Aktivně legitimované subjekty : Žalobní nároky : sp. zn. 3 Cmo 380/2005 (Vrchní soud Praha) Nároky žalobce: uložení povinnosti žalovaným společně uveřejnit omluvu v tisku, a to konkrétně v M.F.-D., HN a LN, v rozsahu celé jedné strany, tohoto znění: „V televizní reklamě a na billboardech, zveřejňovaných v období únor až duben 2004 pod názvem Nová jarní kolekce hypoték a překlenovacích úvěrů s úrokem jen 2,99 % došlo k zamlčení podstatného údaje, že tento úrok platí pouze pro dobu prvních tří měsíců čerpání úvěru.“ a s podpisem obou žalovaných. Případ podle žaloby: Žalovaní ve své společné reklamní kampani v tisku, na plakátech a v televizi k propagaci služby poskytování hypotéčních a překlenovacích úvěrů užívají slogan „Nová jarní kolekce hypoték a překlenovacích úvěrů s úrokem jen 2,99%“. Slogan je projevem klamavé reklamy, neboť žalovaní zamlčují údaj o tom, že takový úrok platí jen pro první 3 měsíce čerpání překlenovacího úvěru druhého žalovaného, poté již bude úvěr úročen standardní výší úrokové sazby 5,75 – 7,75% p.a. Nabídka je navíc časově omezena na období od 1.2.2004 do 30.4.2004. Krátkodobé zvýhodnění úrokové míry se tedy týká pouze smluv uzavřených v krátkém období 3 měsíců a navíc se inzerovaná úroková sazba aplikuje pouze po dobu tří měsíců – nic z toho však ani plakátová ani televizní reklama žalovaných neuvádí. s. 2 Žalovanými je vytvářen k újmě ostatních soutěžitelů a tedy i žalobce mylný dojem o tom, že jimi nabízený úvěrový produkt je nejvýhodnější ze všech úvěrových produktů, umocněný zároveň tím, že oba žalovaní inzerují spolu a zákazník tak nerozliší, kterých produktů a kterého ze žalovaných se nabídka vlastně týká. Podle žalobce se žalovaní dopouštějí nekalosoutěžního jednání klamavé reklamy podle § 45 obch. zák., přitom žalobce nenapadá samotnou výši úrokové sazby, inzerovanou žalovanými, ale způsob, jakým je nabídka žalovaných prezentována. Ten vylučuje (pro nedostatek dalších poskytnutých údajů), aby zákazník objektivně mohl porovnat nabídku žalovaných, zejména druhého žalovaného, s nabídkou jiných soutěžitelů. Zkratkovitá kampaň s dominantním „úrok jen 2,99“ vede k odlivu klientely žalobce a k jeho újmě, přes výzvu žalobce však druhý žalovaný nápravu nezjednal. Tvrzení žalovaných: Napadená reklamní kampaň obsahuje výlučně pravdivé údaje, reklamní materiály vždy obsahují odkaz na bezplatný zdroj detailů obchodních podmínek, odkazují tedy zájemce ať již na informační telefonní linku, na internetové stránky či informace poskytované na pobočkách prvního žalovaného. Zdůraznili, že televizní spoty či billboardy jsou součástí reklamní kampaně, v níž nejprve je upoutána pozornost případného zájemce, v další fázi je mu poskytnuta možnost získat detailní informace (na internetu, telefonní bezplatnou linkou, tištěným letákem s podrobnými informacemi) a teprve ve třetí fázi jsou mu poskytnuty právně závazné podmínky (smluvní návrh a osobní výpočty). Mezi upoutáním pozornosti a rozhodnutím o uzavření smlouvy přitom není příčinný vztah, neobstojí proto ani tvrzení žalobce o nekalosoutěžním jednání klamavé reklamy. Žalovaní navrhovali z uvedených důvodů zamítnutí žaloby. s. 3 Soud prvního stupně žalobu o zveřejnění omluvného textu zamítl. Zjištění soudu: Je nesporné, že mezi žalobcem a žalovanými je dán vztah hospodářské soutěže a za prokázané dále, že žalovaní skutečně nabízeli své produkty způsobem tvrzeným žalobcem v žalobě – vždy však s dovětkem, že o přesných podmínkách inzerované nabídky „se informujte v pobočkách České spořitelny“, reklamní materiály obsahovaly i odkaz na informační stránky na internetu a číslo bezplatné telefonní linky. Soud měl dále za prokázané, že reklamní kampaň byla ukončena k datu 30. 4. 2004. Otázka, zda došlo k jednání nekalé soutěže. Soud dovodil z reklamních materiálů, že upoutávají pozornost zjevně nízkou úrokovou sazbou, ostatní informace jsou potlačovány. Při povrchním pohledu průměrného spotřebitele je tento zaujat výhodnou nízkou úrokovou sazbou, je však třeba dát zapravdu žalovaným v tom, že průměrný spotřebitel (zájemce o úvěr) se nerozhoduje na základě takové nabídky a reklamy. Pokud snad i z ní vychází, pak věnuje nezbytně pozornost i údajům dalším, zde uvedeným třeba i drobným písmem, jež ho nasměrují k dalším zdrojům informací, včetně příslušných poboček prvního žalovaného. s. 4 Přilákání potenciálních zákazníků do poboček je však ostatně cílem každé takové reklamy a je přípustným soutěžním chováním. Žalovaní však takto i umožnili každému zájemci získat objektivní informaci o podmínkách, za nichž platí jejich reklamní slogan a zde inzerovaná výše úroku, umožnili mu se svobodně rozhodnout, zda zvolí pro sebe nabídku žalovaných či jiného soutěžitele. Závěr soudu: žalovaní použili reklamní trik sice agresivní, nikoli však ještě v rozporu s pravidly soutěže, nejde tedy o jednání nekalé soutěže podle § 45 obch. zák. a žalobu proto zamítl. Odvolací soud nevyhověl podanému odvolání. Z odůvodnění: Odvolací soud zcela ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, pro stručnost odkazuje na hodnocení skutkové i právní, jak je obsaženo v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na omyl soudu prvního stupně – aniž by to však mělo vliv na správnost jeho rozhodnutí: pokud považoval žalobou uplatněný nárok za „satisfakci“, tedy nárok na poskytnutí zadostiučinění. s. 5 V daném případě žalobce tvrdil závadný stav, vzniklý zde v důsledku reklamy žalovaných a jím požadované tiskové prohlášení („omluvný text“) nesměřuje přímo k žalobci a neklade si za cíl napravit nějakou nemateriální jeho újmu (není omluvou žalobci), ale má být prostředkem, jímž bude odstraněn či zčásti napraven tvrzený závadný stav. Uplatněný nárok je třeba proto hodnotit podle § 53 obch. zák. jako nárok na odstranění závadného stavu a nikoli jako nárok na poskytnutí zadostiučinění, což má svůj význam mj. v tom, že není třeba tvrdit a prokazovat vznik nemajetkové újmy, jež má být kryta žádanou formou a způsobem zadostiučinění. Nepřesně pojmově též soud prvního stupně vyjádřil, že za „průměrného spotřebitele“ je konstantní judikaturou „považován i soudce“, neboť takové ztotožnění nelze použít - soud při posuzování konkrétního nekalosoutěžního jednání k němu přistupuje nikoli z hlediska vlastních osobních zkušeností, vědomostí, pocitů a dojmů ve věci rozhodujícího soudce, ale z hlediska pro ten účel vytvořeného „průměrného spotřebitele“, jenž v sobě sjednocuje („průměruje“) zkušenosti, vědomosti, pocity a dojmy v úvahu přicházejících adresátů nabídky, možných zákazníků či spotřebitelů, tak, aby soud si mohl vyřešit otázku, nakolik tvrzené závadné jednání bylo způsobilé takového „průměrného“ spotřebitele ovlivnit v jeho dalším jednání a rozhodování. Uvedená pochybení soudu prvního stupně nemají vliv na správnost základního závěru o tom, že jednání žalovaných nelze pokládat za jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., resp. podle úpravy zvláštní skutkové podstaty klamavé reklamy (§ 45 obch. zák.). s. 6 Žalobce tvrdil, že žalovaní jednali nekalosoutěžně, pokud ve své reklamní kampani k propagaci svých produktů prostřednictvím televizní reklamy a plakátů na billboardech zdůraznili jako dominující prvek sazbu úroku z jimi poskytovaných úvěrů 2,99 %, aniž již zde uvedli podmínky, za nichž takovou výši úroků skutečně poskytují. Odvolací soud považuje za rozhodné, že jednak uvedený údaj byl sám o sobě pravdivý – tj. uvedená výše úrokové sazby za stanovených podmínek byla žalovanými skutečně jak u hypotéčních úvěrů tak i u překlenovacích úvěrů poskytována, dále že i v této reklamě, nutně již v důsledku užitého prostředku propagace co do sdělení informací stručné a zjednodušené, byl případný zájemce odkázán na další zdroj informací, a že v tištěné reklamě (letácích), rovněž k podpoře kampaně široce užité, byli zájemci informováni již podrobněji o podmínkách, za nichž výše sazby 2,99% platila (tj. dostalo se jim mj. údajů, jež žádá nyní žalobce zveřejnit v tiskovém prohlášení žalovaných). Podle názoru odvolacího soudu nelze v daném případě považovat uvedené jednání za rozporné s dobrými mravy soutěže a rovněž ani způsobilé přivodit újmu soutěžitelům či spotřebitelům (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Jak zmínil i soud prvního stupně, je na místě vzít v úvahu funkci reklamy jako takové s přihlédnutím k segmentu trhu, na němž se střetávají účastníci tohoto řízení. s. 7 Reklama není totéž co obchodní nabídka a jejím účelem je vzbudit pozornost a zaujmout co největší počet adresátů. Proto je zpravidla pro ni užito stručné a na první pohled upoutávající jednoduché (zvláště pak v případech reklamy v televizi a na billboardech, o kterou zde jde) reklamní sdělení vyznačující se určitou mírou nadsázky či přehánění. Pokud takováto prezentace obsahuje i odkazy na podrobné informace a způsob, jak je získat, není důvod spatřovat v tomto sdělení pro jeho „zkratkovitost“ možnost klamání spotřebitele, způsobilost uvést jej v omyl. Nelze proto za této situace shledat rozpor jednání žalovaných s dobrými mravy soutěže. Je dále rozhodné, že údaje televizní reklamy a plakátů z billboardů nejsou podle odvolacího soudu tou okolností, jež by možného zájemce o úvěr samy o sobě přesvědčily o výhodnosti případného uzavření úvěrové smlouvy se žalovanými. Zde je třeba vyjít z toho, jak vyspělý co do orientace v různých nabídkách soutěžitelů je průměrný zákazník účastníků, jaké lze předpokládat jeho počínání v případě zájmu o některý z úvěrových produktů účastníků. Je nepochybné, že průměrný zákazník již vzhledem k závažnosti věci si před uzavřením úvěrové smlouvy pečlivě ověří podmínky, za nichž může úvěr získat, a vezme v úvahu přitom nabídky vícero soutěžitelů, jež se mu nabízí. Samo žalovaným vytýkané jednání není proto jednáním, jež by bylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům či případným zákazníkům. Již vzhledem k tomu, že spotřebitelská veřejnost je soutěžiteli i v tomto segmentu trhu dnes a denně v médiích zahrnována různými i superlativními nabídkami, není zde důvod dovozovat, že by se právě nabídkou žalovaných nechala jakkoli zmást či uvést v omyl. s. 8 Závěr odvolacího soudu: Pokud žalobce spatřoval v reklamní kampani žalovaných, realizované v únoru až dubnu 2004 v televizi a na billboardech, jednání nekalé soutěže podle generální klauzule, popř. klamavé reklamy, jež zde nastolilo závadný stav a žádal uplatněným nárokem jeho odstranění zveřejněním prohlášení žalovaných, pak této žalobě nebylo možno vyhovět. Pokud soud prvního stupně žalobu zamítl, rozhodl věcně správně.