í Základní literatura: Barnard, C. EC Employment Law. Second Edition. Oxford .«* University Press, 2000; Blahož, J. Rovnoprávnost mužů a žen ve sjednocující ie Evropě se zvláštním zřetelem na tuto otázku v České republice. Právník, 2003, i. 4, s. 321-341; Craig, P. EU Administrative Law. Oxford : Oxford Univesity Press, I 2006 (kapitola 15 - Equality); Ellis, E. EU Anti-Discrimination law. Oxford Univer-síty Press, 2005; Ellis, E. The recent jurisprudence of the Court of Justice in the field j of sex equality. CML Rev. (2000), sv. 37, s. 1403-1426; Mohn, A. S. Der Gleichhe-j itssatz im Gemeinschaftsrecht. Kehl, Strassbourg, Arlington : N. P. Engel Verlag, } 1990; Predial, S. Equality of treatment, non-discrimination and social policy: achie-ents in three themes. CML Rev. (2004), sv. 41, s. 533-551; Schick, D. Positi-»| ve Action before the European Court of Justice - New Conceptions of Equality in ! Community Law? From Kalanke and Marschall to Badeck. The International Jour-I nal of Comparative Labour Law and Industrial Relations, Volume 16/3, 251-275, j 2000; Waddingtcm, L., Bell, M. More Equal that Others: Distinguishing European ^ Union Equality Directives. CML Rev. (2001), sv. 38 (3), s. 587-611; Whelanová. Kí Pracovní a sociální právo ES a s ním spojená adaptace a transpozice do českého I práva. Právní rozhledy (příloha Evropské právo), 2002, č. 9, s. 5-11 i\ mi- ill'-' ;..s 1. Úvod i Problematika zákazu diskriminace tvoří v současné době v právu ES poměr-I ně obsáhlou oblast, která se silně odráží jak v legislativní činnosti jednot-; livých Členských států EU, tak v jejich aplikační praxi. Tato kapitola proto 4 podá výklad o uvedené problematice, její právní úpravě, vývoji zejména j v judikatuře Soudního dvora a způsobu zapracování této problematiky ! do českého právního řádu. if Vzhledem k obsáhlosti problematiky zákazu diskriminace se tento příspě-) vek nezaměří na oblast volných pohybů, tj. oblast zákazu diskriminace i z důvodu státní příslušnosti tak, jak je upraven zejména v či. 12 SES. I 6] Ustanovení týkající se zákazu diskriminace je možno najít jak v primárním | právu (Smlouvě), tak v právu sekudárním (směrnicích ES) i zmíněné judi-,| katuře Soudního dvora. 1 25 v. rovnost a zákaz diskriminace v právu evropských společenství 2.1. Požadavky práva ES upravené v primárním právu Smlouva byla v počátcích - a následně i po několik desítek let - záměnná pouze na rovnost na základě státní příslušnosti a na rovnost na základe pohlaví. Přestože v poslední době došlo k významému posunu z hledii ■ chápání diskriminace, tj. zákaz diskriminace byl rozšířen i na jiné diskrii načni důvody, stále platí, že tyto dvě uvedené oblasti jsou nej rozvinutej š: oblastmi antidiskriminačního práva. Základním ustanovením rovnosti na základě pohlaví se stal čl. 141 S (dříve čl. 119 SES), který mj. stanoví, že „každý členský stát zajistí upt není zásady stejně odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou prát ' Uvedený článek, který původně působil v této Smlouvě založené na naplnění principu jednotného trhu poněkud nekonzistentně, do ní byl do vlo: kvůli obavám Francie před sociálním dumpingem.334 Francie totiž na rozdíl od jiných států tehdy uplatňovala zejména v souvislosti s rozvinutým textilním průmyslem na severu země ve svém právním řádu zakotvenou zásadu rovného odměňování mezi muži a ženami; vzhledem k tomu, že v rár vznikajícího jednotného trhu by mohla tato zásada způsobit komparativní nevýhodu, prosadila Francie její zakotvení přímo do Smlouvy. Účel zás£ uvedené v čí. 141 SES byl proto původně chápan v ekonomickém smyř tj. zajištění jednotných podmínek pro všechny tehdejší členské státy. Judikatura Soudního dvora však dovodila, že čl. 141 má dvojí charaki a to jak ekonomický, tak sociální. V rozsudku ve věci Defrenne335 se i uvádí, Že „[...] toto ustanovení (tj. ČI. 141 SES - pozn. aut.) tvoři součást cílů Společenství, které není pouze ekonomickým sdružením, ale které stejné tak zaměřeno na to, aby byl společnými kroky zajištěn sociální roz a aby bylo usilováno o stálé zlepšování životních a pracovních podmh • jejich obyvatel, jakje zdůrazněno v preambuli Smlouvy "3M a že „ tento dv cíl, který je jak ekonomický tak sociální, poukazuje na to, že princip rovne odměňování tvoří součást základů Společenství". Cl. 141 dále definuje, co se rozumí stejnou odměnou mezi muži a ženami; v odstavci 2 tohoto článkuje stanoveno, že „odměnou [...] se rozh obvyklá základní Či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní dávky, ktt zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliich vypl ni 2 přednášky prof. Briana Berscussona, King's College, London přednesené na Semináři o Evropském pracovním právu v Praze pořádaném Českou advokátní komorou dne 12.-10. 2001. 335 Věc 43/75, Gabríelle Defrenne v Societě anonyme beige de navigation aéríenne Sab [1976] ECR455. "É Tamtéž, bod 10 rozsudku. 2 prameny práva lili \ pracovníkovi z titulu pracovního poměru". Jinými slovy, odměnou ve smys-; lu čl. 141 SES jsou veškeré výhody peněžité hodnoty, které zaměstnanec | obdrží přímo nebo nepřímo od svého zaměstnavatele v souvislosti s výko-í nem práce. Do rozsahu tohoto pojmu tedy spadají nejenom mzda nebo plat . a různé příplatky, ale i výhody mající naturální povahu, jako například služební automobil, zlevněné stravování nebo proplácení jízdného, nebo i jiné související výhody ocenitelné v penězích (např. vysílání zaměstnanců na služební cesty, kurzy, apod.). Velký význam čl. 141 SES pro aplikační praxi spočívá v tom, že má tzv. přímý účinek. Teorie přímého účinku byla vyvinuta judikaturou Soudního dvora, a zahrnuje - zjednodušeně řečeno - právo dovolávat se přímo příslušného ustanovení komunitárního práva. Přímý účinek čl. 141 tedy dává jednotlivcům veími silnou zbraň tehdy, pokud není aplikována zásada rov-* ného odměňování na základě pohlaví a ve vnitrostátním právu ani neexistují dostatečné mechanismy k jejímu vynucení. Přímý účinek čl. 141 SES byl protvrzen již v rozsudku ve věci Defrenne. V tomto rozsudku se jednalo o případ letušky paní Defrenne, která nedostávala stejnou odměnu za práci jako její mužští kolegové - stewardi. Belgický pracovní soud se Soudního dvora dotazoval, zda čl. 141 SES zavádí . do národního právního řádu každého členského státu princip, podle kterého mají muži i ženy dostávat rovnou odměnu za stejnou práci, a zda mají zaměstnanci právo domáhat se nezávisle na jakémkoliv ustanovení národního práva v řízení před národními soudy dodržování tohoto principu. Odpověď na tuto otázku byla kladná. Soud ve svém výroku uvedl, že muži a ženy se mohou odvolávat na princip stanovený v čl. 141 SES a že soudy mají "f." povinnost zajistit jednotlivci ochranu práv vyplývajících z tohoto ustanovení, a to zejména v těch případech dislcriminace, které mají původ v právních předpisech nebo v kolektivních smlouvách, a rovněž v případech, kdy muži a ženy nedostávají rovnou odměnu za stejnou práci konanou ve stejném podniku nebo službách, a to jak soukromých, tak veřejných. Jak vyplývá z výše uvedeného, čl. 141 SES se mohou soukromé osoby v prvé řadě dovolávat vůči státu, resp. jeho orgánům (tzv. vertikální přímý účinek), což je možno si představit zejména v případě, kdy by princip rovnosti v odměňování na základě pohlaví nedodržoval orgán státní správy (pojem „stát" je ovšem ve smyslu práva ES nutno vykládat v širokém slova smyslu, tj. do rozsahu tohoto pojmu patří i např. orgány veřejné správy či orgány, kterým byla orgány veřejné správy a za jejich dohledu dána pravo-moc poskytovat veřejné služby).337 Čl. 141 ve výkladu podaném rozsudkem m Viz Prechal, S. Directives in EC Law, Second, Completely Revised Edilton. Oxford University Press, 2005, s. 58-61; věc C-IS8/89, A. Foster and olhers v British Gas plc [1990] ECR1-3313. 1 26 127 v. rovnost a zákaz diskriminace v právu evropských společenství 2 prameny práva ve věci Defrenne však směřuje i k tzv. horizontálnímu přímému účir íj. možnosti soukromé osoby (typicky zaměstnance) dovolávat se přímého účinku či. 141 SES i vůči jiné soukromé osobě (typicky zaměstnavateli). Odpovědnost za naplňování tohoto článku tedy nenese pouze stát a jeho orgány ve výše uvedeném širokém smyslu, ale i osoby soukromého práva, které podléhají právu tohoto státu. To, že je rovnost na základě pohlaví nosným pilířem komunitárního práva, dokazují i další ustanovení Smlouvy, která stanoví základní úkoly a cíle Společenství; v ČI. 2 SES se stanoví, že „úkolem Společenství[...]je [...] podporovat rovné zacházení mezi muži a ženami", ČI. 3 odst. 2 pak uvádí, že „ ve všech činnostech [...]podporuje Společenství rovné zacházení s muži a ženami.". Tyto základní cíle přitom nemají pouze povahu proklamativních prohlášení, ale jsou „živoucími" obecnými principy, na které je odkazováno a které jsou naplňovány při provádění komunitárních politik.338 I přes význam oblasti rovnosti mezi muži a ženami v komunitárním prá\ li je však nutno zdůraznit, že v posledních letech se Společenství orientijc i na jiné diskriminační důvody, než kterým je důvod spočívající v; osoby. Amsterodamskou novelizací Smlouvy, která vstoupila v platnost dne 1. 5. 1999, byl do této Smlouvy vložen nový čl. 6a, následně a doposud suile označovaný podle nového Číslování za čí. 13 SES. Tento článek je vlažně zmocňovacím ustanovením k přijímání opatření k potírání diskriminace i z některých jiných důvodů než je pohlaví. Toto ustanovení konkrétně stanoví, že „[...] Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem učinit jednomyslně opatření k potírání diskriminace z dmu-du pohlaví, rasového nebo etnického důvodu, víry nebo světového názon--invalidity, věku nebo sexuální orientace ". Jinými slovy, po vložer to článku do Smlouvy dalo Společenství jasně najevo, že předmětem jehi-zájmu nebude pouze úzce vymezený zájem na boji s diskriminací na základe pohlaví, Čímž došlo k významnému posunu v oblasti zákazu diskrin Z povahy ustanovení čl. 13 SES vyplývá, že výčet důvodů, pro kieréjc na úrovni Společenství zakázána diskriminace, je taxativní. Nebylo b> ovšem překvapující, pokud by Soudní dvůr tento výčet rozšířil, jak u? u< stejně v minulosti i ve věcech zákazu diskriminace učinil.339 Pro rozšíření výčtu důvodů svědčí i skutečnost, že čl. 21 Charty základ n:^- 538 Viz např. Evropská sociální agenda schválená Evropskou radou v Nice dne 7. 2000, Official Joumal L 157, 30. 5. 2001, s. 4-12 nebo rozhodnutí Rady ze dne 12. 7. >'- 0 hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států, Úf. věst. L 205, 6. 8.2005, zejm. hlavní směr Č. 17. 335 Srov. věc C-13/94, P v S a Cornwall Cotmty Council [1996] ECR 1-2143, kte ještě před přijetím čl. 13 SES ustanovení o zákazu diskriminace z důvodu pohlaví 1 na transsexuální osobu. iv Evropské unie z konce roku 2000 stanoví diskriminační důvody pou-demonstrativně.340 1 přestože je Charta základních práv Evropské unie >;zásadě politickým dokumentem, který vzešel zjednání Evropské rady v.Nice, mohl by se Soudní dvůr při své rozhodovací praxi o tento dokument -významně opřít. 2.2. Požadavky práva ES upravené v sekundárním právu Podrobnější úpravu antidiskriminačního práva nalezneme v sekundární legislativě, konkrétně směrnicích ES. Směrnice jsou právní akty, které jsou podle čl. 249 SES závazné pro každý stát, kterému jsou určeny, pokud jde-o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba forem a prostředku se ponechává vnitrostátním orgánům. Charakteristickým rysem směrnic tudíž je, že musejí být promítnuty (transponovány) do právních řádů členských států EU tak, aby byl přesně zachován cíl stanovený směrnicí a přitom aby bylo využito legislativních zvyklostí příslušného členského státu. Pravdou však je, že antidiskriminační směrnice z poslední doby jsou '.e velké míře natolik konkrétní (viz např. definice různých forem diskriminace), že členský stát prakticky nemá možnost volby ve využití „forem a prostředků" daných vnitrostátním právem pro jejich transpozici. Naopak - chce-li řádně směrnici promítnout - nezbude mu v mnohých případech nic jiného, než se při tvorbě transpozičního předpisu velmi pozorně přidržovat teNtu směrnice.34' Antidiskriminační směrnice je možno rozdělit do několika skupin. Předně ie možno vymezit směrnice, které se přímo zabývají problematikou zákazu diskriminace (tzv. směrnice o zákazu diskriminace v užším smyslu). Tyto smernice je dále možno třídit podle toho, kterého diskriminačního důvodu íe týkají. Antidiskriminační právo ES však dále obsahuje i směrnice, které sice přímo problematiku zákazu diskriminace z důvodu uvedeného v čl. 13 SES neupravují, nicméně velmi významně cíli spočívajícímu v zákazu diskrimina-:í napomáhají. Tyto směrnice je možno označit za tzv. směrnice o zákazu diskriminace v širším slova smyslu, a bude o nich pojednáno níže. " ..Est interdite, touts discrimination fondee notamment stirle sexe, larace, ta couleur [...]", My discrimination based on any ground such as sex, race, colour [...] shall be prohibited". • flreeAa/, s. 73-78. 1 28 129 v. rovnost a ZÁKAZ diskriminace v právu evropských společenství 2 prameny práva Pro obě skupiny směrnic však platí, že jsou tzv. minimálními směrnicemi,3" tedy že členský stát se může od příslušných ustanovení směrnic odchýlit, avšak pouze tak, že zavede nebo zachová úpravu, která je příznivější pro osoby, k jejichž ochraně směrnice směřují. Dále je pro všechny tyto směrnice typické, že jejich implementace nesmí být důvodem pro sníženi již poskytované úrovně ochrany v členských státech. 2.2.1. Směrnice o zákazu diskriminace v užším slova smyslu týkající se rovnosti na základě pohlaví V případě rovnosti na základě pohlaví je možno mezi směrnice, které mo zabývají problematikou zákazu diskriminace, zařadit v prvé řadě směrnici Rady 75/117/EHS ze dne 10. 2. 1975 o sbližování právních předpisu členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny za prá muže a ženy343 a směrnici Rady 76/207/EHS ze dne 9. 2. 1976 o zavedeni zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zamestnaní, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínkv.'" ve znění novely 2002/73/ES.345 Na prvním místě uvedená směrnice, která je z časového hlediska prvni směrnicí v této oblasti, přímo navazuje na čl. 141 SES a blíže konkretizuje jeho dopady. V čl. 1 podrobněji rozvádí, co se míní principem rovného odměňování, a to tak, že pro stejnou práci nebo práci, které je přirazen.! stejná hodnota, bude odstraněna ve všech aspektech a podmínkách odměňování jakákoliv diskriminace z důvodů pohlaví. Odstraňování diskriminace zahrnuje jak odstraňování diskriminačních ustanovení z právního ŕáiiu členského státu (tj. činnost směřující k legislativní činnosti státu), včeme nutnosti uznat za neplatná taková ustanovení smluv či koletivních smh:\ která se příčí zásadě rovného odměňování,3,i6 tak i aktivní činnost £ jící k zavedení této zásady do praxe, včetně vytváření efektivních ní k jejímu naplnění. Musí být zejména zajištěno, aby jednotlivci měli k di>- 341 Srov. Král, R. Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR. Praha Beck, 2002, zejm. s. 76-82. 343 Official Journal L 45, 19. 2. 1975, s. 19-20; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 01, s. 179 [dali též „směrnice o stejné odměně" či „směrnice 75/117"). 341 Official Journal L 39, 14. 2. 1976, s. 40-42; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 01, s. 187 (tlili, též „směrnice o rovném zacházení" či „směrnice 76/207"). 31S Official Journal L 269, 5. 10. 2002, s. 15-20; v češtině 2V ÚV, kap. 05, sv. 04, s. 2 346 Srov. věc C-33/89, Maria Kowalska v FiviemtdHansesíadí Hamburg [1990] ECR1 Toto ustanovení směrnice má bezpochyby velmi silný dopad zejména v těch členskýcl: EU, ve kterých má kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy vzniklé na jeho bázi w\i-v!iv na pracovní právo daného státu, zejména tam, kde kolektivní smlouvy nahrazuj předpisy-srov. věc C-143/83, Komise v Dánsko [1985] ECR427. pozici dostatečné právní nástroje k dosažení svých nároků soudní, případně nou cestou. druhém místě uvedená směrnice 76/207/EHS přijatá na základě čl. 235 S (čl. 308 dnešního číslování) upravuje principy rovného zacházení mezi * iži a ženami v přístupu do zaměstnáni včetně služebního postupu, v připil k odborné přípravě a v pracovních podmínkách. Po podstatné nove-ici směrnicí 2002/73/ES dnes obsahuje podrobné definice jednotlivých em diskriminace (přímé a nepřímé diskriminace včetně obtěžování, sexu-ího obtěžování nebo návodu k diskriminaci - srov. čl. 2). Navíc novelou ;a do věcného rozsahu směrnice zahrnuta í oblast samostatné výděleč-činnosti, resp. povolání obecně (srov. čl. 3).347 Novela 2002/73/ES dále ínamně posunula celou materii směrem k aktivnímu naplňování politiky 'ného zacházení, což se odráží např. v povinnosti členských států aktivně lilížet k cílí rovnosti mezi muži a ženami či v povinnosti členských států iněcovat zaměstnavatele k přijetí opatření, která zabrání všem formám kriminace na pracovišti, zejména obtěžování a sexuálnímu obtěžování, imice 76/207/EHS ve znění své novely však rovněž připouští určité ; uclchylky ze zásady rovného zacházení, přesněji řečeno obecně uvádí, jaké láni nebude považováno za diskriminační, rozhodne-lí se členský stát příslušného ustanovení využít. Podmínky k naplnění tohoto ustanovení jsou y tehdy, pokud rozdílné zacházení založené na vlastnostech spojených jhlavím osoby, které se týká přístupu k zaměstnání3^ nebo k odborné ověje dáno povahou profesní činnosti, nebo pokud z podmínek jejího ■ in vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a rozhodující pro-ií požadavek, je-li jeho cíl oprávněný a požadavek přiměřený.3119 Jako lad naplňující tuto výjimku je možno uvést kupř. požadavek na muže-:e na roli Hamleta či požadavek na ženu-ukíízeČku dámských sprch em provozní doby plaveckého bazénu, líce 76/207/EZS, a to i ve znění novely, rovněž stanoví, že „touto iúcí nejsou dotčena ustanovení týkající se ochrany zen, zejména pokud k o těhotenství a mateřství". Dané ustanovení se stalo předmětem inter-iretační činností Soudního dvora, neboť z pochopitelných důvodů Členské státy, v případě, že z určitých činností vylučovaly ženy, ospravedlňovaly ___ .» fy ' Vzhledem k této skutečnosti je nutno poznamenat, že znění směrnice je nekonzistentní, ' --'bor již ve svém čl. 1 zmiňuje pouze přístup k „zaměstnání", tedy závislé činnosti. Teprve ialšich článkuje zřejmé, že diskriminace se týká oblasti povoláni jako celku, a že zahrnuje jkonjiné než závislé činnosti. Přestože směrnice mluví pouze o přístupu k zaměstnáni (employtneni), i zde je zřejmé, uvedenou výjimku musí být možno použít i na oblast povoláni (occitpalion). ^Směrování jednání, které nebude považováno za diskriminaci podle směrnice, pouze oblast přístupu do zaměstnání a odbornou přípravu, nikoliv též na další oblasti, zavedla novela 2002/73/ES, která tudíž oproti původnímu znění danou „výjimku" zúžila. 130 131 v. rovnost a zákaz diskriminace v právu evropských společenství 2 prameny práva své jednání nutností jejich ochrany. Podle judikatury Soudního dvora, která se dotýkala problematiky práce žen v policejních složkách či v armádě,'-'' je však uvedené ustanovení dovolávající se ochrany žen možno využít pouze tehdy, pokud je ochrana zaměřena na biologický stav ženy a založena na zvláštním vztahu, který je vytvořen mezi ženou a jejím dítětem. Uveder ustanovení tedy není aplikovatelné pro účely obecné ochrany žen, ale siru ■ řuje pouze k ochraně žen těhotných, kojících, resp. žen, které jsou krátí po porodu. Co se týče ostatních ustanovení směrnice 76/207/EHS, v platném zněr jsou tato obdobná ustanovením dalších antidiskriminačních směrnic v užší smyslu, které byly přijaty po roce 2000. Směrnice se významně zaměř je na dopady v aplikační praxi.35' Výslovně se zde však stanoví, že žei na mateřské dovolené, a v některých případech i muž, má rovněž prá> vrátit se po skončení mateřské dovolené ke své práci nebo na rovnocem pracovní místo za okolností a podmínek, které pro ně nejsou nepříznivěji a mít prospěch ze zlepšení pracovních podmínek, na které by měli nárc v průběhu své nepřítomnosti. V souvislostí s touto směrnicí stojí dále za povšimnuti její ČI. 8a, vložer novelou 2002/73/ES. Tento článek stanoví povinnost členských států vyty ■ i požadují i některé jiné směrnice, bude o něm ještě pojednáno dále v kapitole | 3.4. * Mezi směrnice z oblasti zákazu diskriminace na základě pohlaví v užším » slova smyslu je dále nutno zahrnout v oblasti procesního práva velmi důležitou směrnici Rady 97/80/ES ze dne 15. 12. 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.352 Tato směrnice, kromě toho, že jako první stanovila po vzoru judikatury Soudního dvora definici nepřímé diskriminace, upravuje přesun důkazního břemene ze žalobce na žalovaného ve sporech týkajících se diskriminace (srov. čl. 4).353 Tento přesun důkazního břemene se však musí uskutečnit, pouze pokud byly před soudem nebo jiným kompetentním orgánem žalobcem (tj. stranou, která tvrdí, že vůči ní nebyla uplatněna zásada rovného zacházení) uvedeny skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že k diskriminaci (přímé nebo nepřímé) došlo.354 Pokud tedy žalobce tyto skutečnosti uvede, je na žalovaném, aby prokázal, že k diskriminaci z jeho strany nedošlo.355 Problematika rovnosti mezi muži a ženami je poměrně podrobně upravena i na poli sociálního zabezpečení, a to jak v oblasti zákonného systému,356 tak v oblasti zaměstnaneckého systému sociálního zabezpečení.357 1 .Official Journal L 14,20. 1. 1998, s. 6-8; v češtině ZV ÚV, kap. 5, sv. 03, s. 264. '' Zde vyvstává otázka, nakolik je směrnice 97/80/ES aplikovatelná i na dalši formy diskriminace, jako je obtěžováni nebo sexuální obtěžováni, které právní předpisy ES zakotvily až po přijetí této směrnice. S ohledem na čl. 19 ve spojení s cl 2 odst. 2 směrnice 2006/54/ES, .která je přepracovanou verzí většiny směrnic z oblasti zákazu diskriminace na základě pohlaví, se domníváme, že ustanovení o obráceném důkazním břemeni se vztahuje i na nové formy diskriminace. Z praktického hlediska se však jeví naplňováni zejm. obráceného důkazního břemene u sexuálního obtěžování jako problematické, neboť v mnohých případech, vzhledem k intimnímu projevu takového chování, nebude žalobce schopen prokázat, že skutečnosti nasvědčující tomu, že k diskriminaci došlo, skutečně nastaly. '~4 Směrnice však dovoluje přijmout přísnější úpravu v této oblasti - srov. cl 4 odst. 2. 1 Uvedené ustanovení má tudíž zřejmě sloužit k zamezení šikanózních projevů, kdy by by! žalovaný nucen vyvracet tvrzení o jeho jednání nebo skutečnostech týkajících se jeho osoby, které se zjevně nestaly. V tomto smyslu působí zbytečně přísně § 133a OSŘ, který stanoví, m „skutečnosti tvrzeně o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postiženi, veka anebo sexuální orientace, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízeni nevyšel najevo opak". Na druhou stranu není možno takové ustanovení v českém právu považovat za neslučitelné se směrnicí 97/80/ES, neboť, jak uvedeno v předchozí poznámce, dovoluje tato směrnice zavést důkazní pravidla, která jsou pro žalobce příznivější. Srov. nález ÚS ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 37/04, publikováno pod č. 419/2006 Sb, a anotaci tohoto rozhodnutí dále v bodě XII.4.3. Srov. také analýzu důkazního břemene výSe, bod H.5. Směrnice Rady ze dne 19. 12. 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (79/7/EHS), Official Joumal L 6, 10. I. 1979, p. 24-25; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 01, s. 215. " Směrnice Rady ze dne 24. 7. 1986 o zavedení zásady rovného zacházeni pro muže a ženy vsystémech sociálního zabezpečeni pracovníků (86/378/EHS) a její novela 96/97/ES, Official rit subjekt nebo subjekty na podporu rovného zacházení na základě pohla- t ví. Přestože směrnice nestanoví výslovně, že se musí jednat o nezávis subjekty (přívlastek „nezávislý" byl z návrhu směrnice během schvalovo procedury vypuštěn), je z kontextu zřejmé, že by tento měl být nadán zna nou mírou autonomie, neboť má poskytovat mj. nezávislou pomoc oběte diskriminace. Vzhledem k tomu, že požadavek na vytvoření tohoto subjek 350 Srov. např. věc C-222/S4, Marguerite Johnston v Chief Constable of the Royal Uíster Cc stabulary [1986] ECR 1651. 351 Důkazem je stanovení povinnosti členských států zavést do svých vnitrostátních právni řádů taková opatření, aby se poškozená osoba mohla domoci skutečné a účinné náhrady Ško< přičemž stanovení pevného horního limitu pro náhradu škody je s určitými výjimkami zaká; no (srov. věc C- 34/S3, Sabině von Colson andElisabeth Kamann vLandNotárhein-Westfai [1984] ECR 1891 a věc C-79/83, Dorit Harz v Deutsche Tradax GmbH [1984] ECR 192 Klade se rovněž důraz na zapojení nevládních organizací do antidiskriminačních sporů na úpravu zákazu pronásledování, tj. zákazu nepříznivých zacházení ze strany zaměstnávat jako odvety za stížnost či jiné právní řízení týkající se zásady rovného zacházení (opomíjen však zákaz pronásledování v oblasti samostatné výdělečné činnosti, např. pokud k takovéi jednáni přikročí profesní komora v reakci na stížnost osoby vykonávající nezávislé povo ní). Směrnice se zaměřuje rovněž na dostatečné informování zaměstnanců o zásadě rovné zacházení a jejím naplňování. V oblasti legislativní směrnice stanoví povinnost členských stí ^ (kromě povinnosti řádně transponovat směrnici) zrušit právní předpisy, které jsou v rozpo- * ru se zásadou rovného zacházení, resp. učinit kroky, aby mohla být zneplatněna ustanoveni { koletivních smluv, vnitřních předpisů, individuálních smluv či profesních předpisů, která jsou diskriminačního charakteru. Obdobně jako další směrnice z oblasti zákazu diskriminace, které í jsou novějšího data, umožňuje i novela 2002/73/ES členským státům zachovat nebo přijímat tzv. pozitivní opatření, a to s poukazem na čí. 141 odst. 4 SES. 1 32 1 33 v, rovnost a ZÁKAZ diskriminace v právu evropských společenství Jak je patrno z pojednání o jednotlivých směrnicích, je problematika zákazi diskriminace v oblasti rovnosti mezi muži a ženami poměrně nepřehledná Proto Společenství přistoupilo k vypracování nové úpravy, tzv. přepracova ného znění (recast version, refonte, Neufassung) výše uvedených směrnic Přepracované znění má za cíl ujednotit a zpřehlednit současnou právní úpra vu a zapracovat i platnou judikaturu Soudního dvora EHS tak, aby výsledn celek co nejpřesněji odrážel aktuální stav komunítárního práva. Jeho účelem tedy není zavádět novou úpravu v této oblasti, i když vzhledem k nov systematizaci není možno určité posuny vyloučit. Zmíněné přepracován znění bylo schváleno nedávno směrnicí Evropského parlamentu a Rad 2006/54/ES ze dne 5. 7. 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rov ného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání,358 přičem transpozice této směrnice se musí ve členských státech uskutečnit do 15- Ě 2008, resp. ve výjimečných případech do 15. 8. 2009. Staré směrnice, kte ré se staly podkladem pro přepracované znění, tj. směrnice 75/117/EHĚ 76/207/EHS, 2002/73/ES, 97/80/ES, S6/378/EHS, 96/97/ES, však zůstává v platnosti až do 15. 8. 2009, a do té doby tedy mohou vyvolávat účink samy o sobě, tj. bez návaznosti na novou směrnici 2006/54/ES.359 Do oblasti rovnosti na základě pohlaví je nutno dále zařadit i jednu směrnk zaměřenou výlučně na oblast samostatné výdělečné činnosti.360 Tato směr- * nice je dnes částečně překonána směrnicí 2002/73/ES, která dopadá obecn na oblast povolání. Pokud by se však k dopadům této směrnice vyslov Soudní dvůr,' mohl by její význam stoupnout. Journal L 225, Í2.8. 1986, p. 40-42; v češtině ZV ÚV, kap. Ď5,sv.01,s. 327, a Official Journ L 46,17. 2. 1997, p. 20-24; v češtine ZV ÚV, kap. 05, sv. 03, s. 232.1 přes neexistenci institu zaměstnaneckého penzijního pojištění v ČR jsou uvedené směrnice pro ČR relevantní, nebe jsou svázány s 21. 141 SES a obecně se týkají případů, kdy zaměstnavatel poskytuje urči výhody sociálního charakteru svým zaměstnancům (např. přípěvek na důchod). 358 Úř. věst. L 204,26. 7. 2006, s. 23-36. 359 Z Časového hlediska se jedná o poněkud nedomyšlenou konstrukci. Směrnice 2006/54/E totiž přebírá ustanovení „starých" antidiskriminačních směrnic, a tak by dnem zajištěni ph transpozice nové směrnice v členském státe měla být pro tento členský stát ukončena plamo „starých" směrnic. V opačném případě nastane situace, že ač členský stát řádně transponu novou směrnici do 15. 8. 2008, stále budou platit (a budou muset být řádně transponován; „staré" směrnice, které však nová úprava překonává. Takový přístup samozřejmě může způsi bit aplikační i legislativní potíže. 360 Směrnice Rady ze dne 11. 12. 19S6 o uplatňování zásady rovného zacházení pro mu; a ženy samostatně výdělečně činné, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřst (S6/613/EHS), Official Journal L 359, 19. 12. 1986, p. 56-58; v češtině ZV ÚV, kap. 05,sv.O s. 330. Směrnice dopadá jak na osoby samostatné výdělečně činné, tak na jejich manžele, ktt mají statut spolupracujících osob. Směruje k odstraňování diskriminačních ustanoveni T 2 prameny práva Mezi směrnice z oblasti rovnosti na základě pohlaví je v neposlední řadě možno zařadit i v nedávné době přijatou směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. 12. 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování,361 jejíž lhůta pro trans-pozici uplyne dnem 21. 12. 2007. Zboží a služby je podle bodu 11 preambule k této směrnici nutno chápat ve významu, který byl těmto termínům přisouzen podle Smlouvy, tj. v hospodářském významu.V každém případě se musí jednat o takové zboží nebo služby, které jsou nabízeny veřejnosti (srov. čl. 3).3Ů! Přínosem směrnice 2004/113/ES je, že se snaží pojmout tuto širokou problematiku a zaměřit se zejména na oblast nejproblematičtější, a to na oblast pojišťovacích služeb. Podle či. 5 uvedené směrnice totiž mají členské státy povinnost zajistit, aby ve všech nových smlouvách uzavřených nejpozději po 21. 12. 2007 nevedlo použití pohlaví jako faktoru při výpočtu výše pojistného a pojistného plnění pro účely pojištění a souvisejících finančních služeb u jednotlivých pojištěnců k rozdílům ve výši pojistného a v pojistném plnění.363 Přestože je možno do určité míry připustit opt-out z uvedené zásady, neboť členské státy mohou rozhodnout „o povolení přiměřených rozdílů ve výši pojistného a pojistného plnění u jednotlivých pojištěnců, je-li pohlaví určujícím faktorem při hodnoceni rizika založeném na příslušných a přesných pojistně-matematických a statistických údajích ", neměla by uvedená odchylka vést k vyloučení této zásady jako celku, y neposlední řadě je nutno zmínit, že i tato směrnice počítá s vytvořením subjektu (subjektů) na podporu rovného zacházení (čl. 12). K tomu blíže viz kapitola 3.4. 2.2.2. Směrnice o zákazu diskriminace v užším slova smyslu týkající se rovnosti na základě rasy nebo etnického původu Úpravu zákazu diskriminace z důvodu rasy nebo etnického původu nalezneme ve směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. 6. 2000, kterou se zavádí !" Ur. věst. L 373, 21. 12. 2004, s. 37. Tato směrnice není zahrnuta do přepracované verze antidiskriminačních směrnic z oblasti rovnosti na základě pohlaví. *: Domníváme se však, že z povahy zákazu diskriminace jakožto obecného principu by měl vyplývat zákaz diskriminace i v těch oblastech, které se přímo hospodářských záležitostí nedotýkají. Přikladmo je možno uvést přistup k veřejně nabízené službě sociálního charakteru, která není poskytována za úplatu (např. sociální bydlení). Rovněž je s podivem, že se směrnice neuplatní na obsah sdělovacích prostředků a reklamy ani na celou oblast veřejného i soukromého vzdělávání. K významu pojmů zboží a služby u rasové směrnice srov. Ellis, s. 256. zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.36" Tato smernice by]a přijata na základe 63. 13 SES a je jí možno; přiznat prvenství hned ve dvou ohledech: je první směrnicí, která upravuje vztahy překračující rámec oblasti zaměstnání a povolání, a první směrnici, která nedopadá na oblast ochrany před diskriminací z důvodu pohlaví, která byla do roku 2000 výlučným předmětem zájmu Společenství. Z pohledu legislativního zapracování uvedené směrnice do vnitrostátních právních řádů členských států se jedná o poměrně složitou směrnici. Její věcný rozsah je totiž tak široký, že zahrne nejrůznějŠí oblasti úpravy právních vztahů. Kromě oblasti zaměstnání a povolání tato směrnice zakazuje: diskriminaci z důvodu rasy nebo etnického původu také v oblasti sociální** a zdravotní, v oblasti vzdělávání, a dále i obecně v oblasti přístupu ke zboží a službám366 včetně jejich poskytování, se zvláštním důrazem narovný.pří-stup a poskytování bydlení, které je k dispozici veřejnosti. Co se týče jednotlivých institutů upravených směrnicí 2000/43/ES, tvoří tyto obvyklou strukturu, která se objevuje ve směrnicích přijatých v oblasti zákazu diskriminace po roce 2000 - kromě zákazu přímé a nepřímé diskri-' minace, obtěžování a navádění k diskriminaci je zde upraveno pronásledování (čl. 9), povinnost týkající se Šíření informací a podpory sociálního dialogu (čl. 10 až 12) či možnost zavedení pozitivních opatření (čl. 5). Důraz je kladen i na dostatečné sankční procedury (čl. 15) i vymahatelnost práv osob při porušení zásady zákazu diskriminace, k čemuž směřuje i klasická konstrukce obráceného důkazního břemene (čl. 7 a 8). Samozřejmě není opomenuta ani povinnost odstraňovat neslučitelnosti z vnitrostátních právních řádů, resp. zneplatnit smlouvy nebo vnitrní předpisy odporující zásadě rovného zacházení. iM Official Journal L 1 SO, 19. 7. 2000, p. 22-26; v češtině ZV ÚV, kap. 20, sv. 01, s. 23 (dále též „rasová směrnice" či „směrnice 2000/43"). 365 Oblast sociální je nutno vykládat v širokém slova smyslu. Sama směrnice mluví o sociálních výhodách a sociální ochraně včetně sociálního zabezpečení, což již samo o sobě poukazuje na snahu zákonodárce postihnout velkou skupinu právních vztahů. Pokud se však vezme v potaz i judikatura Soudního dvora, jsou dopady takto vymezených oblastí nedozírné. Tak např. do rozsahu pojmu „sociální výhody" podle čl. 7 nařízení i 612/68 je nutno podie judikatury za určitých okolností zařadit i volbu jednacího jazyka před soudem. Srov. věc C-274/96, Horst Otto Bickel and Ulrich Franz [1998] ECR1-7637). 366 Vzhledem k tomu, že některé ve směrnici vyjmenované oblasti, které tvoří věcný rozsah působnosti dané směrnice, mají samy o sobě povahu poskytování zboží nebo služby (zejm. oblast zdravotnictví - srov. věc C-158/96, Raymond Kohl! v Union des caisses de maladie [1998] ECR 1-1931), má obecné zakotvení oblasti přístupu ke zboží a službám, resp. jejich poskytováni, do jisté míry charakter „sběrného ustanovení". Jeho význam je však nepochybný v případě poskytování takových služeb, jako jsou služby bankovní či pojišťovací, nebo v případě výslovně zmíněného bydlení. K otázce, zda pojem zboží a služby musí být vykládán pouze v ekonomickém slova smyslu, zastáváme v případě této směrnice stejný názor, jak uvedeno výše ke směrnici 2004/113/ES. .Co se týče přípustných „výjimek" ze zásady rovného zacházení, tedy případů rozdílného zacházení z důvodu rasy nebo etnického původu, které není podle směrnice 2000/43/ES považováno za diskriminaci, upravuje tyto Čl. 4 směrnice. Je zde stanoveno, že diskriminací nebude míněn případ, kdy „zpovahy profesní činnosti nebo z podmínekjejího výkonu vyplývá, že tyto charakteristiky představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li jeho cíl legitimní a požadavek přiměřený ". Za povšimnutí zde stojí porovnání uvedeného ustanovení s obdobným ustanovením ve směrnici 2002/73/ES, neboť rasová směrnice nezužuje tuto odchylku pouze na oblast přístupu k zaměstnání (povolání) včetně odborné přípravy. V neposlední řadě je nutno ke směrnicí 2002/43/ES poznamenat, že i tato zavádí povinnost Členských států zřídit subjekt (subjekty) na podporu rovného zacházení z důvodu rasy nebo etnického původu. 2,2.3. Směrnice o zákazu diskriminace v užším slova smyslu týkající se dalších diskriminačních důvodů V rámci této skupiny je nutno zmínit směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. 11.2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.367 Tato směrnice upravuje zákaz diskriminace s ohledem na „zbytkovou skupinu" diskriminačních důvodů podle čl. 13 SES, tj. z důvodu náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku iiiebo sexuální orientace. Na rozdíl od směrnice 2000/43/ES se však opět zaměřuje pouze na oblast zaměstnání a povolání. Co se týče práv a povinností stanovených směrnicí 2000/78/ES, tak i zde jsou upraveny instituty, které se objevují ve směrnicích přijatých v oblasti zákazu diskriminace po roce 2000 a jsou prakticky analogické se směrnicí 2000/43/ES - v tomto tedy odkazujeme na třetí odstavec předchozí kapitoly. Směrnice 2000/78/ES je však specifická zejména co do rozsahu odchylek, které umožňuje členskému státu v případě některých diskriminačních důvodů přijmout. V tomto smyslu jsou nejvíce exponovanými důvody pro ospra-\ edlníteiné rozdílné zacházení důvod spočívající ve zdravotním postižení, veku368 či náboženském vyznání osoby. Co se týče průřezově připuštěných rozdílů v zacházení na základě věku, stanoví směrnice 2000/78/ES mnohé odchylky ve svém čl. 6. Obecně pla-íti, že rozdílné zacházení na základě věku bude opodstatněné, pokud bude ;objektivně zdůvodněno legitimními účely a pokud prostředky k jejich dosa- " Officia!JoumalL303,2. 12. 2000, s. 16-22; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 04, s. 79. " Plošně směrnice dovoluje členským státům, aby stanovily, že v oblasti diskriminace na základě zdravotního postižení a věku nebudou směrnici aplikovat na ozbrojené síly (armed •forces). Je otázkou, nakolik by se tato odchylka daía použít i na jiné ozbrojené složky než armádu, např. příslušníky policie či ceiníky. 136 1 37 v. rovnost a zákaz diskriminace v právu evropských společenství 2 prameny práva hování budou nutné a přiměřené. Možnost úpravy těchto odchylek ve vnitrostátním právu se pak odráží zejména při stanovení určitého minim; nebo maximálního věku pro výkon určité činnosti (např. stanovení maximálního věku pro výkon funkce soudce, stanovení minimálního věku pro výkon činnosti profesionálního řidiče nákladních automobilů) a má v dě ochranářský charakter vůči osobám vykonávajícím tuto činnost, resp. vůči osobám, které jsou příjemci výstupů z této činnosti. Speciální úprava pro osoby se zdravotním postižením369 je obsažena v či. 5 směrnice. Zaměstnavatelé jsou povinni přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebojí umožní absolvovat odborné vzdělávání, pokud tato opatření nebudou znamenat pro zaměstnavatele neúměrné břemeno. Vyžaduje se tedy aktivní spoluúčast zaměstnavatelů na vytváření takového pracovního prostředí, které pomůže postižené osoby začlenit do pracovního života.370 Nenaplnění požadavků uvedených v čl. 5 směrnice je považ za nepřímou diskriminaci. Odchylky pro církve a jiné veřejné nebo soukromé organizace, jejichž etika je založena na náboženském vyznání nebo víře, upravuje směrnice ■ odst. 2. Je tedy umožněno, aby tyto organizace vyžadovaly u pracovních činností v nich vykonávaných, že určité osoby z důvodu povahy lěcíuo činností nebo z důvodu souvislostí, které se těchto činností týkají, budou určitého náboženského vyznání nebo víry (např. že katolický kněz bude katolík). Určitou pojistkou pro vyvážení této derogace je však požadavek, aby se tento rozdíl v zacházení uplatňoval s přihlédnutím k ústavním ustanovením a zásadám členských států, jakož i k obecným zásadám právních předpisů Společenství, a aby neospravedlňoval diskriminaci na jiném základě.371 Co se týče požadavků na zaměstnání, upravuje i směrnice 2000/78/EĚ nost připustit odchylky týkající se povahy práce, a to opět v případě, kdy z důvodu povahy pracovní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li cíl legitimní a požadavek přiměřený. Na rozdíl od směrnice 2002/73/ES z oblasti rovnosti na základě pohlaví tedy ani tato směrnice (stejně jako rasová smér- 369 K pojmu zdravotní postižení srov. věcC-13/05, ChacónNavas, dosud nepublikován. 370 Směrnice v tomto případě mluví pouze o zaměstnavatelích ve vztahu k zaměsti Podie našeho názoru by však cílem tohoto ustanovení mělo být i analogické stanoven nosti jiným subjektům, např. profesním organizacím (komorám) poskytujícím odborné vání svým ělenům Či orgánům veřejné správy vyřizujícím žádosti o přístup k povolání 371 Zákaz diskriminace na jiném základě, např. na základě pohlaví, by tudíž mohl d míry otevřít např. otázku knězi - žen v katolické církvi. nice) nezužuje uvedenou odchylku pouze na oblast přístupu k zaměstnání (povolání) včetně odborné přípravy.372 2,2,4. Směrnice o zákazu diskriminace v širším slova smyslu Mezi směrnice o zákazu diskriminace v širším slova smyslu je možno zařa- írnice, které sice přímo problematiku zákazu diskriminace z důvodu uvedeného v čl. 13 SES neupravují, nicméně velmi významně cíli spočívajícímu v zákazu diskriminace napomáhají. Spadají sem v současné době výlučně směrnice, které se v širších souvislostech dotýkají problematiky záka?.u diskriminace na základě pohlaví. edené skupiny je možno předně zařadit směrnici Rady 96/34/ES ze dne 3. 6. 1996, o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.373 Obsahem této směrnice je rámcová i, tj. vlastně kolektivní smlouva uzavřená mezi sociálními partnery.374 Cílem rámcové dohody je sladit rodičovské a pracovní povinnosti zaměst- i rodičů a zajistit jejich rovná práva při péči o děti. Proto se upravuje insulin tzv. rodičovské dovolené, tj. pracovní volno z důvodu péče o dítě, :ia kícré mají rodiče nárok za podmínek stanovených v dohodě.375 Další směrnice, které je možno zařadit do uvedené skupiny, upravují zaměstnávání osob na částečný úvazek (směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. 12. 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS) a zaměstnávání osob ná dobu určitoti (směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. 6. 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE. CEEP a EKOS).376 Obě mají opět charakter kolektivní smlouvy. Tyto směrnice mají za cíl ochránit postavení osob, jež využívají uvedených specifických forem zaměstnání. Je nutné zmínit, že těmito osobami jsou zejména v případě práce na částečný úvazek ženy, které obvykle přebírají hlavní břemeno péče o děti nebo staré osoby, a které se tudíž kvůíí jiným 'ľ V lomto případě se domníváme, že je širší pojetí odchylky u směrnice 2000/78/ES obha-liío!iió. a to zejména v případě rozdílného zacházení na základě věku a zdravotního postiženi. ody jsou totiž natolik specifické, že je nutno akceptovat siřeji pojatý rozdílný standard práv :s povinnosti (např. těžce zdravotně postižená osoba nutně musí mít zajištěny jiné pracov- 'nky při výkonu obdobné práce, jakou vykonávají její zdraví kolegové). " Official Journal L 145, 19.6. 5 996, s. 4-9; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 02, s. 285. Zkratky názvy organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů. 1_í K možnosti využívat dohody sociálních partnerů v právních aktech orgánů Společenství 139 SES. '"' Minimální délka rodičovské dovolené je poměrně krátká-pouze 3 měsíce. ial Journal L 14, 20. 1.1998, s. 9-14; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 03, s. 267. Officiai , 175, 10. 7. 1999, s. 43-4S; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 03, s. 368. 138 139 v. rovnost a zákaz diskriminace v právu evropských společenství 2 prameny práva povinnostem nemohou z objektivních důvodů plně věnovat pracovn záležitostem. V případě zaměstnávání osob na částečný úvazek platí hlavní zása že se nesmí s těmito osobami zacházet jinak, než se srovnatelnými zame nancí pracujícími na plný úvazek, ledaže rozdílné zacházení je objektivně zdůvodnitelné. Kde je to vhodné, měl by být dodržován princip poměmo-sti.377 Zaměstnavatelé by se také měli v maximální možné míře snažit vy] -vět zaměstnancům, kteří žádají o kratší úvazek, resp. o prodloužení své kratšího úvazku na plný. Cílem úpravy zaměstnávání na dobu určitou je zamezit zneužívání s] čívajícímu v tom, že místo trvalého pracovního poměru budou s osobe uzavírány pouze opakované smlouvy na dobu určitou, které nezajišt dostatečnou ochranu zaměstnanců. I zde dále platí zásada zákazu disl minace vyžadující, aby se zaměstnanci pracujícími na smlouvu na dí určitou se nezacházelo jinak, než se srovnatelnými zaměstnanci pracuj -mi na smlouvu na dobu neurčitou, ledaže rozdílné zacházení je objektř zdůvodnitelné. Rovněž zde platí, že je-li to vhodné, má se uplatnit prin poměrnosti. Mezi směrnice o zákazu diskriminace v širším slova smyslu je dále nu zařadit směrnici Rady 92/85/EHS ze dne 19. 10. 1992 o zavádění opa-ní pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pří práci těhotných zami nankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnaní (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS),37S ki je významná z hlediska interpretace „výjimek" ze zásady rovného zachá ní.379 K tomu viz výše kapitola 2.2.1. 377 Nebylo by tedy obvykle např. přípustné, aby se z rozhodnutí zaměstnavatele mohly od ného vzděláváni zúčastňovat pouze osoby pracující na plný úvazek. Naopak je objektivně vodnitelné, aby osoby pracující na Částečný úvazek byly, podle rozsahu svého úvazku, oc novány poměrnou částí odměny, na kterou mají nárok osoby pracující na plný úvazek. 373 Official Journal L 34S, 28. 11. 1992, s. 1-8; v češtině ZV ÚV, kap. 05, sv. 02, s. 110. 379 K zajištění ochrany práv těchto žen slouží instituty zákazu rizikových prací nebo ome určitých prací (např. noční práce), institut mateřské dovolené, omezeni možnosti propoi ní či zachování práv vyplývajících ze zaměstnání. V tomto případě hraje hlavní úlohu i na odměňování, tj. musi být zajištěno, aby ženy požívající zvláštní ochrany podle srnčí měly zachovánu mzdu nebo plat nebo aby měly nárok na dávky, které vyrovnají snížení i způsobené nemožností vykonávat určité práce či pobytem na mateřské dovolené (srov. i vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, § 42 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocens pojištění). 2.3. Judikatura Soudního dvora „Judikatura Soudního dvora je významným pramenem antidiskriminačního práva, neboť podstatným způsobem doplňuje, dotváří a vykládá primární :Í sekundární právo ES. Zvláštní „přitažlivost" judikatury v oblasti zákazu ^diskriminace pak autoři spatřují v tom, že ovlivnila náhled na komunitár-íBÍ právo jako celek, tj. nejen samotnou oblast zákazu diskriminace. Judikaturou z oblasti zákazu diskriminace na základě pohlaví byla podstatně •• ovlivněna doktrína tzv. přímého účinku a vytvořena doktrína tzv. nepřímého účinku směrnic (eurokonformního výkladu).380 ^Ohledně problematiky přímého účinkuje nutno v prvé řadě odkázat na výše zmíněný rozsudek ve věci Defrenne, kterým byl potvrzen horizontální vertikální přímý účinek čf. 141 SES. Kromě toho se judikatura Soudního ídvora zabývala i přímým účinkem ustanovení směrnic.381 V tomto kontextu je významný zejména rozsudek ve věci Marshail™2 který uznal za diskriminační situaci, kdy bylo dosažení důchodového věku rozdílného pro muže a ženy výpovědním důvodem. Význam tohoto rozsudku však spočívá hlav- : v tom, že potvrdil vůči státu za přímo účinná (vertikální přímý účinek) ikterá ustanovení směrnice 76/207/EHS, konkrétně její čl. 5 odst. 1, který f upravuje obecnou povinnost zaručit mužům i ženám stejné podmínky bez skriminace z důvodu pohlaví v pracovních podmínkách včetně propouš- ní. Soudní dvůr konstatoval, že je-li ustanovení směrnice bezpodmínečné a dostatečně přesné,383 může se jednotlivec takového ustanovení dovolávat vůči státu, který opomněl implementovat směrnici do národního práva lhůtě stanovené směrnicí nebo směrnici neimplementoval správně. Bylo ;by v rozporu se závazným charakterem směrnice podle čl. 189 SES (dnes : čl. 249), kdyby z nenaplnění směrnice mohl těžit členský stát, který nesplnil svou povinnost vyplývající z komunitámího práva.384 Antidiskriminační směrnice nového data obsahují značné množství ustano- ní, která jsou jasná, bezpodmínečná a zakládají dostatečná práva osobám, které tvrdí, že byly postiženy diskriminačním jednáním, takže je možno K eurokonformnímu výkladu viz Precital, s. 1 SO a násl. Či Drake, S. Twenty years after Von íColson: the impact of „indirect effect" on the protectíon of the individuaľs Community rights. ..Rev. (2005), sv. 30, s. 329-348. i s' Srov. zejm. Ellis, s. 45 a nási. Věc 152/84, M, K Marshail v Southamptan andSouth-West Hampshire Area Health Autho-* ; (Teaching) [1986] ECR 723. Tamtéž, bod 52 a násl. rozsudku. K přímému účinku dalších ustanovení anti diskriminačních směrnic viz věc C-271/91, M -tenMarshail vSouthampion andSouth-West HampshireArea Health Authoriíy [1993] ECR Jr.4367 ěi věc 222/84, Margiierite Jolmston v Chief Constable of the Royal Ulsler Constabu-rin- [1986] ECR 1651. Blíže viz Barnard, C. EC Empíoyment Law, Second Edition. Oxford University Press, 2000, s. 254-257. 140 v. rovnost a zákaz diskriminace v právu evropských společenství 3 konkrétné k základním institutům antidiskriminačních směrnic usuzovat, že i většina ustanoveni těchto nových směrnic je přímo účinná. V případě neexistence dostatečných vnitrostátních opatření transponují cích směrnice ES v oblasti zákazu diskriminace (což je současný stav) lze předr pokládat, že se budou jednotlivci domáhat svých práv přímo na základě ustanovení směrnic.335 Jako první rozsudky zabývající se nepřímým účinkem směrnic jsou uváděny rozsudky ve věcí Von Colson™ a Harz.m Uvedenými rozsudky byla stanovena obecná povinnost státu, zejména soudů, vykládat národní právo transponující směrnice ve světle těchto směrnic,388 a to i bez existence přímo účinných ustanovení směrnic. Při aplikaci vnitrostátního práva by; tudíž veřejné orgány měly vždy postupovat tak, aby byl zachován cíl a účel příslušných směrnic, které se daného případu týkají, tedy interpretovat vnitrostátní právo v souladu s jejich ustanoveními. Dále byla těmito rozsudky potvrzena obecná zásada, že sankce za porušení práva ES musejí být ve vnitrostátním právu upraveny jako dostatečně účin?, né, odrazující, ale i přiměřené a že povinnosti vyplývající ze směrnic musejí být penalizovány nikoli horším způsobem, než stanoví vnitrostátní právo v obdobných případech. Zmíněné rozsudky se totiž týkaly mj. problematiky dostatečného odškodnění osob postižených diskriminací.335 Z hlediska potvrzení konceptu tzv. nepřímé diskriminace je stěžejní rozsudek ve věci Bilka Kaufhaus,m který se týkal případu německé firmy, jež zpřístupňovala systém zaměstnaneckého penzijního pojištění pouze svým zaměstnancům pracujícím po určitou dobu na plný úvazek. Zalobkyně, paní Weber, která nemohla čerpat výhody z tohoto systému, protože pracovala na částečný úvazek, argumentovala čl. 119 (čl. 141) SES s tím, že požadavek minimální doby práce na plný úvazek pro zapojení do systému zne- iBS Co se týče horizontálního přímého účinku antidiskriminačních směrnic, je možno poukázal na věc CM44/04, Werner Mangold [2005] ECR 1-09981, kterým byl u směrnice 2000/78/ES připuštěn i tento přímý účinek ve vztahu zaměstnanec-zaměstnavate], tedy ne vztahu jednot-Hvec-stát. Ke kritice tohoto rozsudku viz Horizontál direct effect-A !aw of diminishing cohe-rence? Editorial Comments. CML Rev. (2006), sv. 43, s. 1-8. 336 Věc C- 14/83, Sabině von Colson and Elisabeth Kamann v Laná Nordrhein-Westfalen [1984] ECR 1891. 387 Věc C-79/S3, Dorií Harz v Deutsche Tradax GmbH [1984] ECR 1921. 3SS Z bodu 26 rozsudku ve věci Von Colson: „Povinnost členských států vylývajicí ze smernice dosáhnout výsledku predvídaného smernici a jejich povinnost podle Článku 5 Smloun (pozn. autoru: dneSní ČÍ. 10 Smlouvy) přijmout všechna obecná nebo zvláštní opatřeni, aby bylo zajištěno splnění této povinnosti, je závazná pro všechny orgány členského státu včetně soudů v mezích jejich pravomoci. " 389 Vyplývá z nich, že ač důsledkem nedodržení zákazu diskriminace v přístupu k zaměstnáni není povinnost uzavřít pracovní smlouvu s diskriminovaným kandidátem, neměly by sankce být limitovány pouze nominální výší náhrady škody, která nemá dostatečně odrazující charakter. 190 Věc 170/84, Bilka - Kaufliaus GmbH v Karin Weber von Hartz [1986] ECR 1607. 142 výhodňuje zeny, které jsou mnohem častěji než muži nuceny z důvodu péče o rodinu a děti uzavírat takové kratší úvazky. Soudní dvůr se přiklonil na stranu zalobkyně v hlavním řízení a uvedl, že čl. 119 SES je porušen společností, která vylučuje zaměstnance pracující na částečný úvazek ze svého systému zaměstnaneckého penzijního pojištění, pokud takové vyloučení dopadá na mnohem větší počet žen než mužů, ledaže tento podnik prokáže, že vyloučení je založeno na objektivně zdůvodnítelných faktorech, které nejsou spojeny s diskriminací na základě pohlaví. Na základě tohoto rozsudku a dalších rozsudků, které se zaměřovaly zejména na znevýhodnění žen pracujících na částečný úvazek,391 pak byla do směrnic týkajících se zákazu diskriminace vložena definice nepřímé diskriminace. Tou se rozumí situace, kdy existuje navenek neutrální jednání, které však diskriminuje ve svých důsledcích. Nepřímou diskriminaci je však možno ospravedlnit, pokud pro zavedení určitého nepřímo diskriminačního opatření existuje skutečná potřeba a prostředky k jeho dosažení jsou vhodné a nezbytné. Judikatura Soudního dvora významně rozšířila princip zákazu diskriminace i do oblastí, které byly považovány za tradičně ponechané k úpravě národnímu právu členského státu EU. Důkazem toho jsou rozsudky ve věci Sirdar a Kj-eil,m které se dotýkají působení žen v armádě. Těmito rozsudky bylo Členským státům zakázáno z práce v armádě obecně vylučovat ženy, a to i s poukazem na nutnost jejich ochrany. 3. Konkrétně k základním institutům antidiskriminačních směrnic Směrnice z oblasti rovnosti mají principielní charakter. Proto jejich dopady nalezneme ve velké skupině právních vztahů. Počet českých právních předpisů, kterých se směrnice z oblasti zákazu diskriminace přímo dotýkají, je tak velmi vysoký. Tento závěr podporuje skutečnost, že v oblasti rovnosti '" Např. věc C-243/95, Kathleen Hill and Ann Stapleton v The Revenue Commissioners and Department of Finance [1998] ECR 1-3739, věc C-96/80, J. P. Jenkins v Kinsgale (Clothing productions) Ltd. [1981] ECR 911, věc C-77/02, Erika Steinicke v Bundesanstalt fur Arbeit [2003] ECR 1-09027, věc C-285/02, Edeltraud Elsner-Lakeberg v Land Nordrhein-Westfalen [2004] ECR 1-5861. 5/~ Věc C-273/97, Angela Maria Sirdar v The Army Board and Secretary of State for Defence [1999] ECR 1-7403 a věc C-285/98, Tanja Kreil v Bundesrepublik Deutschland [2000] ECR 1-69. K uvedenému tématu viz Langer, J. Case C-273/97, Angela Maria Sirdar v. The Army Board, Secretary of State for Defence. Case C-285/98 Tanja Kreil v. Germany. CML Rev. 12000), sv. 37 (6), s. 1433-1444. 1 4 3