Praxe řízení před ESLP: Migranti a uprchlíci aneb Cesta tam a zase zpátky Kateřina Radová Kancelář vládního zmocněnce Seminář na LAW MUNI Brno, 26. března 2019 Na cestě do Evropy • Marten ze Sýrie prchající před ozbrojeným konfliktem Na cestě do Evropy • Marten ze Sýrie, prchající před ozbrojeným konfliktem • Ahmed z Nigérie, bývalý člen Boko Haram, míří do Evropy za lepší prací • Rosarita z Toga, oběť domácího násilí, utíká před manželem do Itálie • Oleg z Ukrajiny, nechtělo se mu nastoupit do vojenské služby, odjel proto do ČR Migrant vs Uprchlík • Migrant X Uprchlík X Žadatel o azyl • Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 – definice uprchlíka • Kvalifikační směrnice 2011/95/EU – mezinárodní ochrana = postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany Koho chrání Úmluva a jak? • Jaké články Úmluvy mohou být relevantní v kontextu migrace a uprchlictví? – Soud není kompetentní posuzovat žádosti o mezinárodní ochranu – Úmluva nezaručuje právo na azyl – Smluvní státy mají právo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na jejich území včetně jejich vyhoštění – ALE povinnost zaručit všem osobám v jejich jurisdikci ochranu práv garantovaných Úmluvou – Čl. 4 Protokolu č. 4 a čl. 1 Protokolu č. 7 Obsah přednášky  Překážky na cestě za vyhoštěním cizince  Čl. 2 Úmluvy a právo na život  Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement  Čl. 8 Úmluvy a ochrana soukromého a rodinného života  Čl. 5 a 6 Úmluvy a flagrantní porušení  Čl. 5 Úmluvy a zajištění cizinců • Ochrana poskytovaná Úmluvou vs. Ochrana práva EU a OSN  Aktuální otázky Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Čl. 3 – zákaz mučení: „Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu“ • Soering proti Spojenému království (1989) – Death row phenomenon, evolutivní výklad – Non-refoulement = zákaz odeslání do země, pakliže existují „závažné důvody se domnívat“, že dotyčné osobě v cílové zemi hrozí „skutečné nebezpečí“ špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy • Cruz Varas a ostatní proti Švédsku (1991) – rozhodnutí o vyhoštění politického oponenta A. Pinocheta do Chile Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Absolutní charakter non-refoulement – Nemožnost jakýchkoliv výjimek - míra rizika či závažnost hrozícího zacházení nelze poměřovat s nebezpečím dané osoby pro veřejný pořádek (Saadi proti Itálii, velký senát, 2008 – vyhoštění teroristy – i po 11. září 2001) – X Vylučovací klauzule v Úmluvě z roku 1951 a v kvalifikační směrnici • Bez rozdílu mezi vyhošťováním a jinými formami nedobrovolného navrácení či (ne)přiznaném statusu (Babar Ahmad proti Spojenému království, § 168, 1976) Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • „Skutečné nebezpečí“ – Celková situace v zemi původu • Sama o sobě je důvodem jen „extrémní úroveň obecného násilí“ • Např. zprávy RE, OSN, NGOs, vládní agentury • Nerozlišující použití síly • Sufi a Elmi proti Spojenému království, 2011 – Mogadishu, L. M. a ostatní proti Rusku, 2015 a S. K. proti Rusku – Sýrie – Individuální okolnosti dané osoby • Např. příslušník opozice, pronásledované menšiny, riziko vyplývající z předchozího jednání dané osoby • Specificky pronásledované skupiny osob (J. K. a ostatní proti Švédsku, velký senát, 2016) Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • „Závažné důvody se domnívat“ – Jakmile daná osoba vznese věrohodná tvrzení, je na orgánech daného státu, aby obavy spolehlivě rozptýlily – Tamní celková situace + osobní situace – Důkazní standard = pravděpodobnost vyšší než pouhá možnost, méně než trestní standard “nade vší pochybnost“, méně než důkazní standard užívaný v common law v civilních věcech „vyšší pravděpodobnost, že ano než že ne – balance of probabilities“ – V pochybnostech ve prospěch Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Špatné zacházení – Nerozlišování mezi jednotlivými formami špatného zacházení, vždy je třeba dosáhnout „minimální úrovně závažnosti“ – I od soukromých osob, není-li stát schopen poskytnout adekvátní ochranu (J. K. a ostatní prosti Švédsku, velký senát, 2016 – ochrana bývalých spolupracovníků USA v Iráku před Al- Káidou) Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Povinnost důkladného přezkumu – Námitka o skutečném nebezpečí porušení čl. 3 v případě vyhoštění musí být nezávisle a pečlivě přezkoumána – individuální okolnosti – Za použití veškerých předložených materiálů + materiálů získaných proprio motu – Posouzení ex nunc X v době vyhoštění – F. G. Proti Švédsku, velký senát, 2016 – konverze ke křesťanství; Irán – Automatický odkladný účinek opravného prostředku (čl. 13 ve spojení s čl. 3 Úmluvy) Non-refoulement na volném moři • Hirsi Jamaa a ostatní proti Itálii, 2012 Non-refoulement na hranicích • M. A. a ostatní proti Litvě, 2018 • X. proti České republice, CEDAW Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Možnost vnitřního přesídlení – Možnost bezpečně a bez rizika do dané oblasti cestovat – Možnost na toto území vstoupit – Možnost se tam usadit • Diplomatické záruky – Othman (Abu Quatada) proti Spojenému království, 2012 – Konkrétnost; závaznost; zda je stát vázaný Úmluvou; mechanismus kontroly; případy z minulosti; délka a stabilita bilaterálních vztahů; právní rámec ochrany před špatným zacházením a míra spolupráce s mezinárodními orgány – Absolutní pojetí non-refoulement? Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Trest smrti [A. L. (X. W.) proti Rusku, 2015) • Trest na doživotí (Trabelsi proti Belgii, 2014) – Možnost podmíněného propuštění za předem stanovených podmínek – V USA takový mechanismus k dispozici není (prezidentská milost jim není) – nelze tam vydat, hrozí-li uložení trestu na doživotí – Ale Saidani proti Německu, 2018 - vyhoštění do Tuniska Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Těžce nemocné osoby – Paposhvili proti Belgii, velký senát, 2016 – „velmi výjimečné okolnosti a závažné humanitární důvody“ – již nejen bezprostřední riziko úmrtí (N. proti Spojenému království, velký senát, 2008), ale též „skutečné nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života“ – Zdravotní péče v cílové zemi ale může být na nižší úrovni – Péče musí být pro danou osobu dostupná v praxi (náklady, vzdálenost, …) – V případě pochybností – povinnost vyžádat diplomatické záruky Čl. 3 Úmluvy a non-refoulement • Tzv. „dublinské transfery“ – Předání do státu, který je dle práva EU příslušný k posouzení žádosti o azyl – domněnka, že stát účastnící se dublinského systému respektuje základní práva, je vyvratitelná – narušení zásady důvěry zakotvené v právu EU – M. S. S. proti Belgii a Řecku, velký senát, 2011 • Zacházení a péče o žadatele o azyl v Řecku – systémový problém • SDEU – N.S. proti UK a M.E. proti Irsku, SDEU, 2011 – Tarakhel proti Švýcarsku, velký senát, 2014 • Individuální diplomatické záruky pro rodiny s dětmi (uzpůsobení podmínek v zařízení; nerozdělení rodiny) • Nově: nemusí jít ve státě předání o strukturální či systémový problém (vs. Judikatura SDEU) Čl. 5 Úmluvy – zajištění za účelem vyhoštění • Čl. 5 Úmluvy – právo na svobodu a osobní bezpečnost: 1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnosti. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem: f) Zákonné zatčení nebo jiné zbavení osobní svobody, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání. 2. Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu. 3. (…) 4. Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychlení rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody zákonné. 5. Každý, kdo byl zatčen nebo zadržen v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění. Čl. 5 Úmluvy – zajištění za účelem vyhoštění Saadi proti Spojenému království, velký senát, 2008 • Podmínky zbavení svobody – nepovolený vstup na území – Soulad s hmotněprávními i procesními pravidly vnitrostátního práva – Řízení o vyhoštění musí být v běhu a vedeno s náležitou péčí – ABSENCE SVÉVOLE • Statní orgány musí jednat v dobré víře • Úzké spojení zajištění s vyhoštěním • Vhodné místo a podmínky zbavení svobody • Celková délka zajištění nesmí být nepřiměřená (ale i 18 měsíců a více: Eid proti Itálii, 2002; Kolompar proti Belgii, 1992) – NENÍ STANOVENA PODMÍNKA NEZBYTNOSTI • Zbavení svobody nemusí být opatřením ultima ratio v případě, kdy sledovaného cíle nelze dosáhnout jinými méně omezujícími prostředky • Srov. disent šesti soudců • Thimothawes proti Belgii, 2017 – nezbytnost u osob ve zranitelném postavení Čl. 5 Úmluvy – zajištění za účelem vyhoštění • ochrana poskytovaná Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (článek 9): – zajištění není svévolné, jen je-li odůvodněné, přiměřené a nezbytné s ohledem na individuální okolnosti věci, jakými jsou např. pravděpodobnost útěku či riziko pro veřejný pořádek – rozhodnutí musí zvážit méně invazivní prostředky dosažení stejného cíle (M. M. M. a ostatní proti Austrálii, č. 2136/2012, názor ze dne 25. 7. 2013; F. K. A. G. a ostatní proti Austrálii, č. 2094/2011, názor ze dne 26. 7. 2013; Obecný komentář č. 35 k článku 9 Paktu, § 18, 15. 12. 2014) • ochrana poskytovaná právem Evropské unie: – zbavení svobody jen je-li to nezbytné s ohledem na okolnosti věci a není-li možné účinně užít méně omezujících opatření, než jakým je zbavení svobody – návratová směrnice (2008/115/ES); přijímací směrnice (2013/33/EU); nařízení Dublin III. (604/2013) • závěr: – Úmluva poskytuje nejnižší úroveň ochrany – Úmluva poskytuje v imigrační detenci nižší úroveň ochrany než při jiných formách zbavení svobody Zajištění rodin s dětmi (čl. 3 Úmluvy) • judikaturní posun: – 5 rozsudků z 12. 7. 2016 – A. B. a ostatní proti Francii; A. M. a ostatní proti Francii; R. K. a ostatní proti Francii; R. M. a ostatní proti Francii; R. C. a V. C. proti Francii – odklon od důrazu na adaptaci zařízení pro zajištění cizinců pro děti (Popov proti Francii, 19. 1. 2012; Kanagaratnam proti Belgii, 13. 12. 2011) k délce zajištění s ohledem na věk • skutkové okolnosti: – 18 dní; čtyřleté dítě (A. B. a ostatní) – 10 dní; dvouleté dítě (R. C a V. C.) – 9 dní; patnácti měsíční dítě (R. K. a ostatní) – 7 dní; děti ve věku 2,5 roku a 4 měsíce (A. M. a ostatní) – 7 dní; sedmiměsíční dítě (R. M. a ostatní) – Toulouse – vyhovující materiální podmínky pro rodiny s dětmi; ovšem – hluk z přilehlého letiště; hluk z hlášení z reproduktorů; přítomnost uniformované policie – Méty – taktéž vyhovující materiální podmínky pro rodiny s dětmi; ale – nedostatečné vizuální oddělení od vycházkového prostoru pro muže; hluk z hlášení z reproduktorů Zajištění rodin s dětmi (čl. 3 Úmluvy) • extrémní zranitelnost dětí převáží nad jejich statusem nelegálně pobývajících cizinců – povinnost ochrany vyplvající z článku 3 Úmluvy • klíčový faktor: úzkost a stres (rodičů?) nevyhnutelně spjaté se zbavením svobody v uzavřeném zařízení • samy o sobě nedosahují intenzity špatného zacházení, ale jen trvají-li pouze krátkou dobu – v zásadě méně než 7 dní • dosud žádné zajištění dětí neshledáno v souladu s Úmluvou • nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3289/14 ze dne 10. 5. 2017 – zajištění dětí ve věku 3 a 6 let s otcem po dobu 50 dní v zařízení Bělá - Jezová – soulad s judikaturou Soudu a jinými prameny mezinárodního práva? • Úmluva o právech dítěte – obecný komentář č. 23(2017), 16. 11. 2017 – imigrační detence není nikdy v nejlepším zájmu dítěte a vždy tak představuje porušení Úmluvy o právech dítěte – státy jsou povinny ji zakázat zákonem Zajištění rodin s dětmi (čl. 5 Úmluvy) • čl. 5 odst. 1 Úmluvy – i když je formálně právně zbaven svobody jen rodič, i dítě je de facto zbaveno svobody – zajištění jen jako poslední opatření po ověření (na základě konkrétních individuálních okolností věcí), že jiné řešení není možné • čl. 5 odst. 4 Úmluvy – Popov proti Francii, rozsudek, 19. 1. 2012 • jelikož děti nejsou z pohledu vnitrostátního práva zbaveny svobody, nemohou svým jménem podat žalobu proti rozhodnutí o zajištění – porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy – odklon od této judikatury (5 rozsudků proti Francii z 12. 7. 2016): • stačí, pakliže soudy v řízení o žalobě rodičů zohlední, že rodiče jsou zbaveni svobody spolu se svými dětmi, a přezkoumají, zda existují v daném případě alternativy k zajištění Zajištění rodin s dětmi (čl. 8 Úmluvy) • zajištění je zásahem do účinného výkonu práva na rodinný život, které však sleduje legitimní cíl ochrany pořádku a národní bezpečnosti • nezbytnost v demokratické společnosti: – nejlepší zájem dítěte musí převážit nad imperativy imigrační politiky státu – rodina musí zůstat pohromadě – musí být prozkoumány alternativy zajištění a zajištění musí být použito jen jako ultima ratio, když existuje zvláštní riziko útěku – úřady musí postupovat se zvláštní péčí při realizaci vyhoštění, tj. délka zajištění nesmí být nepřiměřená (jediné kritérium, které přistupuje k těm na poli článku 5 Úmluvy) • neporušení: – R. C. a V. C . proti Francii (10 dní – v den zajištění požádány úřady třetího státu o přijetí rodiny; prodlení jde na vrub tohoto státu) – A. M. a ostatní proti Francii (8 dní; let do země původu zorganizován na druhý den; prodloužení pobytu jde na vrub matky) Zajištění rodin s dětmi (shrnutí) • Evropská úmluva o lidských právech – zařízení musí být uzpůsobené pobytu dětí – příslušné orgány musí na základě individuálních okolností případu zkoumat, zda je možné realizaci vyhoštění zajistit jiným, méně závažným opatřením: zajištění tedy může být nařízeno jen jako ultima ratio při zvláště důvodném podezření rizika útěku rodiny – zajištění může trvat jen několik málo dní (patrně nejdéle 5 či 6), během nichž musí příslušné orgány vyvinout zvláštní úsilí za účelem realizace vyhoštění • Úmluva o právech dítěte – zajištění rodiny s dětmi je vždy porušením této úmluvy (obecný komentář č. 23/2017) • stejný postoj (protiprávnost imigrační detence dětí): – Meziamerický soud pro lidská práva (posudek č. OC-21/2014) – Parlamentní shromáždění Rady Evropy [např. doporučení č. 2054(2014) a 1985(2011) a rezoluce č. 2020(2014)] – komisař Rady Evropy pro lidská práva [zprávy z návštěv Belgie (2016), Kypru (2016); Human Rights Comment, leden 2017] Čl. 8 Úmluvy a zákaz vyhoštění • Právo na respektování soukromého a rodinného života: 1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, (…). 2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Čl. 8 Úmluvy a zákaz vyhoštění • Není absolutní, může být omezeno • Vyhoštění z hlediska čl. 8 přípustné, pokud: – V souladu se zákonem – Sleduje jeden z legitimních cílů – Je nezbytné v demokratické společnosti, tedy je: • ospravedlnitelné naléhavou společenskou potřebou a • přiměřené sledovanému cíli = spravedlivá rovnováha mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti jako celku = 5-ti stupňový test Čl. 8 Úmluvy a zákaz vyhoštění • Üner proti Nizozemsku, 2008 – kritéria: – Povaha a závažnost trestného činu; – Délka pobytu na území, z něhož má být cizinec vyhoštěn; – Doba, jež uplynula od spáchání TČ, a chování cizince během ní; – Státní příslušnost dotčených osob (zejm. rodinných příslušníků) – Rodinná situace cizince (například délka trvání manželství a další faktory vypovídající o tom, zda pár vede skutečný a opravdový život; – Zda manžel/manželka věděl/a o spáchání TČ v době zahájení rodinného života; – Zda z manželství vzešly děti, a pokud ano, jaký je jejich věk; – Závažnost obtíží, jimž by druhý z manželů mohl pravděpodobně čelit v zemi původu vyhošťovaného cizince – Nejlepší zájem a blaho dítěte, zejména závažnost obtíží, jimž by dítě vyhošťovaného cizince mohlo pravděpodobně čelit v zemi, kam má být vyhošťovaný cizinec vyhoštěn – Pevnost společenských, kulturních a rodinných vazeb v hostitelské zemi a v zemi, kam má být cizinec vyhoštěn Čl. 8 Úmluvy a zákaz vyhoštění • Maslov proti Rakousku, 2008 – při posuzování povahy a závažnosti trestného činu je nutné zjistit, zda se jej pachatel dopustil jako mladistvý, nebo jako dospělý – že na osobu, která se v hostitelském státě přímo narodila nebo zde pobývala od útlého věku, je třeba nahlížet jako na tzv. dlouhodobě usazeného migranta, příp. migranta druhé generace, kdy je třeba „velice vážných důvodů pro ospravedlnění vyhoštění.“ Věci před velkým senátem • N. D. a N. T. proti Španělsku (č. 8675/15 a 8697/15, 3. října 2017)  Okamžité navrácení skupiny migrantů do Maroka, kteří se pokoušeli vstoupit na španělské území přelezením plotů na hranicích s enklávou Melilla, a to bez provedení individuálního přezkumu  Senát třetí sekce jednomyslně shledal porušení zákazu hromadného vyhoštění cizinců dle článku 4 protokolu č. 4 k Úmluvě Věci před velkým senátem • Ilias a Ahmed proti Maďarsku (č. 47287/15, 14. března 2017)  Zajištění dvou žadatelů o azyl po dobu 23 dnů bez právního základu v hraničním pásmu mezi Maďarskem a Srbskem a jejich následné vyhoštění do Srbska  3 hlavní otázky:  Použitelnost čl. 5 odst. 1 Úmluvy - hraniční pásmo, které mohli stěžovatelé opustit pouze ve směru zpět do Srbska, avšak tento krok by pro ně znamenal ztrátu postavení žadatele o azyl = de facto zbavení svobody  Podmínky v hraničním pásmu– neporušení článku 3 Úmluvy (srov. Khlaifia proti Itálii, velký senát, 2016 – ostrov Lampedusa – kontext humanitární krize jako další objektivní faktor)  Srbsko jako bezpečné třetí země – porušení článku 3 Úmluvy Věci před velkým senátem • Z. A. a ostatní proti Rusku (č. 61411/15 a další, 28. března 2017)  Čtyři stěžovatelé původem z Iráku, Palestiny, Somálska a Sýrie byli nuceni pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště v Moskvě v rozmezí od 5 do 23 měsíců od okamžiku, kdy jim bylo zabráněno ve vstupu na území Ruska  Otázka existence zbavení svobody – možné dobrovolně opustit území Ruska – jen do státu, ze kterého uprchli – de facto zbavení svobody  Senát třetí sekce shledal porušení čl. 5 odst. 1 a článku 3 Úmluvy Děkuji za pozornost. Mgr. Kateřina Radová Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování před ESLP Na Děkance 3, 128 10 Praha 2 e-mail: kradova@msp.justice.cz tel.: 221 997 438