Ochrana životního prostředí v ústavně právních předpisech, právo na příznivé životní prostředí a na informace o stavu ŽP Jana Dudová Ústavní základy Ústava • Preambule, Čl. 7, čl. 10 (Mezinárodní úmluvy) Listina základních práv a svobod • Čl. 6 (Právo na život) • Čl. 11 (Vlastnické právo) • Čl. 17-23 (Politická práva) • Čl. 31 (Právo na zdraví) • Čl. 35 (Právo na příznivé ŽP) • Čl. 36 (Právo na soudní ochranu) Ústavní základy Právo na život Toto právo nelze realizovat bez kvality prostředí Vlastnické právo ŽP jako předmět vlastnictví Čl. 11 odst. 2 – výhradní vlastnictví Čl. 11 odst. 3: vlastnictví nesmí být zneužito v rozporu se zájmem na ochranu životního prostředí výkon vlastnického práva nesmí poškozovat ŽP nad míru stanovenou zákonem = princip přípustné míry znečištění ŽP Ústavní základy Politická práva Svoboda projevu a právo na informace Právo shromažďovací a sdružovací Právo petiční Právo podílet se na správě věcí veřejných Ochrana životního prostředí a veřejného zdraví jako důvod pro realizaci těchto práv Právo na příznivé životní prostředí • Článek 35 LZPS (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. • Článek 41 LZPS Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. • subjekt: „každý“ • příznivé životní prostředí jako objektivní kategorie Právo na příznivé životní prostředí • „skutečnost, že životní prostředí je veřejným statkem (hodnotou) ve smyslu preambule Ústavy a Listiny a čl. 7 Ústavy, nevylučuje existenci subjektivního práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny), jakož i práva v zákonem stanoveném rozsahu se jej domáhat (čl. 41 Listiny).“ (III. ÚS 70/97) Právo na příznivé životní prostředí  právo na život (ve smyslu právo na přežití): Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 má pouze doporučující povahu – internacionalizace lidských práv (čl. 3) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 ( čl. 6) Evropská úmluva o ochraně lidských práv (čl. 2)  Aarhuská úmluva (m. j. i hluk, radiace, lidské zdraví…) – judikatura soudů: AÚ není přímým pramenem jakýchkoliv občanských práv či závazků, natož práv či svobod základních? (srov. I. ÚS 2660/08) x obsahuje sice závazky státu, současně jsou však dovoditelná i konkrétní práva veřejnosti (jednotlivců i skupin) srov. I.ÚS 59/14 Aarhuská úmluva • Jedná se o mezinárodní smlouvu v režimu čl. 10 Ústavy, tedy o vyhlášenou mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal souhlas Parlament a jíž je Česká republika vázána. Jako taková je součástí právního řádu České republiky, přičemž platí, že stanoví-li něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. • Aby se subjekty mohly dovolávat přímo jednotlivých ustanovení Aarhuské úmluvy, musela by tato ustanovení splňovat podmínky pro přímou aplikovatelnost, tzn. být dostatečně jasná a určitá, aby z nich bylo možno vyvodit práva povinnosti subjektů, bez potřeby existence vnitrostátních opatření. Tento předpoklad ovšem Aarhuská úmluva nesplňuje, což mimo jiné vyplývá i z judikatury českých soudů. Judikatura k Aarhuské úmluvě I.ÚS 59/14 • Je-li tedy možné interpretovat vnitrostátní normy vícero možnými způsoby, má přednost ten výklad, který naplňuje požadavky Aarhuské úmluvy. Rozhodnutím Rady č. 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 přistoupilo k Aarhuské úmluvě též Evropské společenství (Úřední věstník Evropské unie ze dne 17. 5. 2005, L 124/1) a Aarhuská úmluva se stala součástí komunitárního práva, a to v režimu tzv. smíšených smluv. • Je žádoucí, aby prostor k soudní ochraně dostali nejen jednotlivci samotní, ale též právní subjekty, do nichž se sdružují. Také v tomto směru je třeba, s průmětem do českého právního prostředí, interpretovat shora citované pasáže Aarhuské úmluvy, které našly své vyjádření v ustanovení § 70 odst. 1 a souvisejících zákona o ochraně přírody a krajiny. Evropská úmluva o ochraně základních práv a svobod • Výlučně práva jednotlivců • Úprava práv, jež na úrovni OSN pokrývá Mezinárodní pakt o občanských apolitických právech • Nezadatelná a nezcizitelná práva: právo na život + důstojnost • Soukromý a rodinný život • Nejefektivnější mezinárodní instrument • Každý jednotlivec může podávat stížnosti k ESLP (porušení práv ve vztahu ke státu – smluvní strany Úmluvy) • Konečný a závazný (de facto precedent) rozsudek + ev. spravedlivé zadostiučinění Judikatura ESLP • práva individuální, panevropský dosah • Signatáři Evropské úmluvy jsou členy Rady Evropy • L.C.B. versus Spojené království chybějící kauzální nexus při onemocnění leukémií v důsledku jaderných pokusů ESLP a právo na pokojné užívání majetku Fadějevová proti Rusku: znečištění prostředí ocelárnou ovlivnilo kvalitu života + spravedlivé zadostiučinění. Obdobně: Asselbourg a Greenpeace proti Lucembursku Guerra a další proti Itálii a další…… Branduse proti Rumunsku (popř. i ve vazbě na čl. 3 – nelidské a ponižující zacházení…) Princip předběžné opatrnosti • Posuzování zdravotních rizik (nejistota rizika vs. ohrožení) • Rozumně dosažitelná míra (poměr mezi ekonomickými náklady a očekávanými zdrav. přínosy) • Nejlepší dostupné techniky – BAT (Seznam odborně způsobilých osob) • Náměty dle vybrané zahraniční právní úpravy UK: BATNESS (Best Available Techniques not entailing excesive cost Právo na informace o životním prostředí - z. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí - z. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Oprávněné subjekty Formální nároky Povinné subjekty Poskytované informace Výjimky Zpoplatnění Právo na informace o životním prostředí informace o životním prostředí: • informace o stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu, o stavu jednotlivých složek ŽP, o vlivech staveb, činností a technologií na ŽP a o správních řízeních v této oblasti, využívání zdrojů, vlivu staveb a činností mimo jiné i na na veřejné zdraví … Právo na informace o životním prostředí Aktivní zpřístupňování informací • poskytování informací o životním prostředí neomezenému počtu osob, které zároveň nemusí prokazovat právní zájem pro získání informace Pasivní zpřístupňování informací • poskytování informací na základě žádosti Zásada bezúplatnosti – náhrada ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Informace, které nesmí být poskytnuty Odepřeno bude podle § 8 odst. 1 zákona č. 123/1998 Sb. zpřístupnění informace, pokud je vylučují předpisy • o ochraně utajovaných informací, • o ochraně osobních nebo individuálních údajů a o ochraně osobnosti. Porušením práva na ochranu osobnosti přitom není poskytnutí informace o znečišťovateli obsažené v pravomocném rozhodnutí o trestném činu, přestupku nebo jiném správním deliktu. Tuto výluku také nelze použít na informace o vypouštění emisí; • o ochraně duševního vlastnictví, • o ochraně obchodního tajemství. Tuto výluku nelze použít, jestliže se požadovaná informace týká provozní činnosti provozovatele, která má vliv na životní prostředí, nebo hrozí bezprostřední ohrožení lidského zdraví a životního prostředí, anebo byla požadovaná informace získána z prostředků z veřejných rozpočtů (postačí přitom splnění byť i jediné z těchto tří podmínek). Tuto výluku také nelze použít na informace o vypouštění emisí. Informace, které nemusí být poskytnuty Jedná se o: • informaci, která byla povinnému subjektu předána osobou, která k tomu nebyla podle zákona povinna a nedala předchozí písemný souhlas k zpřístupnění této informace. Tuto výluku nelze použít na informace o vypouštění emisí. • informaci, jejíž zpřístupnění by mohlo mít nepříznivý vliv na ochranu životního prostředí. Tuto výluku nelze použít na informace o vypouštění emisí. • informace o průběhu vyšetřování v trestních věcech • informace týkající se neukončených řízení a nepravomocných rozhodnutí o přestupcích a jiných správních deliktech • informace se týká dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů • informace se týká vnitřních pokynů povinného subjektu, které se vztahují výhradně k jeho vnitřnímu chodu. • informace, kterou má žadatel již prokazatelně k dispozici. Žádost může být také odmítnuta v případě, pokud je z nějakého důvodu vadná (§ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 123/1998 Sb.), tj.: • byla formulována nesrozumitelně nebo příliš obecně a žadatel, ač byl k tomu vyzván, ji nedoplnil • jde o anonymní žádost • je formulována zjevně provokativně nebo obstrukčně. Povinné subjekty práva na informace o životním prostředí dle z.123/1998 Sb. • správní úřady, jiné organizační složky státu a orgány územních samosprávných celků • právnické nebo fyzické osoby, které na základě zvláštních právních předpisů vykonávají v oblasti veřejné správy působnost vztahující se přímo nebo nepřímo k životnímu prostředí • právnické osoby založené, zřízené, řízené nebo pověřené subjekty výše uvedenými, jakož i fyzické osoby těmito subjekty pověřené, které na základě právních předpisů nebo dohody poskytují služby, které ovlivňují stav životního prostředí Povinné subjekty dle z. 123/1998 Sb. • pověřené osoby; kterými mohou být – právnické osoby založené, zřízené, řízené nebo pověřené výše uvedenými subjekty (jde např. o příspěvkové organizace – školy, muzea, nemocnice; nebo státní fondy – např. Státní fond životního prostředí) – fyzické osoby poskytující služby, které mají vliv na životní prostředí, pověřené k této činnosti výše uvedenými subjekty (zejm. držitelé autorizace dle § 19 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, nebo o osoby oprávněné k nakládání s odpady dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) Právo na informace o životním prostředí Náležitosti žádosti • Kdo ji podal • Čeho se má informace týkat • Forma: ústně nebo písemně, telefonicky, elektronicky, faxem nebo jinou technicky proveditelnou formou. Žádost nemusí být odůvodněna • Odmítnutí, pokud žádost byla formulována nesrozumitelně nebo příliš obecně a žadatel, ač byl k tomu vyzván, ji nedoplnil; nebo jde o anonymní žádost, nebo je formulována zjevně provokativně nebo obstrukčně. Právo na informace o životním prostředí Postup: • žádost nesrozumitelná nebo příliš obecná – výzva k doplnění. • podána anonymně, aniž by bylo možné zjistit tazatele – odmítnutí. • podána subjektu, který není příslušný ji zodpovědět – postoupení známému subjektu, případně do 15 dnů sdělení, že informace nemůže být poskytnuta. • jde o informaci již někde zveřejněnou – možnost odkázat na konkrétní zdroj. Právo na informace o životním prostředí Lhůta k poskytnutí informace: do 30 dnů ode dne přijetí (možnost lhůtu prodloužit max. na 60 dnů) Mlčení = fikce odepření informace (odvolání, žaloba) Pokud je dán některý z důvodů odepření informace – rozhodnutí (odvolání, žaloba) Právo na informace o životním prostředí • Rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace je po vyčerpání řádných opravných prostředků přezkoumatelné soudem podle SŘS. Úhrada za poskytnuté informace • Podle § 10 odst. 3 jsou povinné subjekty v souvislosti se zpřístupňováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinné subjekty také mohou žádat úhradu ceny technického nosiče dat, pokud jste o zpřístupnění informace na tomto nosiči výslovně požádal. Tento nosič dat je možné k žádosti namísto úhrady přiložit. • Za poskytnutí informací na základě zákona č. 123/1998 Sb. však nemohou - na rozdíl od informací na základě zákona č. 106/1999 Sb. - povinné subjekty žádat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Povinný subjekt také nemůže zpřístupnění informace podmínit úhradou požadované částky, tj. nemůže informaci odepřít s odkazem na porušení povinnosti tuto částku uhradit. Praktický příklad • Lidské právo na příznivé životní prostředí a ochranu zdraví člověka • Aarhuská úmluva a její aplikovatelnost v právu ŽP • Standardy a limity pro použití EIA v přeshraničním kontextu? • Prostředky regulace • Organizační zabezpečení