Právní dějiny na území Slovenska Ladislav Vojáček 02 Uherský stát do roku 1848 Periodizace • 1. Ranný feudalismus (9. – 12. st. = Velkomoravská říše a počátky uherského státu) • 2. Feudální rozdrobenost a její překonávání (13. – 14. st.) • 3. Stavovská monarchie (15. st. – 1526) • 4. Absolutismus (1526 – 1848) UHERSKÝ STÁT A PRÁVO V RANÉM STŘEDOVĚKU • centralizovaný stát • spojený s křesťanstvím • patrimoniální pojetí státu • Štěpán z dynastie Arpádovců: král + (arcibiskupství v Ostřihomi) Území Slovenska • v 10. a 11. století nepatřilo k jádru uherského státu (konfinium) • pevněji se s ním spojilo až ve 12. století KRIZE PATRIMONIÁLNÍHO STÁTU VE 13. A 14. STOLETÍ • a) etapa feudální rozdrobenosti (13. století) = oslabení politické moci panovníků a vzrůst vlivu jednotlivých feudálů - donace = panovníkem udělovaná půda, od začátku 13. století dědičně - familiáři - tatarský vpád v letech 1241 – 1242 (zpustošení země, hladomor, ale také podnět pro zakládání měst, budování hradů a zdokonalení obrany země) • b) etapa jejího nerovnoměrného překonávání (14. století) a OBDOBÍ STAVOVSKÉ MONARCHIE • pomyslná rovnováha sil • stát = právnická osoba (Svatoštěpánská koruna) • ve formující se stavovské obci jednoznačně dominovali velmoži • změněné vnější podmínky (Osmanská říše) • Matyáš Korvín úspěšně usiloval o maximální rozšíření svého podílu na moci • Jagellonci slabými panovníky • „věčné nevolnictví“ a zvýšení poddanských povinností • hornická povstání v Kremnici, Banské Bystrici a d. OBDOBÍ FEUDÁLNÍHO ABSOLUTISMU • - úsilí o panovnické samovládí • - centralizace • - byrokratizace • - snaha o rekatolizaci • - refeudalizace • - (za Josefa II. i germanizaci) = proces postupného posilování panovnické moci na úkor stavovské obce Ústřední orgány v počátcích uherského státu - panovník - zpočátku ještě nepříliš diferencovaný královský dvůr - pak jednotliví úředníci a úřady: královská rada; královská; nejvyšší úředníci (palatin, zemský soudce; pokladník /komorník/, správce koníren /maršálek/, stolník, číšník ad.) Ústřední orgány ve 13. – 16. století • panovník • uherský sněm • královská kancelář (v polovině 14. století větší kancelář + tajná kancelář) • královská rada (za Anjouovců užší a širší rada) • nejvyšší úřady: a) palatin; b) zemský soudce; c) taverník; d) vrchní pokladník Panovník • počátky: dědičnost (seniorát – primogenitura /v zásadě/, korunovace, mladší král) • stavovství: dědické nároky (s výjimkou Matyáše Korvína), ale nastupovali zpravidla po volbě • volební kapitulace, inaugurační diplom Pravomoci panovníka • zpočátku: stát jako jeho patrimonium • od 13. století: stejná oprávnění, ale oslabení politické moci ve prospěch jednotlivých feudálů; královské regály • stavovství: reprezentant státu navenek, velení armádě; sankcionování zákonů přijímaných uherským sněmem, vydávání různých privilegií, podíl na soudnictví, podléhaly mu finanční úřady, nárok na výnos královských regálů Korvín (Kluž) s Uherský sněm • základ ve Zlaté bule Ondřeje II. • nepravidelnost svolávání • stavovství: • upevnil svou pozici • zasedal pravidelně • schvaloval zákony • dvě tabule: horní a dolní (někdy ”sessia mixta”) Ústřední úřady • a) královská rada (v rukou magnátů) • b) královská kancelář (opora panovnické moci) - vedle královské kanceláře nejdříve speciální malá kancelář (vedení agendy kuriálních soudů) - za Matyáše Korvína větší, menší a tajná kancelář Zemští hodnostáři a) palatin (prostředník při řešení sporů krále a stavů; jeho postavení specifikovaly palatinské články, /Articuli de officio palatinatus, 1485/) b) zemský soudce c) personál d) taverník e) vrchní pokladník Způsob vlády v absolutizující monarchii • na trůně Habsburkové (dlouho jen část území) • původně personální unie • stavovská povstání (kompromis: szátmárský mír 1711) = úzké propojení rakouských a českých zemí, relativní samostatnost Uher • zřetelně se vyčleňovala doba osvícenského absolutismu let 1740-1789/90 Pragmatická sankce (zák. čl. VI/1723) • potvrdila dědičnost uherského trůnu v habsburském rodě a zajistila nástupnické právo žen • platila až do samotného zániku v roce 1918 • snaha regulovat život společnosti panovníkovými nařízeními v Uhrách v zásadě neúspěšná • v jednáních posledních uherských stavovských sněmů byla zřetelná snaha o maďarizaci, ale také zaznívaly liberální názory Osvícenský absolutismus • o začlenění Uher do jednotného řízení celé říše usiloval zejm. Josef II., bez úspěchu • prosazování nového pojetí výkonu státní správy (byrokratizace) • uherský sněm 1790 usnesl a panovník sankcionoval, že uherské království je (v rámci habsburského soustátí) svobodnou říší s vlastním zřízením, nepodrobenou žádné jiné říši ani jinému národu Panovník v absolutizující monarchii • snaha vládnout absolutisticky • dědičnost, stavy stále vyžadují podepsání inaugurační listin (ne vždy úspěšně) • někdy vydávali právní předpisy sami, jindy se sněmem Uherský sněm • 1608 právně potvrzena jeho dvoukomorová struktura • zváni pouze baroni, komitáty, církevní představitelé a zástupci svobodných královských měst • vážení hlasů • okolice Správní aparát po roce 1526 • postupná byrokratizace, přesto zejm. v komitátech přetrvávání středověkých forem (jednoduchost, nepropojenost, často neodbornost, ústnost jednání) = můžeme hovořit o jistém dualismu mezi modernějším ”královským” aparátem a vlastní uherskou, stále v podstatě stavovskou správou Orgány společné pro celou monarchii • zpočátku tři poradní orgány: tajná rada, dvorská komora, dvorská vojenská rada • původně jako společný pomocný orgán panovníka a tajné rady vystupovala také královská (později říšská) dvorská kancelář • řada reorganizací za osvícenských panovníků - Marie Terezie zřídila domácí, dvorskou a státní kancelář + státní radu • od začátku 19. století: státní a konferenční ministerstvo, domácí, dvorská a státní kancelář a dvorská vojenská rada Uherští zemští hodnostáři • palatin (na začátku dočasně zanikl) • zemský soudce • taverník • personál Ústřední uherské orgány • uherská rada (dřívější královská rada, ztrácela na významu) • místodržitelská rada • uherská dvorská kancelář (se sídlem ve Vídni) • uherská komora (1528, první v Uhrách byrokraticky organizovaný orgán) - jí podřízena spišská komora - fungoval při ní královský finanční prokurátor Územní správa z počátku uherského státu a) královské komitáty (župy, stolice) - vnitřně se dělily na centurionáty a děkanáty b) vesnické (pak i městské) orgány Územní správa ve 13. – 16. století • a) šlechtické komitáty (králem jmenovaný župan, komitátní kongregace, volení hodnostáři – slúžní a d.) • b) mimo rámec komitátní správy stála svobodná královská města a výsadní území - města: privilegia od zakladatele (Trnavské městské privilegium z roku 1238), samospráva, ekonomické výsady, Decretum minus 1405, hlas na sněmu - výsadní území: například spišská města se společným (kolektivním) privilegiem Územní a místní správa po roce 1526 • upevnění stavovské struktury = mocenská opora uherské šlechty • komitáty (autonomní, snaha státu posílit svůj vliv) • vrchnostenské orgány • svobodná královská města • výsadní území Uherské župy Erby tekovské a abovsko-turňanské župy Soudní kompetence v počátcích uherského státu • nejvyšším soudcem panovník + jeho jménem soudí ústřední úředníci a komitátní orgány + soudí také církevní orgány • od konce 11. století v komitátech také královští soudci /bilochové/ • brzy na to vznikly a poměrně krátce působily tzv. koncilové soudy Soudy ve 13. – 16. století a) ústřední uherské soudy b) venkovské soudy c) městské soudy d) církevní soudy e) zvláštní soudy = například soudnictví spišských měst + věrohodná místa = církevní instituce (královská pečeť) Ústřední soudy a) kuriální soudy (soudy královské přítomnosti) - pro soud, v němž jménem krále soudil personál, se postupem času vžilo označení královská soudní tabule/ - řádní zemští soudci = palatin, zemský soudce, královský kancléř, personál b) soudy nejvyšších zemských hodnostářů (významným se stal i soud taverníka) c) soud rytířské cti Venkovské soudy ve 13. - 14. století • palatinální kongregace • komitátní soudy (sedrie) • vrchnostenské (zemské) soudy • vesnické soudy Venkovské a městské soudy za stavovské monarchie • brzy zanikly palatinální kongregace, naopak vzrostl význam komitátních soudů /sedrií/ • nadále fungovaly také vrchnostenské /zemské/ soudy a vesnické soudy • podle rozhodování o odvoláních se svobodná města dělila na tavernikální a personálova (k těm patřila i horní) Městské soudy • městská rada • další soudní instance + nejdříve ponaučení od mateřských měst, případně odvolání k nim + pak odvolání soudu taverníka nebo personála Církevní soudy • římská kurie • soud arcibiskupa • konzistorní soudy biskupů • nižší církevní hodnostáři Barbora, dcéra Čankova (Chankou) z Kostolian potvrdzuje Mikulášovi, synovi Černeka (Chyernak), že prijala do vlastníctva polovicu kúrie v Kostolanoch (vydal Hronskobeňadický konvent dňa 24. augusta 1377) Valentin, syn Tomáša z Kostolian, protestoval proti tomu, že Adam, syn Jakuba a Anton syn Barnabáša z Baštína nezákonne obsadili a užívajú celý majetkový diel v Baštíne na újmu žalovateľov (vydal Zoborský konvent dňa 29. mája 1467) Soudnictví po roce 1526 – obecná charakteristika • a) do začátku 18. století (1723) typické středověké rysy: - stavovský partikularismus - propojení se státní správou - nejednoznačně vymezené kompetence - soudy zasedaly pouze příležitostně - nutně se nevyžadovalo právnické vzdělání • b) soudní reforma z roku 1723 Soudní organizace po reformě • nejdůležitějším šlechtickým soudem královská kurie (sedmipanská a královská tabule) • čtyři distriktní (krajské) tabule (i v Trnavě a v Prešově) • komitátní soudy (sedrie, soud podžupana, soud služného) pro záležitosti komitátní šlechty • vrchnostenské (zemské) soudy pro záležitosti poddaných • ve městech městské rady (odvolávání k soudu taverníka nebo personála) • církevní soudy • směnečné soudy (1840) Věrohodná místa po roce 1526 • po tureckém vpádu spousta z nich přestala fungovat • vedle nich se při stvrzování právních úkonů stále více uplatňovali notáři (v komitátech a ve svobodných královských městech)