Evropská správní a kulturní studia Trestní právo v evropském prostředí P Ř E D N Á Š K A 4. 5. 2011, 11. 5. 2011 prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc. Mezinárodní justiční spolupráce v trestním řízení Prostředí mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech ØSpolupráce mezi státy v oblasti trestního práva je podmíněna především ohledy na zásadu suverenity. • • ØPro mezinárodní justiční spolupráci je nejvýznamnější tzv. vnitřní suverenita, podle které státu náleží výlučná, nejvyšší moc na státním území a vyloučení jakýchkoli aktů cizí státní moci bez jeho souhlasu (plná volnost při úpravě vnitřních záležitostí). ØPrávo trestat jako jeden z projevů vnitřní suverenity vycházející z veřejné moci a z jejího veřejného projevu. Suverenita je vlastnost státní moci, její nezávislost na jakékoli jiné moci, a to v oblasti vztahů mezinárodních i vnitřních. ØJurisdikce (common law pojetí suverenity) je součástí moci státu a znamená především stanovení nebo nalézání práva. Pokud tímto orgánem je soud, jde o jurisdikci soudní. ØTrestní soudní jurisdikce je založena na následujících zásadách: ØZásada teritoriality (§ 4 českého trestního zákoníku) ØZásada registrace (§ 5 českého TZ) ØZásada personality (aktivní personalita - § 6 českého TZ, pasivní personalita - § 7 odst. 2 českého TZ) ØZásada univerzality (§ 7 odst. 1 českého TZ, subsidiární univerzalita - § 8 českého TZ) ØZásada ochrany (a univerzality - § 7 českého TZ) ØMezinárodní právo trestní je tvořeno mezinárodními smlouvami, které zavazují smluvní státy k povinnosti: Økriminalizovat určitá jednání, Øvytvořit jurisdikci, Øspolupracovat v trestním řízení. ØTrestní právo mezinárodní tvoří vnitrostátní normy trestního práva, upravující: Ømístní působnost trestního zákona a dalších norem, Øsubsidiární jurisdikci. MEZINÁRODNÍ PRÁVO Ø VNITROSTÁTNÍ PRÁVO Ø Vzájemný vztah (monistická a dualistická teorie, teorie smíšené) ØRecepce mezinárodních smluv v ČR: Ø ØČlánek 10 Ústavy (ústavní zákon č. 395/2001 Sb.) – součástí právního řádu České republiky jsou všechny mezinárodní smlouvy, které Øbyly ratifikovány – k jejichž ratifikaci dal souhlas československý nebo český parlament Øzavazují Českou republiku – ratifikace potřebným počtem států Øbyly vyhlášeny v příslušné sbírce ØInkorporace výběrová byla nahrazena inkorporací univerzální. Podstata mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech ØCharakteristické znaky mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech: • • – Øsoučást mezinárodní justiční spolupráce, Øobor, tvořený zejména mezinárodním právem veřejným a trestním právem, Øinstitut upravující justiční pomoc mezi justičními orgány různých zemí a tím i mezi státy, Ødůležitý nástroj vzájemného pochopení, komunikace a spolupráce mezi tuzemskými státními orgány a orgány jiného státu v oblasti trestního práva, Øspolupráce mezi státem dožádaným a státem dožadujícím. ØMezinárodní právo obyčejové ØMezinárodní smlouvy Øz hlediska počtu smluvních stran – dvoustranné nebo mnohostranné Øz hlediska obsahu – obsahující jednu nebo více forem spolupráce ØVnitrostátní právo v ČR (hlava 25 trestního řádu) Prameny práva mezinárodní justiční spolupráce ØObecné zásady: ØZásada reciprocity (vzájemnosti) ØZásada ordre public (ochrany veřejného pořádku) Ø ØZvláštní zásady vytvořené pro účely jednotlivých forem spolupráce (zejména pro vydávací řízení) Zásady mezinárodní justiční spolupráce ØNa úrovni diplomatické a konzulární ØMezi ministerstvy a jinými ústředními státními orgány ØPřímá spolupráce mezi justičními orgány Podoby mezinárodní justiční spolupráce ØVydávací řízení (extradice) ØPředávání osob na základě evropského zatýkacího rozkazu ØPředávání osob mezinárodním tribunálům a mezinárodnímu soudu a jiná povinná součinnost ØDožádání ØPrůvoz pro účely řízení v cizině ØPřevzetí a předávání trestního řízení ØPředávání výkonu rozhodnutí v trestních věcech ØDalší, moderní formy spolupráce mezi členskými státy Evropské unie Formy mezinárodní justiční spolupráce Vývoj a současnost mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech v evropském prostředí ØDvoustranné mezinárodní smlouvy po 1. světové válce: ØSmlouvy o vydávacím řízení ØSmlouvy smíšené ØSmlouvy o právní pomoci ØMnohostranné mezinárodní smlouvy: ØObchod s lidmi, penězokazectví, atd. • • – Vývoj v první polovině 20. století ØReakce na důsledky 2. světové války v mezinárodním právu ØVznik tzv. socialistické soustavy států a důsledky pro spolupráci ØOSN a Rada Evropy, ochrana lidských práv a mezinárodní justiční spolupráce Vývoj do konce 80. let 20. století Vývoj od 90. let až do současnosti ØReakce na společenské změny v mezinárodní justiční spolupráci ØVztah starších a nových instrumentů mezinárodní justiční spolupráce Stručná charakteristika jednotlivých forem ØVydávací řízení (extradice) ØMateriální a formální prvek extradice ØPrameny vydávacího řízení (smluvní, bezesmluvní) ØTrestné činy vyloučené z extradice (trestné činy politické, vojenské, fiskální, tiskové) ØZásady extradičního práva (speciality, oboustranné trestnosti, reciprocity, nevydávání vlastních státních občanů) Jde o akt, záležející v odevzdání osoby, jež je v jurisdikci státu, na jehož území se osoba nachází (stát dožádaný), státu příslušnému ji stíhat nebo na ní vykonat trest (stát dožadující), na jehož území a v jehož jurisdikci byla tato osoba obviněna nebo pravomocně odsouzena pro trestný čin. ØPředávání osob mezinárodním tribunálům a mezinárodnímu soudu a jiná povinná součinnost Jde o povinnost státu spolupracovat s tribunály a soudem a přijímat potřebná opatření k vyhledání, vyšetřování a předání osob obviněných z jednání, náležejících do jurisdikce tribunálů. ØDožádání do ciziny Řízení za účelem získání důkazů nebo jiné informace, použitelných v řízení před trestním soudem. ØDožádání do ciziny ØDožádání z ciziny ØPřevzetí a předávání trestního řízení Forma právní pomoci, jejíž podstatou je žádost jednoho státu o provedení celého dalšího trestního řízení v dožádaném státě. ØPrůvoz pro účely řízení v cizině Forma právní pomoci, jejíž podstatou je souhlas dožádaného státu o umožnění průvozu osoby, která je trestně stíhání v jiném státě a je předmětem mezinárodní justiční spolupráce, přes území tohoto státu. ØVýkon rozhodnutí v trestních věcech ØUznávání a výkon cizozemských rozhodnutí ØPřevzetí a předání výkonu rozhodnutí Forma právní pomoci, jejíž podstatou je uznání cizozemského rozhodnutí, předávání výkonu odsuzujících rozsudků a jiných rozhodnutí, včetně předávání odsouzených. Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech a Evropská unie A. Období před vznikem EU B. Období od Maastrichtu do Amsterdamu C. Období od Amsterdamu do Lisabonu D. Období od Lisabonu A. Období před vznikem EU ØVliv Rady Evropy ØSchengenská prováděcí úmluva a jiné nástroje v rámci evropské politické spolupráce ØRozhodovací praxe Evropského soudního dvora (např. jugoslávská kukuřice) • G170188 G170188 G170188 B. Období od Maastrichtu do Amsterdamu ØČlánek K.1 Smlouvy o EU– devět oblastí spolupráce: Øazylová politika Øpravidla upravující překračování vnějších hranic členských států a provádění kontrol na nich, Øpřistěhovalecká politika a politika týkající se státních příslušníků třetích zemí, Øboj proti drogové závislosti, Øboj proti podvodům v mezinárodním měřítku, Øjustiční spolupráce v občanskoprávních věcech, Øjustiční spolupráce v trestních věcech, Øcelní spolupráce, Øpolicejní spolupráce. Ø Ø ØOchrana finančních zájmů Evropských společenství ØCorpus Juris, Corpus Juris 2000 ØEuropol ØEvropská justiční síť ØStyční žalobci a soudci ØEvropská síť pro předcházení trestné činnosti C. Období od Amsterdamu do Lisabonu ØProstor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti ØSummit v Tampere ØSpolečné vyšetřovací týmy ØÚmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi ČS ØÚloha rámcových rozhodnutí, problematika vzájemného uznávání ØEvropský zatýkací rozkaz ØEvropský příkaz k výkonu příkazu k zajištění majetku nebo důkazních prostředků EU apod. ØEurojust ØHaagský program ØPokusy o přijetí Evropské ústavní smlouvy ØLisabonská smlouva ØFormy spolupráce mezi členskými státy Evropské unie ØEvropský zatýkací rozkaz, Evropský příkaz k výkonu příkazu k zajištění majetku nebo důkazních prostředků EU apod. ØZvláštní druhy dožádání: ØPřeshraniční pronásledování ØPřeshraniční sledování ØSkryté vyšetřování ØDočasné předání do ciziny za účelem provedení procesních úkonů ØDočasné převzetí z ciziny za stejným účelem ØZajištění a předání věcí ØZajištění jiné majetkové hodnoty a zajištění majetku ØPředběžné zajištění věci ØSpolečný vyšetřovací tým ØVýslech prostřednictvím videotelefonu a telefonu ØPoskytování informací z Rejstříku trestů Rozhodovací praxe Evropského soudního dvora ØVýznam řízení o předběžné otázce ØPřípad řecké kukuřice (1989) ØRozsudek ve věci Pupino (2005) ØRozsudek ve věci Gözütok vs. Brügge (2003) ØRozsudek ve věci Miraglia (2005) Trestní právo v komunitárních souvislostech a 3. pilíř EU Základní pojmy ØEuropeizace práva – proces, v němž se v určité právní oblasti projevuje vliv evropského práva (komunitárního a unijního práva) na právní řády členských států. ØEuropeizace trestního práva ØHarmonizace ØAsimilace ØKooperace ØVzájemné uznávání Ø • ØEvropská společenství (ES) – v současnosti tvoří: ØEvropské společenství (původně Evropské hospodářské společenství) ØEvropské společenství atomové energie (Euratom) ØObě mezinárodní organizace vznikly na základě Římských smluv z 25. 3. 1957 – platnost smluv je na dobu neurčitou. Ø ØEvropská společenství (ES) – dříve – do 23. 7. 2002: ØEvropské společenství ØEvropské společenství atomové energie ØEvropské společenství uhlí a oceli (ESUO) – založené Pařížskou smlouvou z 18.4.1951 – platnost smlouvy do 23.7.2002 Ø • Evropská společenství a Evropská unie ØEvropská unie (EU) – zřízena Maastrichtskou smlouvou (Smlouvou o EU) ze 7. 2. 1992. Ønejde o mezinárodní organizaci Ønemá právní subjektivitu Øjde o svazek 3 pilířů: Ø I. pilíř – Evropská společenství – institucionální základ EU Ø II. pilíř – společná zahraniční a bezpečnostní politika ØIII. pilíř – spolupráce v oblasti justice a vnitra 1.Právo Evropských společenství (tzv. komunitární právo): ØPrimární právo ØSekundární právo 2.Právo Evropské unie (tzv. unijní právo) ØPrimární právo ØSekundární právo ØExterní smlouvy ØPrávní zásady Evropské právo do Lisabonu Právo Evropských společenství (komunitární právo) Øprimární právo: Øakty členských států, zahrnující zakládací smlouvy a smlouvy, které je mění a doplňují Øsekundární právo: ØNařízení ØSměrnice ØRozhodnutí ØDoporučení ØStanovisko ØExterní smlouva ØJudikatura Evropského soudního dvora a Soudu první instance ØPrávní zásady • ØPřímý účinek komunitárního práva ØVnitrostátní subjekt se může přímo dovolávat přímo účinné normy, která existuje mimo rámec vnitrostátního práva, a soudní nebo jiný státní orgán je povinen tuto normu na vztahy vůči jednotlivcům bez dalšího aplikovat. ØPřednost komunitárního práva ØProjevuje se pouze při rozporu konkrétní normy komunitárního práva, která má přímý účinek, s konkrétní normou vnitrostátního práva. Právo Evropské unie (unijní právo) ØPrimární právo – akty členských států, zahrnující ta ustanovení Smlouvy o EU, která pouze nemění či nedoplňují zakládací smlouvy společenství ØSekundární právo – akty orgánů EU ØExterní smlouvy ØPrávní zásady ØObdobí do založení EU (do 1. 11. 1993 – vstup Smlouvy o EU v platnost) ØObdobí od založení EU do vstupu Amsterdamské smlouvy v platnost ØObdobí od vstupu Amsterdamské smlouvy do Lisabonu ØObdobí od Lisabonu • Evropské právo, trestní právo a mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech Období do založení EU • ØJustiční spolupráce se uskutečňovala mimo ES jako: Ømezivládní spolupráce – úmluvy o evropské politické spolupráci mající povahu smluv mezinárodního práva veřejného Øbyly utvářeny pracovní skupiny Øvydávání různých nepojmenovaných nástrojů – rezoluce Rady, závěry Rady, akt Rady, atd. ØTzv. Schengenské dohody, Schengenská prováděcí úmluva. Období od založení EU do vstupu Amsterdamské smlouvy v platnost • ØSmlouva o EU (Maastrichtská smlouva) – platnost od 1. 11. 1993: Øcílem je rozvoj těsné spolupráce v oblasti justice a vnitra (tedy III. pilíř EU) ØVýslovně upravila druhy právních nástrojů III. pilíře – akty Rady EU: ØSpolečné postoje ØSpolečné postupy (akce) ØÚmluvy ØPatření k uskutečnění společného postupu ØOpatření k provedení úmluv ØÚmluva o ochraně finančních zájmů ES z 26. 7. 1995 a její protokoly ØÚmluva o zjednodušeném vydávacím řízení mezi státy EU z 10.3.1995 ØSpolečný postup o vytvoření Evropské justiční sítě z 29. 6. 1998 Období od vstupu Amsterdamské smlouvy v platnost do Lisabonu • ØAmsterodamská smlouva – platnost dne 1. 5. 1999 – významný posun v oblasti trestního práva – do III. pilíře náleží pouze policejní a justiční spolupráce v trestních věcech ØZměny v právních nástrojích III. pilíře: ØSpolečné postoje ØRámcová rozhodnutí ØRozhodnutí ØÚmluvy ØOpatření, která jsou nezbytná k provedení rozhodnutí na úrovni EU ØOpatření k provedení úmluv ØAkční plán Rady a Komise o nejlepších způsobech provádění ustanovení Amsterdamské smlouvy o vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti ØZávěry předsednictva zasedání Evropské rady v Tampere ØRámcové rozhodnutí Rady o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy (2002/582/SVV) ØÚmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy EU ze dne 29. 5. 2000 ØRozhodnutí Rady o zřízení Eurojustu za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti ze dne 28. 2. 2002, atd. • ØSmlouva o Ústavě pro Evropu (též euroústava, evropská ústava, evropská ústavní smlouva) měla být základním dokumentem Evropské unie, který by jakožto jediný text nahradil dosavadní systém několika smluv. ØKonečnou podobu ústavy dojednala mezivládní konference, která v červnu 2004 ústavu přijala. ØKe slavnostnímu podpisu všemi 25 členskými státy EU a 3 kandidáty (Bulharsko, Rumunsko, Turecko) došlo 29. října 2004 v Římě. ØV případě bezproblémové ratifikace v členských státech měla ústava vejít v platnost 1. listopadu 2006. ØPo dvou zamítavých referendech o přijetí euroústavy ve Francii a Nizozemsku (květen, červen 2005) se Evropská rada rozhodla odložit další proces ratifikace. ØEuroústavu neratifikovaly: ØČeská republika, Dánsko, Francie, Irsko, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Spojené království, Švédsko • ØLisabonská smlouva Zneužívání evropských fondů Praktické důvody ochrany finančních zájmů ES ØRozpočet ES stále roste – velká míra přerozdělování » obohacování se, zneužívání a plýtvání na úkor prostředků ES ØRozpočet ES pro rok 2005 – 106,3 mld € ØOdhad Účetního dvora – 10% fondů ES je užíváno v rozporu s evr. předpisy a 1 – 2 % příspěvků z těchto fondů je získáno podvodným způsobem (podle Komise 1 - 4 %) ØÚtoky na evropskou měnu – padělání Eura • Nesrovnalosti a podvody ve vztahu k rozpočtu ES Øpříjmy •daňové a celní podvody, •pašování, •nedodržení dovozních kvót, •záměna zboží a jeho kvality, •zneužití vnitřních celních preferencí, •antidumpingová opatření apod. Øvýdaje •přímá pomoc státům a regionům, •podpora vývozu, •výdaje na společnou agrární politiku, •subvencovaný vývoz, •vývozní kvóty, •subvencované ceny, •restrukturalizace, •cestovní náklady pracovníků ES, •přímé výdaje na společné politiky – vzdělání, výzkum, energetika, ochrana ŽP, sociální politika Základní pojmy obsažené v právu Evropských společenství • ØFinanční zájmy ES ØNesrovnalost při nakládání s prostředky pocházejícími z rozpočtu ES ØPodvod poškozující finanční zájmy ES Právní a institucionální rámec ochrany finančních zájmů ØPočátky Ø80. léta ØMaastrichtská smlouva, PIF Convention 1995 a protokoly 1996, 1997 ØAmsterodamská smlouva ØEvropská ústavní smlouva ØÚvahy „de lege ferenda“ – Corpus Juris, Corpus Juris 2000, Projekt Evropského prokurátora, atd. ØSekundární právo ØShrnutí Ø Ø Evropský úřad pro potírání podvodů (OLAF) Øna základě usnesení Rady č. 88/376 v roce 1998 vznikl Úřad pro koordinaci opatření k boji proti podvodům (UCLAF) Ø Ørozhodnutí Komise ze dne 28. 4. 1999 č. 1999/352 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) en Ønezávislost a organizace OLAF • •v čele stojí Generální ředitel, jmenovaný Komisí v součinnosti s EP a Radou a po kladném stanovisku dozorčího výboru na dobu 5 let, max. dvě funkční období •Úřad vykonává vyšetřovací pravomoci naprosto nezávisle, při výkonu těchto pravomocí nesmí Ředitel vyžadovat, ani přijímat od EK či jiného orgánu či úřadu (evropského nebo národního) žádné pokyny – pokud by Komise přijala opatření, které zasahuje do nezávislosti Úřadu, může Ředitel podat stížnost k ESD •dozorčí výbor – vykonává pravidelnou kontrolu plnění vyšetřovacích funkcí Úřadu, tvořen 5 osobami nezávislými na orgánech ES + 5 náhradníky en director Organizace a struktura OLAF en Øpůsobnost OLAF – vykonává pravomoci Komise: •vnější správní vyšetřování •vnitřní správní vyšetřování •pomoc a koordinace ve vztahu k členským státům •rozvíjení koncepce boje proti podvodům •další operativní činnosti • en čtení novin eu1 Øvýsledky vyšetřování úřadu OLAF – čl. 9 nařízení č. 1073, 1074/99 •Závěrečná zpráva o vyšetřování •Výroční zpráva • en ØOLAF je orgánem administrativního typu bez pravomocí v trestněprávní oblasti, ale jeho ambice do této oblasti stále více směřují: •navazuje úzké kontakty s EUROJUSTem •buduje síť kontaktních bodů v čl. státech ES (AFCOS), mezi něž náleží i orgány činné v trestním řízení •oprávnění navrhovat legislativní opatření (nyní zejm. v oblasti ochrany měny EURO) •hnací motor projektu Evropského prokurátora •koordinace trestních řízení s intrakomunitárním prvkem en • • • •Děkuji za pozornost.