Mnohojazyčnost Evropské unie a jejího práva
- právní rozměr a souvislosti
 - se zvláštním zřetelem na Česko a češtinu
Filip Křepelka

I. 2. Jazyk a právo
lSdělování práva obecně (zákony) a v jednotlivých případech (rozhodnutí, smlouvy) se děje pomocí
určitého přirozeného jazyka.
lSymboly, signály, značky, kódy, barvy jsou též četné. Zpravidla jsou nicméně předpokládané či
stanovené jazykově zachyceným právem.
lPrávní jazyk je zvláštní druh spisovného jazyka.
lUrčitý právní řád je vždy vázán na nějaký jazyk.
l

3. Jazyk(y) ve sféře státní moci
lStáty právem a mocí zpravidla upravují:
la) státní (národní) jazyk
lb) sněmovní, samosprávní, úřední či soudní jazyk
lc) jazyk vzdělávání
ld) jazyk veřejných a soukromých médií (tisk, rozhlas, televize, internet).
le) jazyk veřejného prostoru (označení)
lf) jazyk v práci a podnikání
lg) jazyk sdělení doprovázejících zboží a služby

4. Jednojazyčné státy
l   Státy bývají založené na jednom jazyce.
lJejich základem je jazykově vymezený národ.
lTo nevylučuje užívání dalších jazyků v soukromém životě.
lNěkteré státy ale nevybíravě takový společný jazyk prosazují ve veřejné sféře proti ostatních za
účelem politické jednoty státu a obyvatel.
lTakový jazyk je nástrojem vyjadřování práva, nástrojem výkonu státní moci, uplatňuje se ve
vzdělávání apod.
lČasto se takový jazyk označuje za národní.
l

5. Státy s menšinami,
státy vícejazyčné a mnohojazyčné
lStáty s uznanými jazykovými menšinami: v místech menšin užívají jazyk úřady, soudy, školy apod.
lPříklady: Španělsko, Slovensko, Rumunsko, Čína.
lVícejazyčné státy: stát působí a právo se vyjadřuje ve dvou či několika jazycích.
lPříklady: Belgie, Švýcarsko, Kanada, Singapur.
lMnohojazyčné státy: řada jazyků užívaných jako úřední na jednotlivých částech území.
lJeden či několik málo jazyků se z praktických důvodů stávají úředními jazyky celku.
lPříklady: Indie, Jihoafrická republika, dříve Sovětský svaz.
lVe státech s menšinami, více- a mnohojazyčných státech se jazykový režim těší značné politické i
právní pozornosti.

6. Mezinárodní právo a mezinárodní konference a organizace
lDvoustranné mezinárodní smlouvy se zpravidla sjednávají v jazycích obou států.
lPro vícestranné a mnohostranné mezinárodní smlouvy se vybírá jeden či několik autentických
jazyků.
lPřeklady do dalších jazyků jsou oficiální jen pro vnitřní užití.
lVybranými jazyky bývají:
la) jazyky politických a kulturních hegemonů (francouzština, angličtina, ruština, dříve němčina)
lb) jazyky sdílené více státy (rovněž angličtina, španělština, arabština).
lMezinárodní konference a organizace si jako jednací a úřední jazyky též vybírají takové jazyky:
lPříklady: Rada Evropy, Organizace Spojených národů, Světová obchodní organizace.
lBěžně se tyto jazyky učí ve školách jako cizí jazyky.

7. Mezinárodní obchod a jazyky
lV mezinárodním obchodu je běžné používání velkých jazyků (dnes hlavně angličtina) při vyjednávání,
sepisování a uplatňování smluv.
lÚřady a soudy jednotlivých států nicméně při řízeních a sporech žádají překlady do svých úředních
a soudních jazyků.
lStále rozhodčí soudy jsou k používání jazyků užívaných v mezinárodním obchodě vstřícnější.

8. Obtíže a chyby právního překladu.
Zajištění správného právního překladu.

l(1) Problémy s překladem (nejen) právních dokumentů vyplývají z následujících skutečností:
la) neúplná významová ekvivalence slovníkových ekvivalentů.
lb) různé jazykové bohatství.
lc) pouhá srovnatelnost, ale nikoli totožnost právních institutů a institucí označených
jednotlivými termíny.
ld) neudržení jednoty používané terminologie.
le) zjevné chyby.
l(2) Kdo dokáže zajistit dobré překlady?
lPrávníci, jazykovědci, odborníci v příslušném oboru.
l

9. Práce s právem ve více jazycích
lVýklad právního dokumentu v jednom jazyce je již tak obtížný: používá se několik výkladových metod
známých z teorie a praxe práva (gramatická, teleologická, systematická, historická apod.).
lZachycení ve více jazycích přidává potřebu srovnávání.
lZásada stejného významu ekvivalentů. Podpůrné sledování záměru tvůrce práva
lZásady výkladu jsou formulované pro mezinárodní právo (čl. 33 Vídeňské úmluvy o právu smluv mezi
státy).
lPoužitelné jsou však podobně na vnitrostátní právo a soukromé smlouvy.

II. 10. Míra jazykové integrace EU
lČlenské státy EU jsou lidnaté státy s často mnohasetletou tradicí.
lVesměs jsou založené na jazykově vymezeném národě, jehož jazyk mívá velkou literární tradici.
lPřes jazykové vzdělávání obyvatel ani angličtina, natož další velké jazyky (němčina,
francouzština) nedosahují v Evropě postavení jazyka mezinárodní komunikace (opak: Indie).
lJazykový režim EU musí tyto poměry odrážet.
lNení možné omezení jako u mezinárodního práva a mezinárodních organizací, jestliže se požaduje
uplatnění vůči jednotlivci (přímý účinek a přednost).

11. Autentické a oficiální jazyky EU
lVýčet autentických jazyků v závěrečných ustanoveních zřizovacích smluv – dříve čl. 314 SES, resp.
čl. 53 SEU, dnes čl. 55 SFEU
lVýčet a režim úředních jazyků - nařízení 1/58.
lNyní – po všech rozšířeních a změnách - je počet autentických a úředních jazyků stejný: 23
lSeznam: francouzština, němčina, nizozemština, italština, (+) angličtina (!), dánština, irština*
(+) řečtina, (+) portugalština, španělština, (+) finština, švédština, (+) estonština, lotyština,
litevština, polština, čeština, slovenština, maďarština, slovinština, maltština, (+) bulharština,
rumunština.

12. Pracovní jazyky
lOficiálními pracovními jazyky hlavních institucí jsou všechny úřední jazyky.
lFaktické pracovní jazyky jsou jazyky obecně vyučované ve školách: angličtina, francouzština, dílem
němčina.
lTakové jsou nároky na úředníky EU, byť se podporuje též studium dalších jazyků.
l Znalost je výhodou pro politiky EU.
lObecné právní uznání faktických pracovních jazyků je nicméně politicky nepředstavitelné.
lToliko omezeně se taková (3 jazyky) či podobná redukce (5 jazyků) výslovně zakotvuje.

13. Jednací jazyky institucí EU
lV případech jednotlivců a jednotlivých států lze používat jen jejich jazyk, je-li jazykem EU.
lJednací jazyk Soudního dvora, Soudu prvního stupně, Komise a dalších správních orgánů, institucí a
agentur je:
a)jazyk žalovaného či žalujícího státu nebo soudní jazyk dotazujícího se soudu.
b)jazyk správního a navazujícího soudního řízení: jazyk dotčeného jednotlivce.
lJe tak ovšem představitelné, že soudní senát či rozhodující úředníci neznají jednací jazyk.
lRozhodnutí je též autentické jenom v tomto jazyce.

14. Objem překládání a tlumočení v EU
lZakládací, novelizační a přístupové smlouvy jsou autentické ve všech uvedených jazycích EU.
lDo všech úředních jazyků se překládají nařízení, směrnice, rozhodnutí, akty druhého a třetího
pilíře.
lJe snaha takto překládat rozsudky Soudního dvora.
lVe všech úředních jazycích se objevuje též prezentace pro veřejnost.
lPodkladové a odborné materiály se naopak zpřístupňují jen ve faktických pracovních jazycích či
dokonce jen anglicky.
lTlumočení do všech či mnoha úředních jazyků se zajišťuje v Evropském parlamentu a při ústním
jednání dalších orgánů.
l

15. Personál a náklady pro zajištění mnohojazyčnosti EU
lPřekladatelská a tlumočnická služba EU je největší na světě.
lPřekladatelé a tlumočníci představují desítky procent pracovníků jednotlivých institucí a agentur
EU.
lMnohojazyčnost zpomaluje též práci všech činitelů a pracovníků.
lNa jazykový režim pamatují metodiky a procedury.
lZajištění stojí desítky procent nákladů na instituce.
lOd roku 2007 existuje komisař pro mnohojazyčnost.

16. Vize používání mnohojazyčného práva EU
lSoudní dvůr zdůraznil (např. rozsudek CILFIT) následující požadavky na práci s mnohojazyčným
právem ES/EU.
l(1) Kvůli samostatnosti a svébytnosti práva ES/EU je možný zvláštní význam použitých termínů.
Nemusí být totožné s významem termínů v jazyce příslušného národního právního řádu.
l(2) Zejména se však mají srovnávat jednotlivé jazykové verze a vůbec brát na vědomí mnohojazyčné
vyjádření práva EU.

17. Realita používání mnohojazyčného práva EU
lSoudní dvůr přestal zdůrazňovat, že se mají srovnávat „všechny“ jazykové verze.
lSám srovnával všechny jazykové verze občas naposledy před rozšířením, a to jen výjimečně.
lPo rozšíření nejsou doklady takového srovnávání, přestože Soudní dvůr pro toto má personál.
lSrovnávání všech jazykových verzí nelze rozumně očekávat od soudů a úřadů členských států.
lObvyklá je práce pouze s národní verzí.
lSrovnávání s verzemi obvykle studovaných jazyků, popř. verzemi jazyků srozumitelných je
chvalitebnou praxí.

18. Metody používání mnohojazyčného práva EU
lAniž by se to zdůrazňovalo, má převážit řešení podporované většinou jazykových verzí.
lNestanoví se však žádná přesná pravidla, žádné „hlasování“ verzí.
lVerze jsou formálně rovnocenné.
lJe rovnost odůvodnitelná v případě dodatečně autentizovaných verzí po rozšířeních? Ano, vždyť
každé vícejazyčné či mnohojazyčné právo má svůj původní záznam v jednom jazyce. Jde o politické
rozhodnutí.
lJe třeba připomenout, že je široký sklon vykládat prameny práva EU teleologicky.

19. Jazyky a volný oběh zboží
lPrávo EU připouští a kvůli ochraně spotřebitele dokonce mnohdy požaduje (potraviny, léky, stroje a
zařízení) požadavek označování zboží a doprovodnou dokumentaci v příslušném úředním jazyce
členského státu.
lVýrobci běžně doprovázejí výrobky označeními a dokumentací v řadě jazyků.
lObchod s jazykovým zbožím (knihy, časopisy) není fakticky v EU integrován.

20. Jazyky a volný pohyb pracovníků, podnikatelů a dalších osob
lPrávo EU výslovně připouští přiměřené požadavky na jazykové znalosti pracovníků a podnikatelů.
lFakticky jazykové nároky výrazně podvazují migraci za prací mezi členskými státy.
lObchodní společnosti běžně vytvářejí síť dceřiných společností či poboček pro jednotlivé státy či
jazykové prostory s personálem znalým místního jazyka.
lMezistátní obchod řadou služeb též zjevně podvazuje jazyková rozmanitost EU.

21. Mnohojazyčnost EU a správní nebo soudní spolupráce
l    Pro snadnou spolupráci v řadě agend harmonizovaného či unifikovaného práva (daně, cla,
sociální zabezpečení, doprava, hospodářské standardy) se vytvářejí formuláře a kódová sdělení,
zjednodušené certifikáty apod.
lPřekládání se požaduje tam, kde to není možné – např. u soudních rozhodnutí, resp. jejich
doručování. Snaha je rozsah překladů omezit.
lMnohojazyčnost EU je překážkou poevropštění řady agend: např. zavedení evropského patentu,
celoevropské lékové správy apod.

22. „Evropská ústava“, resp. Lisabonská smlouva a mnohojazyčnost EU
lMnohojazyčný režim EU měl zůstat, resp. zůstává zachován.
lRozhodování o jazykovém nařízení se ponechává v kompetenci pouze Rady a vyžaduje se jednomyslnost
(vyloučen je tedy Evropský parlament).
lNa řadě míst se vyjadřoval a vyjadřuje ohled na jazyky členských států.
lPotvrzuje se dílčí uznání některých dalších evropských jazyků na úrovni EU.

23. Mnohojazyčnost jako zásada EU
lZ výše uvedených právních stejně jako  společenských, ekonomických a politických skutečností lze
dovozovat, že...
lOhledy na jazykovou rozmanitost jsou zásadou působení Evropské unie a uplatňování jejího práva
lDo jaké míry je tato zásada uznána odbornou literaturou?

III.24 ČR, Československo, Rakousko-Uhersko z hlediska jazyků
lČeská republika je typický jednojazyčný stát.
lMenšinové jazyky jsou všeobecně srozumitelné (slovenština), okrajové (polština) či se nepoužívají
ve sféře státu, práva a veřejných sfér (romština).
lČeskoslovensko bylo dvoujazyčné, vzhledem ke vzájemné srozumitelnosti češtiny a slovenštiny se
dvoujazyčnost skoro nevnímala. Existovaly též uznané jazykové menšiny.
lZa Rakouska-Uherska čeština získávala ve státní sféře postavení postupně, v předlitavském prostoru
nikdy nedosáhla postavení němčiny na říšské úrovni. Říšské právo bylo rozhodné jen v němčině.

25. Opoždění překládání práva EU do češtiny (a dalších nových jazyků)
lRozšíření 2004 a 2007 doprovázelo opoždění zveřejnění nových jazykových verzí.
lPřeklad sekundárního práva měly zabezpečit kandidátské státy – chtěly do klubu, měly
překladatele.
lNestihlo se to včas v odpovídající kvalitě. EU se rozhodla pro dodatečnou revizi.
lJednotlivé svazky Zvláštního vydání Úředního věstníku EU (čl. 58 Aktu o podmínkách přistoupení) se
vydávaly měsíce po vstupu.

26. Důsledky opoždění překladů práva EU do češtiny
lNedostupnost příslušné jazykové verze se namítala zejména proti uplatnění celního práva EU.
lSoudy jiných nových členských států se k námitce stavěly různě (Polsko – vyhovění, Estonsko –
odmítnutí).
lKrajský soud v Ostravě – předběžná otázka.
lSoudní dvůr rozsudkem Skoma-Lux (C-161/06) připustil neuplatnitelnost práva EU nezveřejněného
česky, jak bylo předepsáno Aktem o podmínkách přistoupení.
lRozsudek však nechává leccos otevřené: nutnost námitky, možnost námitky státem, důsledky přijetí
námitky na jiné jednotlivce apod.
lProblém byl pro instituce EU a nové členské státy viditelně citlivý.

27. Pochybnosti o povedenosti překladů do češtiny
lNadále zatěžují českou (či slovenskou) jazykovou verzi práva EU určitá pochybení či úskalí:
lPorozumět lze nicméně srovnáním jazykových verzí a sledováním účelu úpravy. Příklady:
l(1) nařízení 44/2001 „Brusel I“, čl. 5 odst. 2 – povinnej osoby ve slovenštině, resp. oprávněné
osoby v češtině a dalších jazycích – oprava tzv. korrigendem.
l(2) Nařízení  852/2004 (hygiena potravin) – příloha II,  příslušenství k převlékání, changing
facility, Umkleiderraum, vestiaire.
l(3) Nařízení 1408/71 – výjimka pro „cizí důchody“ podle česko-německé dvoustranné smlouvy, důchody
cizinců versus Fremdrenten.
l

28. Používání mnohojazyčného práva EU v ČR
lNelze samozřejmě změřit četnost zohledňování cizojazyčných verzí, není-li zmíněné či popsané v
rozhodnutích.
lNěkteré vysoké soudy viditelně jiné jazykové verze v potaz berou, zpravidla ale nic nedovodí.
lSrovnávání s jinými jazykovými verzemi je jistě žádoucí a hodné následování.
lOdrazovat je však třeba od přehlížení české jazykové verze výlučným používáním cizích jazykových
verzí – dochází k odchýlení od oficiální terminologie.

29. Odborná literatura
lKřepelka F., Mnohojazyčnost Evropské unie a její důsledky pro českou právní praxi, Masarykova
univerzita, Brno, 2007.
lTomášek M., Překlad v právní praxi, 1. a 2. vydání, Linde, Praha.
lHojná zahraniční literatura, zejména německá a ze zemí, které jsou vícejazyčné či mají menšiny
(Španělsko).