Procesní právo II. Žaloby, námitky a mimořádné prostředky magistrátské Miroslav Frýdek © SPQR Osnova I. I.Actions - žaloby II.Exceptiones - námitky III.Mimořádné prostředky magistrátské l l I. Actio – formální význam lActio v římském právu procesném znamená soudní řízení vůbec, jmenovitě pak dvoustranné jednání, jež předsebéřou na soudě ten, kdo se domáhá soudního uznání svého práva, a jeho odpůrce k tomu konci, aby rozepře mezi nimi stávající byla určena (litis contestatio). lActio znamená krom toho též procesný prostředek, kterýmž strany určují rozepři, tedy průpovědnou formuli starého občanského procesu (legis actio) jakož i písemnou formuli procesu pozdějšího. lZdroj: Heyrovský, L.: Dějiny a systém soukromého práva římského, Praha 1915, str.243 l l Actio – materiální význam lPrávní nárok lSplnění procesních náležitostí lPřesvědčení soudního magistráta a soudce o existenci práva (nároku) lVýsledkem je pak rozsudek – „právo jeho na jisto postavující“ l nárok právo l Jak se třídí actiones l in rem l in personam l stricti iuris l bonae fidei l perpetuae l temporales l directae l utilis l privatae l populares l civiles l honorariae l rei persecutoriae l poenales l mixtae Actiones in rem – vindicatio, petitio lTento typ žalob se používal k prosazení: –absolutního subjektivního práva majetkového (právo věcné, dědické) –absolutního práva rodinného (moc otcovská, manželská) –pomocí jí se řešily spory o právní postavení osob (statusy) lActio in rem působí erga omnes lActio in rem směřuje k odstranění stavu, který narušuje právo (odstranění protiprávního stavu) lPožaduje se vydání věci, osoby, náhrada škody Actiones in rem lGaius 4, 3 Věcná žaloba je ta, kterou vznášíme nárok, že buď je nějaké hmotná věc naše, anebo že nám přísluší nějaké právo. lGaius 4, 5 Žaloby věcné se pak nazývají vindikace (vindicatio)… lDig 44, 7, 25 pr. Ulpianus Actionum genera sunt duo, in rem, quae dicitur vindicatio… Actiones in personam lJsou druhem žalob, které slouží k dobývání závazků z obligačního práva. Právo obligační je právem relativním (inter partes) – obligační závazek obsahuje již od svého vzniku právní nárok/y pouze proti určité osobě – dlužníkovi. Porušení povinnosti je pak neuspokojení nároku – např. nezaplacení dluhu. Actiones in personam lActio in personam se úplně kryje s obligačním právem, na kterém se actio zakládá. Actio u obligačního práva je ono samotné žalovatelné právo. lActio in personam má zpravidla svůj název odvozený od právního vztahu, který chrání, např. žaloba z obligačního vztahu úschovy se nazývá actio depositi… l Actiones in personam lGaius 4, 2 Osobní žaloba je ta, kterou žalujeme někoho, kdo je nám obligačně zavázán buď ze smlouvy nebo z deliktu, (tedy žaloba) kterou vznášíme nárok, ŽE MÁ POVINNOST DÁT, VYKONAT, POSKYTNOUT. lGaius 4, 5 …žaloby osobní, jimiž vznášíme nárok ŽE SE MUSÍ DÁT ČI STÁT, se nazývají kondikce (condictio, condictiones) lDig 44, 7, 25 pr. Ulpianus …actio in personam, quae condictio appellatur l Actiones stricti iuris lJde o žaloby, které mají základ v ius civile. lSoudce byl při rozhodování vázán jen civilním právem. lŽalobce musel dokazovat vznik závazku podle civilního práva. lDruhy žalob přísného práva: mutuum, stipulatio, condictio sine causa, expensilatio. lTvrdost civilního práva se dala zmírnit udělením námitky žalovanému – exceptio doli. Actiones bonae fidei – iudicia bonae fidei lTento druh žalob poskytoval soudci volnost při rozhodování ve věci. lSoudce rozhodoval na základě neurčitě koncipované intence k níž byla připojena klauzule ex fide bona. lMezi actiones bonae fidei patří ty, které jsou uvedeny in Gaius 4, 62 a Inst. 4, 6, 28 lPříklad žalobní formule ex fide bona – Gaius 4, 47 l l Vybrané actiones bonae fidei lKoupě lNájem lSmlouva o díle lPracovní smlouva lJednatelství bez příkazu lPříkazní smlouva lÚschova lSpolečenská smlouva lPoručenství lVýpůjčky lZ rozdělení pozůstalostí lRozdělení spoluvlastnictví l… Ex bono et aequo lInst. 4, 6, 30 Při žalobách v dobré víře se považuje za dané, že soudci je svěřena pravomoc rozhodnout podle dobra a slušnosti (ex bono et aequo), tedy kolik se má žalobci plnit Actiones ex contractu / actiones ex delicto lJde o členění žalob podle vzniku závazku l lOmnis enim obligatio aut ex contractu aut ex delicto nascitur l Actiones perpetuae / actiones temporales lActiones perpetuae = trvalé (věčné) žaloby – k jejich uplatnění nestanovovalo právo žádnou lhůtu. Jednalo se hlavně o žaloby podle civilního práva lActiones temporales = dočasné (časově omezené) žaloby k jejichž uplatnění byla stanovena lhůta do kdy je možné je použít. Po uplynutí lhůty svědčila proti vznesené žalobě námitka zvaná exeptio temporis nebo praescriptio annalis. lGaius 4, 110 …že ty žaloby, jež vyplývají ze zákona nebo usnesení senátu, udílí praetor obyčejně bez časového omezení, naproti tomu ty, jež jsou závislé na jeho jurisdikci vlastní, dává obvykle se lhůta jednoho roku. Theodora Promlčení žalob lK úpravě lhůt po které může být žaloba vznesena došlo až v době císaře Theodosia II. (408 – 450): –Civilní žaloby byly podrobeny třicetiletému promlčení –Ostatní kratší lhůty podle honorárního práva zůstaly i nadále v platnosti lOpravdu věčné zůstaly jen některé žaloby, např. žaloba o zrušení věčného společenství, žaloby o práva rodinná. Běh promlčecích lhůt a její přetržení lLhůta počíná běžet okamžikem, kdy je možno žalobu podat na soud – actio nata lU práv věcných od okamžiku porušení práv lU práv obligačních od okamžiku splatnosti lŽaloba na vrácení věna od okamžiku rozvodu… lPřetržení lhůty – praescriptio interrumpitur – k tomu dochází každým výkonem žalobního práva a to u obou stran, např. zaplacení pohledávky, zaplacení úroků, litiskontestací Actiones directae / actiones utiles lActiones directae – žaloby přímé, poskytované z nově vytvořené speciální formule (př. actio Serviana) lActiones utiles – ty vytvářel praetor podle vzoru actiones directae za účelem ochrany nových právních vztahů – rozšířené nebo změněné skutkové podstatě se tímto způsobem přiznala obdobná ochrana jako původní skutkové podstatě lActio legis Aquiliae l Lex Aquilia v 1. kapitole předpokládala přímé tělesné působení na věc (occidere) to vylučovalo odpovědnost jednajícího v případě nepřímého působení např. lékař dá otrokovi lék, ale ze strany lékaře jde o nesprávnou indikaci a otrok zemřel teď jsme v situaci, kdy lékař na věc (otroka) nepůsobil, ale ten zemřel podle ALA by nemohl být lékař žalován, jelikož to nebylo occidere, ale lékařovo jednání bylo kvalifikováno jako zapříčinění smrti – mortis causam praestere a tak byla žaloba koncipována na základě faktického stavu in factum a byla poškozenému užitečná neboť ochránila jeho právo. lUtilis actio exemplo praestere – aktivní legitimaci měl i uživatel a poživatel věci. l l Actiones privatae / actiones populares lActiones privatae – jsou soukromé žaloby, tedy žaloby podle soukromého práva a vedené na ochranu soukromých zájmů – na ochranu subjektivních práv jednotlivců. Aktivně legitimována je jen osoba, která je na svých právech dotčena. l lActiones populares – spadají do sféry veřejného zájmu. Jejich podání bylo „občanským právem a povinností“ – aktivně legitimovaný mohlo být kdokoli. Na straně žaloby tak stála soukromá osoba, která však hájila veřejný zájem. A. populares jsou charakteristické tím, že šlo o praetorské a aedilské žaloby např. actio de posito et suspenso. Actiones civiles lActiones civiles - jsou takovým druhem žalob, ve kterých žalobce opíral své tvrzení o ustanovení civilního práva (ius civile). lActiones civiles jsou actiones in ius conceptae - opíraly se o o zákon nebo o právní předpis se silou zákona lGaius 4, 45 Těm pak formulím, jimiž se zajišťuje civilněprávní nárok, říkáme „formule podle civilního práva koncipované (in ius conceptae). Jsou ty jimiž vznášíme nárok ŽE NÁM NĚCO PATŘÍ PODLE KVIRITSKÉHO PRÁVA, anebo ŽE MÁ POVINNOST NÁM DÁT, anebo ŽE JAKO ZLODĚJ MÁ POVINNOST UHRADIT ŠKODU. Actiones honorariae lActiones honorariae – mají svůj původ v honorárním právu lDruhy: –Actiones ficticiae –Žaloby se záměnou subjektů –Actiones in factum (Gaius 4, 45). Actio in factum uděloval praetor pro konkrétní případ dekretem, proto se také nazývají actio ex decreto Actiones rei persecutoriae lDoslovný překlad je „žaloby věc pronásledující“ lJde o žaloby, které slouží žalobci k vymáhání věci – res. Termín res se však musíme vykládat extenzívně – Gaius 4, 7 Jenom o věc nám jde například při žalobách, kterými žalujeme ze smlouvy lRes = obsah obligačního plnění lPoužívaly se tedy žaloby : rei vindicatio, actio Publiciana in rem, hereditas petitio, ale také žaloby, které vznikly ex contractu. Actiones poenales lActiones poenales – jednalo se o žalobu ex delicto, její kauzou byl tedy delikt. lAktivní legitimaci měl tedy ten, kdo byl deliktním jednáním zasažen. lCílem bylo potrestání pachatele za protiprávní čin a tímto trestem byla pokuta, kterou byl v případě kondemnačního rozsudku povinen žalovaný zaplatit žalobci. lV případě, že byl pachatel deliktu podřízený jiné osobě, hovoříme zde o noxálních žalobách. Actiones poenales - pokračování lGaius 4, 8 l Jenom o pokutu nám jde například při žalobě z krádeže (actio furti) a pro urážku (actio ininiuriam), a podle názoru některých (právníků) při žalobě pro uloupený majetek (actio vi bonorum raptorum): na věc samu přísluší nám jednak vindikace, jednak kondikce. Actiones mixtae lActiones mixtae = smíšené žaloby; tento druh žalob v sobě kumuloval actiones rei persecutoriae a actiones poenales. lMezi actiones mixtae patří: –ALA –Actio iudicati lActio mixtae je až justiniánské označení Actiones mixtae lGaius 4, 9 l …o věc i o pokutu nám jde například v těch sporech, kdy zapírajícího žalujeme na dvojnásobek: což se stává při žalobě z rozsudku (actio iudicati), při „actio depensi“, při žalobě na náhradu protiprávně způsobené škody podle zákona Aquiliova anebo při žalobě z odkazů, jimiž bylo určité plnění zůstaveno formou odkazu damnačního. Konkurence žalob lKonkurence žalob znamená, že použití jedné actio vylučuje užití jiných actiones – konsumpční konkurence. Jde o případy, kdy z jednoho právního důvodu vznikla pro aktivně legitimovaného možnost aplikace více actiones. lPř. Nájemce otroka, zraní předmět nájmu (otroka), tímto jeho jednáním vznikne pronajímateli škoda. Pronajímatel (locator) může použít dvě žaloby: actio ex locatio nebo ALA. Kumulace žalob lKumulace žalob znamená, že aktivně legitimovaný má více možností právní ochrany (actiones) může jednotlivé žaloby podat, aniž by podání jedné vyloučilo podání druhé. lPříklad: krádež Kumulace žalob - pokračování lDig. 13, 1, 7, 1 Ulpianus Žaloba z krádeže (actio furti) je zaměřená na pokutu (poena), kondikce (condictio furtiva) je zaměřena na věc samu. Z toho vyplývá, že ani žaloba z krádeže se nevyčerpává kondikcí, ani kondikce se nevyčerpává žalobou z krádeže. A proto ten, komu byla způsobena krádež, má žalobu z krádeže (actio furti) i kondikci (condictio furtiva) i vlastnickou žalobu na vydání věci (rei vindicatio) a má i žalobu na předložení /vydání/ (actio ad exhibendum). II. Exceptiones lExceptiones = námitka. Excepce je procesní prostředek namířený proti vznesené žalobě, jehož cílem je vyloučit v intenci nebo kondemnaci tvrzené skutečnosti lGaius 4, 119 Všechny námitky se pak koncipují jako opak toho, co tvrdí procesní odpůrce lExeptio je prostředek obrany žalovaného proti žalobci, která se ve formuli vkládala mezi intenci a kondemnaci. lNámitka je vlastně podmínka odsouzení, v případě jejího prokázání apud iudicem vedla k absolučnímu nebo zmírňujícímu rozsudku. l Justinian Druhy námitek podle právního základu – Gaius 4, 118 l lCivilní – exceptio iusti domini proti actio Publiciana l lPraetorské – exceptio doli, metus. Exceptio rei venditae et traditae proti rei vindicatio l l Druhy námitek podle časové použitelnosti – Gaius 4, 120 a násl. l lNámitky peremptorní – trvalé, ty mohl žalovaný uplatnit kdykoli, nebyla časově omezená. Např. exceptio rei iudicatae vel in iudicium deductae lExceptiones dilatorní – dočasné, svědčí žalovanému jen po určitou dobu, po uplynutí času již nebylo možno je vznést. Např. exceptio conventi, ne intra tempus peteretur. Druhy námitek podle proponování v ediktu – Gaius 4, 118 l lExceptiones propositae – explicitně uvedené v praetorském ediktu l lExceptiones utiles, in factum – udělované praetorem pro konkrétní případ l l Druhy námitek podle věcného obsahu – Gaius 4, 118 l lNámitka na uplatnění hmotněprávní vady žaloby – např. exceptio rei venditae et traditae l lNámitka na uplatnění procesněprávní vady žaloby – např. exceptio litis dividuae (námitka rozdělení věci) III. Mimořádné prostředky magistrátské lPraetor vedle povolování či odpírání žalob poskytoval subjektu, kterému by hrozila újma na jeho právech ochranu. lRozhodoval sám po vyšetření všech skutečností dekretem. lNejčastěji poskytoval ochranu ve formě: –Interdikt –Stipulací –Restitutio in integrum –Missio in possessionem – – l l Praetorské interdikty lInterdikty l l exhibitorní l restitutivní simplicia duplicia l prohibitorní l Missio in possessionem lMissio in possessionem = uvedení do držby – zvl. opatření, kterým se poskytovala ochrana osobě tím, že ji praetor interdiktem umožnil, aby se ujala celého nebo majetku protivníka nebo jednotlivých kusů. Oprávněný se stal jen detentorem. l l Restitutio in integrum lRestitutio in integrum = navrácení v předešlý stav – magistrát mohl pomocí tohoto interdiktu odejmout určité právní skutečnosti právní účinek, pokud by tato skutečnost někomu způsobila škodu ač podle ius civile, ale proti aequitas. lUžití interdiktu in integrum restitutio přísluší jen nejvyšším magistrátům – magis imperii quam iurisdictionis. lJelikož použitím tohoto interdiktu došlo k velkému zásahu do soukromoprávního stavu je také někdy tento interdikt nazýván extraordinarium auxilium. Podmínky aplikace restitutio in integrum lNastoupení právního účinek, který způsobil újmu (laesio, damnum) pro toho, kdo žádá uvedení v předešlý stav, za podmínky, že se nemůže bránit jiným způsobem. lIusta causa = řádný, právem uznaný důvod – nastalý škodlivý účinek ospravedlňuje aplikace aequity. –Nezletilost –Nepřítomnost –Donucení, podvod, omyl –Capitis deminutio etc. lPožádání o interdikt ve lhůtě – annus utiles, za Justiniana quadriennium continuum lNemožnost restituce –Propuštění otroka na svobodu –Restituce proti rodičům a patronům (jednoznačně zakázal až Justinian, do té doby to bylo předmětem sporu) –Po promlčení (30, 40 let) Stipulace lPraetorské stipulace – jsou formální sliby, závazné podle ius civile. Praetor použitím stipulací nutil osoby, aby se zavázaly k určité činnosti anebo nečinnosti. Stipulace se vyhlašovaly v ediktu lPříklad: poručník sliboval, že poručencovy věci nedoznají za trvání poručenství žádné újmy. l lDěkuji Vám za pozornost a přeji Vám příjemný den l l l l Roma3