15.
LISTINA, KTEROU ŘÍMSKÝ KRÁL LUDVÍK DÁVÁ ČESKÉMU KRÁLI JANOVI V ZÁSTAVU CHEBSKO. (1322.)
Chebsko, původně západní část území slovanských Sedličanů, bylo — jak mnohé tomu nasvědčuje — až do první čtvrtiny XII. století součástí ranč feudálního českého státu. Po celá dvě další století náleželo k marce „no: dgavské'% která tvořila součást nemecké („římské") říše opládané tehdy rodem Štaufů. Jak se římští králová resp. císařové tohoto území zmocnili, není jasné. Jisté však je, že v tomto období se obyvatelstvo Chebska poněmčilo a že zde tehdy také při starém hradě, kdysi slovanském, vzniklo významné německé město. Zejména ve XII. století odehrála se íu řada historickijch událostí památných jak pro Němce tak pro sousední stát český, kterij byl tehdy v hlubokém politickém úpadku v souvislosti s feudální rozdrobenosti.
Někdy v Mech 126$—1266 obsadil Cheb a Chebsko český král Přemysl Otakar II. využiv zmocnění k „ochraně" říšských držav na východ od Růna, jehož se mu tehdy doslalo od anglického krále Richarda, jakožto krále římského při sporech o trůn v říši. Této državy, pro český stát mimořádně důležité, nemínil se až vzdát. Mezi jeho tituly se ihned objevuje i označení „dominus Egrae" — pán Chebu. V dalším průběhu událostí odůvodňoval Přemysl Otakar II. svou držbu právně jednak tím, že Chebsko drží jako věno své matky, dcery štaufského krále Filipa, jednak tím, že některé hrady v této krajině zakoupil.
Roku 1277 římský král Rudolf Habsburský přistoupil na to, že Chebsko bude považováno za zástavu o rukách českého krále, avšak pro novou českou pohledávku, totiž pro 10.000 hřiven stříbra, které Rudolf současně stanovil jako věno své dcery zasnoubené králevici Václavovi.
V následujících letech se hospodářství i právní důvod zástavní držby Chebska několikráte změnil mezinárodními jednáními mezi českými panovníky a říší. Česká koruna
nehodlala se tohoto území vzdál a němečtí panovníci neměli dosti sil ani peněžních prostředků, aby české zástavní právo odstranili. Král Jan Lucemburský posléze využil nových sporů v Německu o hodnost římského krále a dal si r, 1322 vystavili od krále Ludvíka, o jehož vítězství se podstatně zasloužil, novou zástavní listinu, kde se tentokráte jmenuje ohromná částka 20.000 hřiven stříbra, kterou je římský král českému králi dlužen, a jejímž splněním bylo by lze Chebsko ze zástavy vyplatili. K zaplacení léto částky nikdy nedošlo a tak Chebsko — tenkrát oblast téměř dvojnásobného rozsahu než na konci feudalismu — zůstalo již při českém státě.
Z literatury:
Emanuel ŠIMEK, Cnebsko v staré době, Brno 1855.
Jaromír ČELAKOVSKÝ, stať „Stručné ústavní dějiny měsla Chebu a krajiny chebské", Povšechné české dějiny právní. Druhé doplněné vydání podle Ottová slovníku naučného, Praha 1900, str. 293 -336.
„Wir Ludwig... Tun chunt... daz wir „My Ludvík, římský král... oznamu-umb den nuezen vnd erbem dienst den jeme..., žc za užitečnou a čestnou službu, vns und dem riebe unser lieber fürst e und    kterou nám a říši prokázal náš milý
89
swager Johanns, chunig von Beheim vnd von Polen, getan hat an dem st.rite bei Müldorf mit vnsern vnd des riches veinden Frideriehen vnd Heinrich, brudern, herezogen von Oesterreich, da si vnd ir helfet- gevangen wurden an sant Michels abend, verseezen im Eger, die stat vnd das lant mit den vesten Hohemberg, Seberg, Kynsperg, mit herschaft, rechten, vogtayen, klostern, burchlehen, Juden, inannsehaft, nuezen vnd mit allem dem, das daezu gehört für zeehen, tiiseal march Silbers, drei pfunt haller für je die march zu reiten, vnd auch für zehen tu-sent march, die wir im vor dar auf gegeben haben, als er das vnser briefe gehabt hat; dieselbe stat, lant vnd veslen zu haben vnd zu nizzen von im vnd seinen erben an allen abslach, was sie sein geniezzen, ale lang vnd daez wir es oder vnser nachkhumen an dem Riehe von im oder seinen erben vmb die vorgenan-ten zweinezich tusend march Silbers wider lesen. Datum Ratisb. ao. dorn. 1322, feria II. post Michaelis, regni nostri anno VIII."
kníže a švagr, český a polský král Jan v bitvě u Mtihldorfu proti našim a říše nepřátelům Fridrichovi a Jindřichovi, bratřím, vévodům rakouským, kteří í se svými pomocníky byli zajatí v předvečer svatého Michala, zastavujeme mu Cheb, město a zemi s tvrzemi ilo-henberkem, Seberkem, Kynšperkem, s panstvím, právy, fojtstvími, kláštery, hradními lény, židy, many, užitky a se vším, co k tomu náleží, za deset tisíc hřiven stříbra, jedna hřivna po třech librách liallskýcli, a také. za (Lech) deset tisíc hřiven stříbra, které jsme mu již dříve na to upsali, jak na to měl náš list, a to tak, že iná toto město, zemi a tvrze držeti a užívali bez jakéhokoliv omezení on i jeho dědicové... tak dlouho, až my neb naši následníci v Ríši je od něho nebo od jeho dědiců za jmenovaných dvacet tisíc hřiven stříbra opět vykoupíme. Dáno v Režně 1. p. 1322, v pondělí po sv. Michalu, v 8. roce naší královské vlády."
Náš tcxl, německý i český, je převzat v podstatě z knihy E. ŠIMKA, Chebsko v staré době, Brno 1955, sir. 316 a 317, pozn. 169, \e však srovnán s něm?c!o;m textem v EMLKROVÝCH KegKstech III, 8!)-!, str. 322—323.
16.
KNIHA ROŽMBERSKÁ. (První polovina 14. století.)
V první polovici 14. století agenda ústředních instancí státního aparátu vzrostla u nás tak, že byla poptávka po pravidlech, jimiž se chod těchto úřadů měl řídit. Nej citelnější byl tento zjev u šlechtických soudů sněmovního charakteru Jimiž byly v Čechách i na Moravě t. zv. soudy zemské, na kterých si šlechta — jak sama říkala — podle starých obyčejů „svobodně nalézala právo". Živelně objevila se tak ve 14. století soukromá sepsání českého práva, především práva šlechtického („zemského") s hlavním cílem, zaznamenali pravidla jednání i rozhodování především u pražského zemského soudu. Máme ta první české právní knihy.
Nej starší z nich je i. zv. Kniha rožmberská nazývaná tak proto, že buď vznikla anebo alespoň byla v používám u náčelníka panského rodu. Božmbcrků, snad u toho z nich (Petra z Rožmberka), jenž je v této době nej vyšším zemským sudím.
90