Publikační právo v ČR
Přednáška 2. semestr
2016/2017
J. Filip

Filip, J.: Publikační právo
2
Definice publikačního práva
•– souhrn právních předpisů a jejich ustanovení, které stanoví:
-které právní předpisy a jiné skutečnosti (výsledky voleb, sdělení orgánů, soudní rozhodnutí…),
-jakým způsobem,
-v jakém publikačním orgánu s publikačním monopolem a
-s jakým důsledkem se vyhlašují
-Nyní nejen právní předpisy, ale i soudní rozhodnutí – rovněž jejich znalost se začíná vyžadovat
(přípustnost dovolání dle § 237 o.s.ř.– viz dále)
-Povinností právního státu je vytvořit předpoklady znalosti toho, co stát od subjektů práva
vyžaduje

Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle
that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the
sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the
Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal
specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the
fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference
to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the
dominant view among those jurists who had written
treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for
regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of
the Holy  Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any
possible rival.
It was said to be a universal law not by reason of the  Empire but by the empire of Reason, and its
doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only
secular system of law  to be taught in European universities side by side with the canon law of the
universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long  as the
only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers
in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country
other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of
Historical Ideas)

Filip, J.: Publikační právo
3
Definice publikačního práva
•s účinkem domněnky všeobecné znalosti (§ 2 ABGB)
•Zákon č. 309/1999 Sb. – Sbírka zákonů, Sbírka mezinárodních smluv
•Zákon č. 128/2000 Sb., - úřední deska
•Zákon č. 129/2000 Sb. – úřední deska, Věstník právních předpisů kraje
•Nařízení Rady (EU) č. 216/2013 o elektronickém vydávání Úředního věstníku EU
•Význam publikace – spory
•– SRN – ochrana ústavy – nesmí se publikovat
•ČSFR 1992 – spor o to, kdo posoudí ústavnost lustračního zákona
•Polsko – spor o publikaci rozsudku Ústavního tribunálu – musí se publikovat, jen TK má monopol na
rozhodnutí, co je ústavní (premiérka odmítá, že by to naopak bylo neústavní, neboť nejde o
rozhodnutí, nýbrž jen stanovisko, nebylo 13 soudců)

Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle
that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the
sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the
Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal
specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the
fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference
to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the
dominant view among those jurists who had written
treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for
regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of
the Holy  Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any
possible rival.
It was said to be a universal law not by reason of the  Empire but by the empire of Reason, and its
doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only
secular system of law  to be taught in European universities side by side with the canon law of the
universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long  as the
only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers
in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country
other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of
Historical Ideas)

Filip, J.: Publikační právo
4
Definice publikačního práva – II.
•Potřeba reagovat na nové jevy v právu – nutná znalost nejen pr. předpisů, ale i směrnic,
informací, pokynů
a)např. z úřední povinnosti (věstníky resortní zák. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné
správy
•(3) Ústřední správní úřady zveřejňují věstníky vydávané ve své působnosti na portálu veřejné
správy.
-§ 5/3 na portálu veřejné správy), z povinnosti řádného výkonu profese (daňový poradce, lékař,
lékárník),
-§ 72/1 daňového řádu (tiskopisy) - Přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů,
řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise vydaném MF nebo na
tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto
tiskopisem.
a)z důvody ochrany účastníků právních vztahů (informace  o účastnících právního styku jako Obchodní
věstník (každodenně, obsahuje údaje o práv. osobách z rejstříků (304/2013 Sb.), rejstříky spolků,
politických stran, nadací apod., insolvence apod.
b)Zákony upravující zveřejňování (nikoli vyhlašování) jiných skutečností významných pro právní styk
– zejména sbírky soudních rozhodnutí, nejde o tvorbu práva, precedentů, nicméně fakticky se
vyžaduje znalost
•
•

Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle
that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the
sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the
Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal
specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the
fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference
to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the
dominant view among those jurists who had written
treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for
regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of
the Holy  Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any
possible rival.
It was said to be a universal law not by reason of the  Empire but by the empire of Reason, and its
doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only
secular system of law  to be taught in European universities side by side with the canon law of the
universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long  as the
only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers
in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country
other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of
Historical Ideas)

Filip, J.: Publikační právo
5
Definice publikačního práva – III.
•c) bez něj – Zákony upravující zveřejňování (nikoli vyhlašování) jiných skutečností významných pro
právní styk – zejména sbírky soudních rozhodnutí, nejde o tvorbu práva, precedentů, nicméně
fakticky se vyžaduje znalost
•(srov. úpravu dovolání podle o.s.ř. - § 237 – bez jejich znalosti není možné podání úspěšně (aby
vůbec bylo přijato) podat, proto judikatura NS musí být přístupná
-§ 24 ZSS – NS vydává Sbírku rozhodnutí, ve které se v zájmu jednotného rozhodování soudů
uveřejňují
-a) stanoviska Nejvyššího soudu zaujatá kolegii nebo plénem podle § 14 odst. 3,
- b) vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů.
-Totéž judikatura ÚS – zde rozdíl – ve vztahu k právním předpisům se publikuje ve Sbírce zákonů,
nejen v Sb.n.u. ÚS – všechny nálezy, vybraná usnesení
-Dále NSS - § 22 Sbírka rozhodnutí NSS (s.ř.s.) - ve které se uveřejňují zejména vybraná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu a krajských soudů vydaná ve správním soudnictví a stanoviska a zásadní
usnesení Nejvyššího správního soudu.
-
•

Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle
that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the
sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the
Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal
specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the
fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference
to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the
dominant view among those jurists who had written
treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for
regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of
the Holy  Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any
possible rival.
It was said to be a universal law not by reason of the  Empire but by the empire of Reason, and its
doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only
secular system of law  to be taught in European universities side by side with the canon law of the
universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long  as the
only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers
in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country
other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of
Historical Ideas)

Filip, J.: Teorie legislativy
6
Druhy publikace právních předpisů
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle
that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the
sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the
Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal
specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the
fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference
to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the
dominant view among those jurists who had written
treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for
regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of
the Holy  Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any
possible rival.
It was said to be a universal law not by reason of the  Empire but by the empire of Reason, and its
doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only
secular system of law  to be taught in European universities side by side with the canon law of the
universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long  as the
only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers
in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country
other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of
Historical Ideas)

Druhy publikace I.
•ústní (tradice, Island)
•a písemné (Kropatschek) 1740-1780,
•tradice, tesání, memorování
•Tištěné
•Elektronické
•S dálkovým přístupem
•

Druhy publikace II.
•materiální – nutno se seznámit a prokázat znalost (např. zkouškou, podpisem)
•a formální publikace – domněnka znalosti
•
•1780 Justizgesetzsammlung– v ní 1: díl ABG JGS , 1792 – PGS Politische Gesetzsammlung
•
•Příklad rozdílů - § 49 o.s.ř. (do vlastních rukou, fikce doručení)
•

Druhy publikace III.
•obligatorní a fakultativní
•ABGB 1811, RGBl. 1849
•Viz dle 309/1999 - doplnit

Druhy publikace IV.
•v úplném znění a
•oznámení o vydání,
•
•dále republikace (nemá normotvorný a informační účinek) – viz nález I. ÚS 1516/15
•

Druhy publikace V.
•Nahlížení od 1849
•Úřední sbírky
•soukromé,
•tajné sbírky
•Dálkový přístup
•
•

Den vyhlášení, platnost a účinnost
•Jiná je úprava pro právní předpisy státu a
•jiná pro právní předpisy územní samosprávy, kde je to sporné
•Zákon o Sbírce - § 3 den platnosti = den rozeslání
•Obecně závazná vyhláška - § 12 OZř – rozlišuje vyhlášení (dobu) a den vyhlášení (čas)
•(1) Obecně závazné vyhlášky a nařízení obce (dále jen "právní předpis obce") musí být vyhlášeny,
což je podmínkou platnosti právního předpisu obce. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis
obce vyvěsí na úřední desce3b) obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení právního předpisu obce
je první den jeho vyvěšení na úřední desce. Kromě toho může obec uveřejnit právní předpis obce
způsobem v místě obvyklým.

Filip, J.: Teorie legislativy
13
Funkce publikačního orgánu(1)
•Je jich více – evidenční, informační, normativní
•Jejich existence plyne již z názvů, někdy nepřesných
•Rozdíl v označení publikačního orgánu
•
•1) Věstník (Journal officiel), Noviny (Wiener Zeitung, Narodne novine, Izvestija), Monitor
(polski)  (úřední informace),
•2) Zákoník (Reichsgesetzblatt, Bundesgesetzblatt, Dzienik ustaw) (právní předpisy),
•
•3) Zbírka (zbírka zákonů, mezinárodních smluv) (evidence)
•

Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle
that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the
sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the
Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal
specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the
fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference
to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the
dominant view among those jurists who had written
treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for
regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of
the Holy  Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any
possible rival.
It was said to be a universal law not by reason of the  Empire but by the empire of Reason, and its
doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only
secular system of law  to be taught in European universities side by side with the canon law of the
universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long  as the
only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers
in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country
other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of
Historical Ideas)

Funkce publikačního orgánu(2)
•evidenční – od 1.10.1849, viz první částku
•určuje, co oficiálně platí a je známo. Jsou ale výjimky (mimo samosprávy)
•
•POZOR – ne vše, co je právem je ve Sbírce – rozdíl čl. 52 Ústavy, 309/1999 Sb. a čl. 87 odst. 1
a,b Ústavy (viz nález č. 528/2002 Sb. – pr. předpisem je jakkoli označený právní akt, který
reguluje chování subjektů práva a prakticky plní roli právního předpisy, byť tak není označen
(cenový výměr)
•
•informační – ignorantia iuris non excusat, iura novit curia, každý zná, nedokazuje se (§ dříve
communis opinio doctorum, vzorové rozsudky)
•
•§ 121 OSŘ Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i
právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.
•(těmi tedy nejsou územní předpisy, cizích států včetně Sloven. státu a SR od 1993, naopak se
nedokazuje právo EU)
•
•normotvorná – nabytí platnosti, princip právního státu (čl. 52 Ústavy, § 3/1 ZSZMS) – platnost,
účinnost a použitelnost – Pl. 22/13 – zák. č. 494/2012 (částka 186)
•
•Použitelnost zrušeného předpisu – další aspekt - problém v případě zrušení ÚS (viz usn. III. ÚS
3514/13 – nelze použít zrušenou přísudkovou vyhlášku, i když by se jinak použila)
•

Filip, J.: Teorie legislativy
15
Publikační orgány v ČR
•
•Úřední tištěné – Sbírka zákonů, Sbírka mezinárodní smluv, Úřední věstník EU, Věstník právních
předpisů kraje,
•Mohou je mít i další orgány – označení jako věstník, původně též Úřední věstník, Věstník vlády,
•Úřední noviny (Prager Zeitung, Wiener Zeitung, Izvestija)
•Označení „sbírka“ není příliš výstižné – to platilo v dobách, kdy šlo o sbírání, dnes jde o
vyhlašování, proto věstník přesnější
•Informační funkci plní též Obchodní věstník
•
•úřední deska – mají správní úřady (§ 26 spr. řádu), v případě obcí obligatorní způsob vyhlašování
předpisů - § 26 Úřední deska
• (1) Každý správní orgán zřizuje úřední desku, která musí být nepřetržitě veřejně přístupná. Pro
orgány územního samosprávného celku se zřizuje jedna úřední deska. Obsah úřední desky se zveřejňuje
i způsobem umožňujícím dálkový přístup.
•§ 12 zákon o obcích - 1) Obecně závazné vyhlášky a nařízení obce (dále jen "právní předpis obce")
musí být vyhlášeny, což je podmínkou platnosti právního předpisu obce. Vyhlášení se provede tak, že
se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce3b) obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení
právního předpisu obce je první den jeho vyvěšení na úřední desce. Kromě toho může obec uveřejnit
právní předpis obce způsobem v místě obvyklým.
• (2) Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy obce účinnosti patnáctým
dnem po dni vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější
počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.
• (3) Nařízení obce vykonávající rozšířenou působnost se zveřejní též na úřední desce obecních
úřadů působících ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
• (4) Obec vede evidenci právních předpisů, které vydala. Evidence právních předpisů obsahuje číslo
a název právního předpisu, datum jeho schválení, datum nabytí jeho platnosti, datum nabytí jeho
účinnosti, popřípadě i datum pozbytí jeho platnosti. Právní předpisy obce se označují pořadovými
čísly. Číselná řada se uzavírá vždy koncem každého kalendářního roku.
• (5) Právní předpisy obce a jejich evidence musí být každému přístupny u obecního úřadu v obci,
která je vydala. Nařízení vydané obcí vykonávající rozšířenou působnost musí být každému přístupné
též u obecních úřadů působících v jejím správním obvodu.
•Úřední desku mohou být i další orgány (obecné soudy, Ústavní soud, ale i jiné organizace jako
akciové společnosti (§ 390 Z. o obch. korporacích)
•
•sdělení o opravě tiskové chyby (čl. 93/1 organizacyjne x organizacijnie)
•
•způsob umožňující dálkový přístup – příklady z ČR a jiných zemí
http://science.law.muni.cz/content/cs/informacni-zdroje/databaze-pravnich-predpisu-a-soudnich-rozho
dnuti/
•E- sbírky
•Viz přehled – ZSZMS a nařízení EU

Under the leadership of their greatest figure, Bartolus, the Commentators established the principle
that “a statute must be interpreted according to the ius commune,” in the
sense of the principles (rationes) derived from the law of the Corpus iuris as expounded by the
Glossators. Moreover, wherever local law in the sense of the municipal statutes did not deal
specifically with a matter, the law which was presumed to apply was this common law. From the
fifteenth century onwards, doubts as to what constituted the common law were resolved by reference
to the “common opinion of the doctors” (communis opinio doctorum), which was essentially the
dominant view among those jurists who had written
treatises for practical, forensic purposes.It was gradually recognized that the justification for
regarding this law as the common law of Europe was not so much its formal authority as the law of
the Holy  Roman Empire as its substantial superiority and comprehensive character compared with any
possible rival.
It was said to be a universal law not by reason of the  Empire but by the empire of Reason, and its
doctrines came to be regarded as “reason in writing” (ratio scripta). As such it was the only
secular system of law  to be taught in European universities side by side with the canon law of the
universal Church. To distinguish it from the latter it was called the civil law. As long  as the
only secular law available in law faculties was the civil law taught in Latin, the learned lawyers
in all countries of necessity shared a common legal culture, and often studied law in a country
other than their own. (http://etext.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-77 Dictionary of
Historical Ideas)

Filip, J.: Teorie legislativy
16
Nový systém publikace – e-Sbírka + e-Sbírka m.s.
•NÁROKY
•závaznost elektronické publikace právních předpisů a mezinárodních smluv, včetně závazné publikace
úplného znění právních předpisů,
•zajištění maximální míry dostupnosti platného práva jeho adresátům,
•vybavení funkcionalitami umožňujícími zřetelným způsobem zobrazit rozdíly mezi jednotlivými
platnými a účinnými zněními téhož předpisu v časové, případně územní ose,
•zvýšení informační hodnoty zpřístupněného znění právního předpisu připojením znalostních údajů
(např. DZ),
•umožnění propojení s ostatní informačními systémy e-Governmentu, zejména Registrem práv a
povinností,
•zefektivnění a zkvalitnění publikačního procesu, - od 00.00 nebo okamžitě
•poskytování dokumentů obsažených v e-Sbírce k opětovnému užití v souladu se směrnicí 2003/98/EC, a
•zajištění dostupnosti závazné listinné verze právního předpisu
pro osoby preferující listinnou formu před formou elektronickou.

Filip, J.: Teorie legislativy
17
ZÁKLADNÍ PARAMETRY E-SBÍRKY
•elektronický redakční a publikační systém, který garantuje stejnost zobrazení závazného znění
právního předpisu, mezinárodní smlouvy a jiného právního aktu při dálkovém přístupu do systému
e-Sbírky
i v jeho listinné verzi ve formě tištěných částek a ověřeného výstupu z terminálu Czech POINT;
•integrita její datové báze ve smyslu celistvosti a nezměnitelnosti databáze nekorektními způsoby,
nemožnosti zasahovat do oficiálních právních textů a ve smyslu možnosti sledovat úpravy původního
právního textu s garancí jeho celistvosti a původnosti;
•její dostupnost v režimu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, včetně vybudování záložního pracoviště pro
nouzovou publikaci právních předpisů;
•kontinuálnost publikačního procesu prostřednictvím vytvoření nouzového pracoviště e-Sbírky pro
případ vyřazení hlavního pracoviště e-Sbírky v důsledku mimořádné situace,
•její užitkovost ve smyslu možnosti využití dat bez ohledu na operační systém nebo platformu
uživatele.

Další zásady publikačního práva
a)Stát odpovídá za své právo i informace o něm. Podmínkou platnosti právních předpisů je jejich
řádné vyhlášení způsobem, který stanoví zákon (nález I. ÚS 107/95, Sb.n.u., sv. 7, č. 23) ―→
informační funkce
b)Sbírky mají publikační monopol, kterému koresponduje ochrana názvů sbírek a nařízený způsob
citace (§ 9 ZSZMS), domněnka správnosti textu.
c)Zvláštností je § 108 ZMPSP, který  stanoví, že Ministerstvo  spravedlnosti  vydává  těm,  kdo
to  potřebují k uplatnění  svého  práva  v  cizině,  osvědčení  o  právu platném v ČR.  V  takovém
osvědčení nemůže být podáván  výklad zákona nebo výklad o  tom, jak je třeba použít zákona na
určitou právní věc.
d)Odpovědnost státu značí i odpovědnost za chyby, kterých se při vyhlašování dopustí  (nález I. ÚS
245/98 – jde o nesprávný úřední postup podle č. 82/1998 Sb. ZSZMS to výslovně neřeší, jen institut
vyhlášení opravy tiskové chyby  v nejbližší Sb. nebo Sb.m.s. Musí však jít o skutečnou chybu tisku,
nikoli o zakrytí nedostatků samotného právovotvorného procesu
e) výjimky z publikačního monopolu nejsou přípustné,
f)jsou možné paralelní způsoby vyhlášení právního předpisu nebo právního aktu. Konkrétně jde o
řešení mimořádných stavů, kdy je možné zveřejnění (ne vyhlášení) cestou hromadných sdělovacích
prostředků (čl. 12 ÚZB). Obdobně vyhlášení stavu ropné nouze (§ 4 odst. 4 zák. č. 189/1999 Sb.),
nařízení o rozsahu omezení základních práv v době mimořádných stavů (§ 53 odst. 5 zák. č. 222/1999
Sb.), nařízení vlády o odevzdání zbraní (§ 70 odst. 2 zákona č. 219/2002 Sb., o zbraních) atd.;
•

Základní pojmy intertemporality
•Aktivita – účinnost -
•
•Ultraaktivita – použitelnost zrušeného předpisu
•
•Retroaktivita – zpětná působnost, zásadně vyloučena, lex Walderode II. ÚS 326/98 (doplnění
podmínky pro restituci majetku po uplynutí lhůty k uplatnění), posuzování nabytí občanství
•
•Retrospektivita – předpis je účinný a vztahuje se na současnost viděnou skrze to, co se zběhlo v
minulosti (lustrační zákon), zásadně přípustná, někdy sporné – viz nález Pl. ÚS 5/95 (odnětí
výsluhového příplatku)
•
•Použitelnost – viz čl. 10 Ustavy, lex specialis, posterior, superior
•
J. Filip: Úvod do ústavního práva

Příklad retroaktivity a retrospektivity – Pl. 5/95 (výsluha za minulý režim)
•Skupina poslanců namítá, že napadené zákony jsou přímo retroaktivní ve vztahu k zákonům č.
186/1992 Sb. a č. 100/1970 Sb., resp. zákonu č. 76/1959 Sb., což je v rozporu se všeobecným zákazem
retroaktivity, odvozeným ze zásad právního státu, k jehož definičním znakům patří též princip
právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo…
•Pravá retroaktivita zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a
nároky z něho vzešlé před její účinností. Nepravá retroaktivita spočívá v tom, že právní vztahy
hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto
právem, a to až do doby účinnosti práva nového. Po její účinnosti se však řídí právem novým (viz
Pl. ÚS 3/94, Sb.n.u. ÚS sv. 1, díl I., č. 38).
•Za zpětně působící (pravá retroaktivita) by bylo možné novou úpravu považovat pouze tehdy, kdyby
měnila samotný vznik určitého právního vztahu nebo následky právního vztahu, které nastaly přede
dnem její účinnosti. Nelze však vyloučit novou úpravu právních následků určitého právního vztahu
dříve vzniklého působící ex nunc, jak je tomu v případě posuzovaných zákonů (viz nález pléna
Ústavního soudu č. 164/1995 Sb.). Aby se jednalo o retroaktivitu, musel by zákon odejmout (resp.
zrušit) nárok na výsluhový příspěvek zpětně, ke dni jeho přiznání, přičemž by již vyplacené částky
musely být vráceny. Tak tomu však není. Napadené zákony výslovně stanoví, že nesplňuje-li příslušná
osoba nově upravené podmínky pro přiznání příspěvku za službu nebo splňuje-li podmínky pro přiznání
příspěvku v nižší částce, sníží se ode dne účinnosti zákonů tyto příspěvky na výši odpovídající
zápočtu doby zaměstnání nebo se jeho výplata zastaví. Oba zákony tedy zcela jednoznačně stanoví
svou účinnost do budoucna a jsou z tohoto hlediska v souladu s ústavním pořádkem..
J. Filip: Úvod do ústavního práva

Reakce na retroaktivní předpis
•Nelze jej akceptovat – soud má dokonce povinnost k tomu nepřihlédnout, i když z textu jasně
vyplývá
•Příklad: NSS - 4 Ans 5/2007-60 potvrdil názor KS v Brně, který rozhodl, že navzdory tomu, že zákon
č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon o informacích, stanoví, že nabývá účinnosti dnem 1.1.2006,
avšak byl byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 8.3.2006 a po uplynutí patnáctidenní lhůty tedy nabyl
účinnosti dne 23.3.2006.
•Takto nyní bez dalšího postupuje redakce ASPI – viz zákon č. 25/2015 Sb. (změna rozpočtových
pravidel o dotacích) – nabývá účinnosti 1.1.2015, ale schválen 20.1.2015. Protože vyhlášen až
5.2.2015 ve Sbírce zákonů, uvedla redakce ASPI jako den účinnosti 15 den po vyhlášení – 20.2.2015
•Nicméně ne vždy se postupuje takto – v případě přestupkového zákona Pl. ÚS 22/13 takové zpětné
stanovení účinnosti zrušil (přestupkový zákon – zákaz pobytu) - stanovením účinnosti dnem 1.
července 2012 ve svém důsledku (ne)zapříčiňuje, že ustanovení zákona č. 494/2012 Sb. působí
retroaktivně (vyhlášen až 31.12.2012), což je zvlášť závažné v případě novelizace hmotněprávních
ustanovení trestního zákoníku a zákona o přestupcích.
J. Filip: Úvod do ústavního práva