Jako u naprosté většiny kritiků - jejich trnem v oku je společnost. Přesněji společnost plná nepřekonatelných protikladů, které se zřídkakdy vyvažují. Těmito protiklady mohou být například jedinec - společnost, nebo zvykové právo - státně byrokratické právo. 
Právo, jako takové se potom v těchto kritikách chápe v širším významu spíše jako fenomén, který si nedokáže zcela poradit s těmito nevyváženostmi. Také říkají, že samotná společnost svým vývojem k univerzalitě, má sklon k odosobňování jednotlivce v rámci společnosti a tím ohrožuje svou vlastní existenci. Neosobními organizacemi jsou vytvářeny neosobní normy, které opět neosobně utvářejí další neosobní instituce, jež představují moc. Jednotlivec se pak snaží si tyto instituce na čas podmanit. Tento systém, samozřejmě protkaný politickými zájmy, se nazývá liberální právní stát.