ad LATINSKÉ PRÁVNÍ TEXTY Gaius, Institutiones I, 1.2 /skripta s. 72 Populus – obyvatelstvo téže obce, p. Romanus - = populus Romanus Quiritium – veškerý ozbrojený a bojující lid; později všichni občané s právy i závazky Vedle výrazu populus Romanus se užívalo Quirités = římští občané (ius Quiritium – plné právo občanské) (X barbari) X homo X bohům a zvířatům – (druhové ozunačení) X pleb(e)s = plebei; „est ceteri cives sine senatoribus“ Gaius; „plebs a populo differt veluti a genere“ (jako druh od rodu) X civis X vulgus i vulgo = obecný lid (průměrná veřejnost), chátra X proletarius – občan bez pozemků, mimo majetkové třídy X classis (svolaný) lid, třída (majetková), branný lid, vojsko ratio naturalis – obecné zásady platného práva opírající se o přirozený stav věcí v dané společnosti ius civile – ius, quod quisque populus ipse sibi constituit; ius (quasi) proprium civitatis ius gentium – ius constitutum ratione naturali inter omnes homines; hoc iure utuntur omnes gentes. Základem je bona fides. V ŘP „dopracovává!“ Praetor peregrinus ius naturale – z řecké filozofie – fysis právo přirozené, společné všem žijícím tvorům (nejen lidem –Ulpianus); např. u Sofoklea právo pohřbít bratra, jenž bojoval proti rodnému městu; zpočátku bývá ztotožňováno s ius gentium(Gaius), vždy je „bonum et aequum“. ius gentium – římské právo určené k regulaci styku Římanů s cizinci, popř. cizinců s cizinci na římském území. Formulováno edikty cizineckého prétora a místodržících v provincíích. Vliv řecký a obchodníků ve Středomoří. Základem je bona fides. Od 1.st.př.K. Aplikováno mezi samotnými Římany. Reguluje hlavně obligační vztahy. Samotný název ius gentium užívá ve 2.st.n.l. Gaius a Pomponius, ztotožněno u Gaia s ius naturale – filozofická kategorie práva. Ze stoické filozofie uvádí do literatury M. Tullius Cicero. Ulpianus považuje ius gentium za právo společné všem lidem, kdežto ius naturale je právo společné lidem i ostatním živočichům Většina autorů oba typy práva odděluje: Ius naturale je vyšší řád.