Biologické základy sociálního života, etologie a sociobiologie

                                      (výchozí pracovní teze)


- Antická představa univerzálního řádu přírody
- Na počátku vědy svět zkoumala jen jedna univerzální věda, podle níž
tytéž zákony platí v přírodě i ve společnosti – přirozené právo a naturalismus ve vědě
- 20. století zpochybnilo naturalismus
- V posledních 2. desetiletích ale genetika, biochemie, etologie, sociobiologie, ekologie a další
vědy vedou k poznání, že biologické základy sociálního života nelze zcela pominout


- Sociální život vzniká na biologických základech
- Člověk je součástí přírody a současně ji překračuje
Člověk je současně:
- bytost biologická a bytost společenská (kulturní)
- podléhá zákonitostem přírody i zákonům
     společnosti
- je výsledkem biologické evoluce i
     sociokulturního vývoje

  Přírodně založené faktory sociálního života:
1. Vnitřní biologické faktory (příroda v nás):
     1.1. dispozice druhové (vzpřímená postava, hlasový
             mechanismus apod.)
     1.2. dispozice individuální (pohlaví, věk, schopnosti)

 2. Environmentální faktory - přírodní a životní prostředí
            života společnosti (podnebí, kvalita půdy apod.)
              Trvale udržitelný rozvoj, ekologická stopa 1,25
              Dobrovolná skromnost

3. Demografické faktory - jevy týkající se obyvatelstva
          (počet, hustota, stárnutí populace, rozvodovost apod.)
          T. Malthus, 1798 - geometrický x aritmetický růst
           Crowding – pocit přelidnění


Vliv přírodních faktorů lze shrnout do 2 tezí:

n  příroda je nezbytným předpokladem existence člověka, společnosti a sociálního života

n  ve všech společenských vztazích a procesech spolupůsobí i jejich biologická (přírodní)
komponenta


- Láska je v tomto směru považována za psychickou a kulturní nadstavbu nad biologickou podstatou.
Římský dramatik Plautus: „Amantes amentes“  (zamilovaní jsou blázni)

- Přírodně založené faktory nás spojují se sociálními formami života v živočišné říši
- S. Freud zdůraznil roli pudů – sociální chování je sublimací sexuálního pudu
Jay Glass „Zvíře v nás“: „veškeré lidské chování lze vysvětlit třemi biobehaviorálními imperativy“
(vzorci chování v našem mozku):

n  vyznačování teritoria

n   sexualita

n   boj o dominanci


- Mechanismus a rozsah působení přírodních faktorů na sociální život odkrývají některé biologické
vědy
Etologie – od 30. let 20. století studuje způsoby života zvířat a jejich vzájemné vztahy, mezi
studovaná zvířata zahrnuje i člověka. Zaměřuje se na zkoumání příčin a funkcí sociálních mechanismů
a typologie forem sociálního života.
Etolog Konrad Lorenz konstatoval 2 základní instinkty u zvířat: sexuální a agrese, stejně jako
Freud.


Sociobiologie - založil ji americký biolog Edward Wilson  v roce 1975 knihou „Sociobiologie“.
Chápal ji jako “sociologii živočišné říše”, která studuje biologickou bázi všech forem sociálního
chování.
Sociobiologie hledá paralely mezi chováním zvířat a chováním lidí s důrazem na genetické a
neurochemické faktory na místo racionálně cílového rozhodování.
Teze: Vznik společenského života je jedním z nejdůležitějších výstupů biologické evoluce
Sociobiologie odhalila 2 biologické mechanismy sociálního života:

n  příbuzenecký výběr (čím si jsou příbuznější, tím altruističtější)

n   vzájemný altruismus – reprodukuje se geneticky


- Etologie bourá ideály o zvířatech i o lidech

- Čím se vlastně člověk liší od zvířat ?
- Člověk vkládá mezi sebe a přírodu „druhou přírodu“, tj. kulturu
- I u zvířat ale nalézáme kulturní projevy, tj. sociálním učením předávané formy chování z generace
na generaci, např. u nám nejbližších

- Člověk se ale liší také některými kvalitami chování: používání ohně, uctívání mrtvých, výtvarné
umění, stálé zdokonalování nástrojů.