Fragmenty – obligace zvláštní část


D 19,1,11,5 Ulpianus ve 32. knize komentářů k Ediktu:

Domníval-li se kdo, že koupil pannu, když koupil ženu a prodavač věda, že se mýlí, připustil
prodej, actio redhibitoria (na zrušení trhu) nemá v tomto případě místo, avšak přísluší actio empti
na neplatnost trhu a po vrácení kupní ceny nechť je vydána žena.


D 18,1,1,1 Paulus ve 33. knize komentářů k Ediktu:

Zda i dnes můžeme hovořit o kupní smlouvě bez peněz, je sporné: například pokud ti dám tógu za
tuniku. Sabinus a Cassius se domnívají, že je to koupě, Nerva a Proculus to považují za výměnu
(směnu – pozn. LM). Přesto však názor Nervův a Proculův je správnější, neboť tak jako existuje
rozdíl mezi prodejem a koupí, mezi kupujícím a prodávajícím, tak i mezi kupní cenou a zbožím. U
výměny není možné určit, kdo je kupec a kdo prodávající.


D 17,1,15 Paulus ve druhé knize komentářů k Sabinovi:

Vyzval jsem tě, abys mi koupil pozemek, a pak jsem napsal, abys jej nekupoval. Ty jsi dříve, než
ses dozvěděl, že jsem koupi zakázal, pozemek koupil a já ti budu zavázán z příkazní smlouvy, aby
nevznikla škoda tomu, kdo s realizací smlouvy začal.


D 13,6,5,14 Ulpianus v 28. knize k Ediktu:

Požádal jsi mě, abych ti připravil slavnostní stůl, a dal ti k použití stříbrný příbor. Já jsem tak
učinil. Druhého dne jsi mě požádal, abych tak učinil i následující den. Protože jsem nemohl stříbro
odnést pohodlně domů, nechal jsem jej u tebe, a ono zaniklo. Jakou žalobu je možno použít a kdo
nese odpovědnost za nebezpečí? Ohledně nebezpečí píše Labeo, že velmi záleží na tom, zda jsem
obstaral strážce nebo ne. Jestliže jsem strážce obstaral, nesu nebezpečí já, jestliže ne, potom
ten, u koho se stříbro nacházelo. Já se domnívám, že je možno použít actio commodati a za custodii
bude odpovídat ten, kdo má věc u sebe, pokud není výslovně dohodnuto něco jiného.