován 3 okruhy faktorů: n Biogenní (biosociální) faktory – biologické rozdílnosti –zejména pohlaví, věk, geneticky předávané dispozice n Psychogenní faktory – osobnostní charakteristiky n Sociogenní faktory – sociální interakce, sociální jevy, sociální situace Zúžení pohledu jen na jednu skupinu faktorů = redukcionismus n Biogenní – naturalismus n Psychogenní – psychologismus n Sociogenní – krajní sociologismus (člověk se rodí jako „tabula rasa“) - Sociologie se brání jednostrannému redukcionismu, uznává vliv všech 3 skupin faktorů, všímá si však především sociálních faktorů - Émile Durkheim – sociologismus (metodologický přístup). Sociální realita je realita sui generis - Společnost je více než jen prostá suma jedinců, nabývá nové kvality - Sociologismus = sociální jevy je třeba vysvětlovat především z jiných sociálních jevů a z povahy sociální reality samé Biologické faktory v sociálním chování Jsou významnou součástí naší identity a základem přirozené diferenciace v sociálních vztazích Role pohlaví v sociálním chování Odedávna lidé vypozorovali, že muži a ženy v různých sociálních situacích často jinak jednají, myslí, jinak situace prožívají a liší se i v některých psychických vlastnostech a schopnostech - Psychologové charakterizují tyto polární vlastnosti mužů a žen: n Agresivita x mírnost n Menší citovost x emocionálnost, senzitivnost n Dominance (soupeření) x spíše submisivnost n Riskování, hra vabank x neriskování, opatrnost - Jsou tyto rozdíly biologicky nebo sociokulturně ? - Pro biologické důvody mluví často lékaři - Pro sociokulturní momenty např. antropoložka Margaret Meadová nebo Simone de Beauvoir „Člověk se ženou nerodí, ale ženou se stává“ - Zajímavé poznatky přinesly výzkumy mozku v 90. letech 20. století a biochemie. Grafické metody ukázaly určité rozdíly fungování mužského a ženského mozku. - Maskulinita nebo femininita mozku modifikují v určitém ohledu mužský nebo ženský způsob myšlení, prožívání, chování, schopnosti a některé vlastnosti, uznávané hodnoty a tužby - Schopnosti: muži – jsou častěji zaměření na řešení technických úloh, bojují o dominanci, prostorová představivost, snaha o řešení problémů, zajímají je věci; ženy – častěji mají verbální schopnosti, jsou citové, vztahové, empatické, zajímají je vztahy - Muži a ženy žijí v určité společnosti, kultuře - Rozdíl mužských a ženských vlastností a chování je jedním z nejsilněji a nejhlouběji zakotvených rozdílů (křesťanství,patriarchát) - Gender studies poukazují na sociokulturní aspekty těchto rozdílů, tyto rozdíly jsou významně reprodukovány kulturou - Obraz muže a ženy je sociální a kulturní konstrukcí - Stereotyp pohlaví - kulturou ustavená a reprodukovaná představa „přirozených” mužských resp. ženských vlastností a způsobů chování je po staletí vštěpována a posilována a stala se tak sociálně přijímanou normou - Skryté kurikulum – skryté vedení k genderové roli - Stereotyp pohlaví v nás – muž má být starší, vyšší, vzdělanější a více vydělat - Mechanismus zvýznamňování znaků, vede k sociálním stereotypům; politická korektnost - Gender se promítá i do generalizovaných sociálních pozic a rolí (žena, muž, tchyně apod.) - Sociální role je nástroj sociální kontroly a ovlivňování Gendrová role nevyhovuje: - biologicky – transsexuálové - společensky – feministická hnutí Sexismus - předsudek nebo diskriminace z důvodu příslušnosti k určitému pohlaví Věk jako biologická charakteristika a životní proměnná Je důsledkem biologického procesu stárnutí Moderní ideál věčného mládí a nesmrtelnosti (Goethe, Wilde, Čapek) Věk: n Chronologický (kalendářní) n Biologický (faktický biologický stav) n Mentální (duševní schopnosti určitého věku) n Sociální- sociálně určená kategorie věku, zejména dle: a) sociálního postavení b) stupně sociální prestiže c) specifické sociální role Čas nabývá v sociálním kontextu sociální smysl a sociální význam Sociální čas – způsob vnímání a prožívání běhu času jedincem, společností É. Durkheim – sociální čas je sociální produkt, je strukturován podle rytmu sociálních činností Sociální stárnutí – vnímání stárnutí z hlediska sociálních kontextů (baletky, sportovci) Problém stárnutí důležitý i na mikroúrovni: Věková struktura, strom života – progresivní, stacionární, regresivní populace (stárnutí/mládnutí) Z pohledu sociologie představuje lidský život životní cyklus jako sociálně očekávaný sled etap lidského života opakující se v dílčích obměnách u velkého počtu osob Etapy životního cyklu se váží na body socializačního procesu a přebírání sociálních rolí, jsou jimi: n Dětství - do 12 let n Mládí - adolescence, dospívání, 13-20 let (puberta 12-15) n Dospělost – 21-65 let n Stáří - 66 a více let (stařecký věk 75 a více let) Přechodové rituály mezi etapami Dospívání: fyzické, psychické a sociální neprobíhá synchronně Krize středního věku Sociokulturní kontexty přiřazují věku hodnotící významy a sociální role. Ageismus – diskriminace z důvodu věku Etnicita souhrn rasových, kulturních a často i jazykových faktorů společných pro určitou skupinu lidí Dříve používaný termín „rasa“ představuje dnes spíše společenský konstrukt oproti antropologií hodnotově neutrálně chápanou odlišnost geneticky daných somatických a dalších biologických rysů lidské populace Sociologie pokud mluví o „rase“, užívá ji v antropologickém smyslu nebo v přeneseném významu jako komplex jazykových, kulturních nebo náboženských znaků, tedy chápe ji v podstatě jako etnicitu Sociologie nevztahuje etnicitu ke způsobům chování a psychickým vlastnostem – nebezpečí předsudků a rasistických teorií rozlišujících rasy na vyšší a nižší a zakazujících míšení ras Antropologicky patří všechny „rasy“ (antropologie rozlišuje 3-30 základních „ras“) ke stejnému druhu homo sapiens, somatické rozdíly nezakládají jejich funkční a vývojové rozdíly, všechny jsou stejně vzdálené od antropoidních předků Civilizační rozdíly jsou dány rozdílným sociálně ekonomickým vývojem a odlišnou kulturní tradicí, což jen potvrzuje variabilitu a plastičnost člověka Rasismus - nepřátelský postoj či ideologie ve vztahu k příslušníkům jiných „ras“ nebo etnik považovaných za „rasu“ Rasismus plodí: n rasovou nesnášenlivost n rasovou diskriminaci nebo segregaci n rasově motivované násilí, teror až holokaust (šoa) Formy rasismu: židovský (antisemitismus), černošský, romský, arabský Etnocentrismus – považování hodnot, norem a idejí svého společenství za jedině správné, pravdivé a věrohodné Podoby etnocentrismu – rasismus, nacionalismus, náboženský fanatismus, ale i patriotismus Kulturní relativismus – nejsou kultury vyšší a nižší; hodnoty, normy a ideje jsou srozumitelné jen ve vztahu ke kultuře, v níž jsou formulovány, jinak jsou nepochopitelné Multikulturalismus – vyšel z ideje přátelského soužití různých kultur, které se vzájemně obohacují a ponechávají si svoji identitu Giovanni Sartori podrobuje multikulturalistický diskurs kritice, oceňuje kulturní pluralismus respektující odlišnosti bez jejich zbožnění Pavel Barša – od multikulturalismu k občanské integraci – přijetí jazyka, historie a liberálních hodnot svobody, rovnosti a demokracie Geneticky předávané dispozice Nature versus nurture (vrozené v. získané) Tradiční otázka rozeného zločince Dvě základní otázky: 1. Nakolik jsou vlastnosti a schopnosti dány geneticky 2. Nakolik vlastnosti a schopnosti deterministicky určují lidské chování Genealogické studie Dědičnost inteligence – podle provedených studií představuje zhruba 70 % Výzkumy dvojčat Problém adopce Dánský výzkum kriminality adoptivních synů: 10,4 % ani biologický ani adoptivní otec nepáchali trestnou činnost 22,0 % biologický otec páchal, adoptivní nepáchal 36,2 % oba otcové páchali trestnou činnost Teorie biosociální interakce - přirovnání zámku (to zděděné) a klíče (prostředí a situace) Genetické dispozice ovlivňují až ze 70 % některé naše schopnosti a vlastnosti, nepředurčují ale lidské chování deterministicky. Genetické dispozice sami o sobě nevedou nutně k deviantnímu chování, genetická vloha ale zvyšuje práh citlivosti na působení určitých vlivů sociálního prostředí. Sociokulturní determinace sociálního chování Člověk jako tvor společenský (Aristotelův zoon politikon) si v procesu enkulturace osvojuje lidskou kulturu a vrůstá do společenských vztahů v procesu socializace Mluvíme o společnosti (kultuře) v člověku Společnost je součástí našeho nejniternějšího bytí, vnucuje nám určité způsoby myšlení, cítění a jednání (P. Berger) Německý sociolog Ralf Dahrendorf charakterizuje člověka označením homo sociologicus - člověk je uvězněn v sociálních rolích a sítích Zastávané sociální role jako typická odpověď na typická očekávání s sebou nesou i určité jednání, emoce a postoje Sociokulturní determinaci můžeme vyjádřit dvěma tezemi: 1. Bez života ve společnosti se člověk nestane člověkem - nerozvinou se jeho lidské vlastnosti a schopnosti 2. Člověk je takový, jaká je společnost - člověk se od sociálního života a sociálních vztahů nemůže distancovat Ruth Benedictová (Kulturní vzorce, 1933, Zuni x Kwakiutlové) Aischylos (řecký dramatik): Prostředí, v němž se člověk zdržuje většinu dne, určuje jeho charakter. Budeš vždy takový, jakou společnost vyhledáváš (římské přísloví) Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti, jinak …