Právní dějiny na území Slovenska Ladislav Vojáček 03 Uherské právo do roku 1848 Obecně k právu (opakování) n 1. Středověké právo (často nepsané; zpočátku jednotné, ale pak partikulární = právo hraje podřadnou roli + nízká úroveň právní jistoty) n 2. „Moderní“ právo (zpravidla kodifikované, vycházející z rovnosti před zákonem = větší právní jistota) Periodizace (9. století – 1918) n Převaha nepsaného obyčejového práva (do začátku 16. století) n Převaha psaného obyčejového práva (do závěru 19. století) n Převaha kodifikovaného práva (od konce 19. století) Stavovský právní partikularismus n = jeden z nejtypičtějších rysů rozvinuté feudální společnosti n = každá významnější společenská vrstva (jednotlivé stavy, závislé obyvatelstvo) nebo korporace se řídila vlastními právními předpisy Oblasti středověkého práva n 1. šlechtické (zemské) právo n 2. partikulární práva a) městská práva b) horní práva c) selská (vrchnostenská) práva + d) kanonické právo + e) sedmihradské a chorvatské právo Prameny uherského práva (opakování) = vnější formy, v nichž je zachycen obsah právních norem (= prameny práva ve formálním smyslu) n právní obyčeje n normativní právní akty n decízie – později! Právní památky z Velké Moravy 1. Zakon sudnyj ljudem 2. překlad byzantského nomokanonu do staroslověnštiny (Synagogae) 3. Metodějova (Anonymní) homilie 4. z Říma importovaná Collectio canorum 5. penitenciál Zápovědi svatých otců Právo uherského patrimoniálního státu n převážně obyčejové n zachovaly se královské zákony = zákony králů Štěpána (pojí se k němu též Naučení pro syna Imricha), Ladislava a Kolomana Ladislav I. Prameny práva 12. – 13. století n stále převažovaly právní obyčeje n panovnická privilegia n sněmovní usnesení potvrzená panovníkovým dekretem (zákony) n právní akty samosprávných korporací = statuty Nejdůležitější právní památky 13. – 14. století a) Zlatá bula Ondřeje II. (a její pozdější verze) b) Zákony z roku 1351 (uherským šlechticům stejná práva, aviticita, postavení závislého obyvatelstva) c) Varadínské regestum (ordály) Právo stavovské monarchie n stále převážně nepsané n stavovský právní partikularismus (šlechtické, kanonické, městské, horní, selské právo) n právo Sedmihradska (Transylvánie) a Slavonska (později Chorvatska-Slavonska) n právní obyčeje, sněmovní usnesení /zákony/, privilegia, statuty, neformálně i rozhodnutí soudů Právní obyčeje n za obyčejové právo se považuje to, jak rozhodují uherské soudy n nezavršená kodifikace uherského práva (Tripartitum) prezentována jako zápis obyčejového práva = obyčejové právo zachyceno písemně Zákony (sněmovní usnesení) n vydával je stavovský sněm spolu s panovníkem n většinou veřejnoprávní záležitosti n jednotlivá usnesení (zákonné články) shrnuty do dekretu, který sankcionoval panovník Významné zákony - dekret z roku 1405 (postavení měst) - větší dekret Matyáše Korvína 1486 (Decretum Maius) opatřený doložkou o věčné platnosti - větší dekret Vladislava Jagellonského 1492 Privilegia a statuty n na rozdíl od zákonů privilegia vydával pouze panovník (výsadní oprávnění panovníka) n statuty nesměly odporovat zákonům ani obecně závazným právním obyčejům a nemohly měnit ani privilegia n byly závazné pro danou samosprávnou jednotku Soudní rozhodnutí n rozhodnutím uherských soudů (decízie) se povaha precedentů výslovně nepřiznávala n v praxi se zejména rozhodnutí uherské kurie stávala používaným vzorem pro rozhodovací praxi Snaha o kodifikaci uherského práva - potřeba právní jistoty - dvě cesty: n sebrání platných dekretů (Collectio decretorum) n vypracování zákoníku (kodifikace) Tripartitum opus iuris (Štefan Verböczy) n právní pochybení při vydávání = považováno za zápis obyčejového práva = uherské právo sice stále zůstalo obyčejovým právem, ale stalo se právem převážně psaným n úvod a tři části (především šlechtické právo, ale i městské, selské, sedmihradské a chorvatské) Sbírky práva tavernikálního soudu n Articuli iuris tavernicalis (Tavernické články) - vznikly s využitím staršího sepsání procesních předpisů nazývaného Quaeritur, Jan Thuz z Laaku, panovník je sankcionoval v roce 1602 n Iura civilia (Vetusta Iura civitatum sive Iura civilia) = úpravu městského práva aplikovaná tavernikálním soudem Právní knihy = soukromá sepsání práva n Žilinská kniha n Zipscher Willkühr (Willkühr der Sachsen in der Zips, 1370) n Budínská právní kniha z roku 1413 (stala se základem i pro právo řady dalších, zejména tavernikálních měst) n Bratislavská právní kniha, Košická právní kniha … Právo od poloviny 16. století – 1848 n panovnická „nařízení“ (patekty, reskripty, ...): n snahy o přepracování Tripartita • Quadripartitum 1553 • Novum Tripartitum 1715 n Atriculi iuris tavernicalis + Planum tabulare n Corpus iuris Hungarici n pokusy kodifikovat trestní právo n úprava obchodního práva Panovnická „nařízení“ (patenty, reskripty, ...): zejména: n Maxmiliánův horní zákoník 1565 (1573) n Explanatio Leopoldina 1732 n nařízení osvícenských panovníků • Ordo sylvanum • Ratio educationis • toleranční patent • trestní zákonodárství Josefa II. a d. První polovina 19. století n vliv francouzské revoluce n Klement Metternich n hodnost rakouského císaře n obnovení funkce uherského sněmu Kníže K. Metternich Prameny práva n nejdůležitějšími zůstávaly právní obyčej a zákon n význam neztratila ani privilegia a místní statuty n zejména v 18. století se do popředí dostala královská nařízení, vydávaná především ve formě patentů a diplomů n neformální autoritu požívala zejména rozhodovací praxe uherské královské kurie n Corpus iuris Hungarici = oficiální sbírka platných uherských právních předpisů - dříve soukromé sbírky (M. Szentivanyi) Snahy přepracovat Tripartitum a) Quadripartitum (také nebylo sankcionováno, tiskem vyšlo soukromě později) b) Novum Tripartitum (1715, jen dílčí doplnění Tripartita) Planum tabulare n sbírka rozhodnutí kuriálních soudů od soudní reformy v roce 1723 n vyšla až 1800 Horní a městské právo a) horní (banské) právo v polovině 16. století nově upravil Maxmiliánův horní zákoník b) tiskem vyšla procesní pravidla, upravující řízení před tavernikálním soudem (Articuli iuris tavernicalis, Tavernické články) - vznikly s využitím staršího sepsání procesních předpisů nazývaného Quaeritur, Jan Thuz z Laaku, panovník je sankcionoval v roce 1602 Vydání CIC z roku 1757