STŘEDOVĚKÁ
PRÁVNÍ KULTURA:
PRÁVO
Jakub Razim
OBECNÁ
CHARAKTERISTIKA
STARÉ ČESKÉ PRÁVO
• hl. pramen: nepsaný obyčej tradovaný v pr. paměti nalézání a NE subsumpce
• mýtus o počátku práva u Přemysla Oráče (Kosmas ^ Ondřej z Dubé)
• ZNAKY: ALTERITA ^ statusová nerovnost, konsensuálně-konkrétní# vázanost na
os. „tvůrce" (listinné právo)# pluralita normativ, center
• VÝV.: expanze „ s t á t u " ^ doplňování obyčejů cílevědomou normotvorbou# zákaz
svépomoci a mimosoudní msty (poprvé zápis Václava IV. 1395)
• partikularismus (dův. migrace, regionalismus):
• etnic.-terit. ^ Č x M
• pers.-status. + stavy
• jednotící prvek: Ř(K)P
• „sys." práva dle sféry a subjektů:
• obec. = šlecht, (zásada)
• zvi. (výjimka) ^ města# vrchnosti, církev...
Nejvyššího sudího království Českého Ondřeje z Dubé Práva
zemská česká
ČI. 10-12
„Právo zemské české jest dávno nalezené, ještě od pohanstvie a najviece od Přemysla oráče a od těch
pánóv, kteříž jsú té chvíle byli..."
,Jo zemské právo tak, jakž jest pod českú korunu, na tré sě dělí: jedno jest, ješto upřiemo na královu
stolici hledí, jímžto jest král od pánóv z dávna nadán ku polepšení jeho dóstojenstvie. Tj. súd dvorský,
ješto také své úředníky i dsky má, o němž tuto psáti nechci, neb o to nejsem tázán; a ten úřad sě dělí od
zemského svobodného súdu neb jinak k tomu lidi pohonie a jinak k svobodnému, i jiní jsú obyčeji.
Panským také povolením města, klášteři i rozliční služebníci jsú rozličně od súdu zemského vyňati, o
němž ovšem tuto mlčím. Druhé právo jest duchovnie, v němž způsob právy duchovními pod mocí
arcibiskupovu jde, o němž tuto také mlčeti chci. Ale o třětiem, točíž o zemském právu svobodném,
tuto chci psáti, že jest to právo v svém ustavení tak bylo i má býti svobodné, že ižádný člověk, počnúc
od krále až do tkáčete, kromě napřed psaných nemohl sě toho práva vydržeti neb zniknúti pro ižádnú
věc a najviec o dědinu svobodnu každý mohl připraven býti právem před pány a na jich súdu a nálezu
dosti jmieťr
PRAMENY PRÁVA
KLASIFIKACE A PERIODIZACE (Baxa)
• dle účelu:
• historické ^ narativní
• právnické ^ úřední
• dle vztahu k dobovému právu:
• právotvorné
• informativní
• výv. stádia:
• do 12. stol. ^ primát his. pramenů, nepsané obyčeje
• od 12. stol. do 1627 + primát práv. pramenů, partikularismus os./věc.#
nepsaným obyčejům konkuruje psané právo# v právotvorbě vládci konkuruje
zem. obec
PŘEHLED PÍS. PRAMENŮ
i) OBEC. PRÁVO
• právotvorné:
• sněmovní usnesení
• obec. nálezy centrálních soudů
• privilegia
• landfrýdy
• nařízení panovníka (majestáty s
pečetí aj.)
• ZZ (Kapras: „upravují všechny
obory práva# ale nevyčerpávají je")
• informativní:
• paměti úředníků (formul. sbírky
žalob a přísah)
• právní knihy
2) ZVL. PRÁVA
• právotvorné dle oblastí:
• manské ^ privilegia, úřední knihy
dvor. a man. soudů
• církevní obec. + zvi. (privilegia,
statuta, úřed. knihy)
• městské + privilegia, úřed. knihy
• horní ^ privilegia, úřed. knihy hor.
měst, IRM
• vesnické • smlouvy, vrchnost,
řády a instrukce, naučení, urbáře
LISTINY (Kapras)
• etablovaly se ve 12. stol. X převažuje ústní jednání a svědectví
• rozvoj ve 13. stol. X instituce veřejných knih
• VÝV.: vysvědčovací listina (dk) ^ dispozitivní listina (forma pr. úkonu)
• typy dle vydavatele:
• panovnické (protidk. pravosti)
• dle formy: darovací, potvrzovací, propůjčovací
• dle obsahu: privilegia ^ dovolení, mandáty ^ příkaz/zákaz
• soukromé (protidk. pravosti a pravdivosti)
• nejrůznější pr. obsah
• nositelem listinné kultury je církev ^ právní záruka, v kanonickém právu byla
písemná fixace samozřejmostí, u většiny listin je duchovní vydavatelem nebo
příjemcem, popř. stojí v pozadí vydání listiny
• pečeť nahrazuje vlastnoruční podpis ^ ověřovací fce, pečetí člověk, který je
vydavatelem nebo příjemcem
VZTAH K LISTINĚ
(Šebánek - Dušková)
• komponenty:
• jak subjekty s listinou zacházejí?
• v jaké roli subjekty vystupují při
pořízení/uchování listiny?
• vznik listiny:
• svědek/intervenient
• vydavatel
• příjemce
• existence listiny:
• kancelářské zařízení
• archiv
SVĚT.
FEUDÁLOVÉ
+
MĚSTA
LISTINA
CIR.
FEUDÁLOVÉ
+
ÚŘEDNÍ KNIHY
• všechny prameny# které:
• mají knižní formu
• vznikly z právní a správní činnosti úřadu
• slouží pro domo, tj. vnitřní/vnější potřebě úřadu a odrážejí jeho agendu
• jsou „pragmatické", tj. orientované na nějaké účelné jednání
• NE: akty# listiny
• rozkvět od 13. stol.
• výhody: snadná manipulace, ochrana před zkázou
• typy dle fce:
• o právních pořízeních
• o poddanských povinnostech
• o organizaci a správě kanceláře
• veřejné rejstříky
• př.: DZ, DD# měst. knihy, urbáře a pozem. knihy, pr. sborníky
Příklad
• skupina 3 písemností ^ rekonstrukce
• doba: konec 13. stol.
• pr. kauza: emptio venditio
• strany:
• venditor ^ nejv. komorník Ojíř z Lomnice
• emptor ^ cis. klášter Waldsassen, zastupovaný opatem Dětřichem (BAV)
• předmět: věnné statky Ojířovy manželky Střezky po býv. manželovi, konkrétně 2
vesnice na Žatecku se vším příslušenstvím ^ souhlas manželky
• cena: 200 hřiven stříbra ve 2 stejných splátkách
• 1. splátka ^ zavazovací jednání: kupní smlouva
• 2. splátka ^ zcizovací jednání: traditio ve formě pr. rituálu zv. „objezd"
• ručení za evikci zv. „správa"
ClRCUmO IN THE
DOCUMENTS
IMTERTEXTUALTTY
CHARTER A
\
CHARTER B
Allusion on Allusion (in on /
^ ^ Erfract of
LAND TABLES
Evidence of Precondition for
CHARTER C
Evidence of
Hec ord of
EMPTIO VENDITIO
LAND COURT AT THE
PRAGUE CASTLE
ClfíCUlTlO
ESTATES IN THE ŽATEC
REGION
(MOS TERRAE)
-Precondition for-
TIMELINE
HLAVNÍ OKRUHY
PRÁVA
ZEMSKÉ PRÁVO
• předmět:
• status šlechtických osob
• pr. režim svobodných statků
• „ústavní zřízení"
• proces kodifikace od Přemysla Otakara II. x šlecht, odpor
• důl. pr. památky:
• landfrýdy ^ regionál. smlouvy o míru a bezpečnosti
• paměti úředníků ^ stučný přehled procesu, záznam pr. formulí
• právní knihy ^ soukromá, systém, sepsání práva: KRož (13. stol.); ŘPZ, OIT,
Ondřej z Dubé (14. stol.), Všehrd, KTov (15. stol.), KDm (16. stol.)
• ZZ ^ oficiální sepsání práva od 16. stol.:
• Č ^ VZZ (1500 + doplňky a redakce zejm. 1549 a 1563)
• M ^ Z (redakce 1535,1545 a 1602)
MĚSTSKÉ PRÁVO
• předmět:
• zřízení
• svobody a oprávnění navenek
• právo platné a aplikované uvnitř města
• institucionální město (mír, svoboda, právo, zřízení)
• měst. privilegium
• tendence: partikularismus a autonomie x sdružování do „rodin" (apelace, naučení)
• 2 pr. oblasti: „progres." jihoněm. (StM, PLZ, BNO) x „konzerv." severoněm. (LIT, OLO)
• důl. pr. památky:
• měst. knihy ^ s pr. obsahem knihy statutů (předpisy) a soudní (judikatura)
• kniha písaře Jana (14. stol.)
• kodifikace v 16. stol: Brikcí z Licka, Koldín ^ hosp. rozvoj, potřeba pr. jistoty
POZEMKOVĚ-VRCHNOSTENSKÉ PRÁVO
• předmět:
• (horizontální) vztahy mezi poddanými
• (vertikální) vztahy mezi poddanými a vrchnostmi
• vliv měst. práva a soudnictví
• zákl. pr. režimy dle pr. jistoty a rozsahu dispozice:
• ius bohemicum
• ius theutonicum
• prameny: emfyteutické smlouvy
• důl. pr. památky:
• urbáře (od kon. 13. stol.)
• selské řády a hospodářské instrukce
• usnesení zemských sněmů o „poddanských otázkách"
emfyteutické právo (ius theutonicum):
• dědičnost držby půdy v muž. linii
• dispozice půdou
• reluice naturál. dávek a robot
• stabilní zatížení poddaných
• zákup (arra)
• předmět: zásadně nemov,
výjimečně právo
• soud. samospráva
české právo (ius bohemicum):
• dočasná a odvolatelná držba půdy
• dům dědičným majetkem
poddaných v muž. linii
ius servile (?)
EMFYTEUTICKÉ SMLOUVY
• „promiskuita" a sbližování pr. režimů ^
výkup, přeměřování, výše a skladba
dávek (placení na Sv. Jiří 23.4. a Sv.
Havla 16. io.)7 lánová soustava
• forma převzata z říše, předpoklady
dom. původu
• dův: zlepšení pr. postavení pro
poddané, zlepšení hosp. efektivity pro
vrchnost
• obsah:
• povinnosti poddaných
• rozsah poddanské držby
• organizace míst. správy a soud.
• další individuální privilegia
SOUDNICTVÍ
pův. dvůr: kurie ^ rada x kolokvia ^ sněm, soud
mimosoudní řízení
specifický žalob, nárok + specifický proces, postup
spojení správy a soud.
formalismus: žaloby, přísahy x „zmatek"
centrální soudy a jejich příslušnost:
• zemský (zem. sudí) + obec. prim.
• komorní (snad 14. stol., event. 15. stol., hofmistr) ^ obec. subs. x NE
svobod./manský majetek; polit, delikty
• dvorský (14. stol., dvor. sudí) ^ spory král. služebníků, odúmrti, léna, věci
delegované panov.
• purkrabský (14. stol., nejv. purkrabí) ^ pís. závazky, zvi. dlužní úpisy
• maršálkovský (maršálek) ^ šlecht, status a čest
• mezní (15. stol., purkrabí praž. hradu) ^ hranice
• manské (lokál, zeměpan. úředník) ^ feud.-vazalské vztahy, podřízeny dvor. soudu,
v centru lenních soustav
SOUDZEMSKÝ
• zásady: veřejnost + ústnost + projednací + dispoziční („podvolenie práva ruší") +
akuzační + rovnost zbraní +úplatnost
• jednotný proces x od 14. stol. veřejnopr. inkviziční proces u závažnějšího bezpráví
• jediná instance x odpor proti formál. vadám řízení do vynesení rozsudku
• formy: větší x menší (hodnota předmětu sporu)
• obsazení:
• král
• zem. úředníci (počet a skladba kolísá): nejv. purkrabí ^ výkon nálezu, stíhání
zločinců + komorník ^ ochrana zeměpan. práv, poplatky, exekuce + sudí ^
řízení jednání + písař ^ DZ
• „kmeti": páni + rytíři (podle „služebního" a fyzického věku a urozenosti)
• důkazní prostředky:
• rac. x irac. = ordály: sporná ot. „racionality" a fce ultima ratio + během 14. stol.
nahrazování ordálů přísahami
SOUDZEMSKY
• stádia:
• přípravné řízení:
• útok
• půhon = soukr. žaloba (pravidlem 3X) a od 16. stol. úřed. obeslání
• líčení pře:
• zahájení soud. dne: svědčení půhonu x od 15. stol. vyhlášení
• zahájení přelíčení: ohlášení stran ^ přednesy ^ důkazy ^ potaz ^ nález
• exekuce = nucený výkon rozhodnutí (fáze dle předmětu exekuce):
• úmluva/upomínka (první výzva k plnění)
• zvod (úřed. schválení nároku k majetku povinného pro případ, že nesplní
dobrovolně)
• obranný list (druhá výzva k plnění)
• panování (oznámení o záměru oprávněného, získat držbu nemov.)
• odhádání (úřed. ocenění)
• skutečné panování (uvázání se oprávněného v držbu)
TRESTNÍ PRÁVO
Pojem a systém trestního práva
předmět pr. úpravy: trestněprávní vztahy ^ fragmentárni, subsidiární
metoda pr. úpravy: převážně VP (kogentnost norem, nerovnost subjektů, sankce
není pouhým ekvivalentem újmy)
subjekt pr. úpravy: zákonodárný orgán státu
účel: ochrana práv a oprávněných zájmů individuálních i celospolečenských před
nejzávažnějšími, nejš kod I ivějším i útoky, popř. ohroženími
funkce: ochranná, represivní, preventivní, regulativní
systém:
• obecná část + zvláštní část
• „váhy a meč": základy TrOdp (vina: „co se trestá?") + následky TrOdp (trest:
„jak se trestá?")
Trestní právo ve středověku
• hl. rysy:
• rostoucí ingerence „státu" + pův. absence právní ochrany; svémoc; krevní
msta
• není rozdílu mezi porušením norem práva civ./trest.:
• v rovině hmotného práva soukr. újma
• při soud. řízení ^ obligatórni je náhrada škody# potrestání je fakultativní
• soukr. iniciativa při soud./mimosoud. rozhodování o vině i při ukládání trestu
• zásada oficiality se prosazuje pozvolna:
• nejprve u zvi. kvalifikovaných „zjevných" pachatelů (subjekt)
• později u „zjevných"Trč (objektivní stránka)
anizace
policejní orgán: vrchnostenská správa, městská
policie, krajští poprávci/nejvyšší purkrabí
soud. orgán: fórum dle závažnosti zločinu a socstatusu
pachatele, resp. oběti
Trestný čin: subjekt
• subjekt = pachatel: FO, PO (města, kláštery, hrady)
x tr. neodpovědný panovník (osobní a majetkové
ručení král. úředníků)
• status pachatele nemá vliv na existenci viny, ale na
míru trestnosti („zjevní zločinciu
- recidivisté)
Trestný čin: subjektivní stránka
• vztah pachatele kTrČ: složka vědomostní + složka volní
• pův.: k vnitřní stránceTrČ se nepřihlíželo buďvůbec, anebo pouze
neuvědoměle, rozhodující byl škodlivý následek jednání; mlčení pramenů,
nejprve se projevuje v trestnosti návodu (FRB II, 208-Soběslavův soud nad
spiklenci 1130)
• 14. stol.: vlivy římsko-kanonického práva - diferencovaná trestnost dle fore
zavinění (Maiestas Carolina čl. 57-4,5)
• 15. stol.: úmysl podmínkou trestnosti obecně, v některých případech je
podmínkou trestnosti svévole (bez řádného odůvodnění), ochrana
nevědomosti pachateleTrČ
• neznalost práva neomlouvá (vyjma u cizinců a procesních ustanovení)
Trestný čin: objektivní stránka
• právem reprobované jednání + příčinná souvislost + škodlivý následek
• škodlivý následek je podmínkou i měřítkem trestnosti - v nejst. dobách chybí zprávy o
trestání pokusu (trest má odčinit vzniklou škodu)
• zjevná příčinná souvislost je měřítkem trestnosti
• 15. stol.: trestnost pokusu (Všehrd III-21)
• trestná součinnost: účastníky stíhá týž trest jako pachatele „obecná poruka"
(presumované účastenství), povinnost stíhat zločince; formy tzv. „fedrování"- návod
(rada, rozkaz), pomoc, neoznámení, přechovávání zločince
• okolnosti vylučující protiprávnost: za války a nepokojů - právo silnějšího (odveta
nenítrestem, ale pomstou vítěze), dovolená svépomoc, přiměřená sebeobrana
(Všehrd III-23, Koldín N44)
Trestný čin: objekt (dle Malého)
PR. ŘÁD/BEZPEČNOST/POŘÁDEK
ŽIVOT/ZDRAVÍ
NÁBOŽENSTVÍ/ST. ZŘÍZENÍ
A JEHO PŘEDSTAVITELÉ
FEUDÁLNI
VLASTNICTVÍ
SVOBODA/INTEGRITA/MANŽELSTVÍ/RODINA/POHLAVÍ
TREST
Trest: obecně (dle Solnaře)
• pomsta za způsobenou škodu (retributivní t.)
• likvidace bezprávia jejího pachatele
• izolace pachatele od zbytku společnosti
• hřích (je božím příkazem trestat hříšníka)
• individ. a kol. prevence
Trest: obecně
infamující
mrzačící
veřejnost
krutost
symbolismus
výměr trestu: trest je ukládán jménem panovníka, a to v trestním řízení před
soudem, v některých případech policejními úředníky anebo kýmkoliv bez nutnosti
projednání věci (zločinec přistižený při činu); druh a výše trestu nestanovovány buď
vůbec, nebo jen rámcově a ponechány na úvaze soudu, resp. oběti a poškozených
Trest: obecně
• okolnosti přitěžující: předmět (rodič, vrchnost), místo (soud, radnice, kostel),
denní doba (noc), nezachovalost
X okolnosti polehčující: status pachatele, zachovalost, věk
• okolnosti vylučující trestnost: právo azylu, královský glejt, smrt pachatele,
panovnická milost, svolení či odpuštění oběti/poškozeného, kauce+ slib nepáchat
dalšíTrČ
Trest: kategorie
• trest smrti:
• hypertrofovaný rozsah i způsob trestní represe
• vykonáván i na mrtvém (sebevražda)
• ve st. době vykonával nezřídka poškozený, aniž by se vystavoval
nebezpečí msty
• způsoby výkonu trestu smrti:
• stětí (šlechtici)
• oběšení (zloději, v pozd. době sedláci)
• kamenování (neunesení dk. břemene žalobcem)
• naražení na kůl (cizoložství)
• upálení (žháři, kacíři, podvodníci)
• zahrabání za živa (čarodějnictví)
• vplétání do kola (žháři, vrazi)
• utopení (zneužití vodního ordálu)
• rozčtvrcení (crimen laese maiestatis)
• prohlášení psancem: difamace a pr. diskvalifikace; seznamy psanců vedli kr.
poprávci (odboj právu)
• otroctví/nevolnictví: z milosti jako náhrada trestu smrti (voj. služba)
• vyhnanství: instrument bránící krevní mstě a svépomoci vzdálením pachatele od
pospolitosti, do níž náleží; v pozd. době náhrada těžších trestů (nepovolený souboj
o hlavu)
• tělesné a mrzačící tresty: utětí ruky (krádež dříví, facka osobě vyššího stavu),
odření kůže (krádež kůry a olamování větví), utětí dvou prstů (křivá přísaha), bytí
kyjem (liknavý půhončí), mrskání
• tresty na cti: infamie má hlavně význam právní a statusový (omezení, zánik pr.
subjektivity), až druhotně morální (krádež, loupež, psanectví)
• majetkové tresty: nejst. forma výkup z krevní msty (náhrada újmy + trest); soukr. pokuty
dle stavu oběti/poškozeného x veřejné pokuty; propadnutí věci (falšování mince) ;
konfiskace majetku - v nejst. době vedlejší trest k trestu smrti (krádež, loupež, podvod)
• ztráta úřadu (Trč úředníků při výkonu úřadu)
• ztráta dědických nároků (uzavření manželství bez dovolení, porušení stavu vdovského)
• vězení: zajišťovací prostředek tr. řízení, často náhradní trest při insolvenci pachatele;
provázen zvi. omezeními (nenosit zbraně, nepít apod.)