Etické zásady vědecké práce: jak se vyhnout plagiátorství? Obsah lEtymologie slova plagiátorství lDefinice plagiátorství lDruhy plagiátorství lPříčiny plagiátorství lPostihy a trestání plagiátorství lZnámé případy lCo je a co není plagiátorství? lTest lPlagiátorství na Masarykově univerzitě lJak se plagiátorství vyhnout? lEtické zásady vědecké práce lLiteratura a užitečné odkazy Etymologie slova plagiátorství lSlovo plagiát je odvozeno z latinského výrazu plagiarius, jehož původním významem je únosce. Odkazuje ke zločinu únosu svobodné osoby do otroctví, který byl v římském právu trestán bičováním (lat. plango znamená bít, udeřit). lV jeho současném významu jej poprvé použil v 1. století římský básník Marcus Valerius Martialis (měl i právnické vzdělání), když si stěžoval, že mu jiný básník „unesl jeho verše.“ lDo angličtiny zavedl tento výraz roku 1601 básník a dramatik Benjamin Jonson. Pokuste se formulovat svou vlastní definici plagiátorství! Definice plagiátorství lZákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) plagiát či plagiátorství nijak nedefinuje a tyto výrazy dokonce ani nepoužívá. lTento zákon však obsahuje řadu ustanovení, která se problematiky plagiátorství významným způsobem dotýkají (např. § 31 a § 45) nebo mohou sloužit k ochraně práv autora, jehož práce nebo její části byly plagiovány. Definice plagiátorství lDefinice plagiátu podle normy ČSN ISO 5127-2003: „[Plagiátem se rozumí] představení duševního díla jiného autora půjčeného nebo napodobeného v celku nebo z části, jako svého vlastního.“ lJedná se o velmi širokou definici (díky použití řady zobecňujících pojmů), pod kterou lze podřadit téměř jakékoliv reprodukování odborné myšlenky bez uvedení jejího autora. Definice plagiátorství lNa webových stránkách Masarykovy univerzity je uvedeno: „Za plagiátorství lze považovat úmyslné kopírování cizího textu a jeho vydávání za vlastní, nedbalé nebo nepřesné citování použité literatury, opomenutí citace (byť neúmyslné) některého využitého zdroje.“ lTato definice je více kazuistická. Za její výhodu lze považovat větší srozumitelnost pro množinu lidí, které je určena. lJe však správné slučovat plagiování a nesprávné používání zdrojů? Pokud autor uvede původce myšlenky, ale zvolí pro její citaci nevhodnou formu, není jeho označení za plagiátora poněkud přehnané? Definice plagiátorství lPři vytváření definice plagiátorství je vždy třeba brát zřetel na to, komu je tato definice určena, koho by měla případně zavazovat. lPro prostředí vysokého školství se jeví jako nejvhodnější volba obecné definice, která by pokryla široké množství případů, avšak doplněné o taxativní výčet těch nejčastějších z nich. lZákaz plagiování patří mezi širší skupinu etických zásad vědecké práce. Z tohoto důvodu nelze pokládat za vhodné zařazovat tyto zásady pod užší pojem plagiátorství. Druhy plagiátorství lDělení podle zavinění: úmyslné a neúmyslné (nebo též nevědomé, nedbalostní) lDělení podle oblasti, ve které k plagiátorství dochází: akademické (dále se člení na učitelské a studentské), novinářské, plagiátorství v hudbě, ve výtvarném umění apod. lDělení podle způsobu provedení: plagiátorství vzniklé doslovným opsáním či okopírováním textu, nesprávnou interpretací všeobecně známého faktu, neuvedením některých použitých zdrojů apod. lZvláštním případem plagiátorství je rovněž tzv. autoplagiátorství (nebo též selfplagiátorství), kdy autor opakovaně používá svůj text nebo jeho část bez uvedení zdroje jeho původní publikace. Jaké jsou příčiny plagiátorství? Zamyslete se a uveďte! Příčiny plagiátorství lProti plagiátorství nelze účinně bojovat bez pochopení jeho příčin. lO příčinách plagiátorství je třeba vždy uvažovat v kontextu. Vinu nelze klást pouze jednotlivcům, kteří se plagiátorství dopouštějí, ale je nutné zkoumat i širší společenské souvislosti tohoto jevu. lZ hlediska jednotlivce můžeme u úmyslného plagiátorství spatřovat hlavní motiv ve snaze ušetřit si práci a čas či ve snaze zastřít nedostatek vlastních výzkumných schopností. lV případě plagiátorství spáchaného nevědomky mohou příčiny spočívat v nedostatečné znalosti toho, jak pracovat se zdroji a jak správně citovat (problémy mohou nastat především u práce s elektronickými a cizojazyčnými zdroji). Další příčinou může být i nedostatečná schopnost porozumět a pracovat s textem (např. neschopnost postřehnout některé rozdíly mezi parafrází a plagiátorstvím). Příčiny plagiátorství lV obou případech může sehrát významnou roli špatná volba tématu, nevhodný způsob práce a organizace času. lZ hlediska širší společenské roviny je vhodné si klást otázky jako, zda daná vysoká škola věnuje problémům spojeným s plagiátorstvím adekvátní pozornost, zda mají vyučující dostatek času na odpovídající prostudování prací svých studentů, zda je samotný systém vzdělávání dobře nastaven z hlediska požadavků, které na studenty klade. Vnucuje se otázka, jestli v současné době nepíše až příliš mnoho lidí příliš mnoho textů. lBoj proti plagiátorství by tudíž neměl být založen pouze na represivních opatřeních, ale jeho součástí by měla být také snaha vytvořit vhodné pracovní a studijní prostředí. Jaké postihy a tresty hrozí v České republice člověku, který se dopustil plagiátorství? Zamyslete se a uveďte! Postihy a trestání plagiátorství lPostihy v mimoprávní rovině lDisciplinární sankce lPostihy v autorskoprávní rovině lTrestněprávní sankce Postihy v mimoprávní rovině lnegativní reakce, morální odsouzení ze strany veřejnosti lnegativní reakce, morální odsouzení ze strany akademické komunity lvyloučení z akademické komunity lPokud je veřejné mínění silné, může jeho tlak vyústit až ve ztrátu zaměstnání nebo dokonce úvahy o odchodu do exilu (viz případ Guttenberg). Disciplinární sankce lProbíhají v rámci vysoké školy. lMají právní základ v § 64 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. lJako možný postih hrozí napomenutí, podmíněné vyloučení ze studia se stanovením lhůty a podmínek k osvědčení, vyloučení ze studia. l§ 64 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách: „Disciplinárním přestupkem je zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy vysoké školy a jejích součástí.“ l§ 65 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách: „(1) Za disciplinární přestupek lze uložit některou z následujících sankcí: a) napomenutí, b) podmíněné vyloučení ze studia se stanovením lhůty a podmínek k osvědčení, c) vyloučení ze studia. (2) Od uložení sankce je možné upustit, jestliže samotné projednání disciplinárního přestupku vede k nápravě. (3) Při ukládání sankcí se přihlíží k charakteru jednání, jímž byl disciplinární přestupek spáchán, k okolnostem, za nichž k němu došlo, ke způsobeným následkům, k míře zavinění, jakož i k dosavadnímu chování studenta, který se disciplinárního přestupku dopustil, a k projevené snaze o nápravu jeho následků. Vyloučit ze studia lze pouze v případě úmyslného spáchání disciplinárního přestupku.“ l§ 66 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách: „Disciplinární přestupek nelze projednat, jestliže uplynula lhůta jednoho roku od jeho spáchání nebo od pravomocného odsuzujícího rozsudku v trestní věci. Do lhůty jednoho roku se nezapočítává doba, kdy osoba není studentem.“ Postihy v autorskoprávní rovině lPlagiátorství představuje závažný zásah do chráněného práva k duševnímu vlastnictví i do osobnostního práva. V úvahu připadá též i jeho možný přesah do práva chránícího proti nekalé soutěži. lPoškozeným je nejen autor, jehož dílo je plagiováno, ale může jím být i vysoká škola, na které plagiátor, ať už jako akademický pracovník nebo student, působil. lUpravuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). lAutorský zákon stanoví podmínky volného užití cizího díla (§ 31). lPodle autorského zákona se autor může domáhat též ochrany svého autorského práva (§ 40 a násl.) a to zejména určením svého autorství, zákazu ohrožení svého práva nebo neoprávněného zásahu do něj, odstraněním následků zásahu do práva, poskytnutím přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu (mimo jiné i v penězích) apod. lOdst. 1 § 31 zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon): „(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem, c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.“ lOdst. 2 § 31 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon): „(2) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo výňatky z díla nebo drobná celá díla citovaná podle odstavce 1 písm. a) nebo b) dále užije; ustanovení odstavce 1 části věty za středníkem platí obdobně.“ l§ 40 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) viz ZDE. Trestněprávní sankce lRelevantní právní úpravu obsahuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. lV úvahu připadají trestné činy poškozování cizích práv (§ 181), podvod (§209) a porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 270). lUdělování trestněprávních sankcí v souvislosti s plagiátorstvím však nelze považovat za příliš běžné. l§ 181 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: „(1) Kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že a) uvede někoho v omyl, nebo b) využije něčího omylu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 jinému značnou újmu na právech, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) vydává-li se při takovém činu za úřední osobu. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 jinému újmu na právech velkého rozsahu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.“ lOdst. 1 § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: „Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“ lPodle odst. 6 téhož paragrafu je trestná i příprava tohoto trestného činu. lOdst. 1 § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: „Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“ Znáte nějaké konkrétní případy vztahující se k plagiátorství? Zamyslete se a uveďte! Známé případy lPodezření z plagiátorství čelila v minulosti řada slavných osobností (např. Laurence Sterne či Oscar Wilde). Část své doktorské práce údajně plagioval i Martin Luther King. lV zahraničí v posledních letech upoutaly pozornost některé aféry známých politiků, které propukly zejména v souvislosti s nesrovnalostmi v jejich disertačních pracích (např. 2011 – německý spolkový ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg, 2012 – maďarský prezident Pál Schmitt, 2013 – německá spolková ministryně pro vzdělávání a výzkum Annette Schavan). lZnáte nějaké české politiky, kteří čelili podobným skandálům? V čem byly jejich případy od zmiňovaných zahraničních odlišné? Známé případy lPřípad Jaroslava Světlíka: Jaroslav Světlík původně působil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a převzal značnou část své disertační práce do své práce habilitační, přičemž tuto skutečnost nikde neuvedl. Jednalo se tedy o případ autoplagiátorství. Jaroslav Světlík se nejdříve tomuto obvinění, které bylo anonymní, bránil, ale poté, co se etická komise přiklonila k závěru, že se o plagiátorství jednalo, sám podal výpověď. lPřípad Libora Pavery: Libor Pavera působil na Slezské univerzitě v Opavě. S úspěchem se habilitoval na Univerzitě Palackého v Olomouci. Později se však zjistilo, že značná část jeho práce byla opsána z publikace jednoho zemřelého autora. Liboru Paverovi následně nebyla prodloužena univerzitou smlouva, avšak docentský titul mu již nebylo možno odebrat. Známé případy lPřípad Ilony Schelleové: Ilona Schelleová publikovala učebnici o občanském právu procesním, jejíž mnohé části však byly opsány z děl jiných autorů, kteří následně na tuto publikaci napsali recenzi (viz WINTEROVÁ, Alena, HLAVSA, Petr, ZOULÍK, František. Český civilní proces (recenze). Právní rozhledy. 1997, roč. 6, č. 11, s. 581 – 585. ISSN 1210-6410.). Z tohoto jednání nebyl původně vyvozen žádný postih, dnes však již Illona Schellová na naší fakultě nepůsobí. lZ právníků se plagiátorství dále dopustili například i soudce Nejvyššího soudu Zdeněk Sovák a Libor Nedorost z Nejvyššího státního zastupitelství. I v jejich případě se jednalo o opisování cizích odborných textů a jejich následné vydávání za texty vlastní. Co je a co není plagiát? Zodpovězte čtyři otázky – Kdy se dopouštím plagiátorství? Na základě vašich odpovědí si vysvětlíme některé etické zásady vědecké práce: a) Když ve své písemné práci použijí pasáže z knihy nebo nějakého článku Ano Ne Možná b)Když pasáž, kterou jsem opsal/a z knihy, dal/a jsem v textu do uvozovek Ano Ne Možná Pokračování testu c)Když oproti původnímu textu změním strukturu věty, zestručním ji nebo jinak upravím; např. vypustím spojky, čárky apod. Ano Ne Možná d)Když použijeme informace z internetu, které nemají autora ani název. Ano Ne Možná Řešení testu: a) Ano pasáže bychom neměli opisovat, doporučuje se citovat jen podstatné věty a v krajním případě citace do půl normostrany. b) Možná dopouštím se opisování pokud za uvozovky nedám odkaz na zdroj, uvozovky ještě neznamenají že správně citují… c) Ano nestačí jen změnit strukturu věty, jde o to, celou myšlenku sdělení převyprávět také jinými slovy; d) Ano i když tam zdroj není uveden tak v textu jej uvedete zdroj neznámý, dostupné z… Původní text: „Jedním z mnoha trendů, které se v poslední době v Evropě projevují a jejichž cílem je posílit roli a funkci vzdělávání ve společnosti, je i aktivní znalost cizích jazyků. Tento úkol, který vychází z požadavku multikulturní výchovy a týká se schopnosti každého občana Evropské unie komunikovat v oficiálním jazyku členské země a v dalších nejméně dvou jazycích EU, je považován v rámci evropské integrace za velmi důležitý." Přepsaný text: „Jednou z nových priorit v oblasti vzdělávání, které se v současnosti v Evropské unii projevují, je důraz na aktivní znalost cizích jazyků. Tento úkol se týká schopnosti každého občana EU komunikovat v úředním jazyce vlastní členské země a alespoň dvou dalších jazycích Evropské Unie. V rámci evropské integrace je tato schopnost velice důležitá." Co je a co není plagiátorství? Za plagiátorství nelze mimo jiné považovat: lkompilaci (Kompilace představuje soubor již známých faktů a myšlenek jiných autorů. Její přínos spočívá v tom, že předkládá čtenáři ucelený obraz určité problematiky. Zdroje použité při jejím zpracování je třeba řádně citovat.) lparafrázi (Parafrázi v akademické oblasti lze nejjednodušeji vymezit jako převyprávění textu vlastními slovy. I parafrázovaný text je třeba doplnit o odkaz na jeho zdroj.) lvšeobecně známá fakta (Jedná se o obecně známe informace – v právu například dělení právních norem na kogentní a dispozitivní. V mnoha případech je však obtížné určit, zda se jedná o tento druh informací, proto je vždy vhodnější citovat více než méně.). Co je a co není plagiátorství? Za plagiátorství lze mimo jiné považovat: ldoslovné opsání či okopírování cizího textu a jeho následné prezentování jako textu vlastního, lneuvedení některých v textu použitých zdrojů, lneoznačení doslovné citace, l v případě parafráze neuvedení odkazu na její zdroj, lnesprávnou interpretaci všeobecně známých fakt, lnedostatečné citování vlastních děl použitých v novém textu, lvydávání kompilace za původní práci la další. Plagiátorství na Masarykově univerzitě lK odhalování plagiátů je na Masarykově univerzitě využívána speciální aplikace implementovaná do ISu, jež srovnává jednotlivé dokumenty, které má ve své databázi. lTato databáze obsahuje texty ze systémů Repozitar.cz (Repozitář vědeckých prací – soustředí se na vědecké publikace), Theses.cz (obsahuje závěrečné práce), Odevzdej.cz (obsahuje seminární a školní práce) a dále též i z některých internetových zdrojů (např. Wikipedie). lV ISu se lze setkat s funkcí „vejce vejci“, která slouží k vyhodnocování shody mezi texty. Mohou ji využívat jak akademičtí pracovníci, tak i studenti. Plagiátorství na Masarykově univerzitě lPrávní rámec disciplinárního řízení na Masarykově univerzitě vychází z příslušných ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. lO potrestání studenta, jenž spáchal disciplinární přestupek, rozhoduje disciplinární komise fakulty. Polovinu členů komise musí tvořit studenti. lDisciplinární řízení dále upravují disciplinární řády jednotlivých fakult, v případě Právnické fakulty se jedná o Vnitřní předpis č. 8: Disciplinární řád (viz ZDE). Jak se plagiátorství vyhnout? lCITOVAT, CITOVAT A CITOVAT!!! Jinými slovy: lPřesně odkazujte na zdroj všech převzatých údajů. lNezapomínejte odkazovat na zdroj též u cizojazyčných textů, které uvádíte ve svém překladu. lDodržujte předepsaná pravidla pro formální úpravu citací. lNekopírujte seznamy literatury. lV seznamu literatury uveďte všechny zdroje, které jsou použity v textu práce. lNeposkytujte své práce k opsání či okopírování jiným autorům a ani pro ně nepište na zakázku atd. Etické zásady vědecké práce lNe každé neetické jednání v oblasti vědecké práce či špatnou práci se zdroji lze považovat za plagiátorství. lExistuje řada materiálů a předpisů, které mají doporučující charakter a obsahují etické zásady vědecké práce (jak na úrovni EU, tak i na národní úrovni doporučení vlády ČR nebo předsednictva Grantové agentury ČR). lUniverzity zpravidla formulují své vlastní etické kodexy, které vytvářejí v této oblasti určitý rámec. Tyto kodexy například stanoví obecné nároky kladené na etické jednání či základní etické požadavky v oblasti vzdělávání a vědeckého výzkumu. Mohou obsahovat též procesní normy upravující projednávání různých případů neetického jednání. lEtický kodex akademických a odborných pracovníků Masarykovy univerzity viz ZDE. Literatura a užitečné odkazy Právní a jiné předpisy: lZákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. lZákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). lZákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. lVnitřní předpis Právnické fakulty Masarykovy univerzity č. 8: Disciplinární řád. O plagiátorství: lPlagiátorství [online]. Masarykova univerzita [cit. 18. 10. 2013]. Dostupné z: http://www.muni.cz/study/plagiatorstvi lPlagiarism [online]. Wikipedia [cit. 18. 10. 2013]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Plagiarism Literatura a užitečné odkazy O plagiátorství: lČERNOHLÁVKOVÁ, Kateřina. Plagiátorství na vysokých školách. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2004. 108 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Petra Šedinová. lEtický kodex akademických a odborných pracovníků Masarykovy univerzity [online]. Masarykova univerzita [cit. 18. 10. 2013]. Dostupné z: http://www.muni.cz/general/legal_standards/ethics_code Jak správně citovat: lSměrnice děkana č. 4/2012, o citaci dokumentů užívaných v pracích podávaných na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. lÚvod. Portál Citace.com [online]. Portál Citace.com [cit. 18. 10. 2013]. Dostupné z: http://www.citace.com/index.php Na závěr ještě několik citátů k zamyšlení: „Vzít někomu nápad a udělat to hůř - to je plagiátorství.“ Georgie Moore „Vykrádáme-li jednoho autora, je to plagiát. Vykrádáme-li jich mnoho, je to studie opřená o prameny.“ Julian Tuwim „Nezralí básníci imitují, vyzrálí básníci kradou.“ Thomas Stearns Eliot „Plagiátor by měl za trest stokrát opsat celého autora.“ Karl Kraus