Zpracoval: Odbor národních účtů a Odbor vládních a finančních účtů
Ředitelé odborů: Ing. Vladimír Kermiet a Ing. Václav Rybáček, PhD;
Kontaktní osoby: Ing. Vladimír Kermiet Ing. Václav Rybáček, PhD
Vladimir.Kermiet@czso.cz Vaclav.Rybacek@czso.cz
Český statistický úřad, Praha 2015
ESA 2010 - Předmluva
ii 2015
Předmluva
K dosažení cíle stanoveného ve Smlouvě o fungování Evropské unie, a konkrétně o ekonomické a
měnové unii, potřebujeme kvalitní statistické nástroje, které poskytují instituce Unie, vlády,
ekonomické a sociální subjekty, a analytici, s harmonizovaným a spolehlivým systémem statistiky,
o který mohou svá rozhodnutí a politická doporučení opřít.
Nový Systém Evropských národních a regionálních účtů (ESA2010) představuje ve srovnání
s předchozí verzí z roku 1995 významný rozvoj. Pokrok byl dosažen v harmonizaci metodiky a
v přesných a správných pojmech, definicích, klasifikacích a účetních pravidlech, která jsou
potřebná pro konzistentní, spolehlivý a srovnatelný statistický popis ekonomiky členských států a
samotné Unie. ESA2010 obsahuje nové kapitoly o významných otázkách, takových jakými je
měření finančních služeb, penzí, pojištění, nebo o evropských a vládních účtech. Jsou zde i nové
kapitoly o generických otázkách, o účtech nerezidentů, vazbách s podnikovými účty a o satelitních
účtech, s ilustrativními příklady.
ESA 2010 je výsledkem několikaletá práce. Opírá se o zkušenosti získané v průběhu prací na
harmonizaci hrubého národního důchodu (HND) v rámci evropského statistického systému a při
monitorování statistiky v rámci postupu při nadměrném deficitu (EDP). Evropská komise je
hluboce vděčná všem, kdo přispěli do diskuze, zejména specialistům národních statistických
orgánů, Evropské centrální banky, za vytrvalost a odbornost, se kterou pomohli Eurostatu
dosáhnout daného úkolu.
Pokud jde o definice, účetní pravidla a klasifikace je ESA 2010 v zásadě konzistentní se Systémem
národních účtů Spojených národů (SNA 2008). Nicméně existují určité rozdíly, zejména
v prezentaci, která je více v souladu se specifickým použitím v rámci Unie. Ve skutečnosti, toto
specifické využití vyžaduje vyšší přesnost definic a účetních pravidel. Je nezbytné, aby klíčové
agregáty národních účtů byly mezi členskými státy srovnatelné, dané závislostí politiky v Unii na
statistice národních účtů.
Aby se zajistilo, že pojmy, metodika a účetní pravidla byly v tomto svazku důsledně uplatňovány,
bylo rozhodnuto, aby návrh předložený Komisí dostal pevný právní základ. Proto ESA2010 byl
přijat jako nařízení Evropského parlamentu a Rady dne 21. května 2013. Nařízení obsahuje závazná
metodická pravidla, aby se zajistila srovnatelnost agregátů národních účtů a povinná data podle
transmisního programu.
Toto společné úsilí členů Evropského statistického systému bude významným nástrojem pro
formulaci a implementaci celého rozsahu politiky unie, ať ekonomické, zemědělské, regionální,
sociální, obchodní, nebo životního prostředí.
ESA2010 bude významnou pomocí při vzdělávání pro řízení, pochopení a analyzování evropské
ekonomiky.
ESA 2010 – Předmluva
2015 iii
Naším cílem je poskytnout statistiku na úrovni Unie ve formě, četnosti a spolehlivosti, která plně
splňuje požadavky uživatelů.
Tímto způsobem si Eurostat klade za cíl poskytnout všem, kteří se podílejí na budování budoucí
Evropy – institucím, podnikům a veřejnosti – prostředky, aby jejich rozhodnutí byla založena na
skutečném pochopení obsažených otázek.
Červen 2013
Walter Rademacher
Generální ředitel Eurostatu
Vedoucí statistik Evropské unie
ESA 2010 – Obsah
iv 2015
OBSAH
Předmluva ……….............................................................................................................................................................. ii
Kapitola 1 OBECNÉ RYSY A ZÁKLADNÍ PRINCIPY..................................................................................................1
Obecné rysy................................................................................................................................................................ 1
Globalizace......................................................................................................................................................................3
Možnosti využití systému ESA 2010............................................................................................................................ 4
Rámec pro analýzu a politiku..........................................................................................................................................4
Charakteristické rysy pojetí ESA 2010 ............................................................................................................................6
Klasifikace podle sektorů ................................................................................................................................................9
Satelitní účty .................................................................................................................................................................11
ESA 2010 a SNA 2008....................................................................................................................................................13
ESA 2010 a ESA 95 ........................................................................................................................................................14
Základní zásady ESA 2010 jako systému ....................................................................................................................15
Statistické jednotky a jejich seskupení .........................................................................................................................15
Institucionální jednotky a sektory.............................................................................................................................15
Místní činnostní jednotky a odvětví..........................................................................................................................16
Rezidentské a nerezidentské jednotky; národní hospodářství a nerezidenti ...........................................................16
Toky a stavy ..................................................................................................................................................................17
Toky ..........................................................................................................................................................................17
Transakce..............................................................................................................................................................17
Vlastnosti transakcí...............................................................................................................................................17
Transakce mezi jednotkami versus transakce uvnitř jednotek.........................................................................17
Peněžní versus nepeněžní transakce ................................................................................................................18
Transakce s protihodnotou a bez protihodnoty ...............................................................................................18
Přeskupené transakce.......................................................................................................................................18
Přesměrování................................................................................................................................................19
Štěpení..........................................................................................................................................................19
Rozpoznání hlavního účastníka transakce ....................................................................................................19
Mezní případy ...................................................................................................................................................20
Ostatní změny aktiv ..............................................................................................................................................20
Ostatní změny aktiv a závazků ..........................................................................................................................20
Zisky a ztráty z držby.........................................................................................................................................20
Stavy .........................................................................................................................................................................21
Soustava účtů a souhrnné agregáty..............................................................................................................................21
Pravidla účtování ......................................................................................................................................................21
Terminologie pro dvě strany účtů.........................................................................................................................21
Podvojné a počtverné zápisy ................................................................................................................................22
Ocenění.....................................................................................................................................................................22
Zvláštní ocenění týkající se produktů....................................................................................................................22
Ocenění ve stálých cenách....................................................................................................................................23
Doba zachycení.........................................................................................................................................................23
Konsolidace a očišťování...........................................................................................................................................24
Konsolidace...........................................................................................................................................................24
Očišťování .............................................................................................................................................................24
Účty, vyrovnávací položky a souhrnné agregáty.......................................................................................................24
Posloupnost účtů ..........................................................................................................................................................25
ESA 2010 - Obsah
2015 v
Účet výrobků a služeb...............................................................................................................................................25
Účet nerezidentů ......................................................................................................................................................25
Vyrovnávací položky .................................................................................................................................................25
Souhrnné ukazatele ..................................................................................................................................................28
HDP: klíčový souhrnný ukazatel............................................................................................................................29
Soustava input – output tabulek ..................................................................................................................................29
Tabulky dodávek a užití ............................................................................................................................................30
Symetrické input – output tabulky ...........................................................................................................................30
Kapitola 2 JEDNOTKY A SESKUPENÍ JEDNOTEK ................................................................................................. 31
Hranice národního hospodářství ...............................................................................................................................32
Institucionální jednotky.............................................................................................................................................34
Vedení podniků a holdingové společnosti....................................................................................................................35
Skupiny korporací .........................................................................................................................................................36
Jednotky pro speciální účel...........................................................................................................................................36
Kaptivní finanční instituce.............................................................................................................................................37
Umělé dceřiné společnosti ...........................................................................................................................................37
Jednotky pro speciální účel vládních institucí...............................................................................................................38
Institucionální sektory...............................................................................................................................................39
Nefinanční podniky (S.11).............................................................................................................................................43
Veřejné nefinanční podniky (S.11001)......................................................................................................................45
Národní soukromé nefinanční podniky (S.11002) ....................................................................................................45
Soukromé nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou (S.11003).........................................................................45
Finanční instituce (S.12)................................................................................................................................................45
Finanční zprostředkovatelé ......................................................................................................................................46
Pomocné finanční instituce ......................................................................................................................................47
Finanční instituce jiné než finanční zprostředkovatelé a pomocné finanční instituce .............................................47
Finanční instituce zahrnované do sektoru finančních institucí.................................................................................47
Subsektory finančních institucí.................................................................................................................................48
Kombinace subsektorů finančních institucí ..............................................................................................................48
Rozdělení finančních institucí do subsektorů veřejných, národních soukromých a finančních institucí pod
zahraniční kontrolou.................................................................................................................................................48
Centrální banka (S.121).............................................................................................................................................49
Instituce přijímací vklady kromě centrální banky (S.122).........................................................................................49
Fondy peněžního trhu (S.123)...................................................................................................................................50
Investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124) ...........................................................................................51
Ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů (S.125) ...........................52
Účelové finanční instituce pro sekuritizaci ...........................................................................................................53
Obchodníci s cennými papíry a deriváty, finanční instituce poskytující úvěry a specializované finanční instituce
..............................................................................................................................................................................53
Pomocné finanční instituce (S.126) ..........................................................................................................................53
Kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.127) ...........................................................................................54
Pojišťovací společnosti (S.128) .................................................................................................................................54
Penzijní fondy (S.129) ...............................................................................................................................................56
Vládní instituce (S.13)...................................................................................................................................................57
Ústřední vládní instituce kromě fondů sociálního zabezpečení (S.1311) .................................................................57
Národní vládní instituce kromě fondů sociálního zabezpečení (S.1312)..................................................................58
Místní vládní instituce kromě fondů sociálního zabezpečení (S.1313).....................................................................58
ESA 2010 – Obsah
vi 2015
Fondy sociálního zabezpečení (S.1314) ....................................................................................................................58
Domácnosti (S.14).........................................................................................................................................................58
Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné (S.141 a S.142)....................................................................59
Zaměstnanci (S.143) .................................................................................................................................................60
Příjemci důchodů z vlastnictví (S.1441) ....................................................................................................................60
Příjemci penzí (S.1442) .............................................................................................................................................60
Příjemci ostatních transferů (S.1443) .......................................................................................................................60
Neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15) ........................................................................................................60
Nerezidenti (S.2) ...........................................................................................................................................................61
Sektorová klasifikace jednotek výrobců podle hlavních standardních právních forem vlastnictví ..............................62
Místní činnostní jednotky a odvětví...........................................................................................................................64
Místní činnostní jednotka .............................................................................................................................................64
Odvětví..........................................................................................................................................................................65
Klasifikace odvětví ........................................................................................................................................................65
Jednotky s homogenní výrobou a homogenní odvětví...............................................................................................66
Jednotky z homogenní produkcí...................................................................................................................................66
Homogenní odvětví ......................................................................................................................................................66
Kapitola 3 TRANSAKCE S PRODUKTYA VYRÁBĚNÝMI AKTIVY.......................................................................... 67
Transakce s produkty obecně ....................................................................................................................................67
Hlavní, vedlejší a pomocné činnosti..............................................................................................................................69
Produkce (P1)................................................................................................................................................................70
Institucionální jednotky: rozlišení na tržní, pro vlastní konečné užití a netržní............................................................73
Doba zachycení a ocenění produkce ............................................................................................................................77
Produkty zemědělství, lesnictví a rybářství (sekce A)...............................................................................................79
Produkty zpracovatelského průmyslu (sekce C); Stavební práce (sekce F) ..............................................................79
Velkoobchod a maloobchod; opravy motorových vozidel a motocyklů (sekce G) ...................................................79
Doprava a skladování (sekce H) ................................................................................................................................80
Ubytovací a stravovací služby (sekce I).....................................................................................................................81
Finanční a pojišťovací služby (sekce K): produkce centrální banky...........................................................................81
Finanční a pojišťovací služby (sekce K): finanční služby obecně...............................................................................81
Finanční služby poskytované za přímou platbu ....................................................................................................82
Finanční služby placené prostřednictvím zvýšení účtovaných úroků ...................................................................82
Finanční služby spočívající v pořizování a prodeji finančních aktiv a závazků na finančních trzích ......................83
Finanční služby poskytované v rámci pojistných a penzijních programů, kde je daná činnost financována
prostřednictvím zvýšeného pojistného a z výnosů z úspor ..................................................................................83
Služby v oblasti nemovitostí (sekce L) ......................................................................................................................85
Odborné, vědecké a technické služby (sekce M); Administrativní a podpůrné služby (sekce N).............................87
Veřejná správa a obrana, povinné sociální zabezpečení (sekce O)...........................................................................87
Vzdělávání (sekce P); Zdravotní a sociální služby (sekce Q)......................................................................................87
Kulturní, zábavní a rekreační služby (sekce R); Ostatní služby (sekce S) ..................................................................88
Soukromé domácnosti jako zaměstnavatelé (sekce T).............................................................................................88
Mezispotřeba (P.2) ....................................................................................................................................................88
Doba zachycení a ocenění mezispotřeby......................................................................................................................90
Konečná spotřeba (P.3, P.4).......................................................................................................................................90
Výdaje na konečnou spotřebu (P.3)..............................................................................................................................91
Skutečná konečná spotřeba (P.4) .................................................................................................................................92
Doba zachycení a ocenění výdajů na konečnou spotřebu............................................................................................95
Doba zachycení a ocenění skutečné konečné spotřeby ...............................................................................................95
ESA 2010 - Obsah
2015 vii
Tvorba hrubého kapitálu (P.5) ...................................................................................................................................96
Tvorba hrubého fixního kapitálu (P.51g) ......................................................................................................................96
Doba zachycení a ocenění tvorby hrubého fixního kapitálu.....................................................................................99
Spotřeba fixního kapitálu (P.51c)................................................................................................................................100
Změny zásob (P.52).....................................................................................................................................................100
Doba zachycení a ocenění změn zásob...................................................................................................................101
Čisté pořízení cenností (P.53) .....................................................................................................................................103
Vývoz a dovoz zboží a služeb (P.6 A P.7) ..................................................................................................................104
Vývoz a dovoz zboží (P.61 a P.71)...............................................................................................................................104
Vývoz a dovoz služeb (P.62 a P.72).............................................................................................................................106
Transakce s použitými výrobky................................................................................................................................109
Čisté pořízení nevyráběných aktiv (NP)....................................................................................................................111
Kapitola 4 ROZDĚLOVACÍ TRANSAKCE............................................................................................................... 113
Náhrady zaměstnancům (D.1) .................................................................................................................................113
Mzdy a platy (D.11).....................................................................................................................................................113
Mzdy a platy peněžní..............................................................................................................................................113
Mzdy a platy naturální............................................................................................................................................114
Sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.12) ..................................................................................................................116
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121).............................................................................................116
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122) ........................................................................................117
Daně z výroby a dovozu (D.2) ..................................................................................................................................119
Daně z produktů (D.21)...............................................................................................................................................120
Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) (D.211) .................................................................................................120
Daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH (D.212)...................................................................................................120
Daně z produktů kromě DPH a dovozních daní (D.214) .........................................................................................121
Ostatní daně z výroby (D.29) ......................................................................................................................................122
Daně z výroby a z dovozu placené institucím Evropské unie......................................................................................123
Daně z výroby a z dovozu: Doba zachycení a zaznamenávané částky........................................................................123
Dotace (D.3) ............................................................................................................................................................124
Dotace na produkty (D.31) .........................................................................................................................................124
Dovozní dotace (D.311) ..........................................................................................................................................125
Ostatní dotace na produkty (D.319) .......................................................................................................................125
Ostatní dotace na výrobu (D.39).................................................................................................................................125
Důchod z vlastnictví (D.4) ........................................................................................................................................128
Úroky (D.41)................................................................................................................................................................128
Úroky z vkladů a půjček ..........................................................................................................................................128
Úroky z dluhových cenných papírů.........................................................................................................................129
Úroky ze směnek a podobných krátkodobých nástrojů......................................................................................129
Úroky z obligací a dluhopisů ...............................................................................................................................129
Úrokové swapy a dohody o budoucích úrokových sazbách ...................................................................................130
Úroky z finančního pronájmu (leasingu).................................................................................................................130
Ostatní úroky ..........................................................................................................................................................130
Doba zachycení.......................................................................................................................................................130
Rozdělované důchody korporací (D.42)......................................................................................................................131
Dividendy (D.421) ...................................................................................................................................................131
Čerpání z důchodu kvazikorporací (D.422) .............................................................................................................132
Reinvestované zisky z přímých zahraničních investic (D.43) ......................................................................................134
ESA 2010 – Obsah
viii 2015
Ostatní důchody z investic (D.44) ...............................................................................................................................134
Důchody z investic přisouzené pojistníkům (D.441)...............................................................................................134
Důchody z investic na základě penzijních nároků (D.442) ......................................................................................135
Důchody z investic přisouzené podílníkům investičních fondů (D.443) .................................................................136
Renta (D.45)................................................................................................................................................................137
Pachtovné z půdy....................................................................................................................................................137
Renta z podzemních zdrojů ....................................................................................................................................137
Běžné daně z důchodů, jmění a jiné (D.5) ................................................................................................................138
Daně z důchodů (D.51) ...............................................................................................................................................138
Ostatní běžné daně (D.59) ..........................................................................................................................................138
Sociální příspěvky a dávky (D.6)...............................................................................................................................141
Čisté sociální příspěvky (D.61) ....................................................................................................................................143
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.611).............................................................................................143
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.612) ........................................................................................145
Skutečné sociální příspěvky domácností (D.613)....................................................................................................146
Doplňkové sociální příspěvky domácností (D.614) .................................................................................................146
Sociální dávky jiné než naturální sociální transfery (D.62...........................................................................................146
Peněžité dávky sociálního zabezpečení (D.621) .........................................................................................................147
Ostatní dávky sociálního pojištění (D.622) .............................................................................................................147
Výpomocné peněžité sociální dávky (D.623) ..........................................................................................................148
Naturální sociální transfery (D.63)..............................................................................................................................148
Naturální sociální transfery – netržní produkce vládních institucí a NISD (D.631) .................................................149
Naturální sociální transfery – tržní produkce nakoupená vládními institucemi a NISD (D.632).............................149
Ostatní běžné transfery (D.7)...................................................................................................................................150
Čisté pojistné na neživotní pojištění (D.71) ................................................................................................................150
Náhrady z neživotního pojištění (D.72).......................................................................................................................151
Běžné transfery v rámci sektoru vládních institucí (D.73) ..........................................................................................152
Běžná mezinárodní spolupráce (D.74)........................................................................................................................153
Jiné běžné transfery (D.75).........................................................................................................................................153
Běžné transfery pro NISD (D.751)...........................................................................................................................153
Běžné transfery mezi domácnostmi (D.752)...........................................................................................................154
Ostatní různé běžné transfery (D.759) ...................................................................................................................154
Pokuty a penále ..................................................................................................................................................154
Loterie a sázkové hry ..........................................................................................................................................155
Platby odškodného .............................................................................................................................................155
Vlastní zdroje EU odvozené z DPH a HND (D.76)........................................................................................................156
Úpravy o změny penzijních nároků (D.8) .................................................................................................................156
Kapitálové transfery (D.9)........................................................................................................................................157
Kapitálové daně (D.91) ...............................................................................................................................................158
Investiční dotace (D.92) ..............................................................................................................................................159
Ostatní kapitálové transfery (D.99) ............................................................................................................................160
Zaměstnanecké opce na akcie .................................................................................................................................162
Kapitola 5 FINANČNÍ TRANSAKCE........................................................................................................................ 165
Obecné rysy finančních transakcí.............................................................................................................................165
Finanční aktiva, finanční pohledávky a závazky..........................................................................................................165
Podmíněná aktiva a podmíněné závazky....................................................................................................................165
Kategorie finančních aktiv a závazků ..........................................................................................................................167
Rozvahy, finanční účet a ostatní toky .........................................................................................................................168
ESA 2010 - Obsah
2015 ix
Ocenění.......................................................................................................................................................................168
Čisté a hrubé zaznamenávání .....................................................................................................................................169
Konsolidace.................................................................................................................................................................169
Započtení ....................................................................................................................................................................170
Účetní pravidla pro finanční transakce.......................................................................................................................170
Finanční transakce, jejíž souvztažnou transakcí je běžný nebo kapitálový transfer...................................................171
Finanční transakce, jejíž souvztažnou transakcí je důchod z vlastnictví.....................................................................171
Doba zachycení...........................................................................................................................................................172
Finanční účet podle dlužníků a věřitelů ......................................................................................................................173
Podrobná klasifikace finančních transakcí podle kategorií ...................................................................................... 174
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (F.1).............................................................................................................174
Měnové zlato (F.11)....................................................................................................................................................174
Zvláštní práva čerpání (F.12).......................................................................................................................................176
Oběživo a vklady (F.2)..............................................................................................................................................177
Oběživo (F.21).............................................................................................................................................................177
Vklady (F22 a F29).......................................................................................................................................................177
Převoditelné vklady (F.22) ..........................................................................................................................................178
Ostatní vklady (F.29)...................................................................................................................................................178
Dluhové cenné papíry (F.3)......................................................................................................................................179
Hlavní vlastnosti dluhových cenných papírů: .............................................................................................................179
Klasifikace podle původní doby splatnosti a měny.................................................................................................180
Klasifikace podle typu úrokové sazby .....................................................................................................................180
Dluhové cenné papíry s pevnou úrokovou sazbou.................................................................................................181
Dluhové cenné papíry s pohyblivou úrokovou sazbou ...........................................................................................181
Dluhové cenné papíry se smíšenou úrokovou sazbou............................................................................................182
Soukromé nabídky ..................................................................................................................................................182
Sekuritizace.............................................................................................................................................................182
Kryté dluhopisy.......................................................................................................................................................184
Půjčky (F.4)..............................................................................................................................................................184
Hlavní vlastnosti půjček ..........................................................................................................................................184
Klasifikace půjček podle původní doby splatnosti, měny a účelu...........................................................................184
Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami a transakcemi s vklady ..................................................................................185
Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami a transakcemi s dluhovými cennými papíry ..................................................185
Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami, obchodními úvěry a obchodními směnkami................................................185
Půjčky cenných papírů a dohody o zpětném odkupu.............................................................................................186
Finanční pronájem..................................................................................................................................................187
Další druhy půjček...................................................................................................................................................187
Finanční aktiva, která nepatří do kategorie půjček.................................................................................................188
Účasti (F.5) ..............................................................................................................................................................188
Akcie a ostatní účasti (F.51)........................................................................................................................................188
Depozitní stvrzenky.............................................................................................................................................188
Kótované akcie (F.511) ...........................................................................................................................................189
Nekótované akcie (F.512) .......................................................................................................................................189
Počáteční veřejná nabídka akcií, kotace, zrušení kotace a zpětný odkup akcií ..................................................190
Finanční aktiva, která nepatří k majetkovým cenným papírům .........................................................................190
Ostatní účasti (F.519)..............................................................................................................................................191
Oceňování transakcí s účastmi............................................................................................................................191
ESA 2010 – Obsah
x 2015
Účasti v investičních fondech (F.52) ...........................................................................................................................192
Účasti ve fondech peněžního trhu (F.521)..............................................................................................................192
Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu (F.522)...............................................................192
Oceňování transakcí s akciemi nebo podílovými listy investičních fondů ..........................................................193
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (F.6) ...................................................................................193
Technické rezervy neživotního pojištění (F.61) ..........................................................................................................193
Životní pojištění a nároky na anuitu (F.62) .................................................................................................................193
Penzijní nároky (F.63) .................................................................................................................................................194
Podmíněné penzijní nároky ....................................................................................................................................195
Nároky penzijních fondů na penzijní správce (F.64) ...................................................................................................195
Nároky na dávky jiné než penzijní (F.65) ....................................................................................................................195
Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk (F.66) ...............................................................................................195
Standardizované záruky a jednorázové záruky...........................................................................................................197
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (F.7) ...........................................................................................197
Finanční deriváty (F.71) ..............................................................................................................................................197
Opce............................................................................................................................................................................198
Forwardy.....................................................................................................................................................................198
Opce v porovnání s forwardy......................................................................................................................................198
Swapy..........................................................................................................................................................................199
Dohody o budoucích úrokových sazbách (FRA)..........................................................................................................199
Úvěrové deriváty ........................................................................................................................................................199
Swapy úvěrového selhání ...........................................................................................................................................200
Finanční nástroje, které nepatří k finančním derivátům ............................................................................................200
Zaměstnanecké opce na akcie (F.72)..........................................................................................................................201
Oceňování transakcí s finančními deriváty a zaměstnaneckými opcemi na akcie......................................................201
Ostatní pohledávky/závazky (F.8)............................................................................................................................202
Obchodní úvěry a zálohy (F.81) ..................................................................................................................................203
Ostatní pohledávky a závazky jiné než obchodní úvěry a zálohy (F.89) .....................................................................203
Příloha 5.1 KLASIFIKACE FINANČNÍCH TRANSAKCÍ........................................................................................... 205
Klasifikace finančních transakcí podle kategorií .........................................................................................................205
Klasifikace finančních transakcí podle převoditelnosti...............................................................................................206
Strukturované cenné papíry ...................................................................................................................................207
Klasifikace finančních transakcí podle typu důchodu.................................................................................................207
Klasifikace finančních transakcí podle typu úrokové sazby ........................................................................................208
Klasifikace finančních transakcí podle splatnosti........................................................................................................208
Krátkodobá a dlouhodobá splatnost ......................................................................................................................208
Původní doba splatnosti a zbytková doba splatnosti..............................................................................................208
Klasifikace finančních transakcí podle měny ..............................................................................................................208
Míry peněz..............................................................................................................................................................209
Kapitola 6 OSTATNÍ TOKY...................................................................................................................................... 211
Úvod........................................................................................................................................................................211
Ostatní změny aktiv a závazků.................................................................................................................................211
Ostatní změny objemu aktiv a závazků (K.1 až K.6)....................................................................................................211
Ekonomický vznik aktiv (K.1)..................................................................................................................................212
Ekonomický zánik nevyráběných aktiv (K.2) ...........................................................................................................213
Ztráty z katastrof (K.6) ............................................................................................................................................213
Konfiskace bez náhrady (K.4)..................................................................................................................................213
ESA 2010 - Obsah
2015 xi
Ostatní změny objemu jinde neuvedené (K.5) .......................................................................................................214
Změny v klasifikaci (K.6)..........................................................................................................................................215
Změny v sektorové klasifikaci a ve struktuře institucionálních jednotek (K.61).................................................215
Změny v klasifikaci aktiv a závazků (K.62)...........................................................................................................216
Nominální zisky a ztráty z držby (K.7) .........................................................................................................................217
Neutrální zisky a ztráty z držby (K.71).....................................................................................................................218
Reálné zisky a ztráty z držby (K.72).........................................................................................................................219
Zisky a ztráty z držby podle typů finančních aktiv a závazků ......................................................................................219
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (AF.1).........................................................................................................219
Oběživo a vklady (AF.2)...........................................................................................................................................219
Dluhové cenné papíry (AF.3)...................................................................................................................................220
Půjčky (AF.4) ...........................................................................................................................................................221
Účasti (AF.5)............................................................................................................................................................221
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (AF.6)...............................................................................222
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (AF.7).......................................................................................222
Ostatní pohledávky/závazky (AF.8).........................................................................................................................222
Aktiva vedená v cizí měně.......................................................................................................................................222
Kapitola 7 ROZVAHY............................................................................................................................................... 223
Typy aktiv a závazků ................................................................................................................................................224
Definice aktiva ............................................................................................................................................................224
Vyloučení mimo hranice aktiv a závazků .................................................................................................................225
Kategorie aktiv a závazků ........................................................................................................................................225
Vyrobená nefinanční aktiva (AN.1).............................................................................................................................225
Nevyráběná nefinanční aktiva (AN.2) .........................................................................................................................225
Finanční aktiva závazky (AF) .......................................................................................................................................226
Ocenění položek rozvahy.........................................................................................................................................229
Obecné zásady pro oceňování....................................................................................................................................229
Nefinanční aktiva (AN).............................................................................................................................................230
Vyrobená nefinanční aktiva (AN.1).............................................................................................................................230
Fixní aktiva (AN.11).....................................................................................................................................................230
Produkty duševního vlastnictví (AN.117)............................................................................................................230
Náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv (AN.116)..............................................................................231
Zásoby (AN.12)............................................................................................................................................................231
Cennosti (AN.13).........................................................................................................................................................231
Nevyráběná nefinanční aktiva (AN.2) .........................................................................................................................232
Přírodní zdroje (AN.21)...............................................................................................................................................232
Půda (AN.211).....................................................................................................................................................232
Nerostné a energetické rezervy (AN.212)...........................................................................................................232
Ostatní přírodní zdroje (AN.213, AN.214 a AN.215)...........................................................................................232
Smlouvy, pronájmy a licence (AN.22).........................................................................................................................232
Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv (AN.23) .............................................................................................233
Finanční aktiva a závazky (AF) .................................................................................................................................233
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (AF.1).............................................................................................................233
Oběživo a vklady (AF.2)...............................................................................................................................................233
Dluhové cenné papíry (AF.3).......................................................................................................................................234
Půjčky (AF.4) ...............................................................................................................................................................234
Účasti (AF.5)................................................................................................................................................................234
ESA 2010 – Obsah
xii 2015
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (AF.6)...................................................................................235
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (AF.7)...........................................................................................236
Ostatní pohledávky/závazky (AF.8).............................................................................................................................236
Finanční rozvahy......................................................................................................................................................236
Poznámkové položky...............................................................................................................................................237
Předměty dlouhodobé spotřeby (AN.m) ....................................................................................................................237
Přímé zahraniční investice (AF.m1) ............................................................................................................................237
Ohrožené půjčky (AF.m2) ...........................................................................................................................................238
Zachycení ohrožených půjček.....................................................................................................................................238
Příloha 7.1 POPIS JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ AKTIV ........................................................................................ 240
Příloha 7.2 PŘEHLED ZÁPISŮ OD POČÁTEČNÍ ROZVAHY PO KONEČNOU ROZVAHU.................................... 249
Kapitola 8 POSLOUPNOST ÚČTŮ.......................................................................................................................... 253
Úvod........................................................................................................................................................................253
Posloupnost účtů ........................................................................................................................................................253
Posloupnost účtů.....................................................................................................................................................258
Běžné účty...................................................................................................................................................................258
Účet výroby (I) ........................................................................................................................................................258
Účty rozdělení a užití důchodů (II)..........................................................................................................................260
Účty prvotního rozdělení důchodů (II.1).............................................................................................................260
Účet tvorby důchodů (II.1.1)...........................................................................................................................260
Účet rozdělení prvotních důchodů (II.1.2)......................................................................................................265
Účet podnikatelských důchodů (II.1.2.1) ....................................................................................................270
Účet rozdělení ostatních prvotních důchodů (II.1.2.2) ...............................................................................270
Účet druhotného rozdělení důchodů (II.2) .........................................................................................................277
Účet znovurozdělení naturálních důchodů (II.3) ................................................................................................277
Účet užití důchodů (II.4)......................................................................................................................................283
Účet užití disponibilního důchodu (II.4.1).......................................................................................................283
Účet užití upraveného disponibilního důchodu (II.4.2) ..................................................................................283
Účty akumulace (III)....................................................................................................................................................286
Kapitálový účet (III.1)..............................................................................................................................................286
Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů (III.1.1).......................................................286
Účet pořízení nefinančních aktiv (III.1.2) ........................................................................................................286
Finanční účet (III.2) .............................................................................................................................................286
Účet ostatních změn objemu aktiv (III.3.1).....................................................................................................294
Účet přecenění (III.3.2) ...................................................................................................................................294
Účet neutrálních zisků a ztrát z držby (III.3.2.1)..........................................................................................294
Účet reálných zisků a ztrát z držby (III.3.2.2) ..............................................................................................294
Rozvahy (IV) ................................................................................................................................................................306
Počáteční rozvaha (IV.1) .........................................................................................................................................306
Změny v rozvaze (IV.2)............................................................................................................................................306
Konečná rozvaha (IV.3)...........................................................................................................................................306
Účty nerezidentů (V)...............................................................................................................................................311
Běžné účty...................................................................................................................................................................313
Účet výrobků a služeb nerezidentů (V.I).................................................................................................................313
Účet prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (V. II)...........................................................................313
Účty akumulace nerezidentů (V.III) ........................................................................................................................314
ESA 2010 - Obsah
2015 xiii
Kapitálový účet (V.III.1).......................................................................................................................................314
Finanční účet (V.III.2) ..........................................................................................................................................314
Účet ostatních změn aktiv (V.III.3)......................................................................................................................314
Rozvahy (V.IV).............................................................................................................................................................314
Účet výrobků a služeb (0) ........................................................................................................................................323
Souhrnné hospodářské účty ....................................................................................................................................324
Souhrnné ukazatele.................................................................................................................................................335
Hrubý domácí produkt v tržních cenách (HDP)...........................................................................................................335
Provozní přebytek za národní hospodářství celkem...................................................................................................335
Smíšený důchod za národní hospodářství celkem......................................................................................................335
Podnikatelský důchod za národní hospodářství celkem.............................................................................................335
Národní důchod (v tržních cenách).............................................................................................................................335
Národní disponibilní důchod.......................................................................................................................................336
Úspory.........................................................................................................................................................................336
Saldo běžných transferů nerezidentů s rezidenty.......................................................................................................336
Čisté půjčky (+) nebo výpůjčky (-) za národní hospodářství celkem ...........................................................................336
Čisté jmění národního hospodářství celkem ..............................................................................................................336
Výdaje a příjmy vládních institucí ...............................................................................................................................337
Kapitola 9 TABULKY DODÁVEK A UŽITÍ A SOUSTAVA INPUT- OUTPUT TABULEK........................................ 339
Úvod........................................................................................................................................................................339
Statistický nástroj....................................................................................................................................................343
Nástroj pro analýzu .................................................................................................................................................345
Tabulky dodávek a užití podrobněji.........................................................................................................................345
Klasifikace ...................................................................................................................................................................345
Zásady oceňování .......................................................................................................................................................347
Obchodní rozpětí a dopravní přirážky ........................................................................................................................349
Daně z výroby a z dovozu minus dotace na výrobu a na dovoz..................................................................................351
Další základní pojetí................................................................................................................................................353
Doplňkové informace..............................................................................................................................................355
Zdroje údajů a bilancování......................................................................................................................................356
Nástroj pro analýzu a rozšíření ...............................................................................................................................356
Kapitola 10 CENOVÉ A OBJEMOVÉ MÍRY .............................................................................................................. 361
Použití cenových a objemových indexů v národních účtech.....................................................................................362
Integrovaná soustava cenových a objemových indexů ..............................................................................................363
Další cenové a objemové indexy.................................................................................................................................364
Obecné zásady měření cenových a objemových indexů...........................................................................................364
Definice cen a objemu tržních produktů ....................................................................................................................364
Kvalita, cena a homogenní produkty ..........................................................................................................................364
Ceny a objem ..............................................................................................................................................................366
Nové produkty ............................................................................................................................................................368
Zásady pro netržní služby ...........................................................................................................................................369
Zásady pro přidanou hodnotu a HDP..........................................................................................................................371
Specifické problémy při používání zásad..................................................................................................................372
Daně a dotace na produkty a na dovoz ......................................................................................................................372
Ostatní daně z výroby a ostatní dotace na výrobu .....................................................................................................373
Spotřeba fixního kapitálu............................................................................................................................................374
Náhrady zaměstnancům.............................................................................................................................................374
ESA 2010 – Obsah
xiv 2015
Stavy vyrobených fixních aktiv a zásob.......................................................................................................................374
Míry reálného důchodu za národní hospodářství ....................................................................................................375
Cenové a objemové indexy pro prostorové srovnávání ...........................................................................................376
Kapitola 11 OBYVATELSTVO A VSTUPY PRÁCE................................................................................................... 379
Celkový počet obyvatel............................................................................................................................................379
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo ............................................................................................................................381
Zaměstnanost .............................................................................................................................................................381
Zaměstnanci............................................................................................................................................................381
Osoby samostatně výdělečně činné .......................................................................................................................382
Zaměstnanost a sídlo..............................................................................................................................................383
Nezaměstnanost......................................................................................................................................................384
Zaměstnání..............................................................................................................................................................385
Zaměstnání a sídlo ......................................................................................................................................................386
Nezjišťovaná ekonomika .........................................................................................................................................386
Celkový počet odpracovaných hodin .......................................................................................................................387
Podrobné vymezení skutečně odpracovaných hodin.................................................................................................387
Ekvivalence délky plné pracovní doby .....................................................................................................................388
Vstup práce zaměstnance vyjádřený ve stálých náhradách......................................................................................389
Míry produktivity ....................................................................................................................................................389
Kapitola 12 ČTVRTLETNÍ NÁRODNÍ ÚČTY.............................................................................................................. 391
Úvod........................................................................................................................................................................391
Specifické rysy čtvrtletních národních účtů..............................................................................................................392
Doba zachycení...........................................................................................................................................................393
Nedokončená produkce..........................................................................................................................................393
Činnosti soustředěné v určitých obdobích roku .....................................................................................................393
Platby s nízkou četností ..........................................................................................................................................394
Bleskové odhady.........................................................................................................................................................394
Bilancování a zajištění souladu čtvrtletních národních účtů...................................................................................395
Bilancování..........................................................................................................................................................395
Soulad mezi čtvrtletními a ročními účty – zajištění souladu...............................................................................395
Zřetězené míry cenových a objemových změn.......................................................................................................396
Očištění od sezónních a kalendářních vlivů ............................................................................................................397
Posloupnost sestavování zřetězených objemových ukazatelů očištěných od sezónních vlivů...........................398
Kapitola 13 REGIONÁLNÍ ÚČTY ............................................................................................................................... 401
Úvod........................................................................................................................................................................401
Regionální území .....................................................................................................................................................402
Jednotky a regionální účty.......................................................................................................................................403
Institucionální jednotky ..............................................................................................................................................403
Místní činnostní jednotky a regionální výrobní činnosti v členění podle odvětví.......................................................403
Metody regionalizace ..............................................................................................................................................405
Souhrnné ukazatele výrobních činností ...................................................................................................................406
Hrubá přidaná hodnota a hrubý domácí produkt v členění podle regionů ................................................................406
Rozvržení FISIM do uživatelských odvětví ..................................................................................................................407
Zaměstnanost .............................................................................................................................................................407
Náhrady zaměstnancům.............................................................................................................................................407
Přechod z regionální hrubé přidané hodnoty na regionální HDP ...............................................................................407
ESA 2010 - Obsah
2015 xv
Tempa růstu objemu regionální hrubé přidané hodnoty ...........................................................................................408
Regionální účty důchodů domácností......................................................................................................................409
Kapitola 14 FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVATELSKÉ SLUŽBY NEPŘÍMO MĚŘENÉ (FISIM).................................. 413
Pojetí FISIM a dopad jejich rozvržení mezi uživatele na hlavní souhrnné agregáty ..................................................413
Výpočet produkce FISIM v sektorech S.122 a S.125 .................................................................................................415
Požadované statistické údaje .....................................................................................................................................415
Referenční sazby.........................................................................................................................................................416
Interní referenční sazba..........................................................................................................................................416
Externí referenční sazby .........................................................................................................................................417
Podrobné členění FISIM podle institucionálních sektorů ...........................................................................................417
Přidělení FISIM domácnostem v rozdělení na mezispotřebu a konečnou spotřebu ..................................................418
Výpočet dovozu FISIM ............................................................................................................................................419
FISIM v objemovém vyjádření .................................................................................................................................420
Výpočet FISIM v členění podle jednotlivých odvětví ...............................................................................................421
Produkce centrální banky ........................................................................................................................................421
Kapitola 15 SMLOUVY, PRONÁJMY A LICENCE .................................................................................................... 423
Úvod........................................................................................................................................................................423
Rozlišení mezi operativním leasingem, pronájmem zdrojů a finančním leasingem..................................................423
Operativní leasing.......................................................................................................................................................425
Finanční leasing...........................................................................................................................................................426
Pronájem zdrojů .........................................................................................................................................................428
Povolení k využívání přírodního zdroje.......................................................................................................................428
Povolení k provádění specifických činností ................................................................................................................430
Partnerství veřejného a soukromého sektoru ............................................................................................................432
Koncesní smlouvy o poskytování služeb.....................................................................................................................433
Obchodovatelný operativní leasing (AN.221).............................................................................................................433
Výhradní právo na budoucí výrobky a služby (AN.224) ..............................................................................................433
Kapitola 16 POJIŠTĚNÍ.............................................................................................................................................. 435
Úvod........................................................................................................................................................................435
Přímé pojištění............................................................................................................................................................436
Zajištění.......................................................................................................................................................................437
Zúčastněné jednotky...................................................................................................................................................438
Produkce přímého pojištění.....................................................................................................................................438
Zasloužené pojistné ....................................................................................................................................................439
Doplňkové pojistné.....................................................................................................................................................439
Upravené náhrady, na které vznikl nárok, a splatné dávky........................................................................................440
Upravené náhrady, na které vznikl nárok, v neživotním pojištění..........................................................................440
Splatné dávky z životního pojištění.........................................................................................................................442
Pojistné technické rezervy..........................................................................................................................................442
Vymezení produkce pojištění .....................................................................................................................................443
Neživotní pojištění ..................................................................................................................................................443
Životní pojištění ......................................................................................................................................................444
Zajištění...................................................................................................................................................................444
Transakce spojené s neživotním pojištěním.............................................................................................................444
Rozvržení produkce pojištění mezi uživatele..............................................................................................................445
Pojišťovací služby poskytované nerezidentům a nerezidenty ....................................................................................445
ESA 2010 – Obsah
xvi 2015
Účetní zápisy...............................................................................................................................................................445
Transakce životního pojištění ..................................................................................................................................448
Transakce spojené se zajištěním..............................................................................................................................451
Transakce spojené s pomocnými pojišťovacími společnostmi .................................................................................453
Anuity......................................................................................................................................................................453
Zachycení náhrad z neživotního pojištění ................................................................................................................454
Pojetí upravených náhrad...........................................................................................................................................454
Pojetí ztrát z katastrof.................................................................................................................................................454
Kapitola 17 SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ VČETNĚ PENZÍ................................................................................................. 455
Úvod........................................................................................................................................................................455
Programy sociálního pojištění, sociální pomoc a individuální pojistné smlouvy ........................................................456
Sociální dávky..............................................................................................................................................................457
Sociální dávky poskytované vládními institucemi...................................................................................................457
Sociální dávky poskytované jinými institucionálními jednotkami ..........................................................................458
Penze a další formy dávek ......................................................................................................................................458
Dávky sociálního pojištění jiné než penze................................................................................................................458
Programy sociálního zabezpečení jiné než penzijní programy ...................................................................................459
Ostatní programy zaměstnaneckého sociálního pojištění..........................................................................................459
Vykazování stavů a toků podle druhu nepenzijního programu sociálního pojištění ..................................................460
Programy sociálního zabezpečení...........................................................................................................................460
Ostatní nepenzijní programy zaměstnaneckého sociálního pojištění ....................................................................460
Penze.......................................................................................................................................................................461
Druhy penzijních programů ........................................................................................................................................461
Penzijní programy sociálního zabezpečení .............................................................................................................462
Ostatní zaměstnanecké penzijní programy ............................................................................................................463
Příspěvkově definované programy .........................................................................................................................464
Dávkově definované programy...............................................................................................................................464
Hypotetické příspěvkově definované programy a hybridní programy ...................................................................464
Srovnání dávkově definovaných a příspěvkově definovaných programů ..................................................................465
Penzijní administrátor, penzijní správce, penzijní fond a penzijní program více zaměstnavatelů .............................466
Zachycení stavů a toků podle druhu penzijního programu sociálního pojištění ........................................................467
Transakce u penzijních fondů sociálního zabezpečení ...........................................................................................467
Transakce u ostatních penzijních zaměstnaneckých programů .............................................................................469
Transakce u příspěvkově definovaných penzijních programů................................................................................469
Ostatní toky související s příspěvkově definovanými penzijními programy ...........................................................472
Transakce u dávkově definovaných penzijních programů......................................................................................472
Doplňková tabulka naběhlých penzijních nároků k danému datu v systému sociálního pojištění ............................476
Struktura doplňkové tabulky ......................................................................................................................................476
Sloupce tabulky.......................................................................................................................................................480
Řádky tabulky..........................................................................................................................................................481
Počáteční a konečné rozvahy .................................................................................................................................482
Změny penzijních nároků v důsledku transakcí ......................................................................................................482
Změny penzijních nároků v důsledku ostatních hospodářských toků ....................................................................485
Související ukazatele...............................................................................................................................................485
Pojistněmatematické předpoklady.............................................................................................................................486
Nároky narostlé k danému datu .............................................................................................................................486
Diskontní sazba.......................................................................................................................................................487
Růst mezd ...............................................................................................................................................................487
ESA 2010 - Obsah
2015 xvii
Demografické předpoklady.....................................................................................................................................488
Kapitola 18 ÚČTY NEREZIDENTŮ ............................................................................................................................ 491
Úvod........................................................................................................................................................................491
Ekonomické území...................................................................................................................................................492
Sídlo ............................................................................................................................................................................492
Institucionální jednotky...........................................................................................................................................492
Pobočky jako termín v mezinárodních účtech platební bilance ...............................................................................493
Hypotetické rezidentské jednotky ...........................................................................................................................494
Multi-teritoriální podniky........................................................................................................................................494
Zeměpisné členění...................................................................................................................................................495
Mezinárodní účty platební bilance ..........................................................................................................................495
Vyrovnávací položky na běžných účtech systému mezinárodních účtů....................................................................495
Účty sektoru nerezidentů a jejich vztah k mezinárodním účtům platební bilance....................................................497
Účet výrobků a služeb nerezidentů ............................................................................................................................497
Ocenění...................................................................................................................................................................500
Zboží ke zpracování.................................................................................................................................................500
Merchanting ...........................................................................................................................................................502
Zboží, které je předmětem merchantingu..........................................................................................................502
Dovoz a vývoz FISIM ...............................................................................................................................................503
Účet prvotních a druhotných důchodů nerezidentů ..................................................................................................504
Účet prvotních důchodů .........................................................................................................................................505
Důchody z přímých investic ....................................................................................................................................505
Účet druhotných důchodů (běžných transferů) podle BPM6.................................................................................506
Externí kapitálový účet ...............................................................................................................................................506
Finanční účet nerezidentů a investiční pozice vůči zahraničí (IIP ...............................................................................507
Rozvahy sektoru nerezidentů ..................................................................................................................................509
Kapitola 19 EVROPSKÉ ÚČTY.................................................................................................................................. 513
Úvod........................................................................................................................................................................513
Od národních k evropským účtům...........................................................................................................................513
Převod údajů v různých měnách.................................................................................................................................514
Evropské instituce.......................................................................................................................................................515
Účet nerezidentů ........................................................................................................................................................516
Bilancování transakcí ..................................................................................................................................................517
Cenové a objemové míry ............................................................................................................................................517
Rozvahy.......................................................................................................................................................................518
Matice „od koho komu“ .............................................................................................................................................518
Příloha 19.1 ÚČTY EVROPSKÝCH INSTITUCÍ .......................................................................................................... 519
Zdroje..........................................................................................................................................................................519
Užití.............................................................................................................................................................................520
Konsolidace.................................................................................................................................................................521
Kapitola 20 ÚČTY VLÁDNÍCH INSTITUCÍ................................................................................................................. 523
Úvod........................................................................................................................................................................523
Vymezení sektoru vládních institucí ........................................................................................................................523
Identifikace jednotek v rámci vládních institucí .........................................................................................................524
Vládní instituce .......................................................................................................................................................524
Neziskové instituce zatříděné do sektoru vládních institucí...................................................................................525
ESA 2010 – Obsah
xviii 2015
Ostatní jednotky sektoru vládních institucí ............................................................................................................525
Veřejná kontrola .........................................................................................................................................................526
Vymezení tržní/netržní povahy...................................................................................................................................527
Pojem ekonomicky významných cen ......................................................................................................................527
Kritéria subjektu nakupujícího produkci veřejného výrobce..................................................................................527
Produkce se prodává především korporacím a domácnostem ..........................................................................527
Produkce se prodává pouze vládním institucím .................................................................................................527
Produkce se prodává vládním institucím i jiným odběratelům ..........................................................................528
Test tržní/netržní povahy............................................................................................................................................528
Finanční zprostředkování a hranice vládních institucí............................................................................................529
Mezní případy.............................................................................................................................................................529
Vedení podniků.......................................................................................................................................................529
Penzijní fondy .........................................................................................................................................................530
Kvazikorporace .......................................................................................................................................................530
Restrukturalizační agentury....................................................................................................................................531
Privatizační agentury ..............................................................................................................................................531
Anulační struktury ..................................................................................................................................................531
Jednotky pro speciální účel.....................................................................................................................................532
Společné podniky....................................................................................................................................................532
Orgány tržní regulace..............................................................................................................................................533
Nadnárodní orgány.................................................................................................................................................533
Subsektory vládních institucí ......................................................................................................................................533
Ústřední vládní instituce.........................................................................................................................................534
Národní vládní instituce..........................................................................................................................................535
Místní vládní instituce.............................................................................................................................................535
Fondy sociálního zabezpečení ................................................................................................................................536
Prezentace vládní finanční statistiky........................................................................................................................536
Rámec .........................................................................................................................................................................536
Příjmy..........................................................................................................................................................................538
Daně a sociální příspěvky........................................................................................................................................538
Prodej..........................................................................................................................................................................538
Ostatní příjmy .........................................................................................................................................................541
Výdaje .........................................................................................................................................................................542
Náhrady zaměstnancům a mezispotřeba ...............................................................................................................542
Výdaje na sociální dávky.........................................................................................................................................543
Úroky ......................................................................................................................................................................543
Ostatní běžné výdaje ..............................................................................................................................................544
Kapitálové výdaje....................................................................................................................................................544
Souvislost s výdaji vládních institucí na konečnou spotřebu (P.3)..........................................................................544
Výdaje vládních institucí v členění podle funkcí (COFOG) ......................................................................................545
Vyrovnávací položky ...................................................................................................................................................546
Čisté půjčky / čisté výpůjčky (B.9)...........................................................................................................................546
Změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů (B.101).....................................................................546
Financování.................................................................................................................................................................546
Transakce s aktivy...................................................................................................................................................546
Transakce se závazky ..............................................................................................................................................548
Ostatní ekonomické toky............................................................................................................................................549
Účet přecenění........................................................................................................................................................549
ESA 2010 - Obsah
2015 xix
Účet ostatních změn objemu aktiv .........................................................................................................................550
Rozvahy.......................................................................................................................................................................550
Konsolidace.................................................................................................................................................................551
Účetní pravidla související s vládními institucemi....................................................................................................553
Daňové příjmy.............................................................................................................................................................553
Povaha daňových příjmů ........................................................................................................................................553
Daňové dobropisy...................................................................................................................................................554
Částky, které se mají zaznamenat...........................................................................................................................554
Nedobytné částky ...................................................................................................................................................554
Doba zachycení...........................................................................................................................................................555
Zachycení časového rozlišení..................................................................................................................................555
Zachycení časového rozlišení daní..........................................................................................................................555
Úroky ......................................................................................................................................................................556
Diskontované obligace a obligace s nulovým kuponem .....................................................................................557
Indexované cenné papíry....................................................................................................................................557
Finanční deriváty.................................................................................................................................................558
Soudní rozhodnutí ..................................................................................................................................................558
Vojenské výdaje......................................................................................................................................................558
Vztahy vládních institucí s veřejnými korporacemi ....................................................................................................559
Kapitálové investice ve veřejných korporacích a rozdělování výnosů....................................................................559
Kapitálové investice................................................................................................................................................559
Kapitálové injekce...................................................................................................................................................559
Dotace a kapitálové Injekce................................................................................................................................559
Pravidla použitelná za určitých okolností ...........................................................................................................560
Fiskální operace ..................................................................................................................................................561
Rozdělování výnosů veřejných korporací ...............................................................................................................561
Dividendy versus čerpání účastí..........................................................................................................................561
Daně versus čerpání účastí .................................................................................................................................562
Privatizace a znárodnění.........................................................................................................................................562
Privatizace...........................................................................................................................................................562
Nepřímá privatizace............................................................................................................................................562
Znárodnění..........................................................................................................................................................563
Transakce s centrální bankou .............................................................................................................................563
Restrukturalizace, fúze a změny v klasifikaci ......................................................................................................564
Dluhové operace.........................................................................................................................................................564
Převzetí dluhu, zrušení dluhu a odpis dluhu...........................................................................................................564
Převzetí a zrušení dluhu......................................................................................................................................564
Převzetí dluhu zahrnující převod nefinančních aktiv..........................................................................................566
Odpis nebo snížení dluhu........................................................................................................................................566
Jiná restrukturalizace dluhu....................................................................................................................................566
Pořízení dluhu za vyšší než tržní hodnotu...............................................................................................................567
Anulování a finanční výpomoc................................................................................................................................567
Záruky za dluhy.......................................................................................................................................................568
Záruky v podobě finančních derivátů .....................................................................................................................569
Standardizované záruky..........................................................................................................................................569
Jednorázové záruky ................................................................................................................................................569
Sekuritizace.............................................................................................................................................................570
Definice...............................................................................................................................................................570
ESA 2010 – Obsah
xx 2015
Kritéria pro určení prodeje .................................................................................................................................570
Zachycení toků....................................................................................................................................................571
Další záležitosti ...........................................................................................................................................................571
Penzijní závazky ......................................................................................................................................................571
Paušální platby........................................................................................................................................................572
Partnerství veřejného a soukromého sektoru ............................................................................................................572
Rozsah partnerství veřejného a soukromého sektoru............................................................................................572
Ekonomické vlastnictví a zatřídění aktiva ...............................................................................................................573
Účetní problémy .....................................................................................................................................................574
Transakce s mezinárodními a nadnárodními organizacemi....................................................................................575
Rozvojová pomoc....................................................................................................................................................578
Veřejný sektor .........................................................................................................................................................578
Kontrola veřejného sektoru........................................................................................................................................579
Centrální banky...........................................................................................................................................................581
Veřejné kvazikorporace ..............................................................................................................................................581
Jednotky pro speciální účel a nerezidenti...................................................................................................................581
Společné podniky........................................................................................................................................................582
Kapitola 21 VAZBY MEZI PODNIKOVÝMI ÚČTYA NÁRODNÍMI ÚČTY A MĚŘENÍ ČINNOSTI KORPORACÍ ....... 583
Některá specifická pravidla podnikového účetnictví................................................................................................583
Doba zachycení...........................................................................................................................................................584
Podvojné a čtverné zápisy v účetnictví.......................................................................................................................584
Ocenění.......................................................................................................................................................................584
Výkaz zisku a ztráty a rozvaha.....................................................................................................................................584
Národní a podnikové účty: praktické záležitosti ......................................................................................................585
Přenos z podnikových účtů do národních účtů: příklad nefinančních podniků.........................................................586
Koncepční úpravy........................................................................................................................................................586
Úpravy k dosažení souladu s účty jiných sektorů .......................................................................................................586
Příklady úprav za účelem úplnosti údajů ....................................................................................................................587
Specifické záležitosti................................................................................................................................................587
Zisky a ztráty z držby...................................................................................................................................................587
Globalizace..................................................................................................................................................................588
Fúze a akvizice ............................................................................................................................................................588
Kapitola 22 SATELITNÍ ÚČTY ................................................................................................................................... 589
Úvod........................................................................................................................................................................589
Funkční klasifikace ......................................................................................................................................................593
Hlavní charakteristické rysy satelitních účtů............................................................................................................596
Satelitní účty podle funkcí ..........................................................................................................................................596
Speciální sektorové účty .............................................................................................................................................601
Začlenění nepeněžních údajů .....................................................................................................................................605
Mimořádná úroveň podrobnosti a doplňkové pojmy.................................................................................................605
Odlišné základní pojmy...............................................................................................................................................606
Využití modelování a začlenění experimentálních výsledků.......................................................................................607
Navrhování a sestavování satelitních účtů .................................................................................................................608
Devět specifických satelitních účtů..........................................................................................................................609
Zemědělské účty.........................................................................................................................................................609
Environmentální účty..................................................................................................................................................610
Zdravotnické účty .......................................................................................................................................................622
ESA 2010 - Obsah
2015 xxi
Účty výroby sektoru domácností................................................................................................................................624
Účty produktivity a růstu ............................................................................................................................................630
Účty výzkumu a vývoje ...............................................................................................................................................632
Účty sociální ochrany..................................................................................................................................................635
Satelitní účty cestovního ruchu ..................................................................................................................................638
Kapitola 23 KLASIFIKACE ........................................................................................................................................ 641
Úvod........................................................................................................................................................................641
Klasifikace institucionálních sektorů (S)...................................................................................................................642
Klasifikace transakcí a ostatních toků ......................................................................................................................643
Transakce s produkty (P).............................................................................................................................................643
Transakce s nevyráběnými nefinančními aktivy (Kódy NP) ........................................................................................644
Distributivní transakce (D) ..........................................................................................................................................645
Běžné transfery peněžní a naturální (D.5 – D.8) ........................................................................................................646
Transakce s finančními aktivy a závazky (F)................................................................................................................647
Ostatní změny aktiv (K)...............................................................................................................................................648
Klasifikace vyrovnávacích položek a čistého jmění (B).............................................................................................649
Klasifikace rozvahových položek (L).........................................................................................................................650
Klasifikace aktiv (A) .................................................................................................................................................650
Nefinanční aktiva (AN)................................................................................................................................................650
Finanční aktiva (AF).....................................................................................................................................................652
Klasifikace doplňkových položek .............................................................................................................................653
Ohrožené půjčky.........................................................................................................................................................653
Kapitálové služby ........................................................................................................................................................654
Penzijní tabulka...........................................................................................................................................................654
Předměty dlouhodobé spotřeby.................................................................................................................................655
Přímé zahraniční investice ..........................................................................................................................................656
Podmíněné pozice ......................................................................................................................................................656
Oběživo a vklady .........................................................................................................................................................656
Klasifikace dluhových cenných papírů podle zbytkové splatnosti ..............................................................................657
Kótované a nekótované dluhové cenné papíry ..........................................................................................................657
Dlouhodobé půjčky se zbytkovou splatností kratší než jeden rok a dlouhodobé půjčky zajištěné zástavním právem
k nemovitosti ..............................................................................................................................................................657
Kótované a nekótované akcie investičních fondů ......................................................................................................658
Nedoplatky úroků a splátek........................................................................................................................................658
Individuální a celkové remitence................................................................................................................................658
Seskupení a kódování odvětví (A) a produktů (P) ....................................................................................................658
Klasifikace funkcí vládních institucí (COFOG) ...........................................................................................................673
Klasifikace individuální spotřeby podle účelu (COICOP)...........................................................................................675
Klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem (COPNI)...............................................................678
Klasifikace výdajů výrobců podle účelu (COPP)........................................................................................................679
Kapitola 24 ÚČTY....................................................................................................................................................... 681
Tabulka 24.1 Účet 0: účet výrobků a služeb ...............................................................................................................681
Tabulka 24.2 - Úplná posloupnost účtů národního hospodářství...............................................................................682
Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků.....................................................................696
Tabulka 24.4 - Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí..........................................................................706
Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí ............................................................................717
Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností ....................................................................................728
ESA 2010 – Obsah
xxii 2015
Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru neziskových institucí poskytujících služby domácnostem .............739
REJSTŘÍK……. .............................................................................................................................................................. 750
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 1
Kapitola 1 OBECNÉ RYSY A ZÁKLADNÍ PRINCIPY
Obecné rysy
1.01 Evropský systém národních a regionálních účtů (dále jen „ESA 2010“ nebo „ESA“) je mezinárodně
porovnatelný účetní rámec pro systematický a podrobný popis celkového hospodářství (tj. regionu,
země nebo skupiny zemí), jeho jednotlivých složek a jeho vztahů s ostatními hospodářskými celky.
1.02 Předchůdce systému ESA 2010, Evropský systém národních a regionálních účtů (systém ESA 95)
byl zveřejněn v roce 1996
1
. Metodika ESA 2010 uvedena v této příloze, má stejnou strukturu jako
publikace ESA 95, co se týče prvních třinácti kapitol, ale kromě toho obsahuje jedenáct nových
kapitol podrobně rozebírajících aspekty systému, které odrážejí poslední vývoj v oblasti měření
moderních ekonomik nebo při používání systému ESA 95 v Evropské unii (EU).
1.03 Struktura této příručky je následující: Kapitola 1 pojednává o základních rysech systému, pokud jde
o pojetí, stanovuje zásady systému ESA a popisuje základní statistické jednotky a jejich seskupení.
Poskytuje přehled o posloupnosti účtů a podává stručný popis klíčových souhrnných ukazatelů
a úlohy tabulek dodávek a užití a soustavy tabulek vstupů a výstupů (tzv. „input-output tabulek“).
Kapitola 2 popisuje institucionální jednotky používané při měření hospodářství a vysvětluje, jak se
tyto jednotky zatřiďují do sektorů a jiných skupin, aby bylo možno provádět analýzu. Kapitola 3
popisuje všechny transakce, pokud jde o produkty (výrobky a služby) i nevyráběná aktiva
v systému. Kapitola 4 popisuje všechny transakce v hospodářství, které slouží k rozdělování
a přerozdělování důchodů a majetku v hospodářství. Kapitola 5 popisuje finanční transakce
v hospodářství. Kapitola 6 popisuje změny, kterým může podléhat hodnota aktiv v důsledku
neekonomických událostí nebo změn cen. Kapitola 7 popisuje rozvahy a schéma klasifikace aktiv
a závazků. Kapitola 8 stanovuje posloupnost účtů a vyrovnávací položky související s každým
účtem. Kapitola 9 popisuje tabulky dodávek a užití a jejich úlohu při slaďování měr důchodů,
produkce a výdajů v hospodářství. Popisuje rovněž input-output tabulky, které lze odvodit z tabulek
dodávek a užití. Kapitola 10 popisuje koncepční základ pro cenové a objemové míry v souvislosti
s nominálními hodnotami uváděnými v účtech. Kapitola 11 popisuje míry týkající se obyvatelstva
a trhu práce, jež lze používat spolu s mírami národních účtů při ekonomické analýze. Kapitola 12
stručně popisuje čtvrtletní národní účty a vysvětluje, jak se jejich zaměření liší od ročních účtů.
1.04 Kapitola 13 popisuje účely, pojetí a problémy související se sestavováním souboru regionálních
účtů. Kapitola 14 se zabývá měřením finančních služeb poskytovaných finančními
zprostředkovateli a financovaných prostřednictvím čistých úrokových příjmů a odráží dlouholetý
výzkum a vývoj členských států, jehož cílem je získat míru, která je dostatečně robustní
a harmonizovaná ve všech členských státech. Kapitola 15 o smlouvách, pronájmech a licencích je
nezbytná k popisu oblasti, která získává v národních účtech stále větší význam. Kapitoly 16 a 17,
věnované pojištění, sociálnímu pojištění a penzím, popisují, jak je tato problematika ošetřena
1
Nařízení Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve
Společenství (Úř. věst. L 130, 30.11.1996, s.1).
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2 2015
v národních účtech, jelikož otázkám přerozdělování se s postupným stárnutím obyvatelstva věnuje
stále větší pozornost. Kapitola 18 se zabývá účty nerezidentů, které v systému národních účtů
odpovídají účtům systému měření u platební bilance. Kapitola 19 o evropských účtech je také nová
a věnuje se těm aspektům národních účtů, kde evropská institucionální a obchodní uspořádání
vyvolávají otázky, jejichž řešení vyžaduje harmonizovaný přístup. Kapitola 20 popisuje účty sektoru
vládních institucí, což je oblast, jíž je věnována zvláštní pozornost, jelikož otázky fiskální
obezřetnosti ze strany členských států jsou i nadále rozhodující při provádění hospodářské politiky
v EU. Kapitola 21 popisuje vazby mezi podnikovým účetnictvím a národními účty, což je oblast,
která nabývá na významu, neboť nadnárodní korporace zaujímají ve všech zemích stále vyšší
podíl na hrubém domácím produktu (HDP). Kapitola 22 popisuje vztah mezi satelitními účty
a hlavními národními účty. Kapitoly 23 a 24 mají orientační účel; kapitola 23 uvádí klasifikace
používané pro sektory, činnosti a produkty v ESA 2010, zatímco kapitola 24 uvádí úplnou
posloupnost účtů pro každý sektor.
1.05 Struktura ESA 2010 je v souladu s celosvětovými platnými zásadami národního účetnictví,
Systémem národních účtů z roku 2008 (SNA 2008), kromě určitých rozdílů ve způsobu popisu
a větší přesnosti určitých pojmů uvedených v ESA 2010 užívaných pro zvláštní účely EU. Tyto
zásady byly vypracovány v rámci společné odpovědnosti a spolupráce Organizace spojených
národů (OSN), Mezinárodního měnového fondu (MMF), Statistického úřadu Evropské unie
(Eurostat), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světové banky. Systém
ESA 2010 je zaměřen na situaci a potřeby údajů v EU. Stejně jako SNA 2008 je i systém
ESA 2010 sladěn s pojmy a klasifikacemi používanými v mnoha jiných společenských
a ekonomických statistikách (například ve statistice zaměstnanosti, statistice zpracovatelského
průmyslu a statistice zahraničního obchodu). ESA 2010 tudíž slouží jako ústřední rámec pro
společenské a ekonomické statistiky EU a jejích členských států.
1.06 Rámec ESA obsahuje dva hlavní soubory tabulek:
(a) účty institucionálních sektorů;
(b) soustavu input-output tabulek a účty podle odvětví.
1.07 Sektorové účty poskytují systematický popis různých etap ekonomického procesu, jako je výroba,
tvorba důchodů, rozdělování a přerozdělování důchodů, užití důchodů a finanční a nefinanční
akumulace, a to v členění podle institucionálních sektorů. Sektorové účty rovněž zahrnují rozvahy,
které popisují stavy aktiv, závazků a čistého jmění k začátku a ke konci účetního období.
1.08 Soustava input-output tabulek prostřednictvím tabulek dodávek a užití podrobněji popisuje výrobní
proces (strukturu nákladů, vytvořený důchod a zaměstnanost) a toky výrobků a služeb (produkci,
dovoz, vývoz, konečnou spotřebu, mezispotřebu a tvorbu kapitálu podle skupin produktů). V této
soustavě se odrážejí dvě důležitá účetní pravidla: součet důchodů vytvořených v určitém odvětví
se rovná přidané hodnotě vytvořené tímto odvětvím a u každého produktu nebo skupiny produktů
se nabídka rovná poptávce.
1.09 ESA 2010 zahrnuje rovněž i pojmy obyvatelstva a zaměstnanosti. Tyto pojmy jsou důležité pro
sektorové účty, účty podle odvětví a soustavu tabulek dodávek a užití.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 3
1.10 ESA 2010 se neomezuje jen na roční národní účetnictví, nýbrž se používá i pro čtvrtletní účty nebo
účty za kratší či delší období. Používá se i pro regionální účty.
1.11 ESA 2010 existuje vedle SNA 2008 kvůli možnostem využití měr z národních účtů v EU. Členské
státy odpovídají za shromažďování údajů a předložení svých národních účtů za účelem popisu
hospodářské situace své země. Členské státy také sestavují soubor účtů, které jsou předkládány
Komisi (Eurostatu) v rámci programu předávání regulačních údajů pro klíčové účely v oblasti
sociální, hospodářské a fiskální politiky v Unii. Mezi tyto účely patří určení peněžních příspěvků
členských států do rozpočtu EU prostřednictvím „čtvrtého zdroje“, podpora regionů EU
prostřednictvím programu strukturálních fondů a dohled nad hospodářskou výkonností členských
států v rámci postupu při nadměrném schodku a Paktu o stabilitě a růstu.
1.12 Aby se odvody a dávky rozdělovaly podle měr sestavených a předkládaných zcela jednotným
způsobem, musí se hospodářské statistiky používané k těmto účelům sestavovat podle stejných
pojetí a pravidel. ESA 2010 je nařízení stanovující pravidla, konvence, definice a klasifikace, jež se
mají používat při vypracovávání národních účtů v členských státech, které mají být součástí
programu předávání údajů, jak je uvedeno v příloze B tohoto nařízení.
1.13 Vzhledem k velmi vysokým částkám, o které se v rámci systému příspěvků a dávek používaného
v EU jedná, je nezbytné, aby se systém měření používal ve všech členských státech jednotně. Za
těchto okolností je důležité uplatňovat obezřetný přístup k odhadům částek, jež nelze zjistit přímo
na trhu, a vyhnout se při odhadu měr v národních účtech používání postupů založených na
modelech.
1.14 Pojetí ESA 2010 je v některých případech konkrétnější a přesnější než v SNA 2008, aby byl
zajištěn co největší soulad mezi mírami v členských státech odvozenými od národních účtů. Tento
rozhodující požadavek solidních jednotných odhadů vedl k určení základního souboru národních
účtů v EU. V případech, kdy je úroveň jednotnosti měření v různých členských státech
nedostatečná, zahrnují se takové odhady obvykle do takzvaných vedlejších účtů, mezi něž patří
doplňkové tabulky a satelitní účty.
1.15 Příkladem oblasti, kde se považovala za nutnou obezřetnost při vypracovávání ESA 2010, jsou
penzijní závazky. Důvod pro měření těchto položek v rámci ekonomických analýz je velmi pádný,
avšak rozhodující požadavek, aby byly v rámci EU sestavovány účty, které jsou soudržné v čase
i prostoru, si vyžádal obezřetný přístup.
Globalizace
1.16 V důsledku stále globálnější povahy hospodářské činnosti se rozšířil rozsah mezinárodního
obchodu ve všech jeho formách a zvětšily se rovněž problémy, s nimiž se jednotlivé země potýkají
při zaznamenávání výsledků svých tuzemských hospodářství v národních účtech. Globalizace je
dynamický a mnohorozměrný proces, v jehož rámci se zvyšuje mobilita národních zdrojů
v mezinárodním měřítku, zatímco se stále více zvyšuje vzájemná provázanost národních
hospodářství jednotlivých zemí. Charakteristickým rysem globalizace, která může u národních účtů
způsobovat většinu problémů s měřením, je rostoucí podíl mezinárodních transakcí
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
4 2015
uskutečňovaných nadnárodními korporacemi, kde k přeshraničním transakcím dochází mezi
mateřskou firmou, dceřinými společnostmi a pobočkami. Existují však i jiné problémy, jejichž
podrobnější přehled týkající se údajů je následující:
1) tvorba cen u transferů mezi sesterskými korporacemi (oceňování dovozu a vývozu);
2) větší využívání zpracování za poplatek, kdy se se zbožím obchoduje přes mezinárodní
hranice, aniž došlo ke změně vlastnictví (zboží ke zpracování), a tzv. merchantingu;
3) mezinárodní obchodování prostřednictvím internetu, a to jak pro korporace, tak pro
domácnosti;
4) obchodování s aktivy v podobě duševního vlastnictví a jejich využívání po celém světě;
5) pracovníci, kteří pracují v zahraničí a značné částky posílají rodině v tuzemsku (remitence
pracovníků jako součást osobních transferů);
6) nadnárodní korporace provozující svou činnost přes státní hranice, aby maximalizovaly
efektivitu výroby a minimalizovaly celkové daňové zatížení. To může vést k vytvoření
umělých firemních struktur, které nemusí odrážet ekonomickou realitu;
7) využívání tzv. off-shore prostředků financování (jednotek pro speciální účel a jiných forem)
k zajištění financí na globální aktivity;
8) reexport zboží a přeprava zboží v EU mezi členskými státy po vstupu do Unie
(kvazipřeprava);
9) zvýšení množství vztahů týkajících se přímých zahraničních investic a potřeba identifikovat
a účtovat toky přímých investic.
1.17 Všechny tyto stále častější aspekty globalizace způsobují, že zachycování a přesné měření
přeshraničních toků představuje pro národní statistiky čím dál větší problém. I při komplexním
a stabilním systému sběru údajů a měření bude pro položky v sektoru nerezidentů (a tudíž
i v mezinárodních účtech, které se vyskytují v platební bilanci) globalizace zvyšovat potřebu
zvláštního úsilí k zachování kvality národních účtů za všechna hospodářství a jejich seskupení.
Možnosti využití systému ESA 2010
Rámec pro analýzu a politiku
1.18 Rámec ESA lze používat pro analýzu a hodnocení:
(a) struktury národního hospodářství. Příklady použitých typů měr jsou:
1) přidaná hodnota a zaměstnanost podle odvětví;
2) přidaná hodnota a zaměstnanost podle regionů;
3) rozdělení důchodů podle sektorů;
4) dovoz a vývoz podle skupin produktů;
5) výdaje na konečnou spotřebu v členění podle jednotlivých funkcí a skupin produktů;
6) tvorba fixního kapitálu a stav fixního kapitálu podle odvětví;
7) skladba stavů a toků finančních aktiv podle druhů aktiv a podle sektorů;
(b) určitých úseků nebo aspektů hospodářství. Mezi příklady patří:
1) bankovnictví a finance v národním hospodářství;
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 5
2) úloha vládních institucí a jejich finanční pozice;
3) hospodářství určitého regionu (ve srovnání s celým národním hospodářstvím);
4) úrovně úspor a dluhů domácností;
(c) vývoje hospodářství v čase. Mezi příklady patří:
1) analýza temp růstu HDP;
2) analýza inflace;
3) analýza sezónnosti ve výdajích domácností na základě čtvrtletních účtů;
4) analýza změn významnosti jednotlivých druhů finančních nástrojů v čase, například
zvýšeného významu finančních derivátů;
5) srovnání odvětvové struktury národního hospodářství v delším období;
(d) celkového hospodářství ve vztahu k hospodářstvím jiných zemí. Mezi příklady patří:
1) porovnání úlohy a velikosti vládních institucí v jednotlivých členských státech EU;
2) rozbor vzájemných vztahů mezi národními hospodářstvími EU při zohlednění
členských států a jejich regionů;
3) rozbor skladby a určení vývozu v EU;
4) porovnání temp růstu HDP a disponibilního důchodu na jednoho obyvatele v EU
a v jiných vyspělých ekonomikách.
1.19 Pro EU a její členské státy hrají údaje z ESA významnou úlohu při formulování a sledování jejich
sociálních a hospodářských politik.
Možnosti využití rámce ESA dokládají tyto příklady:
(a) sledování a řízení tvorby makroekonomické a měnové politiky v eurozóně a definování
kritérií sbližování pro hospodářskou a měnovou unii z hlediska údajů národních účtů (např.
temp růstu HDP);
(b) definování kritérií pro postup při nadměrném schodku: míry vládního deficitu a dluhu;
(c) poskytování finanční podpory regionům v EU: přidělování výdajových prostředků regionům
využívá statistické údaje z regionálních účtů;
(d) určování vlastních zdrojů v rozpočtu EU. Ty závisí na údajích z národních účtů třemi
způsoby:
1) celkové zdroje EU se určují jako procentní podíl ze součtu hrubých národních
důchodů (HND) členských států;
2) třetím vlastním zdrojem EU jsou vlastní zdroje pocházející z DPH. Příspěvky
členských států do tohoto zdroje jsou ve velké míře určeny údaji z národních účtů,
protože tyto údaje se používají k výpočtu průměrné sazby DPH;
3) relativní výše příspěvků členských států pro čtvrtý vlastní zdroj EU je založena na
odhadech jejich hrubého národního důchodu. Tyto odhady jsou základem pro většinu
plateb členských států.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
6 2015
Charakteristické rysy pojetí ESA 2010
1.20 Pro zajištění rovnováhy mezi potřebami údajů a možnostmi poskytování údajů má pojetí ESA 2010
několik důležitých vlastností. Systém ESA se vyznačuje tím, že účty jsou:
(a) mezinárodně porovnatelné;
(b) sladěné s ostatními sociálními a hospodářskými statistickými systémy;
(c) konzistentní;
(d) sestavitelné, což znamená, že je lze v praxi měřit;
(e) odlišné od většiny případů administrativního pojetí;
(f) dlouhodobě zavedené a ustálené;
(g) zaměřené na popis ekonomického procesu v peněžním, snadno pozorovatelném vyjádření;
(h) použitelné v různých situacích a pro různé účely.
1.21 Pojmy v ESA 2010 jsou mezinárodně porovnatelné, neboť:
(a) pojmy v ESA 2010 jsou v souladu s pojmy v mezinárodně užívaných pravidlech pro národní
účetnictví, tj. SNA 2008;
(b) pro členské státy je ESA 2010 normou pro poskytování údajů z národních účtů všem
mezinárodním organizacím;
(c) mezinárodní porovnatelnost pojmů je rozhodující při porovnávání statistik za různé země.
1.22 Pojmy v ESA 2010 jsou harmonizovány s pojmy v jiných sociálních a hospodářských statistikách,
neboť ESA 2010 používá pojmy a klasifikace (např. Statistická klasifikace ekonomických aktivit
v Evropské unii NACE Rev. 2
2
), které se rovněž používají pro jiné sociální a hospodářské statistiky
členských států, např. ve statistice zpracovatelského průmyslu, statistice zahraničního obchodu
a statistice zaměstnanosti, přičemž pojmové rozdíly byly omezeny na minimum. Dále jsou tyto
pojmy v ESA 2010 a klasifikace používané v EU sladěny s pojmy a klasifikacemi používanými
v rámci OSN.
Toto sladění se sociálními a hospodářskými statistikami napomáhá vzájemnému propojení
a porovnatelnosti údajů, takže může být zajištěna kvalita údajů v národních účtech. Kromě toho lze
informace obsažené v těchto zvláštních statistikách lépe vztahovat k celkovým statistickým údajům
za národní hospodářství.
1.23 Společné pojmy používané v celém rámci národního účetnictví a v ostatních sociálních
a ekonomických statistických systémech umožňují odvození sourodých měr. Lze vypočítat
například tyto poměrové ukazatele:
(a) údaje o produktivitě, jako je přidaná hodnota připadající na odpracovanou hodinu (tyto údaje
vyžadují sourodost pojetí přidané hodnoty a odpracovaných hodin);
(b) disponibilní národní důchod na obyvatele (tento poměr vyžaduje sourodost pojetí
disponibilního národního důchodu a měr týkajících se obyvatelstva);
2
Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí Nařízení statistická klasifikace
ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES
o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 7
(c) tvorba fixního kapitálu jako procentní podíl ze stavu fixního kapitálu (tento poměr vyžaduje
sourodost definic uvedených toků a stavů);
(d) deficit vládních institucí a dluh v procentech hrubého domácího produktu (tyto údaje vyžadují
sourodost pojetí vládního deficitu, vládního dluhu a hrubého domácího produktu).
Vnitřní konzistence pojmů umožňuje odvodit odhady jako reziduální položky, např. úspory lze
odhadnout jako rozdíl mezi disponibilním důchodem a výdaji na konečnou spotřebu.
1.24 Pojmy v ESA 2010 se používají s ohledem na shromažďování údajů a měření a jejich naplnění se
v pokynech k sestavování účtů projevuje několika způsoby:
(a) činnosti nebo položky jsou popisovány pouze v případě, že je jejich velikost významná.
Například výroba výrobků ve vlastní režii domácnostmi, jako je tkaní látek a hrnčířská
výroba, se nezaznamenává jako výroba, protože pro země EU jsou tyto činnosti
nevýznamné;
(b) u některých jevů jsou dány pokyny, jak je odhadovat. Například při vymezení spotřeby
fixního kapitálu se hovoří o lineárních odpisech. Pro odhad stavu fixního kapitálu se má
používat metoda průběžné inventarizace, pokud chybí přímé informace o stavu fixních aktiv.
Jiným příkladem je ocenění produkce ve vlastní režii: v zásadě se oceňuje v základních
cenách, ale pokud je to nutné, lze základní ceny odhadnout sečtením příslušných
jednotlivých nákladů;
(c) byly přijaty některé konvence. Například všechny kolektivní služby poskytované vládními
institucemi se klasifikují jako výdaje na konečnou spotřebu.
1.25 Údaje potřebné pro statistiky národních účtů však nemusí být snadné shromažďovat přímo, jelikož
základní pojetí se obvykle liší od pojetí, z nichž vycházejí administrativní zdroje údajů. Mezi
příklady administrativních údajů patří podnikové účty, záznamy o různých druzích daní (DPH, dani
z příjmů fyzických osob, dovozních dávkách apod.), údaje o sociálním zabezpečení a údaje
z bankovního dohledu a dozoru nad pojišťovnami. Tyto administrativní údaje často slouží jako
vstupy pro sestavování národních účtů. Obvykle se přetvářejí tak, aby byly v souladu s ESA.
Pojetí ESA se obvykle liší od svých administrativních protějšků, a to takto:
(a) administrativní pojetí je v různých zemích odlišné. Za použití administrativního pojetí tudíž
nelze dosáhnout mezinárodní porovnatelnosti;
(b) administrativní pojetí se v průběhu času mění. Za použití administrativního pojetí tudíž nelze
provádět srovnání v čase;
c) pojetí, na nichž jsou založeny administrativní zdroje údajů, nejsou obvykle v různých
administrativních systémech ve vzájemném souladu. Vzájemné propojení a srovnávání
údajů, které je rozhodující při sestavování údajů národních účtů, je však možné pouze tehdy,
jsou-li jednotlivá pojetí sourodá;
(d) administrativní pojetí není obvykle nejvhodnější pro ekonomickou analýzu a hodnocení
hospodářské politiky.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
8 2015
1.26 Administrativní zdroje údajů nicméně vyhovují potřebám údajů národních účtů a jiných statistik
velmi dobře, neboť:
(a) pojetí a klasifikace původně určené pro statistické účely lze rovněž přijmout pro
administrativní účely, například klasifikaci vládních výdajů podle jejich druhu;
(b) administrativní zdroje údajů explicitně zohledňují (jednotlivé) potřeby údajů statistik; to platí
například pro systém Intrastat pro poskytování informací o dodávkách zboží mezi členskými
státy.
1.27 Hlavní pojmy v ESA jsou dlouhodobě zavedené a ustálené, neboť:
(a) jsou již mnoho let schváleny jako mezinárodní norma;
(b) v jednotlivých po sobě jdoucích vydáních mezinárodních pravidel národního účetnictví se
mění jen velmi málo základních pojmů.
Tato pojmová návaznost omezuje potřebu přepočítávat časové řady. Dále omezuje zranitelnost
metodiky z hlediska národních a mezinárodních politických tlaků. Z těchto důvodů mohou údaje
z národních účtů sloužit jako objektivní databáze pro hospodářskou politiku a analýzu.
1.28 Pojetí ESA 2010 se soustřeďuje na popis ekonomického procesu v peněžním a snadno
pozorovatelném vyjádření. Stavy a toky, které nelze snadno pozorovat v peněžním vyjádření nebo
které nemají jasně stanovené peněžní protipoložky, se v systému ESA nezaznamenávají.
Tato zásada se neuplatňuje striktně, protože je nutno přihlížet rovněž k požadavku souladnosti
a k potřebám uživatelů. Souladnost například vyžaduje, aby se hodnota kolektivních služeb
poskytovaných vládními institucemi zaznamenávala jako produkce, protože placení náhrad
zaměstnancům a nákupy všech druhů výrobků a služeb vládními institucemi jsou snadno
pozorovatelné v peněžním vyjádření. Pro účely ekonomické analýzy a politiky navíc sledování
kolektivních služeb vládních institucí ve vztahu k ostatním částem národního hospodářství zvyšuje
užitečnost národních účtů jako celku.
1.29 Rozsah pojetí ESA lze doložit zvážením některých důležitých mezních případů.
Do rámce výroby v ESA se zaznamenávají tyto případy (viz odstavce 3.07 až 3.09):
(a) poskytování individuálních a kolektivních služeb vládními institucemi;
(b) poskytování služeb bydlení ve vlastní režii vlastníky domů a bytů;
(c) výroba zboží pro vlastní konečnou spotřebu, např. zemědělských výrobků;
(d) stavební práce ve vlastní režii včetně individuální bytové výstavby;
(e) poskytování služeb placeným domácím personálem;
(f) chov ryb v rybářských farmách;
(g) nelegální výroba, pokud se všechny zúčastněné jednotky na transakci podílejí dobrovolně;
(h) výroba, z níž výnosy nejsou plně přiznány daňovým úřadům, například pokoutní výroba
textilu.
1.30 Do rámce výroby nepatří a v ESA se nezaznamenávají:
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 9
(a) domácí a osobní služby poskytované a spotřebovávané v téže domácnosti, například úklid,
příprava jídel nebo péče o nemocné či staré osoby;
(b) dobrovolnické služby, jejichž výsledkem nejsou výrobky, například bezplatné pečování
nebo úklid;
(c) přirozený přírůstek ryb na otevřených mořích.
1.31 ESA zaznamenává veškerou produkci, která je výsledkem výroby v rámci vymezení výroby.
Produkce pomocných činností se však nezaznamenává. Všechny vstupy spotřebovávané v rámci
pomocné činnosti se považují za vstupy do hlavní činnosti, jíž tato pomocná činnost slouží. Pokud
závod, který vykonává pouze pomocné činnosti, je statisticky sledovatelný, tzn., že jsou snadno
dostupné samostatné účty za jeho výrobu, nebo pokud se nachází v zeměpisně odlišném místě
než závod, kterému poskytuje své služby, musí se zaznamenat jako samostatná jednotka a účetně
zařadit do odvětvové klasifikace, která odpovídá jeho hlavní činnosti, a to jak v národních, tak
v regionálních účtech. Pokud nejsou k dispozici vhodné základní údaje, lze produkci pomocné
činnosti odhadnout sečtením nákladů.
1.32 Pokud se činnosti považují za výrobu a jejich produkce se zaznamenává, pak se zaznamenává
rovněž odpovídající důchod, zaměstnanost, konečná spotřeba atd. Jelikož se například
poskytování služeb bydlení ve vlastní režii vlastníky domů a bytů zaznamenává jako výroba,
zaznamenává se i důchod a výdaje na konečnou spotřebu, které pro tyto vlastníky produkuje.
Jelikož do služeb obydlí poskytovaných jejich vlastníky z povahy věci nevstupuje práce,
zaměstnanost se nezaznamenává. Tento postup zachovává soulad se systémem statistiky práce,
ve kterém se u vlastnictví domů a bytů nezaznamenává žádná zaměstnanost. Jestliže se činnosti
nezaznamenávají jako výroba, platí to opačně: domácí služby poskytované a spotřebované v téže
domácnosti nevytvářejí důchod ani výdaje na konečnou spotřebu a nesouvisí s nimi žádná
zaměstnanost.
1.33 ESA rovněž stanoví konvence týkající se:
(a) oceňování produkce vládních institucí;
(b) oceňování produkce pojišťovacích služeb a finančních zprostředkovatelských služeb
nepřímo měřených (FISIM);
(c) zaznamenávání všech kolektivních služeb poskytovaných vládními institucemi jako výdaje
na konečnou spotřebu, a nikoli jako mezispotřeba.
Klasifikace podle sektorů
1.34 Sektorové účty se vytvářejí zařazením jednotek do sektorů, což umožňuje popisovat transakce
a vyrovnávací položky účtů v členění podle sektorů. Popis podle sektorů odhaluje mnoho klíčových
ukazatelů pro účely hospodářské a fiskální politiky. Hlavními sektory jsou domácnosti, vládní
instituce, korporace (finanční podniky a nefinanční instituce), neziskové instituce sloužící
domácnostem (NISD) a nerezidenti.
Důležité je rozlišení mezi tržní a netržní činností. Subjekt kontrolovaný vládními institucemi,
u něhož se ukáže, že se jedná o tržní korporaci, se zatřídí do sektoru korporací, mimo sektor
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
10 2015
vládních institucí. Úrovně schodku a zadlužení korporace tudíž nebudou součástí vládního deficitu
a dluhu.
1.35 Je důležité stanovit jasná a jednoznačná kritéria pro zatříďování subjektů do jednotlivých sektorů.
Veřejný sektor je tvořen všemi institucionálními jednotkami, které jsou rezidenty v daném
hospodářství a které jsou kontrolovány vládními institucemi. Soukromý sektor je tvořen všemi
ostatními rezidentskými jednotkami.
Tabulka 1.1 uvádí kritéria používaná k rozlišení mezi veřejným a soukromým sektorem a dále
v rámci veřejného sektoru mezi sektorem vládních institucí a sektorem veřejných korporací
a v rámci soukromého sektoru mezi sektorem neziskových institucí sloužících domácnostem
a sektorem soukromých korporací.
Tabulka 1.1
Kritéria
Pod kontrolou vládních institucí
(Veřejný sektor)
Pod soukromou kontrolou
(Soukromý sektor)
Netržní produkce Vládní instituce NISD
Tržní produkce Veřejné korporace Soukromé korporace
1.36 Kontrola je definována jako schopnost určovat obecnou politiku nebo program institucionální
jednotky. Podrobnosti k definici kontroly je uvedena v odstavcích 2.35 až 2.39.
1.37 Rozlišení mezi tržními a netržními subjekty, a tudíž u subjektů veřejného sektoru jejich klasifikace
do sektoru vládních institucí nebo do sektoru korporací, se provádí podle následujícího pravidla:
Činnost se považuje za tržní, pokud se s příslušnými výrobky a službami obchoduje za těchto
podmínek:
1) prodávající jednají tak, aby v dlouhodobém horizontu maximalizovali svůj zisk, čehož
dosahují tím, že své výrobky a služby prodávají volně na trhu komukoli, kdo je připraven
zaplatit požadovanou cenu;
2) kupující jednají tak, aby maximalizovali užitnou hodnotu, kterou získávají, vzhledem ke svým
omezeným zdrojům, a to tím, že nakupují produkty podle toho, které z nich nejlépe splňují
jejich potřeby při nabízené ceně;
3) efektivní trhy existují tam, kde prodávající a kupující mají přístup na trh a k informacím
o něm. Efektivní trh může fungovat, i když tyto podmínky nejsou dokonale splněny.
1.38 Úroveň podrobnosti v metodickém rámci ESA umožňuje pružnost: některé pojmy se v systému
ESA explicitně nevyskytují, ale přesto z něho mohou být snadno odvozeny. Příkladem je vytvoření
nových sektorů přeskupením subsektorů definovaných v rámci ESA.
1.39 Pružnost je dána také možností zavádět doplňková kritéria, která nejsou v rozporu s logikou
systému. Tato kritéria mohou například umožnit sestavení účtů jednotlivých subsektorů podle
stupně zaměstnanosti u výrobních jednotek nebo velikosti důchodů u domácností.
U zaměstnanosti lze zavést ještě dílčí klasifikaci podle úrovně vzdělání, podle věku a podle
pohlaví.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 11
Satelitní účty
1.40 Pro některé potřeby údajů by se měly sestavovat samostatné satelitní účty.
Mezi příklady patří:
(a) matice sociálního účetnictví;
(b) úloha cestovního ruchu v národním hospodářství;
(c) analýza nákladů a financování zdravotní péče;
(d) výzkum a vývoj uznaný za tvorbu kapitálu v podobě duševního vlastnictví;
(e) vykazování lidského kapitálu jako aktiva v národním hospodářství;
(f) analýza důchodů a výdajů domácností na základě mikroekonomicky orientovaného pojetí
důchodů a výdajů;
(g) vzájemné vztahy mezi životním prostředím a hospodářstvím;
(h) výroba v domácnostech;
(i) analýza změn blahobytu;
(j) analýza rozdílů mezi národními účty a údaji z podnikového účetnictví a jejich vlivu na trh
cenných papírů a devizový trh;
(k) odhady daňových výnosů.
1.41 Satelitní účty slouží pro tyto potřeby údajů tím, že:
(a) zobrazují větší podrobnosti tam, kde je to nutné, a vynechávají nadbytečné podrobnosti;
(b) rozšiřují rozsah účetního rámce připojením nepeněžních informací, například údajů
o znečišťování a o aktivech pro ochranu životního prostředí;
(c) mění některá základní pojetí, například rozšířením pojetí tvorby kapitálu o výdaje na
vzdělávání.
1.42 Matice sociálního účetnictví je maticové zobrazení, které vytváří vazby mezi tabulkami dodávek
a užití a sektorovými účty. Matice sociálního účetnictví poskytuje doplňkové informace o úrovni
a struktuře zaměstnanosti pomocí dalšího rozčlenění náhrad zaměstnancům podle druhů
zaměstnaných osob. Toto další členění se používá jednak u využití práce podle odvětví, jak je
zobrazeno v tabulkách užití, a jednak u nabídky práce podle sociálněekonomických podskupin,
která je zachycena na účtu rozdělení prvotních důchodů pro jednotlivé subsektory sektoru
domácností. Tímto způsobem se systematicky zobrazuje nabídka a užití různých kategorií práce.
1.43 V satelitních účtech musí být zachována všechna základní pojetí a klasifikace ústředního rámce
ESA 2010. Změny v pojetí se zavádějí pouze tehdy, pokud je to účelem daného satelitního účtu.
V takových případech musí satelitní účet zahrnovat rovněž tabulku zobrazující vazbu mezi hlavními
souhrnnými ukazateli satelitního účtu a odpovídajícími ukazateli ústředního rámce. Tímto
způsobem si ústřední rámec zachovává úlohu doporučeného rámce a současně jsou řádně
zohledněny konkrétnější potřeby.
1.44 Obecně ústřední rámec nezahrnuje ukazatele stavů a toků, které nejsou snadno zjistitelné
v peněžním vyjádření (nebo které nemají jasně stanovenou peněžní protipoložku). K analýze
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
12 2015
takových stavů a toků, vzhledem k jejich povaze, obvykle dobře slouží také sestavení statistik
v nepeněžním vyjádření, např.:
(a) výrobu v domácnostech lze popsat pomocí doby v hodinách rozvržené na alternativní užití;
(b) vzdělávání lze popsat pomocí druhu vzdělání, počtu žáků, průměrného počtu let nutných
k dosažení ukončeného vzdělání atd.;
(c) vliv znečišťování životního prostředí lze popsat pomocí změn počtu žijících biologických
druhů, zdravotního stavu stromů v lese, objemu odpadu, množství oxidu uhelnatého
a radiace apod.
1.45 Satelitní účty umožňují provázat tyto statistiky v nepeněžním vyjádření s ústředním rámcem
národních účtů. Toto provázání je umožněno tím, že se na dané nepeněžní statistiky aplikuje
klasifikace používaná v ústředním rámci, například klasifikace podle druhu domácnosti nebo
klasifikace podle odvětví. Tímto způsobem lze sestavit konzistentní rozšířený rámec. Tento rámec
pak může sloužit jako databáze pro analýzu a vyhodnocení všech druhů vzájemného působení
mezi proměnnými v ústředním rámci a odpovídajícími proměnnými v rozšířené části.
1.46 Ústřední rámec a jeho hlavní souhrnné ukazatele nepopisují změny blahobytu. Rozšířené účty
mohou být navrženy tak, aby zahrnovaly také imputované peněžní hodnoty, jako například:
(a) domácí a osobní služby vytvářené a spotřebovávané v téže domácnosti;
(b) změny rozsahu volného času;
(c) výhody a nevýhody života ve městě;
(d) nerovnosti v rozdělení důchodů mezi lidmi.
1.47 Rozšířené účty mohou rovněž překlasifikovat konečné výdaje na některé politováníhodné potřeby
(například výdaje na obranu) do mezispotřeby, tj. do výdajů, které nepřispívají k blahobytu.
Podobně škody způsobené povodněmi a jinými přírodními pohromami lze klasifikovat jako
mezispotřebu, tj. jako snížení (absolutního) blahobytu. Tímto způsobem lze zkonstruovat velmi
hrubý a velmi nedokonalý ukazatel změn blahobytu. Avšak blahobyt má mnoho rozměrů, z nichž
pro většinu není peněžní vyjádření nejvhodnější. Lepším řešením pro měření blahobytu je proto
použít pro každý rozměr samostatné ukazatele a jednotky měření. Ukazatelem může být například
dětská úmrtnost, naděje dožití, gramotnost dospělých a národní důchod na obyvatele. Tyto
ukazatele by mohly být zahrnuty do satelitního účtu.
1.48 Za účelem získání soudržného, mezinárodně slučitelného rámce se v ESA nepoužívají
administrativní pojetí. Nicméně pro všechny účely národních účtů může být získávání údajů
založených na administrativním pojetí velmi užitečné. Například pro odhady daňových výnosů jsou
nezbytné statistiky zdanitelných důchodů. Tyto statistiky lze vytvořit provedením určitých úprav ve
statistice národních účtů.
1.49 Podobný přístup lze zvolit u pojmů používaných v národohospodářské politice, například u:
(a) pojetí inflace používaného pro zvyšování penzí, dávek v nezaměstnanosti nebo platů
státních zaměstnanců;
(b) pojetí daní, sociálních příspěvků, vládních institucí a kolektivního sektoru používaného
v diskusi o optimální velikosti kolektivního sektoru;
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 13
(c) pojetí „strategických“ sektorů či odvětví používaného v národohospodářské politice nebo
v hospodářské politice EU;
(d) pojetí „podnikatelských investic“ používaného v národohospodářské politice;
(e) tabulky znázorňující úplné zaznamenávání penzí.
Satelitní účty nebo doplňkové tabulky mohou takové potřeby údajů uspokojovat.
ESA 2010 a SNA 2008
1.50 ESA 2010 vychází z pojetí SNA 2008, který stanoví pravidla pro sestavování národních účtů pro
všechny země světa. Přesto však mezi ESA 2010 a SNA 2008 existuje několik rozdílů:
(a) rozdíly v prezentaci:
1) v ESA 2010 jsou některé samostatné kapitoly o transakcích s produkty, rozdělovacích
transakcích a finančních transakcích. Naopak v SNA 2008 jsou tyto transakce
vysvětleny v kapitolách uspořádaných podle účtů, například v kapitolách o účtu
výroby, o účtu prvotního rozdělení důchodů, o kapitálovém účtu a o účtu nerezidentů;
2) ESA 2010 popisuje určitý pojem uvedením definice a výčtem toho, co je zahrnuto a co
vyloučeno. SNA 2008 obvykle popisuje jednotlivé pojmy obecněji a vysvětluje důvody
přijatých konvencí;
(b) pojetí ESA 2010 je v některých případech konkrétnější a přesnější než v SNA 2008:
1) SNA 2008 neobsahuje zvláštní kritéria pro rozlišování mezi tržní produkcí, produkcí
pro vlastní konečnou spotřebu a netržní produkcí. V ESA jsou proto uvedeny
podrobnější pokyny k zajištění jednotného přístupu;
2) ESA 2010 předpokládá, že některé druhy výroby výrobků domácnostmi, například
tkaní látek a výroba nábytku, nejsou v členských státech významné, a tudíž nemusí
být zaznamenávány;
3) ESA 2010 odkazuje na institucionální opatření v EU, jako je například systém Intrastat
pro záznam toků zboží uvnitř EU nebo pro stanovení příspěvků, jež členské státy
odvádějí Evropské unii;
4) ESA 2010 obsahuje zvláštní klasifikace EU, například klasifikace produkce podle
činností (CP(A)
3
pro produkty a NACE Rev. 2 pro odvětví (obě tyto klasifikace jsou
v souladu s odpovídajícími klasifikacemi OSN);
5) ESA 2010 obsahuje doplňkovou klasifikaci pro všechny vnější transakce: ty se dělí na
transakce mezi rezidenty EU a transakce s rezidenty zemí mimo EU;
6) ESA 2010 ve srovnání s SNA 2008 obsahuje odlišné uspořádání subsektorů sektoru
finančních institucí, aby vyhovovaly potřebám evropské měnové unie. Systém
ESA 2010 může být specifičtější než systém SNA 2008, protože ESA 2010 se v prvé
řadě používá v členských státech. Pro potřeby údajů v Unii by měl být systém ESA
také specifičtější.
3
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 451/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se zavádí nová
statistická klasifikace produkce podle činností (CPA) (Úř. věst. L 145, 4.6.2008, s. 65).
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
14 2015
ESA 2010 a ESA 95
1.51 ESA 2010 se od ESA 95 liší svým rozsahem i pojetím. Většina rozdílů odpovídá rozdílům mezi
SNA 1993 a SNA 2008. Mezi hlavní rozdíly patří:
(a) uznání výzkumu a vývoje jako tvorby kapitálu, jež vede ke vzniku aktiv v podobě duševního
vlastnictví. Tato změna se zaznamená na satelitním účtu a do základních účtů se zahrne,
až mezi členskými státy bude pozorovatelná dostatečná stabilnost a harmonizace měr;
(b) výdaje na zbraňové systémy, které vyhovují obecné definici aktiv, byly klasifikovány jako
tvorba fixního kapitálu, a nikoli jako výdaje na mezispotřebu;
(c) pro tržní produkci bylo zavedeno analytické pojetí kapitálových služeb, takže lze vytvořit
doplňkovou tabulku, ve které jsou tyto služby zobrazeny jako součást přidané hodnoty;
(d) bylo rozšířeno vymezení finančních aktiv, aby zahrnovalo větší škálu smluv o finančních
derivátech;
(e) nová pravidla pro zaznamenávání nároků na penzi. Do účetnictví byla zavedena doplňková
tabulka, která umožňuje zaznamenávat odhady u všech fondových i nefondových nároků ze
sociálního pojištění. V této tabulce, která ukazuje nároky a související toky u všech
soukromých a veřejných fondových i nefondových penzijních programů, včetně penzijních
programů sociálního zabezpečení, jsou v plném rozsahu uvedeny informace potřebné pro
komplexní analýzu;
(f) uplatňování pravidel o změně vlastnictví zboží se stalo univerzálním, což vedlo ke změnám
v zaznamenávání merchantingu a výrobků odeslaných ke zpracování, a to jak v zahraničí,
tak v tuzemském hospodářství. To má za následek, že se výrobky zasílané ke zpracování do
zahraničí zaznamenávají na základě čisté výše, na rozdíl od zaznamenávání v hrubé výši,
jak tomu bylo v SNA 1993 a v ESA 95. Tato změna má významné důsledky pro
zaznamenávání těchto činností v rámci dodávek a užití;
(g) je poskytnuto více pokynů ohledně finančních institucí obecně, a zejména ohledně jednotek
pro speciální účel. Účtování vládními institucemi kontrolovaných jednotek pro speciální účel
se sídlem v zahraničí bylo změněno tak, aby bylo zajištěno, že závazky přijaté jednotkami
pro speciální účel budou uváděny v účtech vládních institucí;
(h) bylo upřesněno účtování superdividend vyplácených veřejnými korporacemi, tj. tyto platby je
nutno považovat za výjimečné platby a čerpání vlastního jmění;
(i) byly stanoveny zásady účtování partnerství veřejného sektoru a soukromého sektoru a bylo
rozšířeno účtování restrukturalizačních agentur;
(j) byly upřesněny transakce mezi vládními institucemi a veřejnými korporacemi za použití
sekuritizačních prostředků, aby se zlepšilo zaznamenávání položek, které by mohly
významně ovlivňovat vládní dluh;
(k) bylo upřesněno účtování záruk za půjčky a bylo zavedeno nové účtování standardizovaných
záruk za půjčky, jako jsou záruky za vývozní úvěry a záruky za studentské půjčky. Nový
způsob účtování spočívá v tom, že v rozsahu, v jakém je pravděpodobná aktivace záruk, se
mají v účtech zaznamenávat příslušná finanční aktiva a závazky.
1.52 Změny v ESA 2010 oproti ESA 95 se neomezují jen na koncepční úpravy. Velké rozdíly jsou
v rozsahu, jaký systém pokrývá: byly do něj doplněny nové kapitoly o satelitních účtech, účtech
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 15
vládních institucí a účtech nerezidentů. Došlo také k významnému rozšíření kapitol o čtvrtletních
účtech a regionálních účtech.
Základní zásady ESA 2010 jako systému
1.53 Hlavními charakteristickými rysy systému jsou:
(a) statistické jednotky a jejich seskupení;
(b) toky a stavy;
(c) soustava účtů a souhrnných ukazatelů;
(d) soustava input-output tabulek.
Statistické jednotky a jejich seskupení
1.54 Systém ESA 2010 využívá dva druhy jednotek a dva odpovídající způsoby členění hospodářství,
které jsou zcela rozdílné a slouží k odlišným analytickým účelům.
1.55 První účel, který spočívá v popisu důchodů, výdajů, finančních toků a rozvah, je splněn tím, že jsou
institucionální jednotky seskupeny do sektorů na základě svých hlavních funkcí, chování a cílů.
1.56 Druhý účel, který spočívá v popisu výrobních procesů a poskytování údajů pro analýzu vstupů
a výstupů, je splněn tím, že systém seskupuje místní činnostní jednotky do odvětví podle druhů
jejich činnosti. Činnost je charakterizována vstupem produktů, výrobním procesem a výstupem
produktů.
Institucionální jednotky a sektory
1.57 Institucionální jednotky jsou ekonomické celky, které jsou schopné vlastnit výrobky a aktiva,
vstupovat do závazků a samostatně se na svůj účet zapojovat do hospodářských činností
a transakcí s ostatními jednotkami. Pro účely systému ESA 2010 jsou institucionální jednotky
seskupeny do pěti vzájemně se vylučujících tuzemských institucionálních sektorů, jimiž jsou:
(a) nefinanční podniky;
(b) finanční instituce;
(c) vládní instituce;
(d) domácnosti;
(e) neziskové instituce sloužící domácnostem.
Těchto pět sektorů dohromady představuje celé tuzemské hospodářství. Každý sektor je také
rozdělen do subsektorů. Systém ESA 2010 umožňuje sestavit úplnou soustavu tokových účtů
a rozvah za každý sektor a subsektor i za celkové hospodářství. Nerezidentské jednotky mohou
s těmito pěti tuzemských sektory vstupovat do kontaktu a jejich vzájemné vztahy se uvádějí jako
interakce mezi pěti tuzemských sektory a šestým institucionálním sektorem, kterým je sektor
nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
16 2015
Místní činnostní jednotky a odvětví
1.58 Provádějí-li institucionální jednotky více než jednu činnost, je nutno je rozdělit s ohledem na druh
činnosti. To umožňují tzv. místní činnostní jednotky.
Místní činnostní jednotka seskupuje v případě institucionální jednotky jakožto výrobce všechny její
části, které se nacházejí na jednom místě nebo na několika sousedících místech a které přispívají
k výkonu činnosti na úrovni třídy (čtyřmístné číslo) klasifikace NACE Rev. 2.
1.59 Místní činnostní jednotky jsou evidovány pro každou vedlejší činnost; pokud však nejsou
k dispozici účetní doklady nezbytné k tomu, aby bylo možno popisovat tyto činnosti zvlášť,
zkombinuje se v rámci místní činnostní jednotky několik vedlejších činností. Skupina všech
místních činnostních jednotek provozujících stejný nebo podobný druh činnosti tvoří odvětví.
Institucionální jednotka zahrnuje jednu nebo více místních činnostních jednotek; každá místní
činnostní jednotka patří pouze do jedné institucionální jednotky.
1.60 Pro analýzu výrobního procesu se používá analytická výrobní jednotka. Tato jednotka je
pozorovatelná pouze tehdy, když místní činnostní jednotka vyrábí jeden druh produktu bez
jakýchkoli vedlejších činností. Tato jednotka se označuje jako jednotka se stejnorodou produkcí.
Seskupení těchto jednotek tvoří homogenní odvětví.
Rezidentské a nerezidentské jednotky; národní hospodářství a nerezidenti
1.61 Národní hospodářství je vymezeno pomocí rezidentských jednotek. Jednotka je rezidentskou
jednotkou země, pokud je její převažující ekonomický zájem soustředěn na ekonomickém území
této země, tzn., pokud se po delší dobu (jeden rok nebo déle) zabývá hospodářskými činnostmi na
tomto území. Institucionální sektory zmíněné v odstavci 1.57 jsou skupinami rezidentských
institucionálních jednotek.
1.62 Rezidentské jednotky se účastní transakcí s nerezidentskými jednotkami (tj. s jednotkami, které
jsou rezidenty v jiných hospodářstvích). Tyto transakce jsou vnějšími transakcemi hospodářství
a jsou seskupeny v účtu nerezidentů. Nerezidenti tak hrají podobnou úlohu jako institucionální
sektor, ačkoliv jsou nerezidentské jednotky začleněny pouze do té míry, v jaké se účastní transakcí
s rezidentskými institucionálními jednotkami.
1.63 Hypotetická rezidentské jednotky, uvažované v systému ESA 2010 jako institucionální jednotky,
jsou vymezeny jako:
(a) ty části nerezidentských jednotek, jejichž převažující ekonomický zájem je soustředěn na
ekonomickém území dané země (obvykle tehdy, pokud se účastní hospodářských transakcí
po dobu nejméně jednoho roku);
(b) nerezidentské jednotky v postavení vlastníků půdy nebo budov na ekonomickém území
dané země, ale pouze pokud jde o transakce týkající se této půdy nebo budov.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 17
Toky a stavy
1.64 Zaznamenávají se dva základní druhy informací: toky a stavy.
Toky se týkají působení a následků událostí, k nimž došlo v daném období, zatímco stavy se týkají
situace v určitém okamžiku.
Toky
1.65 Toky odrážejí tvorbu, přeměnu, výměnu, převod nebo zánik ekonomické hodnoty. Týkají se změn
hodnoty aktiv nebo závazků institucionální jednotky. Ekonomické toky jsou dvojího druhu:
transakce a ostatní změny aktiv.
Transakce se objevují ve všech účtech a tabulkách, kde se toky vyskytují, kromě účtu ostatních
změn objemu aktiv a účtu přecenění. Ostatní změny aktiv se zaznamenávají pouze na těchto dvou
účtech.
Základní transakce a ostatní toky jsou podle své povahy seskupeny do poměrně malého počtu
druhů.
Transakce
1.66 Transakce je ekonomický tok, který představuje vzájemné působení mezi institucionálními
jednotkami na základě vzájemné dohody nebo úkon v rámci institucionální jednotky, který je
užitečné považovat za transakci, protože jednotka působí ve dvou rozdílných funkcích. Transakce
se dělí do čtyř hlavních skupin:
(a) transakce s produkty:
popisují původ produktů (tuzemská produkce nebo dovoz) a jejich užití (mezispotřeba,
konečná spotřeba, tvorba kapitálu – pokrývající i spotřebu fixního kapitálu – nebo vývoz);
(b) rozdělovací transakce:
popisují, jak se přidaná hodnota vytvořená při výrobě rozděluje mezi práci, kapitál a vládní
instituce, a dále přerozdělování důchodů a bohatství (daně z důchodů a majetku a ostatní
transfery);
(c) finanční transakce:
popisují čisté pořízení finančních aktiv nebo čistý vznik závazků u každého druhu finančních
nástrojů. Tyto transakce se vyskytují jako protipoložky nefinančních transakcí a jako
transakce týkající se pouze finančních nástrojů;
(d) transakce nezahrnuté v žádné ze tří výše uvedených skupin:
čisté pořízení nevyráběných nefinančních aktiv.
Vlastnosti transakcí
Transakce mezi jednotkami versus transakce uvnitř jednotek
1.67 Většina transakcí je vzájemným působením mezi dvěma nebo více institucionálními jednotkami.
Přesto však systém ESA 2010 zaznamenává některé činnosti v rámci institucionálních jednotek
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
18 2015
jako transakce. Účelem záznamu těchto transakcí uvnitř jednotek je podat analyticky užitečnější
obraz o produkci, konečném užití a nákladech.
1.68 Spotřeba fixního kapitálu, která je v systému ESA 2010 zachycena jako náklad, představuje
transakci uvnitř jednotky. Většinu ostatních transakcí uvnitř jednotek představují transakce
s produkty, které se obvykle zaznamenávají tehdy, když se institucionální jednotky, které působí
jako výrobci i jako koneční spotřebitelé, rozhodnou spotřebovat něco z produkce, kterou samy
vyrobily. Týká se to často domácností a vládních institucí.
1.69 Zaznamenává se veškerá produkce ve vlastní režii použitá pro konečné užití v rámci téže
institucionální jednotky. Produkce ve vlastní režii použitá na mezispotřebu v rámci téže
institucionální jednotky se zaznamenává pouze v případě, kdy k výrobě a mezispotřebě dochází
v rozdílných místních činnostních jednotkách v rámci téže institucionální jednotky. Produkce
vyrobená a použitá jako mezispotřeba v rámci téže místní činnostní jednotky se nezaznamenává.
Peněžní versus nepeněžní transakce
1.70 Transakce jsou peněžními transakcemi, jestliže zúčastněné jednotky poukazují nebo přijímají
platby nebo vstupují do závazků nebo získávají aktiva vyjádřená v měnových jednotkách.
Transakce, které nezahrnují výměnu za peníze ani aktiva či závazky vyjádřené v měnových
jednotkách, jsou nepeněžními transakcemi. Transakce uvnitř jednotky jsou nepeněžními
transakcemi. Nepeněžní transakce, které se týkají více než jedné institucionální jednotky, se
vyskytují mezi transakcemi s produkty (směna produktů), rozdělovacími transakcemi (odměny
v naturáliích, naturální transfery atd.) a ostatními transakcemi (výměna nevyráběných nefinančních
aktiv). Systém ESA 2010 zaznamenává všechny transakce v peněžním vyjádření. Hodnoty, které
mají být u nepeněžních transakcí zaznamenány, musí být tudíž měřeny nepřímo nebo odhadovány
jinak.
Transakce s protihodnotou a bez protihodnoty
1.71 Transakce týkající se více než jedné jednotky jsou dva druhy. Mohou být typu „něco za něco“, tzn.
transakce s protiplněním (requited transaction), nebo typu „něco za nic“, tzn. transakce bez
protiplnění. Transakce s protiplněním jsou výměnou mezi institucionálními jednotkami, například
poskytnutí výrobků, služeb nebo aktiv za protihodnotu, například peníze. Transakce bez protiplnění
jsou obvykle platbami v penězích nebo v naturální formě, kdy jedna institucionální jednotka platí
druhé jednotce bez získání protihodnoty (without counterpart). Transakce s protiplněním se
vyskytují ve všech čtyřech skupinách transakcí, zatímco transakce bez protiplnění jsou hlavně
rozdělovací transakce, například daně, dávky sociální pomoci nebo dary. Tyto transakce bez
protiplnění se nazývají transfery.
Přeskupené transakce
1.72 Transakce se zaznamenávají stejným způsobem, ke kterému dochází v zúčastněných
institucionálních jednotkách. Některé transakce jsou však přeskupeny, aby se jasněji ukázaly
ekonomické vztahy, na nichž jsou založeny. Transakce lze přeskupit třemi způsoby:
přesměrováním, štěpením a rozpoznáním hlavního účastníka transakce.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 19
Přesměrování
1.73 Transakce, která se zúčastněným jednotkám jeví jako transakce uskutečňovaná přímo mezi
jednotkou A a C, může být v účtech zaznamenána jako transakce uskutečňovaná nepřímo
prostřednictvím třetí jednotky B. Jediná transakce mezi jednotkami A a C je tudíž zaznamenána
jako dvě transakce: jedna mezi jednotkami A a B a jedna mezi jednotkami B a C. V tomto případě
je transakce přesměrována.
1.74 Příkladem přesměrování je způsob, jakým jsou na účty zaznamenávány příspěvky zaměstnavatele
na sociální pojištění placené přímo zaměstnavateli do fondů sociálního pojištění. V systému se tyto
platby zaznamenávají jako dvě transakce: zaměstnavatelé platí příspěvky zaměstnavatele na
sociální pojištění zaměstnancům a zaměstnanci platí tytéž příspěvky do fondů sociálního pojištění.
Jako u každého přesměrování je účelem zdůraznit ekonomickou podstatu, na níž transakce
spočívá, což v tomto případě znamená ukázat, že příspěvky zaměstnavatele na sociální pojištění
jsou placeny ve prospěch zaměstnanců.
1.75 Jiným typem přesměrování je přesměrování transakcí, které jsou zachyceny jako transakce
uskutečňované mezi dvěma nebo více institucionálními jednotkami, ačkoliv podle účastníků
k žádné transakci vůbec nedochází. Příkladem je zaúčtování důchodu z vlastnictví získaného od
určitých pojišťovacích fondů, který si ponechají v držení pojišťovny. V systému se tento důchod
z vlastnictví zaznamená jako zaplacený pojišťovnami pojistníkům, kteří pak zaplatí tutéž částku
zpět pojišťovnám jako doplňkové pojistné.
Štěpení
1.76 Jestliže se transakce, kterou účastníci vnímají jako jedinou transakci, zaznamená jako dvě nebo
více různě klasifikovaných transakcí, jedná se o štěpenou transakci. Štěpení obvykle neznamená
zahrnutí dalších jednotek do transakcí.
1.77 Typickou štěpenou transakcí je placení pojistného za neživotní pojištění. Ačkoliv pojistníci
a pojišťovatelé považují tyto platby za jednu transakci, v systému ESA 2010 se dělí na dvě zcela
rozdílné transakce: platby za poskytnuté služby neživotního pojištění a čisté pojistné na neživotní
pojištění. Dalším příkladem štěpení je zaznamenání prodeje produktu jako prodeje produktu
samotného a prodeje obchodního rozpětí.
Rozpoznání hlavního účastníka transakce
1.78 Uskutečňuje-li jednotka transakci jménem jiné (hlavní) jednotky, která ji financuje, zaznamená se
tato transakce pouze v účtech hlavní jednotky. Tato zásada by se neměla obcházet, například tak,
že by se daně či dotace za přijetí určitých předpokladů přiřadily konečným plátcům či konečným
příjemcům.
Příkladem je výběr daní jednou vládní jednotkou jménem jiné jednotky. Daň se přiřadí vládní
jednotce, která:
(a) má úřední moc vybírat daň (buď jako hlavní účastník nebo v přenesené pravomoci od
hlavního účastník(a) a
(b) může dle vlastního uvážení určovat a měnit sazbu daně.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
20 2015
Mezní případy
1.79 Z definice transakce vyplývá, že vzájemné působení mezi institucionálními jednotkami je podle
vzájemné dohody. Je-li transakce uskutečněna podle vzájemné dohody, vyplývá to z toho, že
institucionální jednotky ji předem znají a souhlasí s ní. Platby daní, pokut a penále se uskutečňují
podle vzájemné dohody v tom smyslu, že plátcem je občan, který podléhá právu dané země.
Konfiskace aktiv bez náhrady se však za transakci nepovažuje, ani když je uložena zákonem.
Nezákonné hospodářské činnosti se považují za transakce tehdy, pokud se na nich všechny
zúčastněné jednotky podílejí podle vzájemné dohody. Nákup, prodej nebo výměnné obchody
s nezákonnými drogami a ukradeným majetkem jsou tedy transakcemi, zatímco krádež transakcí
není.
Ostatní změny aktiv
1.80 Ostatní změny aktiv zachycují změny, které nejsou výsledkem transakcí. Jsou to buď:
(a) ostatní změny objemu aktiv a závazků; nebo
(b) zisky a ztráty z držby
Ostatní změny aktiv a závazků
1.81 Ostatní změny objemu aktiv a závazků zachycují změny rozdělené do tří hlavních kategorií:
(a) běžný vznik a zánik aktiv jiný než prostřednictvím transakcí;
(b) změny aktiv a závazků vlivem výjimečných a nepředpokládaných událostí, které nejsou
hospodářské povahy;
(c) změny klasifikace a struktury.
1.82 Příklady změn v rámci kategorie podle odstavce 1.81. písm. (a) jsou objevy nebo vyčerpání
podzemních ložisek a přirozený přírůstek nepěstovaných biologických zdrojů. Příklady změn
v kategorii podle odstavce 1.81 písm. (b) jsou ztráty aktiv v důsledku přírodních pohrom, válek
nebo závažných zločinů. Do kategorie (b) patří rovněž jednostranné zrušení dluhu a konfiskace
aktiv bez náhrady. Příkladem změn v kategorii podle odstavce 1.81 písm. (c) je reklasifikace
institucionální jednotky z jednoho sektoru do jiného.
Zisky a ztráty z držby
1.83 K ziskům a ztrátám z držby dochází, když se mění ceny aktiv. Vyskytují se u všech druhů
finančních i nefinančních aktiv a u závazků. Zisky a ztráty z držby vznikají vlastníkům aktiv
a závazků čistě jako výsledek držby aktiv nebo závazků v průběhu určitého období, aniž došlo
k jakékoli jejich přeměně.
1.84 Zisky a ztráty z držby měřené na základě běžných tržních cen se nazývají nominální zisky a ztráty
z držby. Lze je rozložit na neutrální zisky a ztráty z držby, které odrážejí změny ve všeobecné
cenové úrovni, a na reálné zisky a ztráty z držby, které odrážejí změny cen aktiv mimo všeobecnou
změnu cen.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 21
Stavy
1.85 Stavy jsou hodnoty držených aktiv a závazků k určitému okamžiku. Stavy se sledují k začátku a ke
konci každého účetního období. Účty, které zobrazují stavy, se nazývají rozvahy.
1.86 Stavy se rovněž sledují u obyvatelstva a zaměstnanosti. Tyto stavy se však zaznamenávají jako
průměrné hodnoty za účetní období. Stavy se zaznamenávají za všechna aktiva v mezích
systému: tj. za finanční aktiva a závazky a za vyrobená i nevyráběná nefinanční aktiva. Sledování
je však omezeno pouze na ta aktiva, která se využívají v hospodářské činnosti a která jsou
předmětem vlastnických práv.
1.87 Stavy se tedy nezaznamenávají u takových aktiv, jako je lidský kapitál a přírodní zdroje, která
nejsou vlastněna.
V rámci svého vymezení je systém ESA 2010 vyčerpávající, co se týče toků i co se týče stavů.
Z toho vyplývá, že všechny změny stavů lze zcela vysvětlit zaznamenanými toky.
Soustava účtů a souhrnné agregáty
Pravidla účtování
1.88 Účet zachycuje změny hodnoty připadající na jednotku nebo sektor v závislosti na povaze
hospodářských toků uvedených na daném účtu. Jedná se o tabulku se dvěma sloupci. Běžné účty
jsou účty, které ukazují produkci, tvorbu a přidělování důchodů, rozdělení a přerozdělení důchodů
a jejich užití. Účty akumulace jsou kapitálové a finanční účty a účty ostatních změn objemu.
Terminologie pro dvě strany účtů
1.89 V systému ESA 2010 jsou „zdroje“ vykazovány na pravé straně běžných účtů, kde se objevují
transakce, které zvyšují ekonomickou hodnotu jednotky nebo sektoru. Levá strana účtů zobrazuje
„užití“, tzn. transakce, které snižují ekonomickou hodnotu. Pravá strana účtů akumulace ukazuje
„změny závazků a čistého jmění“ a levá strana ukazuje „změny aktiv“. V rozvaze se sledují
„závazky a čisté jmění“ (rozdíl mezi aktivy a závazky) na pravé straně a „aktiva“ na levé straně.
Porovnání dvou po sobě následujících rozvah ukazuje změny závazků a čistého jmění a změny
aktiv.
1.90 V ESA se rozlišuje mezi právním vlastnictvím a ekonomickým vlastnictvím. Kritériem pro
zaznamenání převodu výrobků z jedné jednotky na jinou je přechod ekonomického vlastnictví
z jedné jednotky na druhou. Právním vlastníkem je jednotka, která je ze zákona oprávněna užívat
výhod plynoucích z vlastnictví. Právní vlastník však může uzavřít smlouvu s jinou jednotkou, že
tato přijme rizika a prospěch plynoucí z používání výrobků ve výrobě a za to mu poukáže
dohodnutou platbu. Smlouva je svou povahou finančním leasingem, kdy platby odrážejí pouze
poskytnutí aktiva k dispozici vypůjčovateli poskytovatelem. Například když banka právně vlastní
letadlo, ale uzavře smlouvu o finančním leasingu s leteckou společností, která bude letadlo
provozovat, pak je tato letecká společnost považována za vlastníka letadla, pokud jde o transakce
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
22 2015
zachycené na účtech. Ve stejném okamžiku, kdy se u letecké společnosti vykáže nákup letadla, se
na její účet imputuje půjčka od banky odrážející dlužné částky v budoucnosti za používání letadla.
Podvojné a počtverné zápisy
1.91 Co se týče jednotek nebo sektorů, je národní účetnictví založeno na principu podvojného zápisu.
Každá transakce se zaznamená dvakrát, jednou jako zdroj (nebo změna závazků) a jednou jako
užití (nebo změna aktiv). Úhrn transakcí zaznamenaných jako zdroje nebo změny závazků se musí
rovnat úhrnu transakcí zaznamenaných jako užití nebo změny aktiv, což dovoluje kontrolu
soudržnosti účtů.
1.92 Národní účty – se všemi jednotkami a všemi sektory – jsou založeny na principu čtverného zápisu,
jelikož se většina transakcí týká dvou institucionálních jednotek. Každou transakci zaznamenají
oba její účastníci dvakrát. Například peněžní sociální dávka, kterou vládní jednotka vyplatí
domácnosti, se zaznamená na účtu vládních institucí jako užití v transferech a jako záporná
položka v pořízení aktiv v položce oběživo a vklady; v účtech sektoru domácností se zaznamená
jako zdroj v transferech a jako pořízení aktiv v položce oběživo a vklady.
1.93 Transakce v rámci jedné jednotky (například spotřeba produkce toutéž jednotkou, která ji vyrobila),
vyžaduje pouze dva zápisy, jejichž hodnoty je nutno odhadnout.
Ocenění
1.94 S výjimkou některých proměnných týkajících se obyvatelstva a práce se v systému ESA 2010
uvádějí všechny toky a stavy v peněžním vyjádření. Toky a stavy se měří podle jejich směnné
hodnoty, tzn. hodnoty, za které se toky a stavy skutečně směňují nebo by mohly být směněny za
peníze. Při oceňování se ESA tudíž odvolává na tržní ceny.
1.95 V případě peněžních transakcí, držby peněz a peněžních závazků jsou potřebné hodnoty přímo
dostupné. Ve většině ostatních případů je nejlepší metodou ocenění podle tržních cen obdobných
výrobků, služeb nebo aktiv. Tato metoda se užívá například pro ocenění směn a služeb obydlí
poskytovaných jimi jejich vlastníkům. Pokud tržní ceny podobných produktů nejsou k dispozici,
například v případě netržních služeb vyrobených vládními institucemi, provede se ocenění ve výši
součtu nákladů na výrobu. Neexistuje-li tržní cena, ze které by bylo možné vycházet, a nejsou
k dispozici ani náklady, pak lze toky a stavy ocenit za použití diskontované současné hodnoty
očekávaných budoucích výnosů. Tato metoda se použije až jako poslední možnost.
1.96 Stavy se oceňují v běžných cenách období, k němuž se vztahuje rozvaha, a nikoli v cenách
období, kdy byly výrobky nebo aktiva, jež tyto stavy tvoří, vyrobeny nebo pořízeny. Stavy je nutno
oceňovat odhadnutou zůstatkovou běžnou pořizovací cenou nebo výrobními náklady.
Zvláštní ocenění týkající se produktů
1.97 Výrobce a uživatel určitého produktu obvykle vnímají jeho hodnotu odlišně z důvodu dopravních
nákladů, obchodních rozpětí a daní snížených o dotace na produkty. Aby byla hlediska účastníků
transakcí zohledněna co nejblíže, zachycuje se v systému ESA 2010 veškeré užití v kupních
cenách, které zahrnují dopravní náklady, obchodní rozpětí a daně z produktů snížené o dotace na
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 23
produkty, zatímco produkce se zaznamenává v základních cenách, které uvedené složky
nezahrnují.
1.98 Dovoz a vývoz produktů se zaznamenává v cenách na hranici. Celkový dovoz a vývoz se oceňuje
v cenách na celní hranici vývozce nebo na hranici vyvážející země (FOB). Zahraniční doprava
a služby pojištění mezi hranicemi dovozce a vývozce se nezahrnují do ceny produktů, ale
zaznamenávají se jako služby. Jelikož se může stát, že není možné získat ceny FOB v podrobném
členění podle produktů, ukazují tabulky obsahující údaje o zahraničním obchodu dovoz oceněný
v hodnotě na celní hranici dovozce (hodnota CIF). Veškerá doprava a služby pojištění až po hranici
dovozce jsou zahrnuty do hodnoty dovážených produktů. Pokud se tyto služby týkají domácích
služeb, provede se v této prezentaci celková úprava mezi FOB a CIF.
Ocenění ve stálých cenách
1.99 Ocenění ve stálých cenách znamená ocenění toků a stavů za určité účetní období v cenách
předchozího období. Účelem ocenění ve stálých cenách je rozložit změny hodnot toků a stavů
v čase na změny cen a změny objemu. Vyjádření toků a stavů ve stálých cenách se označuje jako
objemové vyjádření.
1.100 Mnoho toků a stavů, například důchod, nemá svůj vlastní cenový a objemový rozměr. Kupní sílu
těchto proměnných však lze zjistit deflováním běžných hodnot za použití vhodného cenového
indexu, například cenového indexu pro konečné užití v národním hospodářství při vyloučení změn
zásob. Vyjádření deflovaných toků a stavů se označuje jako reálné vyjádření. Příkladem je reálný
disponibilní důchod.
Doba zachycení
1.101 Toky se zaznamenávají na základě časového rozlišení (na akruální bázi), tj. v okamžiku, kdy se
ekonomická hodnota vytváří, přeměňuje se nebo mizí, nebo když pohledávky a závazky vznikají,
přeměňují se nebo se ruší.
1.102 Produkce se zaznamenává v okamžiku, kdy je vyrobena, a nikoli když za ni kupující zaplatí. Prodej
aktiva se zaznamenává v okamžiku změny majitele, a nikoli při provedení příslušné platby. Úrok se
zaznamenává v tom účetním období, kdy na něj vzniká nárok, bez ohledu na to, zda je či není
v tom období zaplacen. Zaznamenávání na základě časového rozlišení se týká všech toků
peněžních i nepeněžních, uvnitř jednotky i mezi jednotkami.
1.103 Tento přístup může být nutné zmírnit u daní a dalších toků, jež se týkají vládních institucí a jež se
často zaznamenávají na účtech vládních institucí na základě pokladních příjmů. Jelikož může být
obtížné provést přesný převod těchto toků z pokladních příjmů na základ časového rozlišení, lze
použít metodu aproximace.
1.104 Jako výjimka z obecných pravidel, jimiž se řídí zaznamenávání daní a sociálních příspěvků
splatných vládním institucím, se mohou tyto daně a sociální příspěvky buď zaznamenávat očištěné
o část, jejíž výběr je nepravděpodobný, nebo je-li tato část zahrnuta, neutralizuje se ve stejném
účetním období kapitálovým transferem od vládních institucí příslušným sektorům.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
24 2015
1.105 Každý tok se zaznamenává ve stejném okamžiku u všech zúčastněných institucionálních jednotek
a na všech příslušných účtech. Institucionální jednotky nepoužívají vždy stejná účetní pravidla.
Dokonce, i pokud je používají, mohou se při skutečném zachycení vyskytnout rozdíly z praktických
důvodů, jako je například zpoždění při komunikaci. Transakce tak mohou být u zúčastněných stran
zachyceny v různých okamžicích. Tyto nesrovnalosti je nutno vyloučit prostřednictvím úprav.
Konsolidace a očišťování
Konsolidace
1.106 Při konsolidaci se z užití i zdrojů vyloučí transakce, k nimž dochází mezi jednotkami, když se
jednotky seskupují, a také se při ní vyloučí vzájemná finanční aktiva a závazky. K tomu běžně
dochází, když se slučují účty subsektorů sektoru vládních institucí.
1.107 V rámci subsektorů nebo sektorů nesmí být toky a stavy mezi jednotkami, jimiž jsou dané
subsektory a sektory tvořeny, zásadně konsolidované.
1.108 Konsolidované účty mohou být nicméně vytvořeny pro doplňkové přehledy a analýzy. Informace
o transakcích těchto sektorů či subsektorů s ostatními sektory a o odpovídající „vnější“ finanční
pozici mohou být významnější než celkové hrubé údaje.
1.109 Účty a tabulky zobrazující vztahy mezi věřiteli a dlužníky navíc poskytují podrobný pohled na
financování hospodářství a považují se za velmi užitečné pro pochopení kanálů, pomocí nichž se
finanční přebytky přesunují od konečných věřitelů ke konečným dlužníkům.
Očišťování
1.110 Jednotlivé jednotky nebo sektory mohou mít stejný druh transakcí jak na straně užití, tak na straně
zdrojů (obě strany například platí i získávají úrok) a stejný druh finančních nástrojů jako aktivum
i jako závazek. V ESA se používá přístup založený na zaznamenávání v hrubém vyjádření
(„brutto“), s výjimkou stupně očištění daného samotnou klasifikací.
1.111 Očišťování je implicitním rysem různých kategorií transakcí, přičemž nejvýraznějším příkladem jsou
„změny zásob“, které podtrhují analyticky významný pohled na celkovou tvorbu kapitálu namísto
sledování denních přírůstků a úbytků. Podobně, pouze s malými výjimkami, se na finančním účtu
a na účtech ostatních změn aktiv zaznamenává zvýšení aktiv a závazků v čistém vyjádření
(„netto“), čímž se odhalí konečné důsledky těchto druhů toků na konci účetního období.
Účty, vyrovnávací položky a souhrnné agregáty
1.112 U jednotek nebo skupin jednotek se na různých účtech zachycují transakce, které souvisí s určitou
stránkou hospodářského života (například s výrobou). V případě účtu výroby nejsou transakce na
straně užití a na straně zdrojů v rovnováze, není-li zavedena vyrovnávací položka. Podobně je
nutno zavést vyrovnávací položku (čisté jmění) rovněž mezi úhrnem aktiv a úhrnem závazků
institucionální jednotky nebo sektoru. Vyrovnávací položky jsou samy o sobě významnými
ukazateli ekonomického výkonu. Sečteny za celkové hospodářství tvoří významné souhrnné
ukazatele.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 25
Posloupnost účtů
1.113 Systém ESA 2010 je založen na posloupnosti vzájemně propojených účtů. Celková posloupnost
účtů za institucionální jednotky a sektory se skládá z běžných účtů, účtů akumulace a rozvah.
1.114 Běžné účty se týkají výroby, tvorby, rozdělení a přerozdělení důchodů a užití těchto důchodů
v podobě konečné spotřeby. Účty akumulace zahrnují změny aktiv a závazků a změny čistého
jmění (rozdíl mezi aktivy a závazky u každé institucionální jednotky nebo skupiny jednotek).
Rozvahy ukazují stavy aktiv a závazků a čistého jmění.
1.115 Posloupnost účtů u místních činnostních jednotek a odvětví je zkrácena na první běžné účty: účet
výroby a účet tvorby důchodů, jejichž vyrovnávací položkou je provozní přebytek.
Účet výrobků a služeb
1.116 Účet výrobků a služeb za celkové hospodářství nebo za skupiny produktů ukazuje celkové zdroje
(produkci a dovoz) a užití výrobků a služeb (mezispotřebu, konečnou spotřebu, změny zásob,
tvorbu hrubého fixního kapitálu, čisté pořízení cenností a vývoz). Tento účet není účtem ve stejném
smyslu jako ostatní účty v posloupnosti a nevytváří vyrovnávací položku, která se přenáší na další
účet v posloupnosti. Jedná se spíše o prezentaci ve formě tabulky, která dokládá účetní pravidlo,
že u všech produktů a skupin produktů v hospodářství se nabídka rovná poptávce.
Účet nerezidentů
1.117 Účet nerezidentů zachycuje transakce mezi rezidentskými a nerezidentskými institucionálními
jednotkami a související stavy aktiv a závazků.
Jelikož nerezidenti mají v účetní struktuře podobnou úlohu jako institucionální sektor, je účet
nerezidentů sestaven z hlediska nerezidentů. Zdroj u nerezidentů představuje užití u celkového
hospodářství, a naopak. Pokud je vyrovnávací položka kladná, znamená to přebytek u nerezidentů
a schodek u celkového hospodářství, a naopak, pokud je vyrovnávací položka záporná.
Účet nerezidentů se liší od jiných sektorových účtů tím, že nezobrazuje všechny účetní transakce
v zahraničních hospodářstvích, nýbrž pouze ty, jež mají protějšek v tuzemském hospodářství, které
je měřeno.
Vyrovnávací položky
1.118 Vyrovnávací položka se získá odečtením celkové hodnoty položek na jedné straně účtu od celkové
hodnoty na druhé straně.
Vyrovnávací položky obsahují značné množství informací a zahrnují některé z nejdůležitějších
položek na účtech, jak je patrné z těchto příkladů vyrovnávacích položek: přidaná hodnota,
provozní přebytek, disponibilní důchod, úspory, čisté půjčky a čisté výpůjčky.
Na následujícím obrázku je znázorněna posloupnost účtů v podobě vývojového diagramu – každá
vyrovnávací položka je uvedena tučně.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
26 2015
Diagram posloupnosti účtů
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 27
1.119 Prvním účtem v posloupnosti je účet výroby, který zaznamenává produkci a vstupy výrobního
procesu, takže vyrovnávací položkou je přidaná hodnota.
1.120 Přidaná hodnota se převede na další účet, kterým je účet tvorby důchodů. Zde se zaznamenávají
náhrady zaměstnancům ve výrobním procesu a daně pro vládní instituce související s výrobou,
takže jako vyrovnávací položku pro každé odvětví lze odvodit provozní přebytek (nebo smíšený
důchod za osoby samostatně výdělečně činné v rámci sektoru domácností). Tento krok je nutný,
aby bylo možno změřit přidanou hodnotu, která byla ve výrobním sektoru ponechána jako provozní
přebytek nebo smíšený důchod.
1.121 Poté se přidaná hodnota rozčleněná na náhrady zaměstnancům, daně a provozní přebytek /
smíšený důchod převede v tomto členění na účet rozdělení prvotních důchodů. Toto rozčlenění
umožňuje zaúčtovat důchod související s každým činitelem do přijímajícího sektoru, na rozdíl od
vyrábějícího sektoru. Například všechny náhrady zaměstnancům se rozdělí mezi sektor
domácností a sektor nerezidentů, zatímco provozní přebytek zůstává v sektoru korporací, kde byl
vytvořen. Na tomto účtu se také zaznamenávají toky důchodů z vlastnictví do sektoru a ze sektoru,
takže vyrovnávací položkou je saldo prvotních důchodů, které do sektoru přitékají.
1.122 Další účet zachycuje přerozdělení těchto důchodů prostřednictvím transferů – jedná se o účet
druhotného rozdělení důchodů. Mezi hlavní nástroje přerozdělování patří daně vybírané vládními
institucemi od sektoru domácností a sociální dávky poskytované sektoru domácností. Vyrovnávací
položkou je disponibilní důchod.
1.123 Hlavní posloupnost účtů pokračuje účtem užití disponibilního důchodu, což je účet významný pro
sektor domácností, jelikož právě zde se zaznamenávají výdaje na konečnou spotřebu domácností,
takže vyrovnávací položkou jsou úspory domácností.
1.124 Současně je vytvořen souběžný účet, kterým je účet přerozdělení naturálních důchodů. Zvláštním
účelem tohoto účtu je ukazovat naturální sociální transfery jako imputované transfery ze sektoru
vládních institucí do sektoru domácností, tak aby důchod domácností mohl vzrůst o hodnotu
individuálních služeb poskytovaných vládními institucemi. V dalším účtu (účtu užití upraveného
disponibilního důchodu) se užití disponibilního důchodu domácnostmi zvýší o stejnou částku, jako
kdyby sektor domácností nakupoval individuální služby poskytované vládními institucemi. Tyto dvě
imputace se navzájem vyruší, takže vyrovnávací položkou jsou úspory stejné jako úspory v hlavní
posloupnosti účtů.
1.125 Úspory se převedou na kapitálový účet, kde se použijí k financování tvorby kapitálu, což umožňuje
kapitálové transfery do sektorů a ze sektorů. Nižší nebo vyšší vynaložení prostředků na pořízení
reálných (nefinančních) aktiv má za následek vznik vyrovnávací položky, kterou jsou čisté půjčky
nebo výpůjčky. Čisté půjčky představují přebytek poskytnutý jako půjčky, zatímco čisté výpůjčky
představují financování schodku.
1.126 Nakonec přicházejí finanční účty, kde je uveden podrobný přehled půjček a výpůjček každého
sektoru, z čehož vyplyne vyrovnávací položka v podobě čistých půjček nebo výpůjček. Ty by měly
přesně odpovídat čistým půjčkám nebo výpůjčkám, které jsou vyrovnávací položkou kapitálového
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
28 2015
účtu, a případný rozdíl musí být způsoben nesrovnalostí v měření mezi nefinančními a finančními
záznamy o hospodářské činnosti.
1.127 Co se týče spodního řádku diagramu, účet na levé straně je počáteční rozvaha, která ukazuje
úroveň všech nefinančních i finančních aktiv a závazků na začátku daného období. Bohatství
hospodářství se měří podle jeho čistého jmění (objemu aktiv po odečtení závazků), které je
uvedeno v dolní části rozvahy.
1.128 Při postupu zleva doprava od počátečních zůstatků se zaznamenávají různé změny aktiv
a závazků, k nimž došlo během období, k němuž se účet vztahuje. Kapitálový účet ukazuje změny
v důsledku transakcí s nefinančními aktivy a finanční účet ukazuje změny v důsledku transakcí
s finančními aktivy a závazky. V případě neexistence jiných vlivů by díky tomu mělo být možné
okamžitě spočítat konečný stav přičtením změn k počátečnímu stavu.
1.129 Avšak změny mohou nastávat mimo hospodářský cyklus výroby a spotřeby a tyto změny budou mít
vliv na hodnotu aktiv a závazků na konci daného období. Jedním druhem změn je změna objemu
aktiv – skutečné změny fixního kapitálu způsobené událostmi, které nejsou součástí hospodářství.
Příkladem by mohly být ztráty způsobené přírodní katastrofou – velkým zemětřesením, kdy bylo
značné množství aktiv zničeno nikoli prostřednictvím hospodářské transakce směny nebo převodu.
Tato ztráta se musí zaznamenat do účtu ostatních změn objemu aktiv, aby bylo zohledněno to, že
aktiva mají nižší hodnotu, než jakou by bylo možno očekávat čistě při pohledu na hospodářské
události. Druhý způsob, jakým se může hodnota aktiv (a závazků) měnit nikoli v důsledku
ekonomických transakcí, spočívá ve změně ceny, což vede k ziskům a ztrátám z držby ve stavu
držených aktiv. Tato změna se zachycuje na účtech přecenění. Zohlednění těchto dvou zvláštních
dopadů na hodnoty stavu aktiv a závazků umožňuje odhadnout hodnoty konečné rozvahy, a to tak,
že se počáteční stav upraví o změny na tokových účtech uvedených na spodním řádku diagramu
Souhrnné ukazatele
1.130 Souhrnné ukazatele jsou složené hodnoty, které měří výsledek činnosti celkového hospodářství,
například produkci, přidanou hodnotu, disponibilní důchod, konečnou spotřebu, úspory, tvorbu
kapitálu atd. Ačkoliv výpočet souhrnných ukazatelů není jediným účelem systému ESA, jsou tyto
veličiny důležitými ukazateli pro účely makroekonomické analýzy a porovnávání v čase a prostoru.
1.131 Rozlišují se dva druhy souhrnných ukazatelů:
(a) souhrnné ukazatele, které se vztahují přímo k transakcím v systému ESA 2010, jako je
produkce výrobků a služeb, konečná spotřeba, tvorba hrubého fixního kapitálu, náhrady
zaměstnancům apod.;
(b) souhrnné ukazatele, které představují vyrovnávací položky v účtech, jako je HDP v tržních
cenách, provozní přebytek celkového hospodářství, HND, národní disponibilní důchod,
úspory, saldo běžných transakcí nerezidentů s rezidenty a čisté jmění celkového
hospodářství (národní bohatství).
1.132 Ukazatele národních účtů přepočtené na jednoho obyvatele mají řadu důležitých využití. Pro
obsáhlé souhrnné ukazatele, jako je HDP nebo národní důchod či konečná spotřeba domácností,
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
2015 29
je společně používaným jmenovatelem celkový počet obyvatel (rezidentů). Pro další rozčlenění
účtů podle subsektorů nebo rozčlenění části účtů sektoru domácností se použijí údaje o počtu
domácností a počtu osob patřících do každého subsektoru.
HDP: klíčový souhrnný ukazatel
1.133 HDP je jedním z klíčových souhrnných ukazatelů v ESA. HDP je měřítkem celkové ekonomické
činnosti probíhající na ekonomickém území, která svojí produkcí uspokojuje konečnou poptávku v
hospodářství. Existují tři způsoby měření HDP v tržních cenách:
1) výrobní metoda, při které se HDP vypočítá jako součet přidané hodnoty vytvořené
v rámci všech činností produkujících výrobky a služby, plus daně z produktů minus
dotace na produkty;
2) výdajová metoda, při které se HDP vypočítá jako součet všech konečných výdajů
vynaložených na spotřebu finální produkce národního hospodářství nebo na zvýšení
bohatství, plus vývoz minus dovoz výrobků a služeb;
3) důchodová metoda, při které se HDP vypočítá jako součet všech důchodů získaných
v procesu výroby výrobků a služeb, plus daně z výroby a dovozu minus dotace.
1.134 Tyto tři přístupy k měření HDP také odrážejí odlišné způsoby, jak lze na HDP pohlížet, pokud jde
o jeho složky. Přidanou hodnotu lze rozčlenit podle institucionálních sektorů a podle druhů činnosti
nebo odvětví, jež přispívají k celkovému výsledku, například zemědělství, zpracovatelský průmysl,
stavebnictví, služby atd.
Konečné výdaje lze rozčlenit podle druhů takto: výdaje domácností, konečné výdaje NISD,
konečné výdaje vládních institucí, změny zásob, tvorba fixního kapitálu a vývoz po odečtení
nákladů na dovoz.
Celkové získané důchody lze rozčlenit podle druhů důchodů na náhrady zaměstnancům a provozní
přebytek.
1.135 Za účelem dosažení co nejlepšího odhadu HDP je osvědčenou praxí zavést prvky těchto tří
přístupů do rámce dodávek a užití. To umožňuje uvést do souladu přidanou hodnotu s odhady
důchodů podle odvětví a vybilancovat nabídku produktů a poptávku po nich. Tento integrovaný
přístup zaručuje soudržnost mezi složkami HDP a lepší odhad úrovně HDP než při použití pouze
jednoho z uvedených tří přístupů. Odečtením spotřeby fixního kapitálu od HDP se získá čistý
domácí produkt v tržních cenách.
Soustava input – output tabulek
1.136 Soustava input-output tabulek slučuje složky hrubé přidané hodnoty, vstupy a produkci odvětví,
nabídku produktů a poptávku po nich a skladbu užití a zdrojů v různých institucionálních sektorech
v rámci hospodářství. Tato soustava člení hospodářství za účelem zobrazení transakcí s veškerými
výrobky a službami mezi odvětvími a konečnými spotřebiteli za jedno období (například za čtvrtletí
nebo za rok). Informace lze předkládat dvěma způsoby:
(a) prostřednictvím tabulek dodávek a užití nebo
(b) prostřednictvím symetrických input-output tabulek.
ESA2010 – Kapitola 1 – Obecné rysy a základní principy
30 2015
Tabulky dodávek a užití
1.137 Tabulky dodávek a užití zobrazují celkové hospodářství v členění podle odvětví (například odvětví
motorových vozidel) a produktů (například sportovní výrobky). Tabulky zobrazují vazby mezi
složkami hrubé přidané hodnoty, vstupy a výstupy odvětví a nabídku produktů a poptávku po nich.
Tabulky dodávek a užití propojují různé institucionální sektory hospodářství (například veřejné
korporace) s podrobnými údaji o dovozu a vývozu výrobků a služeb, výdajích vládních institucí,
výdajích domácností a neziskových institucí sloužících domácnostem a tvorbě kapitálu.
1.138 Vypracování tabulek dodávek a užití umožňuje zkoumat vzájemný soulad a soudržnost
jednotlivých součástí národních účtů v jediném podrobném rámci a tím, že v sobě zahrnuje prvky
ze všech tří přístupů k měření HDP (tj. výrobního, důchodového a výdajového), umožňuje stanovit
jednotný odhad HDP.
1.139 Při integrovaném vyvážení zajišťují tabulky dodávek a užití také potřebnou soudržnost a vzájemný
soulad při propojování složek tří účtů, jimiž jsou:
1) účet výrobků a služeb;
2) účet výroby (v členění podle odvětví a podle institucionálních sektorů) a
3) účet tvorby důchodů (v členění podle odvětví a podle institucionálních sektorů).
Symetrické input – output tabulky
1.140 Symetrické input-output tabulky se odvozují z údajů v tabulkách dodávek a užití a dalších
doplňkových zdrojů, aby tvořily teoretický základ pro následné analýzy.
1.141 Tato soustava obsahuje symetrické tabulky (produkt na produkt nebo odvětví na odvětví),
Leontěvovu inverzi a jiné diagnostické analýzy, jako například multiplikátory produkce. Tyto tabulky
odděleně zobrazují spotřebu výrobků a služeb vyrobených v tuzemsku a dovezených výrobků
a služeb, čímž vytvářejí teoretický rámec pro další strukturální analýzu hospodářství včetně
analýzy jeho složení a také vlivu změn konečné poptávky na hospodářství.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 31
Kapitola 2 JEDNOTKY A SESKUPENÍ JEDNOTEK
2.01 Hospodářství země je systém, ve kterém na sebe navzájem působí instituce a lidé prostřednictvím
směny a převodů výrobků, služeb a platebních prostředků (například peněz) za účelem výroby
a spotřeby výrobků a služeb.
Jednotky, které na sebe v hospodářství vzájemně působí, jsou ekonomické subjekty schopné
vlastnit aktiva, vstupovat do závazků a zapojovat se do hospodářských činností a transakcí s jinými
subjekty. Nazývají se institucionální jednotky.
Vymezení jednotek používané v národních účtech slouží různým účelům. Za prvé, jednotky jsou
základními stavebními kameny při vymezení hospodářství ze zeměpisného hlediska, například
jednotlivých zemí, regionů a seskupení zemí, jako jsou měnové nebo politické unie. Za druhé, jsou
to základní stavební kameny pro seskupování jednotek do institucionálních sektorů. Za třetí, jsou
nezbytné pro vymezení toho, jaké toky a stavy se mají zaznamenávat. Transakce mezi různými
částmi téže institucionální jednotky se v zásadě v národních účtech nezaznamenávají.
2.02 Jednotky a seskupení jednotek používané v národních účtech se vymezují ve vztahu k druhu
ekonomické analýzy, pro niž jsou určeny, a nikoli ve vztahu k druhům jednotek obvykle
používaným při statistickém šetření. Tyto poslední zmíněné jednotky (například podniky,
holdingové společnosti, činnostní jednotky, místní jednotky, resorty vládních institucí, neziskové
instituce, domácnosti atd.) nemusí vyhovovat účelům národních účtů, protože jsou založeny na
kritériích právní, správní nebo účetní povahy.
Statistikové musí brát v úvahu definice analytických jednotek stanovené v ESA 2010, aby se při
zjišťování, jehož prostřednictvím se sbírají údaje, postupně zavedly všechny prvky informací, které
jsou potřebné pro sestavení údajů na základě analytických jednotek užívaných v ESA 2010.
2.03 Charakteristickým rysem soustavy ESA 2010 je používání druhů jednotek, které odpovídají třem
způsobům členění hospodářství:
1) aby se mohly analyzovat toky a stavy, je nezbytné vybrat jednotky, které umožňují zkoumat
vztahy mezi hospodářskými činiteli týkající se chování;
2) aby se mohl analyzovat výrobní proces, je nezbytné vybrat jednotky, které objasňují vztahy
technicko-ekonomické povahy, nebo které odrážejí místní činnosti;
3) k regionálním analýzám jsou nezbytné jednotky, které odrážejí místní druhy činnosti.
Institucionální jednotky se vymezují tak, aby splňovaly první z těchto cílů. Vztahy týkající se
chování, uvedené v bodě 1, vyžadují jednotky, které odrážejí veškerou jejich institucionální
hospodářskou činnost.
Výrobní procesy, technicko-ekonomické vztahy a regionální analýzy zmíněné v bodech 2 a 3
vyžadují takové jednotky, jako jsou například místní činnostní jednotky. Tyto jednotky jsou popsány
dále v této kapitole.
Před vymezením jednotek používaných v ESA2010 je nutné vymezit hranice národního
hospodářství.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
32 2015
Hranice národního hospodářství
2.04 Jednotky, které tvoří hospodářství určité země a jejichž toky a stavy se zaznamenávají v ESA2010,
jsou rezidentské jednotky. Institucionální jednotka sídlí v zemi, pokud na ekonomickém území této
země soustředí převažující ekonomický zájem. Tyto jednotky se nazývají rezidentské jednotky, a to
bez ohledu na státní příslušnost, právní formu a přítomnost na ekonomickém území v době, kdy
provádějí transakci.
2.05 Ekonomické území se skládá z:
(a) oblasti (zeměpisného území) pod faktickou správou a hospodářskou kontrolou jedné vládní
instituce;
(b) jakýchkoli volných zón včetně skladišť pod celní uzávěrou a továren pod celní kontrolou;
(c) národního vzdušného prostoru, teritoriálních vod a kontinentálního šelfu, který leží
v mezinárodních vodách, na něž země uplatňuje výhradní práva;
(d) teritoriálních enkláv, to znamená zeměpisných území, která se nacházejí v zahraničí, avšak
podle mezinárodních smluv nebo dohod mezi státy jsou využívána vládními institucemi
země (jako vyslanectvími, konzuláty, vojenskými základnami, vědeckými základnami apod.);
(e) ložisek ropy, zemního plynu apod. v mezinárodních vodách mimo kontinentální šelf dané
země, využívaných pro těžbu jednotkami rezidentskými na území vymezeném v písmenech
(a) až (d).
Rybářské lodě, ostatní lodě, plovoucí plošiny a letadla se v ESA pojímají jako mobilní zařízení,
které je buď vlastněno, nebo provozováno rezidentskými jednotkami dané země, nebo je ve
vlastnictví nerezidentských jednotek, ale je provozováno jednotkami rezidentskými. Transakce
týkající se vlastnictví (tvorba hrubého fixního kapitálu) a užívání (pronájem, pojištění apod.)
mobilního zařízení se přisuzují hospodářství té země, ve které je vlastník nebo provozovatel
rezidentem. V případech finančního leasingu se předpokládá změna vlastnictví.
Ekonomické území může být oblast, která je větší nebo menší než výše vymezené území.
Příkladem větší oblasti je měnová unie, jako je evropská měnová unie; příkladem menší oblasti je
část země, jako je region.
2.06 Ekonomické území nezahrnuje extrateritoriální enklávy.
Vyloučeny jsou rovněž části vlastního zeměpisného území země využívané těmito organizacemi:
(a) vládními institucemi jiných zemí;
(b) orgány a institucemi Evropské unie a
(c) mezinárodními organizacemi podle mezinárodních smluv mezi státy.
Území využívaná orgány a institucemi Evropské unie a mezinárodními organizacemi jsou zvláštní
ekonomická území. Charakteristickým rysem takových území je to, že jedinými rezidenty jsou dané
instituce.
2.07 „Soustředění převažujícího ekonomického zájmu“ znamená, že na ekonomickém území země
existuje místo, kde se jednotka zabývá hospodářskými činnostmi a transakcemi významného
rozsahu, a to buď na neurčito, nebo po určitou, ale dlouhou dobu (rok nebo déle). Vlastnictví půdy
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 33
a budov na ekonomickém území se považuje za dostatečné, aby se mělo za to, že se tam
soustřeďuje převažující ekonomický zájem vlastníka.
Podniky jsou téměř vždy spojeny jen s jedním hospodářstvím. Daně a jiné právní požadavky
obvykle vedou k využívání samostatné právnické osoby pro operace v každé jurisdikci. Kromě toho
se pro statistické účely vymezuje samostatná institucionální jednotka v případě, že jedna právnická
osoba významně působí na dvou nebo více územích (například u poboček, vlastnictví půdy
a podniků působících na více územích). V důsledku rozdělení takových právnických osob je sídlo
každého z následně vymezených podniků zřejmé. „Soustředění převažujícího ekonomického
zájmu“ neznamená, že by se subjekty s významným působením na dvou nebo více územích
neměly dělit.
V případě neexistence jakéhokoli fyzického rozměru podniku se jeho sídlo určuje podle
ekonomického území, podle jehož práva je podnik zapsán do obchodního rejstříku.
2.08 Jednotky považované za rezidenty určité země lze dále rozčlenit na:
(a) jednotky, které se zabývají výrobou, financováním, pojišťováním nebo přerozdělováním
v souvislosti se všemi svými transakcemi s výjimkou těch, které se týkají vlastnictví půdy
a budov;
(b) jednotky, které se převážně zabývají spotřebou v souvislosti se všemi svými transakcemi
s výjimkou těch, které se týkají vlastnictví půdy a budov;
(c) všechny jednotky v postavení vlastníků půdy a budov s výjimkou vlastníků extrateritoriálních
enkláv, které jsou součástí ekonomického území jiných zemí nebo které jsou nezávislými
státy.
2.09 U jiných jednotek než domácností lze v souvislosti se všemi jejich transakcemi s výjimkou těch,
které se týkají vlastnictví půdy a budov, rozlišit tyto dva případy:
(a) činnost je prováděna výhradně na ekonomickém území země: jednotky, které provádějí
takovou činnost, jsou rezidentskými jednotkami dané země;
(b) činnost je prováděna po dobu jednoho roku nebo déle na ekonomickém území několika
zemí: za rezidentskou jednotku dané země se považuje pouze ta část jednotky, která svůj
převažující ekonomický zájem soustřeďuje na ekonomickém území země.
Rezidentská institucionální jednotka může být hypotetickou rezidentskou jednotkou, pokud jde
o činnost prováděnou po dobu jednoho roku nebo déle jednotkou, která je rezidentem v jiné zemi.
Pokud je činnost prováděna po dobu kratší než jeden rok, zůstává součástí činností institucionální
jednotky výrobce a žádná samostatná institucionální jednotka se nerozeznává. Pokud je činnost
zanedbatelná, přestože trvá déle než jeden rok, a také v případě instalace zařízení v zahraničí se
žádná samostatná jednotka nerozeznává a činnosti se zaznamenávají jako činnosti vyrábějící
institucionální jednotky.
2.10 S výjimkou činností, které provádějí jako vlastníci půdy a budov, jsou domácnosti rezidentskými
jednotkami ekonomického území, na němž je soustředěn jejich převažující ekonomický zájem.
Jsou rezidenty bez ohledu na období působení v zahraničí kratší než jeden rok. Patří mezi ně
zejména:
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
34 2015
(a) příhraniční pracovníci, vymezení jako lidé, kteří denně přecházejí hranici, aby pracovali
v sousední zemi;
(b) sezónní pracovníci, vymezení jako lidé, kteří v závislosti na ročním období opouštějí zemi na
několik měsíců, ale méně než na rok, aby pracovali v jiné zemi;
(c) turisté, pacienti, studenti, úřední návštěvy, podnikatelé, obchodní cestující, umělci a členové
posádek, kteří cestují do zahraničí;
(d) místně najatý personál pracující v extrateritoriálních enklávách zahraničních vládních
institucí;
(e) personál institucí Evropské unie a civilních nebo vojenských mezinárodních organizací, které
mají sídla v extrateritoriálních enklávách;
(f) úřední civilní nebo vojenští představitelé vládních institucí dané země (včetně jejich
domácností) umístění v teritoriálních enklávách.
Studenti se vždy považují za rezidenty bez ohledu na délku jejich studia v zahraničí.
2.11 Všechny jednotky v postavení vlastníků půdy nebo budov, které tvoří součást ekonomického
území, jsou rezidentskými jednotkami nebo hypotetickými rezidentskými jednotkami země, ve které
se dotyčná půda nebo budovy nacházejí.
Institucionální jednotky
2.12 Definice: Institucionální jednotka je ekonomický subjekt charakterizovaný samostatností
v rozhodování při výkonu své hlavní funkce. Rezidentská jednotka se považuje za institucionální
jednotku na ekonomickém území, na kterém se soustředí její převažující ekonomický zájem,
jestliže má samostatnost v rozhodování a buď vede úplný soubor účtů, nebo je schopna jej
sestavit.
Aby měl subjekt samostatnost v rozhodování v souvislosti se svou hlavní funkcí, musí být:
(a) oprávněn vlastnit výrobky a aktiva na svůj vlastní účet; bude schopna vyměňovat vlastnictví
výrobků nebo aktiv v transakcích s jinými institucionálními jednotkami;
(b) schopen přijímat hospodářská rozhodnutí a účastnit se hospodářských činností, za které
nese morální i právní odpovědnost;
(c) schopen vlastním jménem vstupovat do závazků, brát na sebe jiné závazky nebo další
povinnosti a uzavírat smlouvy;
(d) schopen sestavit úplný soubor účtů tvořený účetními záznamy, které pokrývají všechny její
transakce prováděné v průběhu účetního období, jakož i rozvahu aktiv a závazků.
2.13 Nemají-li subjekty charakteristiky institucionální jednotky, uplatní se tyto zásady:
(a) u domácností se má za to, že samostatně rozhodují o své hlavní funkci, a proto jsou
institucionálními jednotkami, ačkoli nevedou úplný soubor účtů;
(b) subjekty, které nevedou úplný soubor účtů a nejsou schopny jej v případě potřeby sestavit,
nejsou institucionálními jednotkami;
(c) subjekty, které vedou úplný soubor účtů, ale nemají žádnou samostatnost v rozhodování,
jsou součástí jednotek, které je ovládají;
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 35
(d) subjekty nemusí účty zveřejňovat, aby byly institucionálními jednotkami;
(e) subjekty, které jsou součástí skupiny jednotek zabývajících se výrobou a vedou úplný soubor
účtů, se považují za institucionální jednotky, i když část své samostatnosti v rozhodování
převedly na centrální subjekt (vedení podniku) zodpovědný za celkové řízení skupiny;
samotné vedení podniku se považuje za institucionální jednotku odlišnou od jednotek, které
ovládá;
(f) kvazikorporace jsou subjekty, které vedou úplný soubor účtů a nemají žádný právní status.
Vykazují hospodářské a finanční chování odlišné od chování svých vlastníků a podobné
chování korporací. Předpokládá se, že mají samostatnost v rozhodování, a považují se za
odlišné institucionální jednotky.
Vedení podniků a holdingové společnosti
2.14 Vedení podniků (Head offices) a holdingové společnosti jsou institucionálními jednotkami. Rozlišují
se dva druhy:
(a) Vedení podniku je jednotka, která vykonává řídicí kontrolu nad svými dceřinými
společnostmi. Vedení podniků se zatříďují do dominantního sektoru nefinančních podniků
svých dceřiných společností. V případě, že, všechny jejich dceřiné společnosti nebo většina
z nich jsou finanční instituce, vedení podniků se považují za pomocné finanční instituce (S.
126) v sektoru finančních institucí.
V případě kombinace nefinančních i finančních dceřiných společností určuje sektorovou
klasifikaci převládající podíl podle přidané hodnoty.
Vedení podniků jsou popsána v revidované Mezinárodní standardní klasifikaci všech
odvětvových ekonomických činností (ISIC Rev. 4), sekci M, třídě 7010 (NACE Rev. 2,
M 70.10) takto:
Tato třída zahrnuje monitorování a vedení jiných jednotek téhož podniku nebo organizace;
provádění strategického a organizačního plánování a postavení rozhodování v organizaci
nebo podniku; výkon provozní kontroly a vedení každodenního chodu jejich souvisejících
jednotek.
(b) Holdingová společnost, která má v držení aktiva dceřiných společností, ale neprovádí žádné
řídicí činnosti, je kaptivní finanční institucí (S. 127) a klasifikuje se jako finanční instituce.
Holdingové společnosti jsou popsány v klasifikaci ISIC Rev. 4, sekci K, třídě 6420
(NACE Rev. 2, K 64.20) takto:
Tato třída zahrnuje činnosti holdingových společností, tj. jednotek, které mají v držení aktiva
skupiny dceřiných společností (kontrolní většinu) a jejich hlavní funkce spočívá v tom, že
jsou vlastníky této skupiny. Holdingové společnosti patřící do této třídy neposkytují žádné
další služby podnikům, jejichž akcie vlastní, nevykonávají tedy žádnou funkci ve správě nebo
managementu jiných jednotek.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
36 2015
Skupiny korporací
2.15 Velké skupiny korporací vznikají, když mateřská společnost ovládá několik dceřiných společností,
které mohou zase ovládat své vlastní dceřiné společnosti, a tak dále. Každý člen skupiny je
považován za samostatnou institucionální jednotku, pokud splňuje definici institucionální jednotky.
2.16 Výhoda toho, že se skupiny korporací nepovažují za jednotlivé institucionální jednotky, spočívá
v tom, že skupiny nejsou vždy stabilní v čase ani snadno identifikovatelné v praxi. Může být obtížné
získávat údaje o skupinách, jejichž činnosti nejsou úzce integrovány. Mnohé skupiny jsou příliš
velké a nesourodé, než aby mohly být považovány za jedinou jednotku, a jejich velikost a složení
se může v průběhu času měnit v důsledku fúzí a převzetí.
Jednotky pro speciální účel
2.17 Jednotka pro speciální účel („special purpose entity“ nebo „special purpose vehicle“) je obvykle
společností s ručením omezeným nebo komanditní společností založenou za účelem plnění
úzkého okruhu specifických nebo dočasných cílů a vyčlenění určitého finančního rizika,
specifického zdanění nebo regulačního rizika.
2.18 Žádná obecná definice jednotek pro speciální účel neexistuje, ale jako typické lze označit tyto
charakteristiky:
(a) nemají žádné zaměstnance a žádná nefinanční aktiva;
(b) jejich fyzická přítomnost se omezuje prakticky jen na štítek na dveřích kanceláře nebo znak
potvrzující místo jejich zapsání do obchodního rejstříku;
(c) jsou vždy spojeny s jinou korporací, často jako dceřiná společnost;
(d) mají sídlo na jiném území než korporace ve spojení. V případě neexistence jakékoli fyzické
přítomnosti podniku se jeho sídlo určuje podle ekonomického území, podle jehož práva je
podnik zapsán do obchodního rejstříku;
(e) jsou řízeny zaměstnanci jiné korporace, která může a nemusí být korporací ve spojení.
Jednotka pro speciální účel hradí poplatky za služby, které jsou jí poskytovány, a naopak
své mateřské společnosti nebo jiné korporaci ve spojení účtuje poplatek určený na pokrytí
těchto nákladů. To je jediná výroba, kterou se jednotka pro speciální účel zabývá, i když
často vstupuje do závazků jménem svého vlastníka a obvykle získává důchody z investic
a zisk z držby aktiv, které má v držení.
2.19 Ať už má jednotka všechny nebo žádné z těchto charakteristik a ať je označována za jednotku pro
speciální účel nebo jinak podobně či nikoliv, musí se s ní zacházet stejně jako s jakoukoli jinou
institucionální jednotkou, tzn., že se musí zatřídit do sektoru nebo odvětví podle své hlavní činnosti,
pokud se ovšem nejedná o situaci, kdy jednotka pro speciální účel nemá žádné právo samostatně
jednat.
2.20 Kaptivní finanční instituce, umělé dceřiné společnosti a jednotky pro speciální účel vládních
institucí bez práva samostatně jednat se tak zatříďují do sektoru, kam patří subjekt, jenž je ovládá.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 37
Výjimkou je situace, kdy jsou nerezidenty; v takovém případě jsou vykazovány odděleně od
subjektu, který je ovládá. Ale v případě vládních institucí se činnosti dceřiné společnosti odrážejí na
účtech vládních institucí.
Kaptivní finanční instituce
2.21 Jedním z příkladů kaptivních finančních institucí (captive financial institutions) je holdingová
společnost, která jen vlastní aktiva dceřiných společností. Dalšími příklady jednotek, které jsou
rovněž považovány za kaptivní finanční instituce, jsou jednotky s výše uvedenými charakteristikami
jednotek pro speciální účel, včetně investičních a penzijních fondů a jednotek využívaných k držbě
a správě majetku pro jednotlivce nebo rodiny, k vydávání dluhových cenných papírů jménem
společností ve spojení (taková společnost může být označována jako poradenská společnost –
conduit company) a k plnění dalších finančních funkcí.
2.22 Míru nezávislosti na mateřské společnosti lze prokázat tím, že jednotka podstatným způsobem
kontroluje svá aktiva a závazky v takovém rozsahu, že nese rizika a využívá přínosy s těmito aktivy
a závazky související. Takové jednotky se zatřiďují do sektoru finančních institucí.
2.23 Subjekt tohoto typu, který nemůže jednat nezávisle na své mateřské společnosti a je pouze
pasivním držitelem aktiv a závazků (někdy se říká, že funguje v režimu autopilot(a), není
považován za samostatnou institucionální jednotku, pokud ovšem není rezidentem v jiném
hospodářství než jeho mateřská společnost. Pokud je rezidentem ve stejném hospodářství jako
jeho mateřská společnost, považuje se za „umělou dceřinou společnost“, jak je popsána níže.
Umělé dceřiné společnosti
2.24 Dceřiná společnost, která je zcela ve vlastnictví mateřské společnosti, může být založena za tím
účelem, aby poskytovala služby mateřské společnosti nebo jiným korporacím ve stejné skupině
s cílem vyhnout se daním, minimalizovat závazky v případě úpadku nebo získat jiné technické
výhody podle daňových nebo obchodněprávních předpisů platných v dané zemi.
2.25 Obecně platí, že tyto druhy subjektů nesplňují definici institucionální jednotky, protože nemohou
jednat nezávisle na své mateřské společnosti a jejich možnosti držet aktiva uvedená v jejich
rozvahách nebo s nimi nakládat mohou být omezeny. Jejich úroveň produkce a cenu, kterou za ni
dostávají, určuje mateřská společnost (případně s dalšími korporacemi ve stejné skupině), která je
jejich jediným zákazníkem. Nepovažují se tedy za samostatné institucionální jednotky, nýbrž za
nedílnou součást mateřské společnosti a jejich účty se konsolidují s účty mateřské společnosti,
pokud ovšem nejsou rezidentem na jiném hospodářském území než mateřská společnost.
2.26 Je třeba rozlišovat mezi právě popsanými umělými dceřinými společnostmi (artificial subsidiary)
a jednotkami, které vykonávají pouze pomocné činnosti. Pomocné činnosti jsou rozsahem
omezeny na druh funkcí souvisejících se službami, které prakticky všechny podniky v nějaké míře
potřebují, jako je například úklid prostor, vedení mzdového účetnictví nebo poskytování
infrastruktury informačních technologií pro podnik (viz kapitola 1 odstavec 1.31).
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
38 2015
Jednotky pro speciální účel vládních institucí
2.27 Vládní instituce mohou rovněž zřizovat speciální účelově zaměřené jednotky (special purpose
units), jejichž charakteristiky a funkce jsou podobné jako u kaptivních finančních institucí a umělých
dceřiných společností. Tyto jednotky nemají pravomoc jednat nezávisle a jsou omezeny, co se týče
rozsahu transakcí, do nichž se mohou zapojovat. Nenesou rizika a nevyužívají přínosy související
s aktivy a závazky, které mají v držení. Jsou-li tyto jednotky rezidenty, považují se za nedílnou
součást vládních institucí, a nikoli za samostatné jednotky. Jestliže jsou nerezidenty, považují se
za samostatné jednotky. Veškeré transakce, které uskuteční v zahraničí, se odrážejí
v odpovídajících transakcích s vládními institucemi. Na jednotku, která si půjčí v zahraničí, se pak
tedy pohlíží tak, jako by zapůjčila stejnou částku vládním institucím, a to za stejných podmínek jako
při původní výpůjčce.
2.28 Lze tedy shrnout, že účty jednotek pro speciální účel, které nemají právo samostatně jednat, se
konsolidují s účty mateřské společnosti, pokud ovšem nejsou rezidenty v jiném hospodářství než
mateřská společnost. Jedinou výjimkou z tohoto obecného pravidla je případ, kdy je nerezidentská
jednotka pro speciální účel zřízena vládní institucí.
2.29 Hypotetické rezidentské jednotky (Notional resident units) se vymezují jako:
(a) ty části nerezidentských jednotek, jejichž převažující ekonomický zájem se soustřeďuje na
ekonomickém území dané země (tedy ve většině případů jednotky, které se zabývají
hospodářskou výrobou po dobu jednoho roku nebo déle);
(b) nerezidentské jednotky v postavení vlastníků půdy nebo budov na ekonomickém území
země, ale pouze pokud jde o transakce týkající se této půdy nebo budov.
Hypotetické rezidentské jednotky se bez ohledu na to, zda vedou pouze částečné účty a zda mají
samostatnost v rozhodování, považují za institucionální jednotky.
2.30 Za institucionální jednotky se považují:
(a) jednotky, které mají samostatnost v rozhodování a vedou úplný soubor účtů:
1) soukromé a veřejné korporace;
2) družstva nebo společenství uznaná za nezávislé právnické osoby;
3) veřejní výrobci, kteří jsou podle zvláštních právních předpisů uznáni za nezávislé
právnické osoby;
4) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby a
5) agentury vládních institucí;
(b) jednotky, které vedou úplný soubor účtů a o nichž se má za to, že mají samostatnost
v rozhodování, přestože nejsou zapsány do obchodního rejstříku odděleně od své mateřské
společnosti: kvazikorporace;
(c) jednotky, které nemusí nezbytně vést úplný soubor účtů, ale o nichž se má za to, že mají
samostatnost v rozhodování:
1) domácnosti;
2) hypotetické rezidentské jednotky.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 39
Institucionální sektory
2.31 Při makroekonomické analýze se neposuzují činnosti jednotlivých institucionálních jednotek
odděleně – posuzují se úhrnné činnosti podobných institucí. Jednotky se tedy spojí do skupin
zvaných institucionální sektory, z nichž některé se dělí na subsektory.
2.32 Každý sektor a subsektor zahrnuje institucionální jednotky, které mají podobný druh ekonomického
chování.
Tabulka 2.1 — Sektory a subsektory
Sektory a subsektory Veřejné
Národní
soukromé
Pod
zahraniční
kontrolou
Nefinanční podniky S.11 S.11001 S.11002 S.11003
Finanční instituce S.12
Měnové finanční
instituce (MFI)
Centrální banka S.121
Ostatní měnové
finanční instituce
(MFI)
Instituce přijímající vklady
kromě centrální banky
S.122 S.12201 S.12202 S.12203
Fondy peněžního trhu S.123 S.12301 S.12302 S.12303
Finanční instituce
vyjma MFI,
pojišťovacích
společností a
penzijních fondů
Investiční fondy jiné
než fondy peněžního trhu
S.124 S.12401 S.12402 S.12403
Ostatní finanční zprostředkovatelé
kromě pojišťovacích společností
a penzijních fondů
S.125 S.12501 S.12502 S.12503
Pomocné finanční instituce S.126 S.12601 S.12602 S.12603
Kaptivní finanční instituce
a půjčovatelé peněz
S.127 S.12701 S.12702 S.12703
Pojišťovací
společnosti
a penzijní fondy
Pojišťovací společnosti S.128 S.12801 S.12802 S.12803
Penzijní fondy S.129 S.12901 S.12902 S.12903
Vládní instituce S.13
Ústřední vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení) S.1311
Národní vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení) S.1312
Místní vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení) S.1313
Fondy sociálního zabezpečení S.1314
Domácnosti S.14
Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné
S.141 +
S.142
Zaměstnanci S.143
Příjemci důchodů z vlastnictví a transferových důchodů S.144
Příjemci důchodů z vlastnictví S.1441
Příjemci penzí S.1442
Příjemci ostatních transferů S.1443
Neziskové instituce sloužící domácnostem S.15
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
40 2015
Sektory a subsektory Veřejné
Národní
soukromé
Pod
zahraniční
kontrolou
Nerezidenti S.2
Členské státy, orgány a instituce Evropské unie S.21
Členské státy Evropské unie S.211
Orgány a instituce Evropské unie S.212
Ostatní země a mezinárodní organizace – nerezidenti Evropské unie S.22
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 41
Diagram 2.1 – Zařazení jednotek do sektorů
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
42 2015
2.33 Institucionální jednotky jsou seskupeny do sektorů na základě druhu výrobce, podle své hlavní
činnosti a funkce, které se považují za určující pro jejich ekonomické chování.
2.34 Diagram 2.1 znázorňuje, jak se jednotky zatříďují do hlavních sektorů. Za účelem určení sektoru
jednotky, která je rezidentem a není domácností, je podle diagramu třeba určit, zda je kontrolována
vládními institucemi či nikoli a zda se jedná o tržního nebo netržního výrobce.
2.35 Kontrola nad finanční institucí nebo nefinančním podnikem se vymezuje jako schopnost určovat
obecnou politiku korporace, například výběrem vhodných ředitelů, je-li to třeba.
2.36 Institucionální jednotka (jiná korporace, domácnost, nezisková instituce nebo vládní jednotka) si
jako jediná zabezpečí kontrolu nad korporací nebo kvazikorporací tím, že vlastní více než polovinu
podílů s hlasovacím právem nebo jiným způsobem kontroluje více než polovinu hlasovacích práv
podílníků.
2.37 Aby institucionální jednotka mohla kontrolovat více než polovinu hlasovacích práv podílníků,
nemusí sama vlastnit žádný podíl s hlasovacím právem. Daná korporace, korporace C, by mohla
být dceřinou společností jiné korporace B, ve které třetí korporace A vlastní většinu podílů
s hlasovacím právem. Korporace C se považuje za dceřinou společnost korporace B, jestliže
korporace B buď kontroluje více než polovinu hlasovacích práv podílníků v korporaci C, nebo
korporace B je podílníkem v korporaci C s právem jmenovat nebo odvolávat většinu ředitelů
korporace C.
2.38 Vládní instituce si zabezpečují kontrolu nad korporací na základě zvláštních právních předpisů,
výnosu nebo nařízení, které jim umožňují určovat politiku korporace. Jako hlavní faktory při
posuzování toho, zda je korporace kontrolována vládními institucemi, je třeba vzít v úvahu tato
kritéria:
(a) vládní instituce vlastní většinový podíl na hlasovacích právech;
(b) vládní instituce ovládají představenstvo nebo řídící orgán;
(c) vládní instituce kontrolují jmenování a odvolávání klíčových pracovníků;
(d) vládní instituce ovládají klíčové výbory subjektu;
(e) vládní instituce vlastní zlatou akcii;
(f) zvláštní předpisy;
(g) vládní instituce jsou dominantním zákazníkem;
(h) subjekt si půjčuje od vládních institucí.
V některých případech může k prokázání kontroly stačit jediný ukazatel, ale v jiných případech
může o kontrole společně svědčit více jednotlivých ukazatelů.
2.39 U neziskových institucí uznaných za nezávislé právnické osoby je nutno zvažovat těchto pět
ukazatelů kontroly:
(a) jmenování úředníků;
(b) ustanovení zmocňujících právních nástrojů;
(c) smluvní ujednání;
(d) míru financování;
(e) míru, v jaké vládní instituce podstupují riziko.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 43
Stejně jako u korporací může v některých případech k prokázání kontroly stačit jediný ukazatel, ale
v jiných případech může o kontrole společně svědčit více jednotlivých ukazatelů.
2.40 Rozlišení mezi tržními a netržními subjekty, a tudíž zatřídění subjektů veřejného sektoru do sektoru
vládních institucí nebo do sektoru korporací, závisí na kritériích stanovených v odstavci 1.37.
2.41 Sektor se dělí do subsektorů podle kritérií vhodných pro daný sektor; například sektor vládních
institucí lze rozdělit na ústřední, národní a místní vládní instituce a na fondy sociálního
zabezpečení. To umožňuje přesněji popsat hospodářské chování jednotek.
Účty sektorů a subsektorů zobrazují všechny hlavní i vedlejší činnosti institucionálních jednotek,
které jsou v daném sektoru zahrnuty.
Každá institucionální jednotka patří pouze do jednoho sektoru nebo subsektoru.
2.42 Je-li hlavní funkcí institucionální jednotky výroba výrobků a služeb, je za účelem jejího zařazení do
některého ze sektorů nezbytné nejprve rozlišit, ke kterému druhu výrobců patří.
2.43 Tabulka 2.2 znázorňuje druhy výrobců a základní činnosti a funkce, které charakterizují každý
sektor:
Tabulka 2.2 - Druh výrobce, hlavní činnosti a funkce klasifikované podle sektorů
Typ výrobce Hlavní činnost a funkce Sektor
Tržní výrobce Produkce tržního zboží a nefinančních služeb Nefinanční podniky (S.11)
Tržní výrobce
Finanční zprostředkování včetně pojištění
Pomocné finanční činnosti
Finanční instituce (S.12)
Veřejný netržní výrobce
Výroba a dodávky netržní produkce pro individuální
a kolektivní spotřebu a provádění transakcí určených
k přerozdělování národního důchodu a bohatství
Vládní instituce (S.13)
Tržní výrobce nebo soukromý výrobce
pro vlastní konečné užití
Spotřeba
Výroba tržní produkce a produkce určené pro vlastní
konečné užití
Domácnosti (S.14)
jako spotřebitelé
jako podnikatelé
Soukromý netržní výrobce
Výroba a dodávky netržní produkce pro individuální
spotřebu
Neziskové instituce sloužící
domácnostem (S.15)
2.44 Sektor nerezidentů (S.2) se vztahuje k tokům a stavům mezi rezidentskými a nerezidentskými
jednotkami – nerezidentské jednotky nejsou charakterizovány podobnými cíli a druhy chování, ale
rozeznávají se pouze podle jejich toků a stavů s rezidentskými jednotkami.
Nefinanční podniky (S.11)
2.45 Definice: Sektor nefinančních podniků (S.11) je tvořen institucionálními jednotkami, které jsou
samostatnými právnickými osobami a tržními výrobci a jejichž hlavní činností je výroba výrobků
a nefinančních služeb. Sektor nefinančních podniků zahrnuje také nefinanční kvazikorporace (viz
odstavec 2.13 písm. (f)).
2.46 Jedná se o tyto institucionální jednotky:
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
44 2015
(a) soukromé a veřejné korporace, které jsou tržními výrobci a převážně se zabývají výrobou
výrobků a nefinančních služeb;
(b) družstva a společenství uznaná za nezávislé právnické osoby, jež jsou tržními výrobci
a převážně se zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb;
(c) veřejní výrobci uznaní za nezávislé právnické osoby, kteří jsou tržními výrobci a převážně se
zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb;
(d) neziskové instituce nebo sdružení poskytující služby nefinančním podnikům uznané za
nezávislé právnické osoby, které jsou tržními výrobci a převážně se zabývají výrobou
výrobků a nefinančních služeb;
(e) vedení podniků ovládající skupinu korporací, které jsou tržními výrobci, přičemž převažujícím
druhem činnosti této skupiny korporací jako celku – měřeno na základě přidané hodnoty – je
výroba výrobků a nefinančních služeb;
(f) jednotky pro speciální účel, jejichž hlavní činností je výroba výrobků nebo nefinančních
služeb;
(g) soukromé a veřejné kvazikorporace, které jsou tržními výrobci a převážně se zabývají
výrobou výrobků a nefinančních služeb.
2.47 „Nefinanční kvazikorporace“ jsou všechny subjekty bez právního statusu, které jsou tržními výrobci,
převážně se zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb a splňují podmínky, které je kvalifikují
jako kvazikorporace (viz odstavec 2.13 písm. (f)).
Nefinanční kvazikorporace musí vést dostatek údajů umožňujících sestavit úplný soubor účtů
a fungují, jako kdyby to byly korporace. Faktický vztah kvazikorporace k vlastníkovi je stejný jako
vztah korporace k jejím podílníkům.
Nefinanční kvazikorporace, které jsou ve vlastnictví domácností, vládních jednotek nebo
neziskových institucí, jsou seskupeny spolu s nefinančními podniky v sektoru nefinančních
podniků, a nikoli v sektoru svého vlastníka.
2.48 Existence úplného souboru účtů včetně rozvah není dostatečnou podmínkou pro to, aby byli tržní
výrobci považováni za institucionální jednotky, jako jsou například kvazikorporace. Společenství
a veřejní výrobci jiní než ti, kteří jsou uvedeni v odstavci 2.46 písm. (a), (b), (c) a (f), a individuální
vlastníci – i v případě, že vedou úplný soubor účtů – se obvykle nepovažují za samostatné
institucionální jednotky, protože nemají samostatnost v rozhodování a jejich vedení je pod
kontrolou domácností, neziskových institucí nebo vládních institucí, které je vlastní.
2.49 Mezi nefinanční podniky patří hypotetické rezidentské jednotky, které se považují za
kvazikorporace.
2.50 Sektor nefinančních podniků je rozdělen do tří subsektorů:
(a) veřejné nefinanční podniky (S.11001);
(b) národní soukromé nefinanční podniky (S. 11002);
(c) nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou (S.11003).
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 45
Veřejné nefinanční podniky (S.11001)
2.51 Definice: Subsektor veřejných nefinančních podniků zahrnuje všechny nefinanční podniky,
kvazikorporace a neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, jež jsou tržními výrobci
pod kontrolou jednotek vládních institucí.
2.52 Veřejné kvazikorporace jsou kvazikorporace přímo vlastněné vládními jednotkami.
Národní soukromé nefinanční podniky (S.11002)
2.53 Definice: Subsektor národních soukromých nefinančních podniků zahrnuje všechny nefinanční
podniky, kvazikorporace a neziskové instituce, které jsou uznány za nezávislé právnické osoby
a jsou tržními výrobci, jež nejsou pod kontrolou vládních jednotek nebo nerezidentských
institucionálních jednotek.
Tento subsektor zahrnuje korporace a kvazikorporace, jež jsou předmětem přímých zahraničních
investic a jež nejsou zatříděny do subsektoru nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou
(S.11003).
Soukromé nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou (S.11003)
2.54 Definice: Subsektor nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou zahrnuje všechny nefinanční
podniky a kvazikorporace, které jsou ovládány nerezidentskými institucionálními jednotkami.
Do tohoto subsektoru patří:
(a) všechny dceřiné společnosti nerezidentských korporací;
(b) všechny korporace ovládané nerezidentskými institucionálními jednotkami, které samy
nejsou korporacemi; například korporace, které jsou pod kontrolou zahraniční vládní
jednotky. Zahrnuje korporace ovládané skupinou nerezidentských jednotek, které působí ve
vzájemné shodě;
(c) všechny filiálky nebo jiné agentury s ručením neomezeným (unincorporated)
nerezidentských korporací nebo výrobců s ručením neomezeným, kteří jsou hypotetickými
rezidentskými jednotkami.
Finanční instituce (S.12)
2.55 Definice: Sektor finančních institucí (S.12) zahrnuje institucionální jednotky, které jsou nezávislými
právnickými osobami a tržními výrobci a jejichž hlavní činností je produkce finančních služeb. Mezi
tyto institucionální jednotky patří všechny korporace a kvazikorporace, které se převážně zabývají:
– finančním zprostředkováním (finanční zprostředkovatelé) nebo
– pomocnými finančními činnostmi (pomocné finanční instituce).
Patří sem rovněž institucionální jednotky poskytující finanční služby, pokud se s většinou jejich
aktiv nebo závazků neobchoduje na otevřených trzích.
2.56 Finanční zprostředkování je činnost, při které institucionální jednotka pořizuje finanční aktiva
a přijímá závazky na vlastní účet tím, že se na trhu zapojuje do finančních transakcí. Aktiva
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
46 2015
a závazky finančních zprostředkovatelů se v procesu finančního zprostředkování transformují nebo
přeskupují v poměru např. k době splatnosti, rozsahu, riziku apod.
Pomocné finanční činnosti jsou činnosti související s finančním zprostředkováním, které však samy
nezahrnují finanční zprostředkování.
Finanční zprostředkovatelé
2.57 V procesu finančního zprostředkování se převádějí prostředky mezi třetími osobami s přebytkem a
s nedostatkem prostředků. Finanční zprostředkovatel nepůsobí mezi jinými institucionálními
jednotkami jen jako prostředník, nýbrž se sám vystavuje riziku tím, že pořizuje finanční aktiva
a přijímá závazky na vlastní účet.
2.58 V procesu finančního zprostředkování mohou být zahrnuty všechny kategorie závazků s výjimkou
kategorie ostatních závazků (AF.8). Finanční aktiva zapojená do procesu finančního
zprostředkování lze zatřídit do kterékoli kategorie s výjimkou kategorie pojistných, penzijních
a standardizovaných záručních programů (AF.6), ale včetně kategorie ostatních pohledávek.
Finanční zprostředkovatelé mohou své prostředky investovat do nefinančních aktiv včetně
nemovitostí. Aby byla korporace považována za finančního zprostředkovatele, měla by vstupovat
na trhu do závazků a transformovat finanční prostředky. Realitní korporace nejsou finančními
zprostředkovateli.
2.59 Funkce pojišťovacích společností a penzijních fondů spočívá ve sdílení rizik. Závazky těchto
institucí jsou pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (AF.6). Protipoložkami závazků
jsou investice pojišťovacích společností a penzijních fondů, které působí jako finanční
zprostředkovatelé.
2.60 Investiční fondy, dále jen „fondy peněžního trhu“ a „fondy nepeněžního trhu“, především vstupují
do závazků emitováním akcií nebo podílových listů investičních fondů (AF.52). Tento kapitál pak
přeměňují pořizováním finančních aktiv nebo nemovitostí. Investiční fondy se klasifikují jako
finanční zprostředkovatelé. Jakákoli změna hodnoty jejich aktiv a závazků jiných než jejich
vlastních akcií se odráží v jejich vlastním kapitálu (viz odstavec 7.07). Jelikož se výše vlastního
kapitálu rovná hodnotě akcií nebo podílových listů investičních fondů, promítne se každá změna
hodnoty aktiv a závazků fondu do tržní hodnoty těchto akcií nebo podílových listů. Investiční fondy,
které investují do nemovitostí, jsou finančními zprostředkovateli.
2.61 Finanční zprostředkování je omezeno na pořizování aktiv a přijímání závazků ve vztahu k široké
veřejnosti nebo k jejím určeným a poměrně velkým podskupinám. V případě, že se činnost
omezuje na malé skupiny osob nebo rodiny, k žádnému finančnímu zprostředkování nedochází.
2.62 Ze všeobecného omezení finančního zprostředkování na tržní finanční transakce mohou existovat
výjimky. Příkladem jsou obecní úvěrové banky a spořitelny, které spoléhají na příslušnou obec,
nebo finanční leasingové společnosti, které při pořizování nebo investování prostředků závisí na
mateřské skupině společností. Jejich úvěrová činnost nebo přijímání úspor musí být nezávislé na
dotyčné obci nebo na mateřské skupině, pokud jde o jejich klasifikaci jako finančních
zprostředkovatelů.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 47
Pomocné finanční instituce
2.63 Pomocné finanční činnosti zahrnují pomocné činnosti při realizaci transakcí s finančními aktivy
a závazky nebo při přeměně a přeskupování kapitálu. Pomocné finanční instituce samy nenesou
rizika pořizováním finančních aktiv nebo vstupem do závazků. Usnadňují finanční zprostředkování.
Pomocnými finančními institucemi jsou vedení podniků, jejichž všechny dceřiné společnosti nebo
většina z nich jsou finančními institucemi.
Finanční instituce jiné než finanční zprostředkovatelé a pomocné finanční instituce
2.64 Jiné finanční instituce než finanční zprostředkovatelé a pomocné finanční instituce jsou
institucionální jednotky poskytující finanční služby, pokud se s většinou jejich aktiv nebo závazků
neobchoduje na otevřených trzích.
Finanční instituce zahrnované do sektoru finančních institucí
2.65 Sektor finančních institucí (S.12) zahrnuje tyto institucionální jednotky:
(a) soukromé nebo veřejné korporace, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním
nebo pomocnými finančními činnostmi;
(b) družstva a společenství uznaná za nezávislé právnické osoby, jež se převážně zabývají
finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi;
(c) veřejné výrobce uznané za právnické osoby, jež se převážně zabývají finančním
zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi;
(d) neziskové instituce uznané za právnické osoby, které se převážně zabývají finančním
zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi nebo které poskytují služby
finančním institucím;
(e) vedení podniků, jejichž všechny dceřiné společnosti nebo většina z nich se jakožto finanční
instituce zabývají převážně finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními
činnostmi. Tato vedení podniků se klasifikují jako pomocné finanční instituce (S.126);
(f) holdingové společnosti, jejichž hlavní úlohou je držet aktiva skupiny dceřiných společností.
Skupina může být tvořena finančními nebo nefinančními subjekty – na klasifikaci
holdingových společností jakožto kaptivních finančních institucí (S.127) to nemá vliv;
(g) jednotky pro speciální účel, jejichž hlavní činností je poskytování finančních služeb;
(h) investiční fondy s ručením neomezeným, jejichž investiční portfolio vlastní skupina účastníků
a jejichž správu provádějí zpravidla jiné finanční instituce. Tyto fondy jsou institucionálními
jednotkami oddělenými od řídící finanční instituce;
(i) jednotky s ručením neomezeným, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním
a podléhají regulaci a dohledu (ve většině případů klasifikované jako instituce přijímající
vklady kromě centrální banky, pojišťovací společnosti a penzijní fondy), u nichž se má za to,
že mají samostatnost v rozhodování a samostatnou správu nezávislou na svých vlastnících;
jejich ekonomické a finanční chování je přitom podobné jako u finančních institucí.
V takovém případě se považují za samostatné institucionální jednotky. Příkladem jsou
pobočky nerezidentských finančních institucí.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
48 2015
Subsektory finančních institucí
2.66 Sektor finančních institucí se dále rozčleňuje do těchto subsektorů:
(a) centrální banka (S.121);
(b) instituce přijímající vklady kromě centrální banky (S.122);
(c) fondy peněžního trhu (S.123);
(d) investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124);
(e) ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů
(S.125);
(f) pomocné finanční instituce (S.126);
(g) kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.127);
(h) pojišťovací společnosti (S.128) a
(i) penzijní fondy (S.129).
Kombinace subsektorů finančních institucí
2.67 Měnové finanční instituce (MFI), jak jsou vymezeny Evropskou centrální bankou, jsou tvořeny
všemi institucionálními jednotkami patřícími do subsektorů centrální banka (S.121), instituce
přijímající vklady kromě centrální banky (S.122) a fondy peněžního trhu (S.123).
2.68 Ostatní měnové finanční instituce zahrnují ty finanční zprostředkovatele, jejichž prostřednictvím se
účinky měnové politiky centrální banky (S.121) přenášejí na ostatní subjekty hospodářství. Jsou to
instituce přijímající vklady kromě centrální banky (S.122) a fondy peněžního trhu (S.123).
2.69 Finanční zprostředkovatelé zabývající se sdílením rizik jsou pojišťovací společnosti a penzijní
fondy. Zahrnují subsektory pojišťovací společnosti (S.128) a penzijní fondy (S.129).
2.70 Finanční instituce vyjma měnových finančních institucí, pojišťovacích společností a penzijních
fondů jsou tvořeny subsektory investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124), ostatní
finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů (S.125), pomocné
finanční instituce (S.126) a kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.127).
Rozdělení finančních institucí do subsektorů veřejných, národních soukromých a
finančních institucí pod zahraniční kontrolou
2.71 Každý subsektor s výjimkou subsektoru S.121 lze dále rozčlenit na:
(a) veřejné finanční instituce;
(b) národní soukromé finanční instituce a
(c) finanční instituce pod zahraniční kontrolou.
Kritéria pro toto další rozdělení jsou stejná jako v případě nefinančních podniků (viz odstavce 2.51
až 2.54).
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 49
Tabulka 2.3 — Sektor finančních institucí a jeho subsektory
Sektory a subsektory Veřejné
Národní
soukromé
Pod zahraniční
kontrolou
Finanční instituce S.12
Měnové finanční
instituce (MFI)
Centrální banka S.121
Ostatní měnové finanční
instituce (MFI)
Instituce přijímající
vklady kromě
centrální banky
S.122 S.12201 S.12202 S.12203
Fondy peněžního trhu S.123 S.12301 S.12302 S.12303
Finanční instituce
vyjma MFI,
pojišťovacích
společností
a penzijních fondů
Investiční fondy jiné
než fondy peněžního trhu
S.124 S.12401 S.12402 S.12403
Ostatní finanční zprostředkovatelé kromě
pojišťovacích společností a penzijních fondů
S.125 S.12501 S.12502 S.12503
Pomocné finanční instituce S.126 S.12601 S.12602 S.12603
Kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz S.127 S.12701 S.12702 S.12703
Pojišťovací
společnosti
a penzijní fondy
Pojišťovací společnosti S.128 S.12801 S.12802 S.12803
Penzijní fondy S.129 S.12901 S.12902 S.12903
Centrální banka (S.121)
2.72 Definice: Subsektor centrální banky (S.121) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace,
jejichž hlavní funkcí je emise oběživa, udržování vnitřní a mezinárodní hodnoty měny a správa
veškerých mezinárodních rezerv země nebo jejich části.
2.73 Do subsektoru S.121 se zatřiďují tito finanční zprostředkovatelé:
(a) národní centrální banka, a to i v případě, že je součástí Evropského systému centrálních
bank;
(b) ústřední měnové orgány zřizované primárně státem (např. orgány spravující devizové
rezervy nebo emitující oběživo), které vedou úplný soubor účtů a ve vztahu k ústředním
vládním institucím mají samostatnost v rozhodování. Když se tyto činnosti provádějí buď
v rámci ústředních vládních institucí, nebo v rámci centrální banky, neexistují žádné
samostatné institucionální jednotky.
2.74 Subsektor S.121 zahrnuje pouze centrální banku a nezahrnuje orgány a subjekty, které řídí
finanční instituce nebo finanční trhy nebo nad nimi vykonávají dohled. Ty se zatřiďují do subsektoru
S.126.
Instituce přijímací vklady kromě centrální banky (S.122)
2.75 Definice: Subsektor institucí přijímajících vklady kromě centrální banky (S.122) zahrnuje všechny
finanční instituce a kvazikorporace s výjimkou těch, které jsou zatříděny v subsektoru centrální
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
50 2015
banky a subsektoru fondů peněžního trhu, jež se zabývají převážně finančním zprostředkováním
a jejichž předmětem podnikání je přijímat vklady nebo prostředky velmi podobné vkladům od
institucionálních jednotek, a tedy nikoli pouze od měnových finančních institucí, a na vlastní účet
poskytovat půjčky nebo investovat do cenných papírů.
2.76 Instituce přijímající vklady kromě centrální banky nelze jednoduše popsat jako „banky“, protože
mohou zahrnovat některé finanční instituce, které se nemusí bankami nazývat, a některé finanční
instituce, které nemusí mít pro tento název v některých zemích povolení, zatímco některé jiné
finanční instituce, které samy sebe popisují jako banky, ve skutečnosti nemusí být korporacemi
přijímajícími vklady. Do subsektoru S.122 se zatřiďují tito finanční zprostředkovatelé:
(a) komerční banky, „univerzální“ banky, banky pro „všechny účely“;
(b) spořitelny (včetně svěřeneckých spořitelen, spořitelních bankovních a úvěrových sdružení);
(c) žirové instituce poštovních úřadů, poštovní banky, žirobanky;
(d) venkovské úvěrové banky, zemědělské úvěrové banky;
(e) družstevní úvěrové banky, úvěrová sdružení;
(f) specializované banky (například obchodní banky, emisní firmy, soukromé banky) a
(g) instituce elektronických peněz, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním.
2.77 Do subsektoru S.122 se zatřiďují následující finanční zprostředkovatelé, jejichž činnost spočívá
v přijímání splatných peněžních prostředků od veřejnosti buď ve formě vkladů, nebo v jiných
formách, jako je průběžné vydávání dlouhodobých dluhových cenných papírů:
(a) instituce, které se zabývají poskytováním hypoték (včetně stavebních spořitelen,
hypotečních bank a úvěrově hypotečních institucí);
(b) obecní úvěrové instituce.
Jinak se zahrnují do subsektoru S.124.
2.78 Subsektor S.122 nezahrnuje:
(a) vedení podniků, která dohlížejí na jiné jednotky ze skupiny skládající se převážně z institucí
přijímajících vklady kromě centrální banky a řídí tyto jednotky, ale která sama institucemi
přijímajícími vklady nejsou. Tato vedení podniků se zatřiďují do subsektoru S.126;
(b) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, které poskytují služby institucím
přijímajícím vklady, ale samy se finančním zprostředkováním nezabývají. Ty se zatřiďují do
subsektoru S.126; a
(c) instituce elektronických peněz, které se nezabývají převážně finančním zprostředkováním.
Fondy peněžního trhu (S.123)
2.79 Definice: Subsektor fondů peněžního trhu (S.123) zahrnuje všechny finanční instituce
a kvazikorporace s výjimkou těch, jež jsou zatříděny do subsektoru centrální banky a subsektoru
úvěrových institucí, které se zabývají převážně finančním zprostředkováním. Jejich předmětem
podnikání je emitovat akcie nebo podílové listy investičních fondů jakožto prostředky velmi
podobné vkladům od institucionálních jednotek a na vlastní účet investovat především do akcií
nebo podílových listů fondů peněžního trhu, krátkodobých dluhových cenných papírů nebo vkladů.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 51
2.80 V subsektoru S.123 jsou zatříděni tito finanční zprostředkovatelé: investiční fondy včetně
investičních trustů (investment trusts), podílových investičních fondů (unit trusts) a jiných subjektů
s programem kolektivního investování, jejichž akcie nebo podílové listy představují prostředky
velmi podobné vkladům.
2.81 Subsektor S.123 nezahrnuje:
(a) vedení podniků, která dohlížejí na skupinu skládající se převážně z fondů peněžního trhu
a řídí ji, ale která sama fondem peněžního trhu nejsou. Tato vedení podniků se zatřiďují do
subsektoru S.126;
(b) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, které poskytují služby fondům
peněžního trhu, ale samy se finančním zprostředkováním nezabývají. Ty se zatřiďují do
subsektoru S.126.
Investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124)
2.82 Definice: Subsektor investičních fondů jiných než fondy peněžního trhu (S.124) zahrnuje všechny
subjekty s programem kolektivního investování s výjimkou těch, jež jsou zatříděny do subsektoru
fondů peněžního trhu, které se zabývají převážně finančním zprostředkováním. Předmětem jejich
podnikání je emitovat akcie nebo podílové listy investičních fondů, které nepředstavují prostředky
velmi podobné vkladům, a na vlastní účet investovat především do jiných než krátkodobých
finančních aktiv a do nefinančních aktiv (obvykle nemovitostí).
2.83 Mezi investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu patří investiční trusty (investment trusts),
investiční fondy (unit trusts) a jiné subjekty s programem kolektivního investování, jejichž akcie
nebo podílové listy nejsou považovány za prostředky velmi podobné vkladům.
2.84 V subsektoru S.124 jsou zatříděni tito finanční zprostředkovatelé:
(a) otevřené investiční fondy, jejichž akcie nebo podílové listy jsou na žádost držitelů odkoupeny
nebo přímo či nepřímo vyplaceny z majetku těchto subjektů;
(b) uzavřené investiční fondy s fixním akciovým kapitálem, přičemž investoři, kteří do fondu
vstupují nebo z něj vystupují, musí koupit, respektive prodat stávající akcie;
(c) realitní investiční fondy;
(d) investiční fondy, které investují do jiných fondů („fondy fondů“);
(e) hedgeové fondy pokrývající široké spektrum programů kolektivního investování, které jsou
charakterizovány vysokými úrovněmi minimálních investic, mírnou regulací a rozsáhlou
škálou investičních strategií.
2.85 Subsektor S.124 nezahrnuje:
(a) penzijní fondy, které jsou součástí subsektoru penzijních fondů;
(b) fondy vládních institucí pro zvláštní účely. Fondy vládních institucí pro zvláštní účely se
zatřiďují jako kaptivní finanční instituce, jsou-li klasifikovány jako finanční instituce.
Klasifikace „fondu vládních institucí pro zvláštní účely“, buď v rámci sektoru vládních
institucí, nebo sektoru finančních institucí, týkajících se jednotek vládních institucí pro
zvláštní účely se určí podle kritérií stanovených v odstavci 2.27;
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
52 2015
(c) vedení podniků, která dohlížejí na skupinu skládající se převážně z investičních fondů jiných
než fondy peněžního trhu a řídí ji, ale která sama investičním fondem nejsou. Tato vedení
podniků se zatřiďují do subsektoru S.126;
(d) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, které poskytují služby investičním
fondům jiným než fondy peněžního trhu, ale samy se finančním zprostředkováním
nezabývají. Ty se zatřiďují do subsektoru S.126.
Ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů
(S.125)
2.86 Definice: Subsektor ostatních finančních zprostředkovatelů kromě pojišťovacích společností
a penzijních fondů (S.125) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace, které se převážně
zabývají finančním zprostředkováním, a to tím, že od institucionálních jednotek přijímají závazky
v jiné formě, než jsou oběživo, vklady nebo akcie investičních fondů, nebo závazky související
s pojistnými, penzijními a standardizovanými záručními programy.
2.87 Subsektor S.125 zahrnuje finanční zprostředkovatele, kteří se zabývají převážně dlouhodobým
financováním. Ve většině případů tato převažující splatnost odlišuje tento subsektor od subsektoru
ostatních MFI (S.122 a S.123). Hranici odlišující tento subsektor od subsektoru investičních fondů
jiných než fondů peněžního trhu (S.124), subsektoru pojišťovacích společností (S.128)
a subsektoru penzijních fondů (S.129) lze určit na základě neexistence závazků ve formě akcií
investičních fondů, které nejsou považovány za prostředky velmi podobné vkladům, nebo závazků
souvisejících s pojistnými, penzijními a standardizovanými záručními programy.
2.88 Subsektor ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů
(S.125) se dále člení na subsektory tvořené účelovými finančními společnostmi pro sekuritizaci,
obchodníky s cennými papíry a deriváty, finančními institucemi poskytujícími úvěry
a specializovanými finančními institucemi. To je patrné z tabulky 2.4.
Tabulka 2.4 — Subsektor ostatních finančních zprostředkovatelů kromě pojišťovacích společností
a penzijních fondů (S.125) a jeho další členění
Ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů
Účelové finanční společnosti pro sekuritizaci
Obchodníci s cennými papíry a deriváty
Finanční instituce poskytující úvěry
Specializované finanční instituce
2.89 Subsektor S.125 nezahrnuje neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, jež
poskytují služby ostatním finančním zprostředkovatelům, ale samy se finančním zprostředkováním
nezabývají. Ty se zatřiďují do subsektoru S.126.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 53
Účelové finanční instituce pro sekuritizaci
2.90 Definice: Účelové finanční společnosti pro sekuritizaci jsou podniky, které provádějí sekuritizační
transakce. Účelové finanční společnosti, které splňují kritéria institucionální jednotky, se zatřiďují
do subsektoru S.125, jinak se považují za nedílnou součást mateřské společnosti.
Obchodníci s cennými papíry a deriváty, finanční instituce poskytující úvěry a specializované
finanční instituce
2.91 Obchodníci s cennými papíry a deriváty podnikající na vlastní účet jsou finančními
zprostředkovateli podnikajícími na vlastní účet.
2.92 Mezi finanční instituce poskytující úvěry patří například finanční zprostředkovatelé, kteří se
zabývají:
(a) finančním leasingem;
(b) splátkovým prodejem a opatřováním financí pro osobní nebo komerční účely nebo
(c) faktoringem.
2.93 Specializované finanční instituce jsou finančními zprostředkovateli a patří mezi ně například:
(a) společnosti rizikového a rozvojového kapitálu;
(b) společnosti pro financování vývozu/dovozu nebo
(c) finanční zprostředkovatelé, kteří získávají vklady nebo vkladům velmi podobné prostředky
nebo přijímají půjčky pouze od měnových finančních institucí; tito finanční zprostředkovatelé
zahrnují rovněž clearingová střediska ve funkci ústřední protistrany provádějící transakce
mezi měnovými finančními institucemi na základě dohod o zpětném odkupu.
2.94 Vedení podniků, která provádějí dohled nad skupinou dceřiných společností zabývajících se
převážně finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi a tuto skupinu řídí,
se zatřiďují do subsektoru S.126.
Pomocné finanční instituce (S.126)
2.95 Definice: Subsektor pomocných finančních institucí (S.126) zahrnuje všechny finanční instituce
a kvazikorporace, které se převážně zabývají činnostmi, jež úzce souvisejí s finančním
zprostředkováním, ale které samy finančními zprostředkovateli nejsou.
2.96 Do subsektoru S.126 se zatřiďují tyto finanční instituce a kvazikorporace:
(a) pojišťovací makléři, odhadci škod, pojišťovací a penzijní poradci apod.;
(b) makléři s půjčkami a cennými papíry, investiční poradci apod.;
(c) korporace, které zařizují emise cenných papírů;
(d) korporace, jejichž hlavní funkcí je poskytování záruk prostřednictvím převodu rubopisem,
směnek a podobných nástrojů;
(e) korporace, které zařizují derivátové a hedgingové nástroje, jako jsou swapy, opce
a termínové dohody (aniž je vydávají);
(f) korporace, které zajišťují infrastrukturu finančních trhů;
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
54 2015
(g) orgány ústředního dohledu nad finančními zprostředkovateli a finančními trhy, jestliže jsou
samostatnými institucionálními jednotkami;
(h) manažeři penzijních fondů, investičních fondů apod.;
(i) korporace zajišťující směnu cenných papírů a pojištění;
(j) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, které poskytují služby finančním
institucím, ale samy se finančním zprostředkováním nezabývají (viz odst. 2.46 písm. (d);
(k) platební instituce (usnadňující platby mezi kupujícím a prodávajícím).
2.97 Subsektor S.126 zahrnuje rovněž vedení podniků, jejichž všechny dceřiné společnosti nebo většina
z nich jsou finančními institucemi.
Kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.127)
2.98 Definice: Subsektor kaptivních finančních institucí a půjčovatelů peněz (S.127) zahrnuje všechny
finanční instituce a kvazikorporace, které se nezabývají finančním zprostředkováním ani
neposkytují pomocné finanční služby, pokud se s většinou jejich aktiv nebo závazků neobchoduje
na otevřených trzích.
2.99 Do subsektoru S.127 se zatřiďují zejména tyto finanční instituce a kvazikorporace:
(a) jednotky působící jako právnické osoby, například svěřenské účty (trusts), dědické účty
(estates), agenturní účty (agencies accounts) nebo fiktivní („brass plate“ ) společnosti;
(b) holdingové společnosti, jejichž majetková účast ve skupině dceřiných společností umožňuje
kontrolu této skupiny a jejichž hlavním předmětem činnosti je vlastnění skupiny, aniž
poskytují jakékoli další služby podnikům, v nichž mají podíl na vlastním kapitálu, tzn., že
nespravují ani neřídí jiné jednotky;
(c) jednotky pro speciální účel, které jsou považovány za institucionální jednotky a na
otevřených trzích získávají finanční prostředky určené k použití jejich mateřskou společností;
(d) jednotky, které řadě klientů poskytují finanční služby výhradně za použití vlastních finančních
prostředků nebo prostředků poskytnutých sponzorem a berou na sebe finanční riziko, že
dlužník nebude platit. Mezi příklady takových jednotek patří půjčovatelé peněz, korporace
poskytující půjčky studentům nebo zajišťující financování zahraničního obchodu z prostředků
získaných od sponzora, například vládní jednotky nebo neziskové instituce, a zastavárny,
které se převážně zabývají poskytováním úvěrů;
(e) fondy vládních institucí pro zvláštní účely, obvykle nazývané státní investiční fondy, jsou-li
klasifikovány jako finanční instituce.
Pojišťovací společnosti (S.128)
2.100 Definice: Subsektor pojišťovacích společností (S.128) zahrnuje všechny finanční instituce
a kvazikorporace, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním v důsledku sdílení rizik,
hlavně ve formě přímého pojištění nebo ve formě zajištění (viz odstavec 2.59).
2.101 Pojišťovací společnosti poskytují tyto služby:
(a) životní a neživotní pojištění pro jednotlivé jednotky nebo jejich skupiny;
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 55
(b) zajištění pro jiné pojišťovací společnosti.
2.102 Služby společností poskytujících neživotní pojištění mohou být poskytovány ve formě pojištění,
které kryje:
(a) škody způsobené požárem (například na obchodním nebo soukromém majetku);
(b) odpovědnost za škody způsobené třetím osobám;
(c) škody způsobené provozem motorového vozidla (škody vzniklé samotnému vlastníkovi
a odpovědnost za škody způsobené třetím osobám);
(d) škody vzniklé v námořní, letecké a jiné dopravě (včetně energetických rizik);
(e) škody vzniklé v důsledku nehod a poškození zdraví; nebo
(f) finanční škody (poskytování záruk nebo garančních pojistek).
Pojišťovací společnosti poskytující finanční pojištění nebo pojištění úvěrů, které se také nazývají
záruční banky, poskytují záruky nebo garance, jimiž ručí za sekuritizaci a jiné úvěrové produkty.
2.103 Pojišťovacími společnostmi jsou převážně subjekty zapsané v obchodním rejstříku nebo vzájemné
pojišťovny. Subjekty zapsané v obchodním rejstříku vlastní podílníci a mnohé z nich jsou kótovány
na burzách cenných papírů. Vzájemné pojišťovny jsou vlastněny pojistníky a svůj zisk vracejí
pojistníkům s účastí na zisku neboli plnoprávným pojištěncům prostřednictvím dividend nebo
prémií. „Kaptivní“ pojistitelé jsou obvykle vlastněni nefinančním podnikem a pojišťují převážně
rizika svých podílníků.
Rámeček 2.1 – Druhy pojištění
Druh pojištění Sektor / subsektor
Životní pojištění
Přímé
pojištění
Pojistník poukazuje pravidelné, nebo jednorázové platby pojistiteli a výměnou za
to pojistitel zaručuje, že pojistníkovi poskytne dohodnutou částku,
nebo anuitu, a to k určitému datu nebo dříve.
Pojišťovací společnosti
Neživotní pojištění
Pojištění na krytí takových rizik, jako jsou nehody, nemoc, požár,
neschopnost splácet úvěr apod.
Pojišťovací společnosti
Zajištění
Pojištění, které si kupuje pojistitel, aby se ochránil před neočekávaně vysokým
počtem nároků na náhrady nebo mimořádně vysokými náhradami.
Pojišťovací společnosti
Sociální
pojištění
Sociální zabezpečení
Účastníci jsou z rozhodnutí vládních institucí
povinni uzavřít pojištění proti určitým sociálním
rizikům.
Penze ze sociálního
zabezpečení
Fondy sociálního zabezpečení
Ostatní sociální zabezpečení
Zaměstnanecké sociální pojištění jiné než
sociální zabezpečení
Zaměstnavatelé mohou jako podmínku
zaměstnání stanovit účast zaměstnanců na
pojištění určitých sociálních rizik.
Zaměstnanecké penze Sektor zaměstnavatele,
pojišťovacích společností
a penzijních fondů nebo
neziskových institucí
sloužících domácnostemOstatní zaměstnanecké
sociální pojištění
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
56 2015
2.104 Subsektor S.128 nezahrnuje:
(a) institucionální jednotky, které splňují obě kritéria uvedená v odstavci 2.117. Ty se zatřiďují do
subsektoru S.1314;
(b) vedení podniků, která dohlížejí na skupinu skládající se převážně z pojišťovacích
společností a řídí ji, ale která sama pojišťovacími společnostmi nejsou. Tato vedení podniků
se zatřiďují do subsektoru S.126;
(c) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, které poskytují služby
pojišťovacím společnostem, ale samy se finančním zprostředkováním nezabývají. Ty se
zatřiďují do subsektoru S.126.
Penzijní fondy (S.129)
2.105 Definice: Subsektor penzijních fondů (S.129) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazikorporace,
které se převážně zabývají finančním zprostředkováním v důsledku sdílení sociálních rizik a potřeb
pojištěnců (sociální pojištění). Penzijní fondy jako programy sociálního pojištění poskytují příjmy
v důchodu a často také dávky v případě smrti a invalidity.
2.106 Subsektor S.129 je tvořen pouze těmi penzijními fondy sociálního pojištění, které jsou
institucionálními jednotkami oddělenými od jednotek, které je zřizují. Takové autonomní fondy mají
samostatnost v rozhodování a vedou úplný soubor účtů. Neautonomní penzijní fondy nejsou
institucionálními jednotkami a zůstávají součástí té institucionální jednotky, která je zřizuje.
2.107 Mezi příklady účastníků takových programů penzijních fondů patří zaměstnanci jednotlivého
podniku nebo skupiny podniků, zaměstnanci oboru nebo odvětví a osoby patřící do stejné profesní
skupiny. V pojistné smlouvě mohou být zahrnuty:
(a) dávky vyplácené po smrti pojištěnce vdově (vdovci) a dětem;
(b) dávky vyplácené po odchodu do důchodu a
(c) dávky vyplácené v případě, že pojištěnec se stane invalidním.
2.108 V některých zemích je možné všechny tyto druhy rizik pojišťovat jak u životních pojišťoven, tak
prostřednictvím penzijních fondů. V jiných zemích je nutno některé z těchto tříd rizik pojistit
prostřednictvím životních pojišťoven. Na rozdíl od životních pojišťoven je rozsah osob, kterým
mohou penzijní fondy poskytovat pojištění, ze zákona omezen na specifické skupiny zaměstnanců
a osob samostatně výdělečně činných.
2.109 Programy penzijních fondů mohou být organizovány zaměstnavateli nebo vládními institucemi.
Mohou je rovněž organizovat pojišťovny ve prospěch svých zaměstnanců nebo mohou být zřízeny
samostatné institucionální jednotky k držení a správě aktiv, která mají sloužit k plnění penzijních
nároků a na výplatu penzí.
2.110 Subsektor S.129 nezahrnuje:
(a) institucionální jednotky, které splňují obě kritéria uvedená v odstavci 2.117. Ty se zatřiďují do
subsektoru S.1314;
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 57
(b) vedení podniků, která dohlížejí na skupinu skládající se převážně z penzijních fondů a řídí ji,
ale která sama penzijními fondy nejsou. Tato vedení podniků se zatřiďují do subsektoru
S.126;
(c) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, které poskytují služby penzijním
fondům, ale samy se finančním zprostředkováním nezabývají. Ty se zatříďují do subsektoru
S.126.
Vládní instituce (S.13)
2.111 Definice: Sektor vládních institucí (S.13) zahrnuje institucionální jednotky, které jsou netržními
výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány
z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se
převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství.
2.112 V sektoru S.13 jsou zahrnuty například tyto institucionální jednotky:
(a) jednotky sektoru vládních institucí, které jsou zřízeny podle zákona, aby vykonávaly soudní
pravomoc nad jinými jednotkami na ekonomickém území země, spravují a financují skupinu
činností a převážně poskytující netržní výrobky a služby určené ve prospěch celé
společnosti;
(b) korporace nebo kvazikorporace, která je jednotkou sektoru vládních institucí, jestliže je její
produkce převážně netržní a jestliže je pod kontrolou takové jednotky;
(c) neziskové instituce uznané za nezávislé právnické osoby, které jsou netržními výrobci a jsou
pod kontrolou jednotky sektoru vládních institucí;
(d) autonomní penzijní fondy, jestliže existuje zákonná povinnost přispívat a vládní instituce
spravují finanční prostředky, co se týče stanovení a schvalování příspěvků a dávek.
2.113 Sektor vládních institucí je rozdělen do čtyř subsektorů:
(a) ústřední vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení) (S.1311);
(b) národní vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení) (S.1312);
(c) místní vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení) (S.1313);
(d) fondy sociálního zabezpečení (S.1314).
Ústřední vládní instituce kromě fondů sociálního zabezpečení (S.1311)
2.114 Definice: Tento subsektor zahrnuje všechny správní resorty státu a jiné ústřední orgány, jejichž
pravomoc se obvykle vztahuje na celé ekonomické území s výjimkou správy fondů sociálního
zabezpečení.
Do subsektoru S.1311 patří ty neziskové instituce, které jsou pod kontrolou ústředních vládních
institucí a jejichž pravomoc se vztahuje na celé ekonomické území.
Do subsektoru S.1311 se zatřiďují orgány tržní regulace, které jsou buď výhradně, nebo převážně
distributory dotací. Organizace, které se výhradně nebo převážně zabývají nákupem, skladováním
a prodejem zemědělských nebo potravinářských produktů, se zatřiďují do sektoru S.11.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
58 2015
Národní vládní instituce kromě fondů sociálního zabezpečení (S.1312)
2.115 Definice: Tento subsektor zahrnuje takové typy veřejné správy, jež jsou samostatné institucionální
jednotky vykonávající s výjimkou správy fondů sociálního zabezpečení některé z funkcí vládních
institucí na nižší úrovni, než je úroveň ústředních vládních institucí, a na úrovni vyšší, než je úroveň
vládních institucionálních jednotek existujících na místní úrovni.
Do subsektoru S.1312 patří ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány národními vládními
institucemi a jejichž pravomoc se omezuje na ekonomické území ve správě národních vládních
institucí.
Místní vládní instituce kromě fondů sociálního zabezpečení (S.1313)
2.116 Definice: Tento subsektor zahrnuje takové druhy jednotek veřejné správy, jejichž pravomoc se
vztahuje pouze na místně určenou část ekonomického území, s výjimkou místních orgánů fondů
sociálního zabezpečení.
Do subsektoru S.1313 patří ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány místními vládními
institucemi a jejichž pravomoc se omezuje na ekonomické území ve správě místních vládních
institucí.
Fondy sociálního zabezpečení (S.1314)
2.117 Definice: Subsektor fondů sociálního zabezpečení zahrnuje ústřední, národní a místní
institucionální jednotky, jejichž hlavní činnost spočívá v poskytování sociálních dávek a které
splňují tato dvě kritéria:
(a) určité skupiny obyvatelstva jsou ze zákona nebo jiného právního předpisu povinny účastnit
se programu nebo platit příspěvky a
(b) za řízení instituce, pokud jde o stanovení nebo schvalování příspěvků a dávek, zodpovídají
vládní instituce nezávisle na své úloze orgánu dohledu nebo zaměstnavatele.
Mezi výší příspěvků placených jednotlivcem a rizikem, kterému je tento jednotlivec vystaven,
obvykle neexistuje žádná přímá souvislost.
Domácnosti (S.14)
2.118 Definice: Sektor domácností (S.14) zahrnuje jednotlivce nebo skupiny jednotlivců jako spotřebitele
a jako podnikatele vyrábějící tržní výrobky, nefinanční a finanční služby (tržní výrobci) za
předpokladu, že výroba výrobků a služeb není prováděna samostatnými subjekty považovanými za
kvazikorporace. Zahrnuje také jednotlivce nebo skupiny jednotlivců jako výrobce výrobků
a nefinančních služeb výlučně pro vlastní konečné užití.
Domácnosti jako spotřebitele lze vymezit jako malé skupiny osob, které sdílejí stejné ubytování,
sdružují své důchody a majetek a společně spotřebovávají určité druhy výrobků a služeb, zejména
bydlení a jídlo.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 59
Hlavními zdroji domácností jsou:
(a) náhrady zaměstnancům;
(b) důchod z vlastnictví;
(c) transfery z jiných sektorů;
(d) příjmy z prodeje tržních výrobků a
(e) imputované příjmy z výroby produktů pro vlastní konečnou spotřebu.
2.119 Sektor domácností zahrnuje:
(a) jednotlivce nebo skupiny jednotlivců, jejichž hlavní funkcí je spotřeba;
(b) osoby trvale žijící v institucích, které mají malou nebo žádnou samostatnost v jednání nebo
rozhodování v ekonomických záležitostech (například členy náboženských řádů žijící
v klášterech, dlouhodobě nemocné v nemocnicích, vězně ve výkonu dlouhodobého trestu
odnětí svobody, staré osoby trvale žijící v domovech důchodců). Takové osoby se společně
považují za jednu institucionální jednotku, tj. jednu domácnost;
(c) jednotlivce nebo skupiny jednotlivců, jejichž hlavní funkcí je spotřeba a již vyrábějí výrobky
a nefinanční služby výhradně pro vlastní konečné užití; v rámci systému jsou zahrnuty pouze
dvě kategorie služeb produkovaných pro vlastní konečné užití: služby obydlí poskytované
jimi jejich vlastníkům a domácí služby poskytované placeným personálem;
(d) individuální vlastníky a společenství bez právního statusu – nepovažované za
kvazikorporace –, již jsou tržními výrobci; a
(e) neziskové instituce sloužící domácnostem, které nemají nezávislý právní status, nebo
takové, které jej mají, ale jsou pouze zanedbatelného významu.
2.120 V rámci ESA 2010 se sektor domácností dále člení do těchto subsektorů:
(a) zaměstnavatelé (S.141) a osoby samostatně výdělečně činné (S.142);
(b) zaměstnanci (S.143);
(c) příjemci důchodů z vlastnictví (S. 1441);
(d) příjemci penzí (S. 1442);
(e) příjemci ostatních transferů (S.1443).
2.121 Domácnosti se zatřiďují do subsektorů podle kategorie nejvyššího důchodu (důchod
zaměstnavatelů, náhrady zaměstnancům atd.) domácnosti jako celku. V případě, že stejná
domácnost dostává více než jeden důchod určité kategorie, je klasifikace založena na celkovém
důchodu domácnosti v každé kategorii.
Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné (S.141 a S.142)
2.122 Definice: Subsektor zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných zahrnuje skupinu
domácností, pro které je (smíšený) důchod (B.3) plynoucí majitelům společností vlastněných
domácnostmi s ručením neomezeným z jejich činnosti jako výrobců tržních výrobků a služeb, ať
mají nebo nemají placené zaměstnance, největším zdrojem důchodů domácnosti jako celku, a to
i v případě, že netvoří více než polovinu celkového důchodu domácnosti.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
60 2015
Zaměstnanci (S.143)
2.123 Definice: Subsektor zaměstnanců zahrnuje skupinu domácností, pro které je důchod získávaný ve
formě náhrad zaměstnancům (D.1) největším zdrojem důchodu domácnosti jako celku.
Příjemci důchodů z vlastnictví (S.1441)
2.124 Definice: Subsektor příjemců důchodů z vlastnictví zahrnuje skupinu domácností, pro které je
důchod z vlastnictví (D.4) největším zdrojem důchodu domácnosti jako celku.
Příjemci penzí (S.1442)
2.125 Definice: Subsektor příjemců penzí zahrnuje skupinu domácností, pro které je důchod z penzí
největším zdrojem důchodu domácnosti jako celku.
Domácnosti příjemců penzí jsou domácnosti, jejichž důchod tvoří z největší části starobní penze
nebo jiné penze včetně penzí od dřívějších zaměstnavatelů.
Příjemci ostatních transferů (S.1443)
2.126 Definice: Subsektor příjemců ostatních transferů zahrnuje skupinu domácností, pro které je důchod
získávaný z ostatních běžných transferů největším zdrojem důchodu domácnosti jako celku.
Ostatní běžné transfery jsou všechny běžné transfery jiné než důchody z vlastnictví, penze
a důchody osob žijících trvale v institucích.
2.127 Jestliže informace o poměrném zastoupení jednotlivých zdrojů důchodu domácnosti jako celku
nejsou pro účely zatřídění domácností do subsektorů k dispozici, použije se pro účely klasifikace
důchod referenční osoby. Referenční osobou je obvykle osoba s nejvyšším důchodem
v domácnosti. Jestliže tato informace není dostupná, použije se pro zatřídění domácnosti do
subsektorů důchod té osoby, která prohlásí, že je referenční osobou.
2.128 K zatřídění domácností do subsektorů lze použít i další kritéria, například rozdělení domácností
jako podnikatelů podle činností na zemědělské domácnosti a nezemědělské domácnosti.
Neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15)
2.129 Definice: Sektor neziskových institucí sloužících domácnostem (NISD) (S.15) zahrnuje neziskové
instituce, které jsou samostatnými právnickými osobami, poskytují služby domácnostem a jsou
soukromými netržními výrobci. Jejich základní zdroje pocházejí z dobrovolných peněžních nebo
naturálních příspěvků domácností jakožto spotřebitelů, z plateb poskytovaných vládními institucemi
a z důchodů z vlastnictví.
2.130 Pokud tyto instituce nejsou příliš důležité, nezahrnují se do sektoru NISD, nýbrž do sektoru
domácností (S.14), jelikož jejich transakce nelze odlišit od transakcí jednotek v tomto sektoru.
Netržní NISD pod kontrolou vládních institucí se zatřiďují do sektoru vládních institucí (S.13).
Sektor NISD zahrnuje tyto hlavní druhy NISD poskytujících domácnostem netržní výrobky a služby:
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 61
(a) odbory, profesní a vědecké společnosti, sdružení spotřebitelů, politické strany, církve nebo
náboženské společnosti (včetně těch, které jsou financovány vládní institucí, ale nikoli
kontrolovány) a společenské, kulturní a rekreační organizace a sportovní kluby a
(b) dobročinné, podpůrné a výpomocné organizace, které jsou financovány z dobrovolných
peněžních nebo naturálních transferů od jiných institucionálních jednotek.
Sektor S.15 zahrnuje dobročinné, podpůrné a výpomocné organizace, které slouží nerezidentským
jednotkám, ale nezahrnuje subjekty, členství, v nichž zakládá právo na předem stanovený soubor
výrobků a služeb.
Nerezidenti (S.2)
2.131 Definice: Nerezidenti (S.2) představují seskupení jednotek bez ohledu na charakteristiku jejich
funkcí a zdrojů; tvoří je nerezidentské jednotky, pokud se zapojují do transakcí s rezidentskými
institucionálními jednotkami nebo mají jiné ekonomické vztahy s rezidentskými jednotkami. Jejich
účty poskytují souhrnný pohled na ekonomické vztahy mezi národním hospodářstvím
a nerezidenty. Patří mezi ně i orgány EU a mezinárodní organizace.
2.132 Nerezidenti nejsou sektorem, za který se musí sestavovat úplný soubor účtů, avšak často je
výhodné nerezidenty za sektor považovat. Sektory se vytvářejí rozčleněním celkového
hospodářství tak, aby vznikly stejnorodější skupiny rezidentských institucionálních jednotek, které
mají podobné ekonomické chování, cíle a funkce. Toto není případ sektoru nerezidentů: u tohoto
sektoru se zaznamenávají transakce a jiné toky, jež nefinanční podniky i finanční instituce,
neziskové instituce, domácnosti a vládní instituce uskutečňují s nerezidentskými institucionálními
jednotkami, a další ekonomické vztahy mezi rezidenty a nerezidenty, například pohledávky
rezidentů vůči nerezidentům.
2.133 Účty nerezidentů zahrnují pouze transakce, které se uskutečňují mezi rezidentskými
institucionálními jednotkami a nerezidentskými jednotkami, s těmito výjimkami:
(a) dopravní služby (až po hranici vyvážející země), které se týkají dováženého zboží a jsou
poskytovány rezidentskými jednotkami, se uvádějí na účtech nerezidentů v rámci dovozů
FOB, ačkoli je produkují rezidentské jednotky;
(b) transakce se zahraničními aktivy mezi rezidenty, kteří patří do různých sektorů národního
hospodářství, se uvádějí na podrobných finančních účtech nerezidentů. Tyto transakce
neovlivňují finanční pozici země ve vztahu k zahraničí, avšak ovlivňují finanční vztahy
jednotlivých sektorů k nerezidentům;
(c) transakce se závazky země mezi nerezidenty, kteří patří do různých zeměpisných oblastí, se
uvádějí v účtech nerezidentů rozčleněných podle zeměpisných oblastí. Ačkoliv tyto
transakce neovlivňují celkové závazky země k nerezidentům, ovlivňují její závazky vůči
různým částem světa.
2.134 Sektor nerezidentů (S.2) se dále člení takto:
(a) členské státy a orgány a instituce Evropské unie (S.21)
1. členské státy Evropské unie (S.211);
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
62 2015
2. orgány a instituce Evropské unie (S.212);
(b) ostatní země a mezinárodní organizace Evropské unie (S.22).
Sektorová klasifikace jednotek výrobců podle hlavních standardních právních forem
vlastnictví
2.135 V následujícím přehledu a v odstavcích 2.31 až 2.44 jsou shrnuty zásady pro zatřídění jednotek
výrobců do sektorů za použití standardní terminologie pro popis hlavních druhů institucí.
2.136 Soukromé a veřejné korporace, které jsou tržními výrobci, se zatřiďují takto:
(a) ty, které se převážně zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb, se zatřiďují do
sektoru S.11 (nefinanční podniky);
(b) ty, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním a pomocnými finančními
činnostmi, se zatřiďují do sektoru S.12 (finanční instituce).
2.137 Družstva a společenství, která jsou uznána za nezávislé právnické osoby a jsou tržními výrobci, se
zatřiďují takto:
(a) ta, která se převážně zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb, se zatřiďují do
sektoru S.11 (nefinanční podniky);
(b) ta, která se převážně zabývají finančním zprostředkováním a pomocnými finančními
činnostmi, se zatřiďují do sektoru S.12 (finanční instituce).
2.138 Veřejní výrobci, kteří jsou podle zvláštních právních předpisů uznáni za nezávislé právnické osoby
a kteří jsou tržními výrobci, se zatřiďují takto:
(a) ti, kteří se převážně zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb, se zatřiďují do sektoru
S.11 (nefinanční podniky);
(b) ti, kteří se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními
činnostmi, se zatřiďují do sektoru S.12 (finanční instituce).
2.139 Veřejní výrobci, kteří nejsou uznáni za nezávislé právnické osoby, ale jsou tržními výrobci, se
zatřiďují takto:
(a) pokud jsou kvazikorporacemi :
1) ti, kteří se převážně zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb, se zatřiďují do
sektoru S.11 (nefinanční podniky);
2) ti, kteří se převážně zabývají finančním zprostředkováním a pomocnými finančními
činnostmi, se zatřiďují do sektoru S.12 (finanční instituce);
(b) pokud nejsou kvazikorporacemi, zatřiďují se do sektoru S.13 (vládní instituce), jelikož
zůstávají nedílnou součástí jednotek, které neovládají.
2.140 Neziskové instituce (sdružení a nadace) uznané za nezávislé právnické osoby se zatřiďují takto:
(a) ty, které jsou tržními výrobci a převážně se zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb,
se zatřiďují do sektoru S.11 (nefinanční podniky);
(b) ty, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním a pomocnými finančními
činnostmi, se zatřiďují do sektoru S.12 (finanční instituce);
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 63
(c) ty, které jsou netržními výrobci, se zatřiďují:
1. do sektoru S.13 (vládní instituce), jestliže jsou veřejnými výrobci ovládanými vládními
institucemi;
2. do sektoru S.15 (neziskové instituce sloužící domácnostem), jestliže jsou soukromými
výrobci.
2.141 Individuální vlastníci a společenství, kteří nejsou uznáni za nezávislé právnické osoby, ale jsou
tržními výrobci, se zatřiďují takto:
(a) pokud jsou kvazikorporacemi
1. ti, kteří se převážně zabývají výrobou výrobků a nefinančních služeb, se zatřiďují do
sektoru S.11 (nefinanční podniky);
2. ti, kteří se převážně zabývají finančním zprostředkováním a pomocnými finančními
činnostmi, se zatřiďují do sektoru S.12 (finanční instituce);
(b) pokud nejsou kvazikorporacemi, zatřiďují se do sektoru S.14 (domácnosti).
2.142 Vedení podniků se zatřiďují takto:
(a) do sektoru S.11 (nefinanční podniky), jestliže převládajícím druhem činnosti skupiny
korporací jako celku, které jsou tržními výrobci, je výroba výrobků a nefinančních služeb (viz
odstavec 2.46 písm. (e));
(b) do sektoru S.12 (finanční instituce), jestliže převládajícím druhem činnosti skupiny korporací
jako celku je finanční zprostředkování (viz odstavec 2.65 písm. (e)).
Holdingové společnosti, které jsou držiteli aktiv skupiny dceřiných společností, se vždy považují za
finanční instituce. Holdingové společnosti drží aktiva skupiny společností, ale v souvislosti se
skupinou neprovádějí žádné řídicí činnosti.
2.143 Tabulka 2.5 znázorňuje ve schematické podobě různé výše uvedené případy.
Tabulka 2.5 – Sektorová klasifikace jednotek výrobců podle hlavních standardních právních forem
vlastnictví
Typ výrobce
Standardní právní popis
Tržní výrobci
(výrobky a nefinanční
služby)
Tržní výrobci
(finanční
zprostředkování)
Netržní výrobci
Veřejní
výrobci
Soukromí
výrobci
Soukromé a veřejné korporace
S.11 – nefinanční
podniky
S.12 – finanční
instituce
Družstva a společenství uznaná za nezávislé
právnické osoby
S.11 – nefinanční
podniky
S.12 – finanční
instituce
Veřejní výrobci, kteří jsou podle
zvláštních právních předpisů uznáni za
nezávislé právnické osoby
S.11 – nefinanční
podniky
S.12 – finanční
instituce
Veřejní výrobci
neuznaní za nezávislé
právnické osoby
Subjekty mající
charakteristiky
kvazikorporací
S.11 – nefinanční
podniky
S.12 – finanční
instituce
Ostatní
S.13 – vládní
instituce
Neziskové instituce sloužící domácnostem
S.11 – nefinanční
podniky
S.12 – finanční
instituce
S.13 – vládní
instituce
S.15 – neziskové
instituce sloužící
domácnostem
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
64 2015
Typ výrobce
Standardní právní popis
Tržní výrobci
(výrobky a nefinanční
služby)
Tržní výrobci
(finanční
zprostředkování)
Netržní výrobci
Veřejní
výrobci
Soukromí
výrobci
Společenství
neuznaná za nezávislé
právnické osoby;
Individuální vlastníci
Subjekty mající
charakteristiky
kvazikorporací
S.11 – nefinanční
podniky
S.12 – finanční
instituce
Ostatní S.14 – domácnosti S.14 – domácnosti
Vedení podniků, u nichž
převažujícím druhem
činnosti skupiny
podniků, kterou
ovládají, je výroba:
výrobků
a finančních
služeb
S.11 – nefinanční
podniky
finančních služeb
S.12 – finanční
instituce
Místní činnostní jednotky a odvětví
2.144 Většina institucionálních jednotek vyrábějících výrobky a služby se zabývá kombinací několika
různých činností. Přitom se může jednat o určitou hlavní činnost, několik vedlejších a několik
pomocných činností.
2.145 Činností se rozumí použití zdrojů, jako jsou nástroje a zařízení, práce, výrobní technika, informační
sítě nebo výrobky, k vytvoření určitých výrobků nebo služeb. Činnost je charakterizována vstupem
produktů, výrobním procesem a produkcí.
Činnosti lze určovat odkazem na určitou úroveň v klasifikaci NACE Rev. 2.
2.146 Jestliže jednotka provádí více než jednu činnost, setřídí se všechny činnosti, které nejsou pomocné
(viz kapitola 3 odstavec 3.12), podle hrubé přidané hodnoty. Na základě převažující vytvořené
hrubé přidané hodnoty je pak možné odlišit hlavní činnost a vedlejší činnosti.
2.147 Aby bylo možné analyzovat toky, ke kterým v procesu výroby a užití výrobků a služeb dochází, je
nutné zvolit jednotky, které zdůrazní vztahy technicko-ekonomické povahy. Tento požadavek
znamená, že se institucionální jednotky musí rozdělit na menší, vzhledem k druhu výroby
homogennější jednotky. Z hlediska praktického přístupu mají tento požadavek splňovat místní
činnostní jednotky.
Místní činnostní jednotka
2.148 Definice: Místní činnostní jednotka je ta část činnostní jednotky, která se vztahuje k místní
jednotce. Místní činnostní jednotka se v SNA 2008 a v ISIC Rev. 4 nazývá podnik. Činnostní
jednotka seskupuje všechny části institucionální jednotky jakožto výrobce přispívajícího
k provádění určité činnosti na úrovni třídy (čtyřmístné číslo) klasifikace NACE Rev. 2 a odpovídá
jedné nebo více úrovním dalšího provozního členění institucionální jednotky. Informační systém
institucionální jednotky musí být schopen ukázat nebo vypočítat za každou místní činnostní
jednotku alespoň hodnotu výroby, mezispotřeby, náhrady zaměstnancům, provozního přebytku,
zaměstnanosti a tvorby hrubého fixního kapitálu.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
2015 65
Místní jednotka je institucionální jednotka nebo část institucionální jednotky vyrábějící výrobky
nebo služby, umístěná na zeměpisně určeném místě.
Místní činnostní jednotka může odpovídat institucionální jednotce jako výrobci; na druhé straně
nikdy nemůže patřit do dvou různých institucionálních jednotek.
2.149 Jestliže institucionální jednotka vyrábějící výrobky nebo služby provozuje hlavní činnost a také
jednu nebo několik vedlejších činností, rozčlení se dále na stejný počet činnostních jednotek
a vedlejší činnosti se zatřídí do položek odlišných od hlavní činnosti. Pomocné činnosti se od
hlavní činnosti nebo vedlejších činností neoddělují. Ale činnostní jednotky, které v klasifikačním
systému patří do určité položky, mohou vyrábět výrobky mimo homogenní skupinu na účet
vedlejších činností s nimi spojených, které nelze z dostupných účetních dokladů identifikovat.
Činnostní jednotka tudíž může provádět jednu nebo více vedlejších činností.
Odvětví
2.150 Definice: Odvětví se skládá ze skupiny místních činnostních jednotek, které se zabývají stejným
nebo podobným druhem činnosti. Na nejpodrobnější úrovni klasifikace obsahuje odvětví všechny
místní činnostní jednotky, které patří do jedné třídy (čtyřmístné číslo) odvětvové klasifikace
NACE Rev. 2, a které se tudíž zabývají stejným druhem činnosti, jak je vymezena v odvětvové
klasifikaci NACE Rev. 2.
Odvětví zahrnují jednak místní činnostní jednotky vyrábějící tržní výrobky a služby a jednak místní
činnostní jednotky vyrábějící netržní výrobky a služby. Odvětví je z povahy věci tvořeno skupinou
místních činnostních jednotek, které se zabývají stejným druhem výrobní činnosti, bez ohledu na
to, zda institucionální jednotky, ke kterým místní činnostní jednotky patří, vyrábějí tržní nebo netržní
produkci.
2.151 Odvětví se člení do tří kategorií:
(a) odvětví vyrábějící tržní výrobky a služby (tržní odvětví) a také výrobky a služby pro vlastní
konečné užití. Služby pro vlastní konečné užití jsou služby bydlení poskytované vlastníky
domů a bytů a domácí služby produkované placeným personálem, který je v domácnosti
zaměstnán;
(b) odvětví vyrábějící netržní výrobky a služby vládních institucí: netržní odvětví vládních
institucí;
(c) odvětví vyrábějící netržní výrobky a služby neziskových institucí sloužících domácnostem:
netržní odvětví neziskových institucí sloužících domácnostem.
Klasifikace odvětví
2.152 K seskupování místních činnostních jednotek do odvětví se používá klasifikace NACE Rev. 2.
ESA2010 – Kapitola 2 – Jednotky a seskupení jednotek
66 2015
Jednotky s homogenní výrobou a homogenní odvětví
2.153 Pro účely analýzy výrobního procesu se nejlépe hodí jednotka s homogenní výrobou. Tato
jednotka vykazuje jedinečnou činnost vymezenou jejími vstupy, procesem výroby a produkcí.
Jednotky z homogenní produkcí
2.154 Definice: Jednotka s homogenní výrobou provádí jedinečnou činnost, která je určena svými vstupy,
výrobním procesem a produkcí. Produkty, které tvoří vstupy a produkci, se jako takové rozlišují
podle fyzických vlastností, míry zpracování a postupu výroby. Lze je určit podle klasifikace
produkce (Klasifikace produkce podle činností – CPA). CPA je klasifikace produkce, jejíž prvky jsou
strukturovány podle kritéria odvětvového původu, přičemž odvětvový původ je definován
v NACE Rev. 2.
Homogenní odvětví
2.155 Definice: Homogenní odvětví je seskupení jednotek s homogenní výrobou. Souhrn činností
obsažených v homogenním odvětví se určuje podle klasifikace produkce. Homogenní odvětví
vyrábí takové a pouze takové výrobky nebo služby, které jsou uvedeny v dané klasifikaci.
2.156 Homogenní odvětví představují jednotky určené pro ekonomickou analýzu. Jednotky s homogenní
výrobou obvykle nelze sledovat přímo; údaje získané od jednotek a používané ke statistickým
šetřením je nutno do podoby homogenních odvětví přeskupit.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 67
Kapitola 3 TRANSAKCE S PRODUKTY
A VYRÁBĚNÝMI AKTIVY
Transakce s produkty obecně
3.01 Definice: Produkty jsou veškeré výrobky a služby vytvářené v mezích výroby. Výroba je definována
v odstavci 3.07.
3.02 V ESA se rozlišují tyto hlavní kategorie transakcí s produkty:
Kategorie transakcí Kód
Produkce P.1
Mezispotřeba P.2
Výdaje na konečnou spotřebu P.3
Skutečná konečná spotřeba P.4
Tvorba hrubého kapitálu P.5
Vývoz zboží a služeb P.6
Dovoz zboží a služeb P.7
3.03 Transakce s produkty se zaznamenávají takto:
(a) na účtu výrobků a služeb se zachycují produkce a dovoz jako zdroje a ostatní transakce
s produkty se zachycují jako užití;
(b) na účtu výroby se zachycuje produkce jako zdroj a mezispotřeba jako užití; vyrovnávací
položkou těchto dvou transakcí s produkty je hrubá přidaná hodnota;
(c) na účtu užití disponibilního důchodu se zachycují výdaje na konečnou spotřebu jako užití;
(d) na účtu užití upraveného disponibilního důchodu se zachycuje skutečná konečná spotřeba
jako užití;
(e) na kapitálovém účtu se zachycuje tvorba hrubého kapitálu jako užití (změna nefinančních
aktiv);
(f) na účtu výrobků a služeb nerezidentů se dovoz zboží a služeb zachycuje jako zdroj a vývoz
zboží a služeb se zachycuje jako užití.
Prostřednictvím transakcí s produkty je definováno mnoho důležitých vyrovnávacích položek na
účtech, jako jsou přidaná hodnota, hrubý domácí produkt, národní důchod a disponibilní důchod.
Na základě definice transakcí s produkty jsou definovány i tyto vyrovnávací položky.
3.04 V tabulce dodávek (viz odstavec 1.136) se produkce a dovoz zachycují jako dodávky. V tabulce
užití se mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, výdaje na konečnou spotřebu a vývoz
zaznamenávají jako užití. V symetrické input-output tabulce se produkce a dovoz zachycují jako
dodávky a ostatní transakce s produkty jako užití.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
68 2015
3.05 Dodávky produktů se oceňují v základních cenách (viz odstavec 3.44). Užití produktů se oceňuje
v kupních cenách (viz odstavec 3.06). Pro některé typy dodávek a užití, např. pro dovoz a vývoz
zboží, se používají specifičtější zásady oceňování.
3.06 Definice:
1) Kupní cena je cena, kterou za produkty platí kupující. Kupní cena zahrnuje:
(a) daně z produktů snížené o dotace na produkty (avšak mimo odpočitatelné daně
z produktů, jako je DPH);
(b) poplatky za dopravu, které platí kupující zvlášť, aby mohl převzít dodávku
v požadovaném čase a na požadovaném místě;
(c) odpočet množstevních nebo sezónních slev z obvyklé ceny nebo sazby.
2) Kupní cena nezahrnuje:
(a) úroky nebo poplatky za služby připočtené v rámci úvěrových ujednání;
(b) přirážky vznikající v důsledku opožděné platby, přičemž opožděnou platbou se rozumí
nezaplacení ve lhůtě stanovené v době uskutečnění nákupu.
Pokud doba užití neodpovídá době nákupu, provedou se úpravy hodnoty za účelem zohlednění
cenových změn způsobených plynutím času (obdobným způsobem jako u změn ceny zásob).
Takovéto úpravy jsou důležité, jestliže se ceny dotčených produktů v průběhu roku významně
mění.
VÝROBA A PRODUKCE
3.07 Definice: Výroba je činnost prováděná pod kontrolou, v odpovědnosti a za řízení institucionální
jednotky, která používá vstupy práce, kapitálu, výrobků a služeb pro tvorbu produkce ve formě
výrobků a služeb.
Výroba nezahrnuje přírodní procesy probíhající bez lidského přičinění či řízení, jako je neřízený
růst populací ryb v mezinárodních vodách, avšak chov ryb je do výroby zahrnut.
3.08 Výroba zahrnuje:
(a) výrobu veškerých individuálních nebo kolektivních výrobků a služeb, které se dodávají jiným
jednotkám, než jsou jejich výrobci;
(b) výrobu ve vlastní režii veškerých výrobků, které si jejich výrobci ponechávají pro vlastní
konečnou spotřebu nebo pro tvorbu hrubého fixního kapitálu.
K příkladům výroby ve vlastní režii pro tvorbu hrubého fixního kapitálu patří výroba fixních
aktiv, například výstavba, vývoj softwaru a geologický průzkum, určená pro tvorbu vlastního
hrubého fixního kapitálu. Pojem tvorba hrubého fixního kapitálu je popsán v odstavcích
3.124 až 3.138.
Výroba výrobků ve vlastní režii prováděná domácnostmi obvykle zahrnuje:
1) výstavbu obydlí ve vlastní režii;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 69
2) výrobu a skladování zemědělských produktů;
3) zpracování zemědělských produktů, například výrobu mouky mletím, konzervování
ovoce sušením a zavařováním, výrobu mléčných výrobků, jako jsou máslo a sýr,
a výrobu piva, vína a lihovin;
4) výrobu jiných základních produktů, například těžbu soli, těžbu rašeliny a čerpání vody;
5) jiné druhy zpracování, například tkaní látek, hrnčířskou výrobu a výrobu nábytku;
(c) poskytování služeb obydlí jejich vlastníkům;
(d) domácí a osobní služby produkované zaměstnáváním placeného domácího personálu;
(e) dobrovolné činnosti, jejichž výsledkem jsou výrobky. Může se jednat například o stavbu
obydlí, kostela nebo jiné budovy. Dobrovolné činnosti, jejichž výsledkem nejsou výrobky,
např. bezplatné pečování nebo úklid, do výroby nepatří.
Činnosti uvedené výše v písmenech a) až e) se zahrnují do výroby, i když jsou nezákonné nebo
nejsou registrovány na daňovém úřadě, úřadě sociálního zabezpečení či statistickém úřadě nebo
u jiných veřejných orgánů.
Výroba výrobků ve vlastní režii prováděná domácnostmi se zaznamenává, jestliže je tento typ
výroby významný, tj. pokud je kvantitativně důležitý ve vztahu k celkové nabídce daného výrobku
v zemi.
Z výroby výrobků ve vlastní režii prováděné domácnostmi se zachycuje pouze výstavba obydlí
a výroba, skladování a zpracování zemědělských produktů.
3.09 Výroba nezahrnuje domácí a osobní služby, které jsou poskytnuty a spotřebovány v téže
domácnosti. Do výroby se nezahrnují například tyto domácí služby, které produkují samy
domácnosti:
(a) úklid, malování a údržba obydlí, pokud tyto činnosti běžně provádějí i nájemníci;
(b) čištění, údržba a opravy předmětů dlouhodobé spotřeby domácností;
(c) příprava a podávání jídel;
(d) pečování o děti, jejich výchova a vzdělávání;
(e) péče o nemocné, nemohoucí nebo staré lidi a
(f) přeprava členů domácnosti nebo jejich věcí.
Domácí a osobní služby produkované zaměstnáváním placeného domácího personálu a služby
obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům se do výroby zahrnují.
Hlavní, vedlejší a pomocné činnosti
3.10 Definice: Hlavní činnost místní činnostní jednotky je činnost, jejíž přidaná hodnota převyšuje
přidanou hodnotu kterékoli jiné činnosti vykonávané v téže jednotce. Hlavní činnost se zatřiďuje
podle klasifikace NACE Rev. 2, nejprve na nejvyšší úrovni klasifikace a poté na podrobnějších
úrovních.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
70 2015
3.11 Definice: Vedlejší činnost je činnost vykonávaná vedle hlavní činnosti v rámci jedné místní
činnostní jednotky. Výstupem vedlejší činnosti je vedlejší produkt.
3.12 Definice: Pomocná činnost je činnost, jejíž výstup je určen pro užití v rámci podniku.
Pomocná činnost je podpůrná činnost prováděná v rámci podniku s cílem umožnit vykonávání
hlavních nebo vedlejších činností místních činnostních jednotek. Veškeré vstupy spotřebované
pomocnou činností – materiál, práce, spotřeba fixního kapitálu atd. – se pojímají jako vstupy do
hlavní nebo vedlejší činnosti, kterou pomocná činnost podporuje.
K pomocným činnostem patří například:
(a) nákup;
(b) prodej;
(c) marketing;
(d) účetnictví;
(e) zpracování dat;
(f) doprava;
(g) skladování;
(h) údržba;
(i) úklid a
(j) bezpečnostní služby.
Podniky si mohou vybrat, zda budou pomocné činnosti vykonávat samy, nebo zda si takovéto
služby koupí na trhu od specializovaných poskytovatelů služeb.
Tvorba kapitálu ve vlastní režii není pomocnou činností.
3.13 Pomocné činnosti nejsou izolované ve formě odlišných subjektů ani oddělené od hlavních či
vedlejších činností nebo od subjektů, kterým slouží. V souladu s tím musí být pomocné činnosti
spojeny s místní činnostní jednotkou, které slouží.
Pomocné činnosti mohou být vykonávány na oddělených místech, která se nacházejí v jiném
regionu než místní činnostní jednotka, které slouží. Přísné uplatňování pravidla uvedeného
v prvním pododstavci pro zeměpisné zařazení pomocných činností by vedlo k podhodnocení
souhrnných ukazatelů v regionech, kde jsou pomocné činnosti soustředěny. Podle zásady sídla
proto musí být pomocné činnosti přiřazeny do regionu, kde se nacházejí; nadále ovšem patří do
stejného odvětví jako místní činnostní jednotka, které slouží.
Produkce (P1)
3.14 Definice: Produkce je úhrn produktů vytvořených během účetního období.
Produkce zahrnuje například:
(a) výrobky a služby, které jedna místní činnostní jednotka poskytuje jiné místní činnostní
jednotce patřící do téže institucionální jednotky;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 71
(b) výrobky vyrobené místní činnostní jednotkou, které na konci období, ve kterém byly
vyrobeny, zůstaly v zásobách, bez ohledu na jejich následné užití. Výrobky a služby
vyrobené a spotřebované v témže účetním období a ve stejné místní činnostní jednotce se
samostatně neidentifikují. Nezaznamenávají se jako součást produkce ani mezispotřeby této
místní činnostní jednotky.
3.15 Pokud se institucionální jednotka skládá z více než jedné místní činnostní jednotky, je produkcí této
institucionální jednotky součet produkcí místních činnostních jednotek, jež ji tvoří, a to včetně
produkce, kterou si tyto místní činnostní jednotky poskytují navzájem.
3.16 V ESA 2010 se rozlišují tři druhy produkce:
(a) tržní produkce (P.11);
(b) produkce pro vlastní konečné užití (P.12);
(c) netržní produkce (P.13).
Toto rozlišení se vztahuje také na místní činnostní jednotky a institucionální jednotky:
(a) tržní výrobci;
(b) výrobci pro vlastní konečné užití;
(c) netržní výrobci.
Rozlišení pojmů tržní, pro vlastní konečné užití a netržní má zásadní význam vzhledem k tomu, že:
(a) má vliv na ocenění produkce a na související pojmy, jako je přidaná hodnota, hrubý domácí
produkt a výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí a NISD;
(b) má vliv na klasifikaci institucionálních jednotek podle sektorů, např. na to, které jednotky se
zahrnou do sektoru vládních institucí, a které nikoliv.
Uvedené rozlišení určuje, jaké principy oceňování se pro produkci použijí. Tržní produkce
a produkce pro vlastní konečné užití se oceňují v základních cenách. Celková produkce netržních
výrobců se oceňuje na základě úhrnu výrobních nákladů. Produkce institucionální jednotky se
oceňuje jako součet produkcí jejích místních činnostních jednotek, a závisí tedy také na rozlišení
mezi pojmy tržní, pro vlastní konečné užití a netržní.
Toto rozlišení se používá rovněž při klasifikaci institucionálních jednotek podle sektorů. Netržní
výrobci se zatřiďují do sektoru vládních institucí nebo do sektoru neziskových institucí sloužících
domácnostem.
Rozlišení se provádí shora dolů, tj. nejprve se provede pro institucionální jednotky, pak pro místní
činnostní jednotky a nakonec pro jejich produkci.
Na úrovni produktů se produkce klasifikuje jako tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití
nebo netržní produkce podle vlastností institucionální jednotky a místní činnostní jednotky, které
tuto produkci vytvářejí.
3.17 Definice: Tržní produkci tvoří produkce, která se dodává na trh nebo je k dodání na trh určena.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
72 2015
3.18 Tržní produkce zahrnuje:
(a) produkty prodané za ekonomicky významné ceny;
(b) produkty směněné;
(c) produkty použité pro naturální platby (včetně naturálních náhrad zaměstnancům
a naturálního smíšeného důchodu);
(d) produkty dodané jednou místní činnostní jednotkou jiné místní činnostní jednotce v rámci
stejné institucionální jednotky k užití pro mezispotřebu nebo pro konečné užití;
(e) produkty zvyšující zásoby hotových výrobků a nedokončené produkce určené pro některé
z výše uvedených užití (včetně přirozeného přírůstku živočišných a rostlinných produktů
a nedokončených staveb, u kterých není znám kupující).
3.19 Definice: Ekonomicky významné ceny jsou ceny, které mají podstatný vliv na množství produktů,
které jsou výrobci ochotni dodávat, a na množství produktů, které si kupující chtějí pořizovat. Tyto
ceny vznikají, jsou-li splněny obě tyto podmínky:
(a) výrobce je motivován upravovat nabídku s cílem buď dosahovat v dlouhodobém výhledu
zisku, nebo alespoň pokrývat kapitálové a jiné náklady, a
(b) spotřebitelé se mohou svobodně rozhodnout, zda nakoupí, nebo nenakoupí, a rozhodují se
na základě účtovaných cen.
Ekonomicky nevýznamné ceny budou nejspíše účtovány za účelem získání určitých příjmů nebo
s cílem dosáhnout určitého snížení nadměrné poptávky, která může existovat, jsou-li služby
poskytovány zcela zdarma.
Ekonomicky významná cena produktu je definována ve vztahu k institucionální jednotce a místní
činnostní jednotce, která danou produkci vytvořila. Například veškerá produkce společností s
ručením neomezeným vlastněných domácnostmi prodaná jiným institucionálním jednotkám je
prodána za ekonomicky významné ceny, a má se proto považovat za tržní produkci. Pokud jde
o produkci jiných institucionálních jednotek, schopnost vykonávat tržní činnost za ekonomicky
významné ceny se posuzuje především pomocí kvantitativního kritéria (kritérium 50 %) založeného
na poměru tržeb k výrobním nákladům. Za tržního výrobce se považuje jednotka, jejíž tržby
v nepřerušeném víceletém období pokrývají alespoň 50 % jejích nákladů.
3.20 Definice: Produkce vyrobená pro vlastní konečné užití se skládá z výrobků a služeb, které si
institucionální jednotka ponechá buď pro vlastní konečnou spotřebu, nebo pro svou tvorbu kapitálu.
3.21 Produkty ponechané pro vlastní konečnou spotřebu mohou být vyprodukovány pouze v sektoru
domácností. Produkty ponechanými pro vlastní konečnou spotřebu jsou například:
(a) zemědělské produkty, které si ponechají zemědělci;
(b) služby obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům;
(c) služby pro domácnost produkované zaměstnáváním placeného personálu.
3.22 Produkty použité pro vlastní tvorbu kapitálu může vyrábět libovolný sektor. K takovým produktům
patří například:
(a) obráběcí stroje vyrobené strojírenskými podniky;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 73
(b) obydlí nebo přístavby obydlí postavené domácnostmi;
(c) výstavba ve vlastní režii, včetně komunální výstavby prováděné skupinami domácností;
(d) software vyvinutý ve vlastní režii;
(e) výzkum a vývoj prováděný ve vlastní režii. Výdaje na výzkum a vývoj se budou jako tvorba
fixního kapitálu zachycovat až poté, co bude dosaženo dostatečně vysoké úrovně
spolehlivosti a srovnatelnosti odhadů mezi členskými státy.
3.23 Definice: Netržní produkci tvoří produkce, která je jiným jednotkám poskytována zdarma nebo za
ceny, které nejsou ekonomicky významné.
Netržní produkce (P.13) se dělí na tyto dvě položky: „platby za netržní produkci“ (P.131), které
sestávají z různých plateb a poplatků, a „netržní produkce, ostatní“ (P.132), což je produkce
poskytovaná zdarma.
Netržní produkce je vytvářena z těchto důvodů:
(a) přimět jednotlivce, aby platili za kolektivní služby, může být technicky neproveditelné,
protože jejich spotřebu těchto služeb nelze sledovat a kontrolovat. Výroba kolektivních
služeb je organizována jednotkami sektoru vládních institucí a financována z jiných zdrojů,
než jsou příjmy z prodeje, totiž z daní nebo jiných důchodů vládních institucí;
(b) vládní jednotky a NISD mohou rovněž produkovat a poskytovat jednotlivým domácnostem
výrobky nebo služby, které by mohly zpoplatnit, ale v rámci sociální nebo hospodářské
politiky se rozhodnou, že to neudělají. Jde například o poskytování vzdělávacích či
zdravotnických služeb zdarma nebo za ekonomicky nevýznamné ceny.
3.24 Definice: Tržní výrobci jsou místní činnostní jednotky nebo institucionální jednotky, jejichž převážná
část produkce je tržní produkcí.
Pokud je místní činnostní jednotka nebo institucionální jednotka tržním výrobcem, její hlavní
produkce je z definice tržní produkcí, neboť pojem tržní produkce je definován teprve poté, co bylo
pro místní činnostní jednotku a institucionální jednotku, které danou produkci vytvořily, použito
rozdělení na tržní produkci, produkci pro vlastní konečné užití a netržní produkci.
3.25 Definice: Výrobci pro vlastní konečné užití jsou místní činnostní jednotky nebo institucionální
jednotky, jejichž převážná část produkce je určena pro vlastní konečné užití v rámci téže
institucionální jednotky.
3.26 Definice: Netržní výrobci jsou místní činnostní jednotky nebo institucionální jednotky, které
převážnou část své produkce poskytují zdarma nebo za ekonomicky nevýznamné ceny.
Institucionální jednotky: rozlišení na tržní, pro vlastní konečné užití a netržní
3.27 Rozlišení institucionálních jednotek jakožto výrobců na tržní, pro vlastní konečné užití a netržní je
shrnuto v tabulce 3.1. Je zde uvedena také klasifikace podle sektorů.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
74 2015
Tabulka 3.1 - Rozdíl mezi institucionálními jednotkami tržních výrobců, výrobců pro vlastní užití a netržních
výrobců
Druh institucionální jednotky Klasifikace
Soukromá,
nebo veřejná?
Nezisková instituce,
nebo ne?
Tržní
výrobce?
Typ výrobce Sektor/y
1. Soukromí
výrobci
1.1 Podniky s ručením
neomezeným
vlastněné domácnostmi (mimo
kvazikorporace vlastněné
domácnostmi)
1.1 = tržní
nebo pro
vlastní
konečné užití
Domácnosti
1.2 Ostatní soukromí výrobci
(včetně kvazikorporací
vlastněných domácnostmi)
1.2.1 Soukromé
neziskové instituce
1.2.1.1 Ano 1.2.1.1 = tržní Korporace
1.2.1.2 Ne
1.2.1.2 =
netržní
NISD
1.2.2 Ostatní soukromí
výrobci jiní než
neziskové instituce
1.2.2 = tržní Korporace
2. Veřejní výrobci
2.1 Ano 2.1 = tržní Korporace
2.2 Ne 2.2 = netržní Vládní instituce
3.28 Z tabulky 3.1 vyplývá, že pro určení, zda by institucionální jednotka měla být klasifikována jako
tržní výrobce, výrobce pro vlastní konečné užití nebo netržní výrobce, se postupně provádí několik
rozlišení. Nejprve se rozliší soukromí výrobci od veřejných výrobců. Veřejný výrobce je výrobce,
který je pod kontrolou vládních institucí, přičemž kontrola je definována v odstavci 2.38.
3.29 Jak je patrné z tabulky 3.1, soukromí výrobci existují ve všech sektorech s výjimkou sektoru
vládních institucí. Naproti tomu veřejní výrobci existují pouze v sektoru nefinančních podniků,
sektoru finančních institucí a sektoru vládních institucí.
3.30 Zvláštní kategorií soukromých výrobců jsou podniky s neomezeným ručením (unicorporated
enterprises) vlastněné domácnostmi. Ty jsou tržními výrobci nebo výrobci pro vlastní konečné užití.
Druhý z uvedených případů nastává u výroby služeb obydlí poskytovaných jimi jejich vlastníkům
a u výroby výrobků ve vlastní režii. Do sektoru domácností se zahrnují všechny podniky s
neomezeným ručením vlastněné domácnostmi mimo kvazikorporace vlastněné domácnostmi. Ty
jsou tržními výrobci a zatřiďují se do sektorů nefinanční podniky a finanční instituce.
3.31 U ostatních soukromých výrobců se rozlišuje mezi soukromými neziskovými institucemi a ostatními
soukromými výrobci.
Definice: Soukromá nezisková instituce je definována jako právní nebo společenský subjekt
fungující za účelem výroby výrobků a služeb, jehož status nedovoluje, aby byl zdrojem příjmů,
zisku nebo jiných finančních výhod pro jednotky, které jej založily, kontrolují nebo financují. Jestliže
jeho výrobní činnosti vytvářejí přebytky, nemohou si tyto přebytky přivlastňovat jiné institucionální
jednotky.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 75
Soukromá nezisková instituce, která je tržním výrobcem, se zatřiďuje do sektorů nefinanční
podniky a finanční instituce.
Soukromá nezisková instituce, která je netržním výrobcem, se zatřídí do sektoru NISD, není-li pod
kontrolou vládních institucí. Je-li soukromá nezisková instituce pod kontrolou vládních institucí,
zahrnuje se do sektoru vládních institucí.
Všichni ostatní soukromí výrobci, kteří nejsou neziskovými institucemi, jsou tržními výrobci. Ti se
zatřiďují do sektorů nefinanční podniky a finanční instituce.
3.32 Při rozlišování mezi tržní a netržní produkcí a tržními a netržními výrobci je třeba použít několik
kritérií. Účelem těchto kritérií pro rozlišení mezi tržním a netržním (viz odstavec 3.19 o definici
ekonomicky významných cen) je posoudit existenci tržních podmínek a dostatečného tržního
chování výrobce. Podle kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním by u výrobků
prodávaných za ekonomicky významné ceny měly tržby pokrývat alespoň většinu výrobních
nákladů.
3.33 Pro účely použití tohoto kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním jsou tržby
a výrobní náklady definovány takto:
(a) tržbami se rozumějí tržby mimo daně z produktů, ale včetně všech plateb poskytovaných
vládními institucemi nebo orgány Unie každému typu výrobce, který se zabývá daným
druhem činnosti; tj. zahrnuty jsou veškeré platby vázané na objem nebo hodnotu produkce,
ale platby na pokrytí celkového schodku nebo vyrovnání dluhů jsou vyloučeny.
Tato definice tržeb odpovídá definici produkce v základních cenách kromě toho, že:
1) produkce v základních cenách se definuje až poté, co bylo rozhodnuto, zda jde
o produkci tržní, nebo netržní: tržby se používají pouze pro oceňování tržní produkce;
netržní produkce se oceňuje ve výši nákladů;
2) platby prováděné vládními institucemi na pokrytí celkového schodku veřejných
korporací a kvazikorporací jsou součástí ostatních dotací na produkty, které jsou
definovány v odstavci 4.35 písm. (c). V důsledku toho tržní produkce v základních
cenách zahrnuje platby, kterými vládní instituce pokrývají celkový schodek;
(b) do tržeb se nezapočítávají ostatní zdroje příjmů, jako jsou zisky z držby (přestože mohou být
obvyklou a očekávanou součástí příjmů z obchodní činnosti), investiční dotace, ostatní
kapitálové transfery (např. umoření dluhu) a nákup majetkových účastí;
(c) pro účely tohoto kritéria se výrobní náklady rovnají součtu mezispotřeby, náhrad
zaměstnancům, spotřeby fixního kapitálu, ostatních daní z výroby a kapitálových nákladů.
Ostatní dotace na výrobu se neodečítají. Pro zajištění konzistence mezi pojetím tržeb
a výrobních nákladů při použití kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním se
z výrobních nákladů vyloučí veškeré náklady vynaložené na tvorbu kapitálu ve vlastní režii.
V zájmu jednoduchosti je možné kapitálové náklady obecně aproximovat pomocí čistých
skutečných úrokových plateb. Nicméně u producentů finančních služeb se zohlední úroky,
tj. provede se oprava o finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM).
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
76 2015
Při používání kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním se přihlíží k období
několika let. Kvůli malým meziročním výkyvům ve výši tržeb není nutné měnit klasifikaci
institucionálních jednotek (a jejich místních činnostních jednotek a produkce).
3.34 Tržby se mohou skládat z různých složek. Například v případě zdravotnických služeb
poskytovaných nemocnicí mohou tržby odpovídat:
(a) nákupům provedeným zaměstnavateli, které se zaznamenají jako naturální důchod placený
jejich zaměstnancům a současně jako výdaj těchto zaměstnanců na konečnou spotřebu;
(b) nákupům provedeným soukromými pojišťovnami;
(c) nákupům provedeným fondy sociálního zabezpečení a vládními institucemi, které se
klasifikují jako naturální sociální dávky;
(d) nákupům provedeným domácnostmi bez následné úhrady (výdaje na konečnou spotřebu).
Za tržby se nepovažují pouze přijaté ostatní dotace na výrobu a dary (např. z dobročinnosti).
Dalším ilustrativním příkladem je prodej dopravních služeb určitým podnikem, který může
odpovídat mezispotřebě výrobců, naturálním důchodům, které poskytují zaměstnavatelé,
naturálním sociálním dávkám poskytovaným vládními institucemi a nákupům bez následné úhrady
prováděným domácnostmi.
3.35 Soukromé neziskové instituce sloužící podnikům představují zvláštní případ. Obvykle jsou
financovány příspěvky nebo předplatným od skupiny dotčených podniků. Toto předplatné se
nepovažuje za transfery, nýbrž za platby za poskytnuté služby, tj. za tržby. Tyto neziskové instituce
jsou tedy tržními výrobci a zatřiďují se do sektoru nefinanční podniky nebo do sektoru finanční
instituce.
3.36 Při používání kritéria spočívajícího ve srovnání tržeb a výrobních nákladů u soukromých nebo
veřejných neziskových institucí může zahrnutí veškerých plateb, které se váží k objemu produkce,
do tržeb vést v některých zvláštních případech k zavádějícím výsledkům. To lze ilustrovat například
na financování soukromých a veřejných škol. Platby od vládních institucí mohou být vázány na
počet žáků, ale současně mohou být předmětem jednání s vládními institucemi. V takovémto
případě se tyto platby nezaznamenávají jako tržby, přestože mohou být výslovně vázány na míru
objemu produkce, jako je počet žáků. Z toho vyplývá, že škola financovaná převážně takovýmito
platbami je netržním výrobcem.
3.37 Veřejní výrobci mohou být tržními výrobci nebo netržními výrobci. Tržní výrobci se zatřiďují
do sektorů nefinanční podniky a finanční instituce. Je-li institucionální jednotka netržním výrobcem,
klasifikuje se v sektoru vládních institucí.
3.38 Místní činnostní jednotky, které jsou tržními výrobci nebo výrobci pro vlastní konečné užití,
nemohou dodávat netržní produkci. Jejich produkce proto může být zachycována pouze jako tržní
produkce nebo produkce pro vlastní konečné užití a podle toho také oceňována (viz odstavce 3.42
až 3.53).
3.39 Místní činnostní jednotky, které jsou netržními výrobci, mohou jako vedlejší produkci dodávat tržní
produkci a produkci pro vlastní konečné užití. Produkci pro vlastní konečné užití představuje tvorba
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 77
kapitálu ve vlastní režii. Existence tržní produkce by se měla v zásadě určovat použitím
kvalitativních a kvantitativních kritérií pro rozlišení mezi tržním a netržním u jednotlivých produktů.
Taková vedlejší tržní produkce netržních výrobců může existovat například v případě, že vládní
nemocnice účtují za některé své služby ekonomicky významné ceny.
3.40 Dalšími příklady jsou prodej reprodukcí vládními muzei či prodej předpovědí počasí
meteorologickými ústavy.
3.41 Netržní výrobci mohou mít také příjmy z prodeje své netržní produkce za ekonomicky nevýznamné
ceny, např. příjmy muzea ze vstupného. Tyto příjmy se týkají netržní produkce. Pokud však lze tyto
dva typy příjmů (příjmy ze vstupenek a příjmy z prodeje plakátů a pohlednic) obtížně rozlišit,
mohou se jako celek považovat buď za příjmy z tržní produkce, nebo za příjmy z netržní produkce.
Volba mezi těmito dvěma možnostmi zápisu by měla záviset na předpokládané relativní důležitosti
obou typů příjmů (ze vstupenek a z prodeje plakátů a pohlednic).
Doba zachycení a ocenění produkce
3.42 Produkce se zaznamenává a oceňuje v době, kdy je vytvořena výrobním procesem.
3.43 Veškerá produkce se oceňuje v základních cenách, platí však zvláštní konvence pro tyto případy:
(a) oceňování netržní produkce;
(b) oceňování celkové produkce netržního výrobce (místní činnostní jednotky);
(c) oceňování celkové produkce institucionální jednotky, jejíž místní činnostní jednotka je
netržním výrobcem.
3.44 Definice: Základní cena je cena, kterou mají výrobci dostat od kupujícího za jednotku vyrobené
produkce výrobků nebo služeb, minus veškeré daně (tj. daně z produktů) splatné z této jednotky
v důsledku její výroby nebo prodeje, plus veškeré dotace (tj. dotace na produkty) připadající na tuto
jednotku v důsledku její výroby nebo prodeje. Nejsou do ní zahrnuty žádné poplatky za dopravu,
které výrobce fakturuje zvlášť. Nepatří do ní ani zisky a ztráty z držby finančních a nefinančních
aktiv.
3.45 Produkce pro vlastní konečné užití (P.12) se oceňuje v základních cenách podobných produktů
prodávaných na trhu. Tím u takovéto produkce vzniká čistý provozní přebytek nebo smíšený
důchod. Příkladem jsou služby obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům, které vytvářejí čistý
provozní přebytek. Pokud základní ceny podobných produktů nejsou k dispozici, produkce pro
vlastní konečné užití by se měla ocenit ve výrobních nákladech plus přirážka na čistý provozní
přebytek nebo smíšený důchod (u netržních výrobců se tato přirážka nepoužije).
3.46 Přírůstky nedokončené produkce se oceňují podle běžné základní ceny hotového produktu.
3.47 Aby bylo možné hodnotu produkce pojímané jako nedokončená produkce předem odhadnout, je
tato hodnota založena na skutečně vynaložených nákladech plus přirážka na odhadovaný provozní
přebytek nebo smíšený důchod (u netržních výrobců se tato přirážka nepoužije). Předběžné
odhady se následně nahradí odhady, které se získají rozložením skutečné hodnoty hotových
produktů (jakmile je známa) do období provádění práce.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
78 2015
Hodnota produkce hotových produktů je součtem hodnot:
(a) hotových produktů prodaných nebo směněných;
(b) přírůstků stavu zásob hotových produktů po odečtení úbytků;
(c) hotových produktů pro vlastní konečné užití.
3.48 V případě budov a staveb pořízených v nedokončeném stavu se hodnota odhaduje na základě
dosavadních nákladů včetně přirážky na provozní přebytek nebo smíšený důchod. K této přirážce
se dospěje, je-li hodnotu možné odhadnout na základě cen podobných budov a staveb. Za
předpokladu, že neproběhnou zálohové platby a nevzniknou nedoplatky, se mohou pro aproximaci
hodnoty tvorby hrubého fixního kapitálu, kterou provádí kupující v jednotlivých etapách výstavby,
použít částky plateb v těchto etapách.
Pokud stavba stavěná ve vlastní režii není dokončena v jednom účetním období, odhadne se
hodnota produkce touto metodou. Vypočte se poměr nákladů vynaložených v běžném období
k celkovým nákladům za celou dobu výstavby. Tento poměr se aplikuje na odhad celkové
produkce v běžné základní ceně. Jestliže hodnotu hotové stavby v běžné základní ceně není
možné odhadnout, ocení se podle celkových výrobních nákladů plus přirážka na čistý provozní
přebytek nebo smíšený důchod (u netržních výrobců se tato přirážka nepoužije). Je-li veškerá
práce nebo její část konána bezplatně, což se může stát při komunální výstavbě prováděné
domácnostmi, do odhadnutých celkových výrobních nákladů se zahrne odhad nákladů, které by
byly vynaloženy na placenou pracovní sílu, provedený podle mzdových sazeb za podobné
pracovní vstupy.
3.49 Celková produkce netržního výrobce (místní činnostní jednotky) se oceňuje v celkových výrobních
nákladech, tj. jako součet těchto složek:
(a) mezispotřeba (P.2);
(b) náhrady zaměstnancům (D.1);
(c) spotřeba fixního kapitálu (P.51c);
(d) ostatní daně z výroby (D.29) minus ostatní dotace na výrobu (D.39).
Do nákladů na netržní výrobu se nezahrnují úrokové platby (kromě FISIM). Náklady na netržní
výrobu rovněž nezahrnují imputaci čistého výnosu z kapitálu ani imputaci hodnoty nájemného
z nebytových budov vlastněných a užívaných při netržní výrobě.
3.50 Celková produkce institucionální jednotky je součtem celkových produkcí místních činnostních
jednotek, ze kterých se skládá. Totéž platí i pro institucionální jednotky, které jsou netržními
výrobci.
3.51 Nemá-li netržní výrobce vedlejší tržní produkci, oceňuje se netržní produkce ve výši výrobních
nákladů. Má-li netržní výrobce vedlejší tržní produkci, oceňuje se netržní produkce jako zbytková
položka, tj. jako celkové výrobní náklady minus příjmy z tržní produkce.
3.52 Tržní produkce netržních výrobců se oceňuje v základních cenách. Celková produkce netržní
místní činnostní jednotky obsahující tržní produkci, netržní produkci i produkci pro vlastní konečné
užití se oceňuje podle součtu výrobních nákladů. Hodnota její tržní produkce je dána příjmy
z prodeje tržních produktů a hodnota její netržní produkce se vypočítá zbytkově jako rozdíl mezi
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 79
hodnotou její celkové produkce a součtem její tržní produkce a produkce pro vlastní konečné užití.
Hodnota jejích příjmů z prodeje netržních výrobků nebo služeb za ekonomicky nevýznamné ceny
v těchto výpočtech nevystupuje – tyto příjmy jsou součástí hodnoty její netržní produkce.
3.53 Následuje přehled výjimek a vysvětlení týkajících se doby zachycení a oceňování produkce, které
jsou seřazeny podle oddílů CPA.
Produkty zemědělství, lesnictví a rybářství (sekce A)
3.54 U zemědělských produktů je produkce zachycována průběžně po celou dobu výroby (nikoli tedy
pouze v době sklizně plodin nebo porážky zvířat).
Rostoucí plodiny, dřevo na pni a stavy ryb nebo zvířat chovaných pro potravinářské účely se
během celého procesu pojímají jako zásoby nedokončené produkce a po dokončení procesu se
převedou do zásob hotových produktů.
Produkce nezahrnuje změny nepěstovaných biologických zdrojů, jako je růst volně žijících zvířat,
ptáků či ryb nebo růst nepěstovaných lesů.
Produkty zpracovatelského průmyslu (sekce C); Stavební práce (sekce F)
3.55 V případě výstavby budovy nebo jiné stavby, která trvá po několik účetních období, se produkce
vytvořená v každém období pojímá, jako by byla na konci daného období prodána kupujícímu, tj.
zaznamenává se jako tvorba fixního kapitálu kupujícím, a nikoli jako nedokončená produkce ve
stavebnictví. Produkce se považuje za prodávanou kupujícímu po etapách. Jestliže smlouva
stanoví platby po etapách, může být hodnota produkce aproximována pomocí hodnoty těchto
postupných plateb provedených v každém období. Není-li jistý konečný kupující, nehotová
produkce vytvořená v každém období se zachycuje jako nedokončená produkce.
Velkoobchod a maloobchod; opravy motorových vozidel a motocyklů (sekce G)
3.56 Produkce velkoobchodu a maloobchodu se měří pomocí obchodního rozpětí realizovaného
u zboží, které je nakoupeno za účelem dalšího prodeje.
Definice: Obchodní rozpětí je rozdíl mezi skutečnou nebo imputovanou prodejní cenou
realizovanou u zboží nakoupeného za účelem dalšího prodeje a cenou, kterou by musel zaplatit
distributor pro nahrazení tohoto zboží v době jeho prodeje nebo jiného způsobu předání.
Obchodní rozpětí realizovaná u některého zboží mohou být záporná, byla-li prodejní cena tohoto
zboží snížena. Obchodní rozpětí jsou záporná u zboží, které nebylo prodáno, nýbrž znehodnoceno
nebo odcizeno. U zboží poskytnutého zaměstnancům jako naturální náhrada nebo staženého
z prodeje pro konečnou spotřebu jeho vlastníků se obchodní rozpětí rovná nule.
Do obchodního rozpětí se nezahrnují zisky a ztráty z držby.
Produkce velkoobchodníka nebo maloobchodníka je dána touto rovností:
hodnota produkce =
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
80 2015
hodnota tržeb
plus hodnota zboží nakoupeného za účelem dalšího prodeje a použitého pro
mezispotřebu, naturální náhrady zaměstnancům nebo naturální smíšený důchod
minus hodnota zboží nakoupeného za účelem dalšího prodeje
plus hodnota přírůstků zásob zboží určeného k dalšímu prodeji
minus hodnota zboží odebraného ze zásob zboží určeného k dalšímu prodeji
minus hodnota běžných ztrát způsobených obvyklou mírou znehodnocení, krádeží či
náhodných škod.
Doprava a skladování (sekce H)
3.57 Produkce dopravních služeb se měří výší částek účtovaných za dopravu věcí nebo osob. Doprava
pro vlastní potřebu v rámci místní činnostní jednotky se považuje za pomocnou činnost
a samostatně se nezjišťuje ani nezachycuje.
3.58 Produkce skladovacích služeb se měří jako hodnota přírůstku nedokončené produkce. Zvýšení
ceny výrobků za dobu, kdy jsou součástí zásob, by se nemělo pojímat jako nedokončená produkce
a výroba, nýbrž jako zisk z držby. Je-li zvýšení hodnoty důsledkem zdražení beze změny kvality,
pak během daného období vedle nákladů na skladování či konkrétního nákupu skladovací služby
nedochází k žádné další výrobě. Existují však tři případy, kdy se takové zvýšení hodnoty za výrobu
považuje:
(a) jakost výrobku se může v průběhu času zvyšovat, např. v případě vína; za výrobu se
považuje zvyšování kvality výrobků pouze v případech, kdy je zrání součástí obvyklého
výrobního procesu.
(b) sezónní faktory ovlivňující nabídku nebo poptávku u určitého výrobku vedou k pravidelným
a předvídatelným změnám cen v průběhu roku, přestože se fyzická jakost výrobku nemusela
změnit;
(c) výrobní proces je dostatečně dlouhý na to, aby byly u výroby prováděné ve významném
předstihu před dodáním použity diskontní faktory.
3.59 Většina změn ceny výrobků v době, kdy jsou součástí zásob, nepředstavuje přírůstek
nedokončené produkce. Za účelem odhadnutí nárůstu hodnoty skladovaných výrobků nad rámec
nákladů na skladování je možné použít očekávané zvýšení hodnoty přesahující celkovou míru
inflace za předem stanovené období. Každý zisk, ke kterému dojde mimo toto předem stanovené
období, se nadále zaznamenává jako zisk nebo ztráta z držby.
Skladovací služby nezahrnují žádné cenové změny dané držbou finančních aktiv, cenností nebo
jiných nefinančních aktiv, jako jsou půda a budovy.
3.60 Produkce služeb cestovní agentury se měří jako hodnota plateb za služby (poplatky nebo provize),
které daná agentura účtuje, a nikoli jako úplné výdaje zaplacené agentuře klienty, zahrnující platby
za dopravu, kterou zajišťuje třetí strana.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 81
3.61 Produkce služeb cestovních kanceláří se měří jako úplné výdaje zaplacené klienty cestovní
kanceláři.
3.62 Služby cestovních agentur a služby cestovních kanceláří (tour operator service) se liší tím, že
služby cestovních agentur jsou pouze zprostředkováním v zastoupení cestujících, zatímco služby
cestovních kanceláří vytvářejí nový produkt nazvaný zájezd, který obsahuje různé složky
cestování, ubytování a zábavy.
Ubytovací a stravovací služby (sekce I)
3.63 Hodnota produkce služeb hotelů, restaurací a kaváren zahrnuje hodnotu spotřebovaných potravin,
nápojů apod.
Finanční a pojišťovací služby (sekce K): produkce centrální banky
Centrální banka poskytuje tyto služby:
(a) služby měnové politiky;
(b) finanční zprostředkovatelské služby;
(c) dohledové služby pro kontrolu finančních institucí.
Produkce centrální banky se měří jako součet jejích nákladů.
Finanční a pojišťovací služby (sekce K): finanční služby obecně
Finanční služby sestávají z těchto služeb:
(a) finanční zprostředkování (včetně pojišťovacích a penzijních služeb);
(b) služby pomocných finančních institucí a
(c) ostatní finanční služby.
3.64 Finanční zprostředkování je řízení finančních rizik a transformace likvidity. Korporace, které se
zabývají těmito činnostmi, získávají finanční prostředky například tím, že přijímají vklady a vydávají
směnky, obligace a další cenné papíry. Uvedené finanční prostředky a vlastní kapitál používají tyto
korporace k pořizování finančních aktiv tak, že poskytují půjčky a nakupují směnky, obligace nebo
jiné cenné papíry. Finanční zprostředkování zahrnuje pojišťovací a penzijní služby.
3.65 Pomocné finanční činnosti představují činnosti usnadňující řízení rizik a transformaci likvidity.
Pomocné finanční instituce jednají jménem jiných jednotek a samy se přijímáním finančních
závazků ani pořizováním finančních aktiv v rámci zprostředkovatelské služby nevystavují riziku.
3.66 K ostatním finančním službám patří monitorovací služby, jako jsou sledování trhu s akciemi
a obligacemi, bezpečnostní služby, například úschova drahých klenotů a důležitých dokumentů,
a obchodní služby, jako je obchodování s cizími měnami nebo cennými papíry.
3.67 Vzhledem k přísnému dohledu nad finančními službami se produkcí těchto služeb zabývají takřka
výlučně finanční instituce. Pokud chce například maloobchodník svým zákazníkům nabízet
úvěrové produkty, nabízí tyto produkty obvykle dceřiná společnost tohoto maloobchodníka, která je
finanční institucí, nebo jiná specializovaná finanční instituce.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
82 2015
3.68 Finanční služby mohou být zpoplatněny přímo nebo nepřímo. Některé transakce s finančními
aktivy mohou zahrnovat přímé i nepřímé platby. Finanční služby jsou poskytovány a zpoplatňovány
čtyřmi hlavními způsoby:
(a) finanční služby poskytované za přímou platbu;
(b) finanční služby placené prostřednictvím zvýšení účtovaných úroků;
(c) finanční služby v rámci pořizování a prodeje finančních aktiv a závazků na finančních trzích;
(d) finanční služby poskytované v rámci pojistných a penzijních programů, kde je daná činnost
financována prostřednictvím zvýšeného pojistného a z výnosů z úspor.
Finanční služby poskytované za přímou platbu
3.69 Tyto finanční služby jsou poskytovány za explicitní poplatky a zahrnují širokou škálu služeb, jež
mohou poskytovat různé druhy finančních institucí. Povahu přímo zpoplatněných služeb lze
ilustrovat na těchto příkladech:
(a) banky účtují domácnostem poplatky za zajištění hypotéky, za správu investičního portfolia
a za správu majetku;
(b) specializované instituce účtují nefinančním podnikům poplatky za organizaci převzetí nebo
za řízení restrukturalizace skupiny korporací;
(c) instituce vydávající kreditní karty účtují poplatky jednotkám přijímajícím kreditní karty,
obvykle určité procento z každého prodeje;
(d) držiteli karty je účtován, obvykle ročně, explicitní poplatek za držení karty.
Finanční služby placené prostřednictvím zvýšení účtovaných úroků
3.70 V rámci finančního zprostředkování finanční instituce, jako je banka, přijímá například vklady od
jednotek, které chtějí získávat úrok z finančních prostředků, pro něž nemají bezprostřední využití,
a půjčuje je jiným jednotkám, které nemají dostatečné prostředky pro pokrytí svých potřeb. Banka
tak vytváří mechanismus umožňující první jednotce půjčit druhé jednotce. Každá z těchto dvou
stran platí bance za poskytnutou službu poplatek: jednotka půjčující prostředky jej platí tím, že
souhlasí s úrokovou sazbou nižší než „referenční“ úroková sazba, a jednotka, která si vypůjčuje,
pak tím, že souhlasí s úrokovou sazbou vyšší než „referenční“ úroková sazba. Rozdíl mezi
úrokovou sazbou placenou bankám dlužníky a úrokovou sazbou skutečně placenou vkladatelům
představuje platbu za FISIM.
3.71 Jen zřídka se stává, že by množství finančních prostředků, které finanční instituce půjčila, přesně
odpovídalo množství, které je u ní uloženo. Určitý objem prostředků může být uložen na vkladech,
ale dosud nebyl půjčen. Některé půjčky mohou být financovány z vlastního kapitálu banky, a nikoli
z vypůjčených prostředků. Bez ohledu na zdroj financování je u nabízených půjček a vkladů
poskytována služba. Pro všechny půjčky a vklady se provádí imputace FISIM. Tyto nepřímé platby
se vztahují pouze na půjčky poskytnuté finančními institucemi a vklady uložené u finančních
institucí.
3.72 Referenční sazba se nachází mezi bankovními úrokovými sazbami z vkladů a z půjček.
Neodpovídá přitom aritmetickému průměru sazeb z půjček nebo z vkladů. Vhodnou volbou je
sazba převažující u mezibankovních půjček. Pro každou měnu, ve které jsou půjčky a vklady
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 83
vedeny, je ovšem třeba použít odlišnou referenční sazbu, a to zvláště v případě účasti
nerezidentské finanční instituce.
FISIM jsou podrobně popsány v kapitole 14.
Finanční služby spočívající v pořizování a prodeji finančních aktiv a závazků na finančních trzích
3.73 Když finanční instituce nabízí k prodeji cenný papír (např. směnku nebo obligaci), účtuje se
poplatek za služby. Kupní cena (poptávková cena) se rovná odhadované tržní hodnotě cenného
papíru plus rozpětí (marže). Další poplatek se účtuje při prodeji cenného papíru – cena nabízená
prodávajícímu (nabídková cena) se rovná tržní hodnotě minus rozpětí. Rozpětí mezi kupními
a prodejními cenami existují také u akcií, u podílů investičních fondů a u cizích měn. Tato rozpětí
se účtují za poskytnutí finančních služeb.
Finanční služby poskytované v rámci pojistných a penzijních programů, kde je daná činnost
financována prostřednictvím zvýšeného pojistného a z výnosů z úspor
3.74 Níže jsou uvedeny finanční služby, které patří do této položky. Každá z nich vede k přerozdělení
finančních prostředků.
(a) Neživotní pojištění. V rámci smlouvy o neživotním pojištění pojišťovna přijímá od klienta
pojistné, které drží až do doby, kdy je uplatněn nárok na náhradu, nebo kdy skončí platnost
pojištění. Pojišťovna dané pojistné investuje a výsledný důchod z vlastnictví je pro ni
dodatečným finančním zdrojem. Tento důchod z vlastnictví představuje důchod ušlý klientovi
a pojímá se jako implicitní doplněk skutečného pojistného. Úroveň skutečného pojistného
pojišťovna stanoví tak, aby po sečtení souhrnu částek pojistného a z nich získaných
důchodů z vlastnictví a po odečtení očekávaných náhrad zbývalo rozpětí, které si pojišťovna
ponechá jakožto svoji produkci.
Produkce neživotního pojištění se vypočítá jako:
celkové zasloužené pojistné
plus implicitní doplňkové pojistné (rovné důchodu z vlastnictví získanému
z technických rezerv)
minus upravené náhrady, na které vznikl nárok.
Pojišťovací společnost má k dispozici rezervy, které se skládají z nezaslouženého pojistného
(skutečného pojistného připadajícího na další účetní období) a z částek na nevyrovnané
nároky. Nevyrovnané nároky tvoří nároky, které ještě nebyly ohlášeny, které byly ohlášeny,
ale ještě nebyly vyřízeny, nebo které byly ohlášeny a vyřízeny, ale dosud nebyly zaplaceny.
Tyto rezervy se nazývají technické rezervy a používají se k tvorbě důchodů z investic. Zisky
a ztráty z držby nejsou důchodem z investování pojistných technických rezerv. Pojistné
technické rezervy mohou být investovány do vedlejších činností pojišťovny, např. do
pronájmu obydlí nebo kanceláří. Čistý provozní přebytek těchto vedlejších činností je
důchodem z investování pojistných technických rezerv.
Správná výše náhrad, která se použije ve výpočtu produkce, se nazývá „upravené náhrady“
a může se určit dvěma způsoby. Pomocí metody založené na očekávání se výše
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
84 2015
upravených náhrad odhaduje podle modelu vycházejícího z minulého vývoje náhrad, které
společnost vyplácela. Druhá metoda využívá účetních informací: upravené náhrady se
odvodí ex post jako skutečné náhrady, na které vznikl nárok, plus změna vyrovnávacích
rezerv, tj. finančních prostředků odložených na pokrytí neočekávaně vysokých náhrad.
Jestliže vyrovnávací rezervy nepostačují k tomu, aby se upravené náhrady dostaly na
obvyklou úroveň, připočtou se při výpočtu upravených náhrad příspěvky z vlastního kapitálu.
Důležitou vlastností obou metod je, že neočekávaně vysoké náhrady nevedou ke kolísavým
a záporným odhadům produkce.
Změny technických a vyrovnávacích rezerv (equalisation provisions) reagující na změny
finanční regulace se zaznamenávají jako ostatní změny objemu aktiv; pro výpočet produkce
nemají význam. Jestliže z důvodu nedostatku informací nelze ani jednu z uvedených metod
odhadu upravených náhrad použít, může být nezbytné produkci místo toho odhadnout
pomocí součtu nákladů s úpravou o běžný zisk.
V případě pojištění s podílem na zisku se při výpočtu produkce odečte změna rezerv na
pojištění s podílem na zisku.
(b) Životní pojištění je druhem spořícího programu. Pojistník řadu let platí pojišťovací
společnosti pojistné výměnou za příslib vyplacení dávek k určitému budoucímu datu. Výše
těchto dávek může být dána vzorcem souvisejícím s výší zaplaceného pojistného nebo
může záviset na míře úspěšnosti pojišťovací společnosti při investování finančních
prostředků. Metoda výpočtu produkce životního pojištění se řídí stejnými obecnými
zásadami jako u neživotního pojištění. Avšak vzhledem k prodlevě mezi okamžikem přijetí
pojistného a okamžikem výplaty dávek je nutné zvláště zohlednit změny technických rezerv.
Produkce životního pojištění se odvodí takto:
zasloužené pojistné
plus doplňkové pojistné
minus splatné dávky
minus zvýšení (plus snížení) technických rezerv životního pojištění.
Pojistné je u životního pojištění definováno naprosto stejně jako u neživotního pojištění.
Doplňkové pojistné má větší význam v případě životního pojištění než v případě neživotního
pojištění. Dávky se zachycují v době, kdy jsou přiznány nebo vyplaceny. U životního
pojištění není třeba odvozovat upravený odhad dávek, protože u životních pojistek
nedochází ke zmíněnému neočekávanému kolísání výplat. Technické rezervy životního
pojištění se každoročně zvyšují prostřednictvím nově zaplaceného pojistného a nových
důchodů z investic přidělených pojistníkům (ale nikoli čerpaných pojistníky) a snižují kvůli
vyplaceným dávkám. Objem produkce životního pojištění je proto možné vyjádřit jako rozdíl
mezi celkovými důchody z investic získanými z technických rezerv životního pojištění minus
část těchto důchodů z investic, která je skutečně přidělena pojistníkům a přidána do
pojistných technických rezerv.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 85
Pokud tato metoda není kvůli nedostupnosti údajů použitelná nebo pokud nevede ke
smysluplným výsledkům, produkce životního pojištění se rovněž vypočítá jako součet
výrobních nákladů s úpravou o „běžný zisk“.
(c) Produkce zajištění se určuje přesně stejným způsobem jako u neživotního pojištění bez
ohledu na to, zda jsou předmětem zajištění životní nebo neživotní pojištění.
(d) Produkce programu sociálního pojištění závisí na tom, jakým způsobem je program
organizován. Tyto programy jsou organizovány například takto:
(1) Programy sociálního zabezpečení jsou programy sociálního pojištění, které zahrnují
celou společnost a jsou stanoveny a kontrolovány vládními institucemi. Jejich účelem
je poskytovat občanům dávky, které jim umožní uspokojovat potřeby související se
stářím, invaliditou nebo smrtí, nemocí, pracovním úrazem, nezaměstnaností, péčí
o rodinu, zdravotní péčí apod. Jestliže se rozlišují samostatné jednotky, určuje se
jejich produkce stejným způsobem jako jakákoli netržní produkce, tedy jako součet
nákladů. Pokud se samostatné jednotky nerozlišují, zařazuje se produkce sociálního
zabezpečení do produkce vládních institucí na té úrovni, na jaké je sociální
zabezpečení provozováno.
(2) V případě, že zaměstnavatel provozuje vlastní program sociálního pojištění, hodnota
produkce se určuje jako součet nákladů včetně odhadovaného výnosu z veškerého
fixního kapitálu používaného při provozování programu. Pokud zaměstnavatel založí
samostatný penzijní fond pro správu programu, hodnota produkce se měří stejným
způsobem.
(3) Pokud si zaměstnavatel najme pojišťovací společnost, aby program spravovala jeho
jménem, odpovídá hodnota produkce poplatku, který tato pojišťovací společnost
účtuje.
(4) V případě programů více zaměstnavatelů se hodnota produkce měří jako u životních
pojistek: odpovídá důchodům z investic, které program přijal, minus částka přidaná do
rezerv.
(e) Měření produkce programů standardizovaných záruk za půjčky závisí na typu zúčastněného
výrobce. Jestliže program standardizovaných záruk za půjčky funguje jako tržní výrobce,
vypočítá se hodnota produkce stejně jako u neživotního pojištění. Pokud program funguje
jako netržní výrobce, hodnota produkce se vypočítá jako součet nákladů.
Služby v oblasti nemovitostí (sekce L)
3.75 Produkce služeb obydlí, které tato obydlí poskytují jejich vlastníkům, se oceňuje v odhadnuté výši
nájemného, které by za stejné bydlení platil nájemník; přičemž v úvahu se berou takové faktory,
jako je umístění, občanská vybavenost v okolí atd., jakož i velikost a kvalita samotného obydlí.
U garáže umístěné odděleně od obydlí, kterou vlastník používá pro účely konečné spotřeby ve
spojení s užíváním obydlí, se provádí obdobná imputace. Hodnota nájemného u obydlí obývaných
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
86 2015
vlastníky, která se nacházejí v zahraničí, např. rekreačních domů, by neměla zachycovat jako
součást domácí výroby, nýbrž jako dovoz služeb, a odpovídající čistý provozní přebytek jako
prvotní důchod získaný od nerezidentů. U obydlí, která vlastní a obývají nerezidenti, se provádějí
analogické zápisy. V případě časového sdílení (time-sharing) obydlí se zachycuje odpovídající
podíl z poplatku za službu.
3.76 Za účelem odhadu hodnoty služeb obydlí poskytovaných jimi jejich vlastníkům se používá
stratifikační metoda. Fond obydlí se stratifikuje podle umístění, charakteru obydlí a dalších faktorů
ovlivňujících výši nájemného. Odhad hodnoty nájemného pro celý fond obydlí se získá z informací
o skutečném nájemném z pronajatých obydlí. Průměrné skutečné nájemné v jednotlivých stratech
se použije pro všechna obydlí v daném stratu. Jsou-li informace o nájemném získány z výběrových
šetření, přepočet na základní soubor, tj. na nájemné z celého fondu obydlí, se týká jak části
pronajatých obydlí, tak všech obydlí obývaných jejich vlastníky. Podrobný postup pro určení
nájemného ve stratu se provede pro bazický rok a následně se extrapoluje na pozdější období.
3.77 Nájemné, které se v rámci stratifikační metody použije pro obydlí obývaná vlastníky, je definováno
jako soukromé tržní nájemné, které se platí za právo používat nezařízené obydlí. Pro stanovení
imputovaného nájemného se použije nájemné za nezařízená obydlí ze všech soukromých tržních
smluv. Přitom se zahrnou i soukromé tržní nájmy, které jsou na nízké úrovni v důsledku vládní
regulace. Je-li zdrojem informací nájemník, zjištěné nájemné se zvýší o případný specifický
nájemní příspěvek, který se platí přímo pronajímateli. Není-li vzorek zjištěného nájemného podle
výše uvedené definice dostatečně velký, je pro účely imputace možné použít zjištěné nájemné za
zařízená obydlí za předpokladu, že se upraví o složku připadající na užívání zařízení. Výjimečně je
možné použít také zvýšené nájemné za obydlí ve veřejném vlastnictví. Nízké nájemné za obydlí
pronajatá příbuzným nebo zaměstnancům by se používat nemělo.
3.78 Stratifikační metodou se provede přepočet na základní soubor všech pronajatých obydlí. Výše
popsané průměrné nájemné pro imputaci nemusí být pro některé segmenty trhu s nájemním
bydlením vhodné. Například se může stát, že snížené nájemné za zařízená obydlí nebo zvýšené
nájemné za obydlí ve veřejném vlastnictví neodpovídají příslušným skutečně pronajímaným
obydlím. V tomto případě jsou nutná samostatná strata pro skutečně pronajímaná zařízená obydlí
či pro sociální bydlení spolu s odpovídajícím průměrným nájemným.
3.79 Neexistuje-li dostatečně velký trh s nájemním bydlením, kde je bydlení charakterizováno obydlími
obývanými jejich vlastníky, použije se pro obydlí obývaná vlastníky metoda uživatelských nákladů.
V rámci metody uživatelských nákladů odpovídá produkce služeb obydlí součtu mezispotřeby,
spotřeby fixního kapitálu, ostatních daní snížených o dotace na výrobu a čistého provozního
přebytku.
Čistý provozní přebytek se měří použitím stálého reálného ročního výnosu na čistou hodnotu fondu
obydlí obývaných jejich vlastníky vyjádřenou v běžných cenách (reprodukční náklady).
3.80 Produkce služeb v oblasti nemovitostí za nebytové budovy se měří hodnotou placeného
nájemného.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 87
Odborné, vědecké a technické služby (sekce M); Administrativní a podpůrné služby
(sekce N)
3.81 Produkce služeb operativního leasingu (operating lesing) , jako jsou pronájem strojů nebo zařízení,
se měří hodnotou placeného nájemného. Operativní leasing se liší od finančního leasingu: finanční
leasing je financováním pořízení fixních aktiv prostřednictvím půjčky poskytnuté pronajímatelem
nájemci. Platby v rámci finančního leasingu jsou tvořeny splátkami jistiny a úrokovými platbami
spolu s malým poplatkem za poskytnuté přímé služby (viz kapitola 15: Smlouvy, pronájmy
a licence).
3.82 Výzkum a vývoj je systematicky prováděná tvůrčí práce zaměřená na zvyšování objemu poznatků
a používání těchto poznatků pro účely objevování nebo vývoje nových produktů, včetně lepších
verzí nebo vyšší kvality stávajících produktů, nebo objevování či vývoje nových nebo účinnějších
výrobních procesů. Výzkum a vývoj značného rozsahu v poměru k základní činnosti se
zaznamenává jako vedlejší činnost místní činnostní jednotky. Samostatné místní činnostní jednotky
se u výzkumu a vývoje rozlišují, je-li to možné.
3.83 Produkce služeb výzkumu a vývoje se měří takto:
(a) výzkum a vývoj prováděný specializovanými komerčními výzkumnými laboratořemi nebo
ústavy se oceňuje obvyklým způsobem na úrovni příjmů z prodeje, smluv, provizí, poplatků
atd.;
(b) produkce výzkumu a vývoje určených k použití ve stejném podniku se oceňuje podle
odhadnutých základních cen, které by byly zaplaceny, kdyby byl výzkum realizován
subdodavatelsky. Neexistuje-li trh se subdodávkami výzkumu a vývoje podobné povahy,
oceňuje se jako součet výrobních nákladů plus přirážka na čistý provozní přebytek nebo
smíšený důchod (u netržních výrobců se tato přirážka nepoužije);
(c) výzkum a vývoj prováděný vládními institucemi, univerzitami a neziskovými výzkumnými
ústavy se oceňuje jako součet výrobních nákladů. Příjmy z prodeje výzkumu a vývoje
netržními výrobci, kteří výzkum a vývoj produkují, se zaznamenávají jako příjmy z vedlejší
tržní produkce.
Výdaje na výzkum a vývoj se rozlišují od výdajů na vzdělávání a odbornou přípravu. Výdaje na
výzkum a vývoj nezahrnují náklady na vývoj softwaru prováděný jako hlavní nebo vedlejší činnost.
Veřejná správa a obrana, povinné sociální zabezpečení (sekce O)
3.84 Služby v oblasti veřejné správy, obrany a povinného sociálního zabezpečení se poskytují jako
netržní služby a podle toho se také oceňují.
Vzdělávání (sekce P); Zdravotní a sociální služby (sekce Q)
3.85 U vzdělávacích a zdravotnických služeb se přesně rozlišuje mezi tržními a netržními výrobci a mezi
jejich tržní a netržní produkcí. Za některé typy vzdělávání a léčení například mohou vládní instituce
(nebo v důsledku zvláštních dotací i jiné instituce) vybírat nominální poplatky, ale za jiné typy
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
88 2015
vzdělávání a zvláštní léčebné úkony mohou účtovat poplatky podle komerčních sazeb. Jiným
příkladem je, že stejný typ služby (např. vysokoškolské vzdělávání) je poskytován na jedné straně
vládními institucemi a na druhé straně komerčními institucemi.
Do vzdělávacích a zdravotnických služeb nepatří činnosti výzkumu a vývoje; do služeb zdravotní
péče se nezahrnuje zdravotnické vzdělávání, např. ve fakultních nemocnicích.
Kulturní, zábavní a rekreační služby (sekce R); Ostatní služby (sekce S)
3.86 Výroba knih, hudebních nahrávek, filmů, softwaru, magnetických pásek, disků atd. je
dvoustupňovým procesem, a podle toho se také měří:
1) Produkce z výroby originálů – produkt duševního vlastnictví – se měří zaplacenou cenou,
pokud je prodána, nebo pokud není prodána, základní cenou placenou za obdobné originály,
výrobními náklady (včetně přirážky na čistý provozní přebytek) nebo diskontovanou
hodnotou očekávaných budoucích příjmů z jejího použití ve výrobě.
2) Vlastník tohoto aktiva je může využívat přímo nebo vyrábět kopie v dalších obdobích. Pokud
vlastník poskytne ostatním výrobcům licenci k využití originálu ve výrobě, jsou poplatky,
provize, honoráře apod., které z licence získává, produkcí služeb. Prodej originálu je však
zápornou tvorbou fixního kapitálu.
Soukromé domácnosti jako zaměstnavatelé (sekce T)
3.87 Produkce služeb pro domácnost poskytovaných formou zaměstnávání placeného personálu se
oceňuje podle zaplacených náhrad zaměstnancům; ty zahrnují i veškeré naturální náhrady, jako
jsou strava nebo ubytování.
Mezispotřeba (P.2)
3.88 Definice: Mezispotřeba se skládá z výrobků a služeb spotřebovaných jako vstupy do výrobního
procesu, vyjma fixních aktiv, jejichž spotřeba se zaznamenává jako spotřeba fixního kapitálu.
Výrobky a služby jsou ve výrobním procesu buď přeměněny, nebo spotřebovány.
3.89 Mezispotřeba zahrnuje tyto případy:
(a) výrobky a služby použité jako vstupy do pomocných činností. Obvyklým příkladem pomocné
činnosti je nákup, prodej, marketing, účetnictví, zpracování údajů, doprava, skladování,
údržba, bezpečnost atd. Tyto výrobky a služby spotřebované pro tyto pomocné činnosti se
neodlišují od výrobků a služeb spotřebovaných pro hlavní (nebo vedlejší) činnost místní
činnostní jednotky;
(b) výrobky a služby obdržené od jiné místní činnostní jednotky v rámci téže institucionální
jednotky;
(c) nájemné za fixní aktiva, např. operativní leasing strojů, automobilů, softwaru a původních
kulturních či uměleckých děl;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 89
(d) poplatky za krátkodobé smlouvy, pronájmy a licence, které se zaznamenávají jako
nevyráběná aktiva; nepatří sem přímý nákup těchto nevyráběných aktiv;
(e) předplatné, příspěvky či poplatky placené neziskovým podnikatelským sdružením (viz
odstavec 3.35);
(f) položky nepovažované za tvorbu hrubého kapitálu, například:
(1) levné nástroje používané pro běžnou pracovní činnost, jako jsou pily, rýče, nože,
sekery, kladiva, šroubováky, montážní klíče, kleště a jiné ruční nářadí; malé přístroje
typu kapesní kalkulačky. Všechny výdaje na takovéto předměty dlouhodobé spotřeby
se zaznamenávají jako mezispotřeba;
(2) pravidelná údržba a opravy fixních aktiv používaných ve výrobě;
(3) služby v oblasti odborné přípravy pracovníků, průzkumu trhu a podobných činností,
nakoupené od externí organizace nebo poskytnuté samostatnou místní činnostní
jednotkou téže institucionální jednotky;
(4) výdaje na výzkum a vývoj se budou považovat za tvorbu fixního kapitálu, až bude
dosaženo dostatečně vysoké úrovně spolehlivosti a srovnatelnosti odhadů členských
států;
(g) výdaje zaměstnanců proplácené zaměstnavatelem za položky nezbytné pro výrobu
zaměstnavatele, například za nákupy nástrojů či ochranných oděvů na vlastní účet
zaměstnanců na základě smluvních závazků;
(h) výdaje zaměstnavatelů, které jsou vynakládány ve prospěch zaměstnavatelů i jejich
zaměstnanců, protože jsou nezbytné pro výrobu. Mezi příklady patří:
(1) proplácení výdajů, které zaměstnancům vznikly při plnění jejich služebních povinností
v souvislosti s cestováním, odloučením od rodiny, stěhováním a reprezentací;
(2) zajištění vybavení na pracovišti.
Seznam příslušných výdajů je uveden v části týkající se náhrad zaměstnancům (D.1)
(viz odstavec 4.07);
(i) poplatky za služby spojené s neživotním pojištěním placené místními činnostními jednotkami
(viz kapitola 16: Pojištění). Aby bylo možné jako mezispotřebu zaznamenat pouze poplatek
za služby, placené pojistné se sníží, např. o vyplacené pojistné náhrady a čistou změnu
pojistných technických rezerv. Čistá změna pojistných technických rezerv se rozvrhne mezi
místní činnostní jednotky v poměru k placenému pojistnému;
(j) FISIM nakoupené rezidentskými výrobci;
(k) netržní část produkce centrální banky by měla být v plném rozsahu rozvržena do
mezispotřeby ostatních finančních zprostředkovatelů.
3.90 Mezispotřeba nezahrnuje:
(a) položky považované za tvorbu hrubého kapitálu, například:
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
90 2015
(1) cennosti;
(2) geologický průzkum nerostných ložisek;
(3) velká zlepšení, která jdou nad rámec toho, co je třeba pro udržení fixních aktiv
v dobrém provozním stavu. Jde například o renovace, rekonstrukce nebo rozšíření;
(4) software přímo zakoupený nebo vyrobený ve vlastní režii;
(5) vojenské zbraně a zařízení pro jejich dopravu;
(b) výdaje pojímané jako nákup nevyráběných aktiv. Příkladem jsou dlouhodobé smlouvy,
pronájmy a licence (viz kapitola 15);
(c) výdaje zaměstnavatelů považované za naturální mzdy a platy;
(d) užití kolektivních služeb poskytovaných jednotkami sektoru vládních institucí (které se
považují za výdaje vládních institucí na kolektivní spotřebu) ze strany jednotek, které jsou
tržními výrobci nebo výrobci ve vlastní režii;
(e) výrobky a služby vyrobené a spotřebované v témže účetním období a ve stejné místní
činnostní jednotce (ty se ani nezaznamenávají jako produkce);
(f) platby za vládní licence a poplatky, které se považují za ostatní daně z výroby;
(g) platby za licence k využívání přírodních zdrojů (např. půdy), které se pojímají jako renta,
popřípadě pachtovné, tj. jako platby důchodu z vlastnictví.
Doba zachycení a ocenění mezispotřeby
3.91 Produkty použité pro mezispotřebu se zachycují a oceňují v okamžiku, kdy vstupují do výrobního
procesu. Oceňují se v kupních cenách podobných výrobků nebo služeb v době užití.
3.92 Výrobní jednotky užití výrobků ve výrobě nezaznamenávají přímo. Zaznamenávají nákupy určené
k užití jako vstupy minus zvýšení množství těchto výrobků v zásobách.
Konečná spotřeba (P.3, P.4)
3.93 Používají se dvě pojetí konečné spotřeby:
(a) výdaje na konečnou spotřebu (P.3);
(b) skutečná konečná spotřeba (P.4).
Výdaje na konečnou spotřebu jsou výdaje na výrobky a služby užívané domácnostmi, NISD
a vládními institucemi pro uspokojování individuálních a kolektivních potřeb. Naproti tomu skutečná
konečná spotřeba se týká pořízení výrobků a služeb pro spotřebu. Rozdíl mezi těmito dvěma
pojetími spočívá v přístupu k některým výrobkům a službám, které jsou financovány vládními
institucemi nebo NISD, ale jsou dodávány domácnostem jako naturální sociální transfery.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 91
Výdaje na konečnou spotřebu (P.3)
3.94 Definice: Výdaje na konečnou spotřebu se skládají z výdajů vynaložených rezidentskými
institucionálními jednotkami na výrobky nebo služby, které se používají pro přímé uspokojování
individuálních potřeb nebo přání nebo kolektivních potřeb členů společnosti.
3.95 Výdaje domácností na konečnou spotřebu zahrnují například:
(a) služby obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům;
(b) naturální důchody jako:
(1) výrobky a služby, které dostávají zaměstnanci jako naturální důchod;
(2) výrobky nebo služby vytvořené jako produkce společností s neomezeným ručením
(unincorporated enterprises) vlastněných domácnostmi, které si členové domácnosti
ponechají pro vlastní spotřebu. Jde kupříkladu o potraviny a další zemědělské
produkty, služby obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům a služby pro domácnost
produkované zaměstnáváním placeného personálu (sluhů, kuchařů, zahradníků, řidičů
atd.);
(c) položky nepovažované za mezispotřebu, jako jsou:
(1) materiál pro drobné opravy a vnitřní vymalování obydlí, které provádějí jak nájemníci,
tak vlastníci;
(2) materiál pro opravy a údržbu předmětů dlouhodobé spotřeby, včetně dopravních
prostředků;
(d) položky, které se nepovažují za tvorbu kapitálu, zejména předměty dlouhodobé spotřeby,
které plní svou funkci v průběhu několika účetních období; patří sem i převod vlastnictví
k některým předmětům dlouhodobé spotřeby z podniku na domácnost;
(e) finanční služby přímo účtované a část FISIM, která slouží pro účely konečné spotřeby
domácností;
(f) pojišťovací služby ve výši implicitního poplatku za službu;
(g) služby penzijních fondů ve výši implicitního poplatku za službu;
(h) platby domácností za licence, povolení atd., které se považují za nákup služeb
(viz odstavce 4.79 a 4.80);
(i) nákup produkce za ekonomicky nevýznamné ceny, např. vstupné do muzea.
3.96 Do výdajů domácností na konečnou spotřebu nepatří:
(a) naturální sociální transfery, jako jsou výdaje nejprve vynaložené domácnostmi, ale následně
uhrazené ze sociálního zabezpečení, např. některé léčebné výlohy;
(b) položky pojímané jako mezispotřeba nebo tvorba hrubého kapitálu, jako jsou:
(1) výdaje domácností vlastnících společnosti s neomezeným ručením, jsou-li vynaloženy
na podnikatelské účely – např. výdaje na předměty dlouhodobé spotřeby jako
například dopravní prostředky, nábytek nebo elektrická zařízení (tvorba hrubého
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
92 2015
fixního kapitálu) a také na předměty krátkodobé spotřeby jako například pohonné
hmoty (pojímané jako mezispotřeba);
(2) výdaje, které vlastníci bydlící ve vlastním obydlí vynaloží na malování, údržbu
a opravy obydlí, které obvykle nejsou prováděny nájemníky (považují se za
mezispotřebu při produkování služeb bydlení);
(3) nákupy obydlí (považují se za tvorbu hrubého fixního kapitálu);
(4) výdaje na cennosti (považují se za tvorbu hrubého kapitálu);
(c) položky považované za pořízení nevyráběných aktiv, zejména nákup půdy;
(d) veškeré platby domácností, které je třeba pojímat jako daně (viz odstavce 4.79 a 4.80);
(e) předplatné, příspěvky a poplatky placené domácnostmi neziskovým institucím sloužícím
domácnostem, jako jsou odbory, profesní společnosti, spotřebitelská sdružení, církve
a společenské, kulturní, rekreační a sportovní kluby;
(f) dobrovolné peněžní nebo naturální převody domácností ve prospěch charitativních
organizací a organizací poskytujících humanitární a jinou pomoc.
3.97 Výdaje NISD na konečnou spotřebu zahrnují tyto dvě odlišné kategorie:
(a) hodnotu výrobků a služeb vyprodukovaných NISD, které nespadají do tvorby kapitálu ve
vlastní režii ani do výdajů domácností a jiných jednotek;
(b) výdaje NISD za výrobky nebo služby vyprodukované tržními výrobci, které jsou bez jakékoli
změny dodávány domácnostem pro jejich spotřebu jako naturální sociální transfery.
3.98 Výdaje vládních institucí na konečnou spotřebu (P.3) zahrnují dvě kategorie výdajů, obdobné jako
u NISD:
(a) hodnotu výrobků a služeb vyprodukovaných samotnými vládními institucemi (P.1), které
nespadají do tvorby kapitálu ve vlastní režii (odpovídající položce P.12), do tržní produkce
(P.11) ani do plateb za netržní produkci (P.131);
(b) nákupy vládních institucí, jejichž předmětem jsou výrobky a služby vyprodukované tržními
výrobci, které jsou, bez jakékoli změny, dodávány domácnostem jako naturální sociální
transfery (D.632). Vládní instituce platí za tyto výrobky a služby, které prodávající poskytují
domácnostem.
3.99 Korporace nemají výdaje na konečnou spotřebu. Jejich nákupy výrobků a služeb, které domácnosti
užívají ke konečné spotřebě, jsou buď užity pro mezispotřebu, nebo poskytnuty zaměstnancům
jako naturální náhrady, tj. imputované výdaje na konečnou spotřebu domácností.
Skutečná konečná spotřeba (P.4)
3.100 Definice: Skutečná konečná spotřeba se skládá z výrobků nebo služeb, které si pořizují
rezidentské institucionální jednotky pro přímé uspokojování lidských potřeb, ať individuálních, nebo
kolektivních.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 93
3.101 Definice: Výrobky a služby pro individuální spotřebu („individuální výrobky a služby“) jsou výrobky
a služby, které získala domácnost a používá je pro uspokojování potřeb a přání členů této
domácnosti. Individuální výrobky a služby mají tyto vlastnosti:
(a) je možné zjistit a zachytit pořízení těchto výrobků a služeb jednotlivou domácností nebo
jejím členem a také dobu, kdy k pořízení došlo;
(b) domácnost souhlasila s poskytnutím výrobků a služeb a činí kroky nezbytné k jejich
spotřebování, například návštěvou školy nebo kliniky;
(c) výrobky a služby jsou takového charakteru, že jejich pořízení jednou domácností nebo
osobou či skupinou osob vylučuje jejich pořízení jinými domácnostmi nebo osobami.
3.102 Definice: Služby pro kolektivní spotřebu jsou službami poskytovanými současně všem členům
společnosti nebo všem členům určité části společnosti, například všem domácnostem bydlícím
v určitém regionu. Kolektivní služby mají tyto vlastnosti:
(a) mohou být poskytovány současně každému členu společnosti nebo určitým částem
společnosti, například těm, jež se nacházejí v určitém regionu nebo lokalitě;
(b) užívání takovýchto služeb je obvykle pasivní a nevyžaduje souhlas ani aktivní účast všech
dotčených jednotlivců;
(c) poskytnutí kolektivní služby jedné osobě nesnižuje množství, které je k dispozici ostatním ve
stejné společnosti nebo části společnosti.
3.103 Všechny výdaje na konečnou spotřebu domácností jsou individuální. Jako individuální se pojímají
všechny výrobky a služby, které poskytují NISD.
3.104 Pokud jde o výrobky a služby poskytované vládními jednotkami, je hranice mezi individuálními
a kolektivními výrobky a službami založena na klasifikaci funkcí vládních institucí (COFOG).
Veškeré výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí, které patří do některé z následujících
položek, se považují za výdaje na individuální spotřebu:
(a) 7.1 léčiva a zdravotnické prostředky;
7.2 ambulantní zdravotní služby;
7.3 ústavní zdravotní služby;
7.4 veřejné zdravotnické služby
(b) 8.1 rekreační a sportovní služby;
8.2 kulturní služby;
(c) 9.1 preprimární a primární vzdělávání;
9.2 sekundární vzdělávání
9.3 postsekundární vzdělávání nižší než terciární;
9.4 terciární vzdělávání;
9.5 vzdělávání nedefinované podle úrovně;
9.6 vedlejší služby ve vzdělávání
(d) 10.1 nemoc a invalidita;
10.2 stáří;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
94 2015
10.3 pozůstalí;
10.4 rodina a děti;
10.5 nezaměstnanost;
10.6 bydlení;
10.7 sociální pomoc jinde neuvedená.
3.105 Použije-li se alternativně klasifikace individuální spotřeby podle účelu (COICOP), odpovídají výdaje
vládních institucí na individuální spotřebu oddílu 14, který zahrnuje tyto skupiny:
14.1 bydlení (odpovídá skupině 10.6 COFOG);
14.2 zdraví (odpovídá skupinám 7.1 až 7.4 COFOG);
14.3 rekreace a kultura (odpovídá skupinám 8.1 a 8.2 COFOG);
14.4 vzdělávání (odpovídá skupinám 9.1 až 9.6 COFOG);
14.5 sociální ochrana (odpovídá skupinám 10.1 až 10.5 a 10.7 COFOG).
3.106 Zbývající část výdajů na konečnou spotřebu vládních institucí tvoří výdaje na kolektivní spotřebu.
Jedná se o tyto skupiny COFOG:
(a) všeobecné veřejné služby (oddíl 1);
(b) obrana (oddíl 2);
(c) veřejný pořádek a bezpečnost (oddíl 3);
(d) ekonomické záležitosti (oddíl 4);
(e) ochrana životního prostředí (oddíl 5);
(f) bydlení a veřejná infrastruktura (oddíl 6);
(g) všeobecná správa, regulace, šíření obecných informací a statistika (všechny oddíly);
(h) výzkum a vývoj (všechny oddíly).
3.107 Vztahy mezi použitými jednotlivými pojetími spotřeby jsou znázorněny v tabulce 3.2:
Tabulka 3.2 - Výdaje podle sektorů
Vládní instituce NISD Domácnosti Celkové pořízení
Individuální spotřeba
X X
X
Skutečná individuální konečná
spotřeba domácností
(= naturální sociální
transfery)
(=naturální sociální
transfery)
Kolektivní spotřeba X 0 0
Skutečná kolektivní spotřeba
vládních institucí
Celkem
výdaje na konečnou
spotřebu vládních
institucí
výdaje na konečnou
spotřebu NISD
výdaje na konečnou
spotřebu domácností
Skutečná konečná spotřeba =
celkové výdaje na konečnou
spotřebu
X: použije se
0: nepoužije se
3.108 Veškeré výdaje na konečnou spotřebu NISD jsou individuální. Úhrn skutečné konečné spotřeby se
rovná součtu skutečné konečné spotřeby domácností a skutečné konečné spotřeby vládních
institucí.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 95
3.109 Neexistují žádné naturální sociální transfery s nerezidenty (ačkoli peněžní sociální transfery
s nerezidenty existují). Úhrn skutečné konečné spotřeby se rovná celkovým výdajům na konečnou
spotřebu.
Doba zachycení a ocenění výdajů na konečnou spotřebu
3.110 Výdaj za výrobek se zaznamená v době, kdy dochází ke změně vlastnictví; výdaj za službu se
zaznamená v době, kdy je poskytnutí služby dokončeno.
3.111 Výdaje za výrobky pořízené formou splátkového prodeje nebo podobné dohody o úvěru a také
formou finančního leasingu se zaznamenávají v době dodání výrobku, i když v tomto okamžiku
nedochází ke změně vlastnictví.
3.112 Spotřeba produkce vyrobené ve vlastní režii se zachycuje v době, kdy je produkce ponechaná pro
vlastní konečnou spotřebu vyrobena.
3.113 Výdaje na konečnou spotřebu domácností se zaznamenávají v kupních cenách. To jsou ceny,
které kupující za produkty skutečně zaplatí v době nákupu. Podrobnější definice je uvedena
v odstavci 3.06.
3.114 Výrobky a služby poskytované jako naturální náhrady zaměstnancům se oceňují v základních
cenách, jsou-li vyrobeny zaměstnavatelem, nebo v kupních cenách zaměstnavatele, pokud je
zaměstnavatel nakoupí.
3.115 Výrobky nebo služby ponechané pro vlastní spotřebu se oceňují v základních cenách.
3.116 Výdaje na konečnou spotřebu vynakládané vládními institucemi nebo NISD na produkty, které
samy vyrábějí, se zaznamenávají v době, kdy jsou vyrobeny, což je současně doba dodání
takovýchto služeb vládními institucemi nebo NISD. U výdajů na konečnou spotřebu za výrobky
a služby poskytované prostřednictvím tržních výrobců je dobou zachycení doba dodání.
3.117 Výdaje na konečnou spotřebu (P.3) vládních institucí nebo NISD se rovnají úhrnu jejich produkce
(P.1) plus výdaje na produkty dodávané domácnostem prostřednictvím tržních výrobců, které jsou
součástí naturálních sociálních transferů (D.632), minus platby od jiných jednotek, tržní produkce
(P.11) a platby za netržní produkci (P.131) minus tvorba kapitálu ve vlastní režii (P.12).
Doba zachycení a ocenění skutečné konečné spotřeby
3.118 Institucionální jednotky si pořizují výrobky a služby v okamžiku, kdy se stávají novými vlastníky
výrobků nebo kdy je dokončena dodávka jim poskytovaných služeb.
3.119 Pořízení (skutečná konečná spotřeba) se oceňuje v kupních cenách jednotek, které vynaložily
výdaje.
3.120 Naturální transfery jiné než naturální sociální transfery od vládních institucí a NISD se pojímají,
jako by se jednalo o transfery v penězích. V důsledku toho se hodnota výrobků a služeb zachycuje
jako výdaje institucionálních jednotek nebo sektorů, které si je pořizují.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
96 2015
3.121 Hodnota obou souhrnných ukazatelů, výdajů na konečnou spotřebu a skutečné konečné spotřeby,
je stejná. Výrobky a služby pořízené rezidentskými domácnostmi prostřednictvím naturálních
sociálních transferů se oceňují ve stejných cenách, v jakých jsou oceněny ve výdajových
souhrnných ukazatelích.
Tvorba hrubého kapitálu (P.5)
3.122 Tvorba hrubého kapitálu se skládá z těchto položek:
(a) tvorba hrubého fixního kapitálu (P.51g):
1) spotřeba fixního kapitálu (P.51c);
2) tvorba čistého fixního kapitálu (P.51n);
(b) změny zásob (P.52);
(c) čisté pořízení cenností (P.53).
3.123 Tvorba hrubého kapitálu se měří bez očištění o spotřebu fixního kapitálu. Tvorba čistého kapitálu
se vypočítá odečtením spotřeby fixního kapitálu od tvorby hrubého kapitálu.
Tvorba hrubého fixního kapitálu (P.51g)
3.124 Definice: Tvorbu hrubého fixního kapitálu (P.51) tvoří pořízení fixních aktiv rezidentskými výrobci,
snížené o úbytky, během daného období plus určité přírůstky hodnoty nevyráběných aktiv
dosažené produktivní činností výrobce nebo institucionálních jednotek. Fixní aktiva jsou vyrobená
aktiva používaná ve výrobě po dobu delší než jeden rok.
3.125 Tvorba hrubého fixního kapitálu se skládá z kladných i záporných hodnot:
(a) kladné hodnoty:
1) nákup nových nebo použitých fixních aktiv;
2) fixní aktiva vyrobená a ponechaná pro vlastní užití výrobce (včetně fixních aktiv
vyrobených ve vlastní režii, která dosud nejsou dokončena nebo plně nedozrála);
3) nová nebo použitá fixní aktiva pořízená směnou;
4) nová nebo použitá fixní aktiva získaná ve formě naturálních kapitálových transferů;
5) nová nebo použitá fixní aktiva, která si jejich uživatel pořídil prostřednictvím finančního
leasingu;
6) velká zlepšení fixních aktiv a existujících historických památek;
7) přirozený růst přírodních aktiv poskytujících opakované produkty;
(b) záporné hodnoty, tj. úbytky fixních aktiv zaznamenávané jako záporná pořízení:
1) prodej použitých fixních aktiv;
2) použitá fixní aktiva převedená v rámci výměnného obchodu (in barter);
3) použitá fixní aktiva předaná ve formě naturálních kapitálových transferů.
3.126 Prodej a předání :fixních aktiv nezahrnuje:
(a) spotřebu fixního kapitálu (která zahrnuje předvídané obvyklé náhodné škody);
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 97
(b) mimořádné ztráty, způsobené například suchem nebo jinými přírodními katastrofami, které
se zaznamenávají jako ostatní změny objemu aktiv.
3.127 Rozlišují se tyto druhy tvorby hrubého fixního kapitálu:
1) obydlí;
2) ostatní budovy a stavby; sem patří také velká zlepšení půdy;
3) stroje a zařízení, například lodě, automobily a počítače;
4) zbraňové systémy;
5) pěstované biologické zdroje, např. stromy a hospodářská zvířata;
6) náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv, jako jsou půda, smlouvy, pronájmy
a licence;
7) výzkum a vývoj, včetně produkování volně dostupných výsledků výzkumu a vývoje. Výdaje
na výzkum a vývoj se budou považovat za tvorbu fixního kapitálu až poté, co bude dosaženo
vysoké úrovně spolehlivosti a srovnatelnosti odhadů členských států;
8) geologický průzkum a vyhodnocování nerostných ložisek;
9) počítačové programové vybavení (software) a databáze;
10) původní kulturní a umělecká díla;
11) ostatní práva duševního vlastnictví.
3.128 Velká zlepšení půdy zahrnují:
(a) rekultivaci půdy mořského dna stavbou hrází, mořských hrází nebo přehrad stavěných za
tímto účelem;
(b) mýcení lesů, čištění kamenité půdy apod., které umožňuje první využití půdy pro výrobní
účely;
(c) vysoušení mokřin nebo zavlažování pouští budováním hrází, příkopů a zavlažovacích
kanálů; výstavbu vlnolamů, mořských hrází nebo protipovodňových stěn za účelem prevence
záplav nebo mořské či říční eroze.
Tyto činnosti mohou vést k vytvoření podstatných nových staveb, jako jsou mořské hráze,
protipovodňové stěny a přehrady, ale tyto stavby nejsou využívány k výrobě jiných výrobků
a služeb, nýbrž k získání většího množství nebo vyšší kvality půdy a právě tato půda, jež je
nevyráběným aktivem, se využívá ve výrobě. Například přehrada postavená pro výrobu elektřiny
slouží jinému účelu než přehrada postavená k zadržení moře. Pouze druhý typ přehrad se
klasifikuje jako zlepšení půdy.
3.129 Tvorba hrubého fixního kapitálu zahrnuje tyto hraniční případy:
(a) pořízení obytných člunů, prámů, mobilních příbytků a karavanů, které domácnosti používají
k bydlení, a veškerých k nim přidružených staveb, jako jsou garáže;
(b) stavby a zařízení používané pro vojenské účely;
(c) lehké zbraně a obrněná vozidla používané nevojenskými jednotkami;
(d) změny stavu hospodářských zvířat dlouhodobě používaných ve výrobě, například chovných
zvířat, dojnic, ovcí chovaných pro vlnu a tažných zvířat;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
98 2015
(e) změny stavu dlouhodobě pěstovaných stromů, například ovocných stromů, vinné révy,
kaučukovníků, palem atd.;
(f) zlepšení použitých fixních aktiv nad rámec běžné údržby a oprav;
(g) pořízení fixních aktiv prostřednictvím finančního leasingu;
(h) terminální náklady, tj. vysoké náklady spojené s likvidací, např. náklady na vyřazení
jaderných elektráren z provozu nebo náklady na sanaci skládek.
3.130 Tvorba hrubého fixního kapitálu nezahrnuje:
(a) transakce zahrnované do mezispotřeby, například:
1) nákup drobných nástrojů pro výrobní účely;
2) běžnou údržbu a opravy;
3) pořízení fixních aktiv pro použití podle smlouvy o operativním leasingu (viz také
kapitola 15: Smlouvy, pronájmy a licence). U podniku, který fixní aktivum používá, je
nájemné považováno za mezispotřebu. Pokud jde o vlastníka aktiva, náklady na jeho
pořízení se zaznamenají jako tvorba hrubého fixního kapitálu;
(b) transakce zaznamenávané jako změny zásob:
1) jatečná zvířata včetně drůbeže;
2) stromy pěstované pro dřevo (nedokončená produkce);
(c) stroje a zařízení pořízené domácnostmi za účelem konečné spotřeby;
(d) zisky a ztráty z držby fixních aktiv;
(e) ztráty na fixních aktivech v důsledku katastrof, např. zničení pěstovaných aktiv
a hospodářských zvířat v důsledku nákazy, na kterou se obvykle nevztahuje pojištění, nebo
škody vinou mimořádných povodní, škody způsobené větrem či lesní požáry;
(f) finanční prostředky odložené stranou nebo zařazené do rezervy bez závazku ke skutečnému
nákupu nebo výstavbě konkrétního investičního majetku, např. vládní fond pro infrastrukturu.
3.131 Tvorba hrubého fixního kapitálu ve formě zlepšení použitých fixních aktiv se zaznamenává jako
pořízení nových fixních aktiv stejného druhu.
3.132 Produkty duševního vlastnictví jsou výsledkem výzkumu a vývoje, bádání nebo inovací vedoucích
k poznatkům, jejichž užití je omezeno právem nebo jinými prostředky ochrany.
Aktivy ve formě duševního vlastnictví jsou například:
(a) výsledky výzkumu a vývoje;
(b) výsledky geologického průzkumu nerostných ložisek, které se měří jako náklady na skutečně
provedené zkušební vrty, letecké či jiné průzkumy, dopravu atd.;
(c) počítačové programové vybavení (software) a velké databáze pro použití ve výrobě po dobu
delší než jeden rok;
(d) původní kulturní a umělecká díla, např. originály rukopisů, modelů, filmů, zvukových
nahrávek atd.
3.133 Jak u fixních aktiv, tak u nevyráběných nefinančních aktiv náklady na převod vlastnictví, které
vznikají novému vlastníkovi, zahrnují:
(a) platby za dodání (nového nebo použitého) aktiva na požadované místo v požadované době,
například platby za dopravu, instalaci, montáž atd.;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 99
(b) platby odborníkům nebo provize, jako jsou poplatky placené zeměměřičům, technikům,
právníkům, odhadcům atd., a provize placené realitním makléřům, dražitelům apod.;
(c) daně, které platí nový vlastník z převodu vlastnictví aktiva. Tyto daně jsou daněmi ze služeb
zprostředkovatelů a případnou daní z převodu vlastnictví, ale nikoli daněmi z nakoupeného
aktiva.
Všechny tyto náklady se zaznamenají jako tvorba hrubého fixního kapitálu novým vlastníkem.
Doba zachycení a ocenění tvorby hrubého fixního kapitálu
3.134 Tvorba hrubého fixního kapitálu se zachycuje v době, kdy dochází k převodu vlastnictví fixních
aktiv na institucionální jednotku, která je zamýšlí použít ve výrobě.
Výjimky z tohoto pravidla tvoří:
(a) finanční leasing, u kterého se změna vlastnictví z pronajímatele na nájemce imputuje;
(b) tvorba hrubého fixního kapitálu ve vlastní režii, která se zachycuje v době, kdy jsou aktiva
vyrobena.
3.135 Tvorba hrubého fixního kapitálu se oceňuje v kupních cenách včetně plateb za montáž a jiných
nákladů na převod vlastnictví. Při výrobě ve vlastní režii se oceňuje v základních cenách
podobných fixních aktiv, a nejsou-li tyto ceny k dispozici, oceňuje se ve výrobních nákladech plus
přirážka na čistý provozní přebytek či smíšený důchod (u netržních výrobců se tato přirážka
nepoužije).
3.136 Pořízení produktů duševního vlastnictví se oceňuje různými způsoby:
(a) geologický průzkum nerostných ložisek: podle nákladů na skutečně provedené zkušební vrty
a vývrty a nákladů vynaložených s cílem umožnit provádění zkoušek, například nákladů na
letecké či jiné průzkumy;
(b) počítačové programové vybavení (software): v kupních cenách, je-li software nakoupen na
trhu, nebo v odhadované základní ceně, nebo není-li základní cena k dispozici, ve výši
výrobních nákladů plus přirážka na čistý provozní přebytek (u netržních výrobců se tato
přirážka nepoužije), pokud je software vyvinut interně;
(c) původní kulturní a umělecká díla: v ceně, kterou kupující za dílo zaplatil, pokud je prodáno;
pokud prodáno není, jsou přípustné tyto metody odhadu:
(i) podle základní ceny placené za podobná původní díla;
(ii) podle součtu výrobních nákladů díla plus přirážka na čistý provozní přebytek
(u netržních výrobců se tato přirážka nepoužije) nebo
(iii) podle diskontované hodnoty očekávaných příjmů.
3.137 Úbytky použitých fixních aktiv prodejem se oceňují v základních cenách snížených o veškeré
náklady na převod vlastnictví, které vynaložil prodávající.
3.138 Náklady na převod vlastnictví se mohou týkat jak vyrobených aktiv včetně fixních aktiv, tak
nevyráběných aktiv, jako je půda.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
100 2015
V případě vyrobených aktiv jsou tyto náklady zahrnuty do kupních cen. V případě půdy a ostatních
nevyráběných aktiv jsou tyto náklady odděleny od samotného nákupu a prodeje a zachycují se
v samostatné položce klasifikace tvorby hrubého fixního kapitálu.
Spotřeba fixního kapitálu (P.51c)
3.139 Definice: Spotřeba fixního kapitálu (P.51c) je snížení hodnoty vlastněných fixních aktiv v důsledku
běžného opotřebení a zastarání. Odhad snížení hodnoty zohledňuje ztráty fixních aktiv, které jsou
důsledkem pojistitelných náhodných škod. Spotřeba fixního kapitálu zahrnuje předvídané
terminální náklady, jako jsou náklady na vyřazení z provozu u jaderných elektráren či vrtných
plošin pro těžbu ropy nebo náklady na sanaci skládek. Tyto terminální náklady se zachycují jako
spotřeba fixního kapitálu na konci doby životnosti odpovídajícího aktiva, kdy jsou terminální
náklady zaznamenány jako tvorba hrubého fixního kapitálu.
3.140 Spotřeba fixního kapitálu se počítá pro všechna fixní aktiva (s výjimkou zvířat), včetně práv
duševního vlastnictví, velkých zlepšení půdy a nákladů na převod vlastnictví nevyráběných aktiv.
3.141 Spotřeba fixního kapitálu se liší od odpisů pro daňové účely a odpisů uváděných v podnikovém
účetnictví. Spotřeba fixního kapitálu se odhaduje na základě stavu fixních aktiv a očekávané
průměrné ekonomické životnosti jednotlivých kategorií těchto výrobků. Chybějí-li přímé informace
o stavu fixních aktiv, použije se pro výpočet tohoto stavu metoda průběžné inventarizace (PIM).
Stav fixních aktiv se oceňuje v kupních cenách běžného období.
3.142 Při výpočtu průměrné životnosti příslušných výrobků se vezmou v potaz ztráty fixních aktiv
v důsledku pojistitelných náhodných škod. Za celkové hospodářství budou náhodné škody
v daném účetním období rovny nebo téměř rovny průměru. U jednotlivých jednotek a skupin
jednotek se mohou skutečné náhodné škody od průměrných odlišovat. V takovém případě se
případné rozdíly za sektory zaznamenají jako ostatní změny objemu fixních aktiv.
3.143 Spotřeba fixního kapitálu se počítá lineární metodou, takže hodnota fixních aktiv se odepisuje
konstantní sazbou po celou dobu životnosti daného výrobku.
3.144 V některých případech se používá metoda geometrického odepisování, vyžaduje-li to charakter
poklesu účinnosti fixního aktiva.
3.145 V systému účtů se spotřeba fixního kapitálu zachycuje pod každou vyrovnávací položkou, která je
uváděna v hrubém a čistém vyjádření. Hrubé vyjádření položky je bez odečtení spotřeby fixního
kapitálu a čisté vyjádření položky je po odečtení spotřeby fixního kapitálu.
Změny zásob (P.52)
3.146 Definice: Změny zásob se měří jako hodnota přírůstků zásob snížená o hodnotu čerpání ze zásob
a o hodnotu všech běžných ztrát na výrobcích v zásobách.
3.147 V důsledku fyzického znehodnocení, náhodných škod nebo drobných krádeží se mohou běžné
ztráty vyskytovat u všech druhů výrobků v zásobách, například:
(a) ztráty na materiálu;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 101
(b) ztráty na nedokončené produkci;
(c) ztráty na hotových výrobcích;
(d) ztráty na zboží určeném k dalšímu prodeji (např. krádeže v obchodech).
3.148 Zásoby se skládají z těchto kategorií:
(a) materiál:
materiál tvoří všechny produkty, které se skladují se záměrem jejich použití pro
mezispotřebu při výrobě; patří sem také produkty, které mají v zásobách vládní instituce.
Položky, jako jsou zlato, diamanty apod., se zachycují jako materiál, pokud jsou určeny pro
průmyslové použití nebo pro jinou výrobu;
(b) nedokončená produkce:
nedokončenou produkci tvoří vyráběná produkce, která ještě není dokončena. Zachycuje se
v zásobách svého výrobce. Může mít různé podoby, například:
1) rostoucí plodiny;
2) stromy a hospodářská zvířata v růstu;
3) nedokončené stavby (vyjma staveb, které jsou stavěny na základě předem uzavřené
smlouvy o prodeji nebo ve vlastní režii; tyto dva případy se pojímají jako tvorba fixního
kapitálu);
4) jiná nedokončená fixní aktiva, např. lodě a vrtné plošiny pro těžbu ropy;
5) částečně dokončený výzkum pro právní nebo poradenskou dokumentaci;
6) částečně dokončená výroba filmu;
7) částečně dokončené počítačové programy.
Nedokončená produkce se zachycuje u každého výrobního procesu, který na konci daného
období není dokončen. To má význam pro čtvrtletní účty; příkladem je růst zemědělských
plodin, který v rámci jednoho čtvrtletí neskončí.
Ke snížení nedokončené produkce dochází při dokončení výrobního procesu. V tom
okamžiku se veškerá nedokončená produkce změní na hotové produkty;
(c) hotové výrobky:
hotové produkty jako součástí zásob se skládají z produkce, kterou výrobce při dodání jiným
institucionálním jednotkám nezamýšlí dále zpracovávat;
(d) zboží určené k dalšímu prodeji:
zbožím určeným k dalšímu prodeji jsou výrobky pořízené za účelem dalšího prodeje beze
změny jejich současného stavu.
Doba zachycení a ocenění změn zásob
3.149 Doba zachycení a ocenění změn zásob je v souladu s dobou zachycení a oceněním ostatních
transakcí s produkty. To se týká zejména mezispotřeby (např. u materiálu), produkce (např.
u nedokončené produkce a produkce vznikající skladováním zemědělských produktů) a tvorby
hrubého fixního kapitálu (např. u nedokončené produkce). Pokud jsou výrobky zpracovávány
v zahraničí a je to spojeno se změnou ekonomického vlastnictví, zahrnou se tyto výrobky do
vývozu (a následně do dovozu). Tento vývoz se odrazí v souběžném snížení zásob a odpovídající
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
102 2015
pozdější dovoz se zaznamená jako zvýšení zásob, nejsou-li dovezené výrobky okamžitě prodány
nebo užity.
3.150 Při měření změn zásob se výrobky vstupující do zásob oceňují v okamžiku vstupu a výrobky
čerpané ze zásob se oceňují v okamžiku čerpání.
3.151 Pro ocenění výrobků při změnách zásob se používají tyto ceny:
(a) produkce hotových výrobků převáděných do zásob výrobce se oceňuje, jako by tyto výrobky
byly v daném okamžiku prodány za běžné základní ceny;
(b) přírůstky nedokončené produkce se oceňují úměrně k odhadnuté běžné základní ceně
hotového produktu;
(c) úbytky nedokončené produkce v důsledku čerpání ze zásob při dokončení produkce se
oceňují v běžných základních cenách nedokončeného produktu;
(d) výrobky převedené ze zásob za účelem jejich prodeje se oceňují v základních cenách;
(e) zboží určené k dalšímu prodeji vstupující do zásob velkoobchodníků, maloobchodníků apod.
se oceňuje ve skutečných nebo odhadnutých kupních cenách obchodníka;
(f) zboží určené k dalšímu prodeji čerpané ze zásob se oceňuje v kupních cenách, za které
může být nahrazeno v době čerpání, nikoli v cenách platných v době, kdy bylo pořízeno.
3.152 Ztráty v důsledku fyzického znehodnocení, pojistitelných náhodných škod nebo drobných krádeží
se zachycují a oceňují takto:
(a) u materiálu: jako materiál skutečně čerpaný ze zásob za účelem jeho spotřebování ve
výrobě (pro mezispotřebu);
(b) u nedokončené produkce: jako snížení přírůstku produkce připadajícího na výrobu
provedenou ve stejném období;
(c) u hotových výrobků a zboží určeného k dalšímu prodeji: jako čerpání ze zásob
neznehodnocených výrobků či zboží v běžných cenách.
3.153 V případě nedostatku informací se používají tyto metody pro přibližný odhad změny zásob:
(a) jestliže se objem zásob mění pravidelně, přijatelnou metodou pro přibližný odhad je
vynásobení změny objemu zásob průměrnými cenami v daném období. V případě zásob
uživatelů, velkoobchodníků nebo maloobchodníků se použijí kupní ceny; v případě zásob
v držení jejich výrobců se použijí základní ceny;
(b) jsou-li ceny dotyčných výrobků stálé, nevede kolísání objemu zásob k tomu, že by se
aproximace spočívající v odhadnutí změny zásob vynásobením změny objemu průměrnou
cenou stala neplatnou;
(c) pokud se v průběhu účetního období podstatně mění jak objem, tak ceny zásob, je nutné
použít složitější metody aproximace. Může jít například o čtvrtletní oceňování změn zásob
nebo použití informací o rozložení výkyvů v průběhu účetního období (výkyvy mohou být
největší na konci kalendářního roku, během sklizně apod.);
(d) jsou-li k dispozici informace o hodnotách na začátku a na konci období (např. v případě
velkoobchodu nebo maloobchodu, kde často existují zásoby mnoha různých produktů), ale
nikoli samostatné informace o cenách a objemech, změny objemu mezi začátkem a koncem
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 103
období se odhadnou. Změny objemu lze odhadnout například na základě odhadu stálých
dob obratu zásob u jednotlivých produktů.
Sezónní změny cen mohou odrážet změnu kvality, např. ceny při výprodeji nebo mimosezónní
ceny ovoce a zeleniny. Tyto změny kvality se považují za změny objemu.
Čisté pořízení cenností (P.53)
3.154 Definice: Cennosti jsou nefinanční výrobky, které se prvotně neužívají pro výrobu nebo spotřebu;
v průběhu času se za normálních podmínek (fyzicky) neznehodnocují a jsou pořizovány a drženy
především pro uchování hodnoty.
3.155 K cennostem patří tyto druhy výrobků:
(a) drahé kameny a drahé kovy, například diamanty, neměnové zlato, platina, stříbro atd.;
(b) starožitnosti a ostatní umělecké předměty, například obrazy, sochy atd.;
(c) ostatní cennosti, jako jsou klenoty zhotovené z drahých kamenů a drahých kovů
a sběratelské předměty.
3.156 Tyto druhy výrobků se zachycují jako pořízení nebo úbytek cenností například v těchto případech:
(a) pořízení nebo úbytek neměnového zlata, stříbra atd. u centrálních bank a ostatních
finančních zprostředkovatelů;
(b) pořízení nebo úbytek těchto výrobků u podniků, jejichž hlavní ani vedlejší činnost nezahrnuje
výrobu takovýchto druhů výrobků ani obchodování s nimi. Toto pořízení nebo úbytek se
u těchto podniků nezahrnuje do mezispotřeby ani do tvorby fixního kapitálu;
(c) pořízení nebo úbytek těchto výrobků u domácností. Toto pořízení se nezahrnuje do výdajů
na konečnou spotřebu domácností;
V ESA se na základě konvence jako pořízení nebo úbytek cenností zachycují také tyto případy:
(a) pořízení nebo úbytek těchto výrobků u klenotníků a obchodníků s uměleckými předměty
(podle obecné definice cenností by se pořízení těchto výrobků klenotníky a obchodníky
s uměleckými předměty mělo zachycovat jako změny zásob);
(b) pořízení nebo úbytek těchto výrobků v muzeích (podle obecné definice cenností by se
pořízení těchto výrobků muzeem mělo zachycovat jako tvorba fixního kapitálu).
Díky této konvenci není nutná častá reklasifikace mezi třemi hlavními druhy tvorby kapitálu, tj. mezi
čistým pořízením cenností, tvorbou fixního kapitálu a změnami zásob, např. v případě transakcí
s takovýmito výrobky mezi domácnostmi a obchodníky s uměleckými předměty.
3.157 Výroba cenností se oceňuje v základních cenách. Veškerá ostatní pořízení cenností se oceňují
v kupních cenách za ně zaplacených včetně veškerých poplatků nebo provizí zprostředkovatelů.
Při nákupu od obchodníků se zahrnují také obchodní rozpětí. Úbytky cenností se oceňují v cenách,
které obdržel prodávající, po odečtení veškerých poplatků a provizí zaplacených
zprostředkovatelům. Čisté pořízení cenností se mezi rezidentskými sektory vyruší a zůstanou
pouze rozpětí zprostředkovatelů a obchodníků.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
104 2015
Vývoz a dovoz zboží a služeb (P.6 A P.7)
3.158 Definice: Vývoz zboží a služeb se skládá z transakcí se zbožím a službami (prodejů, směn a darů)
směřujících od rezidentů k nerezidentům.
3.159 Definice: Dovoz zboží a služeb se skládá z transakcí se zbožím a službami (nákupů, směn a darů)
směřujících od nerezidentů k rezidentům.
3.160 Vývoz a dovoz zboží a služeb nezahrnuje:
(a) obchod prostřednictvím zahraničních afilací, tj.:
1) dodávky nerezidentských afilací rezidentských podniků nerezidentům, např. prodej
v zahraničí realizovaný zahraničními afilacemi nadnárodního podniku vlastněného
nebo ovládaného rezidenty;
2) dodávky rezidentských afilací nerezidentských podniků rezidentům, např. prodej
realizovaný tuzemskými afilacemi zahraničního nadnárodního podniku;
(b) toky prvotních důchodů mezi rezidenty a nerezidenty, jako jsou náhrady zaměstnancům,
úroky a příjmy z přímých investic. Příjmy z přímých investic mohou obsahovat
neoddělitelnou část připadající na poskytování různých služeb, např. školení zaměstnanců,
manažerských služeb a využívání patentů a ochranných známek;
(c) přeshraniční prodej nebo nákup finančních aktiv nebo nevyráběných aktiv, jako je půda.
3.161 Dovoz a vývoz zboží a služeb se rozlišuje na:
(a) dodávky uvnitř EU;
(b) dovoz ze zemí mimo EU a vývoz do zemí mimo EU.
Oba uvedené typy se však označují jako dovoz a vývoz.
Vývoz a dovoz zboží (P.61 a P.71)
3.162 K dovozu a vývozu zboží dochází, když se mění ekonomické vlastnictví zboží mezi rezidenty
a nerezidenty. To platí bez ohledu na odpovídající fyzický pohyb zboží přes hranice.
3.163 U dodávek mezi přidruženými podniky (pobočka, dceřiná společnost nebo zahraniční afilace): při
každé dodávce zboží mezi přidruženými podniky se imputuje změna ekonomického vlastnictví.
Platí to však pouze v případě, že provozovna přijímající zboží přebírá odpovědnost za rozhodování
o nabídce a cenách, za které je její produkce dodávána na trh.
3.164 K vývozu zboží, aniž zboží překročilo hranice země, dochází v těchto případech:
(a) zboží vyrobené rezidentskými jednotkami působícími v mezinárodních vodách a přímo
prodané nerezidentům v zahraničí. K příkladům takového zboží patří ropa, zemní plyn,
produkty rybolovu či produkty získané v rámci námořní záchranné služby;
(b) dopravní prostředky nebo jiná mobilní zařízení, které nejsou vázány na pevné místo;
(c) zboží, které bylo po změně vlastnictví ztraceno nebo zničeno, avšak dříve, než překročilo
hranice vyvážející země;
(d) obchodní služby (merchanting), tj. nákup zboží rezidentem od nerezidenta a jeho následný
prodej jinému nerezidentovi, aniž zboží vstoupilo do národního hospodářství obchodníka.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 105
K analogickým případům dochází u dovozu zboží.
3.165 Dovoz a vývoz zboží zahrnují transakce mezi rezidenty a nerezidenty, které se týkají:
(a) neměnového zlata;
(b) stříbra v prutech, diamantů a ostatních drahých kovů a drahých kamenů;
(c) papírových peněz a mincí, které nejsou v oběhu, a nevydaných cenných papírů (které se
oceňují jako výrobky, a nikoli v nominální hodnotě);
(d) elektřiny, plynu a vody;
(e) živá zvířata přepravovaná přes hranice;
(f) poštovních balíků;
(g) vývozu, který uskutečňují vládní instituce, včetně zboží financovaného z grantů a půjček;
(h) zboží převáděného do vlastnictví nebo z vlastnictví organizací vytvářejících rezervní zásoby
(buffer stock organizations) pro vyrovnání nabídky a poptávky;
(i) výrobků dodávaných rezidentským podnikem jeho nerezidentským afilacím, s výjimkou
výrobků určených ke zpracování;
(j) výrobků obdržených rezidentským podnikem od jeho nerezidentských afilací, s výjimkou
výrobků určených ke zpracování;
(k) pašovaného zboží nebo produktů neohlášených pro daňové účely, např. pro účely
dovozních cel a DPH;
l) jiných neevidovaných dodávek, jako jsou dary a dodávky v menší než stanovené minimální
hodnotě.
3.166 Do dovozu a vývozu zboží se nezahrnují tyto druhy výrobků, i když překročí státní hranice:
(a) zboží v tranzitu;
(b) zboží dodávané na vlastní velvyslanectví, vojenské základny nebo jiné enklávy dané země,
které se nacházejí uvnitř státních hranic jiné země, nebo z těchto velvyslanectví, základen či
enkláv;
(c) dopravní prostředky a jiné druhy pohyblivých zařízení, které opouštějí zemi dočasně a beze
změny ekonomického vlastnictví, např. stavební zařízení pro montážní nebo stavební účely
v zahraničí;
(d) stroje zařízení a jiné výrobky zaslané do zahraničí pro zpracování, údržbu, servis nebo
opravu; což se týká také výrobků zpracovávaných v zahraničí na zakázku, pokud u nich
dochází k podstatné fyzické změně;
(e) ostatní výrobky, které zemi opouštějí dočasně a obvykle se do jednoho roku vracejí, a to
v původním stavu a beze změny ekonomického vlastnictví.
Jde například o výrobky zaslané do zahraničí pro výstavní a zábavní účely, výrobky poskytnuté na
operativní leasing, včetně leasingu na několik let, a zboží, které bylo vráceno, aniž bylo prodáno
nerezidentovi;
(f) zboží určené pro komisní prodej, které bylo ztraceno nebo zničeno po překročení hranice,
ale před změnou vlastnictví.
3.167 Dovoz a vývoz zboží se zachycuje v době, kdy dochází ke změně vlastnictví zboží. Změna
vlastnictví se považuje za uskutečněnou v okamžiku, kdy ji účastníci transakce zaznamenají ve
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
106 2015
svých účetních knihách nebo v účetnictví. Tento okamžik se nemusí shodovat s jednotlivými
etapami smluvního procesu, například s:
(a) dobou vzniku smluvního závazku (den uzavření smlouvy);
(b) dobou dodání zboží a služeb a vzniku nároku na platbu (den převodu);
(c) dobou vyrovnání tohoto nároku (den zaplacení).
3.168 Dovoz a vývoz zboží se oceňují v cenách FOB na hranice vyvážející země. Cenou FOB se rozumí:
(a) hodnota zboží v základních cenách
(b) plus související náklady na dopravní a distribuční služby až do místa na hranici, včetně
nákladů na nakládku na dopravní prostředek pro další přepravu
(c) plus veškeré daně minus dotace na vyvážené zboží; u dodávek uvnitř EU sem patří DPH
a ostatní daně z tohoto zboží placené ve vyvážející zemi.
V tabulce dodávek a užití a v symetrické input-output tabulce se dovoz zboží za jednotlivé skupiny
produktů oceňuje v cenách CIF na hranice dovážející země.
3.169 Definice: Cena CIF je cena zboží dodaného na hranice dovážející země nebo cenou služby
poskytnuté rezidentovi před zaplacením jakýchkoli dovozních cel nebo jiných daní z dovozu
a dopravních a obchodních přirážek v této zemi.
3.170 Za určitých okolností může být nutné cenu FOB měřit zástupným nebo náhradním způsobem,
například:
(a) směna zboží se oceňuje v základních cenách, které by byly obdrženy, kdyby bylo dané
zboží prodáno za peníze;
(b) transakce mezi přidruženými podniky: zpravidla se použijí skutečné hodnoty převodu. Pokud
se však odlišují od tržních cen, nahradí se odhadnutým ekvivalentem tržní ceny;
(c) výrobky převedené na základě finančního leasingu: výrobky se ocení na základě kupní ceny
zaplacené pronajímatelem, nikoli podle kumulativní hodnoty plateb nájemného;
(d) dovoz zboží odhadovaný na základě celních údajů (u obchodu se zeměmi mimo EU) nebo
informací Intrastatu (u obchodu uvnitř EU). Žádný z těchto dvou zdrojů údajů nepoužívá
ocenění FOB; první z nich používá hodnotu CIF na hranicích EU a druhý hodnotu CIF na
hranicích členských států. Jelikož hodnoty FOB se používají pouze na nejvyšší úrovni
agregace a hodnoty CIF se používají na úrovni skupin produktů, použijí se tyto úpravy na
nejvyšší úrovni agregace, přičemž příslušná úprava se nazývá úprava CIF/FOB;
(e) dovoz a vývoz zboží odhadované na základě informací ze šetření nebo na základě různých
druhů informací zjištěných případ od případu. V takovýchto případech se získá celková
hodnota prodeje v členění podle produktů. Odhad je založen na kupních cenách, a nikoli na
hodnotách FOB.
Vývoz a dovoz služeb (P.62 a P.72)
3.171 Definice: Vývoz služeb se skládá ze všech služeb poskytnutých rezidenty nerezidentům.
3.172 Definice: Dovoz služeb se skládá ze všech služeb poskytnutých nerezidenty rezidentům.
3.173 Vývoz služeb zahrnuje tyto případy:
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 107
(a) doprava vyváženého zboží poté, co opustilo hranice vyvážející země, pokud ji poskytuje
rezidentský dopravce (případy 2 a 3 v tabulce 3.3);
(b) doprava dováženého zboží rezidentským dopravcem:
1) na hranici vyvážející země při ocenění zboží cenami FOB, z důvodu kompenzace
hodnoty dopravy zahrnuté v hodnotě FOB (případ 3 v tabulce 3.4);
2) na hranici dovážející země při ocenění zboží cenami CIF, z důvodu kompenzace
hodnoty dopravy zahrnuté v hodnotě CIF (případy 3 a 2 CIF v tabulce 3.4);
(c) doprava zboží poskytovaná rezidenty pro nerezidenty, která nezahrnuje dovoz ani vývoz
zboží (např. doprava zboží, které neopouští zemi jako vývoz, nebo doprava zboží na jiném
než tuzemském území);
(d) přeprava cestujících provozovaná rezidentskými dopravci pro nerezidenty;
(e) zpracování a opravy prováděné pro nerezidenty; tyto činnosti se zaznamenávají v čistých
hodnotách, tj. jako vývoz služeb, s vyloučením hodnoty zpracovávaných nebo opravovaných
výrobků;
(f) instalace zařízení v zahraničí v případě projektů, které mají ze své povahy omezenou dobu
trvání;
(g) finanční služby poskytnuté nerezidentům rezidenty, zahrnující explicitní i implicitní poplatky
za služby, například FISIM;
(h) pojišťovací služby poskytované nerezidentům rezidenty, ve výši implicitního poplatku za
službu;
(i) výdaje nerezidentských turistů a pracovníků na služebních cestách. Tyto výdaje se klasifikují
jako služby; pro účely tabulek dodávek a užití a symetrické input-output tabulky je nezbytné
členění podle jednotlivých produktů, kterých se výdaje týkají;
(j) výdaje nerezidentů na zdravotnické a vzdělávací služby poskytované rezidenty; sem patří
poskytování těchto služeb jak v tuzemsku, tak v zahraničí;
(k) služby bydlení v rekreačních obydlích obývaných vlastníky, kteří jsou nerezidenty (viz
odstavec 3.77);
(l) autorské odměny (royalties) a licenční poplatky, které platí nerezidenti rezidentům a jejichž
příjem je spojen s povoleným používáním práv duševního vlastnictví, například patentů,
autorských práv, ochranných známek, průmyslových postupů, franšíz atd. a s používáním
vyrobených originálů nebo prototypů, jako jsou rukopisy, obrazy atd. na základě licenčních
smluv.
3.174 Odpovídající seznam pro dovoz služeb je zrcadlovým obrazem seznamu pro vývoz služeb
uvedeného v odstavci 3.173; podrobnější popis je zapotřebí pouze u níže uvedených případů
dovozu služeb.
3.175 Dovoz dopravních služeb zahrnuje tyto příklady:
(a) doprava vyváženého zboží na hranici vyvážející země, pokud ji poskytuje nerezidentský
dopravce, z důvodu kompenzace hodnoty dopravy zahrnuté v hodnotě FOB vyváženého
zboží (případ 4 v tabulce 3.3);
(b) doprava dováženého zboží nerezidentským dopravcem:
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
108 2015
1) od hranice vyvážející země, pokud je poskytována jako samostatná dopravní služba
a dovážené zboží se oceňuje cenami FOB (případy 4 a 5 FOB v tabulce 3.4);
2) od hranice dovážející země, pokud je poskytována jako samostatná dopravní služba
a dovážené zboží se oceňuje cenami CIF (v tomto případě je hodnota dopravy mezi
hranicemi vyvážející a dovážející země již zahrnuta v hodnotě CIF daného zboží;
případ 4 v tabulce 3.4);
(c) doprava zboží nerezidenty prováděná pro rezidenty, která nezahrnuje dovoz ani vývoz zboží
(např. doprava zboží v tranzitu nebo doprava na jiném než tuzemském území);
(d) mezinárodní nebo tuzemská přeprava cestujících provozovaná nerezidentskými dopravci pro
rezidenty.
Dovoz dopravních služeb nezahrnuje dopravu vyváženého zboží poté, co opustilo hranice
vyvážející země, pokud ji poskytuje nerezidentský dopravce (případy 5 a 6 v tabulce 3.3). Jelikož
se vývoz zboží oceňuje v cenách FOB, považují se veškeré takovéto dopravní služby za transakce
mezi nerezidenty, tj. mezi nerezidentským dopravcem a nerezidentským dovozcem. To platí
i v případě, že tyto dopravní služby na základě vývozního kontraktu CIF hradí vývozce.
3.176 Pokud jde o přímé nákupy rezidentů v zahraničí, jsou dovozem veškeré nákupy výrobků a služeb
uskutečňované rezidenty během zahraničních cest ze služebních nebo osobních důvodů. Je však
třeba rozlišovat dvě kategorie, protože vyžadují odlišné zacházení:
(a) veškeré výdaje související s prací vynaložené na služebních cestách jsou mezispotřebou;
(b) všechny ostatní výdaje vynaložené na služebních nebo jiných cestách jsou výdajem na
konečnou spotřebu domácností.
3.177 Dovoz a vývoz služeb se zachycuje v době, kdy jsou služby poskytnuty. Tato doba se shoduje
s dobou, kdy jsou služby vyprodukovány. Dovoz služeb se oceňuje v kupních cenách, vývoz služeb
v základních cenách.
Tabulka 3.3 - Zachycení dopravy vyváženého zboží
Tuzemsko Území mezi tím Území vyvážející země
1. rezidentský dopravce => 2. rezidentský dopravce => 3. rezidentský dopravce =>
4. nerezidentský dopravce => 5. nerezidentský dopravce => 6. nerezidentský dopravce =>
Vývoz zboží (FOB) Vývoz služeb Dovoz zboží (CIF/FOB) Dovoz služeb
1. x - - -
2. - x - -
3. - x - -
4. x - - x
5. - - - -
6. - - - -
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 109
3.178 Vysvětlení tabulky: první část tabulky ukazuje, že existuje šest možností dopravy vyváženého
zboží v závislosti na tom, zda je dopravcem rezident nebo nerezident a zda se doprava
uskutečňuje: z místa v tuzemsku ke státní hranici, od státní hranice k hranici dovážející země nebo
od hranice dovážející země na místo určení v dovážející zemi. Ve druhé části tabulky je pro
každou z těchto šesti možností uvedeno, zda se mají dopravní náklady zaznamenat jako vývoz
zboží, vývoz služeb, dovoz zboží nebo dovoz služeb.
Tabulka 3.4 - Zachycení dopravy dováženého zboží
Tuzemsko Území mezi tím Území vyvážející země
1. rezidentský dopravce <= 2. rezidentský dopravce <= 3. rezidentský dopravce <=
4. nerezidentský dopravce <= 5. nerezidentský dopravce <= 6. nerezidentský dopravce <=
Ocenění dováženého zboží Dovoz zboží Dovoz služeb Vývoz zboží (FOB) Vývoz služeb
1. CIF/FOB - - - -
2.
FOB - - - CIF
x - - x
3. CIF/FOB x - - x
4. CIF/FOB - x - -
5.
FOB - x - CIF
x - - -
6. CIF/FOB x - - -
3.179 Vysvětlení tabulky: první část tabulky ukazuje, že existuje šest možností dopravy dováženého
zboží v závislosti na tom, zda je dopravcem rezident nebo nerezident a zda se doprava
uskutečňuje: z místa ve vyvážející zemi k hranici této vyvážející země, od hranice vyvážející země
k hranici dovážející země a od státní hranice na místo určení v tuzemsku. Ve druhé části tabulky je
pro každou z těchto šesti možností uvedeno, zda se mají dopravní náklady zaznamenat jako dovoz
zboží, dovoz služeb, vývoz zboží nebo vývoz služeb. V některých situacích (případy 2 a 5) závisí
způsob zaznamenávání na principu ocenění použitém pro dovážené zboží. Je třeba mít na paměti,
že převod ocenění dováženého zboží z cen CIF na ceny FOB se skládá z:
(a) úpravy CIF/FOB, tj. přechodu z 2 CIF na 2 FOB (dochází ke snížení celkového dovozu
a vývozu);
(b) reklasifikace CIF/FOB, tj. přechodu z 5 CIF na 5 FOB (celkový dovoz a vývoz se nemění).
Transakce s použitými výrobky
3.180 Definice: Použité výrobky jsou výrobky (jiné než zásoby), které již měly uživatele.
3.181 Použité výrobky zahrnují:
(a) budovy a další výrobky charakteru fixního kapitálu, které byly prodány výrobními jednotkami
jiným jednotkám:
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
110 2015
1) pro další používání v nezměněném stavu;
2) za účelem zbourání nebo demontáže; výsledné produkty (např. železný šrot) se
stanou surovinou pro výrobu nových výrobků (např. oceli);
(b) cennosti, které jednotka prodala jiné jednotce;
(c) předměty dlouhodobé spotřeby, které domácnosti prodaly jiným jednotkám:
1) pro další používání v nezměněném stavu;
2) pro rozebrání a přeměnu na demoliční materiál;
(d) předměty krátkodobé spotřeby (např. starý papír, hadry, staré oděvy, staré lahve atd.), které
byly prodány libovolnou jednotkou buď k opětovnému použití, nebo jako surovina pro výrobu
nových výrobků.
Převody použitých výrobků se zachycují jako záporné výdaje (pořízení) u prodávajícího a jako
kladné výdaje (pořízení) u kupujícího.
3.182 Uvedená definice použitých výrobků má tyto důsledky:
(a) když se prodej použitého fixního aktiva nebo cennosti uskuteční mezi dvěma rezidentskými
výrobci, pak se kladné a záporné hodnoty zaznamenané jako tvorba hrubého fixního
kapitálu, s výjimkou nákladů na převod vlastnictví, za celkové hospodářství vzájemně vyruší;
(b) když je použité nemovité fixní aktivum (např. budova) prodáno nerezidentovi, pojímá se to
tak, že tento nerezident koupil finanční aktivum, tj. účast v hypotetické rezidentské jednotce.
Pak se předpokládá, že tato hypotetická rezidentská jednotka koupila toto fixní aktivum.
Prodej a nákup fixního aktiva se uskuteční mezi rezidentskými jednotkami;
(c) v případě vývozu použitého movitého fixního aktiva, například lodi nebo letadla, se
v hospodářství nezaznamená žádná kladná tvorba hrubého fixního kapitálu, která by
vyrovnávala zápornou tvorbu hrubého fixního kapitálu u prodávajícího;
(d) předměty dlouhodobé spotřeby, jako jsou dopravní prostředky, mohou být v závislosti na
vlastníkovi a účelu jejich použití klasifikovány jako fixní aktiva nebo jako spotřebitelské
předměty dlouhodobé spotřeby. Jestliže je vlastnictví takového předmětu převedeno
z podniku na domácnost za účelem konečné spotřeby, zaznamená se u podniku záporná
tvorba hrubého fixního kapitálu a u domácnosti kladný výdaj na spotřebu. Pokud je
vlastnictví takového předmětu převedeno z domácnosti na podnik, zachytí se u domácnosti
záporný výdaj na konečnou spotřebu a u podniku kladná tvorba hrubého fixního kapitálu;
(e) transakce s použitými cennostmi se zaznamenávají jako pořízení cenností (kladná tvorba
hrubého kapitálu) u kupujícího a jako úbytek cenností (záporná tvorba hrubého kapitálu)
u prodávajícího. V případě transakcí s nerezidenty se zaznamená dovoz nebo vývoz zboží.
Prodej cennosti domácností se nezachycuje jako záporný výdaj na konečnou spotřebu;
(f) když vládní instituce prodají do zahraničí použité vojenské předměty dlouhodobé spotřeby,
tento prodej se zaznamená jako vývoz zboží a jako záporná tvorba hrubého fixního kapitálu
u vládních institucí.
3.183 Transakce s použitými výrobky se zachycují v době změny vlastnictví. Použijí se principy ocenění
příslušné pro dotčený typ transakce s produkty.
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
2015 111
Čisté pořízení nevyráběných aktiv (NP)
3.184 Definice: Nevyráběná aktiva jsou tvořena aktivy, která nebyla vyrobena ve vymezených hranicích
výroby a která mohou být použita při výrobě výrobků a služeb.
3.185 U čistého pořízení nevyráběných aktiv se rozlišují tři kategorie
(a) čisté pořízení přírodních zdrojů (NP.1);
(b) čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí (NP.2);
(c) čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv (NP.3).
3.186 Přírodní zdroje zahrnují tyto kategorie:
(a) půdu;
(b) nerostné a energetické rezervy;
(c) nepěstované biologické zdroje;
(d) vodní zdroje;
(e) vysílací a komunikační frekvence;
(f) ostatní přírodní zdroje.
Do přírodních zdrojů se nezařazují pěstované biologické zdroje, které patří k vyrobeným aktivům.
Nákup nebo prodej pěstovaných biologických zdrojů se nezaznamenává jako čisté pořízení
přírodních zdrojů, nýbrž jako tvorba fixního kapitálu. Jako pořízení přírodních zdrojů se nezachycují
ani platby za dočasné užívání přírodních zdrojů; ty se zaznamenávají jako renta, popřípadě
pachtovné, tj. jako důchod z vlastnictví (viz kapitola 15: Smlouvy, pronájmy a licence).
3.187 Půda je definována jako pozemek včetně půdního povrchu a přidružených vodních ploch.
K přidruženým vodním plochám patří veškeré vnitrozemské vody (vodní nádrže, jezera, řeky atd.),
na které mohou být uplatněna vlastnická práva.
3.188 Položka půda nezahrnuje:
(a) budovy nebo jiné stavby, které jsou postaveny na půdě nebo jí procházejí (například silnice
a tunely);
(b) vinohrady, ovocné nebo jiné sady a rostoucí plodiny atd.;
(c) podzemní aktiva;
(d) nepěstované biologické zdroje;
(e) podzemní vodní zdroje.
Aktiva uvedená v písmenech (a) a (b) jsou vyrobenými fixními aktivy a aktiva v písmenech (c), (d)
a (e) jsou druhy nevyráběných aktiv.
3.189 Pořízení a úbytky půdy a ostatních přírodních zdrojů se oceňují v běžných tržních cenách
existujících v době pořízení nebo úbytku. Transakce s přírodními zdroji se zaznamenávají ve stejné
hodnotě na účtech kupujícího i na účtech prodávajícího. Tato hodnota nezahrnuje náklady na
převod vlastnictví přírodního zdroje. Náklady na převod vlastnictví se pojímají jako tvorba hrubého
fixního kapitálu.
3.190 Smlouvy, pronájmy a licence jako nevyráběná aktiva se skládají z těchto tříd:
(a) obchodovatelný provozní pronájem;
ESA2010 – Kapitola 3 – Transakce s produkty a nevyráběnými aktivy
112 2015
(b) povolenky na využívání přírodních zdrojů, např. rybolovné kvóty;
(c) povolení k provádění specifických činností, např. emisní povolenky a licence k provozování
omezeného počtu kasin či k provozování taxislužby v určité oblasti;
(d) výhradní práva na budoucí výrobky a služby, např. smlouvy fotbalistů či výhradní právo
vydavatele vydat nová díla určitého jmenovaného autora.
3.191 Smlouvy, pronájmy a licence jakožto kategorie nevyráběných aktiv nezahrnují operativní leasing
těchto aktiv; platby v rámci operativního leasingu se zaznamenávají jako mezispotřeba.
Hodnota pořízení a úbytků smluv, pronájmů a licencí neobsahuje související náklady na převod
vlastnictví. Náklady na převod vlastnictví jsou složkou tvorby hrubého fixního kapitálu.
3.192 Definice: Hodnota goodwillu a marketingových aktiv je rozdíl mezi hodnotou placenou za podnik za
předpokladu trvání jeho činnosti a součtem jeho aktiv snížených o součet jeho závazků. Pro
výpočet celkové hodnoty aktiv snížených o závazky se zvlášť určí a ocení každé jednotlivé aktivum
a závazek.
3.193 Goodwill se zaznamenává pouze v případě, že je jeho hodnota doložena tržní transakcí, například
prodejem celé korporace. Jsou-li určitá marketingová aktiva prodána individuálně a odděleně od
celé korporace, jejich prodej se zachytí v této položce.
3.194 Čisté pořízení nevyráběných aktiv se zachycuje na kapitálovém účtu sektorů, celkového
hospodářství a nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 113
Kapitola 4 ROZDĚLOVACÍ TRANSAKCE
4.01 Definice: Rozdělovací transakce jsou transakce, jimiž se přidaná hodnota vytvořená výrobou
rozděluje mezi práci, kapitál a vládní instituce, a transakce přerozdělující důchody a jmění.
Rozlišuje se mezi běžnými a kapitálovými transfery, přičemž kapitálové transfery přerozdělují
úspory nebo jmění spíše než důchody.
Náhrady zaměstnancům (D.1)
4.02 Definice: Náhrady zaměstnancům (D.1) se definují jako celková odměna, peněžní nebo naturální,
kterou má zaplatit zaměstnavatel zaměstnanci za jím provedenou práci v daném účetním období.
Náhrady zaměstnancům se skládají z těchto složek:
(a) mzdy a platy (D.11):
– mzdy a platy peněžní,
– mzdy a platy naturální;
(b) sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.12):
– skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121):
– skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů (D.1211),
– skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní (D.1212);
– imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122):
– imputované penzijní příspěvky zaměstnavatelů (D.1221),
– imputované příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní (D.1222).
Mzdy a platy (D.11)
Mzdy a platy peněžní
4.03 Peněžní mzdy a platy zahrnují sociální příspěvky, daně z důchodů a ostatní platby, které platí
zaměstnanci, včetně těch, které jsou sráženy zaměstnavatelem a odváděny přímo do programů
sociálního pojištění, daňovým úřadům atd. za zaměstnance.
Mzdy a platy peněžní zahrnují tyto druhy odměn:
(a) základní mzdy a platy vyplácené v pravidelných intervalech;
(b) příplatky, například za práci přesčas, v noci, o víkendu či ve ztíženém nebo nebezpečném
prostředí;
(c) příspěvky na životní náklady, místní příspěvky a vystěhovalecké příspěvky;
(d) prémie nebo jiné výjimečné platby související s celkovou výkonností podniku a vyplácené
v rámci motivačních programů; prémie založené na produktivitě nebo zisku, vánoční
a novoroční prémie s výjimkou sociálních dávek pro zaměstnance (viz odstavec 4.07
písm. (c); tzv. 13. a 14. měsíční plat, označovaný také jako doplňkový plat v roce;
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
114 2015
(e) příspěvky na dopravu do zaměstnání a ze zaměstnání mimo příspěvky nebo náhrady za
cestovné, odlučné, příplatky na stěhování a náklady na reprezentaci, které vznikly při plnění
jejich pracovních povinností (viz odst. 4.07 písm. (a));
(f) náhrady za placené volno v případech státních svátků, úředně povolené volno nebo roční
dovolené;
(g) provize, spropitné, odměny za účast na zasedáních a odměny členů správních orgánů
vyplácené zaměstnancům;
(h) platby zaměstnavatelů zaměstnancům v rámci programů spoření;
(i) výjimečné platby zaměstnancům, kteří odcházejí z podniku, jestliže tyto platby nesouvisejí
s kolektivní dohodou;
(j) peněžní příspěvky na bydlení, které zaměstnavatelé vyplácejí svým zaměstnancům.
Mzdy a platy naturální
4.04 Definice: Naturální mzdy a platy se skládají z výrobků a služeb nebo jiných nepeněžních požitků
poskytovaných zaměstnavateli zdarma nebo za snížené ceny, které mohou zaměstnanci využít ve
svém volném čase a podle svého uvážení k uspokojení svých vlastních potřeb nebo přání či potřeb
nebo přání ostatních členů své domácnosti.
4.05 K naturálním mzdám a platům patří například:
(a) potraviny a nápoje, včetně těch, které jsou spotřebovány na služebních cestách, avšak
s výjimkou zvláštních potravin nebo nápojů nezbytných ve výjimečných pracovních
podmínkách. Do naturálních mezd a platů se zahrnují slevy získané v bezplatných nebo
dotovaných závodních jídelnách nebo prostřednictvím stravenek;
(b) služby bydlení nebo ubytování poskytované ve vlastní režii nebo nakupované takového
druhu, že mohou být využívány všemi členy domácnosti zaměstnance;
(c) uniformy nebo jiné speciální oděvy, které zaměstnanci na základě vlastního rozhodnutí často
nosí nejen v práci, ale také mimo pracoviště;
(d) služby dopravních prostředků nebo jiných předmětů dlouhodobé spotřeby poskytovaných
zaměstnancům k osobnímu užívání;
(e) výrobky a služby, které jsou produkcí z vlastních výrobních procesů zaměstnavatele,
například bezplatná doprava zaměstnanců železničních nebo leteckých dopravců, bezplatné
uhlí pro horníky nebo bezplatné potraviny pro zaměstnance v zemědělství;
(f) poskytování sportovních a rekreačních zařízení nebo zařízení pro dovolenou zaměstnancům
a jejich rodinám;
(g) doprava do zaměstnání a ze zaměstnání, pokud není organizována v pracovní době,
parkování automobilů, které by jinak bylo zpoplatněno;
(h) péče o děti zaměstnanců;
(i) platby zaměstnavatele radám zaměstnanců nebo podobným orgánům prováděné ve
prospěch zaměstnanců;
(j) prémiové akcie rozdělované zaměstnancům;
(k) půjčky se sníženou úrokovou sazbou poskytované zaměstnancům. Hodnota tohoto
zaměstnaneckého požitku se odhadne jako částka, kterou by zaměstnanec musel zaplatit,
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 115
kdyby mu byl účtován úrok podle tržních podmínek, snížená o částku skutečně placených
úroků. Uvedený požitek se zaznamená jako součást mezd a platů na účtu tvorby důchodů
a odpovídající imputovaná platba úroků zaměstnancem zaměstnavateli se zachytí na účtu
prvotního rozdělení důchodů;
(l) opce na akcie, jestliže zaměstnavatel poskytne zaměstnanci právo na nákup akcií za
určenou cenu k určitému budoucímu datu (viz odstavce 4.168 až 4.178);
(m) důchody vytvořené prostřednictvím nezjištěných činností v sektorech korporací a převedené
zaměstnancům, kteří se těchto činností účastní, pro jejich osobní užití.
4.06 Výrobky a služby poskytované zaměstnancům jako naturální mzdy a platy se oceňují v základních
cenách, když je zaměstnavatel vyrobil, nebo v kupních cenách, když je nakoupil. Jsou-li dotčené
výrobky a služby poskytovány zdarma, vypočítá se celková hodnota naturálních mezd a platů
podle jejich základních cen (nebo kupních cen zaměstnavatele, pokud je zaměstnavatel nakoupil).
Nejsou-li tyto výrobky a služby poskytovány zdarma, nýbrž za sníženou cenu, sníží se uvedená
hodnota o částku zaplacenou zaměstnancem.
4.07 Mzdy a platy nezahrnují:
(a) výdaje zaměstnavatelů, které jsou nezbytné pro zabezpečení jejich výrobního procesu. Jde
například o:
1) příspěvky nebo náhrady výdajů, které zaměstnancům vznikají při plnění jejich
služebních povinností v souvislosti s cestováním, odloučením od rodiny, stěhováním
a reprezentací;
2) výdaje na zařízení zvyšující komfort na pracovišti, na lékařská vyšetření, jejichž
potřeba vyplývá z charakteru práce, a na poskytování pracovních oděvů, které se nosí
při práci;
3) ubytovací služby v místě pracovní činnosti takového druhu, že je nemohou užívat
domácnosti zaměstnanců, například chaty, studentské ubytovny, ubytovny pro
pracovníky a provizorní ubytovny;
4) zvláštní potraviny nebo nápoje nezbytné ve výjimečných pracovních podmínkách;
5) příspěvky placené zaměstnancům na nákup nástrojů, vybavení nebo speciálních
oděvů nutných pro jejich práci nebo ta část jejich mezd či platů, kterou jsou podle
pracovní smlouvy zaměstnanci povinni na takovéto nákupy vynakládat. Pokud jsou
zaměstnanci podle pracovní smlouvy povinni kupovat si nástroje, vybavení, speciální
oděvy apod. a tyto výdaje jim nejsou plně uhrazeny, pak se zbývající část vzniklých
nákladů odečítá z jejich mezd a platů a odpovídajícím způsobem se zvýší
mezispotřeba zaměstnavatele.
Výdaje na výrobky a služby, které jsou zaměstnavatelé povinni poskytovat zaměstnancům, aby
mohli zaměstnanci vykonávat svou práci, se pojímají jako mezispotřeba zaměstnavatelů;
(b) částky mezd a platů, které zaměstnavatelé vyplácejí zaměstnancům dočasně v případě
nemoci, mateřství, pracovního úrazu, zdravotního postižení apod. Tyto platby se považují za
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
116 2015
ostatní dávky sociálního pojištění jiné než penzijní (D.6222), přičemž stejné částky se
uvedou jako imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní (D.1222);
(c) ostatní dávky zaměstnaneckého sociálního pojištění ve formě příspěvků na děti, na
manžela/manželku, rodinné příslušníky či vzdělávání nebo jiných příspěvků týkajících se
vyživovaných osob a ve formě poskytování bezplatných zdravotnických služeb (které
nevyžaduje charakter práce) zaměstnancům nebo jejich rodinným příslušníkům;
(d) daně placené zaměstnavatelem z mezd a platů – například daň z objemu mezd. Tyto daně
placené podniky se vyměřují buď jako podíl z vyplácených mezd a platů, nebo jako pevná
částka na zaměstnanou osobu. Považují se za ostatní daně z výroby;
(e) platby domácím pracovníkům podle úkolových sazeb. Jestliže příjem domácího pracovníka
závisí na hodnotě výstupů z výrobního procesu, za který je odpovědný, bez ohledu na objem
práce vložené do tohoto procesu, pak z tohoto způsobu odměňování vyplývá, že je tento
pracovník osobou samostatně výdělečně činnou.
Sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.12)
4.08 Definice: Sociální příspěvky zaměstnavatelů jsou sociální příspěvky, které zaměstnavatelé platí do
programů sociálního zabezpečení nebo jiných programů zaměstnaneckého sociálního pojištění,
aby zajistili sociální dávky pro své zaměstnance.
Částka, která se rovná hodnotě sociálních příspěvků zaplacených zaměstnavateli za účelem
zajištění nároku na sociální dávky pro jejich zaměstnance, se zaznamenává v rámci náhrad
zaměstnancům. Sociální příspěvky zaměstnavatelů mohou být buď skutečné, nebo imputované.
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121)
4.09 Definice: Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121) se skládají z plateb pojišťovatelům
(do programů sociálního zabezpečení a ostatních programů zaměstnaneckého sociálního
pojištění), které zaměstnavatelé provádějí ve prospěch svých zaměstnanců. Tyto platby zahrnují
zákonné, obvyklé, smluvní a dobrovolné příspěvky týkající se pojištění sociálních rizik nebo potřeb.
Tyto příspěvky zaměstnavatelů se pojímají jako složka náhrad zaměstnancům, přestože je
zaměstnavatelé platí přímo pojišťovatelům. Následně se zaznamená, že zaměstnanci tyto
příspěvky platí pojišťovatelům.
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů se skládají ze dvou kategorií, totiž příspěvků
souvisejících s penzemi a příspěvků na zajištění jiných dávek, které se zachycují odděleně v těchto
položkách:
(a) skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů (D.1211);
(b) skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní (D.1212).
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní odpovídají příspěvkům souvisejícím se
sociálními riziky a potřebami jejich zaměstnanců, které se netýkají penzí, jako jsou nemoc,
mateřství, pracovní úraz, zdravotní postižení, nadbytečnost atd.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 117
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122)
4.10 Definice: Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122) představují protipoložku
k ostatním dávkám sociálního pojištění (D.622) (po snížení o sociální příspěvky zaměstnanců),
které zaměstnavatelé platí přímo svým zaměstnancům nebo bývalým zaměstnancům a jiným
oprávněným osobám bez účasti pojišťovacího podniku či autonomního penzijního fondu a bez
vytváření zvláštního fondu nebo oddělené rezervy pro tyto účely.
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů se rozdělují do dvou kategorií:
a) Imputované penzijní příspěvky zaměstnavatelů (D.1221)
Programy sociálního pojištění týkající se penzí se klasifikují jako příspěvkově definované
programy nebo dávkově definované programy.
Příspěvkově definovaný program je program, v němž jsou dávky určovány podle výše
příspěvků zaplacených do systému a výnosů z investování takto získaných finančních
prostředků. Veškerá rizika týkající se splatných dávek bere na sebe v době odchodu do
důchodu zaměstnanec. U těchto programů existují imputované příspěvky pouze tehdy, když
program provozuje sám zaměstnavatel. V takovém případě se náklady na provozování
programu pokládají za imputované příspěvky placené zaměstnancům v rámci náhrad
zaměstnancům. Tato částka se současně zaznamená jako výdaj na konečnou spotřebu
domácností vynaložený na finanční služby.
Dávkově definovaný program je program, v němž jsou dávky placené členům určovány
podle pravidel programu, tj. pomocí vzorce pro stanovení výše platby nebo podle minimální
platby. V rámci typického dávkově definovaného programu platí příspěvky jak
zaměstnavatel, tak zaměstnanec, přičemž příspěvky zaměstnance jsou povinné
a představují procentní podíl z jeho současného platu. Odpovědnost za náklady na
vyplácení stanovených dávek má zaměstnavatel. Zaměstnavatel tedy nese riziko spojené
s poskytováním dávek.
V rámci dávkově definovaného programu existuje imputovaný příspěvek zaměstnavatele,
který se vypočítá takto:
Imputovaný příspěvek zaměstnavatele je roven:
zvýšení dávek dané zaměstnáním v běžném období
minus součet skutečných příspěvků zaměstnavatele
minus součet jakýchkoli příspěvků zaměstnance
plus náklady na provozování programu.
Některé programy se mohou označovat jako nepříspěvkové, protože ani zaměstnavatel ani
zaměstnanec neplatí žádné skutečné příspěvky. Imputovaný příspěvek zaměstnavatele se
přesto vypočítá a imputuje výše popsaným způsobem.
Pokud se v rámci programů pro zaměstnance vládních institucí penzijní nároky nezachycují
na hlavních účtech, odhadnou se imputované penzijní příspěvky vládních zaměstnavatelů na
základě pojistněmatematických výpočtů. Pouze v případech, kdy pojistněmatematické
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
118 2015
výpočty nevedou k dostatečně spolehlivým výsledkům, je pro odhad imputovaných
penzijních příspěvků vládních zaměstnavatelů možné použít dva jiné přístupy:
1) odhad na základě přiměřeného procenta mezd a platů vyplácených současným
zaměstnancům nebo
2) odhad rovný rozdílu mezi v současnosti placenými dávkami a placenými skutečnými
příspěvky (placenými jak zaměstnanci, tak vládními institucemi jako zaměstnavateli);
(b) Imputované příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní (D.1222)
Skutečnost, že některé sociální dávky platí zaměstnavatelé přímo, a nikoli prostřednictvím
fondů sociálního zabezpečení nebo jiných pojišťovatelů, nebrání tomu, aby byly tyto platby
zachycovány jako sociální dávky. Protože jsou náklady na tyto dávky součástí nákladů
práce, které vznikají zaměstnavatelům, zahrnují se rovněž do náhrad zaměstnancům.
U příslušných zaměstnanců se proto imputují odměny, jejichž hodnota se rovná výši
sociálních příspěvků, která je nutná pro zajištění akumulovaných nároků těchto
zaměstnanců na sociální dávky. Tyto částky zohledňují všechny skutečné příspěvky placené
zaměstnavatelem nebo zaměstnancem a nezávisí pouze na výši v současnosti vyplácených
dávek, nýbrž také na tom, jak se budou závazky zaměstnavatelů z takovýchto programů
pravděpodobně vyvíjet v budoucnosti v důsledku faktorů, jako jsou předpokládané změny
počtu, věkové struktury a očekávané délky života jejich současných a bývalých
zaměstnanců. Imputované hodnoty příspěvků jsou založeny na stejném druhu
pojistněmatematických výpočtů, jakými se určuje výše pojistného účtovaného pojišťovacími
podniky.
V praxi však může být obtížné přesně vypočítat částky těchto imputovaných příspěvků. Za
účelem výpočtu svých pravděpodobných budoucích závazků může odhady provádět sám
zaměstnavatel, například na základě příspěvků placených do podobných fondových
programů, a jsou-li takovéto odhady k dispozici, je možné je použít. Další přijatelnou
metodou je použití přiměřeného procenta mezd a platů vyplácených současným
zaměstnancům. Jinak je jedinou v praxi použitelnou alternativou odhad imputované odměny,
která by byla potřebná pro úhradu imputovaných příspěvků, ve výši výdajových nefondových
dávek jiných než penzijních, jež zaměstnavatel platí ve stejném účetním období. Dávky
skutečně vyplacené v běžném období představují přijatelný odhad příspěvků a s nimi
spojených imputovaných odměn.
4.11 V sektorových účtech se náklady přímých sociálních dávek objeví poprvé na straně užití na účtu
tvorby důchodů jako složka náhrad zaměstnancům a podruhé na straně užití na účtu druhotného
rozdělení důchodů jako sociální dávky. Aby se účet druhotného rozdělení vybilancoval,
předpokládá se, že domácnosti zaměstnanců platí tyto imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů zpět do sektorů zaměstnavatelů a těmito příspěvky spolu s případnými sociálními
příspěvky zaměstnanců se pak financují přímé sociální dávky, které jim poskytují titíž
zaměstnavatelé. Tento hypotetický okruh se podobá okruhu u skutečných sociálních příspěvků
zaměstnavatelů, které procházejí přes účty domácností, a následně se předpokládá, že je
domácnosti platí pojišťovatelům.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 119
4.12 Doba zachycení náhrad zaměstnancům:
(a) mzdy a platy (D.11) se zaznamenávají v období, ve kterém se příslušná práce provádí.
Příležitostné prémie nebo jiné výjimečné platby, jako jsou 13. měsíční platy, se však
zaznamenají do období, ve kterém mají být zaplaceny. Doba zachycení opcí na akcie je
rozložena do období mezi datem poskytnutí (grant date) a datem oprávnění (vesting date).
V případě nedostatečných údajů se hodnota opce zaznamená k datu oprávnění;
(b) skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121) se zaznamenají do období, ve kterém
je příslušná práce provedena;
(c) imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122) se zaznamenají v těchto kategoriích:
1) ty, které představují protipoložku povinných přímých sociálních dávek, se
zaznamenávají do období, ve kterém se příslušná práce provádí;
2) ty, které představují protipoložku dobrovolných přímých sociálních dávek, se
zaznamenávají do období, ve kterém se tyto dávky poskytují.
4.13 Náhrady zaměstnancům se skládají z těchto složek:
(a) náhrady rezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů;
(b) náhrady rezidentským zaměstnancům od nerezidentských zaměstnavatelů;
(c) náhrady nerezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů.
Položky uvedené v písmenech (a) až (c) se zaznamenávají takto:
1) náhrady rezidentským a nerezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů,
které představují sloučení položek uvedených v písmenech (a) a (c), se zaznamenají na
straně užití účtu tvorby důchodů těch sektorů a odvětví, do kterých tito zaměstnavatelé patří;
2) náhrady rezidentským zaměstnancům od rezidentských a nerezidentských zaměstnavatelů,
které představují sloučení položek uvedených v písmenech (a) a (b), se zaznamenají na
straně zdrojů účtu rozdělení prvotních důchodů domácností;
3) náhrady rezidentským zaměstnancům od nerezidentských zaměstnavatelů,
tj. položka uvedená v písmenu (b), se zaznamenají na straně užití účtu prvotních důchodů
a běžných transferů nerezidentů;
4) náhrady nerezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů,
tj. položka uvedená v písmenu (c), se zaznamenají na straně zdrojů účtu prvotních důchodů
a běžných transferů nerezidentů.
Daně z výroby a dovozu (D.2)
4.14 Definice: Daně z výroby a z dovozu (D.2) se skládají z povinných, jednostranných plateb,
v peněžní nebo naturální podobě, které vybírají vládní instituce nebo orgány Evropské unie ve
vztahu k výrobě a dovozu výrobků a služeb, k zaměstnávání pracovních sil a k vlastnictví nebo
užívání půdy, budov nebo jiných aktiv používaných při výrobě. Tyto daně jsou splatné bez ohledu
na dosažený zisk.
4.15 Daně z výroby a z dovozu se skládají z těchto složek:
(a) daně z produktů (D.21):
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
120 2015
1) daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) (D.211);
2) daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH (D.212):
– dovozní cla (D.2121),
– daně z dovozu bez DPH a dovozních cel (D.2122);
3) daně z produktů kromě DPH a dovozních daní (D.214);
(b) ostatní daně z výroby (D.29).
Daně z produktů (D.21)
4.16 Definice: Daně z produktů (D.21) jsou daně, jež se platí z jednotky výrobku nebo služby, které byly
vyrobeny nebo jsou předmětem transakce. Daň může být stanovena jako konkrétní peněžní částka
na jednotku množství výrobku nebo služby nebo může být vypočtena jako stanovené procento
z ceny za jednotku nebo z hodnoty výrobků nebo služeb, které byly vyrobeny nebo jsou
předmětem transakce. Daně vyměřované z produktů se zařazují do daní z produktů bez ohledu na
to, která institucionální jednotka je platí, pokud nejsou výslovně zahrnuty pod jinou položku.
Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) (D.211)
4.17 Definice: Daň typu daně z přidané hodnoty (DPH) je daň z výrobků nebo služeb vybíraná postupně
podniky, která však v konečném důsledku plně zatěžuje posledního kupujícího.
Tato položka zahrnuje daň z přidané hodnoty, kterou vybírají vládní instituce a která se vztahuje na
tuzemské a dovážené produkty, a jiné odpočitatelné daně, které se řídí podobnými pravidly jako
DPH. Všechny daně typu daně z přidané hodnoty se dále označují jako: DPH. Společným rysem
daní typu DPH je, že výrobci jsou povinni platit vládním institucím pouze rozdíl mezi DPH ze svých
prodejů a DPH ze svých nákupů pro mezispotřebu a tvorbu hrubého fixního kapitálu.
DPH se zachycuje v čistých hodnotách v tomto smyslu:
(a) produkce výrobků a služeb a dovoz se oceňují bez fakturované DPH;
(b) nákupy výrobků a služeb se zachycují včetně neodpočitatelné DPH. DPH se zaznamenává
tak, že ji neplatí prodávající, nýbrž kupující, a to pouze ti kupující, kteří si ji nemohou odečíst.
Větší část DPH se zachycuje jako zaplacená v rámci konečného užití, především pro
spotřebu domácností.
Za celkové hospodářství se DPH rovná rozdílu mezi celkovou fakturovanou DPH a celkovou
odpočitatelnou DPH (viz odstavec 4.27).
Daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH (D.212)
4.18 Definice: Daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH (D.212) zahrnují povinné platby vybírané
vládními institucemi nebo orgány Evropské unie z dováženého zboží, mimo DPH, při jeho
propuštění do volného oběhu na příslušném ekonomickém území a ze služeb poskytovaných
nerezidentskými jednotkami rezidentským jednotkám.
Povinné platby zahrnují:
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 121
(a) dovozní cla (D.2121): ta se skládají z cel nebo jiných dovozních poplatků, které se platí
podle celních sazebníků z určitého typu zboží při jeho vstupu na ekonomické území země za
účelem jeho užití;
(b) daně z dovozu kromě DPH a dovozních cel (D.2122).
Tato položka zahrnuje:
1) dávky (levies) z dovážených zemědělských produktů;
2) měnové vyrovnávací dávky při dovozu;
3) spotřební daně a zvláštní daně z některých dovážených produktů, pokud takové daně
a poplatky z podobných produktů tuzemského původu platí výrobce v daném oboru;
4) všeobecné daně z prodeje placené při dovozu zboží a služeb;
5) daně ze specifických služeb poskytovaných v rámci ekonomického území
nerezidentskými podniky rezidentským jednotkám;
6) zisky veřejných podniků, které mají monopol na dovoz některých druhů zboží nebo
služeb, odváděné státu.
Čisté daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH se vypočítají tak, že se od daní z dovozu
a dovozních cel kromě DPH (D.212) odečtou dovozní dotace (D.311).
Daně z produktů kromě DPH a dovozních daní (D.214)
4.19 Definice: Daně z produktů kromě DPH a dovozních daní (D.214) se skládají z daní z výrobků
a služeb, které se stávají splatnými v důsledku výroby, vývozu, prodeje, převodu, pronájmu nebo
dodání těchto výrobků nebo služeb nebo v důsledku jejich užití pro vlastní spotřebu nebo vlastní
tvorbu kapitálu.
4.20 Tato položka zahrnuje zejména:
(a) spotřební daně a poplatky (kromě těch, které jsou zahrnuty do daní z dovozu a dovozních
cel);
(b) daně vybírané pomocí kolků a nálepek z prodeje specifických produktů, jako jsou alkoholické
nápoje nebo tabák, a z právních dokumentů nebo šeků;
(c) daně z finančních a kapitálových transakcí, které se platí z nákupu nebo prodeje
nefinančních a finančních aktiv, včetně cizí měny. Vyměřují se při změně vlastnictví půdy
nebo jiných aktiv s výjimkou případů, kdy se jedná o kapitálové transfery (především dědictví
a dary). Považují se za daně ze služeb zprostředkovatelů;
(d) poplatky při registraci vozidel;
(e) daně ze zábavních činností;
(f) daně z loterií, her a sázek, mimo daně z výher;
(g) daně z pojistného;
(h) jiné daně ze specifických služeb: hotely nebo ubytování, bydlení, restaurace, doprava, spoje,
reklama;
(i) všeobecné daně z prodeje nebo z obratu (kromě daní typu DPH): zahrnují daně
z velkoobchodního a maloobchodního prodeje výrobců, daně z nákupu a daně z obratu;
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
122 2015
(j) zisky fiskálních monopolů, které jsou odváděny státu, s výjimkou zisků podniků, které
vykonávají monopol na dovoz některých druhů zboží a služeb (ty se zahrnují do položky
D.2122). Fiskální monopoly jsou veřejné podniky, kterým byl udělen zákonný monopol na
výrobu nebo distribuci určitého druhu výrobku nebo služby za účelem získání příjmů, a nikoli
kvůli prosazování zájmů veřejné hospodářské nebo sociální politiky. Pokud je veřejnému
podniku udělen monopol v rámci záměrné hospodářské nebo sociální politiky kvůli zvláštní
povaze výrobku nebo služby či výrobní technologie – například v případě podniků veřejných
služeb, pošt a telekomunikací, železnic atd. – za fiskální monopol se to nepovažuje;
(k) vývozní cla a měnové vyrovnávací dávky vybírané při vývozu.
4.21 Čisté daně z produktů se získají odečtením dotací na produkty (D.31) od daní z produktů (D.21).
Ostatní daně z výroby (D.29)
4.22 Definice: Ostatní daně z výroby (D.29) se skládají ze všech daní, ke kterým jsou podniky povinny
v důsledku své výrobní činnosti nezávisle na množství a hodnotě vyrobených nebo prodaných
výrobků a služeb.
Ostatní daně z výroby mohou být vyměřeny z půdy, fixních aktiv nebo pracovních sil zapojených do
výrobního procesu nebo z určitých činností či transakcí.
4.23 Ostatní daně z výroby (D.29) zahrnují:
(a) daně z vlastnictví nebo užívání půdy, budov nebo jiných staveb využívaných podniky při
výrobě (včetně vlastníků bydlících ve vlastním obydlí);
(b) daně z užívání fixních aktiv (například dopravních prostředků, strojů a zařízení) pro účely
výroby bez ohledu na to, zda jsou tato aktiva vlastní nebo najatá;
(c) daně ze mzdového fondu a daně z objemu mezd;
(d) daně z mezinárodních transakcí (například z cest do zahraničí, za zasílání peněz do
zahraničí či podobných transakcí s nerezidenty) uskutečňovaných pro účely výroby;
(e) daně placené podniky za podnikatelské a profesní licence, pokud jsou tyto licence udělovány
automaticky po zaplacení příslušné částky. V takovém případě se pravděpodobně jedná
jednoduše o prostředek k získání příjmů, i když vládní instituce může náhradou vydávat
osvědčení nebo povolení. Pokud však vládní instituce vydáváním licencí vykonává
skutečnou regulační funkci, například když jako podmínku pro udělení licence provádí
kontroly způsobilosti nebo bezpečnosti podnikových prostor, spolehlivosti nebo bezpečnosti
používaného zařízení, odborné způsobilosti zaměstnávaného personálu nebo kvality či
úrovně vyráběných výrobků nebo poskytovaných služeb, pokládají se tyto platby za nákup
poskytnutých služeb, ledaže by částky účtované za licence byly zcela neúměrné nákladům
na kontroly, které vládní instituce provádí;
(f) daně ze znečištění, které je důsledkem výrobní činnosti. Tyto daně se skládají z daní
vyměřených za emise nebo vypouštění škodlivých plynů, kapalin nebo jiných škodlivých
látek do životního prostředí. Nespadají sem platby za sběr a odstraňování odpadů nebo
škodlivých látek veřejnými orgány; ty představují mezispotřebu podniků;
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 123
(g) nedostatečnou náhradu DPH vyplývající ze systému daňového paušálu, který se často
uplatňuje v zemědělství.
4.24 Ostatní daně z výroby nezahrnují daně z osobního užívání dopravních prostředků apod.
domácnostmi, které se zachycují jako běžné daně z důchodů, jmění a jiné.
Daně z výroby a z dovozu placené institucím Evropské unie
4.25 Daně z výroby a z dovozu placené institucím Evropské unie, které jménem institucí Evropské unie
vybírají vládní instituce členských států, zahrnují tyto daně: příjmy ze společné zemědělské politiky:
dávky z dovážených zemědělských výrobků, měnové vyrovnávací částky vybírané při vývozu a při
dovozu, dávky z výroby cukru a daň z izoglukózy, daně ze spoluodpovědnosti u mléka a obilovin;
příjmy z obchodu s třetími zeměmi: cla vybíraná na základě integrovaného tarifu Evropských
společenství (Taric).
Daně z výroby a z dovozu placené institucím Evropské unie nezahrnují třetí vlastní zdroj odvozený
z DPH, který se zachycuje jako ostatní běžný transfer v položce „Vlastní zdroje EU odvozené
z DPH a HND“ (D.76) (viz odstavec 4.140).
Daně z výroby a z dovozu: Doba zachycení a zaznamenávané částky
4.26 Zachycování daní z výroby a z dovozu: daně z výroby a z dovozu se zachycují v době, kdy se
uskuteční činnosti, transakce nebo jiné události, na jejichž základě vzniká daňová povinnost.
4.27 Některé ekonomické činnosti, transakce nebo události, které zakládají povinnost platit daně, unikají
pozornosti daňových orgánů. Tyto činnosti, transakce nebo události nevedou ke vzniku finančních
aktiv nebo pasiv ve formě závazků nebo pohledávek. Zachycují se pouze částky doložené
daňovými výměry, přiznáními nebo jinými nástroji, na jejichž základě plátcům daně vznikají
závazky ve formě povinnosti zaplatit daň. Žádná imputace daní, které nejsou doloženy daňovými
výměry a daňovými přiznáními, se neprovádí.
Údaje o daních zachycovaných na účtech se získávají ze dvou zdrojů: z částek doložených výměry
a přiznáními nebo z pokladních příjmů (cash).
(a) Jestliže se použijí výměry a přiznání, upraví se příslušné částky koeficientem, který vyjadřuje
podíl vyměřených a přiznaných částek, které se nikdy nevyberou. Alternativním řešením je
zaznamenat kapitálový transfer (D.995, popsaný v odstavci 4.165 písm. j) do příslušných
sektorů ve výši, která se rovná uvedené úpravě. Tyto koeficienty se odhadnou na základě
minulých zkušeností a současných očekávání týkajících se vyměřených a přiznaných, ale
nikdy nevybraných částek. Stanoví se jednotlivě pro různé typy daní.
(b) Jestliže se použijí pokladní příjmy, provede se takové časové rozlišení, aby se příslušná
částka přisoudila období, ve kterém se uskutečnila činnost vedoucí ke vzniku daňové
povinnosti. Tato úprava vychází z průměrného časového rozdílu mezi danou činností
a pokladními příjmy z daní.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
124 2015
4.28 Celková hodnota zachycených daní zahrnuje úroky účtované z nedoplatků splatných daní a pokut
uložených daňovými orgány, pokud tyto úroky a pokuty není možné samostatně identifikovat.
Celková hodnota daní zahrnuje poplatky uložené v souvislosti s výběrem nebo vymáháním
nezaplacených daní. Tato celková hodnota se sníží o částku veškerých daňových úlev
poskytnutých vládními institucemi jako nástroj hospodářské politiky a veškerých daňových vratek
vyplacených v důsledku přeplatků.
4.29 Daně z výroby a z dovozu (D.2) se v systému účtů zaznamenávají takto:
(a) na straně užití účtu tvorby důchodů za celkové hospodářství;
(b) na straně zdrojů účtu rozdělení prvotních důchodů sektoru vládních institucí a účtu prvotních
důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Daně z produktů se zaznamenávají jako zdroje na účtu výrobků a služeb za celkové hospodářství.
To umožňuje vybilancovat zdroje výrobků a služeb – oceněné v cenách bez daní z produktů –
s užitím, které se oceňuje včetně takových daní.
Ostatní daně z výroby (D.29) se zaznamenávají na straně užití na účtech tvorby důchodů odvětví
nebo sektorů, které je platí.
Dotace (D.3)
4.30 Definice: Dotace (D.3) jsou běžné jednostranné platby vládních institucí nebo orgánů Evropské
unie rezidentským výrobcům.
Poskytování dotací má například tyto cíle:
(a) ovlivnění úrovně výroby;
(b) ovlivnění cen produktů; nebo
(c) ovlivnění odměn výrobních faktorů.
Netržní výrobci mohou obdržet ostatní dotace na výrobu pouze v případě, že jsou tyto platby
založeny na obecných pravidlech, které se vztahují na tržní i netržní výrobce.
Dotace na produkty se nezachycují u netržní produkce (P.13).
4.31 Dotace poskytované institucemi Evropské unie se týkají pouze běžných transferů uskutečňovaných
těmito institucemi přímo rezidentským výrobním jednotkám.
4.32 Dotace se člení na:
(a) dotace na produkty (D.31):
1) dovozní dotace (D.311);
2) ostatní dotace na produkty (D.319);
(b) ostatní dotace na výrobu (D.39).
Dotace na produkty (D.31)
4.33 Definice: Dotace na produkty (D.31) jsou dotace, které se poskytují na jednotku vyrobeného nebo
dovezeného výrobku nebo služby.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 125
Výše dotací na produkty může být stanovena jako:
(a) určitá peněžní částka na jednotku množství výrobku nebo služby;
(b) stanovené procento z ceny za jednotku;
(c) rozdíl mezi stanovenou cílovou cenou a tržní cenou placenou kupujícím.
Dotace na produkt se obvykle stává splatnou, když je výrobek vyroben, prodán nebo dovezen, ale
může být splatná také za jiných podmínek, například když je výrobek převeden, pronajat, dodán
nebo použit pro vlastní spotřebu nebo vlastní tvorbu kapitálu.
Dotace na produkty se týkají pouze tržní produkce (P.11) nebo produkce pro vlastní konečné užití
(P.12).
Dovozní dotace (D.311)
4.34 Definice: Dovozní dotace (D.311) se skládají z dotací na zboží a služby, které se stávají splatnými,
když zboží překročí hranici za účelem jeho užití na ekonomickém území nebo když jsou služby
poskytnuty rezidentským institucionálním jednotkám.
Dovozní dotace zahrnují ztráty, které v důsledku záměrné vládní politiky vznikají vládním
obchodním organizacím, jejichž úkolem je nakupovat produkty od nerezidentů a poté je prodávat
za nižší ceny rezidentům.
Ostatní dotace na produkty (D.319)
4.35 Ostatní dotace na produkty (D.319) zahrnují:
(a) dotace na produkty užité v tuzemsku: skládají se z dotací placených rezidentským výrobcům
ve vztahu k jejich výrobě, která se použije nebo spotřebuje na ekonomickém území;
(b) ztráty vládních obchodních organizací, jejichž úkolem je nakupovat produkty rezidentských
výrobců a poté je prodávat za nižší ceny rezidentům nebo nerezidentům, pokud jsou tyto
ztráty důsledkem záměrné hospodářské nebo sociální politiky vlády;
(c) dotace veřejným korporacím a kvazikorporacím za účelem uhrazení trvalých ztrát, které jim
vznikají při výrobních činnostech v důsledku účtování cen, jež jsou nižší než jejich průměrné
výrobní náklady, což je dáno záměrnou hospodářskou a sociální politikou vlády nebo
Evropské unie;
(d) přímé dotace na vývoz placené přímo rezidentským výrobcům, když zboží opustí
ekonomické území nebo když jsou služby poskytnuty nerezidentům – vyjma vracení dříve
zaplacených daní z produktů na celní hranici a upuštění od daní, které by měly být
zaplaceny, kdyby bylo zboží určeno k prodeji nebo užití na ekonomickém území.
Ostatní dotace na výrobu (D.39)
4.36 Definice: Ostatní dotace na výrobu (D.39) se skládají z dotací jiných než dotací na produkty, které
mohou rezidentské výrobní jednotky obdržet v důsledku výrobní činnosti.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
126 2015
Netržní výrobci mohou na svou netržní produkci dostávat ostatní dotace na výrobu pouze
v případě, že jsou tyto platby od vládních institucí založeny na obecných předpisech použitelných
pro tržní i netržní výrobce.
4.37 Ostatní dotace na výrobu (D.39) zahrnují například:
(a) dotace na objem mezd nebo na pracovní sílu, tedy dotace placené na základě celkového
objemu vyplácených mezd nebo platů, celkové pracovní síly nebo na základě zaměstnávání
určitých typů osob, například zdravotně postižených nebo osob, které byly dlouhodobě
nezaměstnané, a z dotací na krytí nákladů na programy odborné přípravy, které organizují
nebo financují podniky;
(b) dotace na omezení znečištění: skládají se z běžných dotací určených na úhradu některých
nebo všech nákladů na dodatečné zpracování prováděné s cílem omezit nebo odstranit
vypouštění znečišťujících látek do životního prostředí;
(c) dotace na úrokové úlevy poskytované rezidentským výrobním jednotkám, i když jsou určeny
na podporu tvorby kapitálu. Pokud dotace slouží dvojímu účelu, tj. financuje se z ní jak
splácení dluhu, tak splácení úroků z dluhu, a není možné rozdělit ji mezi tyto dvě složky,
považuje se celá dotace za investiční dotaci. Dotace na úrokové úlevy jsou běžné transfery
určené ke snížení provozních nákladů výrobců. Na účtech se pojímají jako dotace výrobcům,
kteří z nich mají prospěch, i když vládní instituce příslušný rozdíl v úrocích platí přímo
úvěrové instituci, která poskytuje půjčku;
(d) nadměrnou náhradu DPH vyplývající ze systému daňového paušálu (flat-rate system) , který
se často uplatňuje v zemědělství.
4.38 Za dotace se nepovažují (D.3):
(a) běžné transfery domácnostem jakožto spotřebitelům od vládních institucí. Ty se pokládají
buď za sociální dávky (D.62 nebo D.63), nebo za jiné běžné transfery (D.75);
(b) běžné transfery mezi různými částmi sektoru vládních institucí jakožto výrobců netržních
výrobků a služeb, s výjimkou ostatních dotací na výrobu (D.39). Běžné transfery se
zaznamenávají jako běžné transfery uvnitř sektoru vládních institucí (D.73);
(c) investiční dotace (D.92);
(d) mimořádné platby do fondů sociálního pojištění, pokud jsou určeny ke zvýšení pojistných
technických rezerv těchto fondů. Tyto platby se zaznamenávají jako ostatní kapitálové
transfery (D.99);
(e) transfery od vládních institucí nefinančním korporacím i kvazikorporacím na pokrytí ztrát
akumulovaných za několik účetních období nebo mimořádných ztrát způsobených činiteli,
které působí mimo kontrolu podniku; ty se zaznamenávají jako ostatní kapitálové transfery
(D.99);
(f) zrušení dluhů, které výrobním jednotkám vznikly vůči vládním institucím (například
v důsledku půjček poskytnutých vládní agenturou nefinančnímu podniku, který akumuloval
obchodní ztráty za několik účetních období). Tyto transakce se na účtech pojímají jako
ostatní kapitálové transfery (D.99);
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 127
(g) platby prováděné vládními institucemi nebo nerezidenty za poškození nebo ztrátu
investičního majetku v důsledku válečných akcí, jiných politických událostí nebo národních
katastrof. Ty se zaznamenávají jako ostatní kapitálové transfery (D.99);
(h) účasti v korporacích nakoupené vládními institucemi; ty se uvádějí v položce účasti
a akcie / podílové listy investičních fondů (AF.5);
(i) platby prováděné vládní institucí, která převzala odpovědnost za neobvyklé náklady na
penze, které vznikly veřejnému podniku. Tyto platby se zaznamenávají jako jiné běžné
transfery (D.75);
(j) platby vládních institucí tržním výrobcům určené na plné nebo částečné zaplacení výrobků
a služeb, které tito tržní výrobci poskytují přímo a individuálně domácnostem v souvislosti se
sociálními riziky nebo potřebami (viz odstavec 4.84) a na které mají domácnosti právo. Tyto
platby se zahrnují do výdajů vládních institucí na individuální spotřebu (P.31) a následně do
naturálních sociálních transferů – tržní produkce nakoupené vládními institucemi a NISD
(D.632) a do skutečné individuální spotřeby domácností (P.41).
4.39 Doba zaznamenání: dotace (D.3) se zaznamenávají v době, kdy se uskuteční transakce nebo
událost (výroba, prodej, dovoz atd.), ke které se dotace vztahuje.
Zvláštními případy jsou:
(a) dotace ve formě rozdílu mezi kupní cenou a prodejní cenou účtovanou vládní obchodní
organizací, které se zachycují v době, kdy tato organizace nakoupí příslušné zboží;
(b) dotace určené na pokrytí ztráty vzniklé výrobci, které se zachycují v době, kdy vládní
instituce rozhodne o tom, že tuto ztrátu uhradí.
4.40 Dotace (D.3) se zachycují jako:
(a) záporná užití na účtu tvorby důchodů za celkové hospodářství;
(b) záporné zdroje na účtu rozdělení prvotních důchodů sektoru vládních institucí a na účtu
prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Dotace na produkty se zaznamenávají jako záporné zdroje na účtu výrobků a služeb za celkové
hospodářství.
Ostatní dotace na výrobu (D.39) se zaznamenávají jako zdroje na účtech tvorby důchodů odvětví
nebo sektorů, které je dostávají.
Důsledky systému více směnných kurzů na daně z výroby a z dovozu a na dotace: systémy více
směnných kurzů se mezi členskými státy v současnosti neuplatňují. V takovémto systému platí:
(a) implicitní daně z dovozu se považují za daně z dovozu bez DPH a dovozních cel (D.2122);
(b) implicitní daně z vývozu se považují za daně z produktů kromě DPH a dovozních daní
(D.214);
(c) implicitní dotace na dovoz se považují za dovozní dotace (D.311);
(d) implicitní dotace na vývoz se považují za ostatní dotace na produkty (D.319).
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
128 2015
Důchod z vlastnictví (D.4)
4.41 Definice: Důchod z vlastnictví (D.4) vzniká, když vlastníci finančních aktiv a přírodních zdrojů dají
tato aktiva a zdroje k dispozici jiným institucionálním jednotkám. Důchod placený za užívání
finančních aktiv se nazývá důchod z investic a důchod placený za užívání přírodního zdroje se
nazývá renta, popřípadě pachtovné. Důchod z vlastnictví je součtem důchodu z investic a renty,
popřípadě pachtovného.
Důchody z vlastnictví se klasifikují takto:
(a) úroky (D.41);
(b) rozdělované důchody korporací (D.42):
1) dividendy (D.421);
2) čerpání z důchodu kvazikorporací (D.422);
(c) reinvestované zisky z přímých zahraničních investic (D.43);
(d) ostatní důchody z investic (D.44):
1) důchody z investic přisouzené pojistníkům (D.441);
2) důchody z investic na základě penzijních nároků (D.442);
3) důchody z investic přisouzené podílníkům fondů kolektivního investování (D.443);
(e) renta (D.45).
Úroky (D.41)
4.42 Definice: Úroky (D.41) jsou důchod z vlastnictví, který získávají vlastníci finančních aktiv za to, že
je dají k dispozici jiné institucionální jednotce. Vztahují se na tato finanční aktiva:
(a) vklady (AF.2);
(b) dluhové cenné papíry (AF.3);
(c) půjčky (AF.4);
(d) ostatní pohledávky (AF.8).
Důchody z držby a přidělování zvláštních práv čerpání a z účtů pro nealokované zlato se považují
za úroky. Finanční aktiva, která vedou ke vzniku úroků, jsou nároky věřitelů za dlužníky. Věřitelé
půjčují finanční prostředky dlužníkům, což vede k vytvoření některého z výše uvedených finančních
nástrojů.
Úroky z vkladů a půjček
4.43 Částky úroků, které se mají platit finančním institucím v případě půjček a které se od těchto
institucí mají přijímat v případě vkladů, zahrnují úpravu o rozpětí, které představuje implicitní platbu
za služby finančních institucí při poskytování půjček a přijímání vkladů. Platba nebo příjem se dělí
na část za služby a na část odpovídající úrokům v pojetí národních účtů. Skutečné platby
finančním institucím nebo příjmy od těchto institucí, označované jako bankovní úroky, je tedy nutné
rozdělit tak, aby bylo možné úroky v pojetí podle národních účtů a poplatky za služby zaznamenat
odděleně. Částky úroků podle národních účtů, které vypůjčovatelé platí finančním institucím, jsou
nižší než bankovní úroky o odhadnutou hodnotu splatných poplatků, zatímco částky úroků podle
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 129
národních účtů, které mají dostávat vkladatelé, jsou o částky výdajových poplatků za služby vyšší
než bankovní úroky. Hodnoty uvedených poplatků se zaznamenávají jako prodej služeb na účtech
výroby finančních institucí a jako užití na účtech jejich zákazníků.
Úroky z dluhových cenných papírů
4.44 Úroky z dluhových cenných papírů zahrnují úroky ze směnek a podobných krátkodobých nástrojů
a úroky z obligací a dluhopisů.
Úroky ze směnek a podobných krátkodobých nástrojů
4.45 Rozdíl mezi jmenovitou hodnotou a cenou placenou v době vydání (tj. diskont) je mírou úroků
splatných za dobu platnosti směnky. Zvýšení hodnoty směnky vlivem akumulace nabíhajících
úroků nepředstavuje zisk z držby, protože je způsobeno zvýšením zůstatku jistiny, a nikoli změnou
ceny aktiva. Ostatní změny hodnoty směnky se považují za zisky nebo ztráty z držby.
Úroky z obligací a dluhopisů
4.46 Obligace a dluhopisy jsou dlouhodobé cenné papíry, které svému držiteli dávají nepodmíněné
právo na: pevný nebo smluvně určený proměnlivý peněžní důchod ve formě kuponových plateb
nebo na stanovenou pevnou částku v určitém termínu nebo termínech, kdy je cenný papír splácen,
případně na důchod, který má obě uvedené formy:
(a) obligace s nulovým kuponem: u nich neexistují žádné kuponové platby. Úrok založený na
rozdílu mezi cenou při splacení a emisní cenou musí být rozložen do jednotlivých let do doby
splatnosti obligace. Úrok nabíhající každý rok je reinvestován do obligace jejím držitelem,
a na finančním účtu se proto uvádějí souvztažné zápisy ve výši, která se rovná hodnotě
naběhlého úroku jako pořízení dalších obligací držitelem a jako emise dalších obligací
emitentem neboli dlužníkem (tj. jako růst „objemu“ původní obligace);
(b) ostatní obligace, včetně hluboce diskontovaných obligací. Úrok má dvě složky:
1) částku peněžního důchodu získávanou za každé období z kuponových plateb;
2) částku úroků nabíhající za každé období, kterou lze přisoudit rozdílu mezi cenou při
splacení a emisní cenou; tato částka se vypočítá stejným způsobem jako u obligací
s nulovým kuponem;
(c) indexované cenné papíry:
1) výše kuponových plateb nebo nesplaceného zůstatku jistiny je vázána na všeobecný
cenový index. Změna hodnoty zůstatku jistiny mezi počátkem a koncem určitého
účetního období vlivem pohybu příslušného indexu se považuje za úrok nabíhající
v tomto období nad rámec úroku, který je v tomto období splatný;
2) částky, které se mají zaplatit při splatnosti, jsou vázány na úzký index (narrow index),
který zahrnuje motiv zisku z držby. Nabíhání úroků se má určit tak, že se sazba, podle
níž úroky nabíhají, stanoví v době emise. V souladu s tím je úrok od počátku rozdílem
mezi emisní cenou a tržním očekáváním v době emise, které se týká všech plateb, jež
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
130 2015
bude muset dlužník provést; tato částka se zaznamená jako úrok nabíhající za dobu
platnosti nástroje. V rámci tohoto přístupu se jako důchod zaznamená výnos do
splatnosti v době emise, který zahrnuje výsledky indexace očekávané v době
vytvoření nástroje. Každá odchylka podkladového indexu od původně očekávaného
vývoje pak vede k ziskům nebo ztrátám z držby, které se za dobu platnosti nástroje
obvykle vzájemně nevyruší.
Úrok nabíhající v důsledku indexace je fakticky reinvestován do cenného papíru a je třeba jej
zaznamenat na finančním účtu držitele a emitenta.
Úrokové swapy a dohody o budoucích úrokových sazbách
4.47 Platba vyplývající z jakéhokoli druhu swapové dohody se zaznamená na finančním účtu jako
transakce s finančními deriváty, a nikoli jako důchod z vlastnictví ve formě úroků. Transakce
v rámci dohod o budoucích úrokových sazbách (forward rate agreement, FRA) se zachycují na
finančním účtu jako transakce s finančními deriváty, a nikoli jako důchod z vlastnictví.
Úroky z finančního pronájmu (leasingu)
4.48 Finanční leasing je způsob financování například nákupu strojů a zařízení. Pronajímatel koupí
zařízení a nájemce se smluvně zaváže platit nájemné, které pronajímateli umožní, aby za smluvní
období získal zpět své náklady včetně ušlých úroků z peněz použitých na nákup zařízení.
Při tom se má za to, že pronajímatel poskytuje nájemci půjčku ve výši rovné hodnotě kupní ceny
zaplacené za dané aktivum a tato půjčka se splácí po dobu trvání leasingu. U nájemného, které
nájemce platí v každém období, se proto předpokládá, že má dvě složky: splátku jistiny a platbu
úroků. Úroková sazba imputované půjčky je určena vztahem mezi celkovou částkou nájemného
placenou za dobu trvání leasingu a kupní cenou aktiva. Podíl z nájemného, který představuje úrok,
se během trvání leasingu snižuje s tím, jak se splácí jistina. Počáteční půjčka poskytnutá nájemci
se spolu s následnými splátkami jistiny zaznamená na finančním účtu pronajímatele a nájemce.
Úrokové platby se zaznamenají jako úroky na účtu prvotního rozdělení důchodů.
Ostatní úroky
4.49 Ostatní úroky zahrnují:
(a) úroky účtované za přečerpání zůstatku na bankovním účtu;
(b) mimořádné úroky z vkladů ponechaných déle, než bylo původně sjednáno;
(c) platby držitelům obligací, které jsou určeny losováním.
Doba zachycení
4.50 Úroky se zaznamenávají na základě časového rozlišení (na akruální bázi): to znamená, že se
úroky zaznamenávají jako plynule v čase nabíhající věřiteli ze zůstatku jistiny. Úrok nabíhající
v každém účetním období se musí zaznamenat bez ohledu na to, zda je, nebo není skutečně
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 131
zaplacen či přičten k zůstatku jistiny. Pokud není zaplacen, zvýšení jistiny se zaznamená na
finančním účtu jako pořízení finančního aktiva věřitelem a vznik závazku ve stejné výši u dlužníka.
4.51 Úroky se zaznamenávají před srážkou daní, které se z nich vybírají. Výnosové i nákladové úroky
se zaznamenávají včetně dotací na úrokové úlevy bez ohledu na to, zda se tyto dotace platí přímo
finančním institucím, nebo subjektům, které z nich mají prospěch (viz odstavec 4.37).
Vzhledem k tomu, že se hodnota služeb poskytovaných finančními zprostředkovateli rozvrhuje
mezi různé zákazníky, upravují se skutečné platby úroků placené finančním zprostředkovatelům
nebo přijaté od finančních zprostředkovatelů tak, aby se vyloučila rozpětí představující implicitní
poplatky, které finanční zprostředkovatelé účtují. Částky úroků, které vypůjčovatelé platí finančním
zprostředkovatelům, je nutné snížit o odhadnutou hodnotu poplatků a naopak částky úroků, které
přijímají vkladatelé, je třeba zvýšit. Hodnoty těchto poplatků se pojímají jako platby za služby, které
finanční zprostředkovatelé poskytují svým zákazníkům, a nikoli jako úrokové platby.
4.52 V systému účtů se úroky zaznamenávají jako:
(a) zdroje a užití na účtu rozdělení prvotních důchodů sektorů;
(b) zdroje a užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Rozdělované důchody korporací (D.42)
Dividendy (D.421)
4.53 Definice: Dividendy (D.421) jsou forma důchodu z vlastnictví, na který získávají nárok vlastníci
akcií (AF.5) například v důsledku toho, že dávají korporacím k dispozici své finanční prostředky.
Zvýšení základního kapitálu prostřednictvím emise akcií je způsobem, jak získat finanční
prostředky. Na rozdíl od dluhového kapitálu nezpůsobuje základní kapitál vznik závazku
vyjádřeného pevnou peněžní částkou a nedává držitelům akcií korporace nárok na pevně
stanovený či předem určený důchod. Dividendy zahrnují všechny formy rozdělení zisků korporací
jejich akcionářům nebo vlastníkům.
4.54 Dividendy zahrnují také:
(a) akcie vydané akcionářům jako platba dividendy za daný účetní rok. Nepatří sem však emise
prémiových akcií, které představují kapitalizaci vlastních zdrojů ve formě rezerv
a nerozdělených zisků a vedou ke vzniku nových akcií přidělených akcionářům v poměru
k jejich držbě;
(b) důchody placené vládním institucím veřejnými podniky uznanými za samostatné právní
subjekty, jež nebyly zřízeny jako korporace;
(c) důchody vytvářené prostřednictvím statisticky nezjištěných činností a převáděné vlastníkům
korporací, kteří se těchto činností účastní, pro jejich soukromé užití.
4.55 Dividendy (D.421) nezahrnují superdividendy.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
132 2015
Superdividendy (super-dividends) jsou dividendy, které jsou vysoké v poměru k úrovni dividend
a zisků v poslední době. Za účelem posouzení otázky, zda jsou dividendy vysoké, se používá
pojem rozdělitelný důchod. Rozdělitelný důchod korporace je roven podnikatelskému důchodu plus
veškeré příjmové běžné transfery minus veškeré výdajové běžné transfery a minus úprava
o změnu penzijních nároků. Přijatelnost současné úrovně dividend se posuzuje podle poměru
dividend k rozdělitelnému důchodu v nedávné minulosti. Pokud úroveň oznámených dividend
výrazně překračuje tento poměr, pojímají se dividendy způsobující toto překročení jako finanční
transakce a zatřiďují se jako „superdividendy“. Tyto superdividendy se považují za čerpání účastí
vlastníků z korporace (F.5). Tento přístup se týká jak korporací, tak kvazikorporací bez ohledu na
to, zda podléhají kontrole zahraničních nebo domácích soukromých vlastníků.
4.56 V případě veřejných korporací jsou superdividendy vysoké a nepravidelné platby nebo platby
překračující podnikatelský důchod příslušného účetního období, které jsou financovány
z akumulovaných rezerv nebo z prodeje aktiv. Superdividendy veřejných korporací se zachycují
jako čerpání účastí (F.5) ve výši rozdílu mezi těmito platbami a podnikatelským důchodem za
příslušné účetní období (viz odstavec 20.206).
Prozatímní dividendy (interim dividends) jsou popsány v odstavci 20.207.
4.57 Doba zachycení: Přestože dividendy představují část důchodu, který byl vytvořen za určité období,
nezachycují se na základě časového rozlišení. V krátkém období poté, co byla dividenda
oznámena, ale ještě není skutečně splatná, je akcie možné prodávat bez nároku na dividendu (ex
dividend), což znamená, že nárok na výplatu dividendy má stále ten, kdo byl vlastníkem akcií
k datu oznámení dividendy, a nikoli ten, kdo je vlastníkem k datu její splatnosti. Akcie prodávaná
bez nároku na dividendu má tudíž nižší hodnotu než akcie, která se prodává bez tohoto omezení.
Dobou zachycení dividend je okamžik, kdy je cena akcie poprvé kótována bez nároku na dividendu
a přestává se kótovat cena, která nárok na dividendu zahrnuje.
Dividendy se zachycují jako:
(a) užití na účtu rozdělení prvotních důchodů sektorů, do kterých jsou dané korporace zatříděny;
(b) zdroje na účtu rozdělení prvotních důchodů sektorů, do kterých jsou zatříděni akcionáři;
(c) užití a zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Čerpání z důchodu kvazikorporací (D.422)
4.58 Definice: Čerpání z důchodu kvazikorporací (D.422) jsou částky, jež podnikatelé čerpají pro své
vlastní užití ze zisků vytvořených kvazikorporacemi, které jim patří.
Tato čerpání se zachycují před odečtením běžných daní z důchodů, jmění a jiných, o kterých se
předpokládá, že je vždy platí vlastníci podniků.
Pokud kvazikorporace vytvoří obchodní zisk, může se jednotka, která ji vlastní, rozhodnout, že část
zisku nebo celý zisk ponechá v podniku, zejména pro investiční účely. Důchod takto ponechaný
v podniku se uvede jako úspora kvazikorporace, přičemž v položce čerpání z důchodu
kvazikorporací se na účtech zaznamenají pouze zisky, které jednotky vlastníků skutečně čerpaly.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 133
4.59 Když jsou zisky vytvořeny v zahraničí pobočkami, zastoupeními apod. rezidentských podniků
a pokud se tyto pobočky apod. pokládají za nerezidentské jednotky, uvádějí se nerozdělené zisky
jako reinvestované zisky z přímých zahraničních investic (D.43). Jako čerpání z důchodu
kvazikorporací přijaté od nerezidentů se na účtech zaznamená pouze důchod, který byl skutečně
převeden do mateřského podniku. Stejné zásady se uplatňují, pokud jde o vztahy mezi pobočkami,
zastoupeními apod. působícími na ekonomickém území a nerezidentským mateřským podnikem,
kterému patří.
4.60 Čerpání z důchodu kvazikorporací zahrnuje čistý provozní přebytek, který získávají rezidenti jako
vlastníci půdy a budov v zahraničí nebo nerezidenti jako vlastníci půdy a budov na dotčeném
ekonomickém území. Ve vztahu k transakcím s půdou a budovami, které na ekonomickém území
země provádějí nerezidentské jednotky, se vytvoří hypotetická rezidentské jednotky, ve kterých
mají tito nerezidenti jako vlastníci majetkovou účast.
Hodnota nájemného v obydlích obývaných jejich vlastníky v zahraničí se zachycuje jako dovoz
služeb a odpovídající čistý provozní přebytek jako prvotní důchod přijímaný od nerezidentů;
hodnota nájemného v obydlích obývaných nerezidentskými vlastníky se zachycuje jako vývoz
služeb a odpovídající čistý provozní přebytek jako prvotní důchod placený nerezidentům.
Čerpání z důchodu kvazikorporací zahrnuje důchody vytvářené nezjištěnými činnostmi
kvazikorporací, jež se převádějí vlastníkům, kteří se těchto činností účastní, pro jejich soukromé
užití.
4.61 Čerpání z důchodu kvazikorporací nezahrnuje částky, které jejich vlastníci získávají z:
(a) prodeje použitých výrobků, které mají charakter fixního kapitálu;
(b) prodeje půdy a jiných nevyráběných aktiv;
(c) čerpání majetkové účasti.
Tyto částky se na finančním účtu pojímají jako čerpání majetkové účasti, protože představují
částečnou nebo úplnou likvidaci majetkové účasti v kvazikorporaci. Jestliže je kvazikorporace ve
vlastnictví vládních institucí a vytváří trvalý provozní schodek v důsledku záměrné hospodářské
a sociální politiky vlády, pak se veškeré pravidelné převody finančních prostředků od vládních
institucí do daného podniku za účelem pokrytí jeho ztrát pokládají za dotace.
4.62 Doba zachycení: čerpání z důchodu kvazikorporací se zaznamená v době, kdy je vlastníci
uskuteční.
4.63 V systému účtů se čerpání z důchodu kvazikorporací zachycuje jako:
(a) užití na účtu rozdělení prvotních důchodů sektorů, do kterých jsou dané kvazikorporace
zatříděny;
(b) zdroje na účtu rozdělení prvotních důchodů sektorů vlastníků;
(c) užití a zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
134 2015
Reinvestované zisky z přímých zahraničních investic (D.43)
4.64 Definice: Reinvestované zisky z přímých zahraničních investic (D.43) se rovnají provoznímu
přebytku podniku přímé zahraniční investice
Plus veškeré příjmové důchody z vlastnictví nebo příjmové běžné transfery
Minus veškeré výdajové důchody z vlastnictví nebo výdajové běžné transfery, včetně
částek skutečně poukázaných přímým zahraničním investorům, a veškeré běžné
daně z důchodů, jmění a jiné podniku přímé zahraniční investice.
4.65 Podnik přímé zahraniční investice je registrovaná společnost právně oddělená od vlastníků s
ručením omezeným (incorporated) nebo právně neoddělená od vlastníků s ručením neomezeným
(unincorporated), ve které investor, jenž je rezidentem v jiném hospodářství, vlastní 10 nebo více
procent kmenových akcií nebo hlasovacích práv v případě společnosti právně oddělené nebo
ekvivalentní podíl v případě společnosti právně neoddělené od vlastníků. Podniky přímé zahraniční
investice zahrnují subjekty označované jako dceřiné společnosti (subsidiaries), přidružené
společnosti (associaties) a pobočky (branches). O dceřinou společnost se jedná, pokud investor
vlastní větší než 50% podíl, o přidruženou společnost, pokud vlastní 50% nebo nižší podíl,
a o pobočku, pokud je daný subjekt výlučně nebo společně vlastněnou společností právně
neoddělenou od vlastníků s neomezeným ručením. Přímá zahraniční investice může být dána
přímým vztahem nebo nepřímým vztahem, vyplývajícím z řetězce vlastnictví. Pojem „podniky
přímé zahraniční investice“ je širší než pojem „korporace pod zahraniční kontrolou“.
4.66 Podnikatelské důchody podniků přímé zahraniční investice se mohou skutečně rozdělovat formou
dividend nebo čerpání z důchodu kvazikorporací. Kromě toho se nerozdělené zisky pojímají, jako
by byly rozděleny a poukázány přímým zahraničním investorům v poměru k jejich majetkové účasti
v podniku a následně těmito investory reinvestovány prostřednictvím zvýšení základního kapitálu
na finančním účtu. Reinvestované zisky z přímých zahraničních investic mohou být jak kladné, tak
záporné.
4.67 Doba zachycení: reinvestované zisky z přímých zahraničních investic se zaznamenávají v době, ve
které jsou vytvořeny.
V systému účtů se reinvestované zisky z přímých zahraničních investic zachycují jako:
(a) užití a zdroje na účtu rozdělení prvotních důchodů sektorů;
(b) užití a zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Ostatní důchody z investic (D.44)
Důchody z investic přisouzené pojistníkům (D.441)
4.68 Definice: Důchody z investic přisouzené pojistníkům odpovídají celkovým prvotním důchodům
získaným z investování pojistných technických rezerv. Jedná se o rezervy, u nichž pojišťovací
společnost uznává odpovídající závazek vůči pojistníkům.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 135
Pojišťovací podniky investují pojistné technické rezervy do finančních aktiv nebo půdy (z nichž se
získává čistý důchod z vlastnictví, tj. po odečtení veškerých placených úroků) nebo do budov (které
vytvářejí čisté provozní přebytky).
Důchody z investic přisouzené pojistníkům se zaznamenávají zvlášť pro držitele neživotních
a životních pojistek.
V případě neživotního pojištění má pojišťovací společnost závazek vůči pojistníkovi ve výši
pojistného, které je u této společnosti uloženo, ale ještě se nestalo zaslouženým pojistným,
hodnoty případných pojistných náhrad, které jsou splatné, ale ještě nebyly zaplaceny, a rezervy na
nároky, které ještě nebyly ohlášeny nebo ohlášeny byly, ale ještě nebyly vyrovnány. Na pokrytí
tohoto závazku drží pojišťovací společnost technické rezervy. Důchod z investování těchto rezerv
se pojímá jako důchod přisouzený pojistníkům, následně rozdělený pojistníkům na účtu rozdělení
prvotních důchodů a vrácený pojišťovací společnosti v podobě doplňkového pojistného na účtu
druhotného rozdělení důchodů.
V případě institucionálních jednotek, které spravují program standardizovaných záruk za půjčky
a za tyto záruky účtují poplatky, může být z rezerv programu rovněž získáván důchod z investic,
který je také nutné uvádět jako rozdělovaný jednotkám, jež poplatky platí, (což nemusí být
jednotky, které mají ze záruk prospěch) a pojímat jej jako doplňkové poplatky na účtu druhotného
rozdělení důchodů.
Pokud jde o životní pojištění a anuity, mají pojišťovací společnosti vůči pojistníkům a příjemcům
anuit závazky, které se rovnají současné hodnotě očekávaných pojistných náhrad. Na pokrytí
těchto závazků mají pojišťovací společnosti finanční prostředky, které náležejí pojistníkům
a sestávají z vyhlášených prémií u pojištění s podílem na zisku a z rezerv určených na výplatu
budoucích prémií a dalších plnění pro pojistníky i příjemce anuit. Tyto prostředky se investují do
řady finančních a nefinančních aktiv.
Vyhlášené prémie pro držitele životních pojistek se zaznamenávají jako důchody z investic, které
náležejí pojistníkům, a pojímají se jako doplňkové pojistné, které pojistníci platí pojišťovacím
společnostem.
Důchod z investic přisouzený pojistníkům životního pojištění se na účtu rozdělení prvotních
důchodů zachycuje jako závazek pojišťovny a pohledávka domácností. Na rozdíl od neživotního
pojištění nebo penzí se příslušná částka převádí do úspor a následně se zaznamená jako finanční
transakce, konkrétně jako zvýšení závazků společností poskytujících životní pojištění, a připočítá
se k novému pojistnému sníženému o poplatek za službu a splatné náhrady.
Důchody z investic na základě penzijních nároků (D.442)
4.69 Penzijní nároky vznikají na základě jednoho ze dvou různých druhů penzijních programů. Jedná se
o příspěvkově definované programy a dávkově definované programy.
Příspěvkově definovaný program je program, v němž jsou příspěvky zaměstnavatelů
i zaměstnanců investovány jménem zaměstnanců jakožto budoucích penzistů. K dispozici není
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
136 2015
žádný jiný zdroj financování penzí a dané finanční prostředky se nepoužívají žádným jiným
způsobem. Výdajový důchod z investic na základě příspěvkově definovaných nároků se rovná
důchodu z investování finančních prostředků plus případnému důchodu získanému pronajímáním
půdy nebo budov ve vlastnictví fondu.
Charakteristikou dávkově definovaného programu je, že se výše plateb, které se budou vyplácet
důchodcům, určuje na základě vzorce. Díky této vlastnosti je možné výši nároků určit jako
současnou hodnotu všech budoucích plateb, která se vypočítá pomocí pojistněmatematických
předpokladů o délce života a ekonomických předpokladů o úrokové nebo diskontní sazbě.
Současná hodnota nároků existujících na začátku roku se zvýší, protože den, kdy se nároky
stanou splatnými, se o jeden rok přiblížil. Toto zvýšení se v případě dávkově definovaného
programu považuje za důchod z investic přisouzený držitelům penzijních nároků. Velikost tohoto
zvýšení není ovlivněna tím, zda penzijní program má skutečně dostatečné finanční prostředky na
splnění všech závazků, ani tím, o jaký druh zvýšení finančních prostředků se jedná – například zda
jde o důchody z investic, nebo zisky z držby.
Důchody z investic přisouzené podílníkům investičních fondů (D.443)
4.70 Důchody z investic přisouzené podílníkům investičních fondů, včetně vzájemných fondů
a podílových fondů, se skládají z těchto dvou samostatných složek:
– dividendy přisouzené podílníkům investičních fondů (D.4431);
– nerozdělené zisky přisouzené podílníkům investičních fondů (D.4432).
Dividendová složka se zaznamenává přesně stejným způsobem jako dividendy u jednotlivých
korporací, jak je popsáno výše. Složka nerozdělených zisků se zaznamenává na základě zásad
popsaných u podniků přímé zahraniční investice, ale vypočítá se s vyloučením veškerých
reinvestovaných zisků z přímých zahraničních investic. Zbývající nerozdělené zisky se přisoudí
podílníkům investičního fondu, takže investičnímu fondu nezůstanou žádné úspory, a podílníci
investičního fondu tyto zisky vloží zpět do fondu prostřednictvím transakce, která se zaznamená na
finančním účtu.
Důchod z vlastnictví získaný vzájemnými fondy se zachycuje jako důchod z vlastnictví podílníků,
i když není rozdělen, ale je jejich jménem reinvestován.
Podílníci ze svých podílů ve fondu nepřímo platí správcovským společnostem za správu svých
investic. Tento poplatek za službu je výdajem podílníků, nikoli fondů.
Doba zachycení: ostatní důchody z investic se zachycují v době, kdy vznikají.
4.71 V systému účtů se ostatní důchody z investic zaznamenávají jako:
(a) zdroje na účtu rozdělení prvotních důchodů pojistníků a podílníků investičních fondů;
(b) užití na účtu rozdělení prvotních důchodů pojišťovatelů, penzijních fondů a investičních
fondů;
(c) zdroje a užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 137
Renta (D.45)
4.72 Definice: Renta, popřípadě pachtovné je důchod, který náleží vlastníkovi přírodního zdroje za to, že
tento přírodní zdroj dává k dispozici jiné institucionální jednotce.
Existují dva různé druhy renty ze zdrojů: pachtovné z půdy a renta z podzemních zdrojů. U renty
z jiných přírodních zdrojů, jako jsou vysílací a komunikační frekvence, se používá stejný model.
Rozdíl mezi rentou (rent), popřípadě pachtovným a nájemným (rental) spočívá v tom, že renta,
popřípadě pachtovné je formou důchodu z vlastnictví a nájemné představuje platbu za služby.
Nájemné jsou platby prováděné v rámci operativního leasingu za používání fixního aktiva patřícího
jiné jednotce. Renta, popřípadě pachtovné je platba prováděná v rámci pronájmu zdrojů za přístup
k přírodnímu zdroji.
Pachtovné z půdy
Pachtovné (Rent on land), které získává vlastník půdy od nájemce, představuje formu důchodu
z vlastnictví. Pachtovné z půdy zahrnuje také pachtovné placené vlastníkům vnitrozemských vod
a řek za právo tyto vody využívat pro rekreační nebo jiné účely, včetně rybolovu.
V důsledku vlastnictví půdy vlastník platí daně z pozemků a vynakládá výdaje na údržbu. Tyto
daně a výdaje se pojímají tak, že je platí osoba oprávněná k užívání půdy, a u této osoby se
předpokládá, že je odečítá od pachtovného, které by jinak musela platit vlastníkovi půdy.
Pachtovné takto snížené o daně nebo jiné výdaje, za které je odpovědný vlastník půdy, se
označuje jako „pachtovné po odečtení daní“.
4.73 Pachtovné z půdy nezahrnuje nájemné z budov a obydlí, které se na ní nacházejí; toto nájemné se
považuje za platbu za tržní službu, kterou vlastník budovy nebo obydlí poskytuje jejich nájemci,
a na účtech se zaznamenává jako mezispotřeba nebo konečná spotřeba nájemce. Neexistuje-li
objektivní základ pro rozdělení platby na pachtovné z půdy a nájemné z budov, které se na ní
nacházejí, považuje se celá částka za pachtovné, pokud hodnota půdy podle odhadů převyšuje
hodnotu budov na půdě, a za nájemné v opačném případě.
Renta z podzemních zdrojů
4.74 Tato položka zahrnuje poplatky, které plynou vlastníkům ložisek nerostů nebo fosilních paliv (uhlí,
ropy nebo zemního plynu), kteří je pronajímají jiným institucionálním jednotkám a dovolují jim, aby
po stanovenou dobu v těchto ložiscích prováděly geologický průzkum nebo těžbu, bez ohledu na
to, zda jsou těmito vlastníky soukromé jednotky nebo jednotky vládních institucí.
4.75 Doba zachycení renty, popřípadě pachtovného: renta, popřípadě pachtovné se zaznamenávají
v období, kdy jsou splatné.
4.76 V systému účtů se renta, popřípadě pachtovné zaznamenává:
(a) na straně zdrojů a na straně užití účtu rozdělení prvotních důchodů sektorů;
(b) na straně zdrojů a na straně užití účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
138 2015
Běžné daně z důchodů, jmění a jiné (D.5)
4.77 Definice: Běžné daně z důchodů, jmění a jiné (D.5) zahrnují veškeré povinné, jednostranné platby,
peněžní nebo naturální, které pravidelně vybírají vládní instituce a nerezidenti z důchodů a jmění
institucionálních jednotek, a některé pravidelné daně, které se nevyměřují ani z důchodů ani ze
jmění.
Běžné daně z důchodů, jmění a jiné se dělí na:
(a) daně z důchodů (D.51);
(b) ostatní běžné daně (D.59).
Daně z důchodů (D.51)
4.78 Definice: Daně z důchodů (D.51) se skládají z daní z příjmů, zisků a kapitálových zisků. Vyměřují
se ze skutečných nebo předpokládaných důchodů jednotlivců, domácností, korporací nebo
neziskových institucí. Zahrnují daně vyměřené z držby majetku, půdy nebo nemovitostí, když se na
základě tohoto vlastnictví odhadují důchody příslušných vlastníků.
Daně z důchodů zahrnují:
(a) daně z příjmů jednotlivce nebo domácnosti, například z příjmů ze zaměstnání, majetku,
podnikání, penzí atd., včetně daní srážených zaměstnavatelem, například záloh na daň
z příjmu. Patří sem také daně z příjmů vlastníků společností s neomezeným ručením.
(b) daně z příjmů nebo zisků korporací;
(c) daně ze zisků z držby;
(d) daně z výher v loteriích nebo ze sázkových her placené z částek získaných výherci, které se
odlišují od daní z obratu výrobců organizujících sázkové hry nebo loterie, neboť ty se
považují za daně z produktů.
Ostatní běžné daně (D.59)
4.79 Ostatní běžné daně (D.59) zahrnují:
(a) běžné daně z kapitálu, které se skládají z daní placených vlastníky z vlastnictví nebo užívání
půdy nebo budov, a běžné daně z čistého jmění a ostatních aktiv, například klenotů,
s výjimkou daní uvedených v položce D.29 (které platí podniky v důsledku provozování
výrobní činnosti) a v položce D.51 (daně z důchodů);
(b) daně z hlavy, vybírané za každou dospělou osobu nebo za domácnost nezávisle na příjmu
nebo majetku;
(c) daně z výdajů, placené z celkových výdajů osob nebo domácností;
(d) platby domácností za povolení vlastnit nebo užívat vozidla, lodě nebo letadla pro
nepodnikatelské účely nebo za povolení k rekreačnímu lovu, střelbě, rybaření apod. Rozdíl
mezi daněmi a nákupem služeb od vládních institucí je definován podle stejných kritérií jako
u plateb prováděných podniky, totiž pokud je s vydáváním povolení spojen malý nebo nulový
rozsah práce vládních institucí a povolení se vydávají automaticky po zaplacení příslušné
částky, jedná se pravděpodobně pouze o prostředek k získání příjmů, přestože vládní
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 139
instituce mohou za tuto částku poskytovat nějaká osvědčení či povolení; v těchto případech
se dotčené platby považují za daně. Pokud však vládní instituce prostřednictvím vydávání
povolení vykonávají skutečnou regulační funkci (například kontrolují způsobilost nebo
kvalifikaci dotčené osoby), pojímají se provedené platby jako nákup služeb od vládních
institucí, a nikoli jako platby daní, ledaže by tyto platby byly zjevně zcela neúměrné
nákladům na poskytování daných služeb;
(e) daně z mezinárodních transakcí, například z cest do zahraničí, zasílaní peněz (remitencí) do
zahraničí, zahraničních investic atd., kromě daní placených výrobci a dovozních cel
placených domácnostmi.
4.80 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné nezahrnují:
(a) dědické daně, daně z pozůstalosti a darovací daně z darů mezi žijícími osobami, u kterých
se předpokládá, že se vybírají z kapitálu příjemce, a které se uvádějí v položce kapitálové
daně (D.91);
(b) příležitostné nebo mimořádné odvody z kapitálu nebo jmění, které se zachycují jako
kapitálové daně (D.91);
(c) daně z půdy, budov a ostatních aktiv, které podniky vlastní nebo je mají najaté a používají je
k výrobním účelům; takové daně se považují za ostatní daně z výroby (D.29);
(d) platby domácností za povolení jiná než k užívání vozidel, lodí nebo letadel a jiná než
povolení k rekreačnímu lovu, střelbě nebo rybaření, tj.: platby za řidičské nebo pilotní
průkazy a zbrojní průkazy a poplatky vládním institucím, například vstupné do muzeí
a knihoven, poplatky za odvoz odpadu, platby za vydání cestovního pasu, letištní poplatky,
soudní poplatky atd., které se ve většině případů považují za nákup služeb poskytovaných
vládními institucemi, pokud tyto služby splňují kritéria pro zachycování služeb uvedená
v odstavci 4.79 písm. (d).
4.81 Celková hodnota daní zahrnuje úroky účtované z nedoplatků splatných daní a pokuty uložené
daňovými orgány, jestliže neexistují údaje umožňující tyto úroky a pokuty odhadnout samostatně;
zahrnuje také poplatky uložené v souvislosti s vyměřováním a vymáháním nezaplacených daní;
celková hodnota daní se sníží o částku veškerých daňových srážek poskytnutých vládními
institucemi v rámci hospodářské politiky a veškerých daňových vratek vyplacených v důsledku
přeplatků.
V daňovém systému se rozšiřuje poskytování dotací a sociálních dávek prostřednictvím daňových
dobropisů a zvyšuje se četnost propojení platebních systémů se systémem výběru daní. Daňové
dobropisy (tax credits) představují daňovou úlevu a snižují tedy daňovou povinnost oprávněné
osoby.
Vede-li systém daňových dobropisů k tomu, že příjemce obdrží přeplatek v případě, že úleva je
vyšší než daňová povinnost, jedná se o systém vyplácených daňových dobropisů. V rámci systému
vyplácených daňových dobropisů mohou být platby přiznány jak plátcům, tak neplátcům daně.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
140 2015
U takovýchto systémů se celá částka daňových dobropisů zachycuje jako výdaj vládních institucí,
a nikoli jako snížení daňových příjmů.
Naproti tomu některé systémy daňových dobropisů jsou systémy nevyplácených daňových
dobropisů, u nichž je výše daňového dobropisu omezena výší daňové povinnosti. V rámci systému
nevyplácených daňových dobropisů jsou veškeré daňové dobropisy součástí daňového systému
a snižují daňové příjmy vládních institucí.
4.82 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné se zachycují v době, kdy se uskuteční činnosti, transakce
nebo jiné události, na jejichž základě vzniká daňová povinnost.
Některé ekonomické činnosti, transakce nebo události, na jejichž základě by dotčeným jednotkám
měla podle daňové legislativy vznikat povinnost platit daň, však soustavně unikají pozornosti
daňových orgánů. Bylo by nerealistické předpokládat, že tyto činnosti, transakce nebo události
vedou ke vzniku finančních aktiv nebo pasiv ve formě závazků nebo pohledávek. Částky, které se
mají zaznamenat, se určují podle povinných částek pouze v případě, že jsou tyto částky doloženy
daňovými výměry, přiznáními nebo jinými nástroji, na jejichž základě plátcům daně vznikají
závazky ve formě jednoznačné povinnosti zaplatit daň. Pro chybějící daně, které nejsou doloženy
daňovými výměry, se imputace neprovádí.
Údaje o daních zachycovaných na účtech se získávají ze dvou zdrojů: z částek doložených
daňovými výměry a přiznáními a z pokladních příjmů.
(a) Jestliže se použijí výměry a přiznání, příslušné částky se upraví koeficientem vyjadřujícím
podíl vyměřených a přiznaných částek, které se nikdy nevyberou. Alternativním řešením je
zaznamenat kapitálový transfer do příslušných sektorů ve výši, která se rovná provedené
úpravě. Tyto koeficienty se odhadnou na základě minulých zkušeností a současných
očekávání týkajících se vyměřených a přiznaných, ale nikdy nevybraných částek. Stanoví se
jednotlivě pro různé typy daní.
(b) Použijí-li se pokladní příjmy, provede se takové časové rozlišení, při kterém se příslušná
částka přiřadí do období, ve kterém se uskutečnily činnosti, transakce nebo jiné události
vedoucí ke vzniku daňové povinnosti (nebo v případě některých daní z důchodů do období,
kdy částka daně byla stanovena). Tato úprava vychází z průměrného časového rozdílu mezi
činnostmi, transakcemi nebo jinými událostmi (nebo stanovením částky daně) a pokladním
příjmem.
Jsou-li běžné daně z důchodů, jmění a jiné sráženy přímo ze mzdy zaměstnavatelem, zahrnují se
do mezd a platů i v případě, že je zaměstnavatel neodvedl vládním institucím. Následně se
zaznamená, že sektor domácností tyto daně platí sektoru vládních institucí v plné výši. Částky ve
skutečnosti nezaplacené se vyrovnají formou kapitálového transferu od vládních institucí sektorům
zaměstnavatelů v rámci položky D.995.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 141
V některých případech je možné daňovou povinnost u daní z příjmů stanovit až v pozdějším
účetním období, než ve kterém vznikly příslušné příjmy. Proto je nutná určitá pružnost, pokud jde
o dobu zachycení těchto daní. Daně z příjmů srážené u zdroje, jako jsou zálohy na daň ze mzdy
a pravidelné zálohy na daně z příjmů, se mohou zachytit v obdobích, ve kterých jsou placeny,
a případná konečná daňová povinnost z příjmů se může zachytit v období, ve kterém je stanovena.
Běžné daně z důchodů, jmění a jiné se zachycují jako:
(a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů sektorů, do kterých jsou zatříděni plátci daně;
(b) zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů vládních institucí;
(c) užití a zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Sociální příspěvky a dávky (D.6)
4.83 Definice: Sociální dávky jsou transfery domácnostem, peněžní nebo naturální, určené ke zmírnění
finanční zátěže vyplývající z řady rizik nebo potřeb a poskytované jednotkami vládních institucí a
NISD prostřednictvím kolektivně organizovaných programů nebo mimo takové programy; zahrnují
platby vládních institucí výrobcům, z nichž mají individuální prospěch domácnosti a které se
provádějí v souvislosti se sociálními riziky nebo potřebami.
4.84 Seznam rizik a potřeb, které mohou vést k sociálním dávkám, je stanoven takto:
(a) nemoc;
(b) invalidita, zdravotní postižení;
(c) pracovní úraz nebo nemoc z povolání;
(d) stáří;
(e) pozůstalí;
(f) mateřství;
(g) rodina;
(h) podpora zaměstnanosti;
(i) nezaměstnanost;
(j) bydlení;
(k) vzdělávání;
(l) všeobecná potřebnost.
Pokud jde o bydlení, jsou sociálními dávkami platby veřejných orgánů nájemníkům určené ke
snížení jejich nájemného, s výjimkou zvláštních dávek, které veřejné orgány platí jako
zaměstnavatelé.
4.85 Sociální dávky zahrnují:
(a) běžné a jednorázové transfery z programů, které přijímají příspěvky, zahrnují celou
společnost nebo velké části společnosti a jsou stanoveny a kontrolovány jednotkami
vládních institucí (programy sociálního zabezpečení);
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
142 2015
(b) běžné a jednorázové transfery z programů, které organizují zaměstnavatelé ve prospěch
svých zaměstnanců, bývalých zaměstnanců nebo jimi vyživovaných osob (ostatní
zaměstnanecké programy sociálního pojištění). Příspěvky mohou platit zaměstnanci nebo
zaměstnavatelé; platit je mohou také osoby samostatně výdělečně činné;
(c) běžné transfery od jednotek vládních institucí a NISD, které nejsou podmíněny dřívějšími
platbami příspěvků a které jsou obvykle spojeny s posouzením dostupných příjmů. Tyto
transfery se obvykle označují jako sociální pomoc.
4.86 Sociální dávky nezahrnují:
(a) pojistné náhrady z pojistek, které byly uzavřeny výhradně z vlastní iniciativy pojištěného,
nezávisle na jeho zaměstnavateli a na vládních institucích;
(b) pojistné náhrady z pojistek uzavřených výlučně za účelem získání slevy, i když dané
pojištění vyplývá z kolektivní smlouvy.
4.87 Aby byla individuální pojistná smlouva považována za součást programu sociálního pojištění, musí
neočekávané případy nebo okolnosti, proti nimž je účastník pojištěn, odpovídat rizikům nebo
potřebám, které jsou uvedeny v odstavci 4.84, a navíc musí být splněna jedna nebo více těchto
podmínek:
(a) účast v programu je povinná buď ze zákona, nebo na základě podmínek pracovní smlouvy
zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců;
(b) program je kolektivní, organizovaný ve prospěch určené skupiny pracovníků, ať jde o
zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby bez výdělečné činnosti, a
účast je omezena na členy této skupiny;
(c) zaměstnavatel platí (skutečný nebo imputovaný) příspěvek do programu jménem
zaměstnance bez ohledu na to, zda příspěvek platí také zaměstnanec.
4.88 Definice: Programy sociálního pojištění jsou programy, v jejichž rámci jsou účastníci z rozhodnutí
svých zaměstnavatelů nebo vládních institucí povinni uzavřít nebo jsou motivováni k tomu, aby
uzavřeli pojištění proti určitým nahodilým událostem nebo okolnostem, které mohou nepříznivě
ovlivnit životní podmínky jich samých nebo jimi vyživovaných osob. V těchto programech platí
sociální příspěvky zaměstnanci či jiné osoby nebo zaměstnavatelé jménem svých zaměstnanců s
cílem zajistit nárok na dávky sociálního pojištění v běžném období nebo dalších obdobích pro
zaměstnance nebo jiné přispěvatele, jimi vyživované osoby nebo jejich pozůstalé.
Programy sociálního pojištění jsou organizovány pro skupiny pracovníků nebo jsou ze zákona k
dispozici všem pracovníkům nebo určeným kategoriím pracovníků, a to nejen zaměstnancům, ale
také osobám bez výdělečné činnosti. Sahají od soukromých programů organizovaných pro vybrané
skupiny pracovníků zaměstnaných jedním zaměstnavatelem až po programy sociálního
zabezpečení zahrnující veškeré pracovní síly země. Účast v těchto programech může být pro
dotčené pracovníky dobrovolná, ale častěji bývá povinná. Například účast v programech
organizovaných jednotlivými zaměstnavateli může být vyžadována na základě podmínek
zaměstnání kolektivně dohodnutých mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 143
4.89 Lze rozlišit dva typy programů sociálního pojištění:
(a) první z nich se skládá z programů sociálního zabezpečení, které se týkají celé společnosti
nebo velkých částí společnosti a jsou stanoveny, kontrolovány a financovány vládními
jednotkami. Penze vyplácené v rámci těchto programů mohou, ale nemusí souviset s výší
platu oprávněné osoby či s historií jejího zaměstnání. Nepenzijní dávky jsou na výši platu
vázány méně často;
(b) druhý typ se skládá z ostatních zaměstnaneckých programů. Tyto programy jsou odvozeny
od vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec při zajišťování penzijních a případně i jiných nároků,
které jsou součástí podmínek zaměstnání, a odpovědnost za poskytování dávek se v jejich
případě nepřenáší na vládní instituce na základě předpisů o sociálním zabezpečení.
4.90 Programy sociálního pojištění organizované vládními jednotkami pro jejich vlastní zaměstnance, a
nikoli pro pracující obyvatelstvo jako celek, se neklasifikují jako programy sociálního zabezpečení,
nýbrž jako ostatní zaměstnanecké programy.
Čisté sociální příspěvky (D.61)
4.91 Definice: Čisté sociální příspěvky jsou skutečné nebo imputované příspěvky placené domácnostmi
do programů sociálního pojištění s cílem zajistit vyplácení sociálních dávek. Čisté sociální
příspěvky (D.61) tvoří:
skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.611)
plus imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.612)
plus skutečné sociální příspěvky domácností (D.613)
plus doplňkové sociální příspěvky domácností (D.614)
minus poplatky za služby programu sociálního pojištění (D.61SC).
Poplatky za služby programu sociálního pojištění jsou poplatky za služby účtované jednotkami,
které spravují příslušné programy. Zde jsou uvedeny jako součást výpočtu čistých sociálních
příspěvků (D.61); nejedná se o přerozdělovací transakce, nýbrž o složku produkce a výdajů na
spotřebu.
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.611)
4.92 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.611) odpovídají toku D.121.
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů platí zaměstnavatelé do programů sociálního
zabezpečení a ostatních programů zaměstnaneckého sociálního pojištění, aby zajistili sociální
dávky pro své zaměstnance.
Jelikož se skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů platí ve prospěch zaměstnanců,
zaznamená se jejich hodnota jako jedna ze složek náhrad zaměstnancům spolu s peněžními a
naturálními mzdami a platy. Dále se tyto sociální příspěvky zachytí jako placené zaměstnanci ve
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
144 2015
formě běžných transferů do programů sociálního zabezpečení a ostatních programů
zaměstnaneckého sociálního pojištění.
Tato položka se dělí na dvě kategorie:
(a) skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů (D.6111), které odpovídají toku D.1211;
(b) skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní (D.6112), které odpovídají toku D.1212.
4.93 Platby skutečných sociálních příspěvků mohou být povinné na základě právního předpisu nebo
mohou být placeny na základě kolektivních smluv v určitém odvětví nebo dohod mezi
zaměstnavatelem a zaměstnanci v určitém podniku nebo proto, že jsou uvedeny v samotné
pracovní smlouvě. V některých případech mohou být tyto příspěvky dobrovolné.
Dobrovolné příspěvky zahrnují:
(a) sociální příspěvky, kterými do fondu sociálního zabezpečení přispívají osoby, které k tomu
nejsou ze zákona povinny;
(b) sociální příspěvky placené pojišťovacím podnikům (nebo penzijním fondům zatříděným do
stejného sektoru) v rámci doplňkových pojišťovacích programů organizovaných podniky ve
prospěch jejich zaměstnanců, kterých se zaměstnanci účastní dobrovolně;
(c) příspěvky do programů zaopatřovacího pojištění, jejichž členy mohou být zaměstnanci nebo
osoby samostatně výdělečně činné.
4.94 Doba zachycení: skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.611) se zachycují v době, ve
které je provedena práce, jež zakládá povinnost platit příspěvky.
4.95 Údaje o sociálních příspěvcích placených do sektoru vládních institucí zachycené na účtech se
získávají ze dvou zdrojů: z částek doložených výměry a přiznáními nebo z pokladních příjmů.
(a) Jestliže se použijí výměry a přiznání, příslušné částky se upraví koeficientem vyjadřujícím
podíl vyměřených a přiznaných částek, které se nikdy nevyberou. Možným alternativním
řešením je zaznamenat kapitálový transfer do příslušných sektorů ve výši, která se rovná
provedené úpravě. Tyto koeficienty se odhadnou na základě minulých zkušeností a
současných očekávání týkajících se vyměřených a přiznaných, ale nikdy nevybraných
částek. Stanoví se jednotlivě pro různé typy sociálních příspěvků.
(b) Jestliže se použijí pokladní příjmy, provede se časové rozlišení, při kterém se příslušná
částka přiřadí do období, ve kterém se uskutečnila činnost vedoucí ke vzniku povinnosti
zaplatit sociální příspěvky (nebo ve kterém tato povinnost vznikla). Tato úprava může být
založena na průměrném časovém rozdílu mezi danou činností (nebo vznikem závazku) a
pokladním příjmem.
Jsou-li sociální příspěvky placené sektoru vládních institucí sráženy přímo ze mzdy
zaměstnavatelem, zahrnují se do mezd a platů bez ohledu na to, zda je zaměstnavatel
vládním institucím odvedl. Následně se zaznamená, že sektor domácností tyto příspěvky
platí sektoru vládních institucí v plné výši. Částky ve skutečnosti nezaplacené se vyrovnají
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 145
formou kapitálového transferu od vládních institucí sektorům zaměstnavatelů v rámci
položky D.995.
4.96 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů se zachycují jako:
(a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů domácností;
(b) užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě nerezidentských
domácností);
(c) zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů rezidentských pojišťovatelů nebo
zaměstnavatelů;
(d) zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě
nerezidentských pojišťovatelů nebo zaměstnavatelů).
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.612)
4.97 Definice: Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.612) představují protipoložku
sociálních dávek (snížených o případné sociální příspěvky zaměstnanců), které platí přímo
zaměstnavatelé (tj. které nemají spojitost se skutečnými příspěvky zaměstnavatelů) svým
zaměstnancům nebo bývalým zaměstnancům a jiným oprávněným osobám.
Odpovídají toku D.122, popsanému v části věnované náhradám zaměstnancům. Při stanovení
jejich hodnoty je třeba vycházet z pojistněmatematických úvah nebo z přiměřeného procenta mezd
a platů vyplácených současným zaměstnancům nebo tuto hodnotu stanovit jako rovnou
nefondovým dávkám jiným než penzijním, které podnik vyplácí ve stejném účetním období.
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.612) se dělí na dvě kategorie:
(a) imputované penzijní příspěvky zaměstnavatelů (D.6121). Odpovídají toku D.1221;
(b) imputované příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní (D.6122). Odpovídají toku D.1222.
4.98 Doba zachycení: imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů, které představují protipoložku
povinných přímých sociálních dávek, se zaznamenávají v období, ve kterém se provádí příslušná
práce. Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů, které představují protipoložku dobrovolných
přímých sociálních dávek, se zaznamenávají v době, kdy se tyto dávky poskytují.
4.99 Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů se zachycují jako:
a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů domácností a na účtu prvotních důchodů a
běžných transferů nerezidentů;
b) zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů sektorů, do kterých patří zaměstnavatelé nebo
rezidentští pojišťovatelé, a na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
146 2015
Skutečné sociální příspěvky domácností (D.613)
4.100 Definice: Skutečné sociální příspěvky domácností jsou sociální příspěvky, které sami za sebe platí
zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby bez výdělečné činnosti do programů
sociálního pojištění.
Skutečné sociální příspěvky domácností (D.613) se dělí na dvě kategorie:
(a) skutečné penzijní příspěvky domácností (D.6131);
(b) skutečné příspěvky domácností jiné než penzijní (D.6132).
Doba zachycení: skutečné sociální příspěvky domácností se zachycují na základě časového
rozlišení. V případě pracujících osob to znamená v době, kdy je provedena práce, která zakládá
povinnost platit příspěvky. U osob bez výdělečné činnosti to znamená v době, kdy se mají
příspěvky zaplatit.
V systému účtů se skutečné sociální příspěvky domácností zachycují:
(a) na straně užití účtu druhotného rozdělení důchodů domácností a účtu prvotních důchodů a
běžných transferů nerezidentů;
(b) na straně zdrojů účtu druhotného rozdělení důchodů sektorů, do kterých jsou zařazeni
zaměstnavatelé, a účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Doplňkové sociální příspěvky domácností (D.614)
4.101 Definice: Doplňkové sociální příspěvky domácností se skládají z důchodů z vlastnictví získaných
během účetního období z objemu penzijních a nepenzijních nároků.
Tato položka se dělí na dvě kategorie:
(a) doplňkové penzijní příspěvky domácností (D.6141);
(b) doplňkové příspěvky domácností jiné než penzijní (D.6142). Položka D.6142 odpovídá
doplňkovým příspěvkům domácností, které souvisejí se sociálními riziky a potřebami jinými
než penze, jako jsou nemoc, mateřství, pracovní úraz, zdravotní postižení, nadbytečnost atd.
Doplňkové sociální příspěvky domácností se na účtu rozdělení prvotních důchodů zahrnují do
důchodů z vlastnictví, které jsou závazkem správců penzijních fondů vůči domácnostem (do
důchodů z investic na základě penzijních nároků, D.442).
Protože v praxi tyto důchody zůstávají v držení správců penzijních fondů, na účtu druhotného
rozdělení důchodů se pojímají jako placené domácnostmi zpět penzijním fondům ve formě
doplňkových sociálních příspěvků domácností.
Doba zachycení: Doplňkové sociální příspěvky domácností se zaznamenávají v době, kdy vznikají.
Sociální dávky jiné než naturální sociální transfery (D.62)
4.102 Položka D.62 se skládá ze tří podpoložek:
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 147
peněžité dávky sociálního zabezpečení (D.621);
ostatní dávky sociálního pojištění (D.622);
peněžité dávky sociální pomoci (D.623).
Peněžité dávky sociálního zabezpečení (D.621)
4.103 Definice: Peněžité dávky sociálního zabezpečení jsou dávky sociálního pojištění, které
domácnostem vyplácejí v penězích fondy sociálního zabezpečení. Nepatří sem refundace, které se
pojímají jako naturální sociální transfery (D.632).
Tyto dávky se poskytují v rámci programů sociálního zabezpečení.
Lze je rozdělit na:
– peněžité penzijní dávky sociálního zabezpečení (D.6211);
– peněžité dávky sociálního zabezpečení jiné než penzijní (D.6212).
Ostatní dávky sociálního pojištění (D.622)
4.104 Definice: Ostatní dávky sociálního pojištění odpovídají dávkám, které mají platit zaměstnavatelé v
rámci ostatních programů zaměstnaneckého sociálního pojištění. Ostatní dávky zaměstnaneckého
sociálního pojištění jsou sociální dávky (peněžní nebo naturální) vyplácené programy sociálního
pojištění, které nespadají do sociálního zabezpečení, přispěvatelům těchto programů, jimi
vyživovaným osobám nebo jejich pozůstalým.
Obvykle zahrnují:
(a) vyplácení mezd v obvyklé nebo snížené výši v období nepřítomnosti v práci, která je
důsledkem nemoci, úrazu, mateřství apod.;
(b) vyplácení rodinných přídavků, příspěvků na vzdělávání nebo jiných příspěvků pro rodinné
příslušníky;
(c) vyplácení starobních nebo pozůstalostních penzí bývalým zaměstnancům nebo jejich
pozůstalým a vyplácení odstupného pracovníkům nebo jejich pozůstalým v případě
nadbytečnosti, pracovní neschopnosti, smrtelného úrazu atd. (pokud souvisí s kolektivními
smlouvami);
(d) všeobecné zdravotnické služby, které nesouvisejí s prací zaměstnance;
e) zotavovny a domovy důchodců.
(Ostatní dávky sociálního pojištění (D.622) lze rozdělit na:
– ostatní penzijní dávky sociálního pojištění (D.6221);
– ostatní dávky sociálního pojištění jiné než penzijní (D.6222).
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
148 2015
Výpomocné peněžité sociální dávky (D.623)
4.105 Definice: Výpomocné peněžité sociální dávky (s) jsou běžné transfery, které jsou vypláceny
domácnostem jednotkami vládních institucí nebo NISD na uspokojení stejných potřeb jako v
případě dávek sociálního pojištění, které však nejsou prováděny v rámci programu sociálního
pojištění, kde se vyžaduje účast obvykle placením sociálních příspěvků.
Všechny dávky vyplácené fondy sociálního zabezpečení jsou proto vyloučeny. Dávky sociální
pomoci se mohou vyplácet v těchto případech:
(a) neexistuje žádný program sociálního pojištění, který by se týkal dané situace;
(b) přestože takový program nebo programy sociálního pojištění mohou existovat, příslušné
domácnosti nejsou jeho účastníky a nemají nárok na dávky sociálního pojištění;
(c) má se za to, že dávky sociálního pojištění dostatečně neuspokojují dané potřeby; dávky
sociální pomoci se vyplácejí jako doplněk;
(d) v rámci všeobecné sociální politiky.
Takovéto dávky nezahrnují běžné transfery placené v reakci na události nebo okolnosti, na které
se programy sociálního pojištění obvykle nevztahují (tj. transfery prováděné v reakci na
přírodní katastrofy, které se zaznamenávají jako ostatní běžné transfery nebo ostatní
kapitálové transfery).
4.106 Doba zachycení sociálních dávek jiných než naturální sociální transfery (D.62):
(a) peněžní – zaznamenají se v době, ve které jsou stanoveny nároky na dávky;
(b) naturální – zaznamenají se v době, ve které jsou poskytnuty služby nebo ve které dojde ke
změně vlastnictví výrobků poskytovaných netržními výrobci přímo domácnostem.
4.107 Sociální dávky jiné než naturální sociální transfery (D.62) se zaznamenávají jako:
(a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů sektorů, které tyto dávky poskytují;
(b) užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě dávek
poskytovaných nerezidenty);
(c) zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů domácností;
(d) zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě dávek
poskytovaných nerezidentským domácnostem).
Naturální sociální transfery (D.63)
4.108 Definice: Naturální sociální transfery (D.63) zahrnují individuální výrobky a služby, které jednotky
vládních institucí a NISD poskytují jednotlivým domácnostem zdarma nebo za ekonomicky
nevýznamné ceny, bez ohledu na to, zda jsou nakoupeny na trhu nebo vyrobeny jako netržní
produkce jednotkami vládních institucí nebo NISD. Jsou financovány z daní, ostatních důchodů
vládních institucí nebo příspěvků na sociální zabezpečení a v případě NISD z darů a důchodů z
vlastnictví.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 149
Služby poskytované domácnostem zdarma nebo za ekonomicky nevýznamné ceny se označují
jako individuální služby z důvodu jejich odlišení od kolektivních služeb poskytovaných společnosti
jako celku nebo velkým částem společnosti, jako je obrana nebo pouliční osvětlení. Individuální
služby se skládají především ze vzdělávacích a zdravotnických služeb, ačkoli jsou často
poskytovány i jiné druhy služeb, například v oblasti bydlení, kultury a rekreace.
4.109 Naturální sociální transfery (D.63) se dále dělí takto:
Naturální sociální transfery – netržní produkce vládních institucí a NISD (D.631)
Definice: Naturální sociální transfery – netržní produkcí vládních institucí a NISD (D.631) jsou
jednotlivé výrobky a služby, kterou poskytují netržní výrobci přímo příjemcům těchto transferů.
Veškeré platby prováděné samotnými domácnostmi je třeba odečíst.
Naturální sociální transfery – tržní produkce nakoupená vládními institucemi a NISD
(D.632)
Definice: Naturální sociální transfery – tržní produkce nakoupená vládními institucemi a NISD
(D.632) jsou jednotlivé výrobky a služby:
(a) ve formě refundace schválených výdajů domácností za určité druhy výrobků a služeb,
hrazené z fondů sociálního zabezpečení, nebo
(b) poskytované přímo oprávněným osobám tržními výrobci, od nichž vládní instituce příslušné
výrobky a služby nakupují.
Veškeré platby prováděné samotnými domácnostmi je třeba odečíst.
Jestliže domácnost nakoupí výrobek nebo službu, které jsou jí následně zčásti nebo zcela
uhrazeny z fondu sociálního zabezpečení, lze na to pohlížet tak, že daná domácnost jedná jakoby
v zastoupení tohoto fondu sociálního zabezpečení. Domácnost v podstatě poskytne fondu
sociálního zabezpečení krátkodobý úvěr, který je likvidován, jakmile domácnost dostane úhradu.
Částka uhrazeného výdaje se zaznamená tak, jako by šlo o přímý výdaj fondu sociálního
zabezpečení vynaložený v době, kdy domácnost provádí nákup, zatímco u domácnosti se jako
výdaj zaznamená pouze případný rozdíl mezi zaplacenou kupní cenou a refundovanou částkou.
Částka refundovaného výdaje se proto nepovažuje za běžný peněžní transfer z fondů sociálního
zabezpečení domácnostem.
4.110 Příkladem naturálních sociálních transferů (D.63) je lékařské nebo zubní ošetření, chirurgický
zákrok, pobyt v nemocnici, brýle nebo kontaktní čočky, zdravotnické prostředky nebo vybavení a
podobné výrobky nebo služby pro řešení sociálních rizik nebo potřeb.
Dalšími příklady, na které se nevztahují programy sociálního pojištění, jsou sociální bydlení,
příspěvky na bydlení, předškolní zařízení, odborná příprava, slevy z ceny dopravy (pokud mají
sociální účel) a podobné výrobky a služby související se sociálními riziky nebo potřebami. Pokud
vládní instituce mimo rámec sociálních rizik a potřeb poskytují jednotlivým domácnostem výrobky a
služby, například rekreační, kulturní nebo sportovní služby, zdarma nebo za ekonomicky
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
150 2015
nevýznamné ceny, považují se tyto výrobky a služby za naturální sociální transfery – netržní
produkci vládních institucí a NISD (D.631).
4.111 Doba zachycení: naturální sociální transfery (D.63) se zaznamenají v době, ve které jsou
poskytnuty služby nebo ve které dojde ke změně vlastnictví výrobků poskytovaných výrobci přímo
domácnostem.
Naturální sociální transfery (D.63) se zachycují:
(a) na straně užití účtu přerozdělení naturálních důchodů sektorů, které poskytují dávky;
(b) na straně zdrojů účtu přerozdělení naturálních důchodů domácností.
Spotřeba poskytovaných výrobků a služeb se zaznamená na účtu užití upraveného disponibilního
důchodu.
Naturální sociální transfery s nerezidenty neexistují (odpovídající transakce se zachycují jako
sociální dávky jiné než naturální sociální transfery, tj. v položce D.62).
Ostatní běžné transfery (D.7)
Čisté pojistné na neživotní pojištění (D.71)
4.112 Definice: Čisté pojistné na neživotní pojištění (D.71) je pojistné placené institucionálními
jednotkami na základě uzavřených pojistek. Pojistné smlouvy uzavřené jednotlivými domácnostmi
jsou uzavřeny z jejich vlastní iniciativy a v jejich vlastní prospěch, nezávisle na jejich
zaměstnavatelích nebo na vládních institucích a mimo rámec jakéhokoli programu sociálního
pojištění. Čisté pojistné na neživotní pojištění zahrnuje jak skutečné pojistné placené pojistníky na
pojištění během účetního období (zasloužené pojistné), tak doplňkové pojistné placené z důchodů
z vlastnictví přisouzených pojistníkům, po odečtení poplatků za služby pojišťovacích podniků
organizujících pojištění.
Čisté pojistné na neživotní pojištění jsou částky, které jsou k dispozici na pojistné krytí různých
událostí nebo nehod vedoucích ke škodám na výrobcích nebo majetku nebo ke škodám na zdraví
osob vlivem přírodních příčin nebo lidského faktoru, například požárů, povodní, havárií, kolizí,
krádeží, násilných činů, úrazů, nemocí atd., nebo na krytí finančních ztrát vyplývajících z událostí
jako nemoc, nezaměstnanost, úraz atd.
Čisté pojistné na neživotní pojištění se dělí na dvě kategorie:
(a) čisté pojistné na neživotní přímé pojištění (D.711);
(b) čisté zajistné na neživotní pojištění (D.712).
4.113 Doba zachycení: čisté pojistné na neživotní pojištění se zaznamenává v době, kdy se stane
zaslouženým pojistným.
Pojistným, ze kterého se odečítají poplatky za služby, je ta část celkového pojistného zaplaceného
v běžném období nebo v předchozích obdobích, která kryje rizika existující v běžném období.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 151
Zasloužené pojistné v běžném období je třeba odlišit od pojistného splatného během běžného
období, které má pravděpodobně krýt rizika v budoucích obdobích i v běžném období.
Čisté pojistné na neživotní pojištění se zachycuje jako:
(a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů rezidentských pojistníků;
(b) užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě nerezidentských
pojistníků);
(c) zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů rezidentských pojišťovacích podniků;
(d) zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě
nerezidentských pojišťovacích podniků).
Náhrady z neživotního pojištění (D.72)
4.114 Definice: Náhrady z neživotního pojištění (D.72) jsou splatné náhrady podle smluv o neživotním
pojištění, tj. částky, které jsou pojišťovací podniky povinny vyplatit jako náhradu za škody na zdraví
osob nebo na majetku (včetně fixního kapitálu).
Tato položka se dělí na dvě kategorie:
(a) náhrady z neživotního přímého pojištění (D.721);
(b) náhrady z neživotního zajištění (D.722).
4.115 Náhrady z neživotního pojištění nezahrnují platby, které tvoří sociální dávky.
Vypořádání nároku z neživotního pojištění se považuje za transfer osobě, které nárok vznikl. Tyto
platby se pokládají za běžné transfery, i když se může jednat o vysoké částky vyplývající
z náhodného zničení fixního aktiva nebo vážného úrazu fyzické osoby.
Mimořádně vysoké náhrady, např. v důsledku katastrofy, se mohou pojímat jako kapitálové
transfery, a nikoli jako běžné transfery (viz odstavec 4.165 písm. (k)).
Částky přijímané osobami, kterým vznikl nárok, obvykle nejsou vázány na žádný zvláštní účel
a výrobky nebo aktiva, které byly poškozeny nebo zničeny, nemusí být nutně opraveny nebo
nahrazeny.
Nároky na náhrady vznikají také v důsledku škod na majetku nebo na zdraví osob, které pojistníci
způsobili třetím stranám. V těchto případech se oprávněné nároky zaznamenávají, jako by byly ze
strany pojišťovacího podniku splatné přímo poškozené straně, a nikoli nepřímo prostřednictvím
pojistníka.
4.116 Čisté zajistné a zajistné náhrady se vypočítají přesně stejným způsobem jako pojistné na neživotní
pojištění a náhrady z neživotního pojištění. Jelikož je zajišťovací činnost soustředěna v několika
málo zemích, je většina smluv o zajištění uzavřena s nerezidentskými jednotkami.
Některé, zejména jednotky vládních institucí mohou poskytovat záruku proti selhání dlužníka za
podmínek, které mají stejný charakter jako neživotní pojištění. Je tomu tak tehdy, když je vydáno
mnoho záruk stejného druhu a je možné provést věrohodný odhad celkové úrovně úvěrových
selhání. V tomto případě se zaplacené poplatky (a z nich získaný důchod z vlastnictví) pojímají
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
152 2015
stejně jako pojistné na neživotní pojištění a plnění z uplatněných standardizovaných záruk za
půjčky se pojímá stejně jako u náhrad z neživotního pojištění.
4.117 Doba zachycení: náhrady z neživotního pojištění se zaznamenávají v době, kdy došlo k nehodě
nebo jiné události, na které se pojištění vztahovalo.
Zachycují se jako:
(a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů rezidentských pojišťovacích podniků;
(b) užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě nerezidentských
pojišťovacích podniků);
(c) zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů sektorů, které jsou příjemci náhrad;
(d) zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě
nerezidentských příjemců náhrad).
Běžné transfery v rámci sektoru vládních institucí (D.73)
4.118 Definice: Běžné transfery v rámci sektoru vládních institucí (D.73) zahrnují transfery mezi různými
subsektory vládních institucí (ústředními vládními institucemi, státními vládními institucemi,
místními vládními institucemi a fondy sociálního zabezpečení) s výjimkou daní, dotací, investičních
dotací a ostatních kapitálových transferů.
Běžné transfery v rámci sektoru vládních institucí (D.73) nezahrnují transakce prováděné jménem
jiných jednotek; ty se na účtech zaznamenávají pouze jednou, a to v rámci zdrojů přijímající
jednotky, v jejíž prospěch byla transakce provedena (viz odstavec 1.78). Tato situace nastává
zejména tehdy, když vládní orgán (např. vládní ústřední orgán) vybírá daně, které se zcela nebo
zčásti automaticky převádějí jinému vládnímu orgánu (např. místnímu úřadu). V tomto případě se
daňové příjmy určené pro jiný vládní orgán neuvedou jako běžný transfer uvnitř sektoru vládních
institucí, nýbrž tak, jako by je vybíral přímo tento jiný orgán. Toto řešení se uplatňuje zvláště u daní
určených pro jiný vládní orgán, které mají podobu doplňkových sazeb připočtených k sazbám daní
vybíraných ústředními vládními institucemi. Zpoždění převodu daní od první vládní jednotky ke
druhé vede k zápisu na finančním účtu v položce „jiné pohledávky/závazky“.
Transfery daňových příjmů, které jsou součástí souhrnného transferu od ústředních vládních
institucí k jinému vládnímu orgánu, se zahrnují do běžných transferů uvnitř sektoru vládních
institucí. Tyto transfery neodpovídají žádné konkrétní kategorii daní a neuskutečňují se
automaticky, nýbrž především prostřednictvím určitých fondů (fondů regionálních a místních úřadů)
v souladu se systémem rozdělování daní, který stanovily ústřední vládní instituce.
4.119 Doba zachycení: běžné transfery uvnitř sektoru vládních institucí se zachycují v době, ve které se
podle platných předpisů mají uskutečnit.
4.120 Běžné transfery uvnitř sektoru vládních institucí se zachycují jako užití a zdroje na účtu druhotného
rozdělení důchodů subsektorů vládních institucí. Běžné transfery uvnitř sektoru vládních institucí
jsou vnitřní toky v sektoru vládních institucí, které se neobjevují na konsolidovaném účtu za tento
sektor jako celek.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 153
Běžná mezinárodní spolupráce (D.74)
4.121 Definice: Běžná mezinárodní spolupráce (D.74) zahrnuje veškeré peněžní a naturální transfery
mezi vládními institucemi a jinými vládními institucemi nebo mezinárodními organizacemi
v zahraničí, s výjimkou investičních dotací a ostatních kapitálových transferů.
4.122 Položka D.74 zahrnuje:
(a) příspěvky vládních institucí mezinárodním organizacím (s výjimkou daní, které členské vlády
platí nadnárodním organizacím);
(b) běžné transfery, které vládní instituce přijímají od institucí nebo organizací uvedených
v písmenu (a). Běžné transfery, které orgány Evropské unie uskutečňují přímo rezidentským
tržním výrobcům, se zaznamenávají jako dotace placené nerezidenty;
(c) běžné transfery mezi vládními institucemi, buď peněžní (např. platby určené na financování
rozpočtových schodků cizích zemí nebo zámořských území), nebo naturální
(např. protipoložka potravinových darů, vojenského vybavení, mimořádné pomoci po
přírodních katastrofách ve formě potravin, ošacení, léků atd.);
(d) mzdy a platy placené vládními institucemi, orgánem Evropské unie nebo mezinárodní
organizací poradcům nebo odborníkům za technickou pomoc, kteří byli k dispozici
rozvojovým zemím.
Běžná mezinárodní spolupráce zahrnuje transfery mezi vládními institucemi a mezinárodními
organizacemi, které se nacházejí v dané zemi, protože mezinárodní organizace se nepovažují za
rezidentské institucionální jednotky zemí, ve kterých se nacházejí.
4.123 Doba zachycení: v případě povinných transferů doba, ve které se mají transfery podle platných
předpisů provést, a v případě dobrovolných transferů doba, ve které se transfery provádějí.
4.124 Běžná mezinárodní spolupráce se zachycuje jako:
(a) užití a zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů sektoru vládních institucí;
(b) užití a zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Jiné běžné transfery (D.75)
Běžné transfery pro NISD (D.751)
4.125 Definice: Běžné transfery pro NISD zahrnují všechny dobrovolné příspěvky (jiné než dědictví),
členské příspěvky a finanční pomoc, které NISD přijímají od domácností (včetně nerezidentských
domácností) a v menší míře od jiných jednotek.
4.126 Běžné transfery pro NISD zahrnují:
(a) pravidelné členské příspěvky placené domácnostmi odborům a politickým, sportovním,
kulturním, náboženským a podobným organizacím zařazeným do sektoru NISD;
(b) dobrovolné příspěvky (jiné než dědictví) od domácností, korporací a nerezidentů pro NISD,
včetně naturálních transferů ve formě potravinových darů, ošacení, přikrývek, léků atd.
dobročinným organizacím, k rozdělení rezidentským nebo nerezidentským domácnostem.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
154 2015
Tento přístup se uplatňuje u spotřebního zboží, protože transfery velkých darů (cenností
pojímaných jako nefinanční aktiva) se zachycují v rámci ostatních kapitálových transferů
(D.99) (viz odstavec 4.165 písm. (e)).
Dary nepotřebných nebo upotřebených předmětů z domácností se jako transfery
nezaznamenávají;
(c) výpomoc a dotace od vládních institucí jiné než transfery prováděné za konkrétním účelem
financování kapitálových výdajů, neboť ty se uvádějí v rámci investičních dotací.
Běžné transfery pro NISD nezahrnují platby členských příspěvků nebo předplatného tržním
neziskovým institucím sloužícím podnikům, jako jsou obchodní komory nebo oborová sdružení; ty
se pojímají jako platby za poskytnuté služby.
4.127 Doba zachycení: běžné transfery pro NISD se zaznamenávají v době, kdy se provádějí.
4.128 Běžné transfery pro NISD se zachycují jako:
(a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů přispívajících sektorů;
(b) užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů;
(c) zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů sektoru NISD.
Běžné transfery mezi domácnostmi (D.752)
4.129 Definice: Běžné transfery mezi domácnostmi (D.752) se skládají ze všech běžných peněžních
nebo naturálních transferů poskytnutých rezidentskými domácnostmi jiným rezidentským nebo
nerezidentským domácnostem nebo přijatých rezidentskými domácnostmi od těchto jiných
domácností. Zahrnují zvláště remitence od vystěhovalců nebo pracovníků trvale usídlených
v zahraničí (nebo pracujících v zahraničí po dobu alespoň jednoho roku) poukazované jejich
rodinným příslušníkům, kteří žijí v zemi jejich původu, nebo remitence poukazované rodiči dětem
žijícím na jiném místě.
4.130 Doba zachycení běžných transferů mezi domácnostmi: zaznamenávají se v době, kdy se transfery
uskuteční.
4.131 Běžné transfery mezi domácnostmi se zachycují jako:
(a) užití a zdroje na účtu druhotného rozdělení důchodů domácností;
(b) užití a zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Ostatní různé běžné transfery (D.759)
Pokuty a penále
4.132 Definice: Pokuty a penále, které institucionálním jednotkám uložily soudy nebo kvazisoudní orgány,
se považují za ostatní různé běžné transfery.
4.133 Ostatní různé běžné transfery (D.759) nezahrnují:
(a) pokuty a penále uložené daňovými orgány za vyhýbání se nebo opožděné splnění daňové
povinnosti, které nelze odlišit od samotných daní a které jsou nadále klasifikovány jako daně;
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 155
(b) platby poplatků za získání licencí a povolení, protože tyto platby jsou buď daněmi, nebo
platbami za služby poskytnuté jednotkami vládních institucí.
4.134 Doba zachycení: pokuty a penále se zachycují v době, ve které vznikne povinnost je zaplatit.
Loterie a sázkové hry
4.135 Definice: Částky zaplacené za losy nebo vsazené se skládají ze dvou složek: z platby za službu
jednotce, která loterii nebo sázkovou hru organizuje, a ze zbývající části, která se jako běžný
transfer vyplácí výhercům.
Platba za službu může být značná a může zahrnovat daně z výroby při poskytování sázkových
služeb. Uvedené transfery se v systému považují za transfery, které se uskutečňují přímo mezi
účastníky loterií nebo sázkových her, tj. mezi domácnostmi. Pokud jsou účastníky nerezidentské
domácnosti, mohou se uskutečnit značné čisté transfery mezi sektorem domácností a nerezidenty.
Doba zachycení: ostatní běžné transfery se zaznamenají v době, kdy se provádějí.
Platby odškodného
4.136 Definice: Platby odškodného se skládají z běžných transferů, které platí institucionální jednotky
jiným institucionálním jednotkám jako odškodnění za škody na zdraví osob nebo na majetku,
s výjimkou náhrad z neživotního pojištění. Platby odškodného jsou povinné platby z rozhodnutí
soudu nebo dobrovolné platby na základě mimosoudní dohody. Tato položka zahrnuje dobrovolné
platby prováděné jednotkami vládních institucí nebo NISD jako odškodnění za škody na zdraví
nebo majetku způsobené přírodními katastrofami jiné než ty, které se klasifikují jako kapitálové
transfery.
4.137 Doba zachycení: platby odškodného se zaznamenávají v době, ve které se uskutečňují,
(u dobrovolných plateb) nebo v době, ve které jsou splatné (u povinných plateb).
4.138 Další formy ostatních různých běžných transferů:
(a) běžné transfery od NISD vládním institucím, které nejsou daněmi;
(b) platby vládních institucí veřejným podnikům klasifikovaným jako nefinanční podniky
(korporace a kvazikorporace) určené k pokrytí mimořádných nákladů na penze;
(c) cestovní stipendia a odměny pro rezidentské nebo nerezidentské domácnosti vyplacené
vládními institucemi nebo NISD;
(d) platby prémií (bonusů) za úspory, které vládní instituce v určitých intervalech přiznávají
domácnostem jako odměnu za spoření během daného období;
(e) platby domácností za výdaje, které za ně vynaložily organizace sociální péče;
(f) běžné transfery od NISD nerezidentům;
(g) sponzorování korporacemi, jestliže příslušné platby nelze považovat za nákup reklamy ani
jiných služeb (například transfery na dobročinnost nebo stipendia);
(h) běžné transfery od vládních institucí domácnostem jako spotřebitelům, jestliže nejsou
zachyceny jako sociální dávky;
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
156 2015
(i) souvztažný transfer od centrální banky měnovým finančním institucím (S.122 a S.125) na
pokrytí mezispotřeby té části produkce centrální banky, která není rozvržena přímo (viz
kapitola 14: FISIM).
4.139 Doba zachycení: transfery uvedené v odstavci 4.138 se zaznamenají v době, ve které se
uskutečňují, s výjimkou transferů od vládních institucí nebo vládním institucím, které se
zaznamenají v době, kdy jsou splatné.
Jiné běžné transfery se uvádějí jako:
(a) zdroje a užití na účtu druhotného rozdělení důchodů u všech sektorů;
(b) zdroje a užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Vlastní zdroje EU odvozené z DPH a HND (D.76)
4.140 Definice: Třetí vlastní zdroj EU odvozený z DPH a čtvrtý vlastní zdroj EU odvozený z HND (D.76)
jsou běžné transfery placené vládními institucemi každého členského státu orgánům Evropské
unie.
Třetí vlastní zdroj EU odvozený z DPH (D.761) a čtvrtý vlastní zdroj EU odvozený z HND (D.762)
jsou příspěvky do rozpočtu orgánů Unie. Výše příspěvku každého členského státu vychází
z úrovně jeho vyměřovacího základu pro DPH a jeho HND.
Položka D.76 zahrnuje také různé nedaňové příspěvky vládních institucí orgánům Evropské unie
(D.763).
Doba zachycení: třetí vlastní zdroj odvozený z DPH a čtvrtý vlastní zdroj odvozený z HND se
zaznamenávají v době, kdy jsou splatné.
Třetí vlastní zdroj odvozený z DPH a čtvrtý vlastní zdroj odvozený z HND se zachycují jako:
(a) užití na účtu druhotného rozdělení důchodů vládních institucí;
(b) zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů.
Úpravy o změny penzijních nároků (D.8)
4.141 Definice: Úpravy o změny penzijních nároků (D.8) představují úpravy, které jsou nezbytné proto,
aby se v úsporách domácností projevily změny penzijních nároků, které jsou výslovnými nároky
domácností. Změny penzijních nároků vyplývají z příspěvků a dávek, které se zachycují na účtu
druhotného rozdělení důchodů.
4.142 Domácnosti se v systému finančních účtů a v rozvahách považují za vlastníky penzijních nároků,
a proto je nutná opravná položka zajišťující, aby případný přebytek penzijních příspěvků nad
penzijními příjmy neovlivnil úspory domácností.
Aby se tento vliv neutralizoval, provede se tato potřebná úprava:
Celková hodnota skutečných a imputovaných sociálních příspěvků týkajících se penzí a placených
do penzijních programů, na které mají domácnosti výslovný nárok
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 157
plus celková hodnota doplňkových příspěvků placených z důchodů z vlastnictví
přisouzená příjemcům dávek z penzijních programů
minus hodnota souvisejících poplatků za služby
minus celková hodnota penzí, které penzijní programy vyplácejí jako dávky sociálního
pojištění
přičemž tato částka se na účtech užití důchodů připočítá k disponibilnímu důchodu nebo
upravenému disponibilnímu důchodu domácností před tím, než se dojde k úsporám.
Takto jsou úspory domácností stejné, jako kdyby penzijní příspěvky a penzijní příjmy nebyly
zaznamenávány jako běžné transfery na účtu druhotného rozdělení důchodů. Tato opravná
položka je nezbytná, aby se úspory domácností dostaly do souladu se změnou jejich penzijních
nároků, které se v systému zaznamenávají na finančním účtu. Opačné úpravy je ovšem třeba
provést na účtech užití důchodů jednotek odpovědných za vyplácení penzí.
4.143 Doba zachycení: úprava se zaznamená v souladu s časovým rozvrhem toků, ze kterých se skládá.
4.144 Úpravy o změny penzijních nároků se zachycují jako:
(a) užití na účtech užití důchodů sektorů, do nichž jsou zařazeny jednotky odpovědné za
vyplácení penzí;
(b) užití na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě nerezidentských
institucí);
(c) zdroje na účtech užití důchodů sektoru domácností;
(d) zdroje na účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (v případě
nerezidentských domácností).
Kapitálové transfery (D.9)
4.145 Definice: Kapitálové transfery vyžadují, aby šlo o pořízení nebo úbytek aktiva nebo aktiv alespoň
u jednoho z účastníků příslušné transakce. Výsledkem těchto transferů, bez ohledu na to, zda jsou
peněžní nebo naturální, je stejně velká změna finančních nebo nefinančních aktiv, která se uvede
v rozvahách jednoho nebo obou účastníků transakce.
4.146 Naturální kapitálový transfer spočívá v převodu vlastnictví aktiva (jiného než zásob a peněz) nebo
zrušení závazku věřitelem, aniž se za to přijme jakákoli protihodnota.
Peněžní kapitálový transfer spočívá v převodu peněz, které první strana získala prodejem aktiva
nebo aktiv (jiných než zásob) nebo které druhá strana má podle očekávání použít nebo má
povinnost použít na pořízení aktiva či aktiv (jiných než zásob). Druhá strana, tj. příjemce transferu,
je povinna peníze použít k pořízení aktiva nebo aktiv a tato povinnost je podmínkou provedení
transferu.
Hodnota transferu nefinančního aktiva se ocení podle odhadnuté ceny, za kterou by toto aktivum,
ať nové nebo použité, mohlo být prodáno na trhu, plus veškeré náklady na dopravu, instalaci nebo
jiné náklady na převod vlastnictví vynakládané dárcem, avšak s vyloučením všech takovýchto
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
158 2015
nákladů, které vynakládá příjemce. Transfery finančních aktiv se oceňují stejně jako ostatní
pořízení nebo vyřazení finančních aktiv nebo závazků.
4.147 Kapitálové transfery zahrnují kapitálové daně (D.91), investiční dotace (D.92) a ostatní kapitálové
transfery (D.99).
Kapitálové daně (D.91)
4.148 Definice: Kapitálové daně (D.91) se skládají z daní vybíraných velice zřídka a v nepravidelných
intervalech z hodnoty aktiv nebo čistého jmění ve vlastnictví institucionálních jednotek nebo
z hodnoty aktiv převáděných mezi institucionálními jednotkami v důsledku dědictví, darů mezi
osobami nebo jiných transferů.
4.149 Kapitálové daně (D.91) zahrnují:
(a) daně z kapitálových transferů: dědické daně, daně z pozůstalosti a darovací daně z darů
mezi osobami, které se vybírají z kapitálu oprávněných osob. Daně z prodeje aktiv se do této
položky nezahrnují;
(b) dávky z majetku: příležitostné a výjimečné dávky z aktiv nebo čistého jmění, které
institucionální jednotky vlastní. Zahrnují se sem poplatky ze zhodnocení, což jsou daně
z přírůstku hodnoty zemědělské půdy způsobené plánovaným povolením k využití pozemku
pro komerční nebo bytové účely.
Daně z kapitálových zisků se nezaznamenávají jako kapitálové daně, nýbrž jako běžné daně
z důchodů, jmění a jiné.
4.150 Údaje o daních zachycovaných na účtech pocházejí ze dvou zdrojů: z částek doložených daňovými
výměry a přiznáními nebo z pokladních příjmů.
(a) Jestliže se použijí daňové výměry a přiznání, příslušné částky se upraví koeficientem
vyjadřujícím podíl vyměřených a přiznaných částek, které se nikdy nevyberou. Alternativním
řešením je zaznamenat kapitálový transfer do příslušných sektorů ve výši, která se rovná
provedené úpravě. Tyto koeficienty se odhadnou na základě minulých zkušeností
a současných očekávání týkajících se vyměřených a přiznaných, ale nikdy nevybraných
částek. Stanoví se jednotlivě pro různé typy daní.
(b) Jestliže se použijí pokladní příjmy, provede se takové časové rozlišení, při kterém se
příslušná částka přiřadí do období, ve kterém se uskutečnila činnost vedoucí ke vzniku
daňové povinnosti, nebo pokud to není známo, do období, kdy byla výše daně stanovena.
Tato úprava vychází z průměrného časového rozdílu mezi danou činností (nebo stanovením
částky daně) a pokladním příjmem z daně.
4.151 Kapitálové daně se zachycují jako:
(a) změny závazků a čistého jmění (–) na kapitálovém účtu sektorů, do kterých jsou zařazeni
plátci daně;
(b) změny závazků a čistého jmění (+) na kapitálovém účtu vládních institucí;
(c) změny závazků a čistého jmění na kapitálovém účtu nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 159
Investiční dotace (D.92)
4.152 Definice: Investiční dotace (D.92) se skládají z peněžních nebo naturálních kapitálových transferů,
které provádějí vládní instituce nebo nerezidenti jiným rezidentským nebo nerezidentským
institucionálním jednotkám za účelem plného nebo částečného financování nákladů na pořízení
fixních aktiv těmito jednotkami.
Investiční dotace poskytované nerezidenty zahrnují dotace placené přímo orgány Evropské unie
(např. transfery prováděné Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským
zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV).
4.153 Naturální investiční dotace zahrnují transfery dopravních prostředků, strojů a dalších zařízení od
vládních institucí jiným rezidentským nebo nerezidentským jednotkám a také přímé poskytování
budov nebo jiných staveb rezidentským či nerezidentským jednotkám.
4.154 Hodnota tvorby kapitálu, kterou vládní instituce provádějí ve prospěch ostatních sektorů
hospodářství, se zaznamenává jako investiční dotace vždy, když je příjemce identifikovatelný
a stává se vlastníkem daného kapitálu. V takovýchto případech se tvorba kapitálu zachytí v rámci
změn aktiv na kapitálovém účtu příjemce a je financována investiční dotací, která se zaznamená
v rámci změn závazků a čistého jmění na stejném účtu.
4.155 Investiční dotace (D.92) zahrnují jak jednorázové platby určené na financování tvorby kapitálu ve
stejném období, tak splátkové platby týkající se tvorby kapitálu, která se uskutečnila v dřívějším
období. Za investiční dotace se považují ty části ročních plateb vládních institucí podnikům, které
představují umořování dluhů podniků vzniklých za účelem realizace vládních investičních projektů.
4.156 Do investičních dotací se nezahrnují dotace na úrokové úlevy poskytované vládními institucemi.
Převzetí části úrokových nákladů veřejnými orgány je běžnou rozdělovací transakcí. Pokud ovšem
dotace slouží dvojímu účelu, tj. financuje se z ní jak umořování sjednaného dluhu, tak splácení
úroků z vypůjčeného kapitálu, a pokud tyto dvě složky nelze oddělit, pak se na účtech celá dotace
pojímá jako investiční dotace.
4.157 Investiční dotace nefinančním podnikům (korporacím a kvazikorporacím) zahrnují vedle dotací
soukromým podnikům také kapitálové dotace veřejným podnikům uznaným za institucionální
jednotky za předpokladu, že jednotce vládních institucí, která dotaci poskytuje, nezůstává
pohledávka za daným veřejným podnikem.
4.158 Investiční dotace do sektoru domácností zahrnují dotace na zařízení a modernizaci pro podnikání
jiné než je podnikání korporací či kvazikorporací a dotace pro domácnosti na výstavbu, nákup nebo
zlepšení obydlí.
4.159 Investiční dotace vládním institucím zahrnují platby (s výjimkou dotací na úrokové úlevy), které jsou
poskytovány subsektorům vládních institucí za účelem financování tvorby kapitálu. Investiční
dotace v rámci sektoru vládních institucí jsou vnitřní toky v sektoru vládních institucí, které se
neobjevují na konsolidovaném účtu za tento sektor jako celek. Investičními dotacemi v rámci
sektoru vládních institucí jsou například transfery od ústřední vládních institucí místním vládním
institucím prováděné konkrétně za účelem financování jejich tvorby hrubého fixního kapitálu.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
160 2015
Transfery prováděné pro různé neurčené účely se zaznamenávají jako běžné transfery uvnitř
sektoru vládních institucí, i když se použijí na pokrytí výdajů na tvorbu kapitálu.
4.160 Investiční dotace neziskovým institucím od vládních institucí a od nerezidentů se odlišují od
běžných transferů neziskovým institucím pomocí kritérií uvedených v odstavci 4.159.
4.161 Investiční dotace nerezidentům jsou pouze transfery, jejichž konkrétním cílem je financovat tvorbu
kapitálu nerezidentskými jednotkami. Zahrnují například jednostranné transfery určené na stavbu
mostů, silnic, továren, nemocnic nebo škol v rozvojových zemích nebo na stavbu budov pro
mezinárodní organizace. Mohou se skládat jak ze splátkových plateb prováděných po určité
období, tak z jednorázových plateb. Tato položka zahrnuje také dodávky výrobků, které mají
charakter fixního kapitálu, uskutečňované zdarma nebo za sníženou cenu.
4.162 Doba zachycení: peněžní investiční dotace se zachycují v době, kdy je platba splatná. Naturální
investiční dotace se zachycují v době, kdy dochází k převodu vlastnictví aktiva.
4.163 Investiční dotace se zachycují jako:
(a) změny závazků a čistého jmění (–) na kapitálovém účtu vládních institucí;
(b) změny závazků a čistého jmění (+) na kapitálovém účtu sektorů, které přijímají dotace;
(c) změny závazků a čistého jmění na kapitálovém účtu nerezidentů.
Ostatní kapitálové transfery (D.99)
4.164 Definice: Ostatní kapitálové transfery (D.99) zahrnují transfery jiné než investiční dotace
a kapitálové daně, které samy o sobě nepředstavují přerozdělení důchodů, nýbrž přerozdělení
úspor nebo jmění mezi různými sektory či subsektory hospodářství nebo vůči nerezidentům. Tyto
transfery, které mohou být peněžní nebo naturální (případy převzetí nebo zrušení dluhu),
odpovídají dobrovolným převodům jmění.
4.165 Ostatní kapitálové transfery (D.99) zahrnují tyto transakce:
(a) platby vládních institucí nebo nerezidentů vlastníkům investičního majetku zničeného nebo
poškozeného válečnými událostmi, jinými politickými událostmi nebo přírodními katastrofami
(povodněmi apod.);
(b) transfery od vládních institucí nefinančním korporacím i kvazikorporacím na úhradu ztrát
nahromaděných za několik účetních období, nebo mimořádných ztrát způsobených
příčinami, na které podnik nemá vliv (a to i v případě kapitálové injekce);
(c) transfery mezi subsektory sektoru vládních institucí určené na pokrytí neočekávaných výdajů
nebo nahromaděných schodků. Tyto transfery mezi subsektory sektoru vládních institucí
jsou toky uvnitř sektoru vládních institucí, které se neobjevují na konsolidovaném účtu za
tento sektor jako celek;
(d) neopakované (non-recurrent) platby prémií za úspory, které domácnostem vyplácejí vládní
instituce jako odměnu za spoření prováděné po dobu několika let;
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 161
(e) dědictví, velké dary mezi osobami a mezi jednotkami patřícími do různých sektorů, včetně
dědictví a velkých darů neziskovým organizacím. Dary pro neziskové instituce jsou například
dary vysokým školám na pokrytí nákladů na výstavbu nových kolejí, knihoven, laboratoří
apod.;
(f) souvztažná transakce ke zrušení dluhů (cancellation) na základě dohody mezi
institucionálními jednotkami patřícími do různých sektorů nebo subsektorů (například zrušení
dluhu, který měla vůči vládním institucím cizí země, nebo platby, kterými jsou plněny záruky
a neplatící dlužníci jsou zbaveni svých závazků) – s výjimkou zvláštního případu daní
a sociálních příspěvků placených sektoru vládních institucí (viz písmeno (j)). Takováto
zrušení na základě vzájemné dohody se pojímají jako kapitálový transfer od věřitele
dlužníkovi, který se rovná výši nesplaceného dluhu k okamžiku jeho zrušení. Obdobně se
k ostatním kapitálovým transferům řadí také souvztažná transakce k převzetí dluhu
a k dalším podobným transakcím (uplatnění záruk v rámci nestandardizovaných záručních
programů nebo změna splátkového kalendáře zahrnující umoření nebo převod části dluhu).
Nepatří sem však:
1) zrušení finančních pohledávek za kvazikorporací nebo převzetí závazků
kvazikorporace jejím vlastníkem. Tento případ se považuje za transakci s akciemi
a podílovými listy investičních fondů (F.5);
2) zrušení nebo převzetí (assumption) dluhu od veřejné korporace vládními institucemi
v případě, že tato korporace mizí ze systému jako institucionální jednotka. Tento
případ se zaznamená na účtu ostatních změn objemu aktiv (K.5);
3) zrušení nebo převzetí dluhu veřejné korporace vládními institucemi v rámci
probíhajícího procesu privatizace, která se má uskutečnit v krátké době. Tento případ
se považuje za transakci s akciemi a podílovými listy investičních fondů (F.5).
Odepsání dluhu (writing-off) není transakcí mezi institucionálními jednotkami, a proto se
nezachycuje na kapitálovém účtu ani na finančním účtu. Jestliže se věřitel rozhodne provést takový
odpis, zaznamená se to na účtech ostatních změn objemu aktiv u věřitele i u dlužníka. Rezervy na
nedobytné pohledávky se považují za vnitřní účetní zápisy výrobní institucionální jednotky, které se
nezachycují, s výjimkou očekávaných ztrát z ohrožených půjček, které se zaznamenávají
v rozvahách jako doplňkové (memo) položky. Jednostranné odmítnutí dluhu dlužníkem rovněž není
transakcí a nezaznamenává se;
(g) ta část realizovaných kapitálových zisků (nebo ztrát), která se přerozděluje do jiného
sektoru, například kapitálové zisky, které pojišťovny přerozdělují domácnostem. Avšak
souvztažné transakce k transferům výnosů z privatizace vládním institucím, které jsou
prováděny nepřímo (například prostřednictvím holdingové společnosti), se zaznamenávají
jako finanční transakce s akciemi a podílovými listy investičních fondů (F.5) a nemají vliv na
úroveň čistých půjček / čistých výpůjček sektoru vládních institucí;
(h) vysoké platby odškodnění za škody na majetku nebo na zdraví, na které se nevztahují
pojistné smlouvy (s výjimkou plateb od vládních institucí nebo od nerezidentů, které jsou
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
162 2015
popsány v písmeni (a)). Tyto platby se vyplácejí na základě soudního rozhodnutí nebo
mimosoudního vyrovnání. Jde například o platby odškodného za škody způsobené velkými
výbuchy, úniky ropy, vedlejšími účinky léků atd.;
(i) mimořádné platby do fondů sociálního pojištění prováděné zaměstnavateli (včetně vládních
institucí) nebo vládními institucemi (v rámci její sociální funkce), pokud jsou tyto platby
určeny ke zvýšení pojistných technických rezerv těchto fondů. Související úprava směřující
od fondů sociálního pojištění k domácnostem se rovněž zaznamená jako ostatní kapitálový
transfer (D.99);
(j) když se daně a sociální příspěvky placené sektoru vládních institucí zaznamenávají na
základě výměrů a přiznání, pak se jejich část, která pravděpodobně nebude vybrána, ve
stejném účetním období neutralizuje. To se provede tak, že se provede zápis v položce
D.995, tj. zaznamená se „ostatní kapitálový transfer“ (D.99) mezi vládními institucemi
a příslušnými sektory. Uvedený tok D.995 se dále člení podle kódů jednotlivých daní
a sociálních příspěvků, ke kterým se vztahuje;
(k) pojistná plnění v období po katastrofě: v době po katastrofě se celková hodnota pojistných
náhrad souvisejících s katastrofou, zjištěná z informací od odvětví pojišťovnictví, zaznamená
jako kapitálový transfer od pojišťovacích společností pojistníkům. Jestliže odvětví
pojišťovnictví nedokáže informace o náhradách souvisejících s katastrofou poskytnout,
objem těchto náhrad se odhadne jako rozdíl mezi skutečnými náhradami a upravenými
náhradami v období, kdy ke katastrofě došlo;
(l) aktiva vybudovaná určitým společenstvím, za jejichž údržbu následně přebírají odpovědnost
vládní instituce.
4.166 Doba zachycení se určuje takto:
(a) ostatní kapitálové transfery peněžní se zachycují v době, kdy je splatná platba;
(b) ostatní kapitálové transfery naturální se zachycují v době, kdy dochází k převodu vlastnictví
aktiva nebo ke zrušení závazku věřitelem.
4.167 Ostatní kapitálové transfery se uvádějí jako změny závazků a čistého jmění na kapitálovém účtu
sektorů a nerezidentů.
Zaměstnanecké opce na akcie
4.168 Zvláštní formou naturálního důchodu je praxe, kdy zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje opci
umožňující nákup akcií v určitém budoucím termínu za stanovenou cenu. Zaměstnanecká opce na
akcie (employee stock options – ESOs) se podobá finančnímu derivátu, přičemž zaměstnanec se
může rozhodnout opci neuplatnit – buď proto, že cena akcie je v daném okamžiku nižší než cena,
za kterou může uplatnit opci, nebo proto, že odešel ze zaměstnání u dotčeného zaměstnavatele,
a jeho opce tudíž propadla.
4.169 Zaměstnavatel obvykle své zaměstnance informuje o rozhodnutí poskytnout opci na akcie za
danou cenu (realizační cenu neboli cenu pro uplatnění) po určité době a za určitých podmínek
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
2015 163
(například že zaměstnanec je stále zaměstnán v daném podniku nebo že podnik dosáhne určité
výkonnosti). Dobu zachycení zaměstnanecké opce na akcie v národních účtech je nutné pečlivě
specifikovat. „Datem poskytnutí“ („grant day“) je den, kdy je opce poskytnuta zaměstnanci, „datem
oprávnění“ („vesting day“)je první den, kdy může být opce uplatněna, a „datem uplatnění“ je den,
kdy je skutečně uplatněna (nebo kdy končí její platnost).
4.170 Podle doporučení Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) k účetnictví stanoví podnik
reálnou hodnotu opcí k datu poskytnutí tak, že realizační cenu akcií k tomuto datu vynásobí
počtem opcí, o nichž předpokládá, že je k datu oprávnění bude možné uplatnit, a vydělí počtem let
v zaměstnání, které zaměstnanci podle předpokladů odslouží do data oprávnění.
4.171 Pokud není k dispozici ani zjistitelná tržní cena, ani odhad provedený korporací podle výše
uvedených doporučení, může být hodnota opcí v ESA odhadnuta pomocí cenového modelu opcí
na akcie. Tyto modely se snaží v hodnotě opce zachytit dva efekty. Prvním z nich je projekce
částky, o kterou bude tržní cena dotčených akcií k datu oprávnění převyšovat realizační cenu opce.
Druhý efekt počítá s předpokladem, že cena bude v době mezi datem oprávnění a datem uplatnění
dále růst.
4.172 Před uplatněním opce má ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem charakter finančního
derivátu a v souladu s tím se také uvádí na finančních účtech obou stran.
4.173 Odhad hodnoty zaměstnanecké opce na akcie se provádí k datu poskytnutí. Příslušnou částku je
nutné zahrnout do náhrad zaměstnancům a pokud možno rozložit do období mezi datem
poskytnutí a datem oprávnění. Jestliže to není možné, je hodnotu opce nutné zaznamenat k datu
oprávnění.
4.174 Náklady na správu zaměstnaneckých opcí na akcie nese zaměstnavatel a tyto náklady se stejně
jako u všech ostatních administrativních funkcí spojených s náhradami zaměstnancům pojímají
jako součást mezispotřeby.
4.175 Přestože se hodnota opce na akcie považuje za důchod, není se zaměstnaneckými opcemi na
akcie spojen žádný důchod z investic.
4.176 Na finančním účtu odpovídá pořízení zaměstnaneckých opcí na akcie domácnostmi příslušné části
náhrad zaměstnancům s odpovídajícím závazkem zaměstnavatele.
4.177 V zásadě se každá změna hodnoty mezi datem poskytnutí a datem oprávnění pojímá jako součást
náhrad zaměstnancům, kdežto každá změna hodnoty mezi datem oprávnění a datem uplatnění se
považuje nikoli za náhrady zaměstnancům, nýbrž za zisk nebo ztrátu z držby. V praxi je však
vysoce nepravděpodobné, že se budou odhady nákladů, které zaměstnanecké opce na akcie
představují pro zaměstnavatele, mezi datem poskytnutí a datem uplatnění revidovat. Z praktických
důvodů se proto celé zvýšení hodnoty mezi datem poskytnutí a datem uplatnění pokládá za zisk
nebo ztrátu z držby. Zvýšení ceny akcie nad realizační cenu představuje zisk z držby pro
zaměstnance a ztrátu z držby pro zaměstnavatele a naopak.
ESA2010 – Kapitola 4 – Rozdělovací transakce
164 2015
4.178 Když je zaměstnanecká opce na akcie uplatněna, příslušná položka zmizí z rozvahy a je
nahrazena hodnotou pořízených akcií. Tato změna klasifikace se uskuteční prostřednictvím
transakcí na finančním účtu, a nikoli prostřednictvím účtu ostatních změn objemu aktiv.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 165
Kapitola 5 FINANČNÍ TRANSAKCE
5.01 Definice: Finanční transakce (F) jsou transakce s finančními aktivy (AF) a závazky mezi
rezidentskými institucionálními jednotkami a mezi rezidentskými institucionálními jednotkami
a nerezidentskými institucionálními jednotkami.
5.02 Finanční transakce mezi institucionálními jednotkami je současné vytvoření nebo likvidace
finančního aktiva a protipoložky v závazcích nebo změna vlastnictví finančního aktiva či převzetí
závazku.
Obecné rysy finančních transakcí
Finanční aktiva, finanční pohledávky a závazky
5.03 Definice: Finanční aktiva jsou tvořena veškerými finančními pohledávkami, účastmi a ryzím zlatem,
které je součástí měnového zlata.
5.04 Finanční aktiva jsou zásobou hodnoty představující prospěch nebo vícenásobný prospěch pro
ekonomického vlastníka, vyplývající z držby nebo užívání daných aktiv po určitou dobu. Jsou
prostředkem převodu hodnot z jednoho účetního období do druhého. Prospěch se realizuje
vypořádáním ve formě plateb, obvykle prostřednictvím oběživa (AF.21) a převoditelných vkladů
(AF.22).
5.05 Definice: Finanční pohledávka je právo věřitele přijmout platbu nebo řadu plateb od dlužníka.
Finanční pohledávky jsou finanční aktiva, která mají protipoložky v odpovídajících závazcích.
Účasti a akcie nebo podílové listy investičních fondů (AF.5) se považují za finanční aktiva, k nimž
existují odpovídající závazky, i když pohledávka jejich držitele za příslušnou korporací není pevnou
částkou.
5.06 Definice: Závazky vznikají, je-li dlužník povinen provést platbu nebo řadu plateb ve prospěch
věřitele.
5.07 Ryzí zlato, které je součástí měnového zlata a měnové orgány je drží jako rezervní aktivum, se
pojímá jako finanční aktivum, přestože jeho držitel nemá pohledávky za jinými určenými
jednotkami. U ryzího zlata neexistuje odpovídající závazek.
Podmíněná aktiva a podmíněné závazky
5.08 Definice: Podmíněná aktiva a podmíněné závazky jsou dohody, podle nichž je jedna strana
povinna provést platbu nebo řadu plateb ve prospěch jiné jednotky pouze v případě, že jsou
splněny určité konkrétní podmínky.
Jelikož na jejich základě nevznikají nepodmíněné povinnosti, nejsou podmíněná aktiva
a podmíněné závazky považována za finanční aktiva a závazky.
5.09 K podmíněným aktivům a podmíněným závazkům patří:
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
166 2015
(a) jednorázové záruky za platby třetích stran, protože provedení platby se vyžaduje pouze
v případě selhání dlužníka;
(b) úvěrové přísliby, které poskytují záruku, že budou dány k dispozici finanční prostředky, ale
žádné finanční aktivum neexistuje, dokud nejsou finanční prostředky skutečně poskytnuty;
(c) akreditivy, které představují příslib provedení platby podmíněný předložením určitých
dokumentů stanovených ve smlouvě;
(d) úvěrové linky, což jsou přísliby poskytovat půjčky určitému zákazníkovi až do stanovené
výše;
(e) poskytnuté přísliby nakoupit dluhové cenné papíry (note issuance facilities), které poskytují
záruku, že potenciální dlužník bude moci prodat krátkodobé dluhové cenné papíry a že
banka vydávající příslib přijme veškeré dluhové cenné papíry, které se neprodají na trhu,
nebo poskytne rovnocenné zálohy, a
(f) penzijní nároky v rámci nefondových vládních dávkově definovaných penzijních programů
zaměstnavatele nebo v rámci penzijních fondů sociálního zabezpečení. Tyto penzijní nároky
se zaznamenávají v doplňkové tabulce nabytých penzijních nároků k danému datu
v systému sociálního pojištění, nikoli na hlavních účtech.
5.10 K podmíněným aktivům a podmíněným závazkům nepatří:
(a) rezervy pojistných, penzijních a standardizovaných záručních programů (AF.6);
(b) finanční deriváty (AF.7), u nichž mají samotná ujednání tržní hodnotu, protože jsou
obchodovatelná nebo s nimi lze vyrovnávat pozice na trhu.
5.11 Přestože se podmíněná aktiva a podmíněné závazky na účtech nezachycují, jsou důležité pro
politiku a analýzu, a informace o nich je třeba shromažďovat a vykazovat ve formě doplňujících
údajů. Ačkoli podmíněná aktiva a podmíněné závazky nemusí nakonec vést ke splatným platbám,
vysoký objem podmíněných položek může svědčit o nežádoucí úrovni rizika na straně jednotek,
které je nabízejí.
Rámeček 5.1: Pojetí záruk v systému
B5.1.1. Definice: Záruky jsou ujednání, při nichž se ručitel zaváže věřiteli, že pokud dlužník selže, ručitel
uhradí ztrátu, která by jinak věřiteli vznikla.
Za poskytnutí záruky se často platí poplatek.
B5.1.2. Rozlišují se tři různé druhy záruk. Týkají se ovšem jen záruk poskytovaných v případě finančních
aktiv. Pro záruky výrobců za výrobky a jiné formy záruk se nenavrhuje žádné zvláštní zacházení.
Jedná se o tyto tři druhy:
(a) Záruky poskytované prostřednictvím finančního derivátu, například swapu úvěrového
selhání. Tyto deriváty jsou založeny na riziku selhání podkladových finančních aktiv a nemají
vazbu na jednotlivé půjčky nebo dluhové cenné papíry.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 167
(b) Standardizované záruky jsou vydávány ve velkých počtech, obvykle na poměrně nízké
částky. K příkladům patří záruky za vývozní úvěry nebo záruky za studentské půjčky. I když
míra pravděpodobnosti, že jedna určitá standardizovaná záruka bude uplatněna, je nejistá,
skutečnost, že se vydává mnoho podobných záruk, znamená, že lze provést spolehlivý
odhad počtu uplatněných záruk. U standardizovaných záruk se má za to, že vytvářejí
finanční aktiva, a nikoli podmíněná aktiva.
(c) Jednorázové záruky, u nichž kvůli nedostatku srovnatelných případů není možné přesně
vypočítat riziko, které je s nimi spojené. Poskytnutí jednorázové záruky se pojímá jako
podmíněné aktivum nebo podmíněný závazek, a nezaznamenává se jako finanční aktivum
nebo závazek.
Kategorie finančních aktiv a závazků
5.12 Rozlišuje se osm kategorií finančních aktiv:
AF.1 měnové zlato a zvláštní práva čerpání;
AF.2 oběživo a vklady;
AF.3 dluhové cenné papíry;
AF.4 půjčky;
AF.5 účasti
AF.6 pojistné, penzijní a standardizované záruční programy;
AF.7 finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie;
AF.8 ostatní pohledávky/závazky.
5.13 Každé finanční aktivum má protipoložku v závazcích s výjimkou ryzího zlata jako součásti
měnového zlata, které je drženo měnovými orgány jako rezervní aktivum a klasifikuje se v kategorii
měnové zlato a zvláštní práva čerpání (F.1). S touto výjimkou se rozlišuje osm kategorií závazků,
které odpovídají kategoriím svých protipoložek ve finančních aktivech.
5.14 Klasifikace finančních transakcí odpovídá klasifikaci finančních aktiv a závazků. Rozlišuje se osm
kategorií finančních transakcí týkajících se:
F.1 měnového zlata a zvláštních práv čerpání;
F.2 oběživa a vkladů;
F.3 dluhových cenných papírů;
F.4 půjček;
F.5 účastí
F.6 pojistných, penzijních a standardizovaných záručních programů;
F.7 finančních derivátů a zaměstnaneckých opcí na akcie;
F.8 ostatních pohledáveki/závazků.
5.15 Vzhledem k symetrii finančních pohledávek a závazků se k označení obou aspektů finanční
transakce, tedy aktiva i závazku, používá výraz „nástroj“. Z jeho používání nevyplývá, že by se
zachycování finančních aktiv a závazků rozšiřovalo na podrozvahové položky, které se
v měnových a finančních statistikách někdy označují jako finanční nástroje.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
168 2015
Rozvahy, finanční účet a ostatní toky
5.16 Finanční aktiva v držení a zůstatky závazků k určitému okamžiku se zaznamenávají v rozvaze.
Finanční transakce mají za následek změny mezi počáteční a konečnou rozvahou. Změny mezi
počáteční a konečnou rozvahu jsou však způsobovány také ostatními toky, které nejsou
interakcemi mezi institucionálními jednotkami na základě vzájemné dohody. Ostatní toky týkající se
finančních aktiv a závazků se dělí na přecenění finančních aktiv a závazků a na změny objemu
finančních aktiv a závazků, které nevyplývají z finančních transakcí. Přecenění se zaznamenává
na účtu přecenění a změny objemu na účtu ostatních změn objemu aktiv.
5.17 Finanční účet je konečný účet v posloupnosti účtů, které zachycují transakce. Finanční účet nemá
vyrovnávací položku, která se převádí na jiný účet. Vyrovnávací položka finančního účtu, tj. čisté
pořízení finančních aktiv minus čistý vznik závazků, představuje čisté půjčky (+) nebo čisté
výpůjčky (-) (B.9 F).
5.18 Vyrovnávací položka finančního účtu je koncepčně totožná s vyrovnávací položkou kapitálového
účtu. V praxi mezi nimi obvykle existuje rozdíl, protože se vypočítávají na základě různých
statistických údajů.
Ocenění
5.19 Finanční transakce se zaznamenávají v hodnotách transakce, tj. v hodnotách vyjádřených
v národní měně, ve kterých se příslušná finanční aktiva nebo závazky vytvářejí, likvidují, směňují
nebo přebírají mezi institucionálními jednotkami na základě obchodních úvah.
5.20 Finanční transakce a jejich finanční nebo nefinanční souvztažné transakce se zaznamenávají ve
stejné hodnotě transakce. Existují tři možnosti:
(a) finanční transakce vede k platbě v národní měně: hodnota transakce je rovna směněné
částce;
(b) finanční transakce je transakce v cizí měně a souvztažná transakce není transakce
v národní měně: hodnota transakce je rovna částce v národní měně podle tržního kurzu
platného v době, kdy se uskutečňuje platba, a
(c) finanční transakce ani její souvztažná transakce nejsou transakcemi s hotovostí nebo jinými
prostředky pro placení: hodnotou transakce je běžná tržní hodnota dotčených finančních
aktiv nebo závazků.
5.21 Hodnota transakce se týká určité finanční transakce a její souvztažné transakce. Pojmově je
hodnotu transakce třeba odlišit od hodnoty založené na ceně kótované na trhu, správné tržní ceně
nebo jakékoli ceně, která má vyjadřovat obecnost cen u třídy podobných finančních aktiv nebo
závazků. Avšak v případech, kdy je souvztažnou transakcí k finanční transakci například transfer,
a finanční transakce se tedy může provádět z jiných než čistě obchodních důvodů, je hodnota
transakce určena běžnou tržní hodnotou příslušných finančních aktiv nebo závazků.
5.22 Hodnota transakce nezahrnuje platby za služby, poplatky, provize nebo podobné platby za služby
poskytované při provádění transakcí; ty se zaznamenávají jako platby za služby. Nezahrnuje ani
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 169
daně z finančních transakcí, které se považují za daně ze služeb v rámci daní z produktů. Týká-li
se finanční transakce nové emise závazků, rovná se hodnota transakce částce vzniklého závazku
mimo případný předem placený úrok. Obdobně v případě, že se závazek umoří, musí hodnota
transakce jak u věřitele, tak u dlužníka odpovídat snížení daného závazku.
Čisté a hrubé zaznamenávání
5.23 Definice: Čisté zaznamenávání finančních transakcí znamená, že se pořízení finančních aktiv
uvádí očištěné o úbytek finančních aktiv a přírůstek závazků se uvádí očištěný o splátky závazků.
Finanční transakce mohou být zachycovány v čistých hodnotách pro všechna finanční aktiva
s různými vlastnostmi a s různými dlužníky či věřiteli za předpokladu, že se nacházejí ve stejné
kategorii nebo subkategorii.
5.24 Definice: Hrubé zaznamenávání finančních transakcí znamená, že se pořízení a úbytek finančních
aktiv uvádějí odděleně, stejně tak jako přírůstek a splátky závazků.
Při hrubém zaznamenávání finančních transakcí je vykazována stejná částka čistých půjček
a čistých výpůjček, jako kdyby se finanční transakce zaznamenávaly v čistých hodnotách.
V případě podrobných analýz finančního trhu by se pro finanční transakce mělo používat hrubé
zaznamenávání.
Konsolidace
5.25 Definice: Konsolidací na finančním účtu se rozumí proces započítání transakcí s finančními aktivy
pro danou skupinu institucionálních jednotek proti souvztažným transakcím se závazky pro tutéž
skupinu institucionálních jednotek.
Konsolidaci je možné provést na úrovni celkového hospodářství, institucionálních sektorů
a subsektorů. Finanční účet nerezidentů je z definice konsolidovaný, protože se zaznamenávají
pouze transakce nerezidentských institucionálních jednotek s rezidentskými institucionálními
jednotkami.
5.26 Pro různé druhy analýz se hodí různé úrovně konsolidace. Například konsolidací finančního účtu
za celkové hospodářství se zvýrazní finanční transakce hospodářství s nerezidentskými
institucionálními jednotkami, protože při této konsolidaci se započtou všechny finanční transakce
mezi rezidentskými institucionálními jednotkami. Konsolidace za sektory umožňuje sledovat
celkové finanční transakce mezi sektory s čistými půjčkami a sektory s čistými výpůjčkami.
Konsolidace na úrovni subsektorů u finančních institucí dovoluje získat mnohem podrobnější
informace o finančním zprostředkování a umožňuje například identifikovat transakce měnových
finančních institucí s jinými finančními institucemi, jakož i s jinými rezidentskými sektory
a s nerezidentskými institucionálními jednotkami. Jinou oblastí, kde může být konsolidace na
úrovni subsektorů informačně přínosná, je sektor vládních institucí, protože při ní nejsou vyloučeny
transakce mezi subsektory vládních institucí na různých úrovních.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
170 2015
5.27 Účetní zápisy v ESA 2010 zpravidla nejsou konsolidované, neboť konsolidovaný finanční účet
vyžaduje informace o skupině institucionálních jednotek, které jsou protistranou. K tomu jsou
zapotřebí údaje o finančních transakcích podle dlužníků a věřitelů. Pro sestavení konsolidovaných
závazků vládních institucí je například nutné mezi držiteli závazků vládních institucí odlišit vládní
instituce od ostatních institucionálních jednotek.
Započtení
5.28 Definice: Započtení (netting) je konsolidace na úrovni jedné institucionální jednotky, při níž se
navzájem započtou účetní zápisy na obou stranách účtu pro stejnou transakční položku. S
výjimkou případů nedostatku zdrojových údajů je třeba se započtení vyhnout.
5.29 Lze rozlišit různé úrovně započtení, protože u stejné kategorie nebo subkategorie finančních aktiv
se transakce se závazky od transakcí s finančními aktivy odečítají.
5.30 Jestliže jedna složka institucionální jednotky zakoupí obligace vydané jinou složkou téže
institucionální jednotky, finanční účet dané jednotky tuto transakci nezaznamená jako pořízení
pohledávky jednou složkou za jinou složkou. Transakce se zaznamená jako umoření závazků,
nikoli jako pořízení konsolidujících aktiv. Takové finanční nástroje se považují za započtené.
Započtení je však třeba se vyhnout v případě, že je nutné daný finanční nástroj zachovat na straně
aktiv i na straně pasiv kvůli dodržení právních předpisů o vykazování.
5.31 Započtení může být nevyhnutelné u transakcí institucionální jednotky s finančními deriváty, kde
obvykle nejsou k dispozici samostatné údaje o transakcích s aktivy a se závazky. U takovýchto
transakcí je vhodné započtení provést, protože hodnota pozice ve finančních derivátech může
změnit znaménko, tj. aktivní pozice se může změnit na pasivní pozici, v závislosti na změně
hodnoty podkladového nástroje derivátové smlouvy ve vztahu k ceně v této smlouvě uvedené.
Účetní pravidla pro finanční transakce
5.32 Čtverné zápisy jsou účetní praxí, v jejímž rámci každou transakci zahrnující dvě institucionální
jednotky zaznamená každá jednotka dvakrát. Pokud například podniky směňují výrobky za peníze,
povede to k zápisům na účtu výroby i na finančním účtu u každé jednotky. Účetnictví se čtvernými
zápisy zajišťuje symetrii vykazování ze strany zúčastněných institucionálních jednotek, a tedy také
soulad v účtech.
5.33 Finanční transakce má vždy souvztažnou transakci. Touto souvztažnou transakcí může být jiná
finanční transakce nebo nefinanční transakce.
5.34 Jestliže transakce a její souvztažná transakce jsou obě finančními transakcemi, mění portfolio
finančních aktiv a závazků a mohou změnit úhrny finančních aktiv i závazků institucionálních
jednotek, ale nemění čisté půjčky / čisté výpůjčky ani čisté jmění.
5.35 Souvztažnou transakcí finanční transakce může být nefinanční transakce, například transakce
s produkty, rozdělovací transakce nebo transakce s nefinančními nevyráběnými aktivy. Jestliže
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 171
souvztažnou transakcí finanční transakce není finanční transakce, změní se čisté půjčky / čisté
výpůjčky institucionálních jednotek.
Finanční transakce, jejíž souvztažnou transakcí je běžný nebo kapitálový transfer
5.36 Souvztažnou transakcí finanční transakce může být transfer. V tomto případě finanční transakce
zahrnuje změnu ve vlastnictví finančního aktiva nebo převzetí závazku dlužníkem, označované
jako převzetí dluhu, nebo současnou likvidaci finančního aktiva a jeho protipoložky v závazcích,
která se označuje jako zrušení nebo odpuštění dluhu. Převzetí dluhu a zrušení dluhu jsou
kapitálové transfery (D.9), které se zaznamenávají na kapitálovém účtu.
5.37 Jestliže vlastník kvazikorporace převezme její závazky nebo zruší finanční pohledávky za touto
kvazikorporací, je souvztažná transakce k převzetí dluhu nebo zrušení dluhu transakcí s akciemi
a ostatními účastmi (F.51). Pokud je však daná transakce buď určena k pokrytí nahromaděných
ztrát či mimořádně velké ztráty, nebo je provedena v souvislosti s trvalými ztrátami, klasifikuje se
jako nefinanční transakce, tj. jako kapitálový transfer nebo běžný transfer.
5.38 Jestliže vládní instituce zruší nebo převezme dluh veřejné korporace, která mizí ze systému jako
institucionální jednotka, na kapitálovém účtu ani na finančním účtu se nezaznamená žádná
transakce. V tomto případě se zaznamená tok na účtu ostatních změn objemu aktiv.
5.39 Pokud vládní instituce zruší nebo převezme dluh veřejné korporace v rámci procesu privatizace,
která se má uskutečnit v krátké době, je souvztažná transakce transakcí s akciemi a ostatními
účastmi (F.51), a to až do výše celkových příjmů z privatizace. Jinými slovy se má za to, že vládní
instituce zrušením nebo převzetím dluhu veřejné korporace dočasně navyšují svou majetkovou
účast v této korporaci. Privatizací se rozumí vzdání se kontroly nad veřejnou korporací zbavením
se majetkové účasti. Takovéto zrušení nebo převzetí dluhu vede ke zvýšení vlastních zdrojů
veřejné korporace, a to i v případe, že nedojde k vydání akcií nebo jiných účastí.
5.40 Odepsání nebo snížení nedobytné pohledávky věřitelem a jednostranné zrušení závazku
dlužníkem, označované jako odmítnutí dluhu, nejsou transakce, protože nezahrnují interakci mezi
institucionálními jednotkami na základě vzájemné dohody. Odepsání nebo snížení nedobytné
pohledávky věřitelem se zaznamená na účtu ostatních změn objemu aktiv.
Finanční transakce, jejíž souvztažnou transakcí je důchod z vlastnictví
5.41 Souvztažnou transakcí finanční transakce může být důchod z vlastnictví.
5.42 Úroky (D.41) jsou pohledávkou věřitelů a závazkem dlužníků u určitých druhů finančních
pohledávek zatříděných v kategoriích měnové zlato a zvláštní práva čerpání (AF.1), oběživo
a vklady (AF.2), dluhové cenné papíry (AF.3), půjčky (AF.4) a ostatní pohledávky/závazky (AF.8).
5.43 Úroky se zaznamenávají jako plynule v čase nabíhající věřiteli ze zůstatku jistiny. Souvztažnou
transakcí k zaznamenanému úroku (D.41) je finanční transakce vytvářející finanční pohledávku
věřitele vůči dlužníkovi. Nabíhání úroků se zaznamenává na finančním účtu obsahujícím finanční
nástroj, ke kterému se úrok vztahuje. Výsledkem této finanční transakce je reinvestování úroku.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
172 2015
Skutečná platba úroku se nezaznamenává jako úroky (D.41), nýbrž jako transakce s oběživem
a vklady (F.2), které odpovídá rovnocenná splátka příslušného aktiva, jež snižuje čistou finanční
pohledávku věřitele za dlužníkem.
5.44 Není-li naběhlý úrok zaplacen v době splatnosti, vzniká nedoplatek úroků. Jelikož se zaznamenává
naběhlý úrok, nemění nedoplatky úroků úhrn finančních aktiv ani závazků.
5.45 Důchody korporací jsou tvořeny dividendami (D.421), čerpáním z důchodu kvazikorporací (D.422),
reinvestovanými zisky z přímých zahraničních investic (D.43) a nerozdělenými zisky domácích
podniků. V případě reinvestovaných zisků je výsledkem souvztažné finanční transakce to, že je
důchod z vlastnictví reinvestován do podniku přímé investice.
5.46 Dividendy se zaznamenávají jako důchod z investic, a to ke dni, kdy jsou akcie poprvé
obchodovány bez nároku na dividendu. Totéž platí o čerpání z důchodu kvazikorporací. Jiným
způsobem se zaznamenávají mimořádně vysoké dividendy nebo čerpání, které neodpovídají
nedávným zkušenostem ohledně částek důchodu, které jsou k dispozici pro rozdělení vlastníkům
korporace. Takovéto nadměrné rozdělení se zaznamená na finanční účet jako čerpání majetkové
účasti, nikoli jako důchod z investic.
5.47 Důchod z vlastnictví přijímaný investičními fondy, očištěný o část nákladů na správu, který je
připsán akcionářům, i když není rozdělený, se zaznamenává v rámci důchodu z vlastnictví a má
souvztažný zápis na finančním účtu v rámci akcií nebo podílových listů investičních fondů.
Výsledkem je, že se důchod, který je připsán akcionářům, ale není jim rozdělen, pojímá tak, že je
reinvestován do fondu.
5.48 Důchody z investic se přisuzují pojistníkům (D.44), držitelům penzijních nároků a podílníkům
investičních fondů. Bez ohledu na částku, kterou pojišťovací společnost, penzijní fond nebo
investiční fond skutečně rozdělí, se celá částka důchodů z investic získaných pojišťovací
společností nebo fondem zaznamená jako rozdělená pojistníkům nebo akcionářům/podílníkům.
Částka, která nebyla skutečně rozdělena, se uvede na finančním účtu jako reinvestice.
Doba zachycení
5.49 Finanční transakce a jejich souvztažné transakce se zaznamenávají ve stejném okamžiku.
5.50 Je-li souvztažnou transakcí k finanční transakci nefinanční transakce, zaznamenají se obě
transakce v době uskutečnění nefinanční transakce. Když například prodej výrobků nebo služeb
vede ke vzniku obchodního úvěru, má být tato finanční transakce zaznamenána v době, kdy se
provádí zápisy na odpovídajícím nefinančním účtu, tj. v době, kdy dochází ke změně vlastnictví
výrobků nebo kdy je poskytnuta služba.
5.51 Pokud je souvztažnou transakcí k finanční transakci finanční transakce, existují tři možnosti:
(a) obě finanční transakce jsou transakcemi s penězi nebo jinými prostředky pro placení:
zaznamenají se v době, ve které se uskuteční první platba;
(b) pouze jedna z obou finančních transakcí je transakcí s penězi nebo jinými prostředky pro
placení: zaznamenají se v době, ve které se uskuteční platba, a
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 173
(c) ani jedna z obou finančních transakcí není transakcí s penězi nebo jinými prostředky pro
placení: zaznamenají se v době, ve které se uskuteční první finanční transakce.
Finanční účet podle dlužníků a věřitelů
5.52 Finanční účet podle dlužníků a věřitelů (finanční účet s informacemi „od koho komu“ – „from-whomto-whom“)
je rozšířením nekonsolidovaného finančního účtu. Jedná se o třírozměrnou prezentaci
finančních transakcí, kde jsou uvedeny obě strany transakce i povaha finančního nástroje, který je
předmětem transakce.
Tento způsob uvádění poskytuje informace o dlužnicko-věřitelských vztazích a je v souladu
s finanční rozvahou podle dlužníků a věřitelů. Neposkytuje informace o institucionálních
jednotkách, kterým byla finanční aktiva prodána nebo od kterých byla finanční aktiva koupena.
Totéž platí pro odpovídající transakce se závazky. Finanční účet podle dlužníků a věřitelů se
rovněž označuje jako matice finančních toků.
5.53 Na základě principu účetnictví se čtvernými zápisy má finanční účet podle dlužníků a věřitelů tyto
tři dimenze: kategorie finančního nástroje, sektor dlužníka a sektor věřitele. Finanční účet podle
dlužníků a věřitelů vyžaduje třírozměrné tabulky zahrnující členění podle finančního nástroje,
dlužníka a věřitele. Tyto tabulky ukazují finanční transakce v kombinované klasifikaci podle sektorů
dlužníků a věřitelských sektorů, jak je patrné z tabulky 5.1.
5.54 Tabulka sestavená pro kategorii finančního nástroje dluhové cenné papíry ukazuje, že v důsledku
transakcí provedených ve vykazovaném období dluhové cenné papíry pořízené, po očištění
o úbytky, domácnostmi a NISD (275) představují pohledávky za nefinančními podniky (65),
finančními institucemi (43), vládními institucemi (124) a nerezidenty (43). Z tabulky vyplývá, že
v důsledku transakcí v referenčním období nefinančním podnikům vznikly, po očištění o umoření,
závazky ve formě dluhových cenných papírů v hodnotě 147: jejich závazky v této podobě vůči
jiným nefinančním podnikům se zvýšily o 30, vůči finančním institucím o 23, vůči vládním institucím
o 5, vůči domácnostem a neziskovým institucím sloužícím domácnostem o 65 a vůči nerezidentům
o 24. Domácnosti a neziskové instituce sloužící domácnostem nevydaly žádné dluhové cenné
papíry. Vzhledem ke konsolidovanému zachycení nerezidentů nejsou zobrazeny žádné transakce
mezi nerezidentskými institucionálními jednotkami. Podobné tabulky je možné sestavit pro všechny
kategorie finančních nástrojů.
Tabulka 5.1 - Finanční účet podle dlužníků a věřitelů pro dluhové cenné papíry
Sektor dlužníků
Sektor věřitelů
Čistý vznik závazků ve formě dluhových cenných papírů
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
Domácnosti
a NISD
Národní
hospodářství
Nerezidenti Celkem
Čisté pořízení
dluhových
cenných
papírů
Nefinanční
podniky
30 11 67 108 34 142
Finanční instituce 23 22 25 70 12 82
Vládní instituce 5 2 6 13 19 32
Domácnosti
a NISD
65 43 124 232 43 275
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
174 2015
Sektor dlužníků
Sektor věřitelů
Čistý vznik závazků ve formě dluhových cenných papírů
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
Domácnosti
a NISD
Národní
hospodářství
Nerezidenti Celkem
Národní
hospodářství
123 78 222 423 108 531
Nerezidenti 24 28 54 106 106
Celkem 147 106 276 529 108 637
5.55 Finanční účet podle dlužníků a věřitelů umožňuje analyzovat, kdo koho financuje, do jaké míry
a prostřednictvím kterých finančních aktiv. Poskytuje odpovědi na takovéto otázky:
(a) Jaké jsou sektory protistrany u čistých pořízených finančních aktiv nebo čistých vzniklých
závazků podle institucionálních sektorů?
(b) U kterých korporací se angažuje sektor vládních institucí?
(c) Jaké objemy dluhových cenných papírů, které byly vydány (po očištění o umoření) vládními
institucemi, finančními institucemi nebo nefinančními podniky a nerezidenty, si pořizují
rezidentské sektory a nerezidenti (po očištění o úbytky)?
Podrobná klasifikace finančních transakcí podle
kategorií
Níže uvedené definice a popisy se týkají finančních nástrojů. Pro zachycení transakce se použije kód F.
Pokud se zaznamenává podkladový stav nebo pozice u aktiva nebo závazku, použije se kód AF.
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (F.1)
5.56 Kategorie měnové zlato a zvláštní práva čerpání (F.1) se skládá ze dvou subkategorií:
(a) měnové zlato (F.11) a
(b) zvláštní práva čerpání (F.12).
Měnové zlato (F.11)
5.57 Definice: Měnové zlato je zlato, ke kterému mají vlastnické právo měnové orgány a které je drženo
jako součást rezervních aktiv.
Zahrnuje ryzí zlato a účty pro nealokované zlato u nerezidentů, které dávají právo nárokovat
dodání zlata.
5.58 K měnovým orgánům patří centrální banka a ústřední vládní instituce, které provádějí operace
obvykle přisuzované centrální bance. Tyto operace zahrnují emisi oběživa, správu a řízení
rezervních aktiv a operace se stabilizačními devizovými prostředky.
5.59 Výrazem „pod účinnou kontrolou měnových orgánů“ se rozumí, že:
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 175
(a) rezidentské jednotky mohou s příslušnými nároky provádět transakce s nerezidenty pouze
za podmínek stanovených měnovými orgány nebo s jejich výslovným souhlasem;
(b) měnové orgány mají na vyžádání přístup k těmto nárokům vůči nerezidentům pro potřeby
financování platební bilance a další související účely a
(c) předem existuje právní předpis nebo jiné závazné uspořádání, které potvrzují skutečnosti
uvedené v bodech (a) a (b).
5.60 Veškeré měnové zlato je zahrnuto do rezervních aktiv nebo je v držení mezinárodních finančních
organizací. Má tyto složky:
(a) ryzí zlato (včetně měnového zlata drženého na účtech pro alokované zlato) a
(b) účty pro nealokované zlato u nerezidentů.
5.61 Ryzí zlato zahrnuté do měnového zlata je jediným finančním aktivem, které nemá protipoložku
v závazcích. Má podobu mincí, ingotů nebo prutů o ryzosti alespoň 995/1000. Ryzí zlato, které
není drženo jako rezervní aktivum, je nefinančním aktivem a zahrnuje se do neměnového zlata.
5.62 Účty pro alokované zlato zajišťují vlastnictví konkrétního kusu zlata. Vlastníkem zlata zůstává
subjekt, který je uložil do bezpečné úschovy. Tyto účty jsou obvykle nabízeny spolu se zařízeními
pro nákup, prodej a skladování. Jsou-li účty pro alokované zlato drženy jako rezervní aktiva,
klasifikují se jako měnové zlato, a tedy jako finanční aktivum. Nejsou-li drženy jako rezervní aktiva,
představují účty pro alokované zlato vlastnictví komodity, a to neměnového zlata.
5.63 Na rozdíl od účtů pro alokované zlato představují účty pro nealokované zlato nárok na dodání zlata
vůči správci účtu. Jsou-li účty pro nealokované zlato drženy jako rezervní aktiva, klasifikují se jako
měnové zlato, a tedy jako finanční aktivum. Účty pro nealokované zlato, které nejsou drženy jako
rezervní aktiva, se klasifikují jako vklady.
5.64 Transakce s měnovým zlatem představují převážně nákup a prodej měnového zlata mezi
měnovými orgány nebo některými mezinárodními finančními organizacemi. Jiné než uvedené
institucionální jednotky se nemohou účastnit žádných transakcí s měnovým zlatem. Nákup
měnového zlata se zaznamenává na finančních účtech měnových orgánů jako zvýšení finančních
aktiv a prodej jako snížení finančních aktiv. Souvztažné zápisy se zaznamenávají jako snížení,
případně zvýšení finančních aktiv nerezidentů.
5.65 Jestliže měnové orgány přidají neměnové zlato ke své držbě měnového zlata (například nakoupí
zlato na trhu) nebo měnové zlato z držby uvolní pro neměnové účely (například je prodají na trhu),
považuje se to za monetizaci nebo demonetizaci zlata. Monetizace nebo demonetizace zlata
nevede k zápisům na finančním účtu, nýbrž k zápisům na účtu ostatních změn objemu aktiv, kde
se provede změna klasifikace aktiv a závazků, tj. přeřazení zlata z cenností (AN.13) do měnového
zlata (AF.11) (odstavce 6.22 až 6.24). Demonetizace zlata je přeřazením měnového zlata do
cenností.
5.66 Vklady, půjčky a cenné papíry denominované ve zlatě se považují za finanční aktiva jiná než
měnové zlato a klasifikují se v příslušné kategorii spolu s podobnými finančními aktivy v cizí měně.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
176 2015
Zlaté swapy jsou jednou z forem dohod o zpětném odkupu cenných papírů (repo obchodů), které
se mohou týkat měnového nebo neměnového zlata. Spočívají ve výměně zlata za vklad spolu
s dohodou, že tato transakce bude k dohodnutému budoucímu dni a za dohodnutou cenu zlata
obrácena. Podle obvyklé praxe při zaznamenávání reverzních transakcí příjemce zlata zlato
nezaznamená do své rozvahy a poskytovatel zlata zlato ze své rozvahy neodstraní. Zlaté swapy
obě strany zaznamenávají jako zajištěné (kolateralizované) půjčky, přičemž kolaterálem je zlato.
Swapy s měnovým zlatem se uskutečňují mezi měnovými orgány nebo mezi měnovými orgány
a jinými stranami a swapy s neměnovým zlatem jsou obdobné transakce bez účasti měnových
orgánů.
5.67 Půjčky zlata spočívají v dodání zlata na stanovené období. Stejně jako u jiných reverzních
transakcí se právní vlastnictví převádí, avšak rizika a přínosy spojené se změnami ceny zlata
zůstávají zapůjčovateli. Vypůjčovatelé zlata tyto transakce často používají pro pokrytí svých
prodejů třetím stranám v obdobích nedostatku zlata. Původnímu vlastníkovi se za použití zlata
zaplatí poplatek, který se stanoví podle hodnoty podkladového aktiva a délky trvání reverzní
transakce.
5.68 Měnové zlato je finanční aktivum, a poplatky za půjčky zlata jsou tedy platbami za to, že toto
finanční aktivum bylo dáno k dispozici jiné institucionální jednotce. Poplatky spojené s půjčkami
měnového zlata se pojímají jako úroky. Na základě zjednodušující konvence se stejně postupuje
také u poplatků za půjčky neměnového zlata.
Zvláštní práva čerpání (F.12)
5.69 Definice: Zvláštní práva čerpání - ZPČ (special drawing rights – SDR) jsou mezinárodní rezervní
aktiva vytvořená Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a přidělovaná jeho členům pro doplnění
stávajících rezervních aktiv.
5.70 Odbor Zvláštní práva čerpání MMF spravuje rezervní aktiva tak, že zvláštní práva čerpání přiděluje
členským zemím MMF a určitým mezinárodním agenturám, přičemž tyto země a agentury se
společně označují jako účastníci.
5.71 Vytvoření zvláštních práv čerpání jejich přidělením a zánik zvláštních práv čerpání jejich zrušením jsou
transakce. Přidělení zvláštních práv čerpání se zachycuje v hrubé hodnotě jako pořízení
aktiva na finančních účtech měnových orgánů jednotlivých účastníků a jako vznik závazku
nerezidentů.
5.72 Zvláštní práva čerpání jsou výhradně v držení oficiálních držitelů, kterými jsou centrální banky
a některé mezinárodní agentury, a jsou převoditelná mezi účastníky a ostatními oficiálními držiteli.
Držby zvláštních práv čerpání představují zaručené a nepodmíněné právo každého držitele obdržet
jiná rezervní aktiva, zejména cizí měnu, od ostatních členů MMF.
5.73 Zvláštní práva čerpání jsou aktiva s odpovídajícími závazky, ale tato aktiva představují pohledávky
za účastníky společně, nikoli za MMF. Účastník může část zvláštních práv čerpání nebo veškerá
zvláštní práva čerpání, která drží, prodat jinému účastníkovi a výměnou získat jiná rezervní aktiva,
zejména cizí měnu.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 177
Oběživo a vklady (F.2)
5.74 Definice: Oběživo a vklady jsou oběživo, které je v oběhu, a vklady, jak v národní měně, tak
v cizích měnách.
5.75 Existují tři subkategorie finančních transakcí týkající se oběživa a vkladů:
(a) oběživo (F.21);
(b) převoditelné vklady (F.22) a
(c) ostatní vklady (F.29).
Oběživo (F.21)
5.76 Definice: Oběživo jsou bankovky a mince, které jsou vydány nebo schváleny měnovými orgány.
5.77 K oběživu patří:
(a) bankovky a mince, které byly vydány rezidentskými měnovými orgány jako národní měna
v oběhu a jsou v držení rezidentů a nerezidentů; a
(b) bankovky a mince, které byly vydány nerezidentskými měnovými orgány jako cizí měny
v oběhu a které jsou v držení rezidentů.
5.78 K oběživu nepatří:
(a) bankovky a mince, které nejsou v oběhu, například zásoba vlastních bankovek u centrální
banky nebo zásoby bankovek pro naléhavou potřebu; a
(b) pamětní mince, které se obvykle nepoužívají v platebním styku. Ty se klasifikují jako
cennosti.
Rámeček 5.2 - Oběživo vydané Eurosystémem
B5.2.1. Eurobankovky a euromince vydávané Eurosystémem jsou domácí měnou členských států, které
patří do eurozóny. Přestože je euroměna pojímána jako domácí měna, její držby rezidenty každého
zúčastněného členského státu jsou závazky rezidentské národní centrální banky pouze v míře
odpovídající jejímu ideálnímu podílu na celkové emisi, který vychází z jejího podílu na základním
kapitálu ECB. Důsledkem toho je, že v eurozóně část držeb domácí měny rezidenty může
z národního hlediska představovat finanční pohledávku za nerezidenty.
B5.2.2. Oběživo vydávané Eurosystémem zahrnuje bankovky a mince. Bankovky vydává Eurosystém
a mince vydávají ústřední vládní instituce v eurozóně, i když na základě konvence se pojímají jako
závazky národních centrálních bank, které jako protipoložku drží hypotetickou pohledávku za
vládními institucemi. Eurobankovky a euromince mohou být v držení rezidentů eurozóny nebo
nerezidentů eurozóny.
Vklady (F22 a F29)
5.79 Definice: Vklady jsou standardizované nepřevoditelné smlouvy se členy veřejnosti nabízené
institucemi přijímajícími vklady a v některých případech ústředními vládními institucemi jakožto
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
178 2015
dlužníky, které umožňují ukládání a pozdější vybírání jistiny věřitelem. U vkladů dlužník investorovi
obvykle vrací celou částku jistiny.
Převoditelné vklady (F.22)
5.80 Definice: Převoditelné vklady jsou vklady, které jsou na požádání směnitelné za oběživo
v nominální hodnotě a které lze přímo použít pro platby šekem, směnkou, příkazem k platbě
z žirového účtu, přímou debetní nebo kreditní operací nebo jiným prostředkem přímé platby, bez
penalizace nebo restrikce.
5.81 Převoditelné vklady převážně představují závazky rezidentských institucí přijímajících vklady,
v některých případech ústředních vládních institucí, a nerezidentských institucionálních jednotek.
K převoditelným vkladům patří:
(a) mezibankovní vklady mezi měnovými finančními institucemi;
(b) vklady institucí přijímajících vklady vedené u centrální banky, které převyšují objem
povinných rezerv a které tyto instituce mohou použít bez výpovědi nebo restrikce;
(c) vklady, které vznikají jiným měnovým finančním institucím u centrální banky ve formě účtů
pro nealokované zlato, které nepatří do měnového zlata, a také odpovídající vklady ve formě
účtů pro drahé kovy;
(d) vklady v cizí měně v rámci swapových smluv; nebo
(e) rezervní pozice u MMF, která tvoří „rezervní tranši“, tedy zvláštní práva čerpání nebo částky
cizích měn, které může členská země čerpat z MMF v krátké lhůtě, a další pohledávky za
MMF, ke kterým má členská země snadný přístup, včetně půjček, jež MMF poskytuje
zpravodajská země v rámci Všeobecné dohody o zápůjčce (GAB) a Nové dohody
o zápůjčce (NAB).
5.82 Účty s převoditelnými vklady mohou být poskytovány s možností přečerpání zůstatku. Jestliže
k přečerpání účtu dojde, je vyčerpání na nulu výběrem vkladu a přečerpaná částka je poskytnutím
půjčky.
5.83 Převoditelné vklady mohou držet všechny rezidentské sektory i nerezidenti.
5.84 Převoditelné vklady lze rozdělit podle měny na převoditelné vklady v domácí měně a převoditelné
vklady v cizích měnách.
Ostatní vklady (F.29)
5.85 Definice: Ostatní vklady jsou vklady jiné než převoditelné vklady. Ostatní vklady nelze používat pro
platby, leda v okamžiku splatnosti nebo po uplynutí dohodnuté výpovědní lhůty, a nejsou
směnitelné za oběživo ani za převoditelné vklady bez významné restrikce nebo penalizace.
5.86 K ostatním vkladům patří:
(a) termínované vklady, tj. vklady, s nimiž nelze nakládat bezprostředně, nýbrž až v dohodnuté
době splatnosti. Jejich dostupnost je vázána na pevný termín nebo je možné je vybrat po
výpovědní lhůtě. Patří k nim také vklady, které instituce přijímající vklady drží u centrální
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 179
banky jako povinné rezervy, pokud je vkladatelé nemohou použít bez výpovědi nebo bez
restrikce;
(b) úsporné vklady, spořitelní knížky, nepřevoditelné spořitelní certifikáty nebo nepřevoditelné
vkladové certifikáty;
(c) vklady, které vyplývají z programu spoření nebo ze smlouvy. Tyto vklady jsou často spojeny
se závazkem vkladatele provádět pravidelné platby v daném období, přičemž zaplacený
kapitál a naběhlé úroky jsou dostupné teprve po uplynutí pevně stanoveného období.
V některých případech jsou tyto vklady spojeny s poskytnutím půjčky na konci období
spoření, která je úměrná nashromážděným úsporám, za účelem koupě nebo výstavby
obydlí;
(d) dokumenty o vkladech, někdy označované jako účasti, které vydávají spořitelní a úvěrová
sdružení, stavební spořitelny, úvěrová družstva apod. a které je možné vyplatit na požádání
nebo po uplynutí poměrně krátké výpovědní lhůty, které však nejsou převoditelné;
(e) platby vratné zálohy vztahující se k finančním derivátům, které jsou závazkem měnových
finančních institucí;
(f) krátkodobé dohody o zpětném odkoupení (repo obchody), které jsou závazkem měnových
finančních institucí, a
(g) závazky vůči MMF, které jsou součástí mezinárodních rezerv a nejsou doloženy půjčkami;
tvoří je použití úvěru od Fondu v rámci Účtu všeobecných zdrojů MMF. Tato položka
vyjadřuje objem členské měny u MMF, kterou je člen povinen odkoupit.
5.87 Ostatní vklady nezahrnují převoditelné vkladové certifikáty a převoditelné spořitelní certifikáty. Ty
se klasifikují jako dluhové cenné papíry (AF.3).
5.88 Ostatní vklady lze rozdělit podle měny na ostatní vklady v domácí měně a ostatní vklady v cizích
měnách.
Dluhové cenné papíry (F.3)
5.89 Definice: Dluhové cenné papíry jsou převoditelné finanční nástroje sloužící jako důkaz dluhu.
Hlavní vlastnosti dluhových cenných papírů:
5.90 Dluhové cenné papíry mají tyto vlastnosti:
(a) datum emise, kdy je dluhový cenný papír vydán;
(b) emisní cena, za kterou investoři dluhové cenné papíry kupují poté, co byly vydány;
(c) datum splatnosti nebo datum odkupu, kdy je splatná poslední smluvně stanovená splátky
jistiny;
(d) cena při splacení neboli jmenovitá hodnota, což je částka, kterou má emitent držiteli zaplatit
při dosažení splatnosti;
(e) původní doba splatnosti, což je doba od data emise do poslední smluvně stanovené platby;
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
180 2015
(f) zbytková neboli reziduální doba splatnosti, což je doba od referenčního data do poslední
smluvně stanovené platby;
(g) kuponová sazba, kterou emitent vyplácí držitelům dluhových cenných papírů; kupon může
být pevný pro celou dobu platnosti dluhového cenného papíru nebo se může měnit
v závislosti na inflaci, úrokových sazbách nebo cenách aktiv. Pokladniční poukázky
a dluhové cenné papíry s nulovým kuponem žádný kuponový úrok nemají;
(h) data výplaty kuponu, ve kterých emitent provádí výplaty kuponu držitelům cenných papírů;
(i) emisní cena, cena při splacení a kuponová sazba mohou znít na národní měnu nebo cizí
měny (nebo se mohou vypořádat v národní měně nebo v cizích měnách) a
(j) úvěrové hodnocení (rating) dluhových cenných papírů, kterým se posuzuje úvěruschopnost
u jednotlivých emisí dluhových cenných papírů. Ratingové kategorie přidělují uznané
agentury.
Pokud jde o první pododstavec písmeno (c) výše, může se datum splatnosti shodovat s datem
konverze dluhového cenného papíru na akcii. Konvertibilitou se v této souvislosti rozumí, že držitel
dluhového cenného papíru jej může vyměnit za kmenové akcie emitenta. Vyměnitelností se
rozumí, že držitel může dluhový cenný papír vyměnit za akcie jiné korporace, než je emitent.
Věčné cenné papíry (perpertual securities), které nemají stanovené datum splatnosti, se klasifikují
jako dluhové cenné papíry.
5.91 Dluhové cenné papíry zahrnují finanční aktiva a závazky, při jejichž popisu lze použít klasifikaci
podle různých kritérií: podle doby splatnosti, podle sektoru a subsektoru, které je drží a vydávají,
podle měny a podle typu úrokové sazby.
Klasifikace podle původní doby splatnosti a měny
5.92 Transakce s dluhovými cennými papíry se dělí podle původní doby splatnosti do dvou subkategorií:
(a) krátkodobé dluhové cenné papíry (F.31) a
(b) dlouhodobé dluhové cenné papíry (F.32).
5.93 Dluhové cenné papíry mohou být denominovány v národní měně nebo v cizích měnách. Může být
vhodné i další členění dluhových cenných papírů denominovaných v různých cizích měnách, které
se bude lišit podle relativního významu jednotlivých cizích měn pro hospodářství.
5.94 Dluhové cenné papíry, u nichž jsou jistina i kupon vázány na určitou cizí měnu, se klasifikují tak, že
jsou denominovány v této cizí měně.
Klasifikace podle typu úrokové sazby
5.95 Dluhové cenné papíry lze klasifikovat podle typu úrokové sazby. Rozlišují se tři skupiny dluhových
cenných papírů:
(a) dluhové cenné papíry s pevnou úrokovou sazbou;
(b) dluhové cenné papíry s pohyblivou úrokovou sazbou a
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 181
(c) dluhové cenné papíry se smíšenou úrokovou sazbou.
Dluhové cenné papíry s pevnou úrokovou sazbou
5.96 K dluhovým cenným papírům s pevnou úrokovou sazbou patří:
(a) prosté dluhové cenné papíry, které se vydávají a splácejí ve jmenovité hodnotě;
(b) dluhové cenné papíry, které se vydávají s emisním disážiem nebo emisním ážiem. Jedná se
například o pokladniční poukázky, komerční papíry, směnky vlastní, akcepty a indosamenty
směnek cizích a vkladové certifikáty;
(c) hluboce diskontované obligace, které jsou spojeny s nízkými úrokovými platbami a vydávají
se se značným emisním disážiem;
(d) obligace s nulovým kuponem, což jsou dluhové cenné papíry splácené jednorázovou
splátkou, které nejsou spojeny s kuponovými platbami. Takováto obligace se prodává
s emisním disážiem a jistina se splatí k datu splatnosti nebo se v některých případech
umořuje v tranších. Obligace s nulovým kuponem je možné vytvořit z dluhových cenných
papírů s pevnou sazbou oddělením kuponů, tj. tak, že se kupony oddělí od konečné platby
jistiny cenného papíru a obchoduje se s nimi samostatně;
(e) obligace typu STRIPS (Separate Trading of Registered Interest and Principal Securities, tj.
cenné papíry s odděleným obchodováním s registrovanými úroky a jistinami) neboli tzv.
„svlečené“ (stripped) dluhové cenné papíry, což jsou cenné papíry, u nichž byly složka
plateb úroků a složka plateb jistiny odděleny a následně mohou být prodávány samostatně;
(f) věčné (perpetual) dluhové cenné papíry, vypověditelné (callable) dluhové cenné papíry
s kupní opcí a vratné dluhové cenné papíry s prodejní opcí (puttable debt securities)
a dluhové cenné papíry s umořovacím fondem (with sinking fund provision);
(g) konvertibilní obligace (convertible bonds), které mohou být na požádání svého držitele
přeměněny na účast na kapitálu emitenta, přičemž od okamžiku takovéto konverze se
klasifikují jako akcie, a
(h) vyměnitelné obligace (exchangeable bonds) s vloženou opcí umožňující daný cenný papír
vyměnit za akcii korporace jiné, než je emitent, obvykle dceřiné společnosti nebo korporace,
v níž má emitent podíl, v určitém budoucím okamžiku a za dohodnutých podmínek.
5.97 K dluhovým cenným papírům s pevnou úrokovou sazbou patří i jiné dluhové cenné papíry,
například obligace s akciovými warranty, podřízené obligace, preferenční bezpodílové akcie, ze
kterých se vyplácí pevný důchod, ale které nezajišťují účast na rozdělení zbytkové hodnoty při
zrušení korporace, a kombinované (stapled) nástroje.
Dluhové cenné papíry s pohyblivou úrokovou sazbou
5.98 U dluhových cenných papírů s pohyblivou úrokovou sazbou jsou platby úroků nebo jistiny vázané
na:
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
182 2015
(a) všeobecný cenový index výrobků a služeb (například index spotřebitelských cen);
(b) úrokovou sazbu; nebo
(c) cenu aktiva.
5.99 Dluhové cenné papíry s pohyblivou úrokovou sazbou se obvykle klasifikují jako dlouhodobé
dluhové cenné papíry s výjimkou případů, kdy je jejich původní doba splatnosti jeden rok nebo
kratší.
5.100 K dluhovým cenným papírům vázaným na inflaci a na cenu aktiva patří dluhové cenné papíry
vydávané jako obligace vázané na inflaci a obligace vázané na komoditu. U obligace vázané na
komoditu závisí kuponový výnos nebo hodnota při splacení na ceně komodity. Dluhové cenné
papíry, jejichž úročení je vázáno na úvěrový rating jiného dlužníka, se klasifikují jako indexované
dluhové cenné papíry, protože úvěrové ratingy se nemění průběžně v reakci na vývoj podmínek na
trhu.
5.101 U dluhových cenných papírů vázaných na úrokovou sazbu jsou smluvní nominální úrok nebo
hodnota při splacení proměnlivé z hlediska národní měny. K datu emise nemůže emitent znát
hodnotu splátek úroku a jistiny.
Dluhové cenné papíry se smíšenou úrokovou sazbou
5.102 Dluhové cenné papíry se smíšenou úrokovou sazbou mají po dobu své platnosti jak pevnou, tak
pohyblivou kuponovou sazbu a klasifikují se jako dluhové cenné papíry s pohyblivou úrokovou
sazbou. Zahrnují dluhové cenné papíry, které mají:
(a) současně pevný a pohyblivý kupon;
(b) pevný nebo pohyblivý kupon do referenčního okamžiku a následně pohyblivý nebo pevný
kupon od tohoto referenčního okamžiku do data splatnosti nebo
(c) kuponové platby, které jsou předem stanovené pro celou dobu platnosti dluhových cenných
papírů, ale nejsou v čase neměnné. Jedná se o dluhové cenné papíry se stoupající nebo
klesající sazbou (stepped debt securities).
Soukromé nabídky
5.103 K dluhovým cenným papírům patří také soukromé nabídky. Při nich emitent prodá dluhové cenné
papíry přímo malému počtu investorů. Úvěrová schopnost emitentů těchto dluhových cenných
papírů obvykle není posuzována ratingovými agenturami a příslušné cenné papíry se obvykle dále
neprodávají ani nepřeceňují, a sekundární trh je tedy omezený. Soukromé nabídky však většinou
splňují kritérium převoditelnosti a jsou klasifikovány jako dluhové cenné papíry.
Sekuritizace
5.104 Definice: Sekuritizace je vydání dluhových cenných papírů, u nichž jsou platby kuponu nebo jistiny
kryty konkrétními aktivy nebo budoucími toky důchodů. Sekuritizovat je možné řadu různých aktiv
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 183
nebo budoucích důchodů, mimo jiné rezidenční a obchodní hypotekární půjčky, spotřební půjčky,
podnikové půjčky, půjčky vládních institucí, pojistné smlouvy, úvěrové deriváty a budoucí příjmy.
5.105 Sekuritizace aktiv nebo budoucích toků důchodů je důležitá finanční inovace, která vedla ke vzniku
a rozsáhlému využívání nových finančních institucí usnadňujících vytváření, uvádění na trh
a emise dluhových cenných papírů. Sekuritizace je motivována různými důvody. V případě podniků
k nim patří: levnější financování, než jaké je k dispozici prostřednictvím bankovních služeb, snížení
regulačních kapitálových požadavků, přenos různých druhů rizik, například úvěrového rizika nebo
pojistného rizika, a diverzifikace zdrojů financování.
5.106 Sekuritizační programy se liší mezi různými trhy s dluhovými cennými papíry i v rámci těchto trhů.
Tyto programy lze rozdělit na dva obecné typy:
(a) sekuritizace, při níž se finanční instituce účastní sekuritizace aktiv a převodu aktiv
poskytnutých jako zajištění od původního držitele; označuje se jako tradiční sekuritizace, a
(b) sekuritizační programy, kterých se účastní finanční instituce zabývající se sekuritizací aktiv
a dochází při nich pouze k převodu úvěrového rizika pomocí swapů úvěrového selhání –
původní vlastník si ponechá aktiva, ale předává úvěrové riziko. Toto se označuje jako
syntetická sekuritizace.
5.107 V případě programu uvedeného v odst. 5.106 písm. (a) se vytvoří sekuritizační společnost, která
drží sekuritizovaná aktiva nebo jiná aktiva, která byla sekuritizována původním držitelem, a vydává
dluhové cenné papíry zajištěné těmito aktivy.
5.108 Při tom je zejména důležité stanovit, zda finanční instituce zabývající se sekuritizací aktiv aktivně
spravuje své portfolio tím, že vydává dluhové cenné papíry, nebo zda funguje pouze jako
svěřenecký fond, který aktiva spravuje pasivně nebo drží dluhové cenné papíry. Pokud je finanční
instituce právním vlastníkem portfolia aktiv, vydává dluhové cenné papíry, které představují podíl
na tomto portfoliu, a má úplnou sestavu účtů, pak funguje jako finanční zprostředkovatel zařazený
do subkategorie ostatní finanční zprostředkovatelé. Finanční instituce, které se zabývají
sekuritizací aktiv, se odlišují od subjektů vytvořených výlučně proto, aby držely určitá portfolia
finančních aktiv a závazků. Posledně uvedené subjekty se uvádějí společně se svými mateřskými
společnostmi, pokud jsou rezidenty ve stejné zemi jako mateřská společnost. Jsou-li však
nerezidentskými subjekty, pojímají se jako samostatné institucionální jednotky a klasifikují se jako
kaptivní finanční instituce.
5.109 V případě sekuritizačního programu uvedeného v odst. 5.106 písm. (b) původní vlastník aktiv nebo
kupující zajištění převede prostřednictvím swapů úvěrového selhání na sekuritizační společnost
úvěrové riziko související se souborem diverzifikovaných podkladových aktiv, ale samotná aktiva si
ponechá. Výnosy z emise dluhových cenných papírů se umístí na vklad nebo do jiné bezpečné
investice, například do obligací s ratingem AAA, a úroky z tohoto vkladu se spolu s prémií ze
swapu úvěrového selhání použijí na financování úroků z vydaných dluhových cenných papírů.
Dojde-li k úvěrovému selhání, sníží se částka jistiny dlužné držitelům cenných papírů zajištěných
aktivy (asset-backed securities, ABS), přičemž podřízené tranše jsou „zasaženy“ jako první atd. Za
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
184 2015
účelem pokrytí ztrát spojených se selháním mohou být také platby kuponu a jistiny přesměrovány
od investorů do dluhových cenných papírů k původnímu vlastníkovi kolaterálu.
5.110 Cenný papír zajištěný aktivy je dluhový cenný papír, u kterého se jistina nebo úrok vyplácí pouze
z peněžních toků vytvářených stanoveným portfoliem finančních nebo nefinančních aktiv.
Kryté dluhopisy
5.111 Definice: Kryté dluhopisy (covered bonds) jsou dluhové cenné papíry, která vydala, nebo za které
plně ručí finanční instituce. V případě úvěrového selhání vydávající nebo ručící finanční instituce
mají držitelé těchto dluhopisů kromě běžné pohledávky za finanční institucí také přednostní
pohledávku za krycím portfoliem (cover pool).
Půjčky (F.4)
5.112 Definice: Půjčky vznikají v případech, kdy věřitelé půjčí finanční prostředky dlužníkům.
Hlavní vlastnosti půjček
5.113 Půjčky mají tyto vlastnosti:
(a) podmínky, kterými se řídí půjčka, jsou buď stanoveny finanční institucí, která půjčku
poskytuje, nebo jsou dohodnuty mezi dlužníkem a věřitelem buď přímo, nebo
prostřednictvím zprostředkovatele;
(b) půjčka obvykle vzniká z iniciativy dlužníka; a
(c) půjčka je bezpodmínečný dluh vůči věřiteli, který musí být splacen v době splatnosti a který
nese úrok.
5.114 Půjčky mohou být finančními aktivy nebo závazky všech rezidentských sektorů a nerezidentů.
Instituce přijímající vklady obvykle zaznamenávají krátkodobé závazky jako vklady, nikoli jako
půjčky.
Klasifikace půjček podle původní doby splatnosti, měny a účelu
5.115 Transakce s půjčkami lze podle původní doby splatnosti rozdělit na dva typy:
(a) krátkodobé půjčky (F.41) s krátkou původní dobou splatnosti, včetně půjček splatných na
požádání, a
(b) dlouhodobé půjčky (F.42) s dlouhou původní dobou splatnosti.
5.116 Z analytického hlediska mohou být půjčky dále rozděleny na:
(a) půjčky v národní měně a
(b) půjčky v cizích měnách.
V případě půjček domácnostem je užitečné toto další členění:
(a) půjčky na spotřebu;
(b) půjčky na bydlení a
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 185
(c) ostatní půjčky.
Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami a transakcemi s vklady
5.117 Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami (F.4) a transakcemi s vklady (F.22) spočívá v tom, že
v případě vkladu dlužník nabízí standardizovanou nepřevoditelnou smlouvu, což neplatí v případě
půjčky.
5.118 Krátkodobé půjčky poskytnuté institucím přijímajícím vklady se klasifikují jako převoditelné vklady
nebo jako ostatní vklady a krátkodobé půjčky přijaté institucionálními jednotkami jinými než
institucemi přijímajícími vklady se klasifikují jako krátkodobé půjčky.
5.119 Umisťování finančních prostředků mezi institucemi přijímajícími vklady se vždy zaznamenává jako
vklady.
Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami a transakcemi s dluhovými cennými papíry
5.120 Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami (F.4) a transakcemi s dluhovými cennými papíry (F.3) spočívá
v tom, že půjčky jsou nepřevoditelné finanční nástroje, kdežto dluhové cenné papíry jsou
převoditelné finanční nástroje.
5.121 Půjčky jsou ve většině případů doloženy jediným dokumentem a transakce s půjčkami se
uskutečňují mezi jedním věřitelem a jedním dlužníkem. Naproti tomu emise dluhových cenných
papírů sestávají z velkého počtu stejných dokumentů, z nichž každý dokládá určitou zaokrouhlenou
částku a tyto částky společně tvoří celkovou vypůjčenou částku.
5.122 Sekundární trh s půjčkami existuje. V případech, kdy se půjčky stanou převoditelnými na
organizovaném trhu, je třeba je přeřadit z půjček do dluhových cenných papírů, a to za
předpokladu, že existují důkazy o obchodování na sekundárním trhu, včetně existence tvůrců trhu
a častých kotací finančního aktiva, představovaných například rozpětím nákup/prodej. S tím je
obvykle spojena výslovná přeměna původní půjčky.
5.123 Standardizované půjčky, které se často poskytují domácnostem, jsou ve většině případů nabízeny
finančními institucemi. Finanční instituce určují podmínky a domácnosti se mohou pouze
rozhodnout, zda je přijmou, nebo odmítnou. Naproti tomu podmínky nestandardizovaných půjček
jsou obvykle výsledkem jednání mezi věřitelem a dlužníkem. To je důležité kritérium, které
usnadňuje rozlišení mezi nestandardizovanými půjčkami a dluhovými cennými papíry. V případě
veřejných emisí cenných papírů určuje podmínky emise dlužník, případně po konzultaci s bankou /
aranžérem emise. Avšak v případě soukromých emisí cenných papírů se podmínky emise
sjednávají mezi věřitelem a dlužníkem.
Rozdíl mezi transakcemi s půjčkami, obchodními úvěry a obchodními směnkami
5.124 Obchodní úvěr (trade credit) je úvěr, který poskytují dodavatelé zboží nebo služeb přímo svým
odběratelům. Obchodní úvěr vzniká, není-li platba za zboží nebo služby provedena v okamžiku,
kdy dochází ke změně vlastnictví zboží nebo kdy je poskytnuta služba.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
186 2015
5.125 Obchodní úvěr se odlišuje od půjček na financování obchodu, které se klasifikují jako půjčky.
Obchodní směnky (trade bills), které dodavatel výrobků nebo služeb vystaví na odběratele a které
dodavatel následně eskontuje u finanční instituce, se stanou pohledávkami třetí strany za
odběratelem.
Půjčky cenných papírů a dohody o zpětném odkupu
5.126 Definice: Půjčka cenných papírů je dočasný převod cenných papírů zapůjčovatelem na
vypůjčovatele. Od vypůjčovatele cenných papírů se může vyžadovat, aby zapůjčovateli cenných
papírů poskytl jako zajištění aktiva ve formě peněz nebo cenných papírů. Vlastnické právo
přechází na obou stranách transakce, takže vypůjčené cenné papíry i zajištění mohou být prodány
nebo dále půjčovány.
5.127 Definice: Dohoda o zpětném odkupu (repurchase agreement) cenných papírů je ujednání
o poskytnutí cenných papírů, jako jsou dluhové cenné papíry nebo akcie, výměnou za peníze nebo
jiné prostředky pro placení, které je spojeno se závazkem zpětně odkoupit stejné nebo podobné
cenné papíry za pevnou cenu. Závazek ke zpětnému odkupu se může týkat určitého budoucího
data nebo může být uplatnitelný kdykoli.
5.128 Půjčky cenných papírů s peněžním zajištěním (cash collateral) a dohody o zpětném odkupu (repos
- repo obchody) jsou různá označení pro finanční ujednání, která mají stejné ekonomické účinky,
totiž účinky zajištěné půjčky, protože oba případy zahrnují poskytnutí cenných papírů jako zajištění
za půjčku nebo vklad, přičemž instituce přijímající vklady v rámci tohoto finančního ujednání cenné
papíry prodá. Různé vlastnosti obou ujednání jsou patrné z tabulky 5.2.
Tabulka 5.2 - Hlavní vlastnosti půjček cenných papírů a dohod o zpětném odkupu
Vlastnost
Půjčky cenných papírů Dohody o zpětném odkupu
Peněžní
zajištění
(collateral)
Bez peněžního
zajištění
Konkrétní
cenné papíry
Obecné
Zajištění
(collateral)
Formální způsob výměny
Půjčka cenných papírů s dohodou, podle
níž je vypůjčovatel vrátí zapůjčovateli
Prodej cenných papírů a závazek znovu
je koupit za podmínek rámcové smlouvy
Forma výměny
Cenné papíry
za peníze
Cenné papíry
za (případné)
jiné zajištění
Cenné papíry
za peníze
Peníze za cenné
papíry
Výnosy se platí
poskytovateli:
peněžního zajištění
(vypůjčovateli
cenných papírů)
cenných papírů
(nikoli cenné papíry,
které
slouží jako zajištění)
(zapůjčovateli
cenných papírů)
peněz peněz
Výnosy se platí ve formě: poplatku poplatku repo sazby repo sazby
5.129 U cenných papírů poskytnutých v rámci půjček cenných papírů a dohod o zpětném odkupu se má
za to, že se nezměnilo jejich ekonomické vlastnictví, protože zapůjčovatel je i nadále příjemcem
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 187
důchodu z těchto cenných papírů a nese rizika nebo má prospěch v souvislosti se změnami jejich
ceny.
5.130 Poskytnutí a přijetí finančních prostředků v rámci dohody o zpětném odkupu cenných papírů ani
v rámci půjčky cenných papírů s peněžním zajištěním není spojeno s emitováním nových
dluhových cenných papírů. Takové poskytování prostředků institucionálním jednotkám jiným než
měnovým finančním institucím se považuje za půjčky; v případě institucí přijímajících vklady se
považuje za vklady.
5.131 Pokud půjčka cenných papírů nezahrnuje poskytnutí peněz, tedy dochází-li k výměně jedněch
cenných papírů za jiné cenné papíry nebo jedna strana poskytne cenné papíry bez zajištění,
neuskutečňuje se žádná transakce s půjčkami, vklady ani cennými papíry.
5.132 Výzvy k doplnění zajištění v hotovosti v rámci repo obchodů se klasifikují jako půjčky.
5.133 Zlaté swapy se podobají dohodám o zpětném odkupu cenných papírů, ovšem s tím, že zajištěním
je zlato. Zahrnují výměnu zlata za devizové vklady spolu s dohodou, že tato transakce bude
k dohodnutému budoucímu dni a za dohodnutou cenu zlata obrácena. Taková transakce se
zaznamená jako zajištěná půjčka nebo vklad.
Finanční pronájem
5.134 Definice: Finanční pronájem (financial leasing) je smlouva, jejímž prostřednictvím pronajímatel
jakožto právní vlastník aktiva přenese rizika a prospěch spojené s vlastnictvím tohoto aktiva na
nájemce. V rámci finančního pronájmu se má za to, že pronajímatel nájemci poskytuje půjčku,
pomocí níž si nájemce pořídí dané aktivum. Pronajaté aktivum se následně vykazuje v rozvaze
nájemce, a nikoli pronajímatele, přičemž odpovídající půjčka se uvádí jako aktivum pronajímatele
a závazek nájemce.
5.135 Finanční pronájmy lze odlišit od ostatních druhů pronájmu, protože rizika a prospěch plynoucí
z vlastnictví se převádějí od právního vlastníka zboží na uživatele zboží. K dalším druhům
pronájmu patří i provozní pronájem (operativní leasing), i pronájem zdrojů. Za pronájem lze rovněž
považovat smlouvy, pronájmy a licence definované v kapitole 15.
Další druhy půjček
5.136 Kategorie půjčky zahrnuje:
(a) přečerpání (ovedraft) zůstatku na účtech s převoditelnými vklady, kde se přečerpaná částka
nepojímá jako záporný převoditelný vklad;
(b) přečerpání zůstatku na jiných běžných účtech, například zůstatky v rámci skupiny mezi
nefinančními podniky a jejich dceřinými společnostmi, ale s výjimkou zůstatků, které jsou
závazkem měnových finančních institucí klasifikovaných v subkategoriích vkladů;
(c) finanční pohledávky zaměstnanců dané jejich podílem na zisku korporace;
(d) platby vratné zálohy vztahující se k finančním derivátům, které jsou závazkem
institucionálních jednotek jiných než měnových finančních institucí;
(e) půjčky, které jsou protějškem bankovních akceptů;
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
188 2015
(f) hypotekární půjčky;
(g) spotřebitelské úvěry;
(h) revolvingové úvěry;
(i) splátkové půjčky;
(j) půjčky poskytnuté jako záruka za splnění určitých závazků;
(k) záruky za vklady jakožto finanční pohledávky zajišťovacích společností za cedujícími
společnostmi;
(l) finanční pohledávky za MMF, které jsou doloženy půjčkami v rámci Účtu všeobecných
zdrojů, včetně půjček v rámci Všeobecné dohody o zápůjčce (GAB) a Nové dohody
o zápůjčce (NAB); a
(m) závazky vůči MMF doložené úvěry od MMF nebo půjčkami v rámci facility na snížení
chudoby a podporu růstu.
5.137 Zvláštní případ ohrožených půjček je popsán v kapitole 7.
Finanční aktiva, která nepatří do kategorie půjček
5.138 Kategorie půjčky nezahrnuje:
(a) ostatní pohledávky/závazky (AF.8), včetně obchodních úvěrů a záloh (AF.81), a
(b) finanční aktiva nebo závazky vyplývající z vlastnictví nemovitých aktiv, jako jsou půda
a stavby, nerezidenty. Ty se klasifikují jako ostatní účasti (AF.519).
Účasti (F.5)
5.139 Definice: Účasti a akcie nebo podílové listy investičních fondů jsou reziduální pohledávky k aktivům
institucionálních jednotek, které tyto akcie nebo podílové listy vydaly.
5.140 Účasti a akcie / podílové listy investičních fondů se dělí do dvou subkategorií:
(a) akcie a ostatní účasti (F.51) a
(b) účasti v investičních fondech (F.52).
Akcie a ostatní účasti (F.51)
5.141 Definice: Majetková účast je finanční aktivum, které představuje nárok na zůstatkovou hodnotu
korporace, která zbývá po uspokojení všech ostatních nároků.
5.142 Vlastnictví účasti v právních subjektech je obvykle doloženo akciemi (shares nebo stocks),
depozitními poukázkami, podíly nebo obdobnými dokumenty. Anglické termíny shares a stocks
mají stejný význam.
Depozitní stvrzenky
5.143 Definice: Depozitní stvrzenky (depository receipts) představují vlastnictví cenných papírů
kótovaných v jiných národních hospodářstvích; vlastnictví depozitních stvrzenek se pojímá jako
přímé vlastnictví podkladových cenných papírů. Depozitář vydává stvrzenky kótované na určité
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 189
burze, které představují vlastnictví cenných papírů kótovaných na jiné burze. Depozitní strvzenky
usnadňují transakce s cennými papíry v jiných národních hospodářstvích, než ve kterých jsou tyto
cenné papíry kótovány. Podkladovými cennými papíry mohou být akcie nebo dluhové cenné
papíry.
5.144 Akcie a ostatní účasti se dále dělí na:
(a) kótované akcie (F.511);
(b) nekótované akcie (F.512) a
(c) ostatní účasti (F.519).
5.145 Jak kótované akcie, tak nekótované akcie jsou převoditelné a označují se jako majetkové cenné
papíry.
Kótované akcie (F.511)
5.146 Definice: Kótované akcie jsou majetkové cenné papíry kótované na burze. Burzou přitom může být
uznaná burza cenných papírů nebo jakákoli jiná forma sekundárního trhu. Touto burzou může být
uznaná burza nebo jakákoli jiná forma vedlejšího trhu. Existence kótovaných cen akcií kótovaných
na burze znamená, že běžné tržní ceny jsou obvykle snadno dostupné.
Nekótované akcie (F.512)
5.147 Definice: Nekótované akcie jsou majetkové cenné papíry, které nejsou kótované na burze.
5.148 K majetkovým cenným papírům patří tyto druhy akcií vydaných nekótovanými akciovými
společnostmi:
(a) kmenové akcie, které svým držitelům dávají status spoluvlastníků a právo na podíl
z celkového rozdělovaného zisku i na podíl z čistých aktiv v případě likvidace;
(b) umořené akcie, jejichž kapitál byl splacen, ale které si ponechávají jejich držitelé, kteří jsou
nadále spoluvlastníky a mají nadále právo na podíl ze zisku po odečtení vyplacených
dividend připadajících na zbývající zapsaný kapitál a také na podíl z případného přebytku,
který může zůstat při likvidaci, tj. z čistých aktiv po odečtení zbývajícího zapsaného kapitálu;
(c) dividendové akcie, označované také jako zakladatelské akcie (founder´s shares), ziskové
akcie nebo dividendové akcie, které nejsou součástí zapsaného kapitálu. Dividendové akcie
svým držitelům nedávají status spoluvlastníků – jejich držitelé proto nemají právo na podíl ze
splaceného zapsaného kapitálu, právo na výtěžek z tohoto kapitálu, hlasovací právo na
valné hromadě akcionářů atd. Dávají však držitelům právo na část případného zisku
zbývajícího po vyplacení dividend připadajících na zapsaný kapitál a na část případného
přebytku, který zůstane při likvidaci;
(d) podílnické preferenční akcie (participating preference shares), nebo podíly, které svým
držitelům dávají právo na účast na rozdělení zůstatkové hodnoty při zrušení společnosti.
Jejich držitelé mají rovněž právo na účast nebo na vyplacení dodatečných dividend nad
rámec dividend stanovených pevným procentem. Dodatečné dividendy se obvykle vyplácejí
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
190 2015
v poměru k oznámeným řádným dividendám. V případě likvidace mají držitelé podílnických
preferenčních akcií právo na podíl na případných zbývajících výnosech, které obdrží držitelé
kmenových akcií, a jsou jim vráceny částky, které za akcie zaplatili.
Počáteční veřejná nabídka akcií, kotace, zrušení kotace a zpětný odkup akcií
5.149 Počáteční veřejnou nabídkou (initial public offering) akcií, označovanou také jako primární emise,
se rozumí první veřejná emise majetkových cenných papírů společnosti. Tyto primární emise často
provádějí menší, novější společnosti z důvodu zajištění financování nebo velké podniky, které se
chtějí stát veřejně obchodovanými. V rámci prvotní veřejné nabídkové akcie si může emitent zajistit
pomoc upisovatelského subjektu, který pomůže určit druh majetkového cenného papíru, který by
se měl vydat, optimální nabídkovou cenu a dobu uvedení cenného papíru na trh.
5.150 Kotací se rozumí uvedení akcií společnosti v seznamu akcií, s nimiž se oficiálně obchoduje na
burze cenných papírů. O kotaci obvykle žádá emitující společnost, ale v některých zemích může
burza provést kotaci společnosti, například proto, že se s jejími akciemi již aktivně obchoduje
neformálními cestami. Požadavky na počáteční kotaci obvykle zahrnují několikaletou historii
účetních závěrek, dostatečný objem akcií umisťovaných do rukou veřejnosti, jak v absolutním
vyjádření, tak z hlediska podílu na všech vydaných akciích v oběhu, a schválený prospekt cenného
papíru, který obvykle obsahuje stanoviska nezávislých posuzovatelů. Zrušením kotace se rozumí
postup stažení akcií společnosti z burzy cenných papírů. K němu dochází, pokud společnost
ukončí činnost, vyhlásí úpadek, přestane splňovat burzovní pravidla pro kotaci nebo se, často
v důsledku fúze nebo akvizice, stane kvazikorporací nebo nesdruženým podnikem. Kotace se
zaznamená jako vydání kótovaných akcií a umoření nekótovaných akcií a zrušení kotace se
zaznamená jako umoření kótovaných akcií a v příslušných případech také jako vydání
nekótovaných akcií.
5.151 Společnosti mohou odkupovat své vlastní účasti formou zpětného odkupu akcií (share
repurchase). Zpětný odkup vlastních akcií se zaznamená jako finanční transakce, při níž jsou
stávajícím akcionářům poskytnuty peníze výměnou za část akciového kapitálu společnosti, který je
v oběhu. To znamená, že se za peníze dosáhne snížení počtu akcií v oběhu. Společnost
odkoupené akcie buď zruší, nebo si je ponechá jako tzv. akcie v pokladně, které může znovu
vydat.
Finanční aktiva, která nepatří k majetkovým cenným papírům
5.152 Majetkové cenné papíry (akcie) nezahrnují:
(a) akcie nabídnuté k prodeji, ale při emitování nenakoupené. Tyto akcie se nezaznamenávají;
(b) dluhopisy a cenné papíry typu „loan stock“ přeměnitelné na akcie. Ty se klasifikují jako
dluhové cenné papíry (AF.3) až do doby, kdy dojde k jejich přeměně;
(c) podíly společníků s neomezeným ručením v osobních společnostech. Ty se klasifikují jako
ostatní účasti;
(d) investice vládních institucí do kapitálu mezinárodních organizací, které jsou právně založeny
jako společnosti s akciovým kapitálem. Ty se klasifikují jako ostatní účasti (AF.519);
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 191
(e) emise prémiových akcií, tedy bezúplatná emise nových akcií, které se akcionářům vydávají
v poměru k jejich držbě. Takováto emise, která nemění ani závazky společnosti vůči
akcionářům ani podíl aktiv, které každý akcionář společnosti drží, nepředstavuje finanční
transakci. Nezaznamenávají se ani emise štěpených akcií.
Ostatní účasti (F.519)
5.153 Definice: K ostatním účastem patří všechny formy účastí jiné než ty, které se klasifikují
v subkategoriích kótované akcie (AF.511) a nekótované akcie (AF.512).
5.154 Ostatní účasti zahrnují:
(a) všechny formy účastí v korporacích, které nejsou akciemi, mimo jiné tyto:
1) účasti v osobních společnostech upsané společníky s neomezeným ručením;
2) účasti ve společnostech s omezeným ručením, jejichž vlastníci jsou společníky, a ne
akcionáři;
3) kapitál investovaný do veřejných obchodních společností nebo komanditních
společností uznaných za samostatné právnické osoby;
4) kapitál investovaný do družstevních společností uznaných za samostatné právnické
osoby;
(b) investice vládních institucí do kapitálu veřejných podniků, jejichž kapitál se nerozděluje na
akcie a které se podle zvláštních právních předpisů považují za samostatné právnické
osoby;
(c) investice vládních institucí do kapitálu centrální banky;
(d) investice vládních institucí do kapitálu mezinárodních a nadnárodních organizací s výjimkou
MMF, i když jsou právně založeny jako společnosti s akciovým kapitálem (např. Evropská
investiční banka);
(e) finanční zdroje ECB tvořené příspěvky národních centrálních bank;
(f) kapitál investovaný do finančních a nefinančních kvazikorporací. Částka takovýchto investic
odpovídá novým peněžním nebo naturálním investicím sníženým o výběry kapitálu;
(g) finanční pohledávky nerezidentských jednotek za hypotetickými rezidentskými jednotkami
a naopak.
Oceňování transakcí s účastmi
5.155 Nové akcie se zaznamenávají v emisní hodnotě, která odpovídá součtu nominální hodnoty
a emisního ážia.
5.156 Transakce s akciemi v oběhu se zachycují v hodnotě transakce. Není-li hodnota transakce známa,
aproximuje se pomocí burzovní kotace nebo tržní ceny u kótovaných akcií a podle tržní
ekvivalentní hodnoty u nekótovaných akcií.
5.157 Akcie ve formě poukázkové dividendy (scrip dividend shares) se ocení v ceně vyplývající
z dividendy navržené emitentem.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
192 2015
5.158 Emise prémiových akcií (bonus shares) se nezachycují. Avšak v případě, že je emise prémiových
akcií spojena se změnami celkové tržní hodnoty akcií společnosti, zaznamenají se tyto změny tržní
hodnoty na účtu přecenění.
5.159 Transakční hodnota akcií a ostatních účastí (F.51) je částka finančních prostředků převáděná do
korporací nebo kvazikorporací jejich vlastníky. V některých případech je finanční prostředky možné
převést převzetím závazků korporace nebo kvazikorporace.
Účasti v investičních fondech (F.52)
5.160 Definice: Účasti v investičním fondu jsou akcie investičního fondu, který má strukturu obchodní
společnosti. Má-li fond formu svěřenského fondu (trust), jedná se o podílové listy. Investiční fondy
jsou subjekty kolektivního investování, jejichž prostřednictvím investoři shromažďují finanční
prostředky pro investování do finančních nebo nefinančních aktiv.
5.161 Investiční fondy se označují také jako vzájemné fondy, podílové fondy, investiční trusty a subjekty
kolektivního investování do převoditelných cenných papírů; mohou být otevřené, částečně
otevřené nebo uzavřené.
5.162 Akcie investičních fondů mohou být kótované nebo nekótované. Jsou-li nekótované, jsou obvykle
splatné na požádání v hodnotě odpovídající jejich podílu na vlastním kapitálu dané finanční
instituce. Tento vlastní kapitál se pravidelně přeceňuje podle tržních cen jeho různých složek.
5.163 Účasti investičních fondů se dále dělí na:
Účasti ve fondech peněžního trhu (F.521) a
Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu (F.522).
Účasti ve fondech peněžního trhu (F.521)
5.164 Definice: Účasti ve fondech peněžního trhu (akcie nebo podílové listy) jsou podíly, které vydávají
fondy peněžního trhu. Akcie nebo podílové listy fondů peněžního trhu mohou být převoditelné
a jsou často považovány za prostředky velmi podobné vkladům.
Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu (F.522)
5.165 Definice: Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu (F.522) jsou tvořeny
akciemi nebo podílovými listy investičních fondů jiných než fondů peněžního trhu, které představují
nárok na část hodnoty nějakého investičního fondu jiného než fondu peněžního trhu. Tyto typy
akcií a podílových listů jsou vydávány investičními fondy.
5.166 Nekótované akcie nebo podílové listy investičních fondů jiných než fondů peněžního trhu jsou
obvykle splatné na požádání v hodnotě odpovídající jejich podílu na vlastním kapitálu dané
finanční instituce. Tento vlastní kapitál se pravidelně přeceňuje podle tržních cen jeho různých
složek.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 193
Oceňování transakcí s akciemi nebo podílovými listy investičních fondů
5.167 Transakce s akciemi nebo podílovými listy investičních fondů zahrnují hodnotu čistých příspěvků
do fondu.
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (F.6)
5.168 Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy se dělí do šesti subkategorií:
(a) technické rezervy neživotního pojištění (F.61);
(b) životní pojištění a nároky na anuitu (F.62);
(c) penzijní nároky (F.63);
(d) nároky penzijních fondů na penzijní správce (F.64);
(e) nároky na dávky jiné než penzijní (F.65) a
(f) rezervy na uplatnění standardizovaných záruk (F.66).
Technické rezervy neživotního pojištění (F.61)
5.169 Definice: Technické rezervy neživotního pojištění jsou finanční pohledávky, které mají držitelé
pojistek neživotního pojištění vůči neživotním pojišťovnám a které se týkají nezaslouženého
pojistného a vzniklých nároků na náhrady.
5.170 Transakce s technickými rezervami neživotního pojištění na nezasloužené pojistné a na vzniklé
nároky se týkají rizik, jako jsou úrazy, nemoci nebo požáry, a také zajištění.
5.171 Nezasloužené pojistné je pojistné, které bylo zaplaceno, ale ještě nebylo spotřebováno. Pojistné se
obvykle platí na začátku pojistné doby. Na základě časového rozlišení se pojistné stává
zaslouženým pojistným v průběhu pojistné doby, takže počáteční platba zahrnuje předplacení
pojistného nebo zálohu.
5.172 Nevyrovnané nároky jsou nároky, které jsou splatné, ale dosud nebyly vyrovnány, včetně případů,
kdy je výše nároku sporná nebo kdy událost vedoucí ke vzniku nároku sice nastala, ale dosud
nebyla ohlášena. Nároky, které jsou splatné, ale dosud nevyrovnané odpovídají rezervám na
nevyrovnané pojistné nároky, což jsou částky stanovené pojišťovacími společnostmi a určené na
pokrytí očekávaných plnění vyplývajících z pojistných událostí, které nastaly, ale u nichž ještě
nebyly vyrovnány pojistné nároky.
5.173 Pojišťovatelé mohou stanovit i další technické rezervy, například vyrovnávací rezervy (equalisation
reervers). Ty se ovšem uznávají jako závazky a odpovídající aktiva pouze v případě, že nastala
událost zakládající vznik závazku. Jinak jsou vyrovnávací rezervy vnitřními účetními zápisy
pojišťovatele, představujícími úspory určené na pokrytí nepravidelně se vyskytujících událostí,
a nepředstavují stávající pohledávky pojistníků.
Životní pojištění a nároky na anuitu (F.62)
5.174 Definice Životní pojištění a nároky na anuitu představují finanční pohledávky, které mají držitelé
pojistek životního pojištění a příjemci anuit vůči společnostem poskytujícím životní pojištění. .
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
194 2015
5.175 Životní pojištění a nároky na anuitu slouží k poskytnutí dávek pojistníkům po skončení platnosti
pojistné smlouvy nebo k vyplacení náhrady oprávněným osobám po smrti pojistníků, a proto jsou
vedeny odděleně od prostředků akcionářů. Rezervy ve formě anuit vycházejí
z pojistněmatematických výpočtů současné hodnoty závazků vyplácet budoucí příjmy oprávněným
osobám až do jejich smrti.
5.176 Transakce s životním pojištěním a nároky na anuitu jsou tvořeny přírůstky sníženými o úbytky.
5.177 Přírůstky se z hlediska finančních transakcí skládají ze:
(a) skutečného zaslouženého pojistného v běžném účetním období a
(b) doplňkového pojistného, které odpovídá důchodu z investování nároků přisouzené
pojistníkům po odečtení poplatků za služby.
5.178 Úbytky se skládají ze:
(a) částek splatných držitelům pojistek kapitálového životního pojištění a podobných pojistek a
(b) splatných plateb z pojistek, které jsou ukončeny před dobou splatnosti.
5.179 V případě skupinového pojištění uzavřeného společností jménem jejích zaměstnanců jsou
oprávněnými osobami zaměstnanci, a nikoli zaměstnavatel, protože zaměstnanci jsou považováni
za pojistníky.
Penzijní nároky (F.63)
5.180 Definice: Penzijní nároky zahrnují finanční pohledávky současných a bývalých zaměstnanců za
(a) jejich zaměstnavateli;
(b) programem zaměstnavatele pro vyplácení penzí, který je součástí dohody o náhradě mezi
zaměstnavatelem a zaměstnancem, nebo
(c) pojišťovatelem.
5.181 Transakce s penzijními nároky se skládají z přírůstků snížených o úbytky, které je třeba odlišit od
nominálních zisků nebo ztrát z držby kapitálu investovaného penzijními fondy.
5.182 Přírůstky se z hlediska finančních transakcí skládají ze:
(a) skutečných příspěvků placených v běžném účetním období do penzijních programů
zaměstnanci, zaměstnavateli, osobami samostatně výdělečně činnými nebo jinými
institucionálními jednotkami jménem jednotlivců nebo domácností s nároky vůči danému
programu a
(b) doplňkových příspěvků, které odpovídají důchodu získanému z investování penzijních
nároků daného penzijního programu přisuzovaných účastnickým domácnostem, po odečtení
poplatků za služby účtovaných v daném období za správu programu.
5.183 Úbytky se skládají ze:
(a) sociálních dávek, které se rovnají splatným částkám pro osoby, jež odešly do důchodu, nebo
pro jejich nezaopatřené rodinné příslušníky, ve formě pravidelných plateb nebo jiných dávek;
a
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 195
(b) sociálních dávek, které sestávají z veškerých jednorázových částek splatných osobám, které
odcházejí do důchodu.
Podmíněné penzijní nároky
5.184 Kategorie penzijní nároky nezahrnuje podmíněné penzijní nároky vytvořené institucionálními
jednotkami klasifikovanými jako nefondové vládní dávkově definované penzijní programy
zaměstnavatele nebo jako penzijní fondy sociálního zabezpečení. Jejich transakce se
nezaznamenávají v plném rozsahu a jejich ostatní toky a stavy se nezachycují na hlavních účtech,
nýbrž v doplňkové tabulce nabytých penzijních nároků k danému datu v systému sociálního
pojištění. Podmíněné penzijní nároky nejsou závazky subsektorů ústřední vládní instituce, národní
vládní instituce, místní vládní instituce a fondy sociálního zabezpečení a nejsou finančními aktivy
pravděpodobných příjemců dávek.
Nároky penzijních fondů na penzijní správce (F.64)
5.185 Zaměstnavatel může uzavřít smlouvu s třetí stranou, aby se starala o penzijní fondy jeho
zaměstnanců. Jestliže zaměstnavatel nadále určuje podmínky penzijních programů a ponechá si
odpovědnost za veškeré schodky ve financování i právo nechat si veškeré přebytky ve financování,
označuje se zaměstnavatel jako penzijní správce a jednotka pracující pod vedením penzijního
správce se označuje jako penzijní administrátor. Pokud má dohoda mezi zaměstnavatelem a třetí
stranou takovou povahu, že zaměstnavatel rizika a odpovědnost za veškeré schodky ve
financování přenese na třetí stranu výměnou za právo třetí strany ponechat si veškeré přebytky,
stává se tato třetí strana penzijním správcem i administrátorem.
5.186 Je-li penzijním správcem jednotka odlišná od administrátora a částka nabíhající penzijnímu fondu
je nižší než nárůst nároků, zaznamená se pohledávka penzijního fondu za penzijním správcem.
Jestliže částka nabíhající penzijnímu fondu přesáhne nárůst nároků, vznikne částka splatná
penzijnímu správci penzijním fondem.
Nároky na dávky jiné než penzijní (F.65)
5.187 Přebytek čistých příspěvků nad dávkami představuje zvýšení závazku pojistného systému vůči
oprávněným osobám. Tato položka se uvádí jako úprava na účtu užití důchodů. Jakožto zvýšení
závazku se uvádí také na finančním účtu. Tato položka se bude pravděpodobně vyskytovat jen
zřídka a z praktických důvodů je možné změny takovýchto nepenzijních nároků zahrnout do
penzijních nároků.
Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk (F.66)
5.188 Definice: Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk jsou finanční pohledávky, které mají
držitelé standardizovaných záruk vůči institucionálním jednotkám, které tyto záruky poskytují
5.189 Rezervy související s uplatněním standardizovaných záruk jsou předplacené čisté poplatky
a rezervy na vyřízení uplatněných standardizovaných záruk, z nichž ještě nebylo poskytnuto
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
196 2015
plnění. Stejně jako u předplaceného pojistného a rezerv na nevyrovnané nároky zahrnují rezervy
na uplatnění standardizovaných záruk nezasloužené poplatky (pojistné) a neuhrazené uplatněné
záruky (nevyrovnané nároky).
5.190 Standardizované záruky jsou záruky vydávané ve velkých počtech, obvykle na poměrně nízké
částky, a za obdobných podmínek. Do těchto ujednání jsou zapojeny tři strany: dlužník, věřitel
a ručitel. Buď dlužník, nebo věřitel může uzavřít smlouvu s ručitelem, podle níž ručitel zaplatí
věřiteli, pokud dlužník selže. K příkladům patří záruky za vývozní úvěry a záruky za studentské
půjčky.
5.191 Třebaže není možné stanovit pravděpodobnost selhání konkrétního dlužníka, je obvyklé, že se
odhaduje počet selhání v souboru obdobných dlužníků. Podobně jako neživotní pojišťovatel
i ručitel fungující na obchodním základě očekává, že všechny zaplacené poplatky plus důchod
z vlastnictví získaný z těchto poplatků a veškeré rezervy pokryjí očekávaná selhání dlužníků
a související náklady a navíc přinesou nějaký zisk. V souladu s tím se tyto záruky, označované
jako standardizované záruky, pojímají podobně jako neživotní pojištění.
5.192 Standardizované záruky zahrnují záruky za různé finanční nástroje, jako jsou vklady, dluhové
cenné papíry, půjčky a obchodní úvěry. Obvykle je mohou poskytovat finanční instituce, mimo jiné
pojišťovací společnosti, ale také vládní instituce.
5.193 Jestliže institucionální jednotka nabízí standardizované záruky, účtuje poplatky a vznikají jí závazky
plnit z uplatněných záruk. Hodnota těchto závazků na účtech ručitele je rovna současné hodnotě
očekávaných uplatnění stávajících záruk, očištěné o výši očekávaných prostředků, které ručitel
zpětně získá od nesplácejících dlužníků. Příslušný závazek se nazývá rezervy na uplatnění
standardizovaných záruk.
5.194 Záruka se může týkat víceletého období. Poplatek se může platit ročně nebo předem. Poplatek
v zásadě představuje platby zasloužené za každý rok, kdy záruka platí, přičemž závazek se snižuje
se zkracováním doby (za předpokladu, že dlužník splácí ve splátkách). Zaznamenávání tedy
odpovídá zaznamenávání anuit, kdy se platí poplatek a současně se snižuje budoucí závazek.
5.195 Povaha standardizovaného záručního programu spočívá v tom, že existuje mnoho záruk stejného
druhu, avšak všechny nemají přesně stejně dlouhou dobu platnosti ani stejné datum začátku
a konce platnosti.
5.196 Čisté poplatky se vypočítají jako poplatky, které mají být obdrženy, plus doplňkové poplatky (které
se rovnají důchodu z vlastnictví přisuzovanému jednotce hradící poplatek za záruku) minus
administrativní a další náklady. Tyto čisté poplatky mohou být závazkem libovolného sektoru
hospodářství a jsou pohledávkou sektoru, do kterého je zatříděn ručitel. Uplatněné záruky v rámci
standardizovaného záručního programu jsou závazkem ručitele a pohledávkou subjektu, který má
u finančního nástroje, jehož se záruka týká, postavení věřitele, bez ohledu na to, zda poplatek platil
věřitel nebo dlužník. Finanční transakce se týkají rozdílu mezi platbami poplatků za nové záruky
a uplatněnými stávajícími zárukami.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 197
Standardizované záruky a jednorázové záruky
5.197 Standardizované záruky se odlišují od jednorázových záruk podle dvou kritérií:
(a) standardizované záruky se vyznačují často opakovanými transakcemi s podobnými
vlastnostmi a sdružováním rizik a
(b) ručitelé u nich mohou odhadnout průměrnou ztrátu na základě dostupných statistik.
Jednorázové záruky jsou individuální a ručitelé nemohou provést spolehlivý odhad rizika, že budou
uplatněny. Poskytnutí jednorázové záruky je podmíněným aktivem/závazkem a jako takové se
nezaznamenává. Výjimkou jsou některé záruky poskytované vládními institucemi, které jsou
popsány v kapitole 20.
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (F.7)
5.198 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie se dělí do dvou subkategorií:
(a) finanční deriváty (F.71) a
(b) zaměstnanecké opce na akcie (F.72).
Finanční deriváty (F.71)
5.199 Definice: Finanční deriváty jsou finanční nástroje vázané na určitý finanční nástroj, nebo ukazatele,
nebo komoditu, přičemž jejich prostřednictvím je na finančních trzích možně samostatně
obchodovat s konkrétními finančními riziky. Finanční deriváty splňují tyto podmínky:
(a) jsou vázány na finanční nebo nefinanční aktivum, na skupinu aktiv nebo na index;
(b) jsou buď převoditelné, nebo s nimi lze na trhu vyrovnávat pozice; a
(c) neplatí se u nich předem žádná částka jistiny, která by se musela splácet.
5.200 Finanční deriváty se používají pro řadu účelů, včetně řízení rizik, zajištění (hedging), arbitráže mezi
trhy, spekulace a náhrad zaměstnancům. Finanční deriváty zúčastněným stranám umožňují
obchodováním převádět konkrétní finanční rizika, jako je úrokové riziko, měnové riziko, riziko
spojené s cenou akcií nebo komodity či úvěrové riziko, na jiné subjekty, které jsou ochotny tato
rizika přijmout, a to obvykle bez zobchodování primárního aktiva. Proto se finanční deriváty
označují jako sekundární aktiva.
5.201 Hodnota finančního derivátu je odvozena od ceny podkladového aktiva neboli referenční ceny.
Referenční cena se může týkat finančního nebo nefinančního aktiva, úrokové sazby, směnného
kurzu, jiného derivátu nebo rozpětí mezi dvěma sazbami. Derivátová smlouva se rovněž může
vztahovat k indexu, cenovému koši nebo jiným položkám, například k obchodování s emisemi nebo
k meteorologickým podmínkám.
5.202 Finanční deriváty je možné rozdělit podle typu nástroje například na opce, forwardy a úvěrové
deriváty, nebo podle tržního rizika na měnové swapy, úrokové swapy atd.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
198 2015
Opce
5.203 Definice: Opce jsou smlouvy, které dávají jejich držitelům právo, ale nikoli povinnosti, nakoupit od
vydavatele opce, nebo prodat vydavateli opce aktivum za předem stanovenou cenu během daného
časového rozmezí nebo ke stanovenému datu.
Právo nakoupit se nazývá kupní opce a právo prodat se nazývá prodejní opce.
5.204 Kupující opce platí prémii (cenu opce) za závazek upisovatele opce prodat nebo koupit určené
množství podkladového aktiva za dohodnutou cenu. Prémie je finančním aktivem držitele opce
a závazkem upisovatele opce. Z koncepčního hlediska lze předpokládat, že prémie obsahuje
poplatek za službu, který by se měl zachytit odděleně. Avšak Při nedostatku podrobných údajů by
se pokud možno mělo předejít předpokladům při zjišťování předmětného prvku služby.
5.205 Jednou z forem opcí jsou warranty. Ty svým držitelům dávají právo, ale nikoli povinnost, koupit od
vydavatele warrantu určitý počet akcií nebo obligací za stanovených podmínek během
stanoveného období. Existují také měnové warranty, jejichž hodnota je založena na množství jedné
měny potřebné na nákup jiné měny, a kombinované měnové warranty vázané na třetí měny, jakož
i warranty na indexy, koše a komodity.
5.206 Warrant může být oddělitelný a může se s ním obchodovat odděleně od dluhového cenného
papíru. V důsledku toho se v zásadě zaznamenávají dva oddělené finanční nástroje: warrant
jakožto finanční derivát a obligace jakožto dluhový cenný papír. Warranty s vloženými deriváty se
klasifikují podle svých hlavních vlastností.
Forwardy
5.207 Definice: Forwardy jsou finanční smlouvy, v jejichž rámci se dvě strany dohodnou, že si vymění
určené množství podkladového aktiva za dohodnutou cenu (realizační cenu) k určitému datu.
5.208 Futures jsou forwardové smlouvy, se kterými se obchoduje na organizovaných burzách. Futures
a ostatní forwardové smlouvy se obvykle, i když ne vždy, vypořádávají peněžní platbou nebo
poskytnutím nějakého jiného finančního aktiva, a nikoli dodáním podkladového aktiva, a z toho
důvodu jsou oceňovány a obchodovány odděleně od tohoto aktiva. K běžným smlouvám typu
forwardu patří swapy a dohody o budoucích úrokových sazbách (FRA).
Opce v porovnání s forwardy
5.209 Mezi opcemi a forwardy existují tyto rozdíly:
(a) U forwardové smlouvy se obvykle na začátku neprovádí žádná platba předem a tato
derivátová smlouva začíná s nulovou hodnotou; v případě opce se při pořízení smlouvy platí
prémie a smlouva se na začátku oceňuje na částku této prémie.
(b) S tím, jak se během doby platnosti forwardové smlouvy mění tržní ceny, úrokové sazby nebo
směnné kurzy, může tato smlouva nabýt kladné hodnoty (jakožto aktivum) pro jednu stranu
a odpovídající záporné hodnoty (jakožto závazek) pro druhou stranu. Tyto pozice stran se
mohou měnit v závislosti na vývoji trhu s podkladovým aktivem vzhledem k realizační ceně
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 199
uvedené ve smlouvě. Kvůli této vlastnosti v praxi nelze transakce s aktivy identifikovat
odděleně od transakcí se závazky. Na rozdíl od ostatních finančních nástrojů se proto
transakce s forwardy obvykle vykazují v čisté hodnotě za aktiva i závazky. V případě opce je
kupující vždy věřitelem a upisovatel vždy dlužníkem.
(c) Forward je v době splatnosti bezpodmínečně realizován, zatímco o uplatnění opce
rozhoduje její kupující. Některé opce se realizují automaticky v případě, že mají v době
splatnosti kladnou hodnotu.
Swapy
5.210 Definice: Swapy jsou smluvní uspořádání mezi dvěma stranami, které se dohodly, že si po určitou
dobu a podle předem stanovených pravidel budou směňovat toky plateb z dohodnuté hypotetické
částky jistiny. Nejběžnějšími typy swapů jsou úrokové swapy, devizové swapy a měnové swapy.
5.211 Úrokové swapy jsou směnou úrokových plateb rozdílného charakteru z hypotetické částky jistiny,
která se nikdy nesmění. Úrokovými sazbami, které jsou předmětem swapu, mohou být například
pevná sazba, pohyblivá sazba a sazby v určitých měnách. Vypořádání se často provádí
prostřednictvím čisté peněžní platby ve výši odpovídající aktuálnímu rozdílu mezi dvěma úrokovými
sazbami stanovenými ve smlouvě a použitými pro dohodnutou hypotetickou jistinu.
5.212 Devizové swapy jsou transakce v cizích měnách podle směnného kurzu uvedeného ve smlouvě.
5.213 Měnové swapy se týkají směny peněžních toků souvisejících s úrokovými platbami a směny částek
jistiny podle dohodnutého směnného kurzu na konci platnosti smlouvy.
Dohody o budoucích úrokových sazbách (FRA)
5.214 Definice: Dohody o budoucích úrokových sazbách (forward rate agreement – FRA) jsou smluvní
uspořádání, ve kterých se dvě strany, aby se ochránily před změnami úrokových sazeb, dohodly
na výši úroků, které budou zaplaceny ve stanoveném termínu vypořádání, z hypotetické částky
jistiny, která se nikdy nesmění. FRA se vypořádávají čistými peněžními platbami podobně jako
úrokové swap. Tyto platby se vztahují k rozdílu mezi sazbou podle dohody o budoucí úrokové
sazbě a tržní sazbou existující v době vypořádání.
Úvěrové deriváty
5.215 Definice: Úvěrové deriváty jsou finanční deriváty, jejichž hlavním účelem je obchodování
s úvěrovým rizikem.
Úvěrové deriváty jsou určeny pro obchodování s rizikem úvěrového selhání u půjček a cenných
papírů. Úvěrové deriváty mohou mít formu smluv typu forwardu nebo opce a stejně jako ostatní
finanční deriváty jsou často vydávány podle standardních právních smluv, které usnadňují jejich
tržní ocenění. Úvěrové riziko se výměnou za platbu prémie převádí od prodávajícího rizika, který si
kupuje zajištění, ke kupujícímu rizika, který zajištění prodává.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
200 2015
5.216 Kupující rizika prodávajícímu rizika v případě selhání zaplatí peněžní částku. Úvěrový derivát může
být vypořádán také dodáním dluhových cenných papírů prostřednictvím jednotky, u níž k selhání
došlo.
5.217 K druhům úvěrových derivátů patří opce úvěrového selhání (credit default options) , swapy
úvěrového selhání (credit default swaps –CDS) a swapy celkových výnosů (total return swaps).
Index swapů úvěrového selhání jakožto index obchodovaných úvěrových derivátů vyjadřuje vývoj
prémií swapů úvěrového selhání.
Swapy úvěrového selhání
5.218 Definice: Swapy úvěrového selhání (credit default swaps – CDS) jsou smlouvy o pojištění úvěru.
Jsou určeny k pokrytí ztráty věřitele (kupujídího swapy úvěrového selhání) v případě, že,
(a) nastane úvěrová událost týkající se referenční jednotky, přičemž tato událost není vázána na
konkrétní dluhový cenný papír či půjčku. Úvěrovou událostí týkající se dotčené referenční
jednotky může být úvěrové selhání, ale také neprovedení platby na základě libovolného
(způsobilého) závazku, který se stal splatným, například v případech restrukturalizace dluhu,
porušení smluvních závazků a dalších;
(b) přestane být splácen konkrétní dluhový nástroj, obvykle dluhový cenný papír nebo půjčka.
Stejně jako u swapových smluv věřitel jakožto kupující swapu úvěrového selhání
(považovaný za prodávajícího rizika), provádí řadu plateb prémie prodávajícímu swapu
úvěrového selhání (považovanému za kupujícího rizika).
5.219 Jestliže k úvěrovému selhání u příslušné jednotky nebo dluhového nástroje nedojde, prodávající
rizika pokračuje v platbě prémií až do konce platnosti smlouvy. Pokud k selhání dojde, kupující
rizika uhradí ztrátu prodávajícímu rizika a prodávající rizika přestane platit prémie.
Finanční nástroje, které nepatří k finančním derivátům
5.220 K finančním derivátům nepatří:
(a) podkladový nástroj, na kterém je finanční derivát založen;
(b) strukturované dluhové cenné papíry, které jsou kombinací dluhového cenného papíru nebo
koše dluhových cenných papírů s finančním derivátem nebo košem finančních derivátů,
pokud jsou deriváty neoddělitelné od dluhového cenného papíru a původně investovaná
jistina je vysoká ve srovnání s možnými výnosy z vložených finančních derivátů. Finanční
nástroje, u nichž jsou investované částky jistiny nízké v poměru k možným výnosům a které
jsou spojeny s plným rizikem, se klasifikují jako finanční deriváty. Finanční nástroje, u nichž
jsou složka dluhového cenného papíru a složka finančního derivátu vzájemně oddělitelné, se
klasifikují příslušným způsobem;
(c) splatné platby marže (repayable margin payments) vztahující se k finančním derivátům se
klasifikují jako ostatní vklady nebo jako půjčky, v závislosti na zúčastněných institucionálních
jednotkách. Avšak platby nevratných záloh, které snižují nebo eliminují aktivní nebo pasivní
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 201
pozice, jež mohou vznikat v době platnosti smlouvy, se považují za vypořádání podle
smlouvy a klasifikují se jako transakce s finančními deriváty;
(d) sekundární nástroje, které nejsou převoditelné a nelze s nimi na trhu vyrovnávat pozice, a
(e) zlaté swapy, které mají stejný charakter jako dohody o zpětném odkupu cenných papírů.
Zaměstnanecké opce na akcie (F.72)
5.221 Definice: Zaměstnanecké opce na akcie jsou dohody uzavřené k dohodnutému datu, podle nichž
má zaměstnanec právo koupit daný počet akcií zaměstnavatele za stanovenou cenu buď ve
stanovený okamžik nebo během určité doby bezprostředně následující po datu oprávnění.
Používá se tato terminologie:
datum dohody se označuje jako „datum poskytnutí“;
dohodnutá kupní cena se označuje jako „realizační cena“;
dohodnuté první datum nákupu se označuje jako „datum oprávnění“;
doba po datu oprávnění, ve které je možné provést nákup, se označuje jako „doba uplatnění“.
5.222 Transakce se zaměstnaneckými opcemi na akcie se zaznamenávají na finančním účtu jako
protipoložka té části náhrad zaměstnanců, kterou představuje hodnota příslušné opce na akcie.
Hodnota opce je rozložena do období mezi datem poskytnutí a datem oprávnění; nejsou-li
k dispozici podrobné údaje, zaznamenává se k datu oprávnění. Následně se transakce
zaznamenávají k datu uplatnění nebo, jsou-li opce obchodovatelné a skutečně se s nimi
obchoduje, zaznamenávají se transakce v době mezi datem oprávnění a koncem doby uplatnění.
Oceňování transakcí s finančními deriváty a zaměstnaneckými opcemi na akcie
5.223 Při sekundárním obchodování s opcemi a při ukončování opcí před dodáním dochází k finančním
transakcím. Jestliže opce dospěje k dodání, může, ale nemusí být uplatněna. V případě, že opce je
uplatněna, může se zaznamenat platba upisovatele opce držiteli opce rovnající se rozdílu mezi
převládající tržní cenou podkladového aktiva a realizační cenou, případně se může zaznamenat
pořízení nebo prodej podkladového finančního nebo nefinančního aktiva za převládající tržní cenu
a souvztažná platba mezi držitelem opce a upisovatelem opce rovná realizační ceně. Rozdíl mezi
převládající tržní cenou podkladového aktiva a realizační cenou se v obou případech rovná
likvidační hodnotě opce, tedy ceně opce ke konečnému datu. V případě, že opce není uplatněna,
k žádné transakci nedochází. Upisovateli opce však vzniká zisk z držby a držiteli opce ztráta
z držby (v obou případech ve výši rovnající se prémii zaplacené při pořízení smlouvy), které se
zaznamenají na účtu přecenění.
5.224 Transakce zaznamenávané u finančních derivátů zahrnují veškeré obchodování se smlouvami,
jakož i čistou hodnotu provedených vypořádání. Může být rovněž třeba zaznamenat transakce
spojené s uzavíráním derivátových smluv. V mnoha případech však dvě strany uzavřou
derivátovou smlouvu, aniž proběhne platba od jedné strany k druhé; v těchto případech je hodnota
transakce zakládající smlouvu nulová a na finančním účtu se neprovede žádný záznam.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
202 2015
5.225 Veškeré výslovné provize zaplacené makléřům nebo zprostředkovatelům nebo od nich přijaté za
zorganizování opcí, futures, swapů a ostatních derivátových smluv se pojímají jako platby za
služby, zaznamenávané na příslušné účty. U účastníků swapu se nemá za to, že by si navzájem
poskytovali službu, ale každá platba třetí straně za zorganizování swapu se pojímá jako poplatek
za službu. Pokud se v rámci swapového ujednání směňují částky jistiny, zaznamenají se
odpovídající toky jako transakce s podkladovým nástrojem; toky ostatních plateb se zaznamenají
v kategorii finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (F.7). Přestože u prémie placené
prodávajícímu opce lze z koncepčního hlediska předpokládat, že zahrnuje poplatek za službu,
v praxi obvykle není možné prvek služby odlišit. Proto se celá cena zaznamená jako pořízení
finančního aktiva kupujícím a vznik závazku prodávajícího.
5.226 Pokud smlouvy nezahrnují směnu jistiny, na začátku se nezaznamená žádná transakce. V obou
případech je v daném okamžiku implicitně vytvořen finanční derivát s nulovou počáteční hodnotou.
Následně bude hodnota swapu rovna:
(a) u částek jistiny běžné tržní hodnotě rozdílu mezi očekávanými budoucími tržními hodnotami
částek, které se mají znovu směnit, a částkami stanovenými ve smlouvě a
(b) u ostatních plateb běžné tržní hodnotě budoucích toků stanovených ve smlouvě.
5.227 Změny hodnoty finančního derivátu v čase se zaznamenávají na účtu přecenění.
5.228 Následné zpětné směny jistiny se budou řídit podmínkami swapové smlouvy a může z nich
vyplývat, že se finanční aktiva smění za cenu odlišnou od převládající tržní ceny těchto aktiv.
Souvztažnou platbou mezi stranami swapové smlouvy bude platba stanovená v této smlouvě.
Rozdíl mezi tržní cenou a smluvní cenou se pak rovná likvidační hodnotě aktiva nebo závazku
platné v den splatnosti a zaznamená se jako transakce s finančními deriváty a zaměstnaneckými
opcemi na akcie (F.7). Celkově musí transakce s finančními deriváty a zaměstnaneckými opcemi
na akcie odpovídat celkovému zisku nebo ztrátě z přecenění za dobu trvání swapové smlouvy.
Tento přístup je analogický popsanému přístupu k opcím, které dospívají k dodání.
5.229 U institucionální jednotky se swap nebo dohoda o budoucí úrokové sazbě, jejichž čistá hodnota je
aktivem, zaznamenají v položce finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie na straně aktiv.
Je-li čistá hodnota swapu pasivem, je konvencí uvádět ji rovněž na straně aktiv, aby se zamezilo
přecházení mezi stranou aktiv a stranou pasiv. Z toho také vyplývá, že čisté záporné platby zvyšují
čistou hodnotu.
Ostatní pohledávky/závazky (F.8)
5.230 Definice: Ostatní pohledávky/závazky jsou finanční aktiva a závazky, které se vytvářejí jako
protějšky k transakcím tam, kde je časový nesoulad mezi těmito transakcemi a odpovídajícími
platbami.
5.231 Ostatní pohledávky/závazky zahrnují transakce s finančními pohledávkami, které vyplývají
z dřívější nebo pozdější platby za transakce se zbožím nebo službami, rozdělovací transakce nebo
finanční transakce na sekundárním trhu.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
2015 203
5.232 Finanční transakce s ostatními pohledávkami/závazky zahrnují:
(a) obchodní úvěry a zálohy (F.81) a
(b) ostatní pohledávky a závazky jiné než obchodní úvěry a zálohy (F.89).
Obchodní úvěry a zálohy (F.81)
5.233 Definice: Obchodní a zálohy jsou finanční pohledávky vznikající z přímého poskytnutí úvěru ze
strany dodavatelů výrobků a služeb zákazníkům a ze zálohových plateb za práci, která je
rozpracovaná nebo má být teprve provedena, ve formě záloh zaplacených zákazníky za výrobky a
služby, které ještě nebyly dodány..
5.234 Obchodní úvěr a zálohy vznikají, není-li platba za výrobky nebo služby provedena v okamžiku, kdy
dochází ke změně vlastnictví výrobků nebo kdy je poskytnuta služba. Pokud je platba uskutečněna
před změnou vlastnictví, jedná se o zálohu.
5.235 Naběhlé, ale dosud nezaplacené poplatky (FISIM se uvádějí spolu s příslušným finančním
nástrojem, obvykle úroky, a předplacené pojistné se zahrnuje do pojistných technických rezerv
(F.61); v žádném z obou případů se neprovádí zápis v subkategorii obchodní úvěry a zálohy.
5.236 Subkategorie obchodní úvěry a zálohy zahrnuje:
(a) finanční pohledávky, které se vztahují k dodávkám výrobků nebo poskytnutí služeb
v případě, že se neuskutečnila platba;
(b) obchodní úvěry akceptované faktoringovými společnostmi, pokud se nepovažují za půjčky;
(c) v čase nabíhající nájemné z budov a
(d) nedoplatky týkající se plateb za výrobky a služby, pokud nejsou podloženy půjčkou.
5.237 Obchodní úvěry je třeba odlišit od financování obchodu formou obchodních směnek a od úvěrů,
které pro financování obchodu poskytují třetí strany.
5.238 K obchodním úvěrům a zálohám nepatří půjčky určené na financování obchodních úvěrů. Ty se
klasifikují jako půjčky.
5.239 Obchodní úvěry a zálohy je možné rozdělit podle původní splatnosti na krátkodobé a dlouhodobé
obchodní úvěry a zálohy.
Ostatní pohledávky a závazky jiné než obchodní úvěry a zálohy (F.89)
5.240 Definice: Jiné pohledávky/závazky jsou finanční pohledávky vznikající z časového nesouladu mezi
rozdělovacími transakcemi nebo finančními transakcemi na sekundárním trhu a dopovídajcími
platbami.
5.241 Jiné pohledávky/závazky zahrnují finanční pohledávky vzniklé vlivem časového nesouladu mezi
proběhlými transakcemi a provedenými platbami, které se týkají například:
(a) mezd a platů;
(b) daní a sociálních příspěvků;
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce
204 2015
(c) dividend;
(d) nájemného a
(e) nákupu a prodeje cenných papírů.
5.242 Naběhlé úroky a nedoplatky se zaznamenávají spolu s finančním aktivem nebo závazkem, kterých
se týkají, nikoli tedy jako jiné pohledávky/závazky. Jestliže se naběhlý úrok nezaznamená jako
reinvestovaný do finančního aktiva, klasifikuje se v subkategorii jiné pohledávky/závazky.
5.243 U poplatků za půjčky cenných papírů a půjčky zlata, které se pojímají jako úroky, se odpovídající
zápisy neuvedou u nástrojů, kterých se týkají, nýbrž v subkategorii jiné pohledávky/závazky.
5.244 K jiným pohledávkám/závazkům nepatří:
(a) statistické diskrepance jiné než časový nesoulad mezi transakcemi se zbožím a službami,
rozdělovacími transakcemi nebo finančními transakcemi a odpovídajícími platbami;
(b) dřívější nebo opožděné platby při vytváření finančních aktiv nebo umořování závazků jiných
než těch, které se klasifikují jako jiné pohledávky/závazky. Tyto dřívější nebo opožděné
platby se klasifikují v kategorii příslušného nástroje;
(c) u částek daní a sociálních příspěvků splatných vládním institucím, které se zařazují k jiným
pohledávkám/závazkům, se vypustí ta část těchto daní a sociálních příspěvků, která
pravděpodobně nebude inkasována, a která tudíž představuje pohledávku vládních institucí,
jež nemá žádnou hodnotu.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce - Příloha 5.1 Klasifikace finančních transakcí
2015 205
Příloha 5.1 KLASIFIKACE FINANČNÍCH TRANSAKCÍ
5.A1.01 Finanční transakce je možné klasifikovat podle různých kritérií – podle typu finančního nástroje,
podle převoditelnosti, podle typu důchodu, podle splatnosti, podle měny a podle typu úroků.
Klasifikace finančních transakcí podle kategorií
5.A1.02 Finanční transakce se klasifikují do kategorií a subkategorií uvedených v tabulce 5.3. Tato
klasifikace transakcí s finančními aktivy a závazky odpovídá klasifikaci finančních aktiv a závazků.
Tabulka 5.3: Klasifikace finančních transakcí
Kategorie Kód
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání F.1
Měnové zlato F.11
Zvláštní práva čerpání F.12
Oběživo a vklady F.2
Oběživo F.21
Převoditelné vklady F.22
Ostatní vklady F.29
Dluhové cenné papíry F.3
Krátkodobé F.31
Dlouhodobé F.32
Půjčky F.4
Krátkodobé F.41
Dlouhodobé F.42
Účasti F.5
Akcie a ostatní účasti F.51
Kótované akcie F.511
Nekótované akcie F.512
Ostatní účasti F.519
Účasti v investičních fondech F.52
Účasti ve fondech peněžního trhu F.521
Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu F.522
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy F.6
Technické rezervy neživotního pojištění F.61
Životní pojištění a nároky na anuitu F.62
Penzijní nároky F.63
Nároky penzijních fondů na penzijní správce F.64
Nároky na dávky jiné než penzijní F.65
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce - Příloha 5.1 Klasifikace finančních transakcí
206 2015
Kategorie Kód
Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk F.66
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie F.7
Finanční deriváty jiné než zaměstnanecké opce na akcie F.71
Zaměstnanecké opce na akcie F.72
Ostatní pohledávky/závazky F.8
Obchodní úvěry a zálohy F.81
Ostatní pohledávky a závazky jiné než obchodní úvěry a zálohy F.89
5.A1.03 Klasifikace finančních transakcí a finančních aktiv a závazků je založena především na likviditě,
převoditelnosti a právních charakteristikách finančních nástrojů. Definice kategorií jsou zpravidla
nezávislé na klasifikaci institucionálních jednotek. Klasifikace finančních aktiv a závazků může být
dále rozčleněna, pokud se zkombinuje s klasifikací podle institucionálních jednotek. Příkladem jsou
převoditelné vklady mezi institucemi přijímajícími vklady jinými než centrální banka, které se
kombinovaně klasifikují jako mezibankovní vklady.
Klasifikace finančních transakcí podle převoditelnosti
5.A1.04 Finanční pohledávky lze rozlišovat podle toho, zda jsou převoditelné. Pohledávka je převoditelná,
pokud lze její vlastnictví snadno převést z jedné jednotky na jinou jednotku prostřednictvím dodání
nebo rubopisu nebo, v případě finančních derivátů, pokud lze snadno vyrovnat jí vytvořenou pozici.
Potenciálně je sice možné obchodovat s jakýmkoli finančním nástrojem, avšak převoditelné
nástroje jsou určeny k tomu, aby se s nimi obchodovalo na organizované burze nebo na
mimoburzovním trhu, i když skutečné obchodování není nezbytnou podmínkou převoditelnosti.
Nezbytnými podmínkami převoditelnosti jsou:
a) možnost převodu nebo, v případě finančních derivátů, možnost vyrovnání pozice;
b) standardizace, která je často doložená zastupitelností a způsobilostí pro přidělení kódu ISIN,
a
c) skutečnost, že držiteli aktiva nezůstává právo na postih vůči předchozím držitelům.
5.A1.05 Cenné papíry, finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (AF.7) jsou převoditelné finanční
pohledávky. K cenným papírům patří dluhové cenné papíry (AF.3), kótované akcie (AF.511),
nekótované akcie (AF.512) a podíly v investičních fondech (AF.52). Finanční deriváty
a zaměstnanecké opce na akcie se neklasifikují jako cenné papíry, i když se jedná o převoditelné
finanční nástroje. Jsou vázané na určitá finanční nebo nefinanční aktiva nebo indexy, přičemž
jejich prostřednictvím je na finančních trzích možné samostatně obchodovat s finančními riziky.
5.A1.06 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (AF.1), oběživo a vklady (AF.2), půjčky (AF.4), ostatní účasti
(AF.519), pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (AF.6) a ostatní
pohledávky/závazky (AF.8) nejsou převoditelné.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce - Příloha 5.1 Klasifikace finančních transakcí
2015 207
Strukturované cenné papíry
5.A1.07 Strukturované cenné papíry jsou obvykle kombinací cenného papíru nebo koše cenných papírů
s finančním derivátem nebo košem finančních derivátů. K finančním nástrojům, které nejsou
strukturovanými cennými papíry, patří například strukturované vklady, které mají kombinaci
vlastností vkladů a finančních derivátů. Zatímco u dluhových cenných papírů se na začátku obvykle
platí jistina, která se pak splácí, u finančních derivátů tomu tak není.
Klasifikace finančních transakcí podle typu důchodu
5.A1.08 Finanční transakce se klasifikují podle typu důchodu, který vytvářejí. Propojení důchodů
s odpovídajícími finančními aktivy a závazky usnadňuje výpočet výnosnosti. V tabulce 5.4 je
uvedena podrobná klasifikace podle transakcí a podle typu důchodu. Zatímco u měnového zlata
a zvláštních práv čerpání, vkladů, dluhových cenných papírů, půjček a ostatních
pohledávek/závazků nabíhají úroky, účasti vynášejí především dividendy, reinvestované zisky
a čerpání z důchodu kvazikorporací. Důchody z investic lze přisoudit držitelům podílů v investičních
fondech a držitelům pojistných technických rezerv. Odměna související s účastí ve finančním
derivátu se nezaznamenává jako důchod, protože se při ní neposkytuje žádná částka jistiny.
Tabulka 5.4 - Klasifikace finančních transakcí podle typu důchodu
Finanční transakce Kód Typ důchodu Kód
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání F.1 Úroky D.41
Oběživo F.21 Žádný
Převoditelné vklady F.22 Úroky D.41
Ostatní vklady F.29 Úroky D.41
Dluhové cenné papíry F.3 Úroky D.41
Půjčky F.4 Úroky D.41
Účasti F.51
Rozdělované důchody korporací D.42
Reinvestované zisky D.43
Kótované a nekótované akcie
F.511,
F.512
Dividendy D.421
Reinvestované zisky D.43
Ostatní účasti F.519
Čerpání z důchodu kvazikorporací D.422
Reinvestované zisky D.43
Dividendy D.421
Účasti v investičních fondech F.52
Důchody z investic přisuzované podílníkům
investičních fondů
D.443
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy F.6
Důchody z investic přisuzované pojistníkům D.441
Důchody z investic na základě penzijních nároků D.442
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie F.7 Žádný
Ostatní pohledávky/závazky F.8 Úroky D.41
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce - Příloha 5.1 Klasifikace finančních transakcí
208 2015
Klasifikace finančních transakcí podle typu úrokové sazby
5.A1.09 Finanční aktiva a závazky, u kterých nabíhají úroky, je možné rozdělit podle typu těchto úroků na
nástroje s pevnou, pohyblivou a smíšenou úrokovou sazbou.
5.A1.10 U finančních nástrojů s pevnou úrokovou sazbou jsou smluvní nominální úrokové platby v měně
denominace pevné po celou dobu platnosti finančního nástroje nebo po určitý počet let. Z pohledu
dlužníka jsou načasování a hodnota úrokových plateb a splátek jistiny od počátku známé.
5.A1.11 V případě finančních nástrojů s pohyblivou úrokovou sazbou jsou platby úroků a jistiny vázány na
úrokovou sazbu, všeobecný cenový index výrobků a služeb nebo na cenu aktiva. Referenční
hodnota kolísá v reakci na tržní podmínky.
5.A1.12 Finanční nástroje se smíšenou úrokovou sazbou mají po dobu své platnosti jak pevnou, tak
pohyblivou úrokovou sazbu a klasifikují se jako finanční nástroje s pohyblivou úrokovou sazbou
Klasifikace finančních transakcí podle splatnosti
5.A1.13 Pro účely analýzy úrokových sazeb, výnosů z aktiv, likvidity nebo schopnosti plnit dluhovou službu
může být nutné finanční aktiva a závazky rozčlenit podle různých dob splatnosti.
Krátkodobá a dlouhodobá splatnost
5.A1.14 Definice: Finanční aktivum nebo závazek skratkodobou splatností je splatný na požádání věřitele či
za dobu jednoho roku nebo kratší. Finanční aktivum nebo závazek s dlouhodobou splatností je
splatný za dobu delší než jeden rok nebo u něj není splatnost uvedena
Původní doba splatnosti a zbytková doba splatnosti
5.A1.15 Definice: Původní doba splatnosti finanční aktiv nebo závazků je definocána jako doba od data
emise do data poslední naplánované platby. Zbytková doba splatnosti (remaining maturity)
finančních aktiv nebo závazků je definována jako doba od referenčního data do data poslední
naplánované platby..
5.A1.16 Pojem původní doba splatnosti je užitečný pro porozumění vydávání dluhových nástrojů jakožto
činnosti. Dluhové cenné papíry a půjčky se proto dělí podle původní doby splatnosti na krátkodobé
a dlouhodobé dluhové cenné papíry a půjčky.
5.A1.17 Zbytková doba splatnosti má význam spíše z hlediska analýzy dluhových pozic a schopnosti plnit
dluhovou službu.
Klasifikace finančních transakcí podle měny
5.A1.18 Mnoho kategorií, subkategorií a podpoložek finančních aktiv a závazků je možné rozdělit podle
měny, ve které jsou denominovány.
5.A1.19 K finančním aktivům nebo závazkům v cizí měně patří finanční aktiva nebo závazky denominované
v měnovém koši, například základní práva čerpání, a finanční aktiva nebo závazky denominované
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce - Příloha 5.1 Klasifikace finančních transakcí
2015 209
ve zlatě. Rozlišení mezi národní měnou a cizími měnami je zvláště užitečné u oběživa a vkladů
(AF.2), dluhových cenných papírů (AF.3) a půjček (AF.4).
5.A1.20 Měna vypořádání může být jiná než měna denominace. Měnou vypořádání se rozumí měna, do
které se při každém vypořádání převádí hodnota pozic a toků finančních nástrojů, jako jsou cenné
papíry.
Míry peněz
5.A1.21 Analýza měnové politiky může vyžadovat, aby byly na finančním účtu identifikovány míry peněz
jako M1, M2 a M3. V ESA 2010 nejsou míry peněz definovány.
ESA 2010 – Kapitola 5 – Finanční transakce - Příloha 5.1 Klasifikace finančních transakcí
210 2015
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
2015 211
Kapitola 6 OSTATNÍ TOKY
Úvod
6.01 Ostatní toky jsou změny hodnoty aktiv a závazků, které nejsou výsledkem transakcí. Důvod, proč
tyto toky nejsou transakcemi, souvisí s tím, že postrádají přinejmenším jednu z charakteristických
vlastností transakce; například se může jednat o to, že zúčastněné institucionální jednotky nejednají
na základě vzájemné dohody, jak je tomu v případě konfiskací aktiv bez náhrady, nebo může ke
změně také dojít vlivem přírodní události, jako je zemětřesení, a nikoli vlivem čistě ekonomických
jevů. Případně se hodnota aktiva vyjádřená v cizí měně může změnit v důsledku změny směnného
kurzu.
Ostatní změny aktiv a závazků
6.02 Definice: Ostatní změny aktiv a závazků jsou ekonomické toky, které se neuskutečňují
prostřednictvím transakcí zachycovaných na kapitálovém a finančním účtu a které mění hodnotu
aktiv a závazků.
Rozlišují se dva typy ostatních změn. První spočívá ve změně objemu aktiv a závazků. Druhý se
projevuje prostřednictvím nominálních zisků a ztrát z držby.
Ostatní změny objemu aktiv a závazků (K.1 až K.6)
6.03 Na kapitálovém účtu mohou vyrobená i nevyráběná aktiva vstupovat do sektoru a opouštět sektor
prostřednictvím pořízení a úbytku aktiv, prostřednictvím spotřeby fixního kapitálu nebo
prostřednictvím přírůstků zásob, čerpání ze zásob a běžných ztrát na zásobách. Na finančním účtu
vstupují finanční aktiva a závazky do systému, když dlužník přijme budoucí povinnost zaplatit
věřiteli, a opouštějí systém, když je tato povinnost splněna.
6.04 Ostatní změny objemu aktiv a závazků zahrnují toky, které připouštějí, aby aktiva a závazky
vstupovaly do účtů nebo opouštěly účty jiným způsobem než prostřednictvím transakcí – jde
například o vstupy a výstupy dané objevením, vyčerpáním a znehodnocením přírodních aktiv.
Ostatní změny objemu aktiv a závazků zahrnují rovněž účinky výjimečných, nepředvídaných
vnějších událostí, které nemají ekonomickou povahu, a změny vyplývající ze změny klasifikace
nebo z restrukturalizace institucionálních jednotek nebo aktiv a závazků.
6.05 Ostatní změny objemu aktiv a závazků zahrnují šest kategorií:
(a) ekonomický vznik aktiv (K.1);
(b) ekonomický zánik nevyráběných aktiv (K.2);
(c) ztráty z katastrof (K.3);
(d) konfiskace bez náhrady (K.4);
(e) ostatní změny objemu jinde neuvedené (K.5) a
(f) změny v klasifikaci (K.6).
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
212 2015
Ekonomický vznik aktiv (K.1)
6.06 Ekonomickým vznikem aktiv je zvýšení objemu vyrobených a nevyráběných aktiv, které není
výsledkem výroby. Tato položka zahrnuje:
(a) historické památky, např. stavby nebo místa se zvláštním archeologickým, historickým nebo
kulturním významem, když je jejich hodnota poprvé zachycena v rozvaze;
(b) cennosti, například drahokamy, starožitnosti a umělecké předměty, když je poprvé
rozpoznána vysoká hodnota nebo umělecký význam předmětu, který ještě nebyl zachycen
v rozvaze;
(c) objevy využitelných podzemních zdrojů, například prověřených zásob uhlí, ropy, zemního
plynu či kovových nebo nekovových nerostů. Sem patří také zvýšení hodnoty ložisek
přeceněním v případech, kdy se jejich využití stane ekonomicky výhodným vlivem
technického pokroku nebo změn relativních cen;
(d) přirozený růst nepěstovaných biologických zdrojů, například přirozených lesů a populací ryb,
jestliže ve vztahu k růstu těchto ekonomických aktiv neexistuje přímá kontrola, odpovědnost
a řízení ze strany institucionální jednotky, a daný růst se proto nepovažuje za výrobu;
(e) převedení ostatních přírodních zdrojů do ekonomické činnosti: přírodní zdroje, jejichž status
se změní tak, že se začnou považovat za ekonomická aktiva. Jde například o zahájení
využívání pralesů, přeměnu divočiny nebo pustiny na ekonomicky využitelnou půdu,
rekultivaci půdy nebo prvotní zpoplatnění zdrojů vody. Přírodní zdroje mohou také získat na
hodnotě vlivem ekonomické činnosti v jejich okolí, například hodnota půdy může být uznána
v důsledku výstavby probíhající v její blízkosti nebo kvůli vybudování příjezdové komunikace.
Náklady na zlepšení půdy se zachycují jako tvorba hrubého fixního kapitálu, ale veškeré
částky, o které zvýšení hodnoty půdy převyšuje hodnotu provedených zlepšení půdy, se
zaznamenají jako ekonomický vznik aktiv;
(f) změny kvality přírodních aktiv dané změnami jejich ekonomického využití. Změny kvality se
zaznamenávají jako změny objemu. Zde zachycované změny kvality jsou protějškem změn
ekonomického využití, které se vykazují jako změny v klasifikaci (viz odstavec 6.21).
Například reklasifikace zemědělské půdy na zastavěnou půdu může vést nejen ke změně
klasifikace, ale také ke zvýšení hodnoty. V tomto případě se aktivum již nachází v hranicích
aktiv a za vznik aktiva se považuje změna jeho kvality daná změnou ekonomického využití.
Dalším příkladem je zvýšení hodnoty dojnic v případě, že jsou poslány na porážku dříve, než
se předpokládalo;
(g) počáteční vznik hodnoty daný poskytnutím převoditelných smluv, pronájmů, licencí nebo
povolení. Hodnota, jež se nachází v těchto smlouvách, pronájmech, licencích nebo
povoleních, představuje aktivum, jestliže je hodnota jimi poskytovaného oprávnění vyšší než
placené poplatky a držitel může tuto hodnotu realizovat jejich převodem na jiné subjekty, a
(h) změny hodnoty goodwillu a marketingových aktiv, které se projeví při prodeji
institucionálních jednotek za ceny převyšující jejich vlastní kapitál (viz odstavec 7.07);
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
2015 213
částka, o kterou kupní cena převyšuje vlastní kapitál, se označuje jako nakoupený goodwill
a marketingová aktiva. Goodwill, který není doložen prodejem či nákupem, se nepovažuje za
ekonomické aktivum
Ekonomický zánik nevyráběných aktiv (K.2)
6.07 Ekonomický zánik nevyráběných nefinančních aktiv (K.2) zahrnuje:
(a) vyčerpání přírodních zdrojů, které zahrnuje snížení hodnoty ložisek podzemních aktiv
a vyčerpání nepěstovaných biologických zdrojů zahrnutých do hranic aktiv (viz odst. 6.06
písm. (e) v důsledku sklízení, mýcení lesů nebo využívání nad rámec udržitelné úrovně
těžby. Řada potenciálních zápisů v této položce je opakem zápisů popsaných v odst. 6.06
písm. (c) až (f);
(b) ostatní ekonomický zánik nevyráběných aktiv, který zahrnuje:
(i) snížení hodnoty nakoupeného goodwillu a marketingových aktiv a
(ii) skončení platnosti výhod, které propůjčují převoditelné smlouvy, pronájmy, licence
a povolení.
Ztráty z katastrof (K.6)
6.08 Ztráty z katastrof zaznamenávané jako ostatní změny objemu jsou důsledkem rozsáhlých,
jednotlivých a rozeznatelných událostí, při nichž dochází ke zničení ekonomických aktiv.
6.09 K těmto událostem patří velká zemětřesení, sopečné výbuchy, přílivové vlny, mimořádně silné
hurikány, sucha a jiné přírodní katastrofy; válečné události, nepokoje a jiné politické události;
a technologické havárie, jako jsou velké úniky jedovatých látek nebo vypuštění radioaktivních
částic do ovzduší. Jedná se například o tyto události:
(a) zhoršení kvality půdy způsobené mimořádnými záplavami nebo větrem;
(b) zničení pěstovaných aktiv v důsledku sucha nebo ohniska nákazy;
(c) zničení budov, zařízení nebo cenností při lesních požárech nebo zemětřeseních a
(d) náhodné zničení oběživa nebo cenných papírů na doručitele v důsledku přírodních katastrof
nebo politických událostí, případně zničení dokladů o vlastnictví.
Konfiskace bez náhrady (K.4)
6.10 Ke konfiskacím bez náhrady dochází, když vládní instituce nebo jiné institucionální jednotky
převezmou aktiva jiných institucionálních jednotek, včetně nerezidentských jednotek, bez plné
náhrady, a to z důvodů jiných, než je placení daní, pokut nebo podobných poplatků. Konfiskace
majetku souvisejícího s trestnou činností se považuje za pokutu. Nekompenzovaná část
uvedených jednostranných konfiskací se zaznamená jako ostatní změny objemu.
6.11 Exekuce (foreclosure) nebo opětovné přivlastnění (repossession) aktiv věřitelem se nezachycuje
jako konfiskace bez náhrady, protože dohoda mezi oběma stranami buď výslovně, nebo na
základě všeobecného konsenzu tento způsob postihu umožňuje.
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
214 2015
Ostatní změny objemu jinde neuvedené (K.5)
6.12 Ostatní změny objemu aktiv jinde neuvedené (K.5) jsou účinky neočekávaných událostí na
ekonomickou hodnotu aktiv.
6.13 Dalšími změnami objemu nefinančních aktiv jinde neuvedenými jsou například:
(a) nepředvídané zastarání. Předpoklady používané při odvozování spotřeby fixního kapitálu
nezahrnují nepředvídané zastarávání fixních aktiv. Částka použitá pro jejich očekávané
zastarání může být vzhledem ke skutečnému zastarání příliš nízká. Proto je nutné provádět
zápisy vyjadřující pokles hodnoty fixních aktiv, který vyplývá například ze zavedení zlepšené
technologie;
(b) rozdíly mezi částkami na obvyklou výši škod zahrnutými do spotřeby fixního kapitálu
a skutečnými ztrátami. Spotřeba fixního kapitálu nepokrývá nepředvídané škody
a odhadovaná částka na obvykle očekávané škody může být nižší nebo vyšší než skutečné
škody. Proto je nutné provést úpravy o nepředvídané snížení nebo zvýšení hodnoty fixních
aktiv v důsledku těchto událostí. Ztráty, kvůli kterým se provádí úprava v rámci této položky,
nejsou natolik veliké, aby byly považovány za ztráty z katastrof;
(c) znehodnocení fixních aktiv, které se nepovažuje za spotřebu fixního kapitálu. Patří sem
snížení hodnoty fixních aktiv například vlivem nepředvídaných účinků kyselosti ovzduší
a dešťů na povrchy budov nebo na karosérie vozidel;
(d) opuštění výrobních zařízení před dokončením jejich výstavby nebo před zahájením jejich
ekonomického využívání;
(e) mimořádné ztráty na zásobách (způsobené např. požáry, loupežemi nebo napadením sýpek
hmyzem), které se nepokládají za ztráty z katastrof.
6.14 Další změny objemu finančních aktiv a závazků jinde neuvedené například:
(a) ztráty oběživa nebo cenných papírů na doručitele z důvodů, které se nepovažují za
katastrofy (například požáry nebo krádeže), a oběživo stažené z oběhu, které již není
směnitelné, s výjimkou množství, u kterého byla změněna klasifikace z oběživa na cennosti;
(b) změny finančních pohledávek vyplývající z odpisů nedobytných pohledávek. Ty se neuvádějí
na finančním účtu, protože u nich chybí vzájemná dohoda mezi stranami. Konkrétně se
věřitel může rozhodnout, že finanční pohledávka již nemůže být inkasována, například kvůli
úpadku nebo likvidaci, a danou pohledávku odstraní ze své rozvahy. Uznání věřitele, že je
pohledávka neinkasovatelná se zaznamená jako ostatní změny objemu aktiv. Aby byla
zachována rovnováha na účtech celkového hospodářství, musí být odstraněn také
odpovídající závazek z rozvahy dlužníka. Výjimku z této obecné zásady představují daně
a sociální příspěvky splatné vládním institucím (viz odst. 6.15 písm. (d));
(c) změny životního pojištění, nároků na anuitu a penzijních nároků způsobené změnami
demografických předpokladů;
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
2015 215
(d) rezervy na uplatnění záruk v rámci standardizovaných záručních programů v případě, že
očekávaná plnění z uplatněných záruk převyšují očekávané příjmy a částky získané zpět od
dlužníků.
6.15 Ostatní změny objemu jinde neuvedené nezahrnují:
(a) změny finančních pohledávek vyplývající z částečných odpisů, které vyjadřují skutečné tržní
hodnoty obchodovatelných finančních pohledávek: tyto změny se zachycují na účtu
přecenění;
(b) zrušení dluhu na základě vzájemné dohody mezi dlužníkem a věřitelem (zrušení nebo
odpuštění dluhu): tento případ se zaznamená jako transakce mezi věřitelem a dlužníkem (viz
odst. 4.165 písm. (f));
(c) odmítnutí dluhu (debt repudation): jednostranné zrušení závazku dlužníkem se neuznává;
(d) daně a sociální příspěvky splatné vládním institucím, u kterých vládní instituce jednostranně
uznají, že pravděpodobně nebudou vybrány (viz odstavce 1.57, 4.27 a 4.82).
Změny v klasifikaci (K.6)
6.16 Změny v klasifikaci zahrnují změny sektorové klasifikace a struktury institucionálních jednotek
a změny klasifikace aktiv a závazků.
Změny v sektorové klasifikaci a ve struktuře institucionálních jednotek (K.61)
6.17 Při přeřazení institucionální jednotky do jiného sektoru se převádí celá její rozvaha; například
v případě, že se institucionální jednotka klasifikovaná v sektoru domácností stane finančně
odlišitelnou od svého vlastníka, může nabýt vlastností kvazikorporace a být přeřazena do sektoru
nefinančních podniků.
6.18 Změny sektorové klasifikace znamenají převod celé rozvahy z jednoho sektoru nebo subsektoru do
druhého. Tento převod může mít za následek konsolidaci nebo dekonsolidaci aktiv a závazků,
která se rovněž zahrne do této kategorie.
6.19 Změny ve struktuře institucionálních jednotek zahrnují vznik a zánik určitých finančních aktiv
a závazků v důsledku restrukturalizace korporace. Když korporace zanikne jako nezávislý právní
subjekt, protože je převzata jednou nebo několika jinými korporacemi, ze systému zmizí všechna
finanční aktiva a závazky, včetně akcií a jiných účastí, které existovaly mezi touto korporací
a korporacemi, které ji převzaly. Avšak nákup akcií a jiných účastí v korporaci v rámci fúze se
zachytí jako finanční transakce mezi nakupující korporací a dřívějšími vlastníky. Nahrazení
stávajících akcií akciemi nakupující korporace nebo nové korporace se zaznamená jako umoření
akcií doprovázené vydáním nových akcií. Finanční aktiva a závazky, které existovaly mezi
převzatou korporací a třetími stranami, se nemění a přecházejí na přebírající korporaci.
6.20 Analogicky se postupuje, když se korporace právně rozdělí na dvě nebo více institucionálních
jednotek, tj. vznik finančních aktiv a závazků se zachytí jako změny v sektorové klasifikaci a ve
struktuře.
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
216 2015
Změny v klasifikaci aktiv a závazků (K.62)
6.21 Ke změně v klasifikaci aktiv a závazků dochází, když jsou aktiva a závazky v konečné rozvaze
uvedeny v jiné kategorii než v počáteční rozvaze. Jedná se například o změny v užívání půdy nebo
o přeměny obydlí na obchodní prostory nebo naopak. V případě půdy se oba zápisy (záporný ve
staré kategorii a kladný v nové kategorii) provedou ve stejné výši. Případná změna hodnoty půdy
vyplývající z této změny užívání se nezachytí jako přecenění, nýbrž jako změna objemu, a tedy
jako ekonomický vznik aktiv nebo ekonomický zánik nevyráběných aktiv.
6.22 Vznik nebo zánik měnového zlata drženého ve formě ryzího zlata nemůže proběhnout
prostřednictvím finanční transakce; měnové zlato vstupuje do systému a opouští systém
prostřednictvím ostatních změn objemu aktiv.
6.23 Ryzí zlato představuje zvláštní případ změny klasifikace. Ryzí zlato může být buď finančním
aktivem, označovaným jako měnové zlato, nebo cenností, označovanou jako neměnové zlato,
podle toho, kdo a z jakého důvodu je drží. Monetizace je změna klasifikace ryzího zlata
z neměnového na měnové zlato. Demonetizace je změna klasifikace ryzího zlata z měnového na
neměnové.
6.24 Operace týkající se ryzího zlata se zachycují takto:
(a) Když měnový orgán prodá ryzí zlato, které je rezervním aktivem, nerezidentské
institucionální jednotce, jež není měnovým orgánem, nebo rezidentské institucionální
jednotce, zaznamená se transakce s neměnovým zlatem. Demonetizace zlata jakožto
změna v klasifikaci ryzího zlata z měnového na neměnové se uskuteční bezprostředně před
touto transakcí a zachytí se jako ostatní změny objemu aktiv měnového orgánu.
(b) Když měnový orgán do svých rezervních aktiv nakoupí ryzí zlato od nerezidentské nebo
rezidentské institucionální jednotky a toto zlato zatím není rezervním aktivem, zaznamená se
transakce s neměnovým zlatem. Monetizace zlata jakožto změna v klasifikaci ryzího zlata
z neměnového na měnové se uskuteční bezprostředně po této transakci a zachytí se jako
ostatní změny objemu aktiv měnového orgánu.
(c) Jsou-li kupujícím a prodávajícím měnové orgány různých národních hospodářství a dotčené
ryzí zlato oba drží jako součást svých rezervních aktiv, proběhne transakce s ryzím zlatem,
která se zaznamená na finančním účtu.
(d) V ostatních případech je ryzí zlato po celou dobu neměnové a zaznamenají se transakce
s neměnovým zlatem.
To, co je ve výše popsaných případech uvedeno o měnových orgánech, platí také pro mezinárodní
finanční organizace.
6.25 Změny v klasifikaci aktiv a závazků nezahrnují konverzi dluhových cenných papírů na akcie, která
se zachycuje jako dvě finanční transakce.
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
2015 217
Nominální zisky a ztráty z držby (K.7)
6.26 Na účtu přecenění se zachycují nominální zisky a ztráty z držby, které v průběhu účetního období
vznikají vlastníkům aktiv a závazků a které odrážejí změny úrovně a struktury cen těchto aktiv
a závazků. Nominální zisky a ztráty z držby (kategorie K.7) zahrnují neutrální zisky a ztráty z držby
(subkategorie K.71) a reálné zisky a ztráty z držby (subkategorie K.72).
6.27 Definice: Nominální zisky a ztráty z držby (K.7) týkající se aktiva vyjadřují zvýšení nebo snížení
hodnoty tohoto aktiva, která vznikají jeho ekonomickému vlastníkovi v důsledku nárůstu nebo
poklesu jeho ceny. Nominální zisky a ztráty z držby týkající se finančního závazku jsou snížení nebo
zvýšení ocenění tohoto závazku v důsledku poklesu nebo nárůstu jeho ceny.
6.28 Zisk z držby vzniká zvýšením hodnoty aktiva nebo snížením hodnoty závazku. Ztráta z držby
vzniká snížením hodnoty aktiva nebo zvýšením hodnoty závazku.
6.29 Nominální zisky a ztráty z držby zachycované na účtu přecenění jsou zisky a ztráty vznikající
u aktiv nebo závazků, a to bez ohledu na to, zda jsou realizované, nebo nerealizované. Zisk
z držby se označuje jako realizovaný, je-li příslušné aktivum prodáno, umořeno, použito nebo jinak
zcizeno nebo je-li příslušný závazek splacen. Nerealizovaný zisk je zisk vznikající u aktiva, které je
na konci účetního období stále vlastněno, nebo u závazku, který na konci účetního období ještě
není splacen. U realizovaného zisku se má obvykle za to, že je realizován za celé období, ve
kterém je aktivum vlastněno nebo závazek nesplacen, ať se toto období shoduje, nebo neshoduje
s účetním obdobím. Protože se však zisky a ztráty z držby zaznamenávají na základě nároku nebo
povinnosti, rozlišení mezi realizovanými a nerealizovanými zisky a ztrátami se neprojevuje
v klasifikaci ani na účtech, i když je pro některé účely užitečné.
6.30 Zisky a ztráty z držby zahrnují zisky a ztráty ze všech druhů nefinančních aktiv, finančních aktiv
a závazků. Patří sem tedy také zisky a ztráty z držby zásob všech druhů výrobků, které jsou
v držení výrobců, včetně nedokončené produkce.
6.31 Nominální zisky a ztráty z držby mohou vznikat u aktiv nebo závazků držených po libovolnou dobu
během účetního období, nikoli jen u aktiv nebo závazků uvedených v počáteční nebo konečné
rozvaze. Nominální zisky a ztráty vznikající vlastníkovi konkrétního aktiva nebo závazku nebo
daného množství určitého typu aktiv nebo závazků mezi dvěma okamžiky jsou definovány jako
„běžná hodnota dotčeného aktiva nebo závazku v pozdějším okamžiku minus běžná hodnota
dotčeného aktiva nebo závazku v dřívějším okamžiku“ za předpokladu, že se aktivum nebo
závazek sám během této doby kvalitativně ani kvantitativně nemění.
6.32 Nominální zisk z držby (G) vznikající u daného množství q nějakého aktiva mezi okamžiky o a t lze
vyjádřit takto: G = (pt − po) × q,
kde po a pt jsou ceny aktiva v čase o a v čase t. U finančních aktiv a závazků, které mají pevnou
běžnou hodnotu v národní měně, jsou hodnoty po a pt z definice stejné a nominální zisk z držby je
vždy nulový.
6.33 Za účelem výpočtu nominálních zisků a ztrát z držby musí být pořízení a úbytky aktiv oceněny
stejně, jako jsou zachyceny na kapitálovém a finančním účtu, a stavy aktiv musí být oceněny
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
218 2015
stejně, jako jsou zachyceny v rozvaze. V případě fixních aktiv je hodnotou pořízení částka, kterou
kupující zaplatil výrobci nebo prodávajícímu, plus související náklady na převod vlastnictví
vynaložené kupujícím. Hodnotou úbytku použitého fixního aktiva je částka, kterou prodávající
obdržel od kupujícího, minus náklady na převod vlastnictví vynaložené prodávajícím.
6.34 Výjimku z toho, co je uvedeno v odstavci 6.33, představuje situace, kdy se zaplacená cena liší od
tržní hodnoty aktiva. V tomto případě se provede imputace kapitálového transferu, jenž odpovídá
rozdílu mezi zaplacenou cenou a tržní hodnotou, a pořízení se zaznamená v tržní hodnotě. To se
týká především transakcí, kterých se účastní netržní sektory.
6.35 Rozlišují se čtyři různé situace vedoucí k nominálním ziskům a ztrátám z držby:
(a) aktivum držené po celé účetní období: nominální zisk z držby vzniklý během účetního období
se rovná hodnotě aktiva v konečné rozvaze minus hodnota aktiva v počáteční rozvaze minus
veškerá spotřeba fixního kapitálu v účetním období. Tyto hodnoty jsou odhadnuté hodnoty,
které by daná aktiva měla, kdyby byla pořízena v okamžicích sestavení rozvah. Nominální
zisk je nerealizovaný;
(b) aktivum držené na počátku období, které je v průběhu období prodáno: vzniklý nominální
zisk z držby se rovná hodnotě aktiva při prodeji minus hodnota v počáteční rozvaze minus
veškerá spotřeba fixního kapitálu v účetním období, ke které došlo před prodejem.
Nominální zisk je realizovaný;
(c) aktivum pořízené v průběhu období a stále držené na konci období: vzniklý nominální zisk
z držby se rovná hodnotě aktiva v konečné rozvaze minus hodnota aktiva při pořízení minus
veškerá spotřeba fixního kapitálu v účetním období. Nominální zisk je nerealizovaný; a
(d) aktivum pořízené a prodané v průběhu účetního období: vzniklý nominální zisk z držby se
rovná hodnotě aktiva při prodeji minus hodnota aktiva při pořízení minus veškerá spotřeba
fixního kapitálu v účetním období v době mezi pořízením a úbytkem. Nominální zisk je
realizovaný.
6.36 Nominální zisky a ztráty z držby zahrnují zisky a ztráty vznikající u aktiv a závazků bez ohledu na
to, zda jsou realizované, nebo nerealizované. Zachycují se na účtu přecenění dotčených sektorů,
celkového hospodářství a nerezidentů.
Neutrální zisky a ztráty z držby (K.71)
6.37 Definice: Neutrální zisky a ztráty z držby (K.71) se týkají aktiva nebo závazku a jsou hodnotou
zisků a ztrát z držby, které vznikají, pokud se cena aktiva nebo závazku v čase mění ve stejné míře
jako všeobecná cenová hladina.
6.38 Neutrální zisky a ztráty z držby se zjišťují s cílem usnadnit výpočet reálných zisků a ztrát z držby,
které mezi sektory přerozdělují reálnou kupní sílu.
6.39 Nechť r je všeobecný cenový index. Neutrální zisk z držby (NG) daného množství q nějakého
aktiva mezi časem o a časem t je pak dán výrazem: NG = po × q (rt/ro − 1),
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
2015 219
kde po × q je běžná hodnota aktiva v čase o a rt/ro je koeficient změny všeobecného cenového
indexu mezi časem o a časem t. Pro všechna aktiva a závazky se použije stejný poměr rt/ro.
6.40 Všeobecným cenovým indexem, který se použije pro výpočet neutrálních zisků a ztrát z držby, je
cenový index pro konečné výdaje.
6.41 Neutrální zisky a ztráty z držby se zachycují na účtu neutrálních zisků a ztrát z držby, což je
podúčet účtu přecenění sektorů, celkového hospodářství a nerezidentů.
Reálné zisky a ztráty z držby (K.72)
6.42 Definice: Reálné zisky a ztráty z držby (K.72) se vztahují k aktivům nebo závazkům a jsou rozdílem
mezi nominálními a neutrálními zisky a ztrátami z držby tohoto aktiva.
6.43 Reálný zisk z držby (RG) daného množství q nějakého aktiva mezi časem o a časem t se vypočítá
takto:
RG = G − NG
nebo
RG = (pt/po − rt/ro) × po × q
6.44 Hodnoty reálných zisků a ztrát z držby aktiv a závazků tedy závisejí na pohybu jejich cen za
sledované období v poměru k průměrnému pohybu ostatních cen, měřenému všeobecným
cenovým indexem.
6.45 Reálné zisky a ztráty z držby se zachycují na účtu reálných zisků a ztrát z držby, který je podúčtem
účtu přecenění.
Zisky a ztráty z držby podle typů finančních aktiv a závazků
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (AF.1)
6.46 Jelikož cena měnového zlata se obvykle uvádí v dolarech (USD), dochází u hodnoty měnového
zlata k nominálním ziskům a ztrátám z držby v důsledku změn směnného kurzu i ceny samotného
zlata.
6.47 Protože zvláštní práva čerpání představují koš měn, jejich hodnota vyjádřená v národní měně,
a tedy i hodnota zisků a ztrát z držby, se mění podle směnných kurzů měn zastoupených v koši
vůči národní měně.
Oběživo a vklady (AF.2)
6.48 Běžné hodnoty oběživa a vkladů vedených v národní měně zůstávají v čase stálé. „Cena“
takovéhoto aktiva je vždy totožná, zatímco množství je dáno počtem jednotek měny, ve které je
denominováno. Nominální zisky a ztráty z držby těchto aktiv jsou vždy nulové. Z toho důvodu lze
rozdíl mezi hodnotou počátečního a konečného stavu těchto aktiv, s výjimkou ostatních změn
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
220 2015
objemu , plně vysvětlit hodnotou transakcí s těmito aktivy. Jedná se o vzácný případ, ve kterém je
obvykle možné transakce odvodit ze změn údajů v rozvaze.
6.49 Úrok nabíhající z vkladů se na finančním účtu zaznamenává jako současně reinvestovaný do
vkladů.
6.50 Držby cizího oběživa a vkladů vedených v jiných měnách vykazují nominální zisky a ztráty z držby
v důsledku změn směnných kurzů.
6.51 Pro výpočet neutrálních a reálných zisků a ztrát z držby aktiv s pevnou běžnou hodnotou jsou
zapotřebí nejen hodnoty z počáteční a konečné rozvahy, ale také údaje o době a hodnotě
transakcí. Předpokládejme například, že je v průběhu účetního období uložen a vyzvednut vklad,
zatímco všeobecná cenová hladina stoupá. Neutrální zisk z vkladu je kladný a reálný zisk záporný,
přičemž částka závisí na délce trvání vkladu a na míře inflace. Takovéto reálné ztráty nelze
zachytit bez údajů o hodnotě transakcí provedených během účetního období a o době, kdy byly
provedeny.
6.52 Obecně je možné usuzovat, že je-li celková absolutní hodnota kladných a záporných transakcí
v poměru k úrovni v počáteční a konečné rozvaze vysoká, přibližné odhady neutrálních a reálných
zisků a ztrát z držby finančních aktiv a závazků s pevnou běžnou hodnotou, které jsou odvozeny
pouze z údajů v rozvahách, nemusí být příliš uspokojivé. Ani zaznamenávání hrubých hodnot
finančních transakcí, tj. oddělené zaznamenávání úložek a výběrů, na rozdíl od zaznamenávání
celkových hodnot úložek minus výběry, nemusí postačovat, nejsou-li k dispozici informace
o časovém rozvržení vkladů.
Dluhové cenné papíry (AF.3)
6.53 Pokud je dlouhodobý dluhový cenný papír, například obligace, vydán s emisním ážiem nebo
disážiem, včetně hluboce diskontovaných obligací a obligací s nulovým kuponem, pak rozdíl mezi
emisní cenou a jmenovitou hodnotou nebo hodnotou při splacení představuje úrok, který je emitent
povinen zaplatit za dobu platnosti dluhového cenného papíru. Tento úrok se zaznamená jako
důchod z vlastnictví, který je závazkem emitenta dlouhodobého dluhového cenného papíru
a pohledávkou držitele tohoto cenného papíru, nad rámec případných kuponových úroků, které
emitent skutečně platí ve stanovených intervalech po dobu platnosti dluhového cenného papíru.
6.54 Nabíhající úrok se na finančním účtu zaznamenává jako současně reinvestovaný do dluhového
cenného papíru držitelem tohoto cenného papíru. Na finančním účtu se tudíž zachycuje jako
pořízení aktiva, které se připočte ke stávajícímu aktivu. Postupné zvyšování tržní hodnoty
dlouhodobého dluhového cenného papíru, jež lze přisoudit akumulaci nabíhajících
a reinvestovaných úroků, tedy odráží růst zůstatku jistiny – tj. velikosti aktiva. V podstatě se jedná
o růst množství nebo objemu, nikoli o zvyšování ceny. Tímto způsobem nevzniká žádný zisk
z držby pro držitele dlouhodobého dluhového cenného papíru ani ztráta z držby pro emitenta.
Dluhové cenné papíry se mění kvalitativně v čase s tím, jak se přibližuje doba jejich splatnosti, a je
důležité uvědomit si, že růst jejich hodnoty vlivem akumulace nabíhajících úroků nepředstavuje
změnu ceny a nevede ke vzniku zisku z držby.
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
2015 221
6.55 Ceny pevně úročených dlouhodobých dluhových cenných papírů se však také mění, když se mění
tržní úrokové sazby; tyto ceny se přitom mění nepřímo úměrně k pohybům úrokových sazeb. Vliv
dané změny úrokové sazby na cenu určitého dlouhodobého dluhového cenného papíru je tím nižší,
čím bližší je termín splatnosti tohoto cenného papíru. Změny cen dlouhodobých dluhových cenných
papírů, které lze připsat změnám tržních úrokových sazeb, představují cenové, a nikoli množstevní
změny. Proto vedou ke vzniku nominálních zisků a ztrát z držby jak pro emitenty, tak pro držitele
dluhových cenných papírů. Zvýšením úrokových sazeb vzniká nominální zisk z držby pro emitenta
dluhového cenného papíru a nominální ztráta z držby ve stejné výši pro jeho držitele a v případě
poklesu úrokových sazeb je tomu opačně.
6.56 U dluhových cenných papírů s pohyblivou úrokovou sazbou jsou kuponové platby nebo splátky
jistiny vázány na všeobecný cenový index výrobků a služeb, například index spotřebitelských cen,
na úrokovou sazbu, například EURIBOR, LIBOR či výnos z nějaké obligace, nebo na cenu aktiva.
Je-li výše kuponových plateb nebo zůstatku jistiny vázána na všeobecný nebo široký cenový index,
považuje se změna hodnoty zůstatku jistiny mezi začátkem a koncem určitého účetního období
způsobená pohybem příslušného indexu za úrok připadající na toto období, který se připočte
k případnému úroku splatnému v tomto období.
Pokud indexace částek, které se mají zaplatit při splatnosti, zahrnuje motiv zisku z držby, čili
typicky jde o indexaci založenou na jediné, úzce definované položce, pak každá odchylka
podkladového indexu od původně očekávaného vývoje vede k ziskům nebo ztrátám z držby, které
se za dobu platnosti nástroje obvykle vzájemně nevyruší.
6.57 Nominální zisky a ztráty z držby mohou stejně jako u dlouhodobých dluhových cenných papírů
vznikat i u krátkodobých dluhových cenných papírů. Krátkodobé dluhové cenné papíry však mají
mnohem kratší dobu do splatnosti, a zisky z držby vytvářené změnami úrokových sazeb jsou proto
v jejich případě obecně mnohem nižší než u dlouhodobých dluhových cenných papírů se stejnou
jmenovitou hodnotou.
Půjčky (AF.4)
6.58 V případě půjček, se kterými se neobchoduje, je situace stejná jako u oběživa a vkladů. Ovšem je-li
stávající půjčka prodána jiné institucionální jednotce, zaznamená se na účtu přecenění
prodávajícího i kupujícího v době transakce částečný odpis této půjčky, který odpovídá rozdílu
mezi její cenou při splacení a cenou transakce.
Účasti (AF.5)
6.59 Prémiové akcie zvyšují počet akcií a nominální hodnotu vydaných akcií, ale samy o sobě nemění
tržní hodnotu všech akcií jako celku. To platí také pro akciovou dividendu, což je poměrné
rozdělení dalších akcií společnosti mezi vlastníky kmenových akcií. Prémiové akcie a akciové
dividendy se na účtech vůbec neuvádějí. Takovéto emise jsou ovšem určeny ke zvýšení likvidity
akcií na trhu, a jejich výsledkem proto může být zvýšení celkové tržní hodnoty emitovaných akcií –
každá takováto změna se zaznamená jako nominální zisk z držby.
ESA 2010 – Kapitola 6 - Ostatní toky
222 2015
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (AF.6)
6.60 Jsou-li rezervy a nároky v rámci pojistných, penzijních a standardizovaných záručních programů
vyjádřeny v národní měně, pak u nich stejně jako v případě oběživa a vkladů nebo půjček
nedochází k žádným nominálním ziskům a ztrátám z držby. U aktiv, která finanční instituce
používají ke splnění příslušných závazků, však zisky a ztráty z držby vznikají.
6.61 Závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám se mění v důsledku transakcí, ostatních změn
objemu a přecenění. K přeceněním dochází vlivem změn hlavních modelových předpokladů
v pojistněmatematických výpočtech. Těmito předpoklady jsou diskontní sazba, mzdová sazba
a míra inflace.
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (AF.7)
6.62 Hodnota finančních derivátů se může měnit v důsledku změn hodnoty podkladového nástroje,
změn volatility ceny podkladového nástroje nebo blížícího se data realizace či splatnosti. Všechny
takovéto změny hodnoty finančních derivátů a zaměstnaneckých opcí na akcie se považují za
cenové změny a zaznamenávají se jako přecenění.
Ostatní pohledávky/závazky (AF.8)
6.63 U ostatních pohledávek/závazků, se kterými se neobchoduje, je situace stejná jako v případě
domácího oběživa, vkladů a půjček. Pokud je však stávající obchodní úvěr prodán jiné
institucionální jednotce, rozdíl mezi cenou při splacení a cenou transakce se zaznamená jako
přecenění v době transakce. Obchodní úvěr má však obvykle krátkodobý charakter, a jeho prodej
by tudíž mohl znamenat vytvoření nového finančního nástroje.
Aktiva vedená v cizí měně
6.64 Hodnota aktiv a závazků vedených v cizí měně se měří v jejich běžné tržní hodnotě v cizí měně
přepočítané běžným směnným kurzem na národní měnu. Nominální zisky a ztráty z držby proto
mohou vznikat jak v důsledku změn ceny aktiva, tak vlivem změn směnného kurzu. Celková
hodnota nominálních zisků a ztrát z držby vzniklých za účetní období se vypočítá odečtením
hodnoty transakcí a ostatních změn objemu od rozdílu mezi hodnotami v počáteční a konečné
rozvaze. Pro tento účel se transakce s aktivy a závazky vedenými v cizí měně převedou na národní
měnu podle směnného kurzu z doby, kdy se ta která transakce uskutečnila, a hodnoty v počáteční
a konečné rozvaze se převedou podle směnných kurzů platných k datům, ke kterým byly rozvahy
sestaveny. To znamená, že celková hodnota transakcí jako čisté pořízení – pořízení minus úbytky
– vyjádřená v cizí měně se v podstatě převede váženým průměrným směnným kurzem, přičemž
vahami jsou hodnoty transakcí provedených k různým datům.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 223
Kapitola 7 ROZVAHY
7.01 Definice: Rozvaha je výkaz sestavený tak, aby k určitému okamžiku zachycoval hodnoty ekonomicky
vlastněných aktiv a závazků splatných institucionální jednotkou nebo skupinami jednotek .
7.02 Vyrovnávací položka rozvahy se nazývá čisté jmění (B.90). Stav aktiv a závazků zachycených
v rozvaze se oceňuje v příslušných cenách, které jsou obvykle tržními cenami převládajícími
k datu, ke kterému se rozvaha vztahuje, ale u některých kategorií v jejich nominální hodnotě.
Rozvaha se sestavuje za rezidentské institucionální sektory a subsektory, za celé národní
hospodářství a nerezidenty.
7.03 Rozvaha završuje posloupnost účtů. Zobrazuje výsledný dopad zápisů na účtech výroby, rozdělení
a užití důchodů a účtech akumulace na stav majetku v hospodářství.
7.04 Vyrovnávací položka v rozvaze za institucionální sektory je čisté jmění.
7.05 Vyrovnávací položka za celé národní hospodářství se obvykle označuje jako národní bohatství
a zahrnuje celkovou hodnotu nefinančních aktiv a čistá finanční aktiva ve vztahu k nerezidentům.
7.06 Rozvaha za nerezidenty se sestavuje stejným způsobem jako rozvahy rezidentských
institucionálních sektorů a subsektorů. Skládá se pouze z položek finančních aktiv a závazků
nerezidentů vůči rezidentům. V příručce pro platební bilanci (BPM6) se odpovídající rozvaha
sestavená z hlediska rezidentů vůči nerezidentům nazývá investiční pozice vůči zahraničí.
7.07 Vlastní kapitál je definován jako úhrn čistého jmění (B.90) plus hodnota účastí
a akcií nebo podílových listů investičních fondů (AF.5) jako závazků v rozvaze.
7.08 U sektorů a subsektorů nefinančních podniků a finančních institucí je vlastní kapitál podobným
analyticky významným ukazatelem jako čisté finanční jmění.
7.09 Čisté jmění korporací se bude obvykle lišit od hodnoty jejich vydaných akcií a jiných účastí. Čisté
jmění kvazikorporací je nulové, neboť se předpokládá, že hodnota účastí jejich vlastníků je rovna
aktivům kvazikorporace sníženým o její závazky, které se netýkají účastí. Čisté jmění
rezidentských podniků z přímých investic, které jsou pobočkami nerezidentských podniků a jsou
považovány za kvazikorporace, je tudíž také nulové.
7.10 Vyrovnávací položka finančních aktiv a závazků se nazývá čisté finanční jmění (BF.90).
7.11 Rozvaha se týká hodnoty aktiv a závazků k určitému okamžiku. Rozvahy se sestavují k počátku
a ke konci účetního období. Počáteční rozvaha na počátku daného období je stejná jako konečná
rozvaha ke konci předchozího období.
7.12 Základním účetním pravidlem je návaznost mezi hodnotou stavu určitého typu aktiva v počáteční
a v konečné rozvaze, jak je uvedeno níže:
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
224 2015
Hodnota stavu určitého typu aktiva v počáteční rozvaze
plus
transakce
celková hodnota daného aktiva pořízeného v důsledku transakcí, které se
uskutečňují v průběhu účetního období
minus
celková hodnota úbytku daného aktiva v důsledku transakcí, které se
uskutečňují v průběhu účetního období
minus spotřeba fixního kapitálu (pokud lze použít)
plus
ostatní změny objemu aktiv
ostatní kladné změny objemu ovlivňující dané aktivum
minus ostatní záporné změny objemu ovlivňující dané aktivum
plus
přecenění
hodnota nominálního zisku z držby, který vznikl v průběhu účetního období
v důsledku změny ceny daného aktiva
minus
hodnota nominální ztráty z držby, která vznikla v průběhu účetního období
v důsledku změny ceny daného aktiva
se rovná hodnotě stavu daného aktiva v konečné rozvaze.
Lze rovněž sestavit tabulku, z níž bude vyplývat návaznost mezi hodnotou stavu určitého typu
závazku v počáteční rozvaze a v konečné rozvaze.
7.13 Účetní vazby mezi počáteční a konečnou rozvahou vlivem transakcí, ostatních změn objemu aktiv
a závazků a zisků a ztrát z držby jsou schematicky znázorněny v příloze 7.2.
Typy aktiv a závazků
Definice aktiva
7.14 Aktiva zachycovaná v rozvaze jsou hospodářskými aktivy.
7.15 Definice: Hospodářské aktivum je zásoba hodnoty představující prospěch pro ekonomického
vlastníka vyplývající z držby nebo užití daného aktiva po určitou dobu. Je prostředkem převodu
hodnoty z jednoho účetního období do druhého.
7.16 Ekonomický prospěch se skládá z prvotních důchodů, jako je např. provozní přebytek z užívání
v případě, že dané aktivum užívá ekonomický vlastník, nebo důchod z vlastnictví v případě, že
ekonomický vlastník přenechá jeho užívání jiným osobám. Prospěch je odvozen z užívání aktiva
a z hodnoty, které je dosaženo jeho přenecháním nebo ukončením jeho vlastnictví, včetně zisků
a ztrát z držby.
7.17 Ekonomický vlastník aktiva nemusí být vždy jeho právním vlastníkem. Ekonomický vlastník je
institucionální jednotkou mající nárok na prospěch spojený s používáním daného aktiva na základě
přijetí přidružených rizik.
7.18 Přehled klasifikace hospodářských aktiv v jejich úplnosti je uveden v tabulce 7.1. Podrobná definice
každé kategorie aktiv je vyložena v příloze 7.1.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 225
Vyloučení mimo hranice aktiv a závazků
7.19 Do aktiv aktiv a závazků se nezahrnuje:
(a) lidský kapitál,
(b) přírodní aktiva, která nejsou považována za hospodářská aktiva (např. ovzduší, voda
v řekách),
(c) předměty dlouhodobé spotřeby a
(d) podmíněná aktiva a závazky, která nejsou finančními aktivy a závazky (viz odstavec 7.31).
Kategorie aktiv a závazků
7.20 V rozvahách se rozlišují dvě hlavní kategorie položek: nefinanční aktiva (označovaná jako AN)
a finanční aktiva a závazky (označovaná jako AF).
7.21 Nefinanční aktiva se dělí na vyrobená nefinanční aktiva (označovaná jako AN.1) a nevyráběná
nefinanční aktiva (označovaná jako AN.2).
Vyrobená nefinanční aktiva (AN.1)
7.22 Definice: Vyrobená nefinanční aktiva (AN.1) jsou výsledkem výrobních procesů.
7.23 Klasifikace vyrobených nefinančních aktiv (AN.1) je navržena tak, aby se rozlišovalo mezi aktivy
podle jejich úlohy při výrobě. Patří sem: fixní aktiva, která se používají opakovaně nebo průběžně
ve výrobě déle než jeden rok; zásoby, které se použijí ve výrobě jako mezispotřeba nebo jsou
určeny k prodeji nebo k jinému použití; a cennosti. Cennosti se nepoužívají primárně pro výrobu
nebo spotřebu, nýbrž jsou pořizovány a drženy především pro uchování hodnot.
Nevyráběná nefinanční aktiva (AN.2)
7.24 Definice: Nevyráběná nefinanční aktiva (AN.2) jsou hospodářská aktiva, která vznikají svým
způsobem než prostřednictvím výrobního procesu. Skládají se z přírodních aktiv, smluv, pronájmů,
licencí, povolení a aktiva „goodwill“ a marketingových aktiv.
7.25 Účelem klasifikace nevyráběných aktiv (AN.2) je rozlišit aktiva podle způsobu vzniku. Některá
z těchto aktiv se vyskytují v přírodě, zatímco jiná, označovaná jako výtvor společnosti, vznikají
v důsledku právních nebo účetních úkonů.
7.26 Výběr přírodních aktiv, která mají být zahrnuta do rozvahy, je vymezen, v souladu s obecnou
definicí hospodářských aktiv, podle toho, zda jsou daná aktiva předmětem skutečného
ekonomického vlastnictví a jsou schopna přinášet svým vlastníkům ekonomický prospěch při dané
technologii, znalostech, při vhodných ekonomických příležitostech, při daných zdrojích, které jsou
k dispozici, a při daném souboru cenových relací. Přírodní aktiva, na která nejsou uplatněna
vlastnická práva, jako například volné moře nebo ovzduší, jsou z této kategorie vyloučena.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
226 2015
7.27 Smlouvy, pronájmy, licence a povolení se považují za nefinanční aktiva (AN.2) pouze v případě, že
určitá právní smlouva přináší držiteli ekonomický prospěch nad rámec částek splatných na základě
smlouvy a držitel může ze zákona v praxi tento prospěch realizovat jeho převodem na jiné
subjekty.
Finanční aktiva závazky (AF)
7.28 Definice: Finanční aktiva (AF) jsou hospodářská aktiva obsahující veškeré finanční pohledávky,
účasti a ryzí zlato, které je součástí měnového zlata (odstavec 5.03). Závazky vzniknou tehdy,
jsou-li dlužníci povinni provést platbu nebo řadu plateb ve prospěch věřitelů (odstavec 5.06).
7.29 Finanční aktiva jsou prostředkem k uchování hodnoty představující prospěch nebo vícenásobný
prospěch pro ekonomického vlastníka vyplývající z držby nebo užívání daných aktiv po určitou
dobu. Jsou prostředkem převodu hodnoty z jednoho účetního období do druhého. Prospěch se
směňuje prostředky pro placení (odstavec 5.04).
7.30 Každé finanční aktivum má protipoložku v závazcích, s výjimkou ryzího zlata jako součásti
měnového zlata, které je zatříděno do kategorie měnové zlato a zvláštní práva čerpání (AF.1).
7.31 Podmíněná aktiva a podmíněné závazky představují smluvní ujednání, kdy je jedna strana povinna
provést platbu nebo řadu plateb ve prospěch jiné jednotky, pouze jsou-li splněny určité stanovené
podmínky (odstavec 5.08). Nejsou to finanční aktiva a závazky.
7.32 Klasifikace finančních aktiv a závazků odpovídá klasifikaci finančních transakcí (odstavec 5.14).
Definice kategorií a subkategorií finančních aktiv a závazků a doplňující vysvětlivky jsou uvedeny
v kapitole 5, zde znovu uváděny nejsou. Příloha 7.1 však obsahuje souhrn všech aktiv a závazků,
které jsou v ESA definovány.
Tabulka 7.1 – Klasifikace aktiv
AN. NEFINANČNÍ AKTIVA (AN.1 + AN.2)
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.11 Fixní aktiva 1)
AN.111 Obydlí
AN.112 Ostatní budovy a stavby
AN.1121 Budovy jiné než obydlí
AN.1122 Ostatní stavby
AN.1123 Zlepšení půdy
AN.113 Stroje a zařízení
AN.1131 Dopravní prostředky a zařízení
AN.1132 Prostředky informační a komunikační technologie (ICT)
AN.1139 Ostatní stroje a zařízení
AN.114 Zbraňové systémy
AN.115 Pěstované biologické zdroje
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 227
AN. NEFINANČNÍ AKTIVA (AN.1 + AN.2)
AN.1151 Živočišné zdroje poskytující opakované produkty
AN.1152 Stromy, plodiny a rostlinné zdroje poskytující opakované produkty
AN.117 Produkty duševního vlastnictví
AN.1171 Výzkum a vývoj
AN.1172 Geologický průzkum a vyhodnocování nerostných ložisek
AN.1173 Počítačové programové vybavení (software) a databáze
AN.11731 Počítačové programové vybavení (software)
AN.11732 Databáze
AN.1174 Zábavní, literární a umělecké originály
AN.1179 Ostatní produkty duševního vlastnictví
AN.12 Zásoby
AN121 Materiál
AN.122 Nedokončená produkce
AN.1221 Nedokončené pěstitelské produkty
AN.1222 Ostatní nedokončená produkce
AN.123 Hotové produkty
AN.124 Vojenské zásoby
AN.125 Obchodní zboží
AN.13 Cennosti
AN.131 Drahé kovy a drahokamy
AN.132 Starožitnosti a jiné umělecké předměty
AN.133 Ostatní cennosti
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.21 Přírodní zdroje
AN.211 Půda
AN.2111 Zastavěná půda
AN.2112 Obdělávaná půda
AN.2113 Půda pro rekreaci a přidružené vodní plochy
AN.2119 Ostatní půda a přidružené vodní plochy
AN.212 Nerostné a energetické rezervy
AN.213 Nepěstované biologické zdroje
AN.214 Vodní zdroje
AN.215 Ostatní přírodní zdroje
AN.2151 Vysílací a komunikační frekvence
AN.2159 Ostatní přírodní zdroje
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence
AN.221 Obchodovatelný provozní pronájem
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
228 2015
AN. NEFINANČNÍ AKTIVA (AN.1 + AN.2)
AN.222 Povolenky na využívání přírodních zdrojů
AN.223 Povolení k provádění specifických činností
AN.224 Výhradní právo na budoucí výrobky a služby
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv
1) Poznámková (memo) položka: AN.m: Předměty dlouhodobé spotřeby
AF
FINANČNÍ AKTIVA
2)
(AF.1+AF.2+AF.3+AF.4+AF.5+AF.+AF.7+AF8)
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (ZPČ)
AF.11 Měnové zlato
AF.12 Zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.21 Oběživo
AF.22 Převoditelné vklady
AF.29 Ostatní vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry
AF.31 Krátkodobé
AF.32 Dlouhodobé
AF.4 Půjčky
AF.41 Krátkodobé
AF.42 Dlouhodobé
AF.5 Účasti
AF.51 Akcie a ostatní účasti
AF.511 Kótované akcie
AF.512 Nekótované akcie
AF.519 Ostatní účasti
AF.52 Účasti v investičních fondech
AF.521 Účasti ve fondech peněžního trhu
AF.522 Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu
AF.6 Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy
AF.61 Technické rezervy neživotního pojištění
AF.62 Životní pojištění a nároky na anuitu
AF.63 Penzijní nároky
AF.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce
AF.65 Nároky na dávky jiné než penzijní
AF.66 Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk
AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 229
AF
FINANČNÍ AKTIVA
2)
(AF.1+AF.2+AF.3+AF.4+AF.5+AF.+AF.7+AF8)
AF.71 Finanční deriváty
AF.72 Zaměstnanecké opce na akcie
AF.8 Ostatní pohledávky/závazky
AF.81 Obchodní úvěry a zálohy
AF.89 Ostatní pohledávky a závazky jiné než obchodní úvěry a zálohy
2) Poznámková (memo) položka AF.m1: Přímé zahraniční investice; AF.m2: Ohrožené půjčky
Ocenění položek rozvahy
Obecné zásady pro oceňování
7.33 Každá položka v rozvaze je oceněna, jako kdyby byla získána k datu, ke kterému se rozvaha váže.
Aktiva a pasiva se oceňují v tržních cenách k datu, ke kterému se rozvaha vztahuje.
7.34 Hodnoty zachycené v rozvaze by měly odrážet ceny zjistitelné na trhu k datu, ke kterému se
rozvaha váže. Pokud tržní ceny nejsou zjistitelné, což může být v případě, kdy trh existuje, ale
v nedávné době na něm nebyla žádná aktiva prodána, měl by být proveden odhad ceny, za niž by
se aktiva na trhu pořizovala k datu, ke kterému se rozvaha vztahuje.
7.35 Tržní ceny jsou obvykle k dispozici pro mnoho finančních aktiv a závazků, pro existující nemovitosti
(budovy a ostatní stavby plus zastavěnou plochu), pro použité dopravní prostředky, plodiny
a hospodářská zvířata, a také pro nově vyrobená fixní aktiva a zásoby.
7.36 Nefinanční aktiva vyrobená ve vlastní režii by měla být oceněna v základních cenách nebo, nejsouli
základní ceny k dispozici, v základních cenách podobného výrobku nebo, není-li to možné, na
základě nákladů.
7.37 Vedle zjištěných tržních cen, odhadů provedených na základě zjištěných cen nebo vynaložených
nákladů lze provést odhad hodnoty nefinančních aktiv pomocí:
(a) přecenění a kumulace přírůstků a úbytků po dobu životnosti aktiv; nebo
(b) současné hodnoty, tj. diskontované hodnoty, budoucího ekonomického prospěchu.
7.38 Tržní ocenění je klíčovou zásadou pro oceňování pozic (a transakcí) u finančních nástrojů.
Finanční nástroje jsou totožné s finančními pohledávkami. Jde o finanční aktiva, která mají
odpovídající závazky. Tržní hodnota je hodnota, za niž jsou finanční aktiva pořizována nebo
prodávána mezi zainteresovanými stranami pouze na obchodním základě, bez provizí, poplatků
nebo daní. Při stanovení tržních hodnot berou obchodující strany v úvahu také časově rozlišený
úrok.
7.39 Nominální ocenění odráží úhrn finančních prostředků zaplacených původně jako záloha, plus
jakékoli následné zálohy, minus veškeré splátky, plus veškerý vzniklý úrok. Nominální hodnota
není totéž jako jmenovitá hodnota.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
230 2015
(a) Nominální hodnota v národní měně týkající se finančního nástroje vedeného v zahraniční
měně zahrnuje zisky a ztráty z držby vyplývající z pohybu směnných kurzů.
Hodnota finančních nástrojů v zahraničních měnách by měla být převedena do národní měny
pomocí převažujícího tržního kurzu k datu, ke kterému se rozvaha vztahuje. Tento kurz by měl být
středem mezi kurzem nákupu a prodeje při transakcích s měnou.
(b) U finančních nástrojů, jako jsou dluhové cenné papíry vázané na úzký index, může
nominální hodnota zahrnovat také zisky nebo ztráty z držby vyplývající z pohybu indexu.
(c) V jakémkoli určitém okamžiku se může tržní hodnota nějakého finančního nástroje odchýlit
od jeho nominální hodnoty v důsledku přecenění vyplývajících ze změn tržních cen.
K pohybům tržních cen dochází vlivem změn obecných podmínek na trhu, jakými jsou
změny tržní úrokové sazby, specifických okolností, například změny úvěrové bonity
emitenta dluhového cenného papíru, a změn obecné tržní likvidity a tržní likvidity týkající se
konkrétně daného dluhového cenného papíru.
(d) Na pozice se tedy vztahuje tato základní rovnice:
tržní hodnota = nominální hodnota + přecenění vyplývající ze změn tržních cen
7.40 U některých nefinančních aktiv se přeceněná původní pořizovací cena sníží v průběhu očekávané
životnosti daného aktiva na nulu. Hodnota takovéhoto aktiva v určitém okamžiku jeho existence je
dána jeho běžnou cenou pořízení minus kumulovaná hodnota takových snížení.
7.41 Většina fixních aktiv se v rozvaze může zachycovat v běžných kupních cenách snížených
o kumulovanou spotřebu fixního kapitálu. Tato hodnota se označuje jako zůstatkové reprodukční
náklady. Úhrn hodnot všech stále používaných fixních aktiv po snížení se označuje jako stav
čistého kapitálu. Stav hrubého kapitálu zahrnuje kumulovanou spotřebu fixního kapitálu.
Nefinanční aktiva (AN)
Vyrobená nefinanční aktiva (AN.1)
Fixní aktiva (AN.11)
7.42 Fixní aktiva jsou zaznamenána pokud možno v tržních cenách (nebo v případě nově vyrobených
aktiv ve vlastní režii v základních cenách) a, pokud to možné není, pak v kupních cenách při
pořízení snížených o kumulovanou spotřebu fixního kapitálu. Náklady kupujícího na převod
vlastnictví fixních aktiv, příslušně snížené o spotřebu fixního kapitálu po období, kdy kupující
předpokládá, že si podrží dané hospodářské aktivum, se zahrnují do rozvahové hodnoty.
Produkty duševního vlastnictví (AN.117)
7.43 Geologický průzkum a vyhodnocování nerostných ložisek (kategorie AN.1172) se oceňuje buď na
základě kumulovaných částek placených jiným institucionálním jednotkám, které průzkum
a vyhodnocování provádějí, nebo na základě nákladů vynaložených na průzkum prováděný
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 231
ve vlastní režii. Ta část nákladů na průzkum vynaložených v minulosti, která není ještě plně
odepsána, by měla být přeceněna na ceny a náklady běžného období.
7.44 Originály produktů duševního vlastnictví, jako například počítačové programové vybavení
(software) a zábavní, literární a umělecké originály, by měly být oceněny v ceně pořízení, pokud se
s těmito aktivy na trhu obchoduje. Jejich počáteční hodnota se odhadne na základě úhrnu nákladů
na jejich produkci, příslušně přeceněných do cen běžného období. Pokud nelze hodnotu stanovit
pomocí této metody, provede se odhad současné hodnoty očekávaných budoucích příjmů
vyplývajících z používání daného aktiva.
Náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv (AN.116)
7.45 Náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv jiných než půda se vykazují odděleně na
kapitálovém účtu a jsou považovány za tvorbu hrubého fixního kapitálu. V rozvaze jsou však tyto
náklady začleněny do hodnoty aktiva, k němuž se vztahují, i když je dané aktivum nevyráběné.
V rozvaze se tedy žádné náklady na převod vlastnictví nevykazují odděleně. Náklady na převod
vlastnictví finančních aktiv jsou považovány za mezispotřebu v případě, že daná aktiva byla
pořízena korporacemi nebo vládními institucemi, za konečnou spotřebu v případě, že byla daná
aktiva pořízena domácnostmi, a za vývoz služeb, pokud byla aktiva pořízena nerezidenty.
Zásoby (AN.12)
7.46 Zásoby by měly být oceněny v cenách převažujících k datu, ke kterému se rozvaha vztahuje,
a nikoli v cenách, ve kterých byly tyto produkty oceněny, když vstoupily do zásob.
7.47 Zásoby materiálu a polotovarů se oceňují v kupních cenách a zásoby hotových výrobků
a nedokončené výroby se oceňují v základních cenách. Zásoby zboží určeného k dalšímu prodeji
bez dalšího zpracování distributory se oceňují v cenách převažujících k datu, ke kterému se
rozvaha vztahuje, kromě nákladů na dopravu vynaložených velkoobchodníky nebo
maloobchodníky. Hodnota konečného stavu zásob nedokončené výroby se odhaduje na základě
podílu celkových nákladů na výrobu vynaložených do konce období a základní ceny obdobného
hotového výrobku k datu, ke kterému se rozvaha vztahuje. Pokud není základní cena hotového
výrobku k dispozici, provede se její odhad na základě hodnoty vynaložených nákladů na výrobu
zvýšených o očekávaný čistý provozní přebytek nebo odhadnutý čistý smíšený důchod.
7.48 Pěstované rostliny určené k jednorázové sklizni (kromě stromů pro dřevo) a chovaná jateční
zvířata lze ocenit podle cen obdobných výrobků na trzích. Dřevo na pni se oceňuje na základě
diskontovaných budoucích výnosů z prodeje dřeva v běžných cenách po odečtení výdajů na
vypěstování, pokácení těchto stromů atd.
Cennosti (AN.13)
7.49 Cennosti, jako např. umělecké předměty, starožitnosti, šperky, drahokamy, neměnové zlato
a ostatní kovy, se oceňují v běžných cenách. Pokud existují organizované trhy s těmito aktivy, měly
by být oceněny skutečnými nebo odhadnutými cenami, které by byly za ně zaplaceny, kdyby byly
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
232 2015
prodány na trhu v den, ke kterému se rozvaha vztahuje, bez jakýchkoli poplatků nebo provizí
zprostředkovatelům. Jinak by měly být oceňovány cenami pořízení přepočtenými na úroveň
běžných cen.
Nevyráběná nefinanční aktiva (AN.2)
Přírodní zdroje (AN.21)
Půda (AN.211)
7.50 V rozvaze se půda oceňuje svou běžnou tržní cenou. Veškeré náklady na zlepšení půdy se
zaznamenávají jako tvorba hrubého fixního kapitálu a dodatečná hodnota vytvořená v důsledku
tohoto zlepšení je vyjmuta z hodnoty půdy vykázané v rozvaze a namísto toho je vykázána
v samostatné kategorii pro zlepšení půdy (AN.1123).
7.51 Půda se oceňuje na základě odhadu ceny dosažené při prodeji půdy na trhu, s vyloučením nákladů
na převod vlastnictví při budoucím prodeji. Pokud k převodu dojde, je zaznamenán podle konvence
jako tvorba hrubého fixního kapitálu a náklady jsou vyloučeny z hodnoty půdy v položce AN.211
v rozvaze a namísto toho jsou zachyceny jako aktivum položky AN.1123. To je sníženo na nulu na
základě spotřeby fixního kapitálu po dobu, po kterou nový vlastník přepokládá, že bude půdu
využívat.
7.52 Pokud nelze oddělit hodnotu půdy od hodnoty budov a ostatních staveb na ní umístěných, jsou tato
kombinovaná aktiva zatříděna společně v kategorii aktiva, které má větší hodnotu.
Nerostné a energetické rezervy (AN.212)
7.53 Zásoby nerostných ložisek nacházejících se na zemi nebo pod povrchem země, které jsou
ekonomicky využitelné při použití běžné technologie a cenových relací, se oceňují na základě
současné hodnoty očekávaných čistých výnosů vyplývajících z komerčního využití těchto aktiv.
Ostatní přírodní zdroje (AN.213, AN.214 a AN.215)
7.54 Vzhledem k tomu, že tržní ceny nepěstovaných biologických zdrojů (AN.213), vodních zdrojů
(AN.214) a jiných přírodních zdrojů (AN.215) lze stěží zjistit, jsou obvykle oceněny podle současné
hodnoty budoucích očekávaných výnosů vyplývajících z jejich využití.
Smlouvy, pronájmy a licence (AN.22)
7.55 Definice: Smlouvy, pronájmy a licence se zachycují jako aktiva, jsou­li splněny tyto podmínky:
(a) podmínky smlouvy, pronájmu či licence stanoví cenu za užití aktiva nebo poskytnutí služby,
která se liší od převládající tržní ceny a
(b) jedna ze smluvních stran je schopna realizovat cenový rozdíl.
Smlouvy, pronájmy a licence lze ocenit na základě informací o trhu s převody nástrojů spojenými
s přenesením práv nebo odhadnout jako současnou hodnotu očekávaných budoucích výnosů
k rozvahovému dni ve srovnání se situací, kdy právní smlouva začíná platit.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 233
7.56 Tato kategorie pokrývá aktiva, která mohou vzniknout z obchodovatelných provozních pronájmů,
licencí na využívání přírodních zdrojů, povolení k provádění specifických činností a výhradních
práv na budoucí výrobky a služby.
7.57 Hodnota aktiva se rovná čisté současné hodnotě rozdílu mezi převládající cenou a cenou
stanovenou ve smlouvě. Pokud nedochází k žádné jiné změně, tato hodnota v průběhu smlouvy
klesá. Změny hodnoty aktiva způsobené změnami v převažující ceně se zaznamenávají jako
nominální zisky a ztráty z držby.
7.58 Obchodovatelné provozní pronájmy se vykazují jako aktiva pouze tehdy, uplatní-li nájemce právo
realizovat cenový rozdíl.
Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv (AN.23)
7.59 Hodnota goodwillu a marketingových aktiv v rozvaze představuje rozdíl mezi cenou zaplacenou
v době, kdy je nějaká institucionální jednotka prodána, a hodnotou jejího vykázaného vlastního
kapitálu, přeceněného z hlediska jakýchkoli následných snížení, neboť počáteční hodnota se
odepisuje jako ekonomický zánik nevyráběných aktiv (K.2). Odpisová sazba odpovídá obchodním
účetním standardům.
7.60 Marketingová aktiva se skládají z položek, jako jsou obchodní značky, ochranné známky, loga
a názvy domén.
Finanční aktiva a závazky (AF)
7.61 Finanční aktiva a závazky jako převoditelné finanční nástroje, například dluhové cenné papíry,
cenné papíry týkající se účastí, akcie nebo podílové listy investičních fondů a finanční deriváty, se
oceňují tržní hodnotou. Finanční nástroje, které jsou nepřevoditelné, se oceňují nominální
hodnotou (viz odstavec 7.38 a 7.39). Protipoložky finančních aktiv a závazků mají v rozvaze
stejnou hodnotu. Hodnoty by neměly obsahovat provize, poplatky a daně. Provize, poplatky a daně
se zaznamenávají jako služby poskytované při provádění transakcí.
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (AF.1)
7.62 Měnové zlato (AF.11) se má oceňovat cenou zjištěnou na organizovaných trzích se zlatem.
7.63 Hodnota zvláštních práv čerpání (AF.12) je stanovena denně Mezinárodním měnovým fondem
a kurz vztahující se k domácí měně lze získat z trhů se zahraničními měnami.
Oběživo a vklady (AF.2)
7.64 Oběživo (bankovky a mince – AF.21) se oceňuje v nominální hodnotě měny.
7.65 Vklady (AF.22, AF.29) uváděné v rozvaze jsou oceněny nominální hodnotou.
7.66 Oběživo a vklady v cizí měně se převádějí na národní měnu pomocí kurzu, který je středem mezi
kurzem nákupu a prodeje při transakcích s měnou převažujícím k datu rozvahy.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
234 2015
Dluhové cenné papíry (AF.3)
7.67 Dluhové cenné papíry se vykazují v tržní hodnotě.
7.68 Krátkodobé dluhové cenné papíry (AF.31) se oceňují v tržní hodnotě. Jestliže tržní hodnoty nejsou
k dispozici, pak za předpokladu, že neexistují podmínky pro vysokou inflaci nebo vysoké nominální
úrokové sazby, lze tržní hodnotu přibližně odhadnout pomocí nominální hodnoty:
(a) krátkodobých dluhových cenných papírů vydaných ve jmenovité hodnotě a
(b) krátkodobých diskontovaných dluhových cenných papírů.
7.69 Dlouhodobé dluhové cenné papíry (AF.32) se oceňují tržní cenou, ať jde o obligace, u kterých je
úrok placen pravidelně, nebo o hluboce diskontované obligace či obligace s nulovým kupónem,
u kterých se platí nízký nebo neplatí žádný úrok.
Půjčky (AF.4)
7.70 Hodnoty, které se mají uvádět v rozvaze u věřitelů i dlužníků, jsou nominální hodnoty bez ohledu
na to, zda jsou půjčky splácené nebo ohrožené.
Účasti (AF.5)
7.71 Kótované akcie (AF.511) se oceňují ve svých tržních hodnotách. Stejná hodnota se používá pro
stranu aktiv i pro stranu pasiv, ačkoliv akcie a jiné účasti nejsou právně závazkem emitenta, nýbrž
vlastnickým právem na určitý podíl hodnoty při likvidaci korporace, jejíž likvidační hodnota není
předem známá.
7.72 Kótované akcie se oceňují reprezentativní cenou středu zjištěnou na burze nebo na jiných
organizovaných finančních trzích.
7.73 Hodnoty nekótovaných akcií (AF.512), se kterými se neobchoduje na organizovaných trzích, by se
měly odhadnout:
(a) na základě hodnoty ocenění kótovaných akcií, kde je to vhodné;
(b) na základě hodnoty vlastního kapitálu; nebo
(c) na základě diskontování prognózovaných zisků s použitím příslušného poměru tržní ceny
a výdělků k vyrovnaným ziskům dané institucionální jednotky v nedávné době.
Při těchto odhadech se však zohlední rozdíly mezi kótovanými a nekótovanými akciemi, zejména
jejich likvidita, a vezme se v úvahu akumulované čisté jmění po dobu existence korporace a oboru
jejího podnikání.
7.74 Používaná metoda odhadu závisí na dostupnosti základních statistik. V úvahu lze vzít například
údaje o činnostech souvisejících se slučováním korporací, které se týkají nekótovaných akcií.
Pokud se hodnota vlastního kapitálu nekótovaných korporací v průměru a v poměru k jejich
nominálnímu kapitálu pohybuje podobně jako hodnota vlastního kapitálu podobných korporací
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 235
s kótovanými akciemi, lze rozvahovou hodnotu vypočítat poměrem, na základě srovnání hodnoty
vlastního kapitálu nekótovaných korporací a vlastního kapitálu kótovaných korporací:
hodnota nekótovaných akcií = tržní cena podobných kótovaných akcií × (vlastní kapitál
nekótovaných korporací) / (vlastní kapitál podobných kótovaných korporací).
7.75 Poměr ceny akcií k vlastnímu kapitálu se může podle oborů podnikání lišit. Je vhodnější vypočítat
běžnou cenu nekótovaných akcií podle jednotlivých oborů. Mohou existovat i jiné rozdíly mezi
kótovanými a nekótovanými korporacemi, které mohou metodu odhadu ovlivnit.
7.76 Ostatní účasti (AF.519) jsou účasti, které nejsou ve formě cenných papírů. Mohou zahrnovat účasti
v kvazikorporacích (například pobočky, trusty, společnosti s ručením omezeným a jiné
společnosti), veřejných korporacích, neregistrovaných fondech a hypotetických jednotkách (včetně
hypotetických rezidentských jednotek vytvořených pro zachycení nerezidentského vlastnictví
nemovitostí a přírodních zdrojů). Vlastnictví mezinárodních organizací v jiné formě než ve formě
akcií je zatříděno do položky ostatních účastí.
7.77 Ostatní účasti kvazikorporací se oceňují podle jejich vlastního kapitálu, neboť jejich čisté jmění se
podle konvence rovná nule. U ostatních jednotek je třeba použít nejvhodnější metodu ocenění
z metod používaných pro nekótované akcie.
7.78 Korporace, které vydávají akcie nebo podílové listy, mohou mít kromě toho jiné účasti.
7.79 Akcie nebo podílové listy investičních fondů (AF.52) se oceňují tržní cenou, jsou-li kótovány.
U nekótovaných může být tržní cena odhadnuta podle postupu popsaného pro nekótované akcie.
Jestliže je fondy mohou samy vykupovat, jsou oceňovány jejich výkupní hodnotou.
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (AF.6)
7.80 Částky zaznamenané v technických rezervách neživotního pojištění (AF.61) pokrývají zaplacené,
ale nespotřebované pojistné plus částky vyčleněné pro vyřízení nevyrovnaných nároků.
Nevyrovnané nároky představují současnou hodnotu částky, u které se očekává, že bude
vyplacena na vyrovnání nároků, včetně sporných nároků, a rezervu na uhrazení nároků
z pojistných událostí, k nimž došlo, ale nebyly ještě nahlášeny.
7.81 Částky zaznamenané v položce životní pojištění a nároky na anuitu (AF.62) představují rezervy
potřebné k uhrazení všech předpokládaných budoucích nároků.
7.82 Částky zaznamenané v položce penzijní nároky (AF.63) závisejí na typu penzijního programu.
7.83 U dávkově definovaného penzijního programu je úroveň penzijních dávek slíbených
zaměstnancům jako účastníkům programu stanovena podle předem dohodnutého vzorce. Závazek
dávkově definovaného penzijního programu se rovná současné hodnotě slíbených dávek.
7.84 U příspěvkově definovaného programu závisejí vyplácené dávky na vývoji hodnoty aktiv
pořízených penzijním programem. Závazek příspěvkově definovaného programu má běžnou tržní
hodnotu aktiv fondu. Čisté jmění penzijního fondu se vždy rovná nule.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
236 2015
7.85 Hodnota zaznamenaná v položce rezerv na uplatnění standardizovaných záruk (AF.66) je
očekávaná úroveň nároků minus hodnota všech očekávaných náhrad.
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie (AF.7)
7.86 Finanční deriváty (AF.71) by se měly v rozvaze uvádět ve své tržní hodnotě. Nejsou-li k dispozici
údaje o tržní ceně, například u opcí přes přepážku, měly by se ocenit částkou požadovanou při
vykoupení nebo cenou, která vyplývá ze smlouvy, nebo splatnou prémiovou částkou.
7.87 U opcí se předpokládá, že upisovatel opce vytvořil protipoložku v závazcích představující náklady
na nákup práv držitele opce.
7.88 Tržní hodnota opcí a forwardů se může přesunovat mezi kladnou (aktivum) a zápornou (závazek)
pozicí v závislosti na pohybu cen u příslušných podkladových položek, a tak se mohou měnit na
aktiva či závazky u upisovatele a držitele. Některé opce a forwardy fungují na základě plateb záloh,
kde se vyrovnání zisků a ztrát provádí denně. V těchto případech bude rozvahová hodnota rovna
nule.
7.89 Zaměstnanecké opce na akcie (AF.72) se oceňují s odkazem na poctivou hodnotu poskytnutých
účastí. Poctivá hodnota se měří k datu poskytnutí, s použitím tržní hodnoty ekvivalentních
obchodovaných opcí nebo, není-li k dispozici, s použitím modelu stanovení cen opcí.
Ostatní pohledávky/závazky (AF.8)
7.90 Obchodní úvěry a zálohy (AF.81) a pohledávky a závazky jiné než obchodní úvěry a zálohy
(AF.89) vzniklé z důvodu časového nesouladu mezi rozdělovacími transakcemi, jako jsou daně,
sociální příspěvky, dividendy, renty, mzdy a platy, a finanční transakce, se oceňují u věřitelů
i dlužníků nominální hodnotou. Ze všech částek daní a sociálních příspěvků splatných v rámci
položky AF.89 by měly být vyloučeny částky, které nebudou pravděpodobně inkasovány, neboť
představují závazek vládních institucí, který nemá žádnou hodnotu.
Finanční rozvahy
7.91 Finanční rozvaha zobrazuje na své levé straně finanční aktiva a na své pravé straně závazky.
Vyrovnávací položkou této finanční rozvahy jsou čistým finančním jměním (BF.90).
7.92 Finanční rozvaha sektoru nebo subsektoru může být konsolidovaná nebo nekonsolidovaná.
Nekonsolidovaná finanční rozvaha zobrazuje všechna finanční aktiva a závazky institucionálních
jednotek zahrnutých do příslušného sektoru nebo subsektoru, včetně těch, kde je odpovídající
aktivum nebo závazek v rámci daného sektoru nebo subsektoru. V konsolidované finanční rozvaze
jsou vyloučena ta finanční aktiva a závazky, které mají protipoložky ve stejném sektoru nebo
subsektoru. Finanční rozvaha nerezidentů je konsolidovaná podle definice. Účetní zápisy
v systému ESA zpravidla nejsou konsolidované. Finanční rozvaha rezidentského sektoru nebo
subsektoru se proto předkládá v nekonsolidované podobě.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 237
7.93 Finanční rozvaha podle dlužníků a věřitelů (která dává odpověď na otázku „od koho komu“)
představuje rozšíření finanční rozvahy, zobrazující navíc členění finančních aktiv podle sektorů
dlužníků a členění závazků podle věřitelských sektorů. Poskytuje tak informace o dlužnickověřitelských
vztazích a je v souladu s finančním účtem podle dlužníků a věřitelů.
Poznámkové položky
7.94 V rozvaze jsou uvedeny tři podpůrné poznámové (memo) položky, které u některých sektorů
umožňují podrobnější analýzu:
(a) předměty dlouhodobé spotřeby (AN.m);
(b) přímé zahraniční investice (AF.m1);
(c) ohrožené půjčky (AF.m2).
Předměty dlouhodobé spotřeby (AN.m)
7.95 Definice: Předměty dlouhodobé spotřeby jsou výrobky, které domácnosti používají opakovaně ke
konečné spotřebě po dobu delší než jeden rok. V rozvaze se uvádějí jako poznámková položka.
Nejsou obsaženy v hlavní rozvaze, neboť se zaznamenávají jako užití na účtu užití důchodů
sektoru domácností, a to jako spotřebované v daném účetním období, a nikoli jako postupně
spotřebovávané.
7.96 Předměty dlouhodobé spotřeby ve vlastnictví domácností jako konečných spotřebitelů – dopravní
prostředky a zařízení (AN1131) a ostatní stroje a zařízení (AN1139) – se oceňují v tržních cenách
v poznámkové položce, a to očištěné o akumulované srážky odpovídající spotřebě fixního kapitálu.
Úplný seznam podskupin a položek předmětů dlouhodobé spotřeby je uveden v kapitole 23.
7.97 Předměty dlouhodobé spotřeby, například vozidla, jsou zařazeny buď do fixních aktiv, nebo do
předmětů dlouhodobé spotřeby v závislosti na zařazení vlastníka do určitého sektoru a na účelu,
k němuž jsou používány. Například vozidlo může být částečně používáno kvazikorporací pro účely
výroby a částečně domácností pro konečnou spotřebu. Hodnoty zobrazené v rozvaze za sektor
nefinančních podniků (S.11) by měly odrážet míru využívání, kterou lze přiřadit dané
kvazikorporaci. Podobný příklad lze najít u subsektoru zaměstnavatelů (včetně osob samostatně
výdělečně činných) (S.141+S.142). Míra využívání přiřazená sektoru domácností (S.14) jako
konečným spotřebitelům by měla být zachycena v poznámkové položce, očištěná o akumulované
srážky odpovídající spotřebě fixního kapitálu.
Přímé zahraniční investice (AF.m1)
7.98 Finanční aktiva a závazky, které tvoří přímou investici, se zaznamenávají podle povahy investic
v kategorii půjček (AF.4), účastí a akcií nebo podílových listů investičních fondů (AF.5) nebo
ostatních pohledávek a závazků (AF.8). Částky přímých zahraničních investic zahrnované do
každé z těchto kategorií se zaznamenávají jako samostatná poznámková položka.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
238 2015
Ohrožené půjčky (AF.m2)
7.99 Půjčky se v rozvaze zaznamenávají v nominální hodnotě.
7.100 Některé půjčky, které nebyly včetně úroků po určitou dobu spláceny, jsou zahrnuty do poznámkové
položky do rozvahy věřitele. Tyto půjčky se nazývají ohrožené půjčky.
7.101 Definice: Půjčka se označuje za ohroženou (non-performing loan), pokud (a) platby úroku nebo
jistiny jsou v prodlení 90 nebo více dní po datu splatnosti; (b) úrok splatný 90 nebo více dní byl
kapitalizován, refinancován nebo odložen na základě dohody (c) platby nebyly provedeny po dobu
kratší než 90 dní od data splatnosti, ale existuje jiný pádný důvod (například ohlášení úpadku ze
strany dlužníka) k pochybám, že platby budou provedeny v plné výši.
7.102 Tuto definici ohrožené půjčky je třeba vykládat s ohledem na konvence jednotlivých států týkající
se výkladu toho, kdy je půjčka považována za ohroženou. Poté, co je nějaká půjčka klasifikována
jako ohrožená, měla by tato půjčka (nebo všechny půjčky, které ji nahrazují) zůstat takto označena,
dokud nejsou přijaty platby nebo není odepsána jistina u této půjčky nebo následných půjček, které
původní půjčku nahrazují.
7.103 Pro ohrožené půjčky jsou potřeba dvě poznámkové položky:
(a) nominální hodnota těchto půjček, jak je zaznamenána v hlavní rozvaze, a
(b) tržní ekvivalentní hodnota těchto půjček.
7.104 Nejblíže tržní ekvivalentní hodnotě je přiměřená hodnota, tj. „hodnota, která se blíží hodnotě, která
by byla dosažena na základě tržní transakce mezi dvěma stranami“. Přiměřenou hodnotu lze
stanovit na základě transakcí s podobnými nástroji nebo s použitím diskontované současné
hodnoty peněžních toků, kterou lze zjistit z rozvahy věřitele. Nejsou-li údaje o přiměřené hodnotě
k dispozici, bude třeba použít druhý nejlepší postup a vykázat nominální hodnotu minus
předpokládané ztráty z půjček.
Zachycení ohrožených půjček
7.105 Ohrožené půjčky sektoru vládních a finančních institucí musí být zaznamenány jako doplňkové
položky spolu s ostatními sektory, kde jsou zaznamenány významné částky. Do doplňkových
položek se také zachycují významné půjčky poskytnuté nerezidentům nebo od nerezidentů.
7.106 Níže uvedená tabulka popisuje pozice a toky, které jsou zaznamenávány u ohrožených půjček pro
získání lepší představy o stavech, transakcích, přetřídění a odpisech.
7.107 Příklad uvádí nesplacenou částku půjček v nominální hodnotě 1000 v době t-1, z nichž 500 je
spláceno a 500 nespláceno. Větší část ohrožených půjček, tj. 400, je kryta rezervami na ztráty
z půjček, zatímco částka ve výši 100 kryta není. Druhá část tabulky uvádí podrobné doplňující
informace o tržní ekvivalentní hodnotě ohrožených půjček, vycházející z rozdílu mezi nominální
hodnotou a rezervami na ztráty z půjček. V době t-1 se předpokládá ve výši 375. V průběhu období
t-1 až t jsou půjčky přetříděny ze splácených nebo dosud nekrytých na ohrožené a naopak, nebo
odepsány. Toky jsou vykázány v odpovídajících sloupcích tabulky. U rezerv na ztráty z půjček jsou
uvedeny také nominální hodnoty a tržní ekvivalentní hodnoty.
ESA 2010 – Kapitola 7 - Rozvahy
2015 239
7.108 Rezervy na ztráty z půjček musí být hodnoceny v rámci účetních standardů, právního statusu
a daňových pravidel platných pro jednotky, což může vést k poněkud nesourodým výsledkům
z hlediska výše a doby trvání rezerv na ztráty z půjček. To ztěžuje zaznamenávání ohrožených
půjček v hlavních účtech a vede k jejich zaznamenávání v poznámkových položkách. Namísto toho
je vhodnější kromě nominální hodnoty splácených a ohrožených půjček uvádět jako poznámkové
položky tržní ekvivalentní hodnoty.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
240 2015
Příloha 7.1 POPIS JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ AKTIV
Klasifikace aktiv Popis
Nefinanční aktiva
(AN)
Nefinanční položky, na které jsou institucionálními jednotkami individuálně nebo kolektivně
uplatňována vlastnická práva a ze kterých může být jejich vlastníky odvozován ekonomický
prospěch z jejich držby, z jejich používání nebo přenechání jiným, aby je používali po určité
období, se skládají z fixních aktiv, zásob, cenností, výtvorů společnosti a produktů duševního
vlastnictví.
Vyrobená nefinanční
aktiva
(AN.1)
Nefinanční aktiva, která jsou výsledkem výrobních procesů. Vyrobená nefinanční aktiva se
skládají z fixních aktiv, zásob a cenností, jak je definováno dále.
Fixní aktiva
(AN.11)
Vyrobená nefinanční aktiva, která jsou používána opakovaně nebo nepřetržitě ve výrobních
procesech po dobu delší než jeden rok. Fixní aktiva se skládají z obydlí, ostatních budov
a staveb, strojů a zařízení, zbraňových systémů, pěstovaných biologických zdrojů a produktů
duševního vlastnictví, jak je definováno dále.
Obydlí
(AN.111)
Stavby, které jsou úplně nebo prvotně používány jako sídla osob, včetně připojených staveb,
jako jsou garáže, a veškerý stálý inventář obvykle instalovaný v sídlech. Zahrnují se sem také
hausbóty, prámy, mobilní příbytky a karavany, používané jako základní sídla domácností, jakož
i významné veřejné budovy (viz AN.1121) určené prvotně jako obydlí. Také se sem zahrnují
náklady na vyklizení staveniště a na jeho úpravu.
Příklady zahrnují budovy pro bydlení, jako jsou budovy s jedním nebo se dvěma byty a jiné
budovy určené trvale k obývání.
Nedokončená obydlí se zahrnují v rozsahu, o kterém se předpokládá, že jej konečný majitel
převezme do vlastnictví buď proto, že výstavba je ve vlastní režii, nebo je to prokázáno
existencí kupní nebo prodejní smlouvy. Obydlí získaná pro armádní personál se zahrnují,
protože jsou používána stejně jako obydlí získaná civilními jednotkami pro poskytování služeb
bydlení.
Hodnota obydlí je očištěna o hodnotu zastavěné plochy, která je zahrnuta do položky půdy
(AN.211), je-li samostatně zatříděna.
Ostatní budovy
a stavby (AN.112)
Ostatní budovy a stavby se skládají z budov jiných než obydlí, ostatních staveb a zlepšení
půdy, jak je definováno dále.
Nedokončené budovy a stavby se zahrnují, pokud jsou určeny pro vlastní použití nebo pokud je
na základě smlouvy o prodeji nebo o koupi znám konečný uživatel. Zahrnují se také budovy
a stavby pořízené pro vojenské účely.
Hodnota ostatních budov a staveb je očištěna o hodnotu zastavěné plochy, která je zahrnuta do
položky půdy (AN.211), je-li samostatně zatříděna.
Budovy jiné než obydlí
(AN.1121)
Budovy jiné než obydlí, včetně inventáře, vybavení a zařízení, která jsou nedílnou součástí
spojených staveb, a náklady na vyklizení staveniště a na jeho přípravu. Zahrnují se sem také
významné veřejné budovy (viz AN.1122) určené prvotně jako nebytové budovy.
Významné veřejné budovy mají zvláštní historický, národní, regionální, místní, náboženský
nebo symbolický význam. Jsou označovány za veřejné, protože jsou přístupné široké veřejnosti
a nikoli proto, že jsou ve vlastnictví veřejného sektoru. Návštěvníci zde často platí vstupné.
Spotřeba fixního kapitálu na nové budovy nebo na větší rekonstrukce stávajících budov by měla
být vypočítána na základě předpokladu příslušné dlouhé životnosti.
Další příklady budov jiných než obydlí zahrnují skladiště a průmyslové budovy, obchodní
budovy, budovy pro veřejnou zábavu, hotely, restaurace, budovy pro vzdělávání a pro léčení
atd.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
2015 241
Klasifikace aktiv Popis
Ostatní stavby
(AN.1122)
Stavby jiné než obytné budovy, včetně nákladů na ulice, kanalizaci, na vyklizení staveniště a na
jeho přípravu. Také se sem zahrnují významné veřejné budovy, které nelze zařadit do obydlí
a budov jiných než obydlí, a dále šachty, tunely a jiné stavby spojené s těžbou nerostných
a energetických rezerv a přehrady, hráze a protipovodňové stěny atd. určené ke zlepšení
přilehlé půdy, která není jejich součástí.
Patří sem například dálnice, ulice, silnice, železnice a letištní dráhy; mosty, mimoúrovňové
dálnice, tunely a podjezdy; průplavy, přístavy, přehrady a jiná vodní díla; potrubí na dlouhé
vzdálenosti, spojová a energetická vedení; potrubí a kabely pro místní potřeby, pomocná
pracoviště; stavby pro těžbu a zpracování; a stavby pro sport a rekreaci.
Zlepšení půdy
(AN.1123)
Hodnota opatření vedoucích k významnému zlepšení půdy z hlediska její kvantity, kvality nebo
produktivity nebo k prevenci jejího znehodnocení.
Patří sem také náklady na vlastnické převody půdy, které je třeba ještě odepsat.
Příklady zahrnují zvýšení hodnoty daného aktiva na základě čištění půdy, formování krajiny,
hloubení studní a vrtů pro zavlažování.
Stroje a zařízení
(AN.113)
Dopravní prostředky a zařízení, prostředky informační a komunikační technologie (ICT)
a ostatní stroje a zařízení, jak jsou definovány níže, jiné než ty, které jsou pořizovány
domácnostmi pro konečnou spotřebu.
Lze vyloučit nástroje, které jsou poměrně levné a nakupované v poměrně stálé míře, jako např.
ruční nástroje. Dále sem nepatří stroje a zařízení, které jsou nedílnou součástí budov a které
jsou zahrnovány do obydlí a nebytových budov.
Nedokončené stroje a zařízení se nezahrnují, pokud nejsou vyráběny pro vlastní potřebu,
protože se uvažuje, že konečný uživatel převezme vlastnictví až po dodávce majetku. Stroje
a zařízení jiné než zbraňové systémy pořízené pro vojenské účely se sem zahrnují.
Stroje a zařízení, například vozidla, nábytek, vybavení kuchyní, počítače, komunikační
technologie atd., pořízené domácnostmi pro konečnou spotřebu se nepovažují za aktiva, ale
zahrnují se do poznámkové položky předmětů dlouhodobé spotřeby v rozvahové tabulce za
domácnosti. Hausbóty, prámy, mobilní příbytky a karavany, používané domácnostmi jako
základní sídla, se zahrnují do obydlí.
Dopravní prostředky
a zařízení
(AN.1131)
Prostředky pro pohyb osob a předmětů. Patří sem výrobky jiné než součástky zahrnuté podle
klasifikace výrobků podle činností 2008 (CPA 2008) do oddílu 29: motorová vozidla (kromě
motocyklů), návěsy a přívěsy, a do oddílu 30: ostatní dopravní prostředky a zařízení.
Prostředky informační
a komunikační
technologie (ICT)
(AN.1132)
Prostředky informační a komunikační technologie (ICT): přístroje využívající elektronické
ovládání a elektronické součásti těchto přístrojů. Příklady těchto výrobků jsou v CPA 2008
zahrnuty ve skupině 261: elektronické součástky a desky, a ve skupině 262: počítače a periferní
zařízení.
Ostatní stroje
a zařízení
(AN.1139)
Stroje a zařízení jinde neuvedené. Patří sem výrobky jiné než součásti, montáže, služby oprav
a údržby zahrnuté v CPA 2008 v oddíle 26: počítače a elektronické a optické přístroje a zařízení
(kromě skupin 261 a 262), v oddíle 27: elektrická zařízení, v oddíle 28: stroje a zařízení j. n.,
v oddíle 31: nábytek, a v oddíle 32: ostatní výrobky zpracovatelského průmyslu.
Zbraňové systémy
(AN.114)
Vozidla a jiná zařízení, například válečné lodě, ponorky, vojenská letadla, tanky, nosiče střel
a odpalovací zařízení atd. Většina jednorázového zbrojního materiálu, který dodávají, je
zaznamenána jako vojenské zásoby (viz AN.124), ale některé položky, například balistické
střely s vysoce destruktivními účinky, které se považují za prostředky pro průběžné
zastrašování agresorů, jsou klasifikovány jako fixní aktiva.
Pěstované biologické
zdroje
(AN.115)
Dobytek pro chov, pro výrobu mléka a tažný dobytek atd. a vinice, ovocné sady a jiné sady
poskytující opakované produkty, které jsou pod přímou kontrolou, odpovědností a řízením
institucionálních jednotek, jak je definováno dále.
Ještě nerodící pěstovaná aktiva se nezahrnují, pokud nejsou určena pro vlastní použití.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
242 2015
Klasifikace aktiv Popis
Živočišné zdroje
poskytující opakované
produkty
(AN.1151)
Dobytek, jehož přirozený růst a obnova jsou pod přímou kontrolou, odpovědností a řízením
institucionálních jednotek. Zahrnuje chovná zvířata (včetně ryb a drůbeže), dojnice, tažná
zvířata, ovce a jiná zvířata používaná pro výrobu vlny a zvířata používaná pro dopravu, dostihy
nebo zábavu.
Stromy, plodiny
a rostlinné zdroje
poskytující opakované
produkty
(AN.1152)
Stromy (včetně révy a zákrsků) pěstované pro plody, které poskytují rok co rok, včetně těch,
které se pěstují kvůli ovoci a ořechům, šťávě a pryskyřici a kvůli výrobkům z kůry a listů, jejichž
přirozený růst a obnova jsou pod přímou kontrolou, odpovědností a řízením institucionálních
jednotek.
Produkty duševního
vlastnictví
(AN.117)
Fixní aktiva, která se skládají z výsledků výzkumu a vývoje, geologického průzkumu
a vyhodnocování nerostných ložisek, počítačového programového vybavení (softwaru)
a databází, původních kulturních a uměleckých děl a ostatních produktů duševního vlastnictví,
jak je definováno v následujícím textu, která mají být používána po dobu delší než jeden rok.
Výzkum a vývoj
(AN.1171)
Sem patří hodnota výdajů na systematicky prováděnou tvůrčí práci zaměřenou na zvýšení
objemu poznatků, včetně poznatků o člověku, kultuře a společnosti, a na použití těchto
poznatků při navrhování nových aplikací.
Uvedená hodnota je stanovena z hlediska ekonomického přínosu očekávaného v budoucnu.
Nelze-li hodnotu přiměřeně odhadnout, oceňuje se podle konvence jako úhrn nákladů, včetně
nákladů na neúspěšný výzkum a vývoj. Výzkum a vývoj, který nepřinese prospěch pro
vlastníka, není zatříděn jako aktivum a namísto toho je zaznamenán jako mezispotřeba.
Geologický průzkum
a vyhodnocování
nerostných ložisek
(AN.1172)
Hodnota výdajů na hledání ložisek ropy, zemního plynu a neropných ložisek a jejich následné
vyhodnocení. Tyto výdaje zahrnují náklady na povolení a pořízení, na úřední ocenění a na
skutečné zkušební vrty a vývrty, jakož i náklady na letecké snímky a jiná zjišťování, na dopravu
atd., které se vynakládají, aby bylo možno provádět zkoušky.
Počítačové
programové vybavení
(software)
(AN.11731)
Počítačové programy, programové popisy a podpůrný materiál jak pro systémový, tak pro
uživatelský software. Zahrnují původní vývoj softwaru a jeho následné další verze i pořizování
kopií, které jsou uvedené jako aktiva pod AN.11731.
Databáze
(AN.11732)
Soubory dat organizované tak, aby umožňovaly nákladově efektivní přístup k datům a jejich
používání. U databází vytvořených výhradně pro vlastní použití se ocenění odhaduje na
základě nákladů, které by neměly obsahovat náklady na systém řízení báze dat a jejich
pořízení.
Zábavní, literární
a umělecké originály
(AN.1174)
Původní filmy, zvukové nahrávky, rukopisy, pásky, modely atd., na kterých jsou zaznamenána
nebo jinak zachycena dramatická představení, rozhlasové a televizní programy, hudební díla,
sportovní události, literární a umělecké výtvory atd. Zahrnují se i díla vytvořená ve vlastní režii.
V některých případech, např. u filmů, může existovat více originálů.
Ostatní produkty
duševního vlastnictví
(AN.1179)
Nové informace, specializované znalosti atd., jinde neuvedené, jejichž užití ve výrobě se
omezuje na jednotky, které si k nim zřídily vlastnická práva, nebo na jiné jednotky, kterým
vlastníci poskytli licenci.
Zásoby
(AN.12)
Vyrobená aktiva, která se skládají z výrobků a služeb, které začaly existovat v běžném období
nebo v období dřívějším a jsou pořízeny pro prodej, užití ve výrobě nebo pro jiné užití
v pozdější době. Skládají se z materiálu, nedokončené produkce, hotových produktů
a obchodního zboží, jak je definováno dále.
Zahrnují se všechny zásoby v držení vládních institucí, kromě jiného včetně zásob
strategických surovin, obilí a jiných komodit zvláštního významu pro zemi.
Materiál
(AN.121)
Výrobky, které jejich vlastníci zamýšlejí použít pro mezispotřebu při vlastní výrobě, nikoli
k dalšímu prodeji.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
2015 243
Klasifikace aktiv Popis
Nedokončená
produkce
(AN.122)
Výrobky a služby, které jsou částečně dokončeny, ale obvykle se nepředávají jiným jednotkám
bez dalšího zpracování nebo nejsou zralé a jejich výrobní proces bude pokračovat
v následujícím období u téhož výrobce. Nezahrnují se sem částečně dokončené stavby,
o kterých se předpokládá, že je jejich konečný vlastník převezme do vlastnictví buď proto, že
jde o výrobu ve vlastní režii, nebo to je prokázáno existencí smlouvy o prodeji a nákupu.
Kategorie AN.122 se skládá z nedokončených pěstitelských produktů a z ostatní nedokončené
produkce, jak je definováno dále.
Nedokončené
pěstitelské produkty
(AN.1221)
Hospodářská zvířata chovaná pro produkty získávané pouze při porážce, včetně drůbeže a ryb
chovaných komerčně, stromy a jiné rostliny poskytující pouze jednorázově produkty při
poražení a nedospělá chovaná a pěstovaná aktiva poskytující opakované produkty.
Ostatní nedokončená
produkce
(AN.1222)
Produkty jiné než chovaná a pěstovaná aktiva a služby, které jsou částečně zpracovány,
vyráběny nebo smontovány výrobcem, ale které nejsou obvykle prodávány, dopravovány nebo
nevstupují do oběhu bez dalšího zpracování.
Hotové produkty
(AN.123)
Produkty, které jsou výrobcem připraveny pro prodej nebo pro odeslání.
Vojenské zásoby
(AN.124)
Munice, střely, rakety, bomby a další jednorázové položky vojenských zásob používané ve
zbraních nebo zbraňových systémech. Nepatří sem některé typy střel s vysoce destruktivními
účinky (viz AN.114).
Obchodní zboží
(AN.125)
Výrobky pořízené podniky typu velkoobchodníků a maloobchodníků za účelem jejich dalšího
prodeje bez dalšího zpracování (tzn. netransformované jinak než do podoby, ve které jsou
zajímavé pro zákazníka).
Cennosti
(AN.13)
Vyrobená aktiva, která nejsou užita prvotně pro výrobu nebo pro spotřebu, u nichž se očekává,
že jejich cena poroste nebo alespoň nebude klesat jejich reálná hodnota, která se v průběhu
času za normálních podmínek neznehodnocují a která jsou pořizována a držena prvotně jako
zásoby hodnoty. Cennosti se skládají z drahých kovů a drahokamů, starožitností a jiných
uměleckých předmětů a ostatních cenností, jak je definováno dále.
Drahé kovy
a drahokamy
(AN.131)
Drahé kovy a drahokamy, které nejsou v držení podniků pro užití jako vstupy do výrobních
procesů.
Starožitnosti a jiné
umělecké předměty
(AN.132)
Obrazy, sochy atd. uznané za umělecká díla a starožitnosti.
Ostatní cennosti
(AN.133)
Cennosti jinde neuvedené, jako jsou sbírky a klenoty významné hodnoty vyhotovené z drahých
kamenů a kovů.
Nevyráběná
nefinanční aktiva
(AN.2)
Nefinanční aktiva, která začínají existovat jinak než prostřednictvím výrobního procesu.
Nevyráběná aktiva se skládají z přírodních zdrojů, smluv, pronájmů a licencí a goodwillu
a marketingových aktiv, jak je definováno dále.
Přírodní zdroje
(AN.21)
Nevyráběná aktiva, která se vyskytují v přírodě a na něž lze uplatnit nebo převést vlastnictví.
Přírodní aktiva, k nimž vlastnická práva nebyla nebo nemohou být uplatněna, jako je otevřené
moře nebo ovzduší, se sem nezahrnují. Nevyráběná aktiva se skládají z půdy, nerostných
a energetických rezerv, nepěstovaných biologických zdrojů, vodních zdrojů a ostatních
přírodních zdrojů, jak je definováno dále.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
244 2015
Klasifikace aktiv Popis
Půda
(AN.211)
Pozemek zahrnující půdní povrch a jakékoliv přidružené vodní plochy, na něž jsou uplatněna
vlastnická práva. Nepatří sem žádné budovy a jiné stavby na pozemku situované nebo jím
procházející, pěstované plodiny, stromy a zvířata; podzemní aktiva; nepěstované biologické
zdroje a vodní zdroje pod pozemkem.
Nerostné
a energetické rezervy
(AN.212)
Prokázané zásoby nerostných ložisek umístěných na zemském povrchu nebo pod ním, které se
dají ekonomicky využít při dané běžné technologii a při daných cenových relacích. Vlastnická
práva k podzemním zdrojům jsou obvykle oddělitelná od vlastnických práv k pozemku
samotnému. Kategorie AN.212 se skládá ze zásob uhlí, ropy a zemního plynu nebo jiných paliv,
ze zásob kovových i nekovových nerostů.
Nepěstované
biologické zdroje
(AN.213)
Zvířata, stromy, plodiny a rostliny, které poskytují produkty jednorázově nebo opakovaně a na
něž jsou uplatňována vlastnická práva, ale jejichž přirozený růst nebo obnova nejsou pod
přímou kontrolou, odpovědností nebo řízením institucionálních jednotek. Jsou to například
panenské lesy a loviště ryb na území dané země. Měly by sem patřit pouze zdroje, které jsou
nebo je pravděpodobné, že brzy budou, využívány pro hospodářské účely.
Vodní zdroje
(AN.214)
Vodonosné vrstvy a jiné zdroje hlubinné vody v rozsahu, kdy jejich vzácnost vede k uplatňování
vlastnictví nebo užívání práv, k tržnímu ohodnocení a k jisté míře hospodářské kontroly.
Ostatní přírodní zdroje
(AN.215)
Do této položky patří elektromagnetické vysílací a komunikační frekvence (AN.2151) a ostatní
přírodní zdroje (AN.2159) jinde neuvedené.
Vysílací a komunikační
frekvence
(AN.2151)
Elektromagnetické vysílací a komunikační frekvence. Pronájem nebo licence na používání
těchto frekvencí jsou zatříděny jinde (AN.222), pokud odpovídají definici aktiva.
Ostatní přírodní zdroje
(AN.2159)
Ostatní přírodní zdroje jinde neuvedené.
Smlouvy, pronájmy
a licence (AN.22)
Smluvní dohody o provádění činností v případě, že smlouva přináší držiteli ekonomický
prospěch nad rámec výdajových poplatků a držitel může podle zákona v praxi tento prospěch
realizovat.
Aktivum zaznamenané v položce AN.22 představuje hodnotu potenciálního zisku z držby, který
lze realizovat, kdy tržní cena za užívání aktiva nebo poskytování služby přesahuje cenu
převládající ve smlouvě, pronájmu nebo licenci nebo cenu, které by bylo dosaženo v případě,
že neexistuje smlouva, pronájem nebo licence. Smlouvy, pronájmy a licence se skládají z aktiv,
které mohou vzniknout z obchodovatelných provozních pronájmů, povolenek na využívání
přírodních zdrojů, povolení k provádění specifických činností a výhradních práv na budoucí
výrobky a služby.
Obchodovatelný
provozní pronájem
(AN.221)
Majetková práva třetích stran týkající se nefinančních aktiv jiných než přírodní zdroje, kdy
pronájem přináší ekonomický prospěch držiteli nad rámec splatných poplatků a držitel může
podle zákona v praxi tento prospěch realizovat prostřednictvím jeho převodu.
Aktivum zaznamenané v položce AN.221 je hodnota pro držitele při převodu práv k používání
příslušného podkladového aktiva, tj. rozdíl mezi realizovatelnou cenou převodu a částkou
splatnou vydavateli povolení.
Například jde o případy, kdy má nájemce v nějaké budově pevně stanovené nájemné, ale tržní
sazba nájemného je vyšší. Je-li nájemce schopen pokrýt cenový rozdíl tím, že poskytne
podnájem, pak práva realizovat danou hodnotu představují aktivum obchodovatelného
provozního pronájmu.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
2015 245
Klasifikace aktiv Popis
Povolenky na
využívání přírodních
zdrojů
(AN.222)
Licence, povolení a pronájmy týkající se využívání přírodních zdrojů po omezenou dobu, kdy
není plně spotřebována ekonomická hodnota daného aktiva a kdy dohoda přináší ekonomický
prospěch držiteli nad rámec splatných poplatků a držitel může podle zákona v praxi tento
prospěch realizovat například prostřednictvím jeho převodu.
Přírodní zdroj je nadále zaznamenáván v rozvaze vlastníka a samostatné aktivum, představující
hodnotu pro držitele při převodu práv k využívání daného zdroje, je uznáno jako povolenka
na využívání přírodních zdrojů. Zaznamenané aktivum je hodnota pro držitele při převodu práv
k používání, tj. rozdíl mezi cenou převodu a částkou splatnou vydavateli povolení.
Například jde o případy, kdy má nájemce půdy pevně stanovené pachtovné, ale tržní sazba
pachtovného je vyšší. Je-li nájemce schopen pokrýt cenový rozdíl tím, že poskytne podnájem,
pak práva realizovat danou hodnotu představují aktivum.
Povolení k provádění
specifických činností
(AN.223)
Převoditelná povolení, jiná než k využívání přírodních zdrojů nebo používání aktiva patřícího
vydavateli povolení, která omezují počet jednotek zapojených do nějaké činnosti a umožňují
držitelům téměř monopolní zisky.
Zaznamenané aktivum je hodnota pro držitele při převodu práv k používání, tj. rozdíl mezi
cenou převodu a částkou splatnou vydavateli povolení. Držitel povolení musí být schopen podle
zákona v praxi převést práva v rámci povolení na třetí stranu.
Výhradní právo na
budoucí výrobky
a služby
(AN.224)
Převoditelná smluvní práva k výhradnímu používání výrobků nebo služeb.
Jedna strana má smlouvu na nákup výrobků nebo služeb za pevně stanovenou cenu od druhé
strany a je ze zákona v praxi schopna převést závazek této druhé strany na třetí stranu.
Příklady zahrnují převoditelnou hodnotu fotbalisty v rámci smlouvy s fotbalovým klubem
a převoditelnou hodnotu výhradních práv k publikování literárních děl a hudebních představení.
Aktivum zaznamenané v položce AN.224 je hodnota pro držitele při převodu výhradních práv.
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
(AN.23)
Rozdíl mezi hodnotou placenou za institucionální jednotku za předpokladu trvání činnosti
a součtem jejích aktiv snížených o její závazky, jejichž všechny položky byly určeny
a ohodnoceny odděleně. Hodnota goodwillu proto zahrnuje cokoliv, co má dlouhodobý přínos
a nebylo vykázáno samostatně jako aktivum, jakož i hodnotu skutečnosti, že skupina aktiv se
používá vcelku a není prostým souborem oddělitelných aktiv. Kategorie AN.23 zahrnuje také
určená marketingová aktiva, jako například obchodní značky, ochranné známky, loga a názvy
domén, jsou-li prodána individuálně a odděleně od celé korporace.
Finanční aktiva
a závazky
(AF)
Finanční aktiva jsou hospodářská aktiva, která obsahují finanční pohledávky, účasti a ryzí zlato,
které je součástí měnového zlata. Finanční aktiva jsou zásobou hodnoty představující prospěch
pro ekonomického vlastníka vyplývající z držby daných aktiv po určitou dobu. Jsou prostředkem
převodu hodnot z jednoho účetního období do druhého. Prospěch nebo vícenásobný prospěch
se směňuje prostředky pro placení.
Prostředky pro placení se skládají z měnového zlata, zvláštních práv čerpání, z oběživa
a převoditelných vkladů.
Finanční pohledávky, nazývané též finanční nástroje, jsou finanční aktiva, která mají
protipoložky v odpovídajících závazcích.
Závazky vzniknou tehdy, jsou-li dlužníci povinni provést platbu nebo řadu plateb ve prospěch
věřitelů.
Měnové zlato
a zvláštní práva
čerpání
(AF.1)
Finanční aktiva zahrnutá do této kategorie mají v systému ESA protipoložku v závazcích,
s výjimkou ryzího zlata, které je součástí měnového zlata.
Měnové zlato
(AF.11)
Zlato, k němuž mají vlastnické právo měnové orgány nebo jiné subjekty, jež jsou pod účinnou
kontrolou měnových orgánů, a které je drženo jako rezervní aktivum. Zahrnuje ryzí zlato (včetně
měnového zlata drženého na přidělených účtech vyhrazených pro zlato) a nepřidělené účty
vyhrazené pro zlato u nerezidentů, které dávají právo nárokovat dodávku zlata.
Zvláštní práva čerpání
(AF.12)
Mezinárodní rezervní aktiva vytvořená Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a přidělená jeho
členům na doplnění existujících rezervních aktiv.
Oběživo a vklady
(AF.2)
Oběživo v oběhu a vklady v národní i cizí měně.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
246 2015
Klasifikace aktiv Popis
Oběživo
(AF.21)
Oběživo jsou bankovky a mince, které jsou vydány nebo schváleny měnovými orgány..
Převoditelné vklady
(AF.22)
Vklady, které jsou směnitelné za oběživo na požádání v nominální hodnotě a které lze přímo
použít pro platby šekem, směnkou, příkazem k platbě z žirového účtu, přímou debetní nebo
kreditní operací nebo jiným prostředkem přímé platby, bez penalizace nebo restrikce.
Mezibankovní vklady
(AF.221)
Převoditelné vklady mezi bankami.
Ostatní převoditelné
vklady
(AF.229)
Převoditelné vklady jiné než mezibankovní vklady.
Ostatní vklady
(AF.29)
Ostatní vklady jsou vklady jiné než převoditelné vklady. Ostatní vklady nelze používat pro
platby, leda v okamžiku splatnosti nebo po uplynutí dohodnuté výpovědní lhůty, a nejsou
směnitelné za oběživo ani za převoditelné vklady bez významné restrikce nebo penalizace.
Dluhové cenné papíry
(AF.3)
Převoditelné finanční nástroje sloužící jako důkaz dluhu. Převoditelnost se týká skutečnosti, že
právní vlastnictví lze snadno převést od jednoho vlastníka k druhému na základě postoupení
nebo rubopisu. Aby byl dluhový cenný papír převoditelný, musí být určen pro potenciální
obchodování na organizované burze nebo přes přepážku, ačkoli prokázání skutečného
obchodování se nepožaduje.
Krátkodobé dluhové
cenné papíry
(AF.31)
Dluhové cenné papíry, jejichž původní doba splatnosti je jeden rok nebo kratší, a dluhové
cenné papíry splatné na požádání věřitele.
Dlouhodobé dluhové
cenné papíry
(AF.32)
Dluhové cenné papíry, jejichž původní doba splatnosti je delší než jeden rok nebo není
uvedena.
Půjčky
(AF.4)
Finanční aktiva vytvořená v případech, kdy věřitelé půjčí kapitál dlužníkům, buď přímo, nebo
prostřednictvím zprostředkovatelů, která jsou buď doložena nepřevoditelnými dokumenty nebo
nejsou doložena dokumenty.
Krátkodobé půjčky
(AF.41)
Půjčky, jejichž původní doba splatnosti je jeden rok nebo kratší, a půjčky splatné na požádání
věřitele.
Dlouhodobé půjčky
(AF.42)
Půjčky, jejichž původní doba splatnosti je delší než jeden rok nebo není uvedena.
Účasti
(AF.5)
Finanční aktiva, která představují vlastnická práva na korporace nebo kvazikorporace. Tato
finanční aktiva obecně dávají držitelům právo na podíl ze zisků korporací nebo kvazikorporací
a v případě likvidace na podíl z jejich čistých aktiv.
Akcie a ostatní účasti
(AF.51)
Finanční aktiva, u nichž jsou uznány nároky na zůstatkovou hodnotu nějaké korporace nebo
kvazikorporace po uspokojení pohledávek všech věřitelů.
Kótované akcie
(AF.511)
Majetkové cenné papíry kótované na burze. Touto burzou může být uznaná burza nebo jakákoli
jiná forma vedlejšího trhu. Kótované akcie se v anglickém jazyce označují jako „listed shares“
i jako „quoted shares“. Existence kótovaných cen akcií kótovaných na burze znamená, že
běžné tržní ceny jsou obvykle snadno dostupné.
Nekótované akcie
(AF.512)
Cenné papíry ve formě akcií a jiných účastí s cenami, které nejsou kótované na uznané burze
nebo na jiných druzích vedlejšího trhu.
Ostatní účasti
(AF.519)
Všechny formy účastí jiné než ty, které se zatřiďují do subkategorií AF.511 a AF.512.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
2015 247
Klasifikace aktiv Popis
Účasti v investiční
fondech
(AF.52)
Akcie, pokud je použita struktura podniku, nebo podílové listy, pokud je použita struktura
investiční společnosti. Vydávají je investiční fondy, které jsou podniky kolektivního investování,
jejichž prostřednictvím investoři shromažďují finance pro investování do finančních nebo
nefinančních aktiv.
Účasti ve fondech
peněžního trhu
(AF.521)
Akcie nebo podílové listy fondů peněžního trhu vydávají fondy peněžního trhu, což jsou
investiční fondy, které investují pouze nebo hlavně do krátkodobých dluhových cenných papírů,
jako jsou pokladniční poukázky, vkladové certifikáty a obchodní cenný papír, a také do
dlouhodobých dluhových cenných papírů se zbytkovou krátkodobou splatností.
Akcie nebo podílové listy fondů peněžního trhu mohou být převoditelné a často jsou
považovány za blízké náhražky vkladů.
Účasti v investičních
fondech jiných než
fondy peněžního trhu
(AF.522)
Akcie nebo podílové listy investičních fondů jiné než akcie nebo podílové listy fondů peněžního
trhu představují nárok na část hodnoty nějakého investičního fondu jiného než fond peněžního
trhu. Akcie nebo podílové listy investičních fondů jiné než akcie nebo podílové listy fondů
peněžního trhu vydávají investiční fondy, které investují v rozsahu aktiv zahrnujícím dluhové
cenné papíry, účasti, investice vázané na komoditu, nemovitosti, akcie v jiných investičních
fondech a strukturovaná aktiva.
Pojistné, penzijní
a standardizované
záruční programy
(AF.6)
Finanční aktiva držitelů pojistek nebo oprávněných osob a závazky pojistitelů, penzijních fondů
nebo vystavitelů standardizovaných záruk.
Technické rezervy
neživotního pojištění
(AF.61)
Finanční aktiva představující nároky držitelů pojistek vůči pojišťovacím společnostem
poskytujícím neživotní pojištění ve formě zaplaceného nespotřebovaného pojistného
a vzniklých nároků.
Životní pojištění
a nároky na anuitu
(AF.62)
Finanční aktiva představující nároky držitelů pojistek a držitelů anuity na technické rezervy
korporací poskytujících životní pojištění.
Penzijní nároky
(AF.63)
Finanční aktiva, která mají stávající nebo budoucí důchodci u svých manažerů penzijního
programu, tj. u svého zaměstnavatele (svých zaměstnavatelů), program zaměstnavatele
(zaměstnavatelů) pro vyplácení penzí jako součást dohody o náhradě mezi zaměstnavatelem
a zaměstnancem nebo pojistitelem poskytujícím životní (nebo neživotní) pojištění.
Nároky penzijních
fondů na penzijní
správce
(AF.64)
Finanční aktiva představující nároky penzijních fondů vůči jejich manažerovi penzijního
programu v souvislosti s jakýmkoli deficitem a finanční aktiva představující nároky manažera
penzijního programu vůči penzijním fondům v souvislosti s jakýmkoli přebytkem, např.
v případě, že důchod z investic přesáhne nárůst nároků a rozdíl je splatný manažerovi
penzijního programu.
Nároky na dávky jiné
než penzijní
(AF.65)
Přebytek čistých příspěvků nad pojistným plněním jako zvýšení závazku pojistného programu
vůči oprávněným osobám.
Rezervy na uplatnění
standardizovaných
záruk
(AF.66)
Finanční aktiva, která mají držitelé standardizovaných záruk u společností poskytujících
standardizované záruky.
Finanční deriváty
a zaměstnanecké opce
na akcie
(AF.7)
Finanční aktiva vázaná na finanční aktivum, nefinanční aktivum nebo index, jejichž
prostřednictvím lze obchodovat se specifickými finančními riziky na finančních trzích na svůj
účet.
ESA 2010 – Kapitola 7 – Rozvahy – Příloha 7.1 – Popis jednotlivých kategorií aktiv
248 2015
Klasifikace aktiv Popis
Finanční deriváty
(AF.71)
Finanční aktiva jako například opce, forwardy a úvěrové deriváty.
Obchodovatelné opce (AF.71) a opce přes přepážku (OTC opce) jsou smlouvy, které dávají
svým držitelům právo, nikoli povinnost, nakoupit (v případě kupní opce) od vydavatele opce
(upisovatele opce) nebo prodat (v případě prodejní opce) vydavateli opce (upisovateli opce)
finanční nebo nefinanční aktivum (podkladový nástroj) za předem stanovenou cenu (realizační
cenu) během daného časového rozmezí (americká opce) nebo ke stanovenému datu (evropská
opce). Na základě těchto základních strategií bylo vyvinuto mnoho kombinovaných strategií,
jako například medvědí strategie spekulující na pokles ceny podkladového aktiva (bear call/put
spreads), býčí strategie spekulující na růst ceny podkladového aktiva (bull call/put spreads)
nebo dvojitý prémiový opční obchod neboli steláž (butterfly options spreads). Z těchto typů opcí
byly odvozeny exotické opce se složitými strukturami plateb.
Forwardy (AF.712)jsou nepodmíněné finanční smlouvy, v jejichž rámci dvě protistrany souhlasí
s výměnou určeného množství příslušného podkladového aktiva (finančního nebo
nefinančního) za dohodnutou smluvní cenu (realizační cenu) k určenému datu.
Úvěrové deriváty mají formu smluv typu forwardu nebo opce, jejichž hlavním cílem je
obchodovat s úvěrovým rizikem. Jsou určeny pro obchodování s rizikem nesplácení půjčky
a záruky. Podobně jako ostatní finanční deriváty jsou často ošetřeny v rámci standardních
vzorových právních smluv a zahrnují záruku a postupy pro stanovení záloh, umožňující provést
tržní ocenění. K převodu úvěrových rizik dochází mezi prodávajícím rizika (ten, kdo přebírá
záruku) a kupujícím rizika (ten, kdo prodává záruku) na základě vyplacení prémie. V případě
neplacení úvěru zaplatí kupující rizika hotovost tomu, kdo riziko prodává.
Zaměstnanecké opce
na akcie
(AF.72)
Finanční aktiva ve formě smluv uzavřených k danému datu (datum poskytnutí akcií), podle
nichž může zaměstnanec koupit daný počet akcií zaměstnavatele za stanovenou cenu
(realizační cenu) buď ve stanovenou dobu (datum oprávnění), nebo během určité doby (doba
výkonu) bezprostředně následující po datu oprávnění.
Ostatní
pohledávky/závazky
(AF.8)
Finanční aktiva, která se vytvářejí jako protějšek k finanční nebo nefinanční transakci
v případech, kdy existuje časový nesoulad mezi danou transakcí a odpovídající platbou.
Obchodní úvěry
a zálohy
(AF.81)
Finanční aktiva vznikající z přímého rozšíření úvěru dodavateli výrobků a služeb zákazníkům
a zálohových plateb za práci, která je rozpracován nebo má být provedena, a ve formě záloh
zaplacených zákazníky za výrobky a služby, které ještě nebyly dodány.
Ostatní pohledávky
a závazky jiné než
obchodní úvěry
a zálohy
(AF.89)
Finanční aktiva vznikající z časového nesouladu mezi rozdělovacími transakcemi nebo
finančními transakcemi na vedlejším trhu a odpovídající platbou.
Poznámkové (memo)
položky
Systém ESA má tři poznámkové (memo) položky, aby byla vykázána ta aktiva, která nejsou
v ústředním rámci odděleně identifikována a která mají význam pro podrobnější analýzy.
Předměty dlouhodobé
spotřeby
(AN.m)
Předměty dlouhodobé spotřeby pořízené domácnostmi pro konečnou spotřebu (tj. takové, které
nejsou domácnostmi užity jako zásoba hodnoty nebo na výrobu v neregistrovaných podnicích
vlastněných domácnostmi).
Přímé zahraniční
investice
(AF.m1)
Přímé zahraniční investice se týkají dlouhodobých vztahů odrážejících trvalý zájem rezidentské
institucionální jednotky jednoho hospodářství („přímý investor“) na institucionální jednotce, která
je rezidentem v jiném hospodářství. Cílem přímého investora je vykonávat významný stupeň
vlivu na řízení jednotky, do níž investoval.
Ohrožené půjčky
(AF.m2)
Půjčka je označena za ohroženou, pokud jsou platby úroku nebo jistiny v prodlení nejméně 90
dní po datu splatnosti nebo pokud platby úroku splatné 90 nebo více dní byly kapitalizovány,
refinancovány nebo odloženy na základě dohody nebo pokud platby nebyly provedeny po dobu
kratší než 90 dní od data splatnosti, ale existuje jiný pádný důvod (například ohlášení úpadku
ze strany dlužníka) k pochybám, že platby budou provedeny v plné výši.
ESA2010 – Kapitola 7 – Rozvahy - Příloha 7.2- Přehled zápisů od počáteční rozvahy po konečnou rozvahu
2015 249
Příloha 7.2 PŘEHLED ZÁPISŮ OD POČÁTEČNÍ
ROZVAHY PO KONEČNOU ROZVAHU
Příloha 7.2 uvádí přehled zápisů od počáteční rozvahy po konečnou rozvahu s podrobnými údaji pro každou
kategorii aktiv se zřetelem k různým způsobům změn rozvahové hodnoty na základě transakcí, ostatních
změn objemu aktiv a zisků a ztrát z držby.
Klasifikace aktiv, závazků
a čistého jmění
IV.1
Počáteční
rozvaha
III.1 a III.2
Transakce
III.3.1
Ostatní změny
objemu
III.3.2
Zisky a ztráty z držby
IV.3
Konečná
rozvaha
III.3.2.1
Neutrální
zisky/ztráty
z držby
III.3.2.2
Reálné
zisky/ztráty
z držby
Nefinanční aktiva AN. P.5, NP
K.1, K.2, K.3, K.4,
K.5, K.61, K.62.
K.71 K.72 AN.
Vyrobená nefinanční aktiva AN.1 P.5
K.1, K.3, K.4, K.5,
K.61, K.62
K.71 K.72 AN.1
Fixní aktiva 1)
AN.11 P.51g, P.51c
K.1, K.3, K.4, K.5,
K.61, K.62
K.71 K.72 AN.11
Obydlí AN.111 P.51g, P.51c
K.1, K.3, K.4, K.5,
K.61, K.62
K.71 K.72 AN.111
Ostatní budovy a stavby AN.112 P.51g, P.51c
K.1, K.3, K.4, K.5,
K.61, K.62
K.71 K.72 AN.112
Stroje a zařízení AN.113 P.51g, P.51c
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.113
Zbraňové systémy AN.114 P.51g, P.51c
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.114
Pěstované biologické zdroje AN.115 P.51g, P.51c
K.1, K.3, K.4, K.5,
K.61, K.62
K.71 K.72 AN.115
Produkty duševního vlastnictví AN.117 P.51g, P.51c
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.117
Zásoby podle druhu zásob AN.12 P.52
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.12
Cennosti AN.13 P.53
K.1, K.3, K.4, K.5,
K.61, K.62
K.71 K.72 AN.13
Nevyráběná nefinanční aktiva AN.2 NP
K.1, K.21, K.22,
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.2
Přírodní zdroje AN.21 NP.1
K.1, K.21, K.22,
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.21
Půda AN.211 NP.1
K.1, K.22, K.3, K.4,
K.5, K.61, K.62
K.71 K.72 AN.211
Nerostné a energetické
rezervy
AN.212 NP.1
K.1, K.21, K.22,
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.212
ESA2010 – Kapitola 7 – Rozvahy - Příloha 7.2- Přehled zápisů od počáteční rozvahy po konečnou rozvahu
250 2015
Klasifikace aktiv, závazků
a čistého jmění
IV.1
Počáteční
rozvaha
III.1 a III.2
Transakce
III.3.1
Ostatní změny
objemu
III.3.2
Zisky a ztráty z držby
IV.3
Konečná
rozvaha
III.3.2.1
Neutrální
zisky/ztráty
z držby
III.3.2.2
Reálné
zisky/ztráty
z držby
Nepěstované biologické
zdroje
AN.213 NP.1
K.1, K.21, K.22,
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.213
Vodní zdroje AN.214 NP.1
K.1, K.21, K.22,
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.214
Ostatní přírodní zdroje AN.215 NP.1
K.1, K.22, K.3, K.4,
K.5, K.61, K.62
K.71 K.72 AN.215
Vysílací a komunikační
frekvence
AN.2151 NP.1
K.1, K.22, K.3, K.4,
K.5, K.61, K.62
K.71 K.72 AN.2151
Ostatní přírodní zdroje AN.2159 NP.1
K.1, K.21, K.22,
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AN.2159
Smlouvy, pronájmy a licence AN.22 NP.2
K.1, K.22, K.3, K.4,
K.5, K.61, K.62
K.71 K.72 AN.22
Nákup minus tržby z prodeje
goodwillu a marketingových
aktiv
AN.23 NP.3
K.1, K.22, K.3, K.4,
K.5, K.61, K.62
K.71 K.72 AN.23
Finanční aktiva/
závazky 2) AF F
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.
Měnové zlato a zvláštní práva
čerpání
AF.1 F.1
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.1
Oběživo a vklady AF.2 F.2
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.2
Dluhové cenné papíry AF.3 F.3
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.3
Půjčky AF.4 F.4
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.4
Účasti AF.5 F.5
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.5
Pojistné, penzijní
a standardizované záruční
programy
AF.6 F.6
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.6
Finanční deriváty
a zaměstnanecké opce na
akcie
AF.7 F.7
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.7
Ostatní pohledávky/ závazky AF.8 F.8
K.3, K.4, K.5, K.61,
K.62
K.71 K.72 AF.8
Čisté jmění B.90 B.101 B.102 B.1031 B.1032 B.90
1) Poznámková (memo) položka: AN.m: Předměty dlouhodobé spotřeby.
2) Poznámková (memo) položka: AF.m1: Přímé zahraniční investice; AF.m2: Ohrožené půjčky
ESA2010 – Kapitola 7 – Rozvahy - Příloha 7.2- Přehled zápisů od počáteční rozvahy po konečnou rozvahu
2015 251
Vyrovnávací položky
B.10 Změny čistého jmění
B.101 Změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
B.102 Změny čistého jmění vlivem ostatních změn objemu aktiv
B.103 Změny čistého jmění vlivem nominálních zisků a ztrát z držby
B.1031 Změny čistého jmění vlivem neutrálních zisků a ztrát z držby
B.1032 Změny čistého jmění vlivem reálných zisků a ztrát z držby
B.90 Čisté jmění
Transakce s finančními aktivy a závazky
F. Transakce s finančními aktivy a závazky
F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
F.2 Oběživo a vklady
F.3 Dluhové cenné papíry
F.4 Půjčky
F.5 Účasti a akcie nebo podílové listy investičních fondů
F.6 Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy
F.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie
F.8 Ostatní pohledávky/závazky
Transakce se zbožím a službami
P.5 Tvorba hrubého kapitálu
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu
P.51c Spotřeba fixního kapitálu (–)
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv
P.512 Náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv
P.52 Změny zásob
P.53 Čisté pořízení cenností
Ostatní položky akumulace
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí
NP.3 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv
K.1 Ekonomický vznik aktiv
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů
ESA2010 – Kapitola 7 – Rozvahy - Příloha 7.2- Přehled zápisů od počáteční rozvahy po konečnou rozvahu
252 2015
Ostatní položky akumulace
K.22 Ostatní ekonomický zánik nevyráběných aktiv
K.3 Ztráty z katastrof
K.4 Konfiskace bez náhrady
K.5 Ostatní změny objemu j. n.
K.6 Změny v klasifikaci
K.61 Změny v sektorové klasifikaci a ve struktuře
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků
K.7 Nominální zisky a ztráty z držby
K.71 Neutrální zisky a ztráty z držby
K.72 Reálné zisky a ztráty z držby
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 253
Kapitola 8 POSLOUPNOST ÚČTŮ
Úvod
8.01 Tato kapitola obsahuje podrobné informace týkající se účtů a rozvah v rámci posloupnosti účtů
systému národních účtů. Jsou zde uvedeny rovněž vzájemné vztahy mezi tuzemským
hospodářstvím a nerezidenty ve stejné posloupnosti. Popsán je i účet výrobků a služeb, jenž odráží
účetní identitu, z níž vychází dodávky a užití výrobků a služeb. V neposlední řadě je v této kapitole
představena integrovaná soustava hospodářských účtů, v níž je každý sektor vykázán na stejném
účtu s účetními zápisy v souhrnné podobě.
Posloupnost účtů
8.02 ESA zachycuje toky a stavy v uspořádané soustavě účtů, které popisují hospodářský koloběh od
výroby a tvorby důchodů přes jejich rozdělení a přerozdělení až po jejich užití pro konečnou
spotřebu. Nakonec ESA zachycuje užití toho, co zbylo, v podobě úspor. Tím je zohledněna
akumulace aktiv, nefinančních i finančních.
8.03 Každý účet má dvě strany – zdroje a užití. Ty jsou uváděny do rovnováhy pomocí vyrovnávací
položky, obvykle na straně užití. Tato vyrovnávací položka se přenáší na další účet jako první zápis
na straně zdrojů.
Zachycení transakcí, strukturované podle logické analýzy hospodářského života, poskytuje
souhrnné ukazatele požadované pro studium institucionálního sektoru nebo subsektoru nebo
národního hospodářství jako celku. Účty jsou strukturovány tak, aby poskytovaly ty nejpodstatnější
ekonomické informace, přičemž nejdůležitějším prvkem takové informace je u každého účtu
vyrovnávací položka.
8.04 Účty jsou seskupeny do tří kategorií:
(a) běžné účty se týkají výroby a s tím související tvorby, rozdělení a přerozdělení důchodů
a jejich užití formou konečné spotřeby. Důchody nevyužité přímo pro konečnou spotřebu se
objeví ve vyrovnávací položce úspor, která se přenáší na účty akumulace jako první zápis na
straně zdrojů kapitálového účtu;
(b) účty akumulace analyzují změny stavů aktiv a závazků jednotek a umožňují zachytit změny
čistého jmění (rozdílu mezi aktivy a závazky);
(c) rozvahy zobrazují celková aktiva a závazky k začátku a ke konci účetního období, spolu
s čistým jměním. Toky za každou položku aktiv a závazků zachycené na účtech akumulace
jsou pak znovu vidět na účtu změn v rozvaze.
8.05 Posloupnost účtů platí pro institucionální jednotky, institucionální sektory a subsektory i pro národní
hospodářství celkem.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
254 2015
8.06 Vyrovnávací položky jsou vytvářeny jak v hrubém, tak i v čistém pojetí. V hrubém pojetí jsou tehdy,
když se počítají před odpočtem spotřeby fixního kapitálu, a v čistém pojetí, když jsou spočteny po
tomto odpočtu. Vyjádření v čistém pojetí má větší význam u vyrovnávacích položek důchodů,
neboť spotřebu kapitálu je třeba chápat jako požadavek na disponibilní důchod, jenž musí být
splněn, má-li být udržen stav kapitálu hospodářství.
8.07 Účty se zobrazují dvěma způsoby:
(a) v podobě integrovaných hospodářských účtů, kdy jsou zobrazeny účty za všechny
institucionální sektory, za národní hospodářství a nerezidenty v jediné tabulce;
(b) v podobě posloupnosti účtů, kdy jsou uváděny podrobnější informace. Tabulky znázorňující
jednotlivé účty jsou v této kapitole uvedeny v části nazvané „Posloupnost účtů“.
8.08 Tabulka 8.1 uvádí přehled účtů, vyrovnávacích položek a hlavních souhrnných ukazatelů. Kód
u hlavních souhrnných ukazatelů není v tabulce uveden. Ten je však stejný jako kód
u vyrovnávacích položek, jen je k němu za číslem přidána hvězdička. Např. saldo prvotních
důchodů má kód B.5g, přičemž odpovídající kód hlavního souhrnného ukazatele hrubý národní
důchod je B.5*g.
8.09 Vyrovnávací položky jsou v tabulce uvedeny v hrubé podobě, což naznačuje písmeno „g“ použité
v kódu. Každý takový kód má i svou čistou podobu, tzn. že byl od něj odečten odhad spotřeby
kapitálu. Např. hrubá přidaná hodnota má kód B.1g, přičemž odpovídající kód v čistém vyjádření
(čistá přidaná hodnota), kdy byla odečtena spotřeba kapitálu, je B.1n.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 255
Hlavnísouhrnné
ukazatele
BěžnéúčtyI.ÚčetvýrobyI.ÚčetvýrobyB.1gHrubápřidanáhodnota
Hrubýdomácí
produkt(HDP)
B.2g
Hrubýprovozní
přebytek
B.3gHrubýsmíšenýdůchod
II.1.2
Účetrozdělení
prvotníchdůchodů
II.1.2.1
Účet
podnikatelských
důchodů
B.4g
Hrubýpodnikatelský
důchod
II.1.2.2
Účetrozdělení
ostatníchprvotních
důchodů
B.5g
Saldohrubých
prvotníchdůchodů
Hrubýnárodní
důchod(HND)
II.2
Účetdruhotného
rozdělenídůchodů
B.6g
Hrubýdisponibilní
důchod
Hrubýnárodní
disponibilnídůchod
II.3
Účet
znovurozdělení
naturálních
důchodů
B.7g
Hrubýupravený
disponibilnídůchod
II.4ÚčetužitídůchodůII.4.1
Účetužití
disponibilního
důchodu
B.8gHrubéúspory
Hrubénárodní
úspory
II.4.2
Účetužití
upraveného
disponibilního
důchodu
Účty
akumulace
III.ÚčtyakumulaceIII.1KapitálovýúčetIII.1.1
Účetzměnčistého
jměnívlivemúspor
akapitálových
transferů
B.101
Změnyčistéhojmění
vlivemúspor
akapitálových
transferů
III.1.2
Účetpořízení
nefinančníchaktiv
B.9
Čistépůjčky/čisté
výpůjčky
III.2FinančníúčetB.9
Čistépůjčky/čisté
výpůjčky
III.3
Účetostatních
změnaktiv
III.3.1
Účetostatních
změnobjemuaktiv
B.102
Změnyčistéhojmění
vlivemostatníchzměn
objemuaktiv
Tabulka8.1­Přehledúčtů,vyrovnávacíchpoložekahlavníchsouhrnnýchukazatelů
ÚčtyVyrovnávacípoložky
Úplnáposloupnostúčtůinstitucionálníchsektorů
II.
Účtyrozdělení
aužitídůchodů
II.1
Účtyprvotního
rozdělenídůchodů
II.1.1
Účettvorby
důchodů
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
256 2015
Hlavnísouhrnné
ukazatele
III.3.2ÚčtypřeceněníB.103
Změnyčistéhojmění
vlivemnominálních
ziskůaztrátzdržby
III.3.2.1
Účetneutrálních
zisků/ztrátzdržby
B.1031
Změnyčistéhojmění
vlivemneutrálních
ziskůaztrátzdržby
III.3.2.2
Účetreálných
zisků/ztrátzdržby
B.1032
Změnyčistéhojmění
vlivemreálnýchzisků
aztrátzdržby
RozvahyIV.RozvahyIV.1B.90ČistéjměníNárodníjmění
IV.2B.10
Změnyčistéhojmění
celkem
Změnynárodního
jmění
IV.3B.90ČistéjměníNárodníjmění
Hlavnísouhrnné
ukazatele
0.
BěžnýúčetV.ÚčetnerezidentůV.I
Účetvýrobků
aslužeb
nerezidentů
B.11
Saldodovozu
avývozu
Saldodovozu
avývozu
V.II
Účetprvotních
důchodů
aběžných
transferů
nerezidentů
B.12
Saldoběžných
transakcínerezidentů
srezidenty
Saldoběžných
transakcí
nerezidentů
srezidenty
Účtyakumu­
lace
V.III
Účtyakumulace
nerezidentů
V.III.1KapitálovýúčetV.III.1.1
Účetzměnčistého
jměnívlivemsalda
běžnýchtransakcí
nerezidentů
srezidenty
akapitálových
transferů
B.101
Změnyčistéhojmění
vlivemsaldaběžných
transakcínerezidentů
srezidenty
akapitálových
transferů
V.III.1.2
Účetpořízení
nefinančníchaktiv
B.9
Čistépůjčky/čisté
výpůjčky
Změnyvrozvaze
ÚčtyVyrovnávacípoložky
Účtytransakcí
Účetvýrobkůaslužeb
Účetnerezidentů(účetvnějšíchtransakcí)
Tabulka8.1­Přehledúčtů,vyrovnávacíchpoložekahlavníchsouhrnnýchukazatelů(pokračování)
Počátečnírozvaha
ÚčtyVyrovnávacípoložky
Úplnáposloupnostúčtůinstitucionálníchsektorů
Konečnározvaha
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 257
Hlavnísouhrnné
ukazatele
V.III.2FinančníúčetB.9
Čistépůjčky/čisté
výpůjčky
Čistépůjčky/čisté
výpůjčky
V.III.3
Účetostatních
změnaktiv
V.III.3.1
Účetostatních
změnobjemuaktiv
B.102
Změnyčistéhojmění
vlivemostatníchzměn
objemuaktiv
V.III.3.2ÚčtypřeceněníB.103
Změnyčistéhojmění
vlivemnominálních
zisků/ztrátzdržby
RozvahyV.IV
Účetaktiv
azávazků
nerezidentů
V.IV.1PočátečnírozvahaB.90Čistéjmění
Čistáfinanční
pozicenerezidentů
V.IV.2ZměnyvrozvazeB.10Změnyčistéhojmění
V.IV.3KonečnározvahaB.90Čistéjmění
Čistáfinanční
pozicenerezidentů
ÚčtyVyrovnávacípoložky
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
258 2015
Posloupnost účtů
Běžné účty
Účet výroby (I)
8.10 Účet výroby (I) ukazuje transakce, které se vztahují k výrobnímu procesu. Sestavuje se za
institucionální sektory a za odvětví. Na straně zdrojů se zachycuje produkce a na straně užití
mezispotřeba.
8.11 Účet výroby ukazuje jednu z nejdůležitějších vyrovnávacích položek systému – přidanou hodnotu,
tzn. hodnotu, kterou vytvářejí všechny jednotky zapojené do výrobní činnosti – a rovněž velmi
významný souhrnný ukazatel: hrubý domácí produkt. Přidaná hodnota má ekonomický význam jak
za institucionální sektory, tak i za odvětví.
8.12 Přidanou hodnotu (vyrovnávací položku účtu) lze vykázat v hrubém nebo v čistém vyjádření, tj.
před nebo po odečtení spotřeby fixního kapitálu. Vzhledem k tomu, že produkce je oceněna
v základních cenách a mezispotřeba v kupních cenách, nezahrnuje přidaná hodnota daně
z produktů snížené o dotace na produkty.
8.13 Účet výroby na úrovni národního hospodářství zahrnuje na straně zdrojů kromě produkce výrobků
a služeb navíc daně snížené o dotace na produkty. Vyrovnávací položka tohoto účtu tak
představuje hrubý domácí produkt (v tržních cenách). Kód této klíčové souhrnné vyrovnávací
položky, přidané hodnoty zjištěné za národní hospodářství a upravené na úroveň tržních cen, je
B.1*g a představuje HDP v tržních cenách. Kód čistého domácího produktu je B.1*n.
8.14 Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM) jsou přiřazovány uživatelům jako
náklady. Z toho vyplývá, že část úrokových plateb finančním zprostředkovatelům musí být
přetříděna na platby za služby a přiřazena jako produkce finančních zprostředkovatelů.
Odpovídající hodnota se určí jako spotřeba uživatelů. Hodnotu HDP ovlivňuje hodnota FISIM
rozčleněná mezi konečnou spotřebu, vývoz a dovoz.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 259
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
36043604P.1
30773077P.11
147147P.12
380380P.13
1883188317115222521477P.2
133133D.21-D.31
1854185415155126941331B.1g/B.1*g
2222223232712157P.51c
163216321213299821174B.1n/B.1*n
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
P.128081463482703236043604
P.1128081460123030773077
P.120001470147147
P.1334832380380
P.218831883
D.21-D.31133133
B.1g/B.1*g
P.51c
B.1n/B.1*n
Tabulka8.2­ÚčetI:Účetvýroby
Spotřebafixníhokapitálu
Čistápřidanáhodnota/
čistýdomácíprodukt
CelkemTransakceavyrovnávacípoložky
TransakceavyrovnávacípoložkyCelkem
Produkceprovlastníkonečnéužití
Danězproduktůminusdotacenaprodukty
Produkceprovlastníkonečnéužití
Danězproduktůminusdotacenaprodukty
Produkce
Tržníprodukce
Netržníprodukce
Mezispotřeba
Hrubápřidanáhodnota/
hrubýdomácíprodukt
Odpovídajícízápisynaúčtech
Užití
Zdroje
Odpovídajícízápisynaúčtech
Produkce
Tržníprodukce
Netržníprodukce
Mezispotřeba
Hrubápřidanáhodnota/
hrubýdomácíprodukt
Čistápřidanáhodnota/
čistýdomácíprodukt
Spotřebafixníhokapitálu
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
260 2015
Účty rozdělení a užití důchodů (II)
8.15 Rozdělení a užití důchodů je analyzováno ve čtyřech fázích: prvotní rozdělení, druhotné rozdělení,
znovurozdělení naturálních důchodů a užití důchodů.
První fáze se týká tvorby důchodů vyplývajících přímo z výrobního procesu a jejich rozdělení mezi
výrobní činitele (práci, kapitál) a vládní instituce (prostřednictvím daní z výroby a z dovozu
a dotací). To umožňuje určit provozní přebytek (nebo smíšený důchod v případě domácností)
a prvotní důchody.
Druhá fáze sleduje přerozdělení důchodů probíhající pomocí transferů (jiných než naturální sociální
transfery a kapitálové transfery). Výsledkem v podobě vyrovnávací položky je disponibilní důchod.
Pokud jde o třetí fázi, individuální služby, které poskytují vládní instituce a NISD společnosti, jsou
považovány za součást konečné spotřeby domácností a odpovídající důchod imputovaný
domácnostem. Za tímto účelem se použijí dva účty s upravenými položkami. Je vytvořen účet
označený jako účet znovurozdělení naturálních důchodů, na jehož straně zdrojů se vykazují
imputované doplňkové důchody pro domácnosti a na straně užití odpovídající částky za vládní
instituce a NISD jako imputovaný transfer od těchto sektorů. Výsledná vyrovnávací položka
označovaná jako upravený disponibilní důchod je totožná s disponibilním důchodem na úrovni
národního hospodářství, avšak odlišná u sektorů domácností, vládních institucí a NISD.
Ve čtvrté fázi se disponibilní důchod přenese na další účet, tj. účet užití disponibilního důchodu,
kde se ukazuje, jak se tento důchod spotřebovává, přičemž zbylá vyrovnávací položka přestavuje
úspory. Jsou-li individuální služby zachyceny jako spotřeba domácností prostřednictvím účtu
znovurozdělení naturálních důchodů, účet užití upravených disponibilních důchodů ukazuje, jakým
způsobem je tato míra upraveného disponibilního důchodu vynaložena domácnostmi na naturální
sociální transfery přijaté od vládních institucí a NISD, přičemž hodnota naturálních sociálních
transferů se přičte ke konečné spotřebě domácností a takto vzniklá míra se nazývá skutečná
konečná spotřeba. U vládních institucí a NISD se spotřeba snižuje o stejnou částku opačného
znaménka, takže při výpočtu úspor u sektorů vládních institucí, NISD a domácností v případě
postupu s provedením úpravy vyjde u všech sektorů stejná vyrovnávací položka jako v případě
standardního postupu.
Účty prvotního rozdělení důchodů (II.1)
Účet tvorby důchodů (II.1.1)
Uspořádání účtu tvorby důchodů podle institucionálních sektorů je znázorněno v tabulce 8.3.
8.16 Účet tvorby důchodů je také znázorněn v uspořádání podle odvětví, a to ve sloupcích tabulek
dodávek a užití.
8.17 Účet tvorby důchodů zachycuje transakce prvotních důchodů z hlediska zdrojů jednotlivých
sektorů, nikoli do kterých sektorů přitékají.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 261
8.18 Daný účet dále zobrazuje, do jaké míry přidaná hodnota pokrývá náhrady zaměstnancům a ostatní
daně (snížené o dotace) z výroby. Vyrovnávací položku představuje provozní přebytek, který je
přebytkem (nebo schodkem) výrobních činností před tím, než se na účtu zachytí úroky, renty nebo
poplatky, které produkční jednotka:
(a) musí zaplatit za finanční aktiva nebo za přírodní zdroje, které si vypůjčila nebo najala;
(b) musí obdržet za finanční aktiva nebo přírodní zdroje, jejichž je vlastníkem.
8.19 V případě společností s ručením neomezeným zatříděných v sektoru domácností je implicitní
součástí vyrovnávací položky účtu tvorby důchodů prvek, který odpovídá odměně za práci
vykonanou vlastníkem nebo členy jeho rodiny. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná
o práci vykonávanou jako podnikatelská činnost, má tento důchod ze samostatné výdělečné
činnosti charakteristické rysy mezd a platů, ale i zisku. Takový důchod, kdy se nejedná výhradně
o mzdy ani výhradně o zisky, se označuje jako „smíšený důchod“.
8.20 V případě produkce služeb bydlení poskytovaných domácnostmi bydlícími ve vlastním obydlí pro
vlastní užití, je vyrovnávací položkou účtu tvorby důchodů provozní přebytek (a nikoli smíšený
důchod).
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
262 2015
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
B.1g/B.1*g
B.1n/B.1*n
1150115011119844986D.1Náhradyzaměstnancům
9509506116329841D.11
20020050555145D.12
18118140514132D.121
16816840484122D.1211Skutečnépenzijnípříspěvkyzaměstnavatelů
1313003010D.1212
1919104113D.122
1818104112D.1221
1100001D.1222
2350235D.2
1410141D.21
1210121D.211Danětypudanězpřidanéhodnoty(DPH)
17017D.212DanězdovozuadovozníclakroměDPH
17017D.2121
000D.2122
303D.214
94094101488D.29
-440-44D.3
-80-8D.31
Tabulka8.3-ÚčetII.1.1:Účettvorbydůchodů
Mzdyaplaty
Sociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
Skutečnésociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
Danězvýrobyazdovozu
TransakceavyrovnávacípoložkyCelkem
Užití
Odpovídajícízápisynaúčtech
Skutečnépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Imputovanésociálnípříspěvky
zaměstnavatelů
Imputovanépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Imputovanépenzijnípříspěvky
zaměstnavatelů
Hrubápřidanáhodnota/
hrubýdomácíprodukt
Čistápřidanáhodnota/
čistýdomácíprodukt
Danězproduktů
Dovoznícla
DanězdovozubezDPHadovozníchcel
Ostatnídanězvýroby
Dotace
Dotacenaprodukty
DanězproduktůkroměDPHadovozníchdaní
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 263
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
000D.311
-80-8D.319
-360-360-100-35D.39
4524523842746292B.2g
616161B.3g
2142143152712157P.51c1
888P.51c2
238238069034135B.2n
535353B.3n
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
B.1g/B.1*g1331941261551518541854
B.1n/B.1*n117482991321216321632
D.1Náhradyzaměstnancům
D.11
D.12
D.121
D.1211Skutečnépenzijnípříspěvkyzaměstnavatelů
D.1212
Užití
Celkem
Odpovídajícízápisynaúčtech
Transakceavyrovnávacípoložky
Čistýprovoznípřebytek
Čistýsmíšenýdůchod
Mzdyaplaty
Sociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
Hrubápřidanáhodnota/
hrubýdomácíprodukt
Čistápřidanáhodnota/
čistýdomácíprodukt
Tabulka8.3-II.1.1:Účettvorbydůchodů(pokračování)
TransakceavyrovnávacípoložkyCelkem
Skutečnésociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
Zdroje
Odpovídajícízápisynaúčtech
Skutečnépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Spotřebafixníhokapitáluzhrubého
provozníhopřebytku
Spotřebafixníhokapitáluzhrubého
smíšenéhodůchodu
Dovoznídotace
Ostatnídotacenaprodukty
Ostatnídotacenavýrobu
Hrubýprovoznípřebytek
Hrubýsmíšenýdůchod
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
264 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 265
Účet rozdělení prvotních důchodů (II.1.2)
8.21 Na rozdíl od účtu tvorby důchodů jsou v případě rozdělení prvotních důchodů rezidentské jednotky
a institucionální sektory považovány za příjemce prvotních důchodů, a nikoli za jejich tvůrce.
8.22 „Prvotní důchod“ je důchod, který získávají rezidentské jednotky za svou přímou účast ve výrobním
procesu, a důchod, který získává vlastník finančního aktiva nebo přírodního zdroje jako odměnu za
poskytnutý kapitál nebo za to, že dal přírodní zdroj k dispozici jiné institucionální jednotce.
8.23 V sektoru domácností nejsou náhrady zaměstnancům (D.1) na straně zdrojů na účtu rozdělení
prvotních důchodů totéž co zápis D.1 na straně užití na účtu tvorby důchodů. Na účtu tvorby
důchodů domácností představuje zápis na straně užití částku, která je vyplácena zaměstnancům
pracujícím v rámci výdělečné činnosti domácností. Na účtu rozdělení prvotních důchodů sektoru
domácností ukazuje zápis na straně zdrojů veškeré náhrady ze zaměstnání získané sektorem
domácností z titulu zaměstnání ve firmách, ve vládních institucích atd. Položka na účtu rozdělení
za domácnosti je tak mnohem větší než položka na účtu tvorby důchodů sektoru domácností.
8.24 Účet rozdělení prvotních důchodů (II.1.2) je možné sestavovat pouze za institucionální sektory
a subsektory, protože v případě odvětví je nemožné rozdělit určité toky spojené s financováním
(kapitálové půjčky a výpůjčky) a s aktivy.
8.25 Účet rozdělení prvotních důchodů se člení na účet podnikatelských důchodů (II.1.2.1) a na účet
rozdělení ostatních prvotních důchodů (II.1.2.2).
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
266 2015
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
B.2g
B.3g
B.2n
B.3n
66D.1
66D.11
00D.12
00D.121
00D.1211
00D.1212
00D.122
00D.1221
00D.1222
0D.2
0D.21
0D.211
0D.212
0D.2121
0D.2122
0D.214
0D.29
Tabulka8.4­ÚčetII.1.2:Účetrozděleníprvotníchdůchodů
DanězproduktůkroměDPH
adovozníchdaní
Ostatnídanězvýroby
Sociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
Danězvýrobyazdovozu
Danětypudanězpřidanéhodnoty(DPH)
DanězdovozuadovozníclakroměDPH
DanězdovozubezDPHadovozníchcel
Náhradyzaměstnancům
Skutečnépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Imputovanésociálnípříspěvky
zaměstnavatelů
Imputovanépenzijnípříspěvky
zaměstnavatelů
Imputovanépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Užití
Odpovídajícízápisynaúčtech
Skutečnésociálnípříspěvky
zaměstnavatelů
Skutečnépenzijnípříspěvky
zaměstnavatelů
Dovoznícla
Danězproduktů
Mzdyaplaty
Hrubýsmíšenýdůchod
Čistýprovoznípřebytek
Čistýsmíšenýdůchod
CelkemTransakceavyrovnávacípoložky
Hrubýprovoznípřebytek
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 267
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
268 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 269
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
270 2015
Účet podnikatelských důchodů (II.1.2.1)
8.26 Účelem účtu podnikatelských důchodů je určit vyrovnávací položku odpovídající pojmu běžného
zisku před rozdělením a zdaněním daní z příjmů, jak se běžně používá v podnikovém účetnictví.
8.27 V případě vládních institucí a neziskových institucí sloužících domácnostem se tento účet týká
pouze jejich tržních činností.
8.28 Podnikatelský důchod odpovídá provoznímu přebytku nebo smíšenému důchodu (na straně zdrojů)
plus důchody z vlastnictví přijaté v souvislosti s finančními a ostatními aktivy patřícími
podniku (na straně zdrojů)
minus úroky z dluhů splatné podnikem, ostatní splatné důchody z investic a renta splatná
podnikem za najatou půdu a ostatní přírodní zdroje (na straně užití).
Výdajové důchody z vlastnictví ve formě dividend, čerpání důchodu z kvazikorporací nebo
reinvestované zisky z přímých zahraničních investic se od podnikatelských důchodů neodečítají.
Účet rozdělení ostatních prvotních důchodů (II.1.2.2)
8.29 Účelem účtu rozdělení ostatních prvotních důchodů je návrat od pojmu podnikatelského důchodu
k pojmu prvotního důchodu. Z tohoto důvodu obsahuje ty prvky prvotních důchodů, které nejsou
zahrnuty do účtu podnikatelských důchodů:
(a) v případě korporací - rozdělené dividendy, čerpání důchodu z kvazikorporací
a reinvestovaný zisk z přímých zahraničních investic (na straně užití);
(b) v případě domácností :
1. výdajové důchody z vlastnictví, kromě renty a úroků placených v souvislosti
s podnikatelskou činností (na straně užití);
2. náhrady zaměstnancům (na straně zdrojů);
3. příjmové důchody z vlastnictví, kromě těch, které mají být přijaty v souvislosti
s činností podniku (na straně zdrojů);
(c) v případě vládních institucí:
1. výdajové důchody z vlastnictví, kromě těch, které jsou placeny v souvislosti s tržní
činností (na straně užití);
2. daně z výroby a dovozu snížené o dotace (na straně zdrojů);
3. příjmové důchody z vlastnictví, kromě těch, které mají být přijaty v souvislosti s tržními
činnostmi (na straně zdrojů);
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 271
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
272 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 273
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
274 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 275
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
276 2015
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
D.44130031031
D.441020020020
D.442080808
D.443120303
D.4502102121
B.5g/B.5*g
B.5n/B.5*n
Důchodyzinvesticpřisuzovanépojistníkům
Renta
Zdroje
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Ostatnídůchodyzinvestic
Důchodyzinvesticpřisuzovanépodílníkům
investičníchfondů
Saldohrubýchprvotníchdůchodů/hrubý
národnídůchod
Saldočistýchprvotníchdůchodů/čistý
národnídůchod
Důchodyzinvesticnazákladěpenzijních
nároků
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 277
Účet druhotného rozdělení důchodů (II.2)
8.30 Účet druhotného rozdělení důchodů ukazuje, jak se saldo prvotních důchodů institucionálního
sektoru alokuje přerozdělením: běžnými daněmi z příjmů, majetku atd., sociálními příspěvky
a dávkami (kromě naturálních sociálních transferů) a ostatními běžnými transfery.
8.31 Vyrovnávací položkou účtu je disponibilní důchod, který odráží běžné transakce a představuje
částku, která je k dispozici na konečnou spotřebu nebo úspory.
8.32 Sociální příspěvky se zachycují na straně užití účtu druhotného rozdělení důchodů sektoru
domácností a na straně zdrojů účtu druhotného rozdělení důchodů institucionálních sektorů, které
zodpovídají za správu sociálního pojištění. Když je platí zaměstnavatelé za své zaměstnance,
zahrnují se nejprve do náhrad zaměstnancům na straně užití účtu tvorby důchodů zaměstnavatelů,
protože tvoří část mzdových nákladů. Zachycují se také, jakožto náhrady zaměstnancům, na
straně zdrojů účtu rozdělení prvotních důchodů sektoru domácností, neboť mají vztah k dávkám
poskytovaným domácnostem.
Sociální příspěvky uvedené na straně užití účtu druhotného rozdělení důchodů sektoru domácností
se zachycují bez poplatků za služby penzijních fondů a ostatních pojišťovacích společností, jejichž
zdroje jsou plně nebo částečně tvořeny skutečnými sociálními příspěvky.
V tabulce je uvedena příslušná položka poplatků za služby programu sociálního pojištění. Čisté
sociální příspěvky (D.61) jsou zachyceny bez těchto poplatků; protože je však obtížné tyto
příspěvky rozložit na jednotlivé složky D.61, jsou v tabulce uvedeny v hrubém vyjádření (tzn.
včetně zmíněných poplatků). Položka D.61 tak představuje součet jednotlivých složek snížený
o tuto opravnou položku.
Účet znovurozdělení naturálních důchodů (II.3)
8.33 Účet znovurozdělení naturálních důchodů poskytuje širší přehled o důchodech domácností, neboť
zahrnuje toky související s užitím individuálních výrobků a služeb, které tyto domácnosti dostávají
od vládních institucí a NISD bezplatně, tj. naturální sociální transfery. Tato forma usnadňuje
porovnání v čase v případě rozdílů nebo změn ekonomických a sociálních podmínek a doplňuje
analýzy role vládních institucí při přerozdělení důchodů.
8.34 Naturální sociální transfery se zachycují na straně zdrojů účtu znovurozdělení naturálních důchodů
u domácností a na straně užití u vládních institucí a neziskových institucí sloužících domácnostem.
8.35 Vyrovnávací položkou účtu znovurozdělení naturálních důchodů je upravený disponibilní důchod,
který představuje první zápis na straně zdrojů účtu užití upraveného disponibilního důchodu
(II.4.2).
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
278 2015
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
B.5g/B.5*g
B.5n/B.5*n
1229171212758224827798
2131212017801024D.5Běžnédanězdůchodů,jměníajiné
204120301760720D.51
9902034D.59
3330333333D.61
1810181181D.611
1680168168D.6111
1301313D.6112
1901919D.612
1801818D.6121
1011D.6122
1290129129D.613
1150115115D.6131
1401414D.6132
1001010D.614
8088D.6141
2022D.6142
-60-6-6D.61SC
Doplňkovépenzijnípříspěvkydomácností
CelkemTransakceavyrovnávacípoložky
Skutečnépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Poplatkyzaslužbyprogramusociálního
pojištění
Tabulka8.6­ÚčetII.2:Účetdruhotnéhorozdělenídůchodů
Běžnétransfery
Danězdůchodů
Ostatníběžnédaně
Čistésociálnípříspěvky
Užití
Odpovídajícízápisynaúčtech
Saldohrubýchprvotníchdůchodů/
hrubýnárodnídůchod
Saldočistýchprvotníchdůchodů/
čistýnárodnídůchod
Doplňkovépříspěvkydomácnostíjinénež
penzijní
Imputovanésociálnípříspěvky
zaměstnavatelů
Imputovanépenzijnípříspěvky
zaměstnavatelů
Imputovanépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Skutečnépříspěvkydomácnostíjinénež
penzijní
Skutečnésociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
Skutečnépenzijnípříspěvkyzaměstnavatelů
Skutečnésociálnípříspěvkydomácností
Skutečnépenzijnípříspěvkydomácností
Doplňkovésociálnípříspěvkydomácností
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 279
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
38403845011220562D.62
5305353D.621
4504545D.6211
8088D.6212
279027950720562D.622
250025030519349D.6221
290292021213D.6222
525252D.623
299162832711366212D.7
582560314138D.71
44143031408D.711
1411313D.712
60124848D.72
4504545D.721
151233D.722
9609696D.73
2312222D.74
53152240514D.75
36036029511D.751
8177D.752
90924003D.759
999D.76
1826182637121931725228B.6g
160416043411962901371B.6n
Peněžitépenzijnídávkysociálního
zabezpečení
Sociálnídávkyjinénežnaturálnísociální
transfery
Běžnétransferyuvnitřsektoru
vládníchinstitucí
Peněžitédávkysociálníhozabezpečení
jinénežpenzijní
Běžnétransferymezidomácnostmi
Čistépojistnénaneživotnípojištění
Čistépojistnénaneživotnípřímépojištění
Čistézajistnénaneživotnípojištění
Náhradyzneživotníhopojištění
Náhradyzneživotníhopříméhopojištění
Náhradyzneživotníhozajištění
Užití
Celkem
Odpovídajícízápisynaúčtech
Transakceavyrovnávacípoložky
Peněžitédávkysociálníhozabezpečení
Ostatnídávkysociálníhopojištění
Ostatnípenzijnídávkysociálníhopojištění
Peněžitédávkysociálnípomoci
Ostatníběžnétransfery
Ostatnídávkysociálníhopojištění
jinénežpenzijní
Běžnámezinárodníspolupráce
Jinéběžnétransfery
BěžnétransferyproNISD
Ostatnírůznéběžnétransfery
VlastnízdrojeEUodvozenézDPHaHND
Hrubýdisponibilnídůchod
Čistýdisponibilnídůchod
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
280 2015
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
B.5g/B.5*g254271981381418641864
B.5n/B.5*n97151711358116421642
72275367420401174551229
D.5Běžnédanězdůchodů,jměníajiné2132130213
D.512042040204
D.59999
D.616621250053330333
D.6113110938031810181
D.61112710435021680168
D.61124530113013
D.61212240119019
D.612112140118018
D.612201000101
D.61325949011290129
D.613119906001150115
D.61326430114014
D.6141010010
D.61418808
D.61422202
D.61SC231606
Tabulka8.6­ÚčetII.2:Účetdruhotnéhorozdělenídůchodů(pokračování)
TransakceavyrovnávacípoložkyCelkem
Zdroje
Odpovídajícízápisynaúčtech
Běžnétransfery
Danězdůchodů
Ostatníběžnédaně
Čistésociálnípříspěvky
Skutečnésociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
Skutečnépenzijnípříspěvkyzaměstnavatelů
Skutečnépříspěvkydomácnostíjinénež
penzijní
Doplňkovépříspěvkydomácnostíjinénež
penzijní
Imputovanépenzijnípříspěvky
zaměstnavatelů
Imputovanépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Poplatkyzaslužbyprogramusociálního
pojištění
Skutečnésociálnípříspěvkydomácností
Skutečnépenzijnípříspěvkydomácností
Doplňkovésociálnípříspěvkydomácností
Doplňkovépenzijnípříspěvkydomácností
Skutečnépříspěvkyzaměstnavatelů
jinénežpenzijní
Imputovanésociálnípříspěvky
zaměstnavatelů
Saldočistýchprvotníchdůchodů/
čistýnárodnídůchod
Saldohrubýchprvotníchdůchodů/
hrubýnárodnídůchod
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 281
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
D.623843840384
D.6215353053
D.62114545045
D.62128808
D.6222792790279
D.62212502500250
D.62222929029
D.6235252052
D.7662104363624455299
D.7147471158
D.711444444
D.712331114
D.72615135057360
D.721613542345
D.7221515015
D.739696096
D.74112223
D.75006136431053
D.751363636
D.7521178
D.7596639
D.7699
B.6g
B.6n
VlastnízdrojeEUodvozenézDPHaHND
Hrubýdisponibilnídůchod
Čistýdisponibilnídůchod
Zdroje
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Běžnámezinárodníspolupráce
Jinéběžnétransfery
BěžnétransferyproNISD
Běžnétransferymezidomácnostmi
Ostatnírůznéběžnétransfery
Ostatnídávkysociálníhopojištění
Ostatnípenzijnídávkysociálníhopojištění
Peněžitédávkysociálnípomoci
Ostatníběžnétransfery
Čistépojistnénaneživotnípojištění
Peněžitédávkysociálníhozabezpečení
Běžnétransferyuvnitřsektoru
vládníchinstitucí
Peněžitédávkysociálníhozabezpečení
jinénežpenzijní
Ostatnídávkysociálníhopojištění
jinénežpenzijní
Sociálnídávkyjinénežnaturálnísociální
transfery
Čistépojistnénaneživotnípřímépojištění
Čistézajistnénaneživotnípojištění
Náhradyzneživotníhopojištění
Náhradyzneživotníhopříméhopojištění
Náhradyzneživotníhozajištění
Peněžitépenzijnídávkysociálního
zabezpečení
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
282 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 283
Účet užití důchodů (II.4)
8.36 Účet užití důchodů zobrazuje za institucionální sektory s konečnou spotřebou, jak se rozděluje
disponibilní důchod (nebo upravený disponibilní důchod) mezi výdaje na konečnou spotřebu (nebo
skutečnou konečnou spotřebu) a úspory.
8.37 V systému mají konečnou spotřebu pouze sektory vládních institucí, NISD a domácností. Kromě
toho u domácností a penzijních fondů zahrnuje účet užití důchodů opravnou položku (D.8 – Úpravy
o změny penzijních nároků), která se vztahuje na způsob, jakým se transakce mezi domácnostmi
a penzijními fondy zachycují. Toto je vysvětleno v odstavci 4.141 kapitoly o rozdělovacích
transakcích.
Účet užití disponibilního důchodu (II.4.1)
8.38 Účet užití disponibilního důchodu zahrnuje pojetí výdajů na konečnou spotřebu, které jsou
financovány jednotlivými sektory: domácnostmi, vládními institucemi a neziskovými institucemi
sloužícími domácnostem.
8.39 Vyrovnávací položkou účtu užití disponibilního důchodu jsou úspory.
Účet užití upraveného disponibilního důchodu (II.4.2)
8.40 Tento účet souvisí s účtem znovurozdělení naturálních důchodů (II.3). Účet užití upraveného
disponibilního důchodu zahrnuje pojetí skutečné konečné spotřeby, která odpovídá hodnotě
výrobků a služeb, jež mají domácnosti skutečně k dispozici pro konečnou spotřebu, a to i když je
jejich získání financováno vládními institucemi nebo neziskovými institucemi sloužícími
domácnostem.
V důsledku toho skutečná konečná spotřeba vládních institucí a NISD odpovídá pouze kolektivní
konečné spotřebě.
8.41 Na úrovni národního hospodářství se výdaje na konečnou spotřebu a skutečná konečná spotřeba
rovnají; liší se pouze v rozdělení mezi institucionálními sektory. Totéž platí i pro disponibilní důchod
a upravený disponibilní důchod.
8.42 Úspory jsou vyrovnávací položkou v obou verzích účtu užití důchodů. Jejich hodnota je stejná pro
všechny sektory, bez ohledu na to, jsou-li získány odečtením výdajů na konečnou spotřebu od
disponibilního důchodu nebo odečtením skutečné konečné spotřeby od upraveného disponibilního
důchodu.
8.43 Úspory představují částku (kladnou nebo zápornou), která vyplývá z běžných transakcí, a vytvářejí
spojení s akumulací. Když jsou úspory kladné, jsou nevyčerpané důchody použity na pořízení aktiv
nebo splacení závazků. Když jsou úspory záporné, jsou určitá aktiva likvidována nebo určité
závazky rostou.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
284 2015
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
B.6g
B.6n
13991399321015352P.3
12301230311015184P.31
1691691168P.32
1101100110D.8
4274275215-3514228B.8g
2052052192-62271B.8n
-13-13B.12
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
B.6g2282531712193718261826
B.6n711329011963416041604
P.313991399
P.3112301230
P.32169169
D.81111011
B.8g
B.8n
B.12
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
Celkem
Hrubýdisponibilnídůchod
Čistýdisponibilnídůchod
Výdajenakonečnouspotřebu
Výdajenaindividuálníspotřebu
Výdajenakolektivníspotřebu
Úpravyozměnypenzijníchnároků
Hrubéúspory
Čistéúspory
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
Hrubéúspory
Čistéúspory
Zdroje
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Užití
Odpovídajícízápisynaúčtech
Výdajenaindividuálníspotřebu
Výdajenakolektivníspotřebu
Úpravyozměnypenzijníchnároků
Hrubýdisponibilnídůchod
Čistýdisponibilnídůchod
Výdajenakonečnouspotřebu
Transakceavyrovnávacípoložky
Tabulka8.8­ÚčetII.4.1:Účetužitídisponibilníhodůchodu
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 285
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
B.7g
B.7n
1399139911230168P.4
123012301230P.41
1691691168P.42
1101100110D.8
4274275215-3514228B.8g
2052052192-62271B.8n
-13-13
B.12
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
B.7g228251331434618261826
B.7n71131061411316041604
P.413991399
P.4112301230
P.42169169
D.81111011
B.8g
B.8n
B.12
Zdroje
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Skutečnákonečnáspotřeba
Skutečnáindividuálníspotřeba
Skutečnákolektivníspotřeba
Úpravyozměnypenzijníchnároků
Hrubéúspory
Čistéúspory
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
Skutečnákolektivníspotřeba
Úpravyozměnypenzijníchnároků
Hrubéúspory
Čistéúspory
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
Hrubýupravenýdisponibilnídůchod
Čistýupravenýdisponibilnídůchod
Tabulka8.9-ÚčetII.4.2:Účetužitíupravenéhodisponibilníhodůchodu
Užití
Odpovídajícízápisynaúčtech
Hrubýupravenýdisponibilnídůchod
Čistýupravenýdisponibilnídůchod
Skutečnákonečnáspotřeba
Skutečnáindividuálníspotřeba
CelkemTransakceavyrovnávacípoložky
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
286 2015
Účty akumulace (III)
8.44 Účty akumulace jsou účty toků. Zachycují se zde různé příčiny změn aktiv a závazků jednotek
a změny jejich čistého jmění.
8.45 Změny aktiv se zachycují na levé straně účtů (plus nebo minus), změny závazků a čistého jmění
na pravé straně (plus nebo minus).
Kapitálový účet (III.1)
8.46 Na kapitálovém účtu se zachycuje pořízení minus úbytky nefinančních aktiv rezidentských jednotek
a měří se zde změna čistého jmění vlivem úspor (poslední vyrovnávací položka běžných účtů)
a kapitálových transferů.
8.47 Kapitálový účet umožňuje určit rozsah, ve kterém bylo pořízení minus úbytky nefinančních aktiv
financováno z úspor a kapitálovými transfery. Ukazuje čisté půjčky odpovídající částce, kterou má
jednotka nebo sektor k dispozici pro přímé nebo nepřímé financování ostatních jednotek nebo
sektorů, anebo čisté výpůjčky odpovídají částce, kterou si jednotka nebo sektor musí vypůjčit od
ostatních jednotek nebo sektorů.
Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů (III.1.1)
8.48 Tento účet umožňuje určit změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů, což
odpovídá čistým úsporám s přičtením příjmových kapitálových transferů a po odečtení výdajových
kapitálových transferů.
Účet pořízení nefinančních aktiv (III.1.2)
8.49 Tento účet zachycuje pořízení minus úbytky nefinančních aktiv, což umožňuje přejít od pojmu
změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů k čistým půjčkám nebo výpůjčkám.
Finanční účet (III.2)
8.50 Finanční účet zachycuje, podle typů finančních nástrojů, změny finančních aktiv a závazků, z nichž
se skládají čisté půjčky nebo výpůjčky. Tyto by měly odpovídat vyrovnávacím položkám finančního
přebytku nebo deficitu kapitálového účtu, které jsou na tento účet přenášeny jako první zápis na
stranu změn závazků a čistého jmění, a proto na tomto účtu není žádná vyrovnávací položka.
8.51 Klasifikace aktiv a závazků použitá u finančního účtu je totožná s klasifikací používanou
v rozvahách.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 287
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
288 2015
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
D.99p-16-7-7-3-3-36-1-37
B.10188-5-90210-1202-10192
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
B.101
414414555388308P.5g
19219223211-4151P.5n
376376548358280P.51g
359359548358263P.511
358358545388262P.5111
9913005P.5112
-8-8-10-3-4P.5113
171717P.512
-222-222-3-23-27-12-157P.51c
2828020026P.52
101005302P.53
001420-7NP
001320-6NP.1
0000100-1NP.2
00000NP.3
0-1010-4174-103-1-56B.9
Ostatníkapitálovétransfery,výdajové
Změnyčistéhojměnívlivemúspor
akapitálovýchtransferů
Změnyzávazkůačistéhojmění
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Pořízenínovýchfixníchaktiv
Pořízenípoužitýchfixníchaktiv
Prodejapředánípoužitýchfixníchaktiv
Nákladynapřevodvlastnictví
nevyráběnýchaktiv
Spotřebafixníhokapitálu
Transakceavyrovnávacípoložky
Změnyčistéhojměnívlivemúspor
akapitálovýchtransferů
Tvorbahrubéhokapitálu
Tvorbačistéhokapitálu
Čistépořízenífixníchaktiv
Čistýnákupgoodwillu
amarketingovýchaktiv
Čistépůjčky(+)/čistévýpůjčky(–)
Tvorbahrubéhofixníhokapitálu
Změnyzásob
Čistépořízenícenností
Čistépořízenínevyráběnýchaktiv
Čistépořízenípřírodníchzdrojů
Čistépořízenísmluv,pronájmůalicencí
Tabulka8.11­ÚčetIII.1.2:Účetpořízenínefinančníchaktiv
Změnyaktiv
Celkem
Odpovídajícízápisynaúčtech
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 289
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
ÚčetnerezidentůÚčetvýrobkůaslužeb
B.10188-5-90210-1202-10192
P.5g414414
P.5n192192
P.51g376376
P.511359359
P.5111358358
P.511299
P.5113-8-8
P.5121717
P.51c-222-222
P.522828
P.531010
NP00
NP.100
NP.2
NP.3
B.9
Změnyčistéhojměnívlivemúspor
akapitálovýchtransferů
Tvorbahrubéhokapitálu
Tvorbačistéhokapitálu
Čistépořízenípřírodníchzdrojů
Čistépořízenísmluv,pronájmůalicencí
Tvorbahrubéhofixníhokapitálu
Čistépořízenífixníchaktiv
Pořízenínovýchfixníchaktiv
Pořízenípoužitýchfixníchaktiv
Čistýnákupgoodwillu
amarketingovýchaktiv
Čistépůjčky(+)/čistévýpůjčky(–)
Prodejapředánípoužitýchfixníchaktiv
Nákladynapřevodvlastnictví
nevyráběnýchaktiv
Spotřebafixníhokapitálu
Změnyzásob
Čistépořízenícenností
Čistépořízenínevyráběnýchaktiv
Tabulka8.11­ÚčetIII.1.2:Účetpořízenínefinančníchaktiv(pokračování)
Změnyzávazkůačistéhojmění
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
290 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 291
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
90908010F.522
48048039171F.6
70704021F.61
22022022000F.62
1101111F.63
3033F.64
2022F.65
30300120F.66
1401403083F.7
1201201083F.71
50501031F.711
70700052F.712
2220F.72
25101514514F.8
1587313F.81
102811411F.89
Ostatnípohledávky
Obchodníúvěryazálohy
Ostatnípohledávkyjinénežobchodní
úvěryazálohy
Zaměstnaneckéopcenaakcie
Pojistné,penzijníastandardizovanézáruční
programy
Technickérezervyneživotníhopojištění
Životnípojištěníanárokynaanuitu
Penzijnínároky
Nárokypenzijníchfondůnapenzijnísprávce
Nárokynadávkyjinénežpenzijní
Rezervynauplatněnístandardizovaných
záruk
Finančníderivátyazaměstnaneckéopce
naakcie
Finančníderiváty
Opce
Forwardy
Účastivinvestičníchfondech
jinýchnežfondypeněžníhotrhu
Změnyaktiv
Celkem
Odpovídajícízápisynaúčtech
Transakceavyrovnávacípoložky
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
292 2015
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
B.9-56-1-103174-410-100
F1391739315642657483
F.1
F.11
F.1200
F.26537102-2100
F.213535136
F.2226228028
F.221-5-5-5
F.2293123333
F.293939-336
F.36303800742195
F.3121840024529
F.324123400501666
F.42109116473582
F.4140322111425
F.42170694362157
F.5832210514119
F.518311949103
F.51177784387
F.51234729
F.5193347
F.521111516
F.5215527
Oběživoavklady
Změnyzávazkůačistéhojmění
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Tabulka8.12­ÚčetIII.2:Finančníúčet(pokračování)
Čistépůjčky(+)/čistévýpůjčky(–)
Čistépořízenífinančníchzávazků
Měnovézlatoazvláštníprávačerpání
Měnovézlato
Zvláštníprávačerpání
Účasti
Oběživo
Převoditelnévklady
Mezibankovnívklady
Ostatnípřevoditelnévklady
Ostatnívklady
Dluhovécennépapíry
Krátkodobé
Dlouhodobé
Půjčky
Krátkodobé
Dlouhodobé
Akcieaostatníúčasti
Kótovanéakcie
Nekótovanéakcie
Ostatníúčasti
Účastivinvestičníchfondech
Účastivefondechpeněžníhotrhu
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 293
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
F.5226639
F.648048048
F.617707
F.622222022
F.631111011
F.643303
F.652202
F.6630303
F.73800011314
F.71270009312
F.71122000415
F.71205000527
F.721122
F.8269439-1425
F.816064016-115
F.8920030023-1310
Zaměstnaneckéopcenaakcie
Ostatnízávazky
Obchodníúvěryazálohy
Ostatnízávazkyjinénežobchodní
úvěryazálohy
Nárokynadávkyjinénežpenzijní
Rezervynauplatněnístandardizovaných
záruk
Finančníderivátyazaměstnaneckéopce
naakcie
Finančníderiváty
Opce
Forwardy
Nárokypenzijníchfondůnapenzijnísprávce
Změnyzávazkůačistéhojmění
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Účastivinvestičníchfondech
jinýchnežfondypeněžníhotrhu
Pojistné,penzijníastandardizovanézáruční
programy
Technickérezervyneživotníhopojištění
Životnípojištěníanárokynaanuitu
Penzijnínároky
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
294 2015
Účet ostatních změn aktiv (III.3)
8.52 Účet ostatních změn aktiv zachycuje u jednotek změny aktiv a závazků jiné než ty, které souvisí
s úsporami a dobrovolnými transfery majetku – ty se totiž zachycují na kapitálovém a na finančním
účtu. Dále se člení na dva podúčty: účet ostatních změn objemu aktiv (III.3.1) a účet přecenění
(III.3.2).
Účet ostatních změn objemu aktiv (III.3.1)
8.53 Pohyby zachycené na účtu ostatních změn objemu aktiv mají vliv na čisté jmění uváděné v rozvaze
jednotek, sektorů a subsektorů. Tyto změny, nazývané změnami čistého jmění vlivem ostatních
změn objemu aktiv, jsou vyrovnávací položkou účtu.
Účet přecenění (III.3.2)
8.54 Účet přecenění zachycuje změny hodnoty aktiv a závazků vlivem změn jejich cen.
Pro dané aktivum nebo závazek se tato změna měří:
(a) buď jako rozdíl mezi jeho hodnotou na konci účetního období a jeho hodnotou na začátku
účetního období nebo v den, kdy bylo poprvé zachyceno v rozvaze;
(b) nebo jako rozdíl mezi jeho hodnotou v den, kdy se vyřadilo z rozvahy, a jeho hodnotou na
začátku účetního období nebo v den, kdy bylo poprvé zachyceno v rozvaze.
Tento rozdíl se nazývá „nominální zisk z držby (nebo ztráta)“.
Nominální zisk z držby odpovídá kladnému přecenění aktiva nebo zápornému přecenění
(finančního) závazku.
Nominální ztráta z držby odpovídá zápornému přecenění aktiva nebo kladnému přecenění
(finančního) závazku.
8.55 Toky zachycené na účtu přecenění mění čisté jmění uvedené v rozvahách příslušných jednotek.
Tato změna, nazývaná změnou čistého jmění vlivem nominálních zisků a ztrát z držby, je
vyrovnávací položkou účtu. Zachycuje se na straně změn závazků a čistého jmění..
8.56 Účet přecenění se člení na dva podúčty: účet neutrálních zisků a ztrát z držby (III.3.2.1) a účet
reálných zisků a ztrát z držby (III.3.2.2).
Účet neutrálních zisků a ztrát z držby (III.3.2.1)
8.57 Na účtu neutrálních zisků a ztrát z držby se zachycují změny hodnoty aktiv a závazků v poměru ke
změnám všeobecné úrovně cen. Takové změny odpovídají přecenění, které je nezbytné
k zachování všeobecné kupní síly aktiv a závazků. Všeobecný cenový index, který se má pro tento
výpočet použít, je cenový index za konečné národní užití, s výjimkou změn zásob.
Účet reálných zisků a ztrát z držby (III.3.2.2)
8.58 Reálné zisky a ztráty z držby měří rozdíl mezi nominálními zisky a ztrátami z držby a neutrálními
zisky a ztrátami z držby.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 295
8.59 Jsou-li nominální zisky z držby snížené o nominální ztráty z držby u daného aktiva vyšší než
neutrální zisky z držby snížené o neutrální ztráty z držby, jedná se pro jednotku, která dané
aktivum drží, o reálný zisk z jeho držby. Tento zisk vyjadřuje to, že skutečná cena aktiva rostla
v průměru rychleji než všeobecná hladina cen. Naopak pokles relativní ceny aktiva vytváří pro
jednotku, která dané aktivum drží, reálnou ztrátu z držby.
Ze stejného důvodu růst relativní ceny závazku vytváří reálnou ztrátu z držby závazků, zatímco
snížení relativní ceny závazku vytváří reálný zisk z držby závazků.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
296 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 297
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
298 2015
Ostatnítoky
S.11
Nefinanční
podniky
S.12
Finanční
instituce
S.13
Vládní
instituce
S.14
Domácnosti
S.15
NISD
S.1
Národní
hospodářství
celkem
Celkem
K.1Ekonomickývznikaktiv
AN.1Vyrobenánefinančníaktiva
AN.2Nevyráběnánefinančníaktiva
AN.21Přírodnízdroje
AN.22Smlouvy,pronájmyalicence
AN.23Čistýnákupgoodwilluamarketingovýchaktiv
K.2Ekonomickýzániknevyráběnýchaktiv
K.21Vyčerpávánípřírodníchzdrojů
AN.21Přírodnízdroje
K.22Ostatníekonomickýzániknevyráběnýchaktiv
AN.21Přírodnízdroje
AN.22Smlouvy,pronájmyalicence
AN.23Čistýnákupgoodwilluamarketingovýchaktiv
K.3Ztrátyzkatastrof
AN.1Vyrobenánefinančníaktiva
AN.2Nevyráběnánefinančníaktiva
AFFinančnízávazky
K.4Konfiskacebeznáhrady
AN.1Vyrobenánefinančníaktiva
AN.2Nevyráběnánefinančníaktiva
AFFinančnízávazky
K.5Ostatnízměnyobjemuj.n.0001011
AN.1Vyrobenánefinančníaktiva
AN.2Nevyráběnánefinančníaktiva
AFFinančnízávazky0001011
K.6Změnyvklasifikaci0020022
Změnyzávazkůačistéhojmění
Tabulka8.13­ÚčetIII.3.1:Účetostatníchzměnobjemuaktiv(pokračování)
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 299
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
300 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 301
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
302 2015
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
K.71
198198656323101AN
12112153420260AN.1
11111152818258AN.11
44211AN.12
66411AN.13
777712212141AN.2
767612212140AN.21
111AN.22
AN.23
1481213633687118AF
1616214AF.1
3223021738AF.2
2832514182AF.3
291283241AF.4
282269143AF.5
817511AF.6
00AF.7
73413AF.8
B.1031
Tabulka8.14ÚčetIII.3.2.1:Účetneutrálníchziskůaztrátzdržby
Účasti
Pojistné,penzijníastandardizovanézáruční
programy
Finančníderivátyazaměstnaneckéopcena
akcie
Ostatnípohledávky
Změnyčistéhojměnívlivemneutrálníchzisků
aztrátzdržby
Finančníaktiva
Měnovézlatoazvláštníprávačerpání
Oběživoavklady
Dluhovécennépapíry
Půjčky
Cennosti
Nevyráběnánefinančníaktiva
Přírodnízdroje
Smlouvy,pronájmyalicence
Čistýnákupgoodwilluamarketingovýchaktiv
Změnyaktiv
Celkem
Odpovídajícízápisynaúčtech
Transakceavyrovnávacípoložky
Neutrálnííziskyaztrátyzdržby
Nefinančníaktiva
Vyrobenánefinančníaktiva
Fixníaktiva
Zásoby
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 303
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
K.71
AN
AN.1
AN.11
AN.12
AN.13
AN.2
AN.21
AN.22
AN.23
AF3768135312622148
AF.11616
AF.21262130232
AF.3121426228
AF.4187312929
AF.514142828
AF.67718
AF.7
AF.8321617
B.1031826278762086214
Pojistné,penzijníastandardizovanézáruční
programy
Finančníderivátyazaměstnaneckéopcena
akcie
Ostatnízávazky
Změnyčistéhojměnívlivemneutrálníchzisků
aztrátzdržby
Měnovézlatoazvláštníprávačerpání
Oběživoavklady
Dluhovécennépapíry
Půjčky
Účasti
Nevyráběnánefinančníaktiva
Přírodnízdroje
Smlouvy,pronájmyalicence
Čistýnákupgoodwilluamarketingovýchaktiv
Finančnízávazky
Nefinančníaktiva
Vyrobenánefinančníaktiva
Fixníaktiva
Zásoby
Cennosti
Tabulka8.14­ÚčetIII.3.2.1:Účetneutrálníchziskůaztrátzdržby(pokračování)
Změnyzávazkůačistéhojmění
Transakceavyrovnávacípoložky
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Neutrálnííziskyaztrátyzdržby
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
304 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 305
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
306 2015
Rozvahy (IV)
8.60 Cílem rozvah je poskytnout obraz o aktivech, závazcích a čistém jmění jednotek k počátku a ke
konci účetního období a o změnách mezi oběma rozvahami. Posloupnost účtů je tato:
(a) počáteční rozvaha (IV.1);
(b) změny v rozvaze (IV.2);
(c) konečná rozvaha (IV.3).
Počáteční rozvaha (IV.1)
8.61 Počáteční rozvaha zachycuje hodnotu aktiv a závazků v držení jednotek k počátku účetního období.
Tyto položky jsou uváděny v kategoriích na základě klasifikace aktiv a závazků.
Oceňují se cenami běžnými k počátku účetního období. Rozdílem mezi aktivy a závazky –
vyrovnávací položkou účtu – je čisté jmění k počátku účetního období.
Změny v rozvaze (IV.2)
8.62 Účet změn v rozvaze zachycuje změny hodnoty aktiv a závazků v průběhu účetního období a
shrnuje částky zachycené na jednotlivých účtech akumulace, tj. změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů, změny čistého jmění vlivem ostatních změn objemu aktiv a změny čistého
jmění vlivem nominálních zisků a ztrát z držby.
Konečná rozvaha (IV.3)
8.63 Konečná rozvaha zachycuje hodnotu aktiv a závazků v držení jednotek ke konci účetního období.
Tyto položky jsou uváděny v kategoriích na základě stejné klasifikace, jaká byla použita pro
počáteční rozvahu, a oceňují se v běžných cenách ke konci účetního období.
Rozdílem mezi aktivy a závazky je čisté jmění ke konci účetního období.
8.64 Hodnota aktiva nebo závazku v konečných rozvahách se rovná součtu jejich hodnoty v počátečních
rozvahách a částce zachycené za uváděnou položku na účtu změn v rozvaze.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 307
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
308 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 309
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
310 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 311
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčetvýrobkůaslužebÚčetnerezidentů
Národní
hospodářst
vícelkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
510151011701544846892452AN
31123112131923526631469AN.1
28252825128766490501391AN.11
14614615223070AN.12
141141210513138AN.13
198919893962132026983AN.2
195919593962131222965AN.21
3030008418AN.22
3000000AN.23
96138598754176346538736511075AF
782178100817000AF.1
1687116157111290412410421AF.2
152713813892521441046100AF.3
1536741462827118124069AF.4
3115360275523182515595297AF.5
545265194430213826AF.6
3535060218AF.7
386144242459241154AF.8
B.90
Pojistné,penzijníastandardizovanézáruční
programy
Finančníderivátyazaměstnaneckéopcena
akcie
Ostatnípohledávky
Čistéjmění
Měnovézlatoazvláštníprávačerpání
Oběživoavklady
Dluhovécennépapíry
Půjčky
Účasti
Nevyráběnánefinančníaktiva
Přírodnízdroje
Smlouvy,pronájmyalicence
Čistýnákupgoodwilluamarketingovýchaktiv
Finančníaktiva
Nefinančníaktiva
Vyrobenánefinančníaktiva
Fixníaktiva
Zásoby
Cennosti
Tabulka8.15­ÚčetIV.1:Rozvahy–konečnározvaha
Aktiva
Celkem
Odpovídajícízápisynaúčtech
Stavyazměnyaktiv
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
312 2015
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Účet
nerezidentů
Účetvýrobkůaslužeb
AN
AN.1
AN.11
AN.12
AN.13
AN.2
AN.21
AN.22
AN.23
AF33783768789205127826713469613
AF.1782782
AF.2401346139103815731141687
AF.35111172572014271001527
AF.49180337180491484521536
AF.5208780460028972183115
AF.612483191552025
545
AF.77180002510
35
AF.8263031123534145386
B.90149-2844448042195590-4755115
Finančníderivátyazaměstnaneckéopcena
akcie
Ostatnízávazky
Čistéjmění
Tabulka8.15­ÚčetIV.1:Rozvahy–konečnározvaha(pokračování)
Závazkyačistéjmění
Stavyazměnyaktiv
Odpovídajícízápisynaúčtech
Celkem
Nefinančníaktiva
Vyrobenánefinančníaktiva
Fixníaktiva
Zásoby
Cennosti
Nevyráběnánefinančníaktiva
Přírodnízdroje
Oběživoavklady
Dluhovécennépapíry
Půjčky
Účasti
Pojistné,penzijníastandardizovanézáruční
programy
Finančnízávazky
Měnovézlatoazvláštníprávačerpání
Smlouvy,pronájmyalicence
Čistýnákupgoodwilluamarketingovýchaktiv
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 313
Účty nerezidentů (V)
8.65 Účty nerezidentů zachycují transakce mezi rezidentskými a nerezidentskými jednotkami. Nerezidenti
netvoří institucionální sektor jako takový, ale ve struktuře systému hrají podobnou roli.
8.66 Posloupnost účtů nerezidentů sleduje stejný obecný model jako účty institucionálních sektorů, tj.:
(a) běžné účty;
(b) účty akumulace;
(c) rozvahy.
8.67 Účty uvedené v odst. 8.66 písm. (a) až (c) se sestavují z pohledu nerezidentů. Takže co je zdrojem
pro nerezidenty, je pro národní hospodářství užitím, a naopak. Ze stejného důvodu finanční aktivum
v držení nerezidentů je závazkem pro národní hospodářství, a naopak. Výjimkou je ryzí zlato držené
jako rezervní aktivum, které sice nemá žádnou protipoložku v závazcích, ale zachycuje se vzhledem
ke své roli v mezinárodním platebním styku na finančním účtu.
Běžné účty
Účet výrobků a služeb nerezidentů (V.I)
8.68 Dovoz zboží a služeb se na účtu zachycuje na straně zdrojů a vývoz zboží a služeb na straně užití.
Rozdíl mezi zdroji a užitím je vyrovnávací položkou účtu nazývanou „saldo dovozu a vývozu“.
Jestliže je kladné, existuje přebytek pro nerezidenty a deficit pro národní hospodářství, a naopak v
případě, že je záporné.
8.69 Dovoz i vývoz se oceňuje v hodnotě na celní hranici vyvážející země. V případě vývozu se hodnota
stanoví v cenách „na hranici vyvážející země“ („free on board“ – FOB). V případě dovozu se hodnota
stanoví v cenách zahrnujících „náklady, pojištění a přepravné“ („carriage, insurance and freight“ –
CIF) vznikající mezi zemí původu a dovážející zemí, tzn. v cenách CIF. Pro snížení dovozní hodnoty
na základní úroveň FOB, která odráží hodnotu na hranici země původu, je třeba složku CIF odečíst
od hodnoty zboží stanovené na hraničním přechodu dovážející země. Tato složka CIF se potom
přiřadí příslušným službám, buď jako dovoz v případě nerezidentských jednotek, nebo jako
tuzemská produkce v případě rezidentských jednotek poskytujících takové služby.
Jsou-li dopravné a pojistné služby zahrnuté v hodnotě FOB dováženého zboží (tj. mezi výrobcem a
hranicí vyvážející země) poskytnuty rezidentskými jednotkami, musí být zahrnuty do hodnoty vývozu
služeb země dovážející toto zboží. Naopak, jsou-li dopravné a pojistné služby zahrnuté v hodnotě
FOB vyváženého zboží poskytnuty nerezidentskými jednotkami, musí být zahrnuty do hodnoty
dovozu služeb země vyvážející toto zboží.
Účet prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů (V. II)
8.70 Účelem účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů je stanovení salda běžného účtu ve
vztahu k rezidentům, které ve struktuře systému odpovídá úsporám institucionálních sektorů. Tento
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
314 2015
účet je zhuštěnou verzí posloupnosti účtů za institucionální sektor, sahající od účtu rozdělení
prvotních důchodů až po účet užití důchodů.
8.71 Na straně zdrojů ukazuje účet prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů saldo dovozu a
vývozu zboží a služeb vůči rezidentům. Zachycují se na něm, na straně zdrojů nebo užití, také
veškeré rozdělovací transakce, které se mohou týkat nerezidentů, kromě kapitálových transferů.
Účty akumulace nerezidentů (V.III)
Kapitálový účet (V.III.1)
8.72 Kapitálový účet nerezidentů zachycuje pořízení minus úbytky nevyráběných aktiv u nerezidentských
jednotek a měří změny čistého jmění vlivem salda běžných transakcí nerezidentů s rezidenty a
kapitálových transferů.
8.73 Vyrovnávací položkou kapitálového účtu jsou čisté půjčky nebo výpůjčky nerezidentů. Ta se rovná, s
opačným znaménkem, součtu čistých půjček nebo výpůjček rezidentských institucionálních sektorů.
Finanční účet (V.III.2)
8.74 Uspořádání finančního účtu nerezidentů je totožné s uspořádáním finančního účtu institucionálních
sektorů.
Účet ostatních změn aktiv (V.III.3)
8.75 Změny čistého jmění vlivem ostatních změn objemu aktiv a vlivem nominálních zisků a ztrát z držby
se určují postupně, tak jako za institucionální sektory, přičemž samotné zisky a ztráty z držby se
člení na neutrální a reálné zisky a ztráty z držby.
8.76 Nezahrnování vyrobených aktiv na účtech akumulace nerezidentů a v rozvahách nerezidentů je
důsledkem konvence, podle které se vytváří pomyslná institucionální jednotka, přičemž se
předpokládá, že nerezidenti pořídili finanční aktivum – a opačně to platí pro aktiva, která rezidentské
jednotky vlastní v zahraničí.
Rozvahy (V.IV)
8.77 Rozvahy nerezidentů obsahují finanční aktiva a závazky. Na straně aktiv se zachycuje rovněž
celkové pořízení minus úbytky měnového zlata a zvláštních práv čerpání, ke kterým došlo mezi
nerezidentskými a rezidentskými jednotkami.
Tabulka 8.16 Úplná posloupnost účtů nerezidentů (účet vnějších transakcí)
V.I: Účet výrobků a služeb nerezidentů
Užití Zdroje
P.6 Vývoz zboží a služeb 540 P.7 Dovoz zboží a služeb 499
P.61 Vývoz zboží 462 P.71 Dovoz zboží 392
P.62 Vývoz služeb 78 P.72 Dovoz služeb 107
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 315
V.I: Účet výrobků a služeb nerezidentů
B.11 Saldo dovozu a vývozu -41
Tabulka 8.16 Úplná posloupnost účtů nerezidentů (účet transakcí nerezidentů) (pokračování)
V.II: Účet prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů
Užití Zdroje
D.1 Náhrady zaměstnancům 6 B.11 Saldo dovozu a vývozu -41
D.11 Mzdy a platy 6
D.1 Náhrady zaměstnancům 2
D.2 Daně z výroby a z dovozu 0 D.11 Mzdy a platy 2
D.21 Daně z produktů 0 D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 0
D.211 Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) 0 D.121 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů 0
D.212 Daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH 0 D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.2121 Dovozní cla 0
D.2122 Daně z dovozu bez DPH a dovozních cel 0 D.2 Daně z výroby a z dovozu
D.214
Daně z produktů kromě DPH a dovozních
daní
D.21 Daně z produktů 0
D.29 Ostatní daně z výroby 0 D.211 Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) 0
D.212 Daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH 0
D.3 Dotace 0 D.2121 Dovozní cla 0
D.31 Dotace na produkty 0 D.2122 Daně z dovozu bez DPH a dovozních cel 0
D.311 Dovozní dotace 0 D.214
Daně z produktů kromě DPH a dovozních
daní
0
D.319 Ostatní dotace na produkty 0
D.39 Ostatní dotace na výrobu 0 D.29 Ostatní daně z výroby 0
D.4 Důchod z vlastnictví 44 D.3 Dotace 0
D.41 Úroky 13 D.31 Dotace na produkty 0
D.42 Rozdělované důchody korporací 17 D.311 Dovozní dotace 0
D.421 Dividendy 13 D.319 Ostatní dotace na produkty 0
D.422 Čerpání z důchodu kvazikorporací 4 D.39 Ostatní dotace na výrobu 0
D.43
Reinvestované zisky z přímých zahraničních
investic
14
D.44 Ostatní důchody z investic 0 D.4 Důchod z vlastnictví 38
D.41 Úroky 21
Běžné transfery 17 D.42 Rozdělované důchody korporací 17
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 1 D.421 Dividendy 14
D.51 Daně z důchodů 1 D.422 Čerpání z důchodu kvazikorporací 3
D.59 Ostatní běžné daně 0 D.43
Reinvestované zisky z přímých zahraničních
investic
0
D.61 Čisté sociální příspěvky 0 D.44 Ostatní důchody z investic 0
D.611 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů 0
D.6111 Skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů 0 Běžné transfery 55
D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než
penzijní
0 D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 0
D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
0 D.51 Daně z důchodů 0
D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
0 D.59 Ostatní běžné daně
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
316 2015
V.II: Účet prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů
D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů jiné
než penzijní
0 D.61 Čisté sociální příspěvky 0
D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 0 D.611 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů 0
D.6131 Skutečné penzijní příspěvky domácností 0 D.6111 Skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů 0
D.6132
Skutečné příspěvky domácností jiné než
penzijní
0 D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než
penzijní
0
D.614 Doplňkové sociální příspěvky domácností 0 D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.6141 Doplňkové penzijní příspěvky domácností 0 D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.6142
Doplňkové příspěvky domácností jiné než
penzijní
0 D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů jiné
než penzijní
0
D.61SC
Poplatky za služby programu sociálního
pojištění
0 D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 0
D.62
Sociální dávky jiné než naturální sociální
transfery
0 D.6131 Skutečné penzijní příspěvky domácností 0
D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení 0 D.6132
Skutečné příspěvky domácností jiné než
penzijní
0
D.6211
Peněžité penzijní dávky sociálního
zabezpečení
0 D.614 Doplňkové sociální příspěvky domácností 0
D.6212
Peněžité dávky sociálního zabezpečení jiné
než penzijní
0 D.6141 Doplňkové penzijní příspěvky domácností 0
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 0 D.6142
Doplňkové příspěvky domácností jiné než
penzijní
0
D.6221 Ostatní penzijní dávky sociálního pojištění 0
D.61SC
Poplatky za služby programu sociálního
pojištění
0
D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění jiné než
penzijní
0 D.62
Sociální dávky jiné než naturální sociální
transfery
0
D.623 Peněžité dávky sociální pomoci D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení 0
D.7 Ostatní běžné transfery 16 D.6211
Peněžité penzijní dávky sociálního
zabezpečení
0
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 2 D.6212
Peněžité dávky sociálního zabezpečení jiné
než penzijní
0
D.711 Čisté pojistné na neživotní přímé pojištění 1 D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 0
D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění 1 D.6221 Ostatní penzijní dávky sociálního pojištění 0
D.72 Náhrady z neživotního pojištění 12 D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění jiné než
penzijní
0
D.721 Náhrady z neživotního přímého pojištění 0 D.623 Peněžité dávky sociální pomoci 0
D.722 Náhrady z neživotního zajištění 12 D.7 Ostatní běžné transfery 55
D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru vládních
institucí
0 D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 11
D.74 Běžná mezinárodní spolupráce 1 D.711 Čisté pojistné na neživotní přímé pojištění 0
D.75 Jiné běžné transfery 1 D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění 11
D.751 Běžné transfery pro NISD 0 D.72 Náhrady z neživotního pojištění 3
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi 1 D.721 Náhrady z neživotního přímého pojištění 3
D.759 Ostatní různé běžné transfery 0 D.722 Náhrady z neživotního zajištění 0
D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru vládních
institucí
0
D.8 Úpravy o změny penzijních nároků 0 D.74 Běžná mezinárodní spolupráce 22
D.75 Jiné běžné transfery 10
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 317
V.II: Účet prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů
D.751 Běžné transfery pro NISD 0
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi 7
D.759 Ostatní různé běžné transfery 3
D.76 Vlastní zdroje EU odvozené z DPH a HND 9
D.8 Úpravy o změny penzijních nároků 0
B.12
Saldo běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty
-13
Tabulka 8.16 Úplná posloupnost účtů nerezidentů (účet transakcí nerezidentů)
V.III: Účty akumulace
V.III.1: Kapitálové účty
V.III.1.1: Účet změn čistého jmění vlivem salda běžných transakcí nerezidentů s rezidenty a kapitálových transferů
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.12
Saldo běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty
-13
D.9r Kapitálové transfery, příjmové 4
D.91r Kapitálové daně, příjmové
D.92r Investiční dotace, příjmové 4
D.99r Ostatní kapitálové transfery, příjmové
D.9p Kapitálové transfery, výdajové -1
D.91p Kapitálové daně, výdajové
D.92p Investiční dotace, výdajové
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové -1
B.101
Změny čistého jmění vlivem salda běžných
transakcí nerezidentů s rezidenty
a kapitálových transferů
-10
V.III.1.2: Pořízení nefinančních aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv 0 B.101
Změny čistého jmění vlivem salda běžných
transakcí nerezidentů s rezidenty
a kapitálových transferů
-10
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů 0
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí 0
NP.3 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0
B.9 Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–) -10
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
318 2015
Tabulka 8.16 - Úplná posloupnost účtů nerezidentů (účet transakcí nerezidentů) (pokračování)
V.III.2: Finanční účet
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
F Čisté pořízení finančních aktiv 47 F Čisté pořízení finančních závazků 57
F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 1 F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
F.11 Měnové zlato 1 F.11 Měnové zlato
F.12 Zvláštní práva čerpání 0 F.12 Zvláštní práva čerpání 0
F.2 Oběživo a vklady 11 F.2 Oběživo a vklady -2
F.21 Oběživo 3 F.21 Oběživo 1
F.22 Převoditelné vklady 2 F.22 Převoditelné vklady 0
F.221 Mezibankovní vklady F.221 Mezibankovní vklady
F.229 Ostatní převoditelné vklady 2 F.229 Ostatní převoditelné vklady
F.29 Ostatní vklady 6 F.29 Ostatní vklady -3
F.3 Dluhové cenné papíry 9 F.3 Dluhové cenné papíry 21
F.31 Krátkodobé 2 F.31 Krátkodobé 5
F.32 Dlouhodobé 7 F.32 Dlouhodobé 16
F.4 Půjčky 4 F.4 Půjčky 35
F.41 Krátkodobé 3 F.41 Krátkodobé 14
F.42 Dlouhodobé 1 F.42 Dlouhodobé 21
F.5 Účasti 12 F.5 Účasti 14
F.51 Akcie a ostatní účasti 12 F.51 Akcie a ostatní účasti 9
F.511 Kótované akcie 10 F.511 Kótované akcie 3
F.512 Nekótované akcie 2 F.512 Nekótované akcie 2
F.519 Ostatní účasti 0 F.519 Ostatní účasti 4
F.52 Účasti v investičních fondech 0 F.52 Účasti v investičních fondech 5
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 0 F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 2
F.522
Účasti v investičních fondech jiných než ve
fondy peněžního trhu
0 F.522
Účasti v investičních fondech jiných než ve
fondy peněžního trhu
3
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0 F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 0 F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 0
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 0 F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 0
F.63 Penzijní nároky 0 F.63 Penzijní nároky 0
F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce 0 F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce 0
F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní 0 F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní 0
F.66
Rezervy na uplatnění standardizovaných
záruk
0 F.66
Rezervy na uplatnění standardizovaných
záruk
0
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
3
F.71 Finanční deriváty 0 F.71 Finanční deriváty 3
F.711 Opce 0 F.711 Opce 1
F.712 Forwardy 0 F.712 Forwardy 2
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie F.72 Zaměstnanecké opce na akcie
F.8 Ostatní pohledávky 10 F.8 Ostatní závazky -14
F.81 Obchodní úvěry a zálohy 8 F.81 Obchodní úvěry a zálohy -1
F.89
Ostatní pohledávky jiné než obchodní úvěry
a zálohy
2 F.89
Ostatní závazky jiné než obchodní úvěry
a zálohy
-13
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 319
Tabulka 8.16 - Úplná posloupnost účtů nerezidentů (účet transakcí nerezidentů) (pokračování)
V.III.3: Účty ostatních změn aktiv
V.III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
Ostatní toky
K.1 Ekonomický vznik aktiv 0 K.1 Ekonomický vznik aktiv 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.21 Přírodní zdroje 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0 AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv 0 K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv 0
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů 0 K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.21 Přírodní zdroje 0
K.22 Ostatní ekonomický zánik nevyráběných aktiv 0 K.22 Ostatní ekonomický zánik nevyráběných aktiv 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.21 Přírodní zdroje 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0 AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0
K.3 Ztráty z katastrof 0 K.3 Ztráty z katastrof 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
K.4 Konfiskace bez náhrady 0 K.4 Konfiskace bez náhrady 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
K.5 Ostatní změny objemu j. n. 0 K.5 Ostatní změny objemu j. n. 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
K.6 Změny v klasifikaci 0 K.6 Změny v klasifikaci 0
K.61 Změny v sektorové klasifikaci a ve struktuře 0 K.61 Změny v sektorové klasifikaci a ve struktuře 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
K.62 Změny v klasifikaci aktiv 0 K.62 Změny v klasifikaci závazků 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
Celkové ostatní změny objemu 0 Celkové ostatní změny objemu 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.11 Fixní aktiva 0 AN.11 Fixní aktiva 0
AN.12 Zásoby 0 AN.12 Zásoby 0
AN.13 Cennosti 0 AN.13 Cennosti 0
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
320 2015
V.III.3: Účty ostatních změn aktiv
V.III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.21 Přírodní zdroje 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0 AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0
AF Finanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AF.2 Oběživo a vklady 0 AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky 0 AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 0 AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0 AF.8 Ostatní závazky 0
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
0
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
0
Tabulka 8.16 Úplná posloupnost účtů nerezidentů (účet transakcí nerezidentů) (pokračování)
V.III.3: Účty ostatních změn aktiv
V.III.3.2: Účet přecenění
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.7 Nominální zisky (+) a ztráty (–) z držby K.7 Nominální zisky (+) a ztráty (–) z držby
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva AF Finanční závazky 15
AN.21 Přírodní zdroje AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 12
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv AF.3 Dluhové cenné papíry 2
AF Finanční aktiva 7 AF.4 Půjčky 0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0 AF.5 Účasti 1
AF.2 Oběživo a vklady AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AF.3 Dluhové cenné papíry 4 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.4 Půjčky 0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF.5 Účasti 3
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních zisků
a ztrát z držby
4
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 321
V.III.3.2.1: Účet neutrálních zisků/ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.71 Neutrální zisky (+) a ztráty (–) z držby K.71 Neutrální zisky (+) a ztráty (–) z držby
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva AF Finanční závazky 22
AN.21 Přírodní zdroje AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 16
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence AF.2 Oběživo a vklady 2
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv AF.3 Dluhové cenné papíry 2
AF Finanční aktiva 12 AF.4 Půjčky 0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání AF.5
Účasti a akcie / podílové listy investičních
fondů
0
AF.2 Oběživo a vklady 2 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
1
AF.3 Dluhové cenné papíry 3 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.4 Půjčky 1 AF.8 Ostatní závazky 1
AF.5 Účasti 2
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 3
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních zisků
a ztrát z držby
6
V.III.3.2.2: Účet reálných zisků/ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.72 Reálné zisky (+) a ztráty (–) z držby K.72 Reálné zisky (+) a ztráty (–) z držby
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva AF Finanční závazky -7
AN.21 Přírodní zdroje AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání -4
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence AF.2 Oběživo a vklady -2
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF Finanční aktiva -5 AF.4 Půjčky 0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0 AF.5
Účasti a akcie / podílové listy investičních
fondů
1
AF.2 Oběživo a vklady -2 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
-1
AF.3 Dluhové cenné papíry 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.4 Půjčky -1 AF.8 Ostatní závazky -1
AF.5
Účasti a akcie / podílové listy investičních
fondů
1
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
-1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
AF.8 Ostatní pohledávky -3
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných zisků
a ztrát z držby
-2
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
322 2015
Tabulka 8.16 Úplná posloupnost účtů nerezidentů (účet transakcí nerezidentů) (pokračování)
V.IV: Účet aktiv a závazků nerezidentů
V.IV.1: Počáteční rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 0 AF Finanční závazky 1 274
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 770
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF.2 Oběživo a vklady 116
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 77
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0 AF.4 Půjčky 17
AF.5 Účasti 203
AF Finanční aktiva 805 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
25
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
7
AF.2 Oběživo a vklady 105 AF.8 Ostatní závazky 59
AF.3 Dluhové cenné papíry 125
AF.4 Půjčky 70
AF.5
Účasti a akcie / podílové listy investičních
fondů
345
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
26
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 134
B.90 Čisté jmění -469
V.IV.2: Změny v rozvaze
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN Nefinanční aktiva AF Finanční závazky 72
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 12
AN.21 Přírodní zdroje AF.2 Oběživo a vklady -2
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence AF.3 Dluhové cenné papíry 23
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv AF.4 Půjčky 35
AF.5 Účasti 15
AF Finanční aktiva 54 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
3
AF.2 Oběživo a vklady 11 AF.8 Ostatní závazky -14
AF.3 Dluhové cenné papíry 13
AF.4 Půjčky 4
AF.5 Účasti 15
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 323
V.IV.2: Změny v rozvaze
AF.8 Ostatní pohledávky 10
B.10 Změny čistého jmění vlivem: -6
B.101
salda běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty a kapitálových transferů
-10
B.102 ostatních změn objemu aktiv 0
B.103 nominálních zisků a ztrát z držby 4
B.1031 neutrálních zisků a ztrát z držby 6
B.1032 reálných zisků a ztrát z držby -2
V.IV.3: Konečná rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva AF Finanční závazky 1 346
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 782
AN.21 Přírodní zdroje AF.2 Oběživo a vklady 114
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence AF.3 Dluhové cenné papíry 100
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv AF.4 Půjčky 52
AF.5 Účasti 218
AF Finanční aktiva 859 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
25
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
10
AF.2 Oběživo a vklady 116 AF.8 Ostatní závazky 45
AF.3 Dluhové cenné papíry 138
AF.4 Půjčky 74
AF.5 Účasti 360
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
26
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
AF.8 Ostatní pohledávky 144
B.90 Čisté jmění -475
Účet výrobků a služeb (0)
8.78 Účelem účtu výrobků a služeb je znázornit dodávky produktů a jejich užití, a to podle jednotlivých
skupin produktů a za národní hospodářství celkem. Tento účet není součástí posloupnosti účtů,
jedná se spíše o popis základního vztahu mezi dodávkami a užitím produktů v hospodářství.
Představuje uvedení dodávek a užití produktů na agregované úrovni do vzájemné souvislosti na
řádcích tabulek dodávek a užití.
8.79 Zobrazuje tedy, podle jednotlivých skupin produktů a za národní hospodářství celkem, zdroje
výrobků a služeb (produkci a dovoz) a užití výrobků a služeb (mezispotřebu, konečnou spotřebu,
tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu zásob, pořízení minus úbytky cenností a vývoz).
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
324 2015
8.80 Vzhledem k tomu, že se produkce oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, musí být
do zdrojů zahrnuty i daně z produktů (snížené o dotace na produkty).
8.81 Užití se zachycuje na pravé straně účtu výrobků a služeb a zdroje na jeho levé straně, tj. na
opačných stranách, než se používají pro běžné účty institucionálních sektorů, neboť toky produktů
jsou zde protipoložkami k peněžním tokům.
8.82 Účet výrobků a služeb je z definice vyrovnaný, a nemá proto žádnou vyrovnávací položku.
Tabulka 8.17 Účet 0: Účet výrobků a služeb
Zdroje Užití
P.1 Produkce 3 604 P.2 Mezispotřeba 1 883
P.11 Tržní produkce 3 077 P.3 Výdaje na konečnou spotřebu 1 399
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití 147 P.31 Výdaje na individuální spotřebu 1 230
P.13 Netržní produkce 380 P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu 169
D.21 Daně z produktů 141 P.5g Tvorba hrubého kapitálu 414
D.31 Dotace na produkty -8 P.511 Čisté pořízení cenností fixních aktiv 359
P.7 Dovoz zboží a služeb 499 P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 358
P.71 Dovoz zboží 392 P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 9
P.72 Dovoz služeb 107 P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv -8
P.512
Náklady na převod vlastnictví nevyráběných
aktiv
17
P.52 Změny zásob 28
P.53 Čisté pořízení cenností 10
P.6 Vývoz zboží a služeb 540
P.61 Vývoz zboží 462
P.62 Vývoz služeb 78
Souhrnné hospodářské účty
8.83 Souhrnné hospodářské účty poskytují stručný přehled účtů za hospodářství, a to běžných účtů, účtů
akumulace a rozvahových účtů.
Shrnují v jediné tabulce účty za všechny institucionální sektory, za národní hospodářství celkem a za
nerezidenty, vyrovnávají všechny toky a všechna aktiva a závazky. Lze zde také přímo vyčíst
souhrnné ukazatele.
8.84 V tabulce souhrnných hospodářských účtů se užití, aktiva a změny stavu aktiv zachycují na levé
straně, zatímco zdroje, závazky, změny stavu závazků a čistého jmění se zachycují na pravé straně.
8.85 Vzhledem k tomu, že tabulka poskytuje obraz o celém hospodářském procesu, je kvůli její
přehlednosti použito co nejvyšší úrovně agregace umožňující pochopit strukturu soustavy.
8.86 Sloupce tabulky představují institucionální sektory, a to: nefinančních podniků, finančních institucí,
vládních institucí, neziskových institucí sloužících domácnostem a domácností. Je zde také sloupec
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 325
ha národní hospodářství, sloupec za nerezidenty a sloupec, ve kterém se vyrovnává užití a zdroje
výrobků a služeb.
8.87 Řádky tabulky představují různé kategorie transakcí, aktiv a závazků, vyrovnávacích položek a
určitých souhrnných ukazatelů.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
326 2015
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčtyCelkem
Výrobky
aslužby
(zdroje)
Nerezidenti
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
499499P.7
540540P.6
36043604P.1
1883188317115222521477P.2
133133D.21-D.31
1854185415155126941331B.1g/B.1*g
2222223232712157P.51c
163216321213299821174B.1n/B.1*n
-41-41B.11
1150115011119844986D.1
1910191D.2-D.3
1330133D.21-D.31
580581-11453D.29-D.39
4524523842746292B.2g
616161B.3g
238238069034135B.2n
535353B.3n
4354439164142168134D.4
186418644138119827254B.5g/B.5*g
16421642113581711597B.5n/B.5*n
Tabulka8.18­Souhrnnéhospodářskéúčty
Běžnéúčty
Hrubýsmíšenýdůchod
Čistýprovoznípřebytek
Čistýsmíšenýdůchod
Důchodzvlastnictví
Saldohrubýchprvotníchdůchodů/
hrubýnárodnídůchod
Náhradyzaměstnancům
Danězvýrobyazdovozuminusdotace
navýrobuanadovoz
Danězproduktůminusdotacena
produkty
Ostatnídanězvýrobyminusdotacena
výrobu
Hrubýprovoznípřebytek
Danězproduktůminusdotacena
produkty
Hrubápřidanáhodnota/hrubýdomácí
produkt
Spotřebafixníhokapitálu
Čistápřidanáhodnota/čistýdomácí
produkt
Saldodovozuavývozu
1.Účet
výroby/účet
výrobků
aslužeb
nerezidentů
II.1.1.Účet
tvorby
důchodů
II.1.2Účet
rozdělení
prvotních
důchodů
Užití
Transakceaostatnítoky,stavy
avyrovnávacípoložky
Dovozzbožíaslužeb
Vývozzbožíaslužeb
Produkce
Mezispotřeba
Saldočistýchprvotníchdůchodů/čistý
národnídůchod
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 327
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčtyCelkem
Výrobky
aslužby
(zdroje)
Nerezidenti
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
2131212017801024D.5
3330333333D.61
38403845011220562D.62
299162832711366212D.7
1826182637121931725228B.6g
160416043411962901371B.6n
21521531184D.63
182618266143413325228B.7g
16041604314111061371B.7n
B.6g
B.6n
1399139911230168P.4
13991399321015352P.3
1101100110D.8
4274275215-3514228B.8g
2052052192-62271B.8n
-13-13B.12
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Nerezidenti
Výrobky
aslužby
(užiti)
CelkemÚčty
P.7499499
P.6540540
P.128081463482703236043604
P.218831883
D.21-D.31133133
Transakceaostatnítoky,stavy
avyrovnávacípoložky
Zdroje
I.Účetvýroby
/účetvýrobků
aslužeb
nerezidentů
Čistésociálnípříspěvky
Sociálnídávkyjinénežnaturální
transfery
Ostatníběžnétransfery
Hrubýdisponibilnídůchod
II.3Účet
přerozdělení
naturálních
důchodů
II.4Účetužití
důchodů
II.2Účet
druhotného
rozdělení
důchodů
Užití
Dovozzbožíaslužeb
Vývozzbožíaslužeb
Produkce
Mezispotřeba
Danězproduktůminusdotacena
produkty
Čistéúspory
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
Transakceaostatnítoky,stavy
avyrovnávacípoložky
Běžnéúčty
Čistýdisponibilnídůchod
Skutečnákonečnáspotřeba
Výdajenakonečnouspotřebu
Úpravyozměnypenzijníchnároků
Hrubéúspory
Čistýdisponibilnídůchod
Naturálnísociálnítransfery
Hrubýupravenýdisponibilnídůchod
Čistýupravenýdisponibilnídůchod
Hrubýdisponibilnídůchod
Běžnédanězdůchodů,jměníajiné
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
328 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 329
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Nerezidenti
Výrobky
aslužby
(užiti)
CelkemÚčty
B.7g228251331434618261826
B.7n71131061411316041604
B.6g2282531712193718261826
B.6n711329011963416041604
P.413991399
P.313991399
D.81111011
B.8g
B.8n
B.12
Tabulka8.18­Souhrnnéhospodářskéúčty
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčtyCelkem
Výrobky
aslužby
(zdroje)
Nerezidenti
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
B.8n
B.12
D.9r
D.9p
192-2922120236-81-1662B.101
414414555388308P.5g
-222-222-3-23-27-12-157P.51c
2828020026P.52
101005302P.53
0001420-7NP
0-1010-4174-103-1-56B.9
Změnyaktiv
Účtyakumulace
III.1.1
Účetzměn
čistéhojmění
vlivemúspor
akapitálových
transferů
Transakceaostatnítoky,stavy
avyrovnávacípoložky
Čistéúspory
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
Kapitálovétransfery,příjmové
Kapitálovétransfery,výdajové(–)
Změnyčistéhojměnívlivemúspor
akapitálovýchtransferů
III.1.2
Účetpořízení
nefinančních
aktiv
Tvorbahrubéhokapitálu
Spotřebafixníhokapitálu(–)
Změnyzásob
Čistépořízenícenností
Čistépořízenínevyráběnýchaktiv
Čistépůjčky(+)/čistévýpůjčky(–)
Zdroje
Transakceaostatnítoky,stavy
avyrovnávacípoložky
Čistéúspory
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
II.4
Účetužití
důchodů
Čistýdisponibilnídůchod
Skutečnákonečnáspotřeba
Výdajenakonečnouspotřebu
Úpravyozměnypenzijníchnároků
Hrubéúspory
Hrubýupravenýdisponibilnídůchod
Čistýupravenýdisponibilnídůchod
Hrubýdisponibilnídůchod
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
330 2015
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčtyCelkem
Výrobky
aslužby
(zdroje)
Nerezidenti
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
483474362189-1017283F
01-10-1F.1
1001189264-261039F.2
95986-1104667F.3
824780335319F.4
1191210706632810F.5
48048039171F.6
1401403083F.7
25101514514F.8
3333007026K.1
-11-1100-2-9K.2
-11-1100-60-5K.3
000050-5K.4
2202011K.5
0000-4-26K.6
1313000-114
-7-700-3-2-2AN.1
1717003014AN.2
3300012AF
B.102
Nevyráběnánefinančníaktiva
Finančníaktiva
Změnyčistéhojměnívlivemostatních
změnobjemuaktiv
Ekonomickývznikaktiv
Ekonomickýzániknevyráběnýchaktiv
Ztrátyzkatastrof
Konfiskacebeznáhrady
Ostatnízměnyobjemuj.n.
Změnyvklasifikaci
Celkovéostatnízměnyobjemu
vtom:
Vyrobenánefinančníaktiva
III.2
Finančníúčet
Čistépořízenífinančníchaktiv
Měnovézlatoazvláštníprávačerpání
Oběživoavklady
Dluhovécennépapíry
Půjčky
Účasti
Pojistné,penzijníastandardizované
záručníprogramy
Finančníderivátyazaměstnaneckéopce
naakcie
Ostatnípohledávky/závazky
Účtyakumulace
Změnyaktiv
Transakceaostatnítoky,stavy
avyrovnávacípoložky
III.3.1
Účetostatních
změnobjemu
aktiv
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 331
S.1S.15S.14S.13S.12S.11
ÚčtyCelkem
Výrobky
aslužby
(zdroje)
Nerezidenti
Národní
hospodářství
celkem
NISDDomácnosti
Vládní
instituce
Finanční
instituce
Nefinanční
podniky
K.7
280280880444144AN
12612653521263AN.1
154015434523281AN.2
917842161578AF
B.103
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Nerezidenti
Výrobky
aslužby
(užiti)
CelkemÚčty
B.8n712-621922205205
B.12-13-13
D.9r330623062466
D.9p-16-7-34-5-3-65-1-66
B.10188-5-90210-1202-10192
P.5g414414
P.51c-222
P.522828
P.531010
NP0
Účtyakumulace
Změnyaktiv
Transakceaostatnítoky,stavy
avyrovnávacípoložky
III.3.2
Účet
přecenění
Nominálníziskyaztrátyzdržby
Nefinančníaktiva
Vyrobenánefinančníaktiva
Nevyráběnánefinančníaktiva
Finančníaktiva
Změnyčistéhojměnívlivemnominálních
zisků(+)aztrát(–)zdržby
Změnyzávazkůačistéhojmění
Transakceaostatnítoky,stavya
vyrovnávacípoložky
Saldoběžnýchtransakcínerezidentů
srezidenty
Kapitálovétransfery,příjmové
Kapitálovétransfery,výdajové(–)
Změnyčistéhojměnívlivemúspor
akapitálovýchtransferů
Tvorbahrubéhokapitálu
Spotřebafixníhokapitálu(–)
Změnyzásob
Čistépořízenícenností
Čistépořízenínevyráběnýchaktiv
II.1.2
Pořízení
nefinančních
aktiv
II.1.1
Účetzměn
čistéhojmění
vlivemúspor
akapitálových
transferů
Čistéúspory
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
332 2015
S.11S.12S.13S.14S.15S.1
Nefinanční
podniky
Finanční
instituce
Vládní
instituce
DomácnostiNISD
Národní
hospodářství
celkem
Nerezidenti
Výrobky
aslužby
(užiti)
CelkemÚčty
B.9-56-1-103174-410-100
F1391739315642657483
F.1
F.26537102-2100
F.36303800742195
F.42109116473582
F.5832210514119
F.648048048
F.73800011314
F.8269439-1425
K.1
K.2
K.3
K.4
K.50001011
K.60020022
0021033
vtom:
AN.1
AN.2
AF0021033
B.10214-1-2-101010
K.7
AN
AN.1
AN.2
AF1851700761591
B.103134103896102884292
Změnyčistéhojměnívlivemostatních
změnobjemuaktiv
Nominálníziskyaztrátyzdržby
Nefinančníaktiva
Vyrobenánefinančníaktiva
Nevyráběnánefinančníaktiva
Finančnízávazky
Změnyčistéhojměnívlivem
nominálníchzisků(+)aztrát(–)
zdržby
Změnyzávazkůačistéhojmění
II.3.2
Účet
přecenění
II.3.1
Účetostatních
změnobjemu
aktiv
III.2
Finančníúčet
Ekonomickýzániknevyráběnýchaktiv
Ztrátyzkatastrof
Konfiskacebeznáhrady
Ostatnízměnyobjemuj.n.
Změnyvklasifikaci
Celkovéostatnízměnyobjemu
Vyrobenánefinančníaktiva
Nevyráběnánefinančníaktiva
Finančnízávazky
Měnovézlatoazvláštníprávačerpání
Oběživoavklady
Dluhovécennépapíry
Půjčky
Účasti
Pojistné,penzijníastandardizované
záručníprogramy
Finančníderivátyazaměstnanecké
opcenaakcie
Ostatnízávazky
Ekonomickývznikaktiv
Čistépůjčky(+)/čistévýpůjčky(–)
Čistývznikzávazků
Transakceaostatnítoky,stavya
vyrovnávacípoložky
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 333
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
334 2015
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 335
Souhrnné ukazatele
8.88 Souhrnné ukazatele (agregáty) jsou ukazateli výsledku činnosti národního hospodářství jako celku a
klíčovými veličinami pro účely makroekonomických analýz a srovnání v čase a prostoru.
Hrubý domácí produkt v tržních cenách (HDP)
8.89 Hrubý domácí produkt v tržních cenách je konečným výsledkem výrobní činnosti rezidentských
výrobních jednotek. Může být definován třemi způsoby:
(a) výrobní metoda: HDP je součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů
nebo jednotlivých odvětví a daní snížených o dotace na produkty (které nejsou rozvrženy do
sektorů a do odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za celkové hospodářství;
(b) výdajová metoda: HDP je součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými
institucionálními jednotkami (konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu
minus dovozu zboží a služeb;
(c) důchodová metoda: HDP je součet užití na účtu tvorby důchodů za národní hospodářství
celkem (náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu sníženým o dotace, hrubého
provozního přebytku a smíšeného důchodu za národní hospodářství celkem).
8.90 Po odpočtu spotřeby fixního kapitálu od HDP získáme čistý domácí produkt v tržních cenách.
Provozní přebytek za národní hospodářství celkem
8.91 Hrubý (nebo čistý) provozní přebytek za národní hospodářství celkem je součtem hrubých (nebo
čistých) provozních přebytků za jednotlivá odvětví nebo za jednotlivé institucionální sektory.
Smíšený důchod za národní hospodářství celkem
8.92 Hrubý (nebo čistý) smíšený důchod za národní hospodářství celkem je totožný s hrubým (nebo
čistým) smíšeným důchodem za sektor domácností.
Podnikatelský důchod za národní hospodářství celkem
8.93 Hrubý (nebo čistý) podnikatelský důchod za národní hospodářství celkem je součtem hrubých (nebo
čistých) podnikatelských důchodů za jednotlivé sektory.
Národní důchod (v tržních cenách)
8.94 Hrubý (nebo čistý) národní důchod (v tržních cenách) představuje úhrn prvotních příjmových
důchodů rezidentských institucionálních jednotek: náhrady zaměstnancům, daně z výroby a z
dovozu minus dotace, důchody z vlastnictví (příjmové minus výdajové), (hrubý nebo čistý) provozní
přebytek a (hrubý nebo čistý) smíšený důchod.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
336 2015
Hrubý národní důchod (v tržních cenách) se rovná HDP minus výdajové prvotní důchody, které mají
být placeny rezidentskými institucionálními jednotkami nerezidentským institucionálním jednotkám,
plus prvotní důchody, které mají být přijaty rezidentskými institucionálními jednotkami od
nerezidentů.
Národní důchod nepatří do výrobního pojetí, nýbrž do důchodového pojetí, které je významnější,
jestliže se vyjadřuje jako čisté, tj. po odečtení spotřeby fixního kapitálu.
Národní disponibilní důchod
8.95 Hrubý (nebo čistý) národní disponibilní důchod je součtem hrubých (nebo čistých) disponibilních
důchodů institucionálních sektorů. Hrubý (nebo čistý) národní disponibilní důchod se rovná hrubému
(nebo čistému) národnímu důchodu (v tržních cenách) minus výdajové běžné transfery (běžné daně
z důchodů, jmění atd., sociální příspěvky, sociální dávky a ostatní běžné transfery), které mají být
placeny nerezidentským jednotkám, plus příjmové běžné transfery, které mají být přijaty
rezidentskými jednotkami od nerezidentů.
Úspory
8.96 Tímto souhrnným ukazatelem se měří ta část národního disponibilního důchodu, která není použita
na výdaje na konečnou spotřebu. Hrubé (nebo čisté) národní úspory jsou součtem hrubých (nebo
čistých) úspor jednotlivých institucionálních sektorů.
Saldo běžných transferů nerezidentů s rezidenty
8.97 Vyrovnávací položka účtu prvotních důchodů a běžných transferů nerezidentů představuje přebytek
(pokud je záporná) nebo schodek (pokud je kladná) celkového hospodářství z jeho běžných
transakcí (obchod s výrobky a službami, prvotní důchody, běžné transfery) s nerezidenty.
Čisté půjčky (+) nebo výpůjčky (-) za národní hospodářství celkem
8.98 Čisté půjčky (+) nebo výpůjčky (−) za národní hospodářství jsou součtem čistých půjček nebo
výpůjček institucionálních sektorů. Představují čisté zdroje, které celkové hospodářství poskytuje
nerezidentům (pokud jsou kladné) anebo získává od nerezidentů (pokud jsou záporné). Čisté půjčky
(+) nebo výpůjčky (−) za celkové hospodářství se rovnají, ale s opačným znaménkem, čistým
výpůjčkám (−) nebo půjčkám (+) za nerezidenty.
Čisté jmění národního hospodářství celkem
8.99 Čisté jmění národního hospodářství je součtem čistého jmění institucionálních sektorů. Představuje
hodnotu nefinančních aktiv celkového hospodářství minus saldo finančních aktiv a závazků
nerezidentů.
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
2015 337
Výdaje a příjmy vládních institucí
Výdaje a příjmy vládních institucí jsou definovány s odkazem na seznam kategorií ESA.
8.100 Výdaje vládních institucí obsahují následující kategorie ESA zachycené na straně užití účtů vládních
institucí, s výjimkou položky D.3, která je zachycena na straně zdrojů účtů vládních institucí:
P.2 Mezispotřeba
P.5 Tvorba hrubého kapitálu
D.1 Náhrady zaměstnancům
D.29 Ostatní daně z výroby, výdajové
D.3 Dotace, výdajové
D.4 Důchod z vlastnictví, výdajový
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné
D.62 Sociální dávky jiné než naturální sociální transfery
D.632 Naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce
D.7 Ostatní běžné transfery
D.8 Úpravy o změny penzijních nároků
D.9p Kapitálové transfery, výdajové
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv
Příjmy vládních institucí obsahují následující kategorie ESA zachycené na straně zdrojů účtů
vládních institucí, s výjimkou položky D.39, která je zachycena na straně užití účtů vládních institucí:
P.11 Tržní produkce
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití
P.131 Platby za ostatní netržní produkci
D.2 Daně z výroby a z dovozu, příjmové
D.39 Ostatní dotace na výrobu, příjmové
D.4 Důchod z vlastnictví, příjmový
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné
D.61 Čisté sociální příspěvky
D.7 Ostatní běžné transfery
D.9r Kapitálové transfery, příjmové
ESA2010 – Kapitola 8 – Posloupnost účtů
338 2015
Rozdíl mezi výdaji vládních institucí a příjmy vládních institucí je definován jako čisté půjčky (+)/čisté
výpůjčky (–) sektoru vládních institucí.
Transakce D.41 (úroky), D.73 (běžné transfery uvnitř sektoru vládních institucí), D.92 (investiční
dotace) a D.99 (ostatní kapitálové transfery) jsou konsolidovány. Ostatní transakce nejsou
konsolidovány.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 339
Kapitola 9 TABULKY DODÁVEK A UŽITÍ A SOUSTAVA
INPUT- OUTPUT TABULEK
Úvod
9.01 Účelem této kapitoly je podat přehled o tabulkách dodávek a užití a soustavě input-output tabulek.
9.02 Hlavní složkou soustavy input-output tabulek jsou tabulky dodávek a užití v běžných cenách a v
cenách předchozího roku. Soustavu doplňují symetrické input-output tabulky, které jsou odvozeny z
tabulek dodávek a užití pomocí předpokladů nebo dodatečných údajů.
Tabulky dodávek a užití a symetrické input-output tabulky je možné rozšiřovat nebo upravovat pro
zvláštní účely, například pro účty produktivity, účty práce, čtvrtletní účty, regionální účty či
environmentální účty v peněžním vyjádření nebo ve fyzických jednotkách.
9.03 Tabulky dodávek a užití jsou matice popisující hodnoty transakcí s produkty za národní hospodářství
v členění podle typů produktů a podle odvětví. Tyto tabulky ukazují:
(a) strukturu výrobních nákladů a důchod vytvořený ve výrobním procesu;
(b) toky výrobků a služeb vyráběných v národním hospodářství;
(c) toky výrobků a služeb mezi tuzemským hospodářstvím a nerezidenty; pro analýzu v
evropském kontextu je zapotřebí rozlišení mezi toky uvnitř EU a toky se zeměmi mimo EU.
9.04 Tabulka dodávek ukazuje dodávky výrobků a služeb podle produktů a podle vyrábějících odvětví, a
rozlišuje mezi dodávkami jednotlivých domácích odvětví a dovozem. Tabulka 9.1 obsahuje schéma
tabulky dodávek.
Tabulka 9.1 - Schéma tabulky dodávek
Dodávky Vyrábějící odvětví Nerezidenti Celkem
Produkty Hodnoty produkce Hodnoty dovozu Dodávky celkem podle produktů
Celkem Produkce odvětví celkem Dovoz celkem Dodávky celkem
9.05 Tabulka užití ukazuje užití výrobků a služeb v členění podle produktů a podle typů užití. Ve sloupcích
jsou uvedena tato užití:
(a) mezispotřeba podle odvětví;
(b) výdaje na konečnou spotřebu týkající se domácností, vládních institucí a neziskových
institucí sloužících domácnostem (NISD);
(c) tvorba hrubého kapitálu; a
(d) vývoz.
Ve sloupcích pod mezispotřebou podle odvětví jsou v tabulce uvedeny složky hrubé přidané hodnoty
takto:
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
340 2015
(a) náhrady zaměstnancům;
(b) ostatní daně z výroby minus dotace na výrobu;
(c) čistý smíšený důchod, čistý provozní přebytek a spotřeba fixního kapitálu.
Níže uvedená tabulka 9.2 obsahuje schéma tabulky užití.
Tabulka 9.2 - Schéma tabulky užití
Užití Odvětví
Konečná
spotřeba
Tvorba hrubého
kapitálu
Nerezidenti Celkem
Produkty
Celkem Mezispotřeba Konečná spotřeba
Tvorba hrubého
kapitálu
Vývoz
Užití
celkem
Složky přidané
hodnoty
Náhrady zaměstnancům
Ostatní daně minus dotace
Čistý provozní přebytek
Spotřeba fixního kapitálu
9.06 V tabulkách dodávek a užití platí tyto rovnosti:
(a) produkce se u každého odvětví rovná součtu mezispotřeby a hrubé přidané hodnoty;
(b) pro každý produkt platí, že dodávky se rovnají součtu všech užití, uvedených ve
vybilancovaných řádcích v soustavě tabulek dodávek a užití.
Tato rovnost platí pouze v případě, že jsou dodávky a užití oceněny na stejném základě, tj.
že jsou v obou případech použity buď pouze kupní ceny, nebo pouze základní ceny (viz
odstavce 9.30 až 9.33).
Pro každý produkt tedy platí:
dodávky v kupních cenách se rovnají
produkci daného produktu v základních cenách
plus dovoz v základních cenách
plus obchodní rozpětí a dopravní přirážky
plus daně z produktů minus dotace na produkty
což se rovná užití produktu v kupních cenách,
což se rovná poptávce po produktu pro mezispotřebu
plus výdaje na konečnou spotřebu
plus tvorba hrubého kapitálu
plus vývoz
Na úrovni národního hospodářství se celková poptávka po mezispotřebě rovná celkové
mezispotřebě; součet obchodních rozpětí a dopravních přirážek za celkové hospodářství se
rovná nule, protože těmto rozpětím a přirážkám odpovídá produkce odvětví, které si je účtují,
a tuto rovnost lze tudíž vyjádřit takto:
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 341
produkce + dovoz + daně z produktů minus dotace na produkty = mezispotřeba + konečná
spotřeba + tvorba hrubého kapitálu + vývoz,
tedy:
produkce – mezispotřeba + daně z produktů minus dotace na produkty
= konečná spotřeba + tvorba hrubého kapitálu + vývoz minus dovoz,
což ukazuje, že výrobní metoda a výdajová metoda měření HDP jsou rovnocenné;
(c) hrubá přidaná hodnota jako rozdíl mezi produkcí a mezispotřebou podle odvětví. Je rovna
součtu vytvořených důchodů. Hrubá přidaná hodnota se tedy rovná součtu náhrad
zaměstnancům, spotřeby fixního kapitálu, čistého provozního přebytku / smíšeného důchodu
a ostatních daní z výroby minus dotace na výrobu. Díky tomu je možné ověřit soulad mezi
důchodovou metodou a výrobní metodou měření HDP.
9.07 Tabulky dodávek a užití představují ústřední rámec pro odvětvové analýzy, například analýzu
produkce, přidané hodnoty, náhrad zaměstnancům, zaměstnanosti, provozního přebytku /
smíšeného důchodu, daní z výroby (minus dotace na výrobu), tvorby hrubého fixního kapitálu,
spotřeby fixního kapitálu a stavu kapitálu.
9.08 Tabulky dodávek a užití obsahují toky těchto účtů:
(a) účet výrobků a služeb;
(b) účet výroby;
(c) účet tvorby důchodů.
Na těchto účtech jsou zachyceny tvorba důchodů a dodávky a užití výrobků a služeb podle
institucionálních sektorů. Tabulky dodávek a užití tyto informace doplňují tím, že ukazují členění
podle odvětví a změny objemu a cen. Informace podle institucionálních sektorů v sektorových účtech
a informace podle odvětví v tabulkách dodávek a užití lze propojit pomocí tabulky s kombinovanou
klasifikací způsobem uvedeným níže v tabulce 9.3.
Tabulka 9.3 - Kombinace tabulky dodávek a užití se sektorovými účty
Odvětví (NACE) Celkem
Sektor
S.11 Nefinanční podniky
Mezispotřeba
Hrubá přidaná hodnota
Náhrady zaměstnancům
Ostatní daně z výroby minus dotace na výrobu
Spotřeba fixního kapitálu
Čistý provozní přebytek / smíšený důchod
Produkce
Tvorba hrubého kapitálu
Stav fixních aktiv
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
342 2015
Odvětví (NACE) Celkem
Zaměstnanost
S.12 Finanční instituce
Mezispotřeba
…
Zaměstnanost
S.13 Vládní instituce
S.14 Domácnosti
S.142 Osoby samostatně výdělečně činné
Služby obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům
S.15 NISD
Sektory celkem
Mezispotřeba
…
Zaměstnanost
9.09 Symetrická input-output tabulka, kterou představuje tabulka 9.4, je matice ukazující, jak dodávky
odpovídají užitím, pomocí kategorizace produkce podle produktů nebo podle odvětví a pomocí
podrobně uvedených transakcí v rámci mezispotřeby a konečných užití. Mezi symetrickou inputoutput
tabulkou a tabulkou užití existuje jeden podstatný koncepční rozdíl: položky v tabulce užití
ukazují, jak jednotlivá odvětví používají produkty pro mezispotřebu, zatímco v případě symetrické
input-output tabulky existují dvě alternativy vykazování:
(a) položky ukazují, jak jsou produkty použity v rámci mezispotřeby pro výrobu jiných produktů;
(b) položky ukazují, jak je produkce odvětví použita v rámci mezispotřeby jiných odvětví pro
tvorbu produkce odvětví.
To znamená, že v symetrické input-output tabulce je použita jak pro řádky, tak pro sloupce buď
klasifikace podle produktů, nebo klasifikace podle odvětví.
Tabulka 9.4 - Schéma symetrické input-output tabulky, pro produkty
Vyrobené
produkty
Konečná spotřeba
Tvorba hrubého
kapitálu
Nerezidenti Celkem
Použité produkty Mezispotřeba
Konečná spotřeba
domácností, NISD
a vládních institucí
Tvorba hrubého
kapitálu
Vývoz
Součty
Složky hrubé přidané
hodnoty
Nerezidenti
Celkem
9.10 Z většiny statistických informací, které lze získat od výrobních jednotek, vyplývá, jaké typy produktů
tyto jednotky vyrobily a prodaly, a obvykle méně podrobně, jaké typy produktů nakoupily a použily.
Formát tabulek dodávek a užití je navržen tak, aby odpovídal tomuto druhu statistických informací (tj.
použité produkty podle odvětví).
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 343
9.11 Naproti tomu informace v členění produkt na produkt nebo odvětví na odvětví, které jsou zapotřebí
pro symetrickou input-output tabulku, často nejsou k dispozici. Z šetření za jednotlivá odvětví jsou
například obvykle získány informace o typech produktů použitých ve výrobě a o vyrobených a
prodaných produktech. Informace o vstupech použitých při výrobě konkrétních produktů obvykle k
dispozici nejsou.
9.12 Informace uspořádané ve formě tabulek dodávek a užití jsou východiskem pro sestavení
analytičtějších informací ve formě symetrických input-output tabulek. Informace v členění odvětví
podle produktů v tabulkách dodávek a užití je možné převést do symetrických tabulek tak, že se
doplní dodatečné informace o struktuře vstupů nebo se použije předpoklad totožných struktur vstupů
nebo podílů na trhu u produktů nebo odvětví.
9.13 Tabulky dodávek a užití a soustava input-output tabulek mají tři různé funkce:
Popis
9.14 Tabulky dodávek a užití systematicky popisují tvorbu důchodů, dodávky produktů a užití podle
odvětví. Vývoj vstupů a výstupů výrobních procesů jednotlivých odvětví je ukázán v souvislostech
národního hospodářství, tj. ve vztahu k výrobním procesům ostatních domácích odvětví a
nerezidentů a k výdajům na konečnou spotřebu.
Podstatným úkolem tabulek dodávek a užití je zachycovat změny ve struktuře hospodářství, tj.
změny důležitosti různých odvětví, změny užívaných vstupů a vyráběné produkce (výstupů) a změny
skladby výdajů na konečnou spotřebu, tvorby hrubého kapitálu, dovozu a vývozu. Tyto změny
mohou odrážet jevy, jako jsou globalizace, outsourcing, inovace a změny nákladů práce, daní, cen
ropy či směnných kurzů.
Tabulky dodávek a užití v cenách předchozího roku se používají k sestavování statistik růstu objemu
HDP a pro popis změn hospodářské struktury v nominálním nebo objemovém vyjádření. Představují
také rámec, ve kterém lze ukazovat národní cenové změny a změny nákladů práce.
Statistický nástroj
9.15 Použitím informací o výrobě, výdajích a důchodech při sestavování tabulek dodávek a užití a
sladěním rozporných odhadů vznikne spolehlivý a vybilancovaný soubor národních účtů, včetně
odhadů klíčových souhrnných ukazatelů, jako je HDP v běžných cenách a v cenách předchozího
roku.
9.16 Při měření HDP v tržních cenách lze použít tři základní přístupy: výrobní metodu, výdajovou metodu
a důchodovou metodu. Při sestavování tabulek dodávek a užití se používají tyto tři různé metody:
(a) Podle výrobní metody se HDP v tržních cenách rovná produkci v základních cenách minus
mezispotřeba v kupních cenách plus daně z produktů (minus dotace na produkty).
(b) Podle výdajové metody je HDP v tržních cenách roven součtu kategorií konečného užití
minus dovoz: výdaje na konečnou spotřebu + tvorba hrubého kapitálu + vývoz – dovoz.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
344 2015
(c) Podle důchodové metody se HDP v tržních cenách rovná součtu náhrad zaměstnancům,
spotřeby fixního kapitálu, ostatních daní z výroby snížených o dotace na výrobu a čistého
provozního přebytku / smíšeného důchodu plus daně z produktů minus dotace na produkty.
Při vybilancování tabulek dodávek a užití je odvozen jediný odhad HDP v tržních cenách.
9.17 Tabulky dodávek a užití jsou zvláště užitečné pro odhadování HDP v tržních cenách výrobní
metodou a výdajovou metodou. Důležitými zdroji údajů pro tyto účely jsou podniková šetření a
administrativní údaje, jako jsou záznamy o DPH a spotřebních daních. Tabulky dodávek a užití se
používají ke spojení informací získaných výrobní a výdajovou metodou tak, že se dodávky a užití
vypočítají a vybilancují na úrovni produktů. V rámci této metody se vypočítají dodávky určitého
produktu, které se následně přiřadí různým užitím, jako jsou výdaje na konečnou spotřebu
domácností, mezispotřeba a vývoz. Důchodová metoda neumožňuje takto účinné bilancování,
protože provozní přebytek a smíšený důchod se obvykle odhadují jako zůstatek (residual) na
základě informací získaných druhými dvěma metodami. Důchodová metoda nicméně zlepšuje
bilancování tabulek dodávek a užití, pokud lze odhadnout strukturu příjmových složek jednotlivých
činitelů. Soulad mezi tabulkami dodávek a užití a sektorovými účty lze zkontrolovat pomocí
kombinovaných tabulek, jejichž příkladem je tabulka 9.3. Toto srovnání může pomoci s
odhadováním HDP v tržních cenách, a to na základě srovnání informací z výsledovek společností s
odpovídajícími odhady za odvětví.
9.18 Tabulky dodávek a užití slouží pro řadu různých statistických účelů:
(a) zjišťování mezer a rozporů ve zdrojích údajů;
(b) provádění odhadů podle reziduálních položek, například odhadování konečné spotřeby
určitých produktů jako reziduálu po přiřazení ostatních užití těchto produktů;
(c) provádění odhadů pomocí extrapolace údajů ze základního období na pozdější období, o
nichž jsou k dispozici méně spolehlivé informace. Například roční údaje mohou být
odhadnuty na základě podrobných údajů o dodávkách a užití za sledovaný rok a pozdější
čtvrtletní údaje mohou být odhadnuty pomocí extrapolace údajů za sledované období;
(d) kontrola a zlepšování konzistentnosti, věrohodnosti a úplnosti údajů v tabulkách dodávek a
užití a odvozených údajů, například údajů na účtech výroby. Za tímto účelem není bilanční
proces omezen na tabulky dodávek a užití v běžných cenách:
1) pomocí tabulek, jako je tabulka 9.3, které zobrazují vazby na sektorové účty, je
možné provést přímé srovnání mezi odhady výroby, výdajů a důchodů ze soustavy
tabulek dodávek a užití a odhady z nezávislých zdrojů, které se používají v
sektorových účtech. Sladění provedené v této fázi zaručuje, že po bilančním
procesu v rámci dodávek a užití je dosaženo souladu mezi tabulkami dodávek a užití
a sektorovými účty;
2) odvozování symetrických input-output tabulek z tabulek dodávek a užití může vést
ke zpětné vazbě, která odhalí rozpory a nedostatky v tabulkách dodávek a užití;
3) sestaví-li se tabulky dodávek a užití v běžných cenách a v objemovém vyjádření za
dva nebo více roků, mohou být odhady změn objemů, hodnot a cen bilancovány
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 345
současně: to představuje podstatné zvýšení účinnosti soustavy tabulek dodávek a
užití ve srovnání se sestavováním a bilancováním tabulek dodávek a užití izolovaně
za jediný rok a pouze v běžných cenách;
(e) vážení a výpočet indexů a měr cen a objemu, např. u HDP deflováním konečných užití podle
produktů nebo rovněž u HDP použitím metody dvojí deflace podle odvětví. Deflace se
provádí na nejnižší možné úrovni agregace transakcí slučitelné se spolehlivými odhady
cenových pohybů, a to z těchto důvodů:
1) cenové a objemové ukazatele budou na nízké úrovni agregace obecně
reprezentativnější;
2) na nižší úrovni agregace je možné lépe měřit kvalitativní změny, např. je možné
zohlednit změny skladby dodávek nebo užití určité skupiny produktů;
3) dostupné cenové indexy z cenové statistiky jsou často indexy Laspeyresova typu.
Námitka proti jejich použití namísto teoreticky vhodnějších indexů Paascheho typu je
méně závažná, jsou-li použity na nízké úrovni agregace.
Bilancování dodávek a užití nějakého produktu je snazší, jestliže je počet rozlišovaných produktů
vyšší a na této úrovni podrobnosti jsou k dispozici zdrojové údaje. Kvalita vybilancovaných výsledků
tak bude vyšší; to platí zvláště v případě, že existují mezery v údajích.
Nástroj pro analýzu
9.19 Významná analytická síla input-output tabulek spočívá v tom, že umožňují měřit nejen účinky
prvního řádu, ale také účinky druhého řádu a méně přímé účinky – například když dojde ke změnám
cen energie nebo nákladů práce. Podstatné zvýšení cen energie například ovlivní nejen odvětví,
která jsou náročná na spotřebu energie, ale také odvětví, která používají produkci těchto energeticky
náročných odvětví. Takové nepřímé účinky mohou být velice důležité, protože jsou v některých
případech významnější než přímé účinky.
Tabulky dodávek a užití podrobněji
Klasifikace
9.20 V tabulkách dodávek a užití a input-output tabulkách se pro odvětví používá klasifikace NACE a pro
produkty klasifikace CPA; tyto klasifikace jsou vzájemně plně v souladu: na každé úrovni agregace
obsahuje CPA hlavní produkty odvětví v členění podle NACE.
9.21 V tabulkách dodávek a užití je klasifikace produktů alespoň tak podrobná jako klasifikace odvětví, tj.
třímístný kód CPA a dvoumístný kód NACE.
9.22 Klasifikace odvětví a produktů může vycházet ze tří různých typů kritérií: nabídkových kritérií,
poptávkových kritérií a velikosti. Pro účely analýzy produktivity se produkty a jejich výrobci v zásadě
klasifikují podle typu výrobního procesu. V případě analýzy poptávky se produkty klasifikují podle
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
346 2015
podobnosti účelu, například luxusní zboží se zařadí do jedné skupiny, nebo podle podobnosti vztahů
v rámci uvádění na trh, například podle typu prodejního místa. Pro potřeby input-output analýzy se
používá stejná klasifikace produktů nebo odvětví jak u nabídky, tak u poptávky. Klasifikace je
stanovena tak, aby velikost žádné třídy nepředstavovala příliš malou ani příliš velkou část národního
hospodářství. V případě mezinárodních klasifikací to znamená, že kvantitativní význam většiny tříd je
podstatný v mnoha zemích.
9.23 Klasifikace odvětví a produktů v národních účtech nezbytně vychází z kombinace těchto kritérií a
také z historického vývoje. Klasifikace je provedena především z hlediska výrobců, a je tedy méně
vhodná pro analýzu nabídky a poptávky. Ti, kdo sestavují a používají údaje národních účtů týkající
se odvětví a produktů, by měli mít dobrou představu o tom, co každá skupina zahrnuje a nezahrnuje
a co z toho vyplývá. Odvětví činnosti v oblasti nemovitostí například zahrnuje služby obydlí
poskytované jimi jejich vlastníkům a odvětví pojištění nezahrnuje fondy sociálního zabezpečení.
9.24 Místní činnostní jednotka v rámci jednoho odvětví mohou mít různé výrobní procesy. Tato skutečnost
může odrážet podstatné rozdíly ve vertikální integraci, kdy jsou pomocné činnosti jako úklid,
doprava, administrativa a služby závodních jídelen zajišťovány smluvními dodavateli, stroje jsou
pronajímány a pracovní síla zajišťována smluvně od agentur práce, a také v uvádění produktů na
trh. Dále může odrážet rozdíly mezi legálními a nelegálními výrobci nebo mezi výrobci v různých
regionech.
9.25 Vzhledem k měnícímu se ekonomickému významu různých odvětví a produktů, změnám výrobních
procesů a nástupu nových produktů se klasifikace odvětví a produktů pravidelně aktualizují. Je
ovšem třeba nalézt rovnováhu mezi potřebou držet krok se změnami v hospodářství a potřebou
zajistit srovnatelnost údajů za různá období, a to také s ohledem na náklady pro zpracovatele a
uživatele údajů, které jsou s takto velkými změnami spojeny.
9.26 Klasifikace produktů v tabulkách dodávek a užití je obvykle podrobnější než klasifikace odvětví. To
má čtyři hlavní důvody:
(a) dostupné údaje o produktech jsou často mnohem podrobnější než údaje o odvětvích;
(b) charakteristické produkce jednoho odvětví se mohou týkat podstatně různé daňové režimy a
ceny, například v případě cenové diskriminace. Při sestavování statistik a provádění analýz
je pak užitečné rozlišovat mezi různými produkty;
(c) aby bylo možné provádět kvalitní deflaci a odhady měr v objemovém vyjádření, jsou skupiny
produktů homogenní a přesně navázané na dostupné cenové deflátory;
(d) aby byla zajištěna transparentnost procesu sestavování statistik, je třeba rozlišovat
samostatné produkty, díky nimž jsou patrné významné specifické konvence uplatňované v
národních účtech, například ty, které se týkají služeb obydlí poskytovaných jimi jejich
vlastníkům, pojištění a tržní a netržní produkce jednotek vládních institucí.
9.27 Rozlišení mezi tržní produkcí, produkcí pro vlastní konečné užití a netržní produkcí se má používat
pouze pro celkovou produkci podle odvětví; toto rozlišení není nutné provádět pro každou skupinu
produktů.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 347
9.28 Rozlišení mezi tržními výrobci, výrobci pro vlastní konečné užití a netržními výrobci se používá pro
odvětví, ve kterých jsou tyto různé typy výrobců zastoupeny. V důsledku toho obecně platí, že se
toto rozlišení uplatní pro podrobnější klasifikaci pouze velmi omezeného počtu odvětví, jako jsou
zdravotní péče a vzdělávání.
9.29 Pro účely analýzy hospodářství členských států z evropské perspektivy nebo pro odvození tabulek
dodávek a užití za celou EU se dovoz a vývoz dále dělí na:
(a) toky uvnitř EU, s rozlišením mezi toky v rámci evropské měnové unie a toky s jinými
členskými státy;
(b) dovoz z třetích zemí a vývoz do těchto zemí.
Zásady oceňování
9.30 V tabulce dodávek jsou toky výrobků a služeb oceněny v základních cenách. V tabulce užití jsou
toky výrobků a služeb oceněny v kupních cenách. Aby bylo ocenění v tabulkách dodávek a užití
konzistentní, je třeba provést převod dodávek v základních cenách na dodávky v kupních cenách
způsobem uvedeným v tabulce 9.5. Jelikož pro produkty platí, že se dodávky rovnají užitím, platí
následně dvě rovnosti:
(a) dodávky v kupních cenách se rovnají užitím v kupních cenách;
(b) dodávky v základních cenách se rovnají užitím v základních cenách.
9.31 Hrubá přidaná hodnota se zachycuje v základních cenách. Rovná se produkci oceněné v základních
cenách minus mezispotřeba oceněná v kupních cenách.
9.32 Pojetí hrubé přidané hodnoty v nákladech na výrobní činitele se v ESA nepoužívá. Tuto hodnotu lze
nicméně získat odečtením ostatních daní z výroby (minus dotace na výrobu) od přidané hodnoty v
základních cenách.
9.33 Převod dodávek ze základních cen na kupní ceny zahrnuje:
(a) přeřazení obchodních rozpětí;
(b) přeřazení dopravních přirážek;
(c) připočtení daní z produktů (kromě odpočitatelné DPH);
(d) odečtení dotací na produkty.
Obdobný postup se použije pro převod užití z kupních cen na základní ceny; v tomto případě se
však daně z produktů odečtou a dotace na produkty přičtou. Podrobněji je tato transformace
ukázána v tabulkách 9.8 a 9.9. Tyto tabulky slouží také pro analytické účely, jako jsou analýza cen a
analýza důsledků změn sazeb daní z produktů.
9.34 Výsledkem bilančního procesu jsou tedy tyto tabulky:
(a) tabulky dodávek a užití 9.5 a 9.6, které zobrazují konečné výsledky bilancování součtů
dodávek a užití podle produktů v kupních cenách;
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
348 2015
(b) tabulky týkající se obchodních rozpětí a dopravních přirážek (tabulka 9.7) a daní z produktů
(minus dotace na produkty) (tabulka 9.8).
Tabulka 9.5 - Tabulka dodávek v základních cenách a převod na kupní ceny
Dodávky
Odvětví
(NACE)
Nerezidenti
Dodávky
celkem
v základních
cenách
Obchodní
rozpětí
a dopravní
přirážky
Daně
z produktů
minus dotace
na produkty
Dodávky
celkem
v kupních
cenách
Produkty (CPA)
1
2
3
4
Produkce podle
produktů
a odvětví
Dovoz
podle produktů
(CIF)
Dodávky
celkem
podle produktů
Celkem
Produkce celkem
podle odvětví
0
Tržní produkce 0
Produkce pro vlastní
užití
0 0
Netržní produkce 0
Tabulka 9.6 - Tabulka užití v kupních cenách
Užití
Odvětví
(NACE)
Konečná spotřeba
Tvorba hrubého
kapitálu
Nerezidenti Celkem
Produkty (CPA)
1
2
3
4
...
Mezispotřeba
produktů podle
odvětví
Výdaje na konečnou
spotřebu podle
produktů v členění na:
(a) domácnosti
(b) NISD
(c) vládní instituce
Tvorba hrubého
kapitálu podle
produktů
v členění na:
(a) tvorba hrubého
fixního kapitálu
(b) změny cenností
(c) změny zásob
Vývoz podle
produktů
(FOB)
Užití celkem
podle
produktů
Celkem
Mezispotřeba
celkem podle
odvětví
Konečná spotřeba
celkem
Tvorba hrubého
kapitálu celkem
Vývoz
celkem
Užití
produktů
celkem
Náhrady zaměstnancům
Složky hrubé
přidané hodnoty
podle odvětví
Ostatní daně z výroby minus
dotace na výrobu
Spotřeba fixního kapitálu
Čistý provozní přebytek
Smíšený důchod
Celkem
Produkce celkem
podle odvětví
Doplňkové informace
Tvorba hrubého fixního
kapitálu
Stav fixního kapitálu
Zaměstnanost
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 349
Obchodní rozpětí a dopravní přirážky
Tabulka 9.7 - Obchodní rozpětí a dopravní přirážky – dodávky
Obchodní rozpětí a dopravní přirážky u dodávek produktů
Velkoobchod Maloobchod Doprava Obchodní rozpětí a dopravní přirážky
Produkty (CPA)
1
2
3
4
...
Obchodní rozpětí a dopravní přirážky podle
produktů
Celkem
Velkoobchod
celkem
Maloobchod
celkem
Doprava
celkem
Obchodní rozpětí a dopravní přirážky podle
produktů celkem
Tabulka 9.7 - Obchodní rozpětí a dopravní přirážky – užití (pokračování)
Obchodní rozpětí a dopravní přirážky u užití produktů
Odvětví (NACE)
1,2,3,4 …
Konečná spotřeba Tvorba hrubého kapitálu Vývoz
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
Produkty
(CPA)
1
2
3
4
...
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
u mezispotřeby podle
produktů a odvětví
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
u výdajů
na konečnou spotřebu
podle produktů
v členění na:
(a) domácnosti
(b) NISD
(c) vládní instituce
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
u tvorby hrubého
kapitálu podle produktů
v členění na:
(a) tvorba hrubého
fixního kapitálu
(b) změny cenností
(c) změny zásob
Obchodní rozpětí
a dopravní
přirážky u vývozu
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
u celkového užití
podle produktů
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
u mezispotřeby podle
odvětví celkem
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
u konečné spotřeby
celkem
Obchodní rozpětí
a dopravní přirážky
u tvorby hrubého
kapitálu celkem
Obchodní rozpětí
a dopravní
přirážky u vývozu
celkem
Celkové rozpětí
a přirážky u užití
podle produktů
9.35 Součástí převodu tabulek dodávek ze základních cen na kupní ceny a převodu tabulek užití z
kupních cen na základní ceny je změna zařazení obchodních rozpětí. Ocenění v základních cenách
znamená, že jsou obchodní rozpětí zaznamenána jako součást obchodu s produkty, kdežto ocenění
v kupních cenách znamená, že jsou obchodní rozpětí přiřazena produktům, kterých se týkají. U
dopravních přirážek je situace stejná.
9.36 Součet obchodních rozpětí podle produktů se rovná součtu obchodních rozpětí v odvětvích obchodu
plus obchodní rozpětí v ostatních odvětvích. Stejná rovnost platí pro dopravní přirážky.
9.37 Dopravní přirážky zahrnují dopravní náklady, které platí zvlášť kupující a které jsou zahrnuty do užití
produktů v kupních cenách, ale nikoli do základních cen produkce výrobců ani do obchodních
rozpětí velkoobchodníků a maloobchodníků. Tyto dopravní přirážky zahrnují zejména:
(a) dopravu výrobků od místa výroby do místa, kde kupující přebírá dodávku, pokud výrobce za
dopravu platí třetí straně a daná částka je kupujícímu fakturována samostatně;
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
350 2015
(b) dopravu výrobků organizovanou výrobcem nebo velkoobchodníkem či maloobchodníkem
takovým způsobem, že kupující musí zvlášť zaplatit dopravní náklady, i když dopravu
provádí sám výrobce nebo velkoobchodník či maloobchodník.
9.38 Jako dopravní přirážky se nezaznamenávají žádné jiné náklady na dopravu výrobků, např.:
(a) jestliže výrobce výrobky dopraví sám, budou příslušné dopravní náklady zahrnuty do
základních cen jeho produkce; tato doprava představuje pomocnou činnost a jednotlivé
náklady na dopravu nebudou rozlišitelné jako dopravní náklady;
(b) jestliže výrobce zorganizuje dopravu výrobků, aniž je vystavena samostatná faktura za
dopravní služby, budou příslušné dopravní náklady zahrnuty do základních cen jeho
produkce; tyto dopravní náklady budou rozlišitelné a budou zachyceny jako součást
mezispotřeby výrobce;
(c) jestliže velkoobchodníci nebo maloobchodníci zajistí dopravu výrobků z místa, kde přebírají
jejich dodávku, na místo, kde jejich dodávku přebírá jiný kupující, jsou příslušné náklady
zahrnuty do obchodního rozpětí, pokud doprava není kupujícímu účtována samostatně.
Stejně jako u výrobců představují tyto náklady pomocnou činnost velkoobchodníků a
maloobchodníků nebo nákup služby v rámci mezispotřeby, a stávají se tedy součástí
obchodních rozpětí, a nikoli dopravních přirážek;
(d) jestliže domácnost koupí výrobky pro účely konečné spotřeby a zajistí si jejich dopravu třetí
stranou, příslušné dopravní náklady se zachytí jako výdaje na konečnou spotřebu
vynaložené za dopravní služby a nezahrnou se ani do obchodních rozpětí ani do dopravních
přirážek.
9.39 Tabulka 9.7 podává poněkud zjednodušený obraz matice obchodních rozpětí a dopravních přirážek,
a to z těchto důvodů:
(a) při převodu užití je nutné rozlišovat mezi velkoobchodem a maloobchodem za účelem
zohlednění rozdílů mezi jejich cenami. Při sestavování tabulek je třeba mít na paměti, že
velkoobchodníci neprodávají jen hospodářským odvětvím, ale také přímo domácnostem,
například nábytek, a že maloobchodníci neprodávají jen domácnostem, ale též
hospodářským odvětvím, například kavárnám a restauracím;
(b) při výpočtu a analýze obchodních rozpětí u produktů, které jsou předmětem výdajů na
konečnou spotřebu domácností, je možné u každé skupiny produktů rozlišovat také
nejdůležitější distribuční kanály za účelem zohlednění rozdílů mezi jejich cenami; rozlišení
mezi velkoobchodem a maloobchodem není dostatečně podrobné. Domácnosti mohou
výrobky a služby například nakoupit v supermarketu, obchodě s potravinami, květinářství,
obchodním domě nebo v zahraničí, případně je mohou získat jako naturální důchod. U
některých produktů je důležitý druhotný prodej, jako je tomu v případě prodeje cigaret v
kavárnách, restauracích a u čerpacích stanic. Tržby maloobchodníků se upraví tak, aby se
získala hodnota prodeje domácnostem, tj. je třeba odečíst například hodnotu prodeje
podnikům, vládním institucím a turistům. Rozlišovat tímto způsobem je samozřejmě možné
pouze v případě, že dostupné zdroje údajů obsahují dostatečné informace pro odhady
významu jednotlivých distribučních kanálů. Dokonce i u jediného obchodníka nebo dopravce
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 351
mají různé produkty obvykle různá rozpětí a přirážky. Údaje o rozpětích a přirážkách podle
typu produktu jsou nejvhodnější a používají se, kdykoli jsou k dispozici;
(c) při výpočtu dopravních přirážek je užitečné rozlišovat typy dopravy, například železniční,
leteckou, námořní, vnitrozemskou lodní a silniční dopravu.
Daně z výroby a z dovozu minus dotace na výrobu a na dovoz
9.40 Daně z výroby a z dovozu se skládají z těchto položek:
(a) daně z produktů (D.21):
1) daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) (D.211);
2) daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH (D.212):
3) daně z produktů kromě DPH a dovozních daní (D.214);
(b) ostatní daně z výroby (D.29).
Obdobné kategorie se rozlišují také u dotací.
9.41 Dodávky v základních cenách zahrnují ostatní daně z výroby minus dotace na výrobu. Za účelem
převodu ze základních cen na kupní ceny se jednotlivé daně z produktů připočtou a dotace na
produkty se odečtou.
Tabulka 9.8 - Daně z produktů minus dotace na produkty
Da ně minus dotace u dodávky
Daně minus dotace u dodávek produktů Daně z produktů minus
dotace na produkty
celkemDPH
Daně
z dovozu
Ostatní daně
z produktů
Dotace
na dovoz
Ostatní dotace
na produkty
Produkty
(CPA)
1
2
3
4
...
Daně minus dotace
u celkových dodávek
podle produktů
a podle užití
Celkem
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
352 2015
Tabulka 9.8 - Daně z produktů minus dotace na produkty (pokračování)
Daně minus dotace u užití
Daně z produktů minus dotace na produkty celkem
Daně minus dotace u užití produktů
Odvětví (NACE)
Produkty (CPA)
1
2
3
4
...
Daně z produktů minus dotace na produkty pro
konečné užití
Konečná spotřeba
(a) domácnosti
(b) NISD
(c) vládní instituce
Daně minus dotace u mezispotřeby produktů
podle odvětví
Tvorba hrubého kapitálu:
(d) tvorba hrubého fixního kapitálu
(e) změna cenností
(f) změna zásob
Vývoz
9.42 Tabulka 9.8, týkající se daní z produktů minus dotace na produkty, je zjednodušená tímto
způsobem:
(a) v případě užití produktů nejsou rozlišeny různé typy daní z produktů a dotace nejsou
uvedeny samostatně; u dodávek produktů jsou rozlišeny pouze tři typy daní z produktů a dva
typy dotací. Obecně je užitečné uvádět každý významný typ daní z produktů nebo dotací na
produkty zvlášť a součty následně přiřadit jednotlivým skupinám produktů;
(b) na různé distribuční kanály se mohou vztahovat různé daňové sazby a dotace; pokud jsou
k dispozici dostatečné a relevantní informace, mělo by se proto rozlišovat také mezi
distribučními kanály.
9.43 Daněmi z produktů a dotacemi na produkty jsou splatné částky, avšak jen když jsou doloženy
daňovými výměry, přiznáními apod., nebo částky skutečně zaplacené. Při sestavování tabulek
dodávek a užití se daně z produktů a dotace na produkty obvykle odhadují pro jednotlivé produkty
tak, že se pro různé poptávkové toky použije oficiální sazba daně nebo dotace. Poté by se měly
posoudit rozdíly oproti daňovým výměrům nebo skutečně zaplaceným částkám.
(a) Z některých rozdílů vyplývá, že původní odhad daní z produktů v tabulkách dodávek a užití
neodpovídá definicím ESA:
1) v případě osvobození od daně se proto původní odhad daní z produktů sníží;
2) v případě nezjištěných hospodářských činností nebo daňových úniků u daní
z produktů, tj. například když je platba daní povinná, ale neexistuje daňový výměr, se
odhad daní z produktů rovněž sníží.
(b) V některých případech mohou rozdíly ukazovat, že je původní odhad daní z produktů
a dotací na produkty chybný, například proto, že je u některého produktu podhodnocena
produkce. Pak je možné odhady toků výrobků a služeb upravit.
9.44 DPH může být odpočitatelná nebo neodpočitatelná nebo se neuplatňuje:
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 353
(a) odpočitatelná DPH se vztahuje na většinu mezispotřeby, většinu tvorby hrubého fixního
kapitálu a část změn zásob;
(b) neodpočitatelná DPH se často vztahuje na výdaje na konečnou spotřebu domácností, část
tvorby hrubého fixního kapitálu, například nová obydlí obývaná jejich vlastníky, část změn
zásob a část mezispotřeby, například mezispotřebu jednotek vládních institucí a finančních
institucí;
(c) DPH se obvykle neuplatňuje v těchto případech:
1) vývoz do zemí mimo EU;
2) prodej veškerých výrobků nebo služeb s nulovou sazbou DPH bez ohledu na jejich
užití; nulová sazba DPH ovšem znamená, že může být požadováno vrácení
zaplacené DPH z nákupů; mezispotřeba a tvorba hrubého kapitálu příslušných
výrobců se tudíž opraví o částku vrácené DPH;
3) všichni výrobci, kteří se nejsou povinni registrovat jako plátci DPH, například malé
podniky a náboženské organizace; v tomto případě je právo žádat vrácení DPH
z nákupů obvykle omezené.
9.45 DPH se zachycuje v čistých hodnotách: všechny dodávky se oceňují v základních cenách, tj. bez
fakturované DPH; mezispotřeba a konečné užití se zaznamenávají v kupních cenách, tj. bez
odpočitatelné DPH.
Další základní pojetí
9.46 Aby ocenění dovozu bylo v tabulkách dodávek a užití uvedeno do souladu s oceněním na účtech
institucionálních sektorů, používají se v tabulkách dodávek a užití dvě opravné položky.
V tabulce dodávek je dovoz výrobků oceněn v cenách CIF, aby bylo jeho ocenění srovnatelné
s tuzemskou výrobou ve stejné skupině produktů. Cena CIF zahrnuje dopravní a pojišťovací služby
poskytnuté rezidenty, například dopravu ve vlastní režii nebo dopravu provedenou
specializovanými rezidentskými dopravci. Kvůli konzistentnímu ocenění dovozu a vývozu by měl
tuto hodnotu zahrnovat vývoz služeb.
Na účtech institucionálních sektorů je dovoz výrobků oceněn v cenách FOB, tj. ve shodě
s oceněním vývozu výrobků. Hodnota dopravních a pojišťovacích služeb poskytnutých rezidenty,
která je součástí vývozu služeb, však bude v případě ocenění v cenách FOB menší, protože
zahrnuje pouze služby, které byly poskytnuty ve vyvážející zemi. Výsledkem použití rozdílných
zásad oceňování je tedy to, že čistý celkový dovoz zůstává stejný, ale jak celkový dovoz, tak
celkový vývoz jsou v případě ocenění v cenách CIF větší.
Tyto dvě zásady oceňování lze v tabulkách dodávek a užití sladit zavedením opravné položky pro
dovoz i pro vývoz. Tyto opravné položky by se měly rovnat hodnotě dopravních a pojišťovacích
služeb poskytnutých rezidenty, která je zahrnuta do ceny CIF, ale nikoli do ceny FOB, tj. která
odpovídá dopravě a pojištění od hranic vyvážející země na hranice dovážející země. Po zahrnutí
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
354 2015
do tabulek dodávek a užití tyto opravné položky nevyžadují zvláštní zacházení v input-output
výpočtech.
9.47 Převod použitých výrobků se v tabulce užití zachycuje jako záporný výdaj u prodávajícího a jako
kladný výdaj u kupujícího. V příslušné skupině produktů se převod použitých výrobků projeví jako
změna klasifikace užití. Pouze transakční náklady nejsou považovány za změnu klasifikace:
zaznamenají se jako užití služeb, například obchodních nebo odborných služeb. Pro účely popisu
a analýzy může být u některých skupin produktů užitečné zvlášť zachycovat relativní velikost
převodů použitých výrobků, například význam ojetých automobilů na trhu s novými i ojetými
automobily nebo význam recyklovaného papíru v dodávkách výrobků z papíru.
9.48 V zájmu správného porozumění tabulkám dodávek a užití je užitečné připomenout některé účetní
konvence uplatňované v ESA:
(a) Odvětví se skládá ze skupiny činnostních jednotek, které se zabývají stejným nebo
podobným druhem činnosti. Důležitou vlastností tabulek dodávek a užití je, že jsou v nich
odděleně zachyceny vedlejší činnosti. Z toho vyplývá, že činnostní jednotky nemusí být
z hlediska svých výrobních činností homogenní. Pojetí činnostní jednotky je podrobněji
vysvětleno v kapitole 2. Zcela homogenní výrobní jednotky se používají v symetrické inputoutput
tabulce v členění produkt na produkt.
(b) Pokud je závod vykonávající pouze pomocné činnosti statisticky zachytitelný v tom smyslu,
že jsou snadno dostupné samostatné účty za výrobu, kterou provádí, nebo pokud se
zeměpisně nachází na jiném místě než závody, které obsluhuje, pak se v národních
i regionálních účtech zachytí jako samostatná jednotka a zařadí se do odvětví
odpovídajícího jeho hlavní činnosti. Pokud nejsou k dispozici vhodné základní údaje, lze
produkci pomocné činnosti odhadnout sečtením nákladů.
Jestliže není splněna ani jedna z uvedených dvou podmínek, pojímají se všechny vstupy
spotřebované pomocnou činností, například materiál, práce a spotřeba fixního kapitálu, jako
vstupy do hlavní nebo vedlejší činnosti, které pomocná činnost slouží.
(c) Výrobky nebo služby vyrobené a spotřebované v témže účetním období a ve stejné místní
činnostní jednotce se samostatně neidentifikují. Nezaznamenávají se proto jako součást
produkce ani mezispotřeby této místní činnostní jednotky.
(d) Menší zušlechtění, údržba, servis nebo oprava prováděné pro jiné místní činnostní jednotky
se zaznamenávají v čistých hodnotách, tj. s vyloučením hodnoty dotčených výrobků.
(e) K dovozu a vývozu dochází, když proběhne změna vlastnictví mezi rezidenty a nerezidenty.
Fyzický pohyb zboží přes národní hranice sám o sobě neznamená dovoz nebo vývoz tohoto
zboží. Zboží odeslané do zahraničí pro zušlechtění se nezachycuje jako vývoz a dovoz.
Naproti tomu nákup zboží od nerezidentů a jeho další prodej nerezidentům, aniž zboží
vstoupí do hospodářství obchodníka, se zaznamená jako vývoz a dovoz na účtech výrobce
a konečného kupujícího a čistý vývoz zboží v rámci takovýchto operací (typu merchanting)
se zachytí na účtech hospodářství obchodníka.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 355
(f) Předměty dlouhodobé spotřeby mohou být pronajaty nebo mohou být předmětem
operativního leasingu. V takových případech se zachycují jako tvorba fixního kapitálu a stav
fixního kapitálu v odvětví jejich vlastníka; v odvětví uživatele se jako mezispotřeba
zaznamená částka zaplaceného nájemného.
(g) Osoby pracující prostřednictvím agentur práce se zachycují jako osoby zaměstnané
v odvětví, do kterého jsou zařazeny tyto agentury, nikoli v odvětvích, v nichž skutečně
pracují. V důsledku toho jsou v posledně uvedených odvětvích poplatky placené agentuře za
poskytnutí pracovní síly zaznamenávány jako mezispotřeba, a nikoli jako náhrady
zaměstnancům. Smluvní poskytování pracovní síly se považuje za poskytování služeb.
(h) Zaměstnání, zaměstnanost a náhrady zaměstnancům jsou široké pojmy:
1) zaměstnání poskytnuté ze sociálních důvodů se rovněž chápe jako zaměstnání; to se
týká například pracovního zařazení zdravotně postižených, projektů zaměstnávání
dlouhodobě nezaměstnaných a programů zaměstnanosti pro mladé uchazeče
o zaměstnání. V důsledku toho jsou dotyční lidé zaměstnanci a příjemci náhrad
zaměstnancům, nikoli sociálních transferů, přestože jejich produktivita může být nižší
než u ostatních zaměstnanců;
2) do zaměstnanosti se zahrnují i případy, kdy se od dotyčných osob vůbec neočekává,
že budou pracovat, např. případ osob, které byly propuštěny, ale dostávají po určitou
dobu platby od bývalého zaměstnavatele. Touto konvencí však není zkreslena
zaměstnanost vyjádřená počtem odpracovaných hodin, protože zde ve skutečnosti
nejsou odpracovány žádné hodiny.
Doplňkové informace
9.49 Tabulka užití (tabulka 9.6) obsahuje tyto doplňkové informace v členění podle odvětví: tvorba
hrubého fixního kapitálu, stav fixních aktiv a zaměstnanost. Cennou dodatečnou informací je
rozdělení na zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné. Informace o tvorbě hrubého
fixního kapitálu a stavu fixních aktiv podle odvětví jsou zapotřebí pro výpočet spotřeby fixního
kapitálu podle odvětví a pro zachycení neodpočitatelné DPH u tvorby hrubého fixního kapitálu.
Zachycení zaměstnanosti podle odvětví je důležité pro sestavování statistik:
- údaje o zaměstnanosti se často používají pro účely přepočtu na základní soubor u hodnot
produkce, náhrad zaměstnancům, mezispotřeby a smíšeného důchodu;
- klíčové ukazatele, jako jsou produkce, náhrady zaměstnancům a smíšený důchod na jednotku
pracovní síly, vyjádřenou například v odpracovaných hodinách, je možné srovnávat v čase
a podle odvětví za účelem ověřování věrohodnosti odhadů;
- pomáhá také zajišťovat soulad mezi hodnotami podle odvětví a údaji o zaměstnanosti podle
odvětví. Bez explicitní vazby na údaje o zaměstnanosti mohou být například výsledkem
bilančního procesu změny hodnot podle odvětví bez odpovídajících změn údajů o zaměstnanosti.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
356 2015
Zařazení informací o zaměstnanosti podle odvětví je také užitečné pro analýzu zaměstnanosti
a produktivity.
Zdroje údajů a bilancování
9.50 Pro sestavování statistik produkce podle odvětví a podle produktů jsou obvykle hlavními zdroji
údajů ekonomická šetření podniků, šetření výroby a výroční zprávy nebo podnikové účetnictví
významných společností. Tato šetření jsou obvykle vyčerpávající u velkých společností, kdežto
u malých společností se provádí výběrové šetření. Pro některé specifické činnosti mohou mít
význam jiné zdroje údajů, například účty místních a ústředních vládních institucí nebo fondů
sociálního zabezpečení pro kontrolní orgány.
9.51 Tyto údaje se použijí k vypracování prvního neúplného souboru tabulek dodávek a užití. Ty se pak
v jednotlivých krocích bilancují. Manuální bilancování na nízké úrovni agregace umožňuje provést
důležité kontroly chyb ve zdrojích údajů a systémových chyb a současně dovoluje provést opravy
základních údajů zohledňující metodické rozdíly a chybějící jednotky. Proběhne-li sladění na vyšší
úrovni agregace, pomocí automatického bilančního procesu nebo velmi přísně sekvenčního
bilančního procesu, většina těchto kontrol chybí, protože chyby se vzájemně vyruší a jejich příčiny
nelze vysledovat.
Nástroj pro analýzu a rozšíření
9.52 Pro analytické účely lze použít tři typy tabulek:
- tabulky dodávek a užití;
- symetrickou input-output tabulku typu odvětví na odvětví;
- symetrickou input-output tabulku typu produkt na produkt.
Symetrické input-output tabulky lze odvodit z tabulek dodávek a užití v běžných cenách a také
v cenách předchozího roku.
9.53 Tabulka užití (tabulka 9.6) neobsahuje informace o tom, v jakém rozsahu byly užité výrobky
a služby vyrobeny v tuzemsku a v jakém byly dovezeny. Tyto informace jsou nezbytné pro analýzy,
ve kterých má význam vazba mezi dodávkami a užitím výrobků a služeb v rámci národního
hospodářství. Příkladem je analýza vlivu změn vývozu nebo změn výdajů na konečnou spotřebu na
dovoz, tuzemskou výrobu a související proměnné, jako je zaměstnanost. Pro soustavu input-output
tabulek by proto byly užitečné samostatné tabulky užití za dovezené produkty a za výrobky
a služby tuzemské produkce.
9.54 Při sestavování tabulky užití za dovezené produkty se použijí všechny dostupné informace o užití
dovozu; u některých produktů mohou být například známy hlavní dovážející podniky a u některých
výrobců mohou existovat informace o výši dovozu. Přímých statistických informací o užití dovozu je
však zpravidla k dispozici málo. Tyto informace je proto obvykle nutné doplnit o předpoklady
ohledně přiřazení skupin produktů k užití.
9.55 Tabulku užití výrobků a služeb tuzemské produkce lze pak získat odečtením tabulky užití
dovezených produktů od tabulky užití za celkové hospodářství.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 357
9.56 Teoreticky existují čtyři základní metody transformace tabulky dodávek a užití na symetrickou
input-output tabulku. Tyto metody jsou založeny buď na předpokladech technologie výroby, nebo
na předpokladech fixní struktury tržeb. Nejužívanější je předpoklad technologie výroby produktu:
každý produkt se vyrábí svým zvláštním způsobem, bez ohledu na odvětví, ve kterém se vyrábí.
Tento předpoklad se často používá k odvození input-output tabulky typu produkt na produkt. Druhá
obvyklá metoda používá předpoklad fixní struktury tržeb produktu (předpoklad tržního podílu):
každý produkt má vlastní specifickou strukturu tržeb, bez ohledu na odvětví, které ho vyrábí; tento
přístup se často používá pro odvození input-output tabulky typu odvětví na odvětví. Smíšené
metody kombinující tyto předpoklady jsou možné. Metody založené na předpokladu technologie
výroby v odvětví nebo na předpokladu fixní struktury tržeb v odvětví mají menší praktický význam
vzhledem k nízké pravděpodobnosti splnění jejich předpokladů v praxi. Pojednání o alternativních
metodách a transformačních procesech lze nalézt v kapitole 11 publikace Eurostat Manual of
Supply, Use and Input-output Tables 2008
1
(Příručka Eurostatu k tabulkám dodávek, tabulkám užití
a input-output tabulkám, 2008).
9.57 Volba nejlepšího předpokladu, který by se měl použít v jednotlivých případech, není snadná. Závisí
totiž na struktuře odvětví národního hospodářství, např. na míře specializace, na homogenitě
technologií používaných v národním hospodářství k výrobě produktů ve stejné skupině produktů
a v neposlední řadě na úrovni podrobnosti základních údajů.
Prosté použití předpokladu technologie výroby produktu vede k nepřijatelným výsledkům, pokud
mají odvozené technické koeficienty v některých případech nepravděpodobné, nebo dokonce
nemožné, tj. záporné hodnoty. Nepravděpodobné koeficienty se mohou objevovat kvůli chybám
měření a v důsledku heterogenity skladby produktů v odvětví, kde je přesouvaný produkt hlavním
produktem. Tento problém lze řešit provedením úprav založených na doplňkových informacích
nebo co největším využitím odborných odhadů. Dalším řešením je použití alternativního
předpokladu fixní struktury tržeb produktu. V praxi se jako užitečný přístup k sestavení
symetrických input-output tabulek osvědčilo použití smíšených předpokladů technologie výroby ve
spojení s doplňkovými informacemi.
9.58 Symetrickou input-output tabulku je možné rozdělit na tyto dvě tabulky:
(a) matice zachycující užití dovozu; tato tabulka má stejný formát jako tabulka dovozu, která je
podkladem tabulek dodávek a užití, s tou výjimkou, že je v ní použita symetrická struktura se
stejnou klasifikací v řádcích i ve sloupcích;
(b) symetrická input-output tabulka za tuzemskou produkci.
Druhá z uvedených tabulek by se měla použít při výpočtu kumulativních koeficientů, tj. Leontiefovy
inverzní matice. Leontiefova inverzní matice je inverzní maticí k matici, která je rozdílem mezi
jednotkovou maticí I a maticí technických koeficientů vstupů získaných z matice tuzemské
produkce užité jako mezispotřeba. Leontiefovu inverzní matici je možné odvodit také pro dovoz.
1
Eurostat, Eurostat Manual of Supply, Use and Input-Output Tables (2008 edition), 2008, (dostupné na:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu).
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
358 2015
Pak je třeba předpokládat, že dovezené produkty byly vyrobeny stejným způsobem jako s nimi
soutěžící tuzemské produkty.
9.59 Tabulky dodávek a užití a symetrické input-output tabulky mohou být použity jako nástroje
ekonomické analýzy. Oba typy tabulek mají různé výhody. Symetrické input-output tabulky jsou
vhodně uzpůsobeny pro výpočet nejen přímých, ale také nepřímých a kumulativních vlivů. Tyto
tabulky mohou mít také dobrou kvalitu, pokud byly při jejich odvozování z tabulek dodávek a užití
využity odborné znalosti a různé druhy statistických informací.
9.60 Tabulky typu odvětví na odvětví jsou velmi vhodné pro analýzy týkající se odvětví, např. pokud jde
o daňovou reformu, analýzu dopadů, fiskální politiku a měnovou politiku; jsou také blíže různým
zdrojům statistických údajů. Tabulky typu produkt na produkt jsou rovněž vhodné pro analýzy
týkající se jednotek s homogenní výrobou, např. jde-li o produktivitu, srovnání nákladových
struktur, vlivy na zaměstnanost, energetickou politiku a politiku životního prostředí.
9.61 Analytické vlastnosti tabulek typu produkt na produkt a tabulek typu odvětví na odvětví se však
neliší významně. Rozdíly mezi tabulkami typu produkt na produkt a tabulkami typu odvětví na
odvětví jsou způsobeny existencí obvykle omezeného objemu vedlejší výroby. V praxi analytická
využití input-output tabulek vycházejí z implicitního předpokladu technologie výroby v odvětví bez
ohledu na to, jakým způsobem byly tabulky původně sestaveny. Kromě toho je v praxi každá
tabulka typu produkt na produkt upravenou tabulkou typu odvětví na odvětví, protože nadále
obsahuje všechny charakteristiky institucionálních činnostních jednotek a podniků obsažené
v tabulkách dodávek a užití.
9.62 Obecně tabulky dodávek a užití a symetrické input-output tabulky využívá řada specifických druhů
analýz, například:
(a) analýza výroby, nákladových struktur a produktivity;
(b) analýza cen;
(c) analýza zaměstnanosti;
(d) analýza struktury tvorby kapitálu, konečné spotřeby, vývozu atd.;
(e) rozčlenění hospodářského růstu použitím podílů na kumulovaných nákladech pro rozvržení
dovozu mezi různá konečná užití;
(f) analýza příspěvku vývozu do jiných zemí (bloků zemí) k hospodářskému růstu
a zaměstnanosti;
(g) analýza potřebného dovozu energie;
(h) analýza dopadu nových technologií;
(i) analýza vlivu změn daňových sazeb (např. DPH) nebo zavedení celostátní minimální mzdy;
(j) analýza vztahu mezi tuzemskou výrobou a životním prostředím, zaměřená například na
používání určitých produktů, jako jsou paliva, papír či sklo, nebo na emise znečišťujících
látek.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
2015 359
Makroekonomický model může také zahrnovat pouze podíly na kumulovaných nákladech
vypočítané z input-output tabulek. Tímto způsobem se informace o přímých a nepřímých vlivech
z input-output tabulky, např. o významu nákladů práce nebo dovozu energie pro soukromou
spotřebu nebo vývoz, začlení do makroekonomického modelu a mohou být využity pro analýzy
a prognózy.
9.63 Mají-li sloužit pro specifičtější účely, mohou být tabulky dodávek a užití a symetrické input-output
tabulky upraveny zavedením alternativních a doplňkových klasifikací. Nejdůležitějšími příklady
jsou:
(a) podrobnější třídění produktů a odvětví, které je založeno na národních klasifikacích nebo má
zohlednit zvláštní účely, např. analýzu úlohy výzkumu a vývoje v národním hospodářství;
(b) podrobnější zeměpisné členění dovozu a vývozu, např. další členění obchodu v rámci EU
podle zemí a další členění obchodu mimo EU podle hospodářských regionů a některých
konkrétních zemí, jako jsou Spojené státy, Čína, Indie nebo Japonsko;
(c) rozčlenění dovozu na:
1) dovoz produktů, které se rovněž vyrábějí v tuzemsku („konkurenční dovoz“);
2) dovoz produktů, které se v tuzemsku nevyrábějí („doplňkový dovoz“).
Lze předpokládat, že tyto dva typy dovozu budou mít odlišný vztah k národnímu hospodářství
a budou pro něj mít jiný význam. Konkurenční dovoz může být předmětem analýzy a hospodářské
politiky, protože může představovat náhradu tuzemské produkce; proto by mohl být zařazen do
tabulek užití jako samostatná kategorie potenciálních konečných užití. U doplňkového dovozu se
analýzy soustředí především na dopad změn jeho cen na národní hospodářství, například
v případě náhlého zdražení energií;
(d) klasifikace náhrad zaměstnancům podle kritérií, jako je stupeň vzdělání, práce na částečný,
nebo plný úvazek, věk a pohlaví. Tuto klasifikaci lze následně použít také v případě
doplňkových informací o zaměstnanosti. Tabulky dodávek a užití tak mohou být využity
rovněž pro analýzy trhu práce;
(e) rozdělení náhrad zaměstnancům na:
1) mzdy a platy, včetně sociálních příspěvků zaměstnanců;
2) sociální příspěvky zaměstnavatelů.
Toto členění umožňuje analyzovat význam sociálních příspěvků pro cenu vkladů práce a přesun
této zátěže do hrubého provozního přebytku;
(f) klasifikace konečné spotřeby podle účelu, tj. COICOP u domácností, COPNI u NISD a COFOG
u vládních institucí. Funkční klasifikace těchto výdajů umožňuje posoudit vliv jednotlivých funkcí na
zbytek hospodářství. Například je možné posoudit význam veřejných a soukromých výdajů na
zdravotní péči, dopravu a vzdělávání.
ESA 2010 – Kapitola 9 – Tabulky dodávek a užití a soustava input – output tabulek
360 2015
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 361
Kapitola 10 CENOVÉ A OBJEMOVÉ MÍRY
10.01 V systému hospodářských účtů jsou všechny toky a stavy vyjádřeny v peněžních jednotkách.
Peněžní jednotka je jediný společný jmenovatel, který se může užít k ohodnocení extrémně
rozdílných transakcí zachycených v účtech a k odvození smysluplných vyrovnávacích položek.
Při použití peněžní jednotky jako jednotky pro měření je problém v tom, že tato jednotka není ani
stabilní, ani mezinárodní standard. Hlavní záležitostí v ekonomické analýze je měřit ekonomický
růst jako růst objemů mezi dvěma odlišnými obdobími. Potom je nezbytné ve změnách hodnoty
určitých ekonomických souhrnných ukazatelů odlišit změny vyvolané pouze cenovými změnami od
zůstatku, který je nazýván „objemová“ změna.
Ekonomická analýza se také týká srovnání v prostoru, tj. mezi různými národními hospodářstvími.
Tato srovnání se hlavně soustřeďují na mezinárodní srovnání co do objemu výroby a důchodu, ale
předmětem zájmu je i úroveň cen. Proto je nezbytné rozkládat činitele změn hodnot ekonomických
souhrnných ukazatelů mezi dvojicemi nebo skupinami zemí do složek, které odrážejí změny
objemové a změny cenové.
10.02 Při porovnávání toků nebo stavů v čase je třeba přikládat stejnou důležitost přesnému měření
změn cen i měření změn objemu. V krátkém časovém rozmezí není u nabídky a poptávky
o sledování cenových změn o nic menší zájem než o měření objemu. V delším období musí
studium hospodářského růstu vzít na zřetel pohyby relativních cen u různých typů výrobků
a služeb.
Hlavním cílem není jen poskytovat obsáhlé míry cenových a objemových změn pro hlavní
souhrnné ukazatele v systému, nýbrž sestavit soubor nezávislých měr, který umožní provést
systematickou a podrobnou analýzu inflace, ekonomického růstu a výkyvů.
10.03 Obecné pravidlo pro územní srovnávání říká, že přesné měření se musí provádět jak pro cenové,
tak pro objemové složky ekonomických souhrnných ukazatelů. Protože v rámci těchto srovnávání
je často významný rozdíl mezi Laspeyresovým a Paascheho typem indexů, je pro tento účel
přijatelný pouze typ Fisherova indexu.
10.04 Hospodářské účty jsou výhodné v tom, že poskytují vhodný rámec pro vytvoření soustavy
objemových a cenových indexů a také že zajišťují soulad statistických dat. Výhody účetního
přístupu lze shrnout takto:
(a) z koncepčního hlediska vyžaduje účetní rámec zahrnující celý ekonomický systém, aby byly
pro odlišné výrobky a toky v systému používány jednotné cenové a fyzikální jednotky.
V rámci tohoto typu je pojetí cen a objemu pro danou skupinu produktů definováno shodně
jak u zdrojů, tak i u užití;
(b) ze statistického hlediska s sebou přináší užití rámce hospodářských účtů účetní omezení,
která se musí respektovat, a to jak v běžných cenách, tak i v objemových jednotkách.
Taková omezení obvykle vyžadují provedení nějakých úprav, aby se zajistil soulad údajů
cenových a objemových;
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
362 2015
(c) kromě toho poskytuje integrovaná soustava cenových a objemových indexů v souvislosti se
systémem hospodářských účtů zvláštní možnosti kontroly pro národní účetnictví. Za
předpokladu existence vybilancované soustavy tabulek dodávek a užití v běžných cenách
znamená vytvoření takových vybilancovaných tabulek s objemovými údaji, že může být
automaticky odvozena soustava implicitních cenových indexů. Ověření věrohodnosti takto
odvozených indexů může vést k revizi a opravě údajů v objemových jednotkách a dokonce
v některých případech i hodnot v běžných cenách;
(d) a nakonec účetní přístup umožňuje měření změn cen a objemu určitých vyrovnávacích
položek v účtech, přičemž tyto položky jsou podle definice odvozeny z jiných prvků v účtech.
10.05 Navzdory výhodám integrované soustavy založené na rovnováze transakcí s výrobky a službami
jak pro celek, tak pro odvětví, se musí vzít na vědomí, že cenové a objemové indexy takto získané
neuspokojují všechny potřeby ani neodpovídají na všechny možné otázky, co způsobilo změnu cen
nebo objemu. Účetní omezení a výběr vzorců pro cenové a objemové indexy mohou někdy
představovat překážku, i když jsou podstatné pro vytvoření sladěné soustavy. Potřebné jsou
i informace za kratší období, jako jsou měsíce nebo čtvrtletí. V těchto případech se mohou ukázat
jako užitečné jiné podoby cenových a objemových indexů.
Použití cenových a objemových indexů v národních účtech
10.06 Mezi toky, které se vyskytují v hospodářských účtech v běžných cenách, existují některé
(především se týkají produktů), kde se rozlišování mezi změnami cen a objemu podobá rozlišování
na mikroekonomické úrovni. Pro mnohé jiné toky v systému je toto rozlišování mnohem méně
zřetelné.
Zahrnují-li toky v účtech skupinu základních transakcí s výrobky a službami, jejichž hodnota je
u každého rovna součinu počtu fyzikálních jednotek a jejich příslušné jednotkové ceny, stačí znát
rozčlenění příslušného toku na jeho jednotlivé složky, aby se určily změny cen a objemu v průběhu
času.
Zahrnuje-li tok řadu transakcí vztahujících se k rozdělování a k finančnímu zprostředkování, jakož
i k vyrovnávacím položkám, jako je přidaná hodnota, je obtížné nebo dokonce nemožné přímo
rozdělit běžné hodnoty na složky cen a objemu a musí se přijmout zvláštní řešení.
Je třeba také měřit skutečnou kupní sílu řady souhrnných ukazatelů, jako jsou náhrady
zaměstnancům, disponibilní důchody domácností nebo národní důchod. To se může provést např.
jejich deflací pomocí indexu cen výrobků a služeb, které se za ně mohou kupovat.
10.07 Účel a postup užívané při měření reálné kupní síly odhadovaných důchodů se liší od účelu
a postupu užívaných při deflaci výrobků a služeb a vyrovnávacích položek. Pro toky výrobků
a služeb se může utvořit integrovaná soustava cenových a objemových indexů, která bude
fungovat jako sladěný rámec pro měření ekonomického růstu. K hodnocení reálných toků důchodů
se používají cenové indexy, které nejsou bezprostředně svázány s tokem důchodů. V závislosti na
účelech analýzy tak lze zvolit pro růst důchodu různé ceny, proto není v integrované soustavě
cenových a objemových indexů stanovena žádná jednotná cena.
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 363
Integrovaná soustava cenových a objemových indexů
10.08 Systematické dělení změn hodnot v běžných cenách na složky „změny cenové“ a „změny
objemové“ je omezeno na toky, představující transakce, zachycené na účtech výrobků a služeb
a v tabulkách dodávek a užití. Provádí se jak pro údaje vztahující se k jednotlivým odvětvím
a výrobkům, tak pro údaje vztahující se k celkovému hospodářství. Toky, jež jsou vyrovnávacími
položkami, jako např. přidaná hodnota, nemohou být přímo rozděleny na činitele cenové
a objemové složky. To se může provést pouze nepřímo užitím odpovídajících toků transakcí.
Užití účetního rámce ukládá dvojí omezení při výpočtu údajů:
(a) rovnováha na účtu výrobků a služeb musí být získána pro jakoukoliv posloupnost dvou let
v běžných cenách i v objemovém vyjádření;
(b) každý tok na úrovni celkového hospodářství se musí rovnat součtu odpovídajících toků za
různá odvětví.
Třetí omezení nevnucené užitím účetního rámce, nýbrž vyplývající ze záměrné volby, je, že každá
změna v hodnotě transakcí musí být přisouzena buď změně cen, nebo změně objemu, nebo
kombinaci obou.
Jestliže jsou splněny tyto tři požadavky, ocenění položek účtu výrobků a služeb a účtu výroby
v objemových jednotkách znamená, že lze získat integrovanou soustavu cenových a objemových
indexů.
10.09 Položky, které se mají brát v úvahu při vytváření takové integrované soustavy, jsou tyto:
Transakce s produkty
Produkce P.1
Tržní produkce P.11
Produkce pro vlastní konečné užití P.12
Netržní produkce P.13
Mezispotřeba P.2
Výdaje na konečnou spotřebu P.3
Výdaje na individuální konečnou spotřebu P.31
Výdaje na kolektivní konečnou spotřebu P.32
Skutečná konečná spotřeba P.4
Skutečná individuální konečná spotřeba P.41
Skutečná kolektivní konečná spotřeba P.42
Tvorba hrubého kapitálu P.5
Tvorba hrubého fixního kapitálu P.51
Změny zásob P.52
Čisté pořízení cenností P.53
Vývoz zboží a služeb
Vývoz zboží P.61
Vývoz služeb P.62
Dovoz zboží a služeb P.7
Dovoz zboží P.71
Dovoz služeb P.72
Daně a dotace na produkty
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
364 2015
Transakce s produkty
Daně z produktů kromě DPH D.212 a D.214
Dotace na produkty D.31
DPH z produktů D.211
Vyrovnávací položky
Přidaná hodnota B.1
Hrubý domácí produkt B.1*g
Další cenové a objemové indexy
10.10 Vedle cenových a objemových měr uvažovaných výše lze také rozdělit následující souhrnné
ukazatele na jejich vlastní cenové a objemové složky. Účely těchto měr se různí.
Pro získání souhrnných ukazatelů v rozvaze může být nutné přepočítat stavy zásob k počátku a ke
konci každého období do objemových jednotek. Stav vyrobených fixních aktiv musí být přepočten
do objemových jednotek, aby se odhadly poměry mezi kapitálem a produkcí a aby se získala
základna pro odhadování spotřeby fixního kapitálu v objemovém vyjádření. Náhrady
zaměstnancům lze přepočíst do objemových jednotek pro účely měření produktivity a v některých
případech také, když produkce byla odhadována podle údajů o vstupech v objemových jednotkách.
Při přepočtu nákladů do objemových jednotek je nutné v objemových jednotkách odhadovat
i spotřebu fixního kapitálu, ostatní daně z výroby a ostatní dotace na výrobu.
10.11 Náhrady zaměstnancům jsou prvkem důchodu. Pro účely měření kupní síly mohou být
přeceňovány do reálných hodnot deflováním indexem zachycujícím ceny produktů, které
zaměstnanci nakupují. Také ostatní prvky důchodu, jako disponibilní důchod domácností a národní
důchod, mohou být měřeny v reálných hodnotách stejným obecným způsobem.
Obecné zásady měření cenových a objemových indexů
Definice cen a objemu tržních produktů
10.12 Objemové a cenové indexy lze zjišťovat pouze u proměnných, které mají cenové a množstevní
prvky. Pojmy „cena“ a „množství“ úzce souvisí s pojmem „homogenní produkty“, tzn. produkty, pro
něž lze definovat jednotky považované za rovnocenné, a které tedy lze směnit za stejnou peněžní
hodnotu. Je proto možné definovat cenu homogenního produktu jako peněžní částku, za kterou lze
směnit každou jednotku produktu.
Pro každý tok homogenních produktů, např. produkci, tak lze definovat cenu (p), množství (q)
odpovídající počtu jednotek a hodnotu (v) definovanou rovnicí:
v = p × q
Kvalita, cena a homogenní produkty
10.13 Homogenní produkt lze také definovat jako produkt, který sestává z jednotek téže kvality.
Homogenní produkty hrají v národních účtech významnou roli. Produkce se oceňuje v základních
cenách určených trhem k okamžiku výroby, tzn. velmi často před prodejem. Vyrobené jednotky
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 365
proto musí být oceněny cenou, za kterou jsou v době, kdy byly tyto jednotky vyrobeny, prodávány
rovnocenné jednotky, a nikoli cenou, za kterou budou jednou skutečně prodány. Tento způsob
ocenění lze uplatňovat důsledně pouze u homogenních produktů.
10.14 V praxi však může nastat situace, kdy jsou dvě jednotky produktu s identickými fyzikálními
vlastnostmi prodávány za různé ceny, a to ze dvou různých důvodů:
(a) Dvě jednotky s identickými fyzikálními vlastnostmi lze považovat za nerovnocenné, jestliže
jsou prodávány na odlišných místech, v různých obdobích nebo za odlišných podmínek.
V takovém případě se má za to, že tyto jednotky odpovídají různým homogenním
produktům.
(b) Dvě jednotky s identickými fyzikálními vlastnostmi mohou být prodávány za různé ceny buď
následkem nedostatku informací, nebo kvůli omezení svobodné volby při nákupu, či
v důsledku existence souběžných trhů. V takovém případě se má za to, že tyto jednotky
náleží stejnému homogennímu produktu.
Homogenní produkt tak lze definovat rovněž jako produkt, jehož všechny jednotky by za podmínek
dokonalé konkurence byly prodány za stejnou cenu. Jelikož však dokonalá konkurence v praxi
neexistuje, je cena homogenního produktu určena na základě průměrné ceny jeho jednotek. Proto
je v národních účtech každému homogennímu produktu přiřazena vždy jen jedna jediná cena, aby
bylo možné použít obecná pravidla oceňování produktů.
10.15 Nedostatek informací znamená, že zákazníci asi nejsou vždy řádně informováni o existujících
rozdílech mezi cenami, a pravděpodobně proto nechtěně nakupují za vyšší ceny. Toto nebo
i opačný jev se může vyskytnout také v situacích, kdy jednotliví kupující nebo prodejci vyjednávají
nebo smlouvají ceny. Na druhé straně by se s rozdílem mezi průměrnou cenou zboží prodaného
na trhu nebo na bazaru, kde takové smlouvání bývá běžné, a cenou téhož zboží prodaného na
odlišném druhu maloobchodního odbytiště, jako je obchodní dům, mělo normálně zacházet jako
s rozdílem odrážejícím kvalitativní odlišnosti způsobené odlišnými prodejními podmínkami.
10.16 Cenová diskriminace znamená to, že prodejci mohou být v postavení, že účtují odlišné ceny
různým kategoriím zákazníků za stejné výrobky a služby, které se prodávají za přesně stejných
podmínek. V takových případech neexistuje žádná nebo je jen omezená volnost výběru na straně
zákazníka příslušejícího k určité kategorii. Přijatá zásada spočívá v tom, že odchylky v cenách mají
být považovány za cenovou diskriminaci v případě, když za totožné jednotky prodávané za přesně
stejných okolností na jasně oddělitelném trhu jsou účtovány odlišné ceny, tj. jsou-li za stejný
homogenní produkt účtovány různé ceny. Cenové odchylky v důsledku této diskriminace netvoří
objemové rozdíly.
Z možnosti dalšího obchodování se zbožím na daném trhu vyplývá, že se dá předpokládat, že
cenová diskriminace u těchto druhů výrobků je ve většině případů nevýznamná. Rozdíly v cenách,
které mohou u zboží existovat, lze obvykle vyložit jako důsledek nedostatku informací nebo
existence souběžných trhů.
V odvětvích služeb, např. v dopravě, mohou výrobci účtovat nižší ceny skupinám jednotlivců
s typicky nižšími důchody, jako jsou důchodci nebo studenti. Pokud mohou takoví jednotlivci
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
366 2015
využívat dopravních služeb kdykoli dle vlastní potřeby, považuje se takový stav za cenovou
diskriminaci. Pokud však mají nižší jízdné za podmínky, že cestují pouze v určité době, obvykle
mimo dopravní špičku, považuje se to za poskytování dopravních služeb nižší kvality, neboť
dopravu spojenou s určitými podmínkami a dopravu bez podmínek lze považovat za různé
homogenní produkty.
10.17 Souběžné trhy mohou existovat z několika příčin. Je možné, že kupující nemohou za nižší cenu
koupit takové množství, jak by chtěli, protože nabídka za tuto cenu je nedostačující, takže další
množství daného produktu je k dispozici jen na souběžném trhu za vyšší ceny. Stejně tak může
existovat souběžný trh, kde prodejci účtují nižší ceny, protože se mohou vyhnout určitým daním.
10.18 Je-li tedy kvalita definována všemi vlastnostmi společnými všem jednotkám homogenního
produktu, posuzují se kvalitativní rozdíly podle těchto faktorů:
(a) fyzikální vlastnosti;
(b) dodávky do rozdílných míst;
(c) dodávky v rozdílných denních dobách nebo v rozdílných ročních obdobích;
(d) rozdíly v podmínkách prodeje nebo v okolnostech prostředí, ve kterém jsou výrobky nebo
služby dodávány.
Ceny a objem
10.19 Zavedení pojmu objemu do národních účtů vychází z potřeby očistit strukturu hodnot vyjádřenou
v peněžních jednotkách od vlivu kolísání cen, a je tak třeba jej chápat jako rozšíření pojmu
množství platného pro skupiny produktů. Ve skutečnosti lze změnu hodnoty v průběhu času pro
daný homogenní produkt rozčlenit pomocí rovnice v = p × q na změnu ceny a změnu množství.
V praxi je však počet homogenních produktů příliš velký, než aby bylo možné se jimi zabývat
individuálně, takže národní účetnictví musí tyto údaje zpracovávat na agregovanější úrovni. Na
takové agregované úrovni však již použití rovnice v = p × q není vhodné, neboť je sice možné
agregovat hodnoty, ale nemá smysl agregovat množství za účelem odvození cen.
10.20 Existuje však jednoduchý způsob, jak rozčlenit změnu hodnoty skupiny homogenních produktů
mezi dvěma obdobími, z nichž jedno se považuje za základní a druhé za běžné období. Vliv
cenové změny lze eliminovat tím, že se vypočte hodnota skupiny produktů, jako kdyby k žádné
změně ceny nedošlo, tzn., že ceny základního období se použijí pro množství běžného období..
Tato hodnota v cenách základního období vymezuje pojem objemu.
Hodnotu skupiny produktů v běžném období tak lze vyjádřit jako:
Exponent 1 přitom znamená běžné období a index i se vztahuje ke konkrétnímu homogennímu
produktu. Objem skupiny produktů v běžném období je tak ve vztahu k základnímu období
vymezen tímto vzorcem:
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 367
Exponent 0 přitom znamená základní období. Srovnáním objemu skupiny produktů v běžném
období s jejich celkovou hodnotou v základním období lze změřit změnu, do níž se nepromítá
žádná změna ceny. Pomocí následujícího vzorce tak lze vypočítat objemový index:
U takto definovaného objemového indexu se jedná o Laspeyresův množstevní index, v němž je
každý základní index vážen podílem základního produktu na celkové hodnotě v základním období.
Je-li vymezen pojem objemu, lze analogicky k rovnici v = p x q definovat nikoli cenu, ale cenový
index. Cenový index je tedy definován vztahem mezi hodnotou v běžném období a objemem, tj.
vzorcem:
Jedná se o Paascheho cenový index, v němž je každý základní cenový index vážen podílem
základního produktu na celkové hodnotě v běžném období.
Takto definované objemové a cenové indexy dokazují platnost rovnice:
index hodnotový = index cenový x index objemový
Tato rovnice představuje obecnější verzi rovnice v = p × q. Umožňuje rozčlenit změnu hodnoty
skupiny produktů na změnu objemu a změnu ceny.
Při výpočtu objemu jsou množství vážena cenami základního období, takže výsledek závisí na
cenové struktuře. Změny cenové struktury se obvykle v krátkém období projeví méně než
v dlouhém. Proto se výpočet objemu provádí pouze za dva po sobě jdoucí roky, tj. objem se
vypočítává v cenách předchozího roku.
Pro účely srovnání za delší období se Laspeyresovy objemové indexy a Paascheho cenové indexy
vypočítávají nejdříve ve vztahu k předchozímu roku a poté se zjišťují řetězové indexy.
10.21 Hlavními výhodami použití Paascheho cenových indexů a Laspeyresových objemových indexů je
jednoduchost interpretace a výpočtu a aditivita v bilancích dodávek a užití.
10.22 Řetězové indexy mají tu nevýhodu, že vypočtené objemy nejsou aditivní, takže je nelze použít při
bilancování produktů na základě tabulek dodávek a užití.
10.23 Neaditivní objemové údaje vypočtené pomocí řetězových indexů se zveřejní bez jakýchkoli úprav.
Tato metoda je průhledná a ukazuje uživatelům rozsah problému. Za určitých okolností však může
být pro zlepšení celkové konzistence údajů vhodnější rozdíly odstranit. V případě extrapolace
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
368 2015
hodnot sledovaného roku pomocí řetězových objemových indexů je třeba uživatelům vysvětlit, proč
údaje v tabulkách nejsou aditivní.
10.24 Jelikož není možné změřit ceny a množství u všech homogenních produktů hospodářství, počítají
se objemové a cenové indexy v praxi na základě vzorků reprezentativních homogenních produktů.
Přitom se předpokládá, že změny objemu či cen produktů nezahrnutých do vzorku odpovídají
průměrným hodnotám ze vzorku. Proto je třeba bez ohledu na úroveň podrobnosti použitou při
předkládání výsledků použít co nejpodrobněji členěnou klasifikaci produktů, aby jednotlivé produkty
byly co nejvíce homogenní.
10.25 Jelikož index hodnotový, cenový a objemový spolu vzájemně souvisí, jak vyplývá z rovnice, stačí
vypočítat jen dva z nich. Hodnotový index se obvykle získá přímo prostým srovnáním celkových
hodnot za běžné a základní období. Pak je třeba již jen vybrat, zda se vypočítá index cenový, nebo
objemový. Ve většině případů potvrzují předpoklad souběžných změn, ze kterého metoda vychází,
spíše ceny než objemy, neboť ceny různých produktů jsou často výrazně ovlivňovány určitými
společnými faktory, jako jsou náklady na suroviny a mzdové náklady. V takovém případě se
vypočítá cenový index za použití vzorku produktů, jež mají v čase neměnnou kvalitu, přičemž
kvalita se nestanoví jen podle fyzikálních vlastností produktu, ale i podle podmínek prodeje, jak je
vysvětleno výše. Takto se veškeré odchylky celkové hodnoty způsobené strukturálními změnami
u různých produktů jeví jako odchylky objemové, nikoli cenové.
V některých případech je však snadnější vypočítat objemový index a pomocí něho odvodit cenový
index. Někdy může být dokonce vhodnější vypočítat hodnotový index na základě cenového
a objemového indexu.
Nové produkty
10.26 Výše nastíněná metoda výpočtu cenových a objemových indexů vychází z předpokladu, že
produkty existují v obou po sobě jdoucích letech. Ve skutečnosti však se mnoho produktů
z jednoho roku na druhý na trhu objeví nebo z něj zmizí a cenové a objemové indexy toto musí
zohledňovat. Je-li objem definován za použití cen předchozího roku, nevznikají žádné zvláštní
potíže v případě produktů, které existovaly v předchozím roce, ale již neexistují v běžném roce,
protože takovým produktům se za běžný rok jednoduše přiřadí nulové množství. Komplikovanější
je situace v případě nových produktů, neboť za předchozí rok není možné změřit cenu u produktu,
který neexistuje.
V takovém případě existují pro odhad ceny za předchozí rok dva druhy přístupů: první přístup
vychází z předpokladu, že cena nového produktu se mění stejně jako cena podobných produktů,
zatímco u druhého přístupu jde o to vypočítat, jakou cenu by nový produkt měl, kdyby byl existoval
v základním období. V případě prvního přístupu se jednoduše používá cenový index vypočtený na
základě vzorku homogenních produktů, které existují v obou po sobě jdoucích letech, a v praxi se
tato metoda používá u většiny nových produktů, protože jejich počet je obecně příliš velký na to,
aby bylo možné je specifikovat jednotlivě, zejména je-li důsledně uplatňována definice
homogenních produktů. Pokud jde o druhý přístup, nejčastěji se používá hédonická metoda, při níž
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 369
jde o to stanovit cenu produktu na základě jeho hlavních vlastností, a metoda vstupů, kdy se
k výpočtu ceny produktu použijí náklady na něj vynaložené.
Problematika nových produktů má zvláštní význam v určitých oblastech. Mnoho investičních statků
je výsledkem kusové výroby, a jeví se proto jako nové produkty. To je případ i mnoha druhů
služeb, které nejsou nikdy poskytovány zcela stejně, např. služby v oblasti výzkumu a vývoje.
10.27 Pro transakce se službami je často obtížnější specifikovat vlastnosti, které určují fyzikální jednotky,
a mohou vznikat rozdílné názory na kritéria, která by se měla použít. To se může týkat důležitých
odvětví, jako jsou finanční zprostředkovatelské služby, velkoobchod a maloobchod, služby
poskytované podnikům, vzdělávání, výzkum a vývoj, zdravotnictví nebo rekreace. Jaké fyzikální
jednotky je pro tyto činnosti třeba zvolit, je vysvětleno v Příručce k cenovým a objemovým mírám
v národních účtech (Handbook on price and volume measures in national accounts)
1
.
Zásady pro netržní služby
10.28 Obsáhlý systém cenových a objemových indexů, které pokrývají všechny dodávky a užití výrobků
a služeb, v sobě nese zvláštní potíže, pokud jde o měření produkce netržních služeb. Tyto služby
nejsou na rozdíl od tržních služeb prodávány za tržní cenu, takže se jejich hodnota v běžných
cenách stanovuje jako součet vynaložených nákladů. Zahrnuje se sem mezispotřeba, náhrady
zaměstnancům, ostatní daně snížené o dotace na výrobu a spotřeba fixního kapitálu.
10.29 Jestliže neexistuje jednotková tržní cena, lze přijmout předpoklad, že jednotkové náklady netržní
služby odpovídají ceně. Ve skutečnosti cena tržního produktu odpovídá výdajům, které musí
kupující učinit, aby produkt získal, zatímco jednotkové náklady netržní služby odpovídají výdajům,
které musí učinit společnost, aby tuto službu mohla využít. Je-li tedy možné u netržních služeb
definovat jednotky množství, je také možné při výpočtu objemových a cenových indexů uplatnit
obecné zásady nastíněné výše.
Obecně lze jednotky množství definovat u netržních služeb, které jsou spotřebovávány
individuálně, např. u služeb v oblasti vzdělávání a zdravotnictví. V případě takových služeb proto
musí být obecné zásady rutinně uplatňovány.
Metoda, při níž se k výpočtu objemu jednotkové náklady předchozího roku aplikují na množství
běžného roku, se nazývá produkční metoda.
10.30 Je však obtížné definovat jednotky množství u kolektivních netržních služeb, jako jsou služby
v souvislosti s vládními institucemi, s oblastí spravedlnosti či obrany. V takovém případě je proto
třeba použít jiné metody, analogicky k obecné metodě. Tato metoda definuje objem na základě cen
předchozího roku, tj. jako výdaj, který by kupující museli učinit, kdyby se ceny nezměnily. Tuto
definici lze použít, pokud nelze definovat jednotku množství, a to za předpokladu, že se nepoužije
na jednotku produktu, ale na výdaje jako celek. Vzhledem k tomu, že se hodnota netržní služby
stanoví na základě vynaložených nákladů, lze vypočítat objem na základě hodnoty nákladů
1
Eurostat, Handbook on price and volume measures in national accounts, 2001 (dostupný na:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu).
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
370 2015
v cenách základního období, přičemž mezi tyto náklady patří mezispotřeba, náhrady
zaměstnancům, ostatní daně po odečtení dotací na výrobu a spotřeba fixního kapitálu. Tato
metoda se označuje jako metoda vstupů. Výpočet náhrad zaměstnancům, spotřeby fixního
kapitálu, daní a dotací na výrobu v objemovém vyjádření je popsán v následujících odstavcích.
Ani v nejpříznivějším případě, kdy jsou netržní služby spotřebovávány individuálně, jako např.
služby v oblasti vzdělávání a zdraví, není vždy snadné rozlišit homogenní produkty. Charakteristiky
těchto služeb jsou totiž zřídka definovány dostatečně přesně, aby bylo možné s jistotou určit, zda
lze dvě různé jednotky služby považovat za ekvivalentní, či nikoli, tzn., zda odpovídají jednomu
a témuž homogennímu produktu, nebo dvěma samostatným produktům. Sestavovatelé národních
účtů mohou použít dvě různá kritéria ekvivalence:
(a) kritérium jednotkových nákladů: dvě jednotky netržních služeb se považují za ekvivalentní,
pokud jsou jejich jednotkové náklady stejné. Toto kritérium vychází z předpokladu, že ti, kdo
kolektivně využívají veřejných služeb, také o jejich poskytování rozhodují a platí za něj.
Například občané činí rozhodnutí týkající se veřejných služeb prostřednictvím svých
zástupců, za což je platí prostřednictvím daní. Za těchto okolností nelze po občanech chtít,
aby platili různou cenu za jednotky služby, které považují za ekvivalentní. Podle tohoto
kritéria se tedy má za to, že dvě jednotky služby s různými náklady odpovídají různým
produktům a že netržní homogenní produkt je charakterizován jednotnými jednotkovými
náklady;
(b) kritérium výstupů: dvě jednotky netržních služeb se považují za ekvivalentní, pokud jsou
stejné jejich výsledky. Toto kritérium vychází z předpokladu, že dvě jednotky služby, které
občané považují za ekvivalentní, mohou být přesto vyrobeny s různými náklady, neboť
občané nemají proces produkce těchto služeb kompletně pod kontrolou. Kritérium
jednotkových nákladů pak již není relevantní a musí být nahrazeno kritériem odpovídajícím
užitečnosti netržních služeb pro společnost.
Jelikož se často zdá relevantnějším kritérium výstupů, bylo vynaloženo mnoho úsilí na vypracování
metod, které z něj vycházejí. Tyto metody jsou neustále zdokonalovány. V praxi takové metody
často spočívají v tom, že jsou do výpočtu objemu zavedeny korekční koeficienty vztahující se
k množství. Jsou pak označovány jako metody s explicitní kvalitativní korekcí.
Hlavní problém při uplatňování těchto metod souvisí s definicí výstupu a jeho měřením.
Předpokladem pro měření výstupu totiž je definování cílů, což v oblasti netržních služeb není
jednoduchá záležitost. Jaké jsou například cíle veřejných služeb v oblasti zdravotnictví? Zlepšit
úroveň veřejného zdraví nebo prodloužit délku života? Nepochybně obojí, avšak jak potom stanovit
váhy různých cílů, pokud nejsou ekvivalentní? Například který druh péče je lepší – ten, který
umožní žít o rok déle při dobrém zdraví, nebo ten, který umožní žít o dva roky déle při špatném
zdraví? Kromě toho jsou odhady výstupů často kontroverzní; v mnoha zemích se tak stále znovu
objevují protichůdné názory na to, zda se školní výsledky žáků zlepšují, či zhoršují.
Vzhledem ke koncepčním problémům a k tomu, že nebylo dosaženo shody, pokud jde o metody
výstupů s kvalitativní úpravou (na základě výstupů), byly tyto metody v Evropské unii vyloučeny
z ústředního rámce, aby byla zachována srovnatelnost výsledků. Lze je použít pouze dobrovolně
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 371
pro doplňkové tabulky, přičemž vývoj těchto metod pokračuje. Pokud jde o netržní služby v oblasti
vzdělávání a zdravotnictví, musí se odhady produkce a spotřeby v objemových jednotkách
provádět na základě přímého měření výstupů – bez kvalitativní úpravy –, přičemž se stanoví váhy
vyprodukovaných množství podle jednotkových nákladů těchto služeb v předchozím roce bez
jakékoli korekce pro zohlednění kvality. Tyto metody se musí aplikovat při dostatečné úrovni
podrobnosti, přičemž minimální úroveň je definována Příručkou Eurostatu k cenovým a objemovým
mírám v národních účtech.
Používání metod vstupů se sice obecně nedoporučuje, lze je však aplikovat v oblasti zdravotnictví
za předpokladu, že různorodost služeb je tak velká, že je prakticky nemožné určit homogenní
produkty. Kromě toho musí být k odhadům v národních účtech připojeny vysvětlivky s informacemi
o metodách měření.
Zásady pro přidanou hodnotu a HDP
10.31 Přidaná hodnota, vyrovnávací položka ve výrobním účtu, je jedinou vyrovnávací položkou, která je
součástí integrované soustavy cenových a objemových indexů. Je však třeba upozornit na velmi
zvláštní vlastnosti této položky, stejně jako na významnost s ní souvisejících objemových
a cenových indexů.
Na rozdíl od různých toků výrobků a služeb nepředstavuje přidaná hodnota nějakou prostou
kategorii transakcí. Nemůže proto být přímo rozložena na složku cenovou a složku objemovou.
10.32 Definice: Přidaná hodnota v objemovém vyjádření je definována jako rozdíl mezi produkcí
v objemovém vyjádření a mezispotřebou v objemovém vyjádření.
kde P a Q jsou ceny a objemy produkce a p a q jsou ceny a objemy mezispotřeby. Teoreticky
správný postup pro výpočet přidané hodnoty v objemovém vyjádření je dvojí deflování, tj. oddělené
deflování dvou toků produkčního účtu (produkce a mezispotřeby) a vypočtení rozdílu těchto dvou
přeceněných toků.
10.33 V některých případech, kdy statistické údaje jsou neúplné nebo nedostatečně spolehlivé, je třeba
použít jediný ukazatel. Jsou-li k dispozici spolehlivé údaje o přidané hodnotě v běžných cenách, lze
alternativně ke dvojí deflaci provést deflaci přidané hodnoty v běžných cenách přímo pomocí
cenového indexu pro produkci. Tento postup v sobě zahrnuje předpoklad, že ceny mezispotřeby se
mění ve stejném poměru jako ceny produkce. Jiný možný postup je extrapolace přidané hodnoty
v základním roce indexem objemu pro produkci. Tento objemový index lze vypočítat buď přímo
z kvantitativních údajů, nebo deflací hodnoty produkce v běžných cenách odpovídajícím cenovým
indexem. Tato metoda přitom vychází z předpokladu, že změny objemu jsou stejné pro produkci
i pro mezispotřebu.
Pro určitá odvětví tržních a netržních služeb, jako je peněžnictví, obchodní služby nebo obrana,
nemusí být možné získat uspokojivé odhady cenových nebo objemových změn produkce.
V takových případech lze vývoj přidané hodnoty v objemovém vyjádření odhadnout podle změn
VA P(0) Q(1) p(0) q(1)  
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
372 2015
náhrad zaměstnancům ve mzdových sazbách předchozího roku a podle změn spotřeby fixního
kapitálu v objemovém vyjádření. Taková pomocná řešení mohou být zpracovatelé údajů nuceni
použít i v případě, že je nepravděpodobné, že by se produktivita práce v krátkodobém či
dlouhodobém horizontu nezměnila.
10.34 Objemové a cenové indexy přidané hodnoty se proto ze své podstaty odlišují od odpovídajících
indexů pro toky výrobků a služeb.
Totéž platí pro cenové a objemové indexy souhrnných vyrovnávacích položek, jako je hrubý
domácí produkt. Hodnota hrubého domácího produktu se rovná součtu všech přidaných hodnot
všech odvětví, tzn. součtu vyrovnávacích položek, plus daně z produktů, minus dotace na
produkty, a z jiného hlediska se na něj může nahlížet jako na vyrovnávací položku mezi celkovým
konečným užitím a dovozem.
Specifické problémy při používání zásad
10.35 Integrovaná soustava cenových a objemových indexů, i když je podstatně omezena na transakce
týkající se výrobků a služeb, nevylučuje možnost výpočtu měr pro změny cen a objemu pro určité
jiné transakce.
Daně a dotace na produkty a na dovoz
10.36 Výše zmíněná možnost existuje zvláště v případě daní a dotací přímo vztažených k množství nebo
hodnotě výrobků nebo služeb, které jsou předmětem určitých transakcí. V tabulkách dodávek
a užití jsou hodnoty těchto daní a dotací uváděny explicitně. Při použití pravidel popsaných níže lze
získat cenové a objemové míry pro ty kategorie daní a dotací, které jsou zaznamenány na účtech
výrobků a služeb, a to:
(a) daně z produktů, bez DPH (D.212 a D.214);
(b) dotace na produkty (D.31);
(c) DPH z produktů (D.211).
10.37 Nejjednodušší případ je u daní, které představují pevnou částku z jednotky množství produktu,
který je předmětem transakce. Hodnota příjmu z takové daně závisí na:
(a) množství produktů, jichž se transakce týká;
(b) objemu odvodu z jednotky, tzn. na ceně zdanění.
Rozdělení změny hodnoty do jejích dvou složek není v tomto případě nijak komplikované. Kolísání
objemu je určeno změnou množství zdaňovaných výrobků; kolísání ceny odpovídá změně částky
odvodu z jednotky, tzn. změně ceny zdanění.
10.38 V častějším případě daň představuje určitý procentní podíl z hodnoty transakce. Hodnota příjmu
z takové daně pak závisí na:
(a) množství produktů, jichž se transakce týká;
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 373
(b) ceně produktů, jichž se transakce týká;
(c) daňové sazbě (jako procentním podílu).
Cena zdanění je pak výsledkem vynásobení ceny produktu daňovou sazbou. Změnu hodnoty
příjmu z daně tohoto typu lze také rozdělit na změnu objemovou, danou změnou množství
zdaňovaných produktů, a na změnu cenovou, odpovídající změně ceny zdanění (b × c).
10.39 Částka daní z produktů (bez DPH) (D.212 a D.214) se v objemovém vyjádření zjistí vynásobením
množství vyrobených nebo dovezených produktů cenou zdanění (daňovou složkou ceny) za
základní rok, resp. vynásobením hodnoty produkce nebo dovozu převedené do cen základního
roku daňovou sazbou základního roku. Je třeba mít na paměti, že ceny zdanění se mohou lišit pro
různé druhy užití. Toto je zohledněno v tabulkách dodávek a užití.
10.40 Podobně částka dotací na produkty (D.31) se v objemovém vyjádření zjistí vynásobením množství
vyrobených nebo dovezených produktů cenou dotací (dotační složkou ceny) za základní rok, resp.
vynásobením hodnoty produkce nebo dovozu, převedené do cen základního roku, dotační sazbou
základního roku, přičemž se musí vzít v úvahu odlišné dotační složky ceny pro různé druhy užití.
10.41 DPH z produktů (D.211) se počítá jak za národní hospodářství celkem, tak za jednotlivá odvětví
a ostatní uživatele na čisté (netto) bázi a vztahuje se pouze k neodpočitatelné DPH. Je definována
jako rozdíl mezi DPH fakturovanou za produkty a DPH odpočitatelnou u uživatelů těchto produktů.
Alternativně lze DPH z produktů definovat také jako součet všech neodpočitatelných částek, které
musí být zaplaceny uživatelem.
Neodpočitatelnou DPH v objemovém vyjádření lze spočítat uplatněním sazeb DPH platných
v předchozím roce na toky vyjádřené v cenách předchozího roku. Jakákoli změna sazby DPH pro
běžný rok se proto projeví v cenovém indexu, a nikoli v objemovém indexu neodpočitatelné DPH.
Podíl odpočitatelné DPH na fakturované DPH, a tudíž i neodpočitatelné DPH, se může měnit:
(a) buď proto, že se mění právo na odpočet DPH, vyplývající ze změny v daňových zákonech
nebo ve vyhláškách, přičemž se bere nebo nebere v úvahu vliv časového zpoždění;
(b) nebo kvůli změnám ve skladbě jednotlivých druhů užití produktu (např. vzrůst podílu u užití,
u kterého se DPH smí odpočítávat).
Se změnou částky odpočitatelné DPH, která vyplývá ze změny práva na odpočet DPH, se podle
popsané metody zachází jako se změnou ceny zdanění, stejně jako při změně sazby fakturované
DPH.
Na druhé straně změna částky odpočitatelné DPH, vyplývající ze změny skladby užití produktu,
představuje změnu objemu odpočitatelné DPH, která se má odrazit v objemovém indexu DPH
z produktů.
Ostatní daně z výroby a ostatní dotace na výrobu
10.42 Zachycení ostatních daní z výroby (D.29) a ostatních dotací na výrobu (D.39) je zvláště
komplikované, neboť dle definice nelze tyto položky přiřadit přímo vyrobeným jednotkám.
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
374 2015
V případě netržních služeb je situace ještě o to komplikovanější, že se tyto položky použijí pouze
tehdy, není-li možné definovat jednotky množství. Obecně však lze tento problém obejít
definováním ostatních daní z výroby a ostatních dotací na výrobu v objemovém vyjádření jako
částky, na kterou by byly narostly, kdyby nedošlo ke změně daňových předpisů a cen celkově ve
vztahu k předchozímu roku. Například daně z majetku nebo užití aktiva lze ocenit v objemovém
vyjádření tak, že se pro běžné období použijí předpisy a ceny aktiv platné v předchozím roce.
Spotřeba fixního kapitálu
10.43 Objem spotřeby fixního kapitálu lze vypočítat poměrně jednoduše, jsou-li k dispozici dostatečné
informace o skladbě stavu fixního kapitálu. Podle metody průběžné inventarizace (perpetual
inventory method – PIM), která se používá ve většině zemí, se spotřeba fixního kapitálu v běžných
cenách nejprve odhaduje na základě údajů o stavu fixního kapitálu v objemovém vyjádření. Pro
přechod od ocenění v historických pořizovacích cenách k ocenění v reprodukčních pořizovacích
cenách je nejprve třeba přírůstky fixního kapitálu za několik období ocenit jednotně, tj. v cenách
základního roku. Cenové a objemové indexy vzniklé při tomto přepočtu lze proto použít pro výpočet
hodnoty spotřeby fixního kapitálu v objemovém vyjádření a souvisejícího cenového indexu.
Pokud se průběžná inventarizace stavu fixního kapitálu neprovádí, lze změnu spotřeby fixního
kapitálu v objemovém vyjádření získat deflováním údajů v běžných cenách cenovým indexem,
který se odvodí z údajů o tvorbě hrubého fixního kapitálu podle produktů. Potom je nutné brát
zřetel na věkovou strukturu pořízených investičních statků.
Náhrady zaměstnancům
10.44 Pro účely měření objemu vložené práce zaměstnanců lze za jednotku množství pro náhrady
zaměstnancům považovat hodinovou práci daného druhu a úrovně kvalifikace. Stejně jako
u výrobků a služeb je nutné rozeznávat různé kvality práce a pro každý jednotlivý druh práce
počítat množstevní poměry. Cena spojená s každým druhem práce je náhrada placená za hodinu,
která se ovšem u jednotlivých druhů práce může lišit. Objemovou míru vykonané práce lze
vypočítat jako vážený průměr kvantitativních poměrů pro různé druhy práce, přičemž jako váha se
použijí hodnoty náhrad zaměstnancům v předchozím nebo v pevném základním roce. Alternativně
se může počítat index mzdových sazeb za práci jako vážený průměr proporcionálních změn
hodinových sazeb náhrady za různé druhy práce, opět s použitím náhrady zaměstnancům jako
váhy. Jestliže se vypočítává Laspeyresův typ objemového indexu nepřímo deflováním změn
náhrad zaměstnancům v běžných cenách indexem průměrné změny hodinové náhrady, pak by
tento druhý index měl být indexem typu Paascheho.
Stavy vyrobených fixních aktiv a zásob
10.45 Objemy v cenách předchozího roku jsou potřebné jak pro stavy vyrobených fixních aktiv, tak pro
zásoby. Pokud jde o stavy vyrobených fixních aktiv, jsou údaje potřebné pro výpočet poměru
produkce ke kapitálu k dispozici, jestliže se používá metoda průběžné inventarizace. V ostatních
případech lze informace o hodnotách stavu aktiv shromáždit od výrobců, přičemž tyto údaje se
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 375
deflují pomocí cenových indexů používaných na tvorbu hrubého fixního kapitálu, s přihlédnutím
k věkové struktuře stavů.
Změny zásob se měří na základě hodnoty vstupů do zásob snížených o hodnotu čerpání ze zásob
a o hodnotu veškerých běžných ztrát na výrobcích držených v zásobách během sledovaného
období. Objemy v cenách předchozího roku lze odvodit pomocí deflace těchto složek. V praxi jsou
však hodnoty vstupů do zásob a čerpání ze zásob zřídka skutečně známy a často jsou k dispozici
pouze údaje o stavu k začátku a ke konci období. V takovém případě je často nutné předpokládat
pravidelné vstupy a čerpání během běžného období, aby tak bylo možné považovat průměrnou
cenu za dané období jak pro vstupy, tak pro čerpání za relevantní. Za tohoto předpokladu výpočet
změny stavu na základě rozdílu mezi vstupy a čerpáním odpovídá výpočtu rozdílu mezi hodnotami
počátečního a konečného stavu. Změnu stavu v objemovém vyjádření lze potom vypočítat tak, že
se provede deflace počátečního a konečného stavu, aby byly v souladu s průměrnou cenou
základního období. Jsou-li známy změny stavu v množstevním vyjádření, lze – opět za
předpokladu pravidelných přírůstků a úbytků – vypočítat objem změny stavu tak, že se na změnu
stavu v množstevním vyjádření použije průměrná cena základního období.
Míry reálného důchodu za národní hospodářství
10.46 Důchodové toky obecně nelze rozdělit na cenovou a množstevní složku, a proto nelze cenové
a objemové míry určit stejným způsobem jako pro toky a stavy produktů. Reálné hodnoty
důchodových toků lze měřit pouze na základě koše vybraných výrobků a služeb, za které se
důchod běžně utrácí. Cenový index tohoto koše se použije jako deflátor důchodů v běžných
cenách. Výběr je vždy otázkou rozhodnutí v tom smyslu, že důchod je zřídka utracen celý za
nákupy v dotyčném období. Část z něho může být uspořena na nákupy v pozdějším období, nebo
naopak, část nákupů v daném období může být částečně financována z dřívějších úspor.
10.47 Hrubý domácí produkt v cenách předchozího roku měří co do objemu úhrnnou produkci (bez
mezispotřeby) za národní hospodářství. Úhrnný reálný důchod rezidentů je ovlivněn nejen
objemem výroby, nýbrž také poměrem, za který se obchoduje při vývozu a dovozu ve vztahu
k nerezidentům. Jestliže se cenové relace zlepšují, je třeba méně vývozu na zaplacení za daný
objem dovozu, takže se při dané úrovni domácí výroby mohou výrobky a služby přesunout
z vývozu do spotřeby nebo do tvorby kapitálu.
Reálný hrubý domácí důchod lze odvodit dodáním tzv. obchodního zisku k objemovým údajům
o hrubém domácím produktu. Obchodní zisk – nebo případně ztráta – je definován takto:
tj. běžné saldo vývozu minus dovoz deflovaný cenovým indexem P, zmenšený o rozdíl mezi
deflovanou hodnotou vývozu a deflovanou hodnotou dovozu. Volba příslušného deflátoru P pro
saldo v běžných cenách by se měla ponechat na národních statistických orgánech, aby byly









mx P
M
P
X
P
MX
T
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
376 2015
zohledněny specifické podmínky dané země. Panují-li pochybnosti o tom, jaký deflátor by se měl
použít, je vhodnou alternativou průměr cenových indexů pro dovoz a vývoz.
Různé souhrnné ukazatele reálného důchodu jsou určeny a definovány níže popsaným vztahem:
Hrubý domácí produkt v objemovém vyjádření
plus obchodní zisk nebo ztráta ze změn cenových relací
rovná se reálný hrubý domácí důchod
plus nárok na reálné prvotní důchody ze zahraničí
minus reálné prvotní důchody splatné do zahraničí
rovná se reálný hrubý národní důchod
plus nárok na reálné běžné transfery ze zahraničí
minus reálné běžné transfery splatné do zahraničí
rovná se reálný hrubý národní disponibilní důchod
minus spotřeba fixního kapitálu v objemovém vyjádření
rovná se reálný čistý národní disponibilní důchod.
Aby bylo možné vyjádřit reálnou hodnotu různých souhrnných ukazatelů národního důchodu,
doporučuje se, aby prvotní důchody a transfery ve vztahu k zahraničí byly deflovány indexem pro
hrubé domácí konečné výdaje. Reálný národní disponibilní důchod se má vyjadřovat jako čistý tak,
že se od jeho hrubé hodnoty odečte spotřeba fixního kapitálu v objemovém vyjádření.
Cenové a objemové indexy pro prostorové srovnávání
10.48 Srovnání cen a objemů znesnadňují odlišné cenové hladiny a měny v jednotlivých zemích
(interspatial comparison). Nominální směnné kurzy nejsou pro taková srovnání vhodnými
převodními faktory, protože neodráží adekvátně rozdíly cenových hladin a nejsou v čase
dostatečně stabilní.
10.49 Namísto toho se používá parita kupní síly (PPP). PPP je definována jako počet jednotek měny
země B, který je v zemi B potřeba na nákup stejného množství výrobků a služeb, jaké lze koupit za
jednu jednotku měny země A v zemi A. PPP tak lze interpretovat jako směnný kurz umělé měny,
který se obecně označuje jako standard kupní síly (PPS). Přepočítají-li se výdaje zemí A a B
vyjádřené v národních měnách na PPS, jsou výsledné údaje vyjádřeny ve stejné cenové hladině
a stejné měně, což umožňuje smysluplné srovnání objemů.
10.50 PPP pro tržní výrobky a služby vycházejí z mezinárodních cenových šetření. Tato cenová šetření
se provádí současně ve všech zúčastněných zemích, a to na základě společného výběru produktů.
Jednotlivé předměty v tomto výběru produktů jsou jasně specifikovány na základě technických
vlastností a dalších proměnných, u nichž se předpokládá, že mají vliv na ceny, např. náklady
spojené s instalací a podmínky prodeje. Nejdůležitější je sice srovnatelnost předmětů ve výběru
produktů, zároveň však musí být zajištěna i jejich dostatečná reprezentativnost na trzích
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
2015 377
jednotlivých zemí. V ideálním případě by výběr produktů měl být stejně reprezentativní ve všech
zúčastněných zemích.
10.51 U netržních služeb čelí prostorové srovnávání stejnému problému jako srovnávání v čase, protože
ani v jedné dimenzi nejsou k dispozici tržní ceny. Tradičně se uplatňovala metoda vstupů (nebo
metoda nákladů vstupů), při níž se předpokládá, že hodnota produkce se rovná součtu vstupů.
Tato metoda na principu přímého či nepřímého srovnávání objemu vstupů však nebere v potaz
rozdíly v produktivitě. Z toho důvodu se stejně jako v případě srovnávání v čase upřednostňují
metody, které se soustřeďují na zásadu přímého měření produkce nebo na ceny produkce, jež se
pak použijí k deflaci výdajů, alespoň v případě individuálních služeb, jako jsou služby v oblasti
vzdělávání a zdravotnictví.
10.52 Při výpočtu PPP se použijí stejné vzorce pro výpočet indexů jako při výpočtu časových indexů.
V případě, kdy jsou předmětem srovnávání dvě země, A a B, lze pro stanovení vah použít
kteroukoli z nich. Z pohledu země A se při použití vah země A jedná o index Laspeyresova typu
a při použití vah země B o index Paascheho typu. Existují-li však mezi oběma hospodářstvími
strukturální rozdíly, mohou tyto indexy vést k výrazně odlišným výsledkům, tzn., že volba indexu by
byla významným ovlivňujícím faktorem pro konečný výsledek. V případě dvoustranných srovnávání
je tedy vhodnější použít průměr těchto dvou indexů, tzn. Fischerův index.
10.53 Explicitní číselné váhy zpravidla nejsou k dispozici na úrovni jednotlivých položek výběru produktů.
Z toho důvodu se použije určitá forma implicitního vážení, kdy se vychází z toho, zda daná země
považuje konkrétní položku výběru produktů za reprezentativní z hlediska struktury domácí
spotřeby. Nejnižší úroveň agregace, pro niž jsou k dispozici číselné váhy, se označuje jako úroveň
základní položky.
10.54 Tranzitivita znamená, že přímá PPP mezi zeměmi A a C se rovná nepřímé PPP, která se odvodí
vynásobením přímé PPP mezi zeměmi A a B (nebo jakékoli jiné třetí země) a přímé PPP mezi
zeměmi B a C. Fischerovy PPP na úrovni základní položky nejsou tranzitivní, ale lze z nich na
základě kritéria nejmenších čtverců odvodit sadu tranzitivních PPP, které se podobají původním
Fischerovým indexům. Použitím tzv. vzorce Èltetö-Köves-Szulc se minimalizují odchylky mezi
původními Fischerovými indexy a vznikne kompletní sada tranzitivních PPP na úrovni základní
položky.
10.55 Výsledné tranzitivní PPP za všechny země a všechny základní položky se agregují na úroveň
celkového HDP, přičemž jako váhy se použijí výdaje vykázané v národních účtech. Agregované
PPP na úrovni HDP nebo jiné kategorie lze použít například při výpočtu reálných výdajů
a objemových indexů pro prostorové srovnání. Jestliže se PPP vydělí nominálním směnným
kurzem mezi dvěma zeměmi, je výsledným podílem index cenové hladiny (PLI), který lze použít při
srovnávání cenových hladin různých zemí.
ESA 2010 – Kapitola 10 – Cenové a objemové míry
378 2015
10.56 Podle nařízení (ES) č. 1445/2007
1
je Evropská komise (Eurostat) pověřena výpočtem parit kupní
síly pro členské státy. V praxi jsou tyto výpočty PPP součástí širšího programu pro PPP, který
společně koordinují Eurostat a OECD. Podrobný popis metod používaných v rámci tohoto
programu je uveden v Metodické příručce Eurostatu a OECD k paritám kupní síly („Eurostat-OECD
Methodological manual on purchasing power parities“)
2
.
1
Nařízení (ES) č. 1445/2007 Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. prosince 2007 o stanovení společných
pravidel pro poskytování základních informací o paritách kupní síly a pro jejich výpočet a zveřejňování (Úř. věst.
L 336, 20.12.2007, s. 1).
2 Eurostat – OECD, Eurostat-OECD Methodological Manual on Purchasing Power Parities, 2006 (dostupné na:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu).
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
2015 379
Kapitola 11 OBYVATELSTVO A VSTUPY PRÁCE
11.01 Srovnání mezi zeměmi nebo mezi odvětvími či sektory v rámci téhož hospodářství jsou pro některé
účely užitečnější, když se souhrnné ukazatele národních účtů (například hrubý domácí produkt,
konečná spotřeba domácností, přidaná hodnota odvětví, náhrady zaměstnancům) posuzují ve
vztahu k proměnným v podobě počtu obyvatel a vkladů práce. Pro tyto případy musí být definice
obyvatelstva a vstupů práce v souladu s pojmy používanými v národních účtech a odrážet
vymezení výroby v národních účtech.
11.02 Záměrem této kapitoly je popsat rámce a míry statistik obyvatelstva a zaměstnanosti a objasnit
rozsah, v jakém tyto rámce odpovídají systému národních účtů.
11.03 Vstupy práce se klasifikují na základě stejných statistických jednotek, jaké se používají při analýze
výroby, zejména místních činnostních jednotek a institucionálních jednotek.
11.04 Souhrnnými ukazateli, k nimž se údaje o obyvatelstvu a vstupech práce vztahují, jsou často roční
úhrny. V tomto případě je třeba používat průměrný počet obyvatel a průměrné vstupy práce během
roku. Když se šetření provádějí několikrát za rok, použitý údaj se stanoví jako průměr z výsledků
získaných k těmto různým datům. Když se šetření provádí po určité období během roku, musí být
takové období reprezentativní; pro odhad za celý rok je třeba použít poslední dostupné údaje
o kolísání v průběhu roku. Například při odhadu průměrné zaměstnanosti je nutno vzít v úvahu
skutečnost, že někteří lidé, jako například příležitostní a sezónní pracovníci, nepracují po celý rok.
Celkový počet obyvatel
11.05 Definice: Celkový počet obyvatel země k určitému datu obsahuje všechny osoby, se státní
příslušností dané země nebo cizince, které jsou trvale usídleny na ekonomickém území země,
i když jsou dočasně nepřítomny. Roční průměr počtu obyvatel poskytne vhodnou základnu
k odhadu proměnných v národních účtech nebo se používá při srovnávání jako jmenovatel.
11.06 Celkový počet obyvatel je v národních účtech vymezen v souladu s pojetím sídla, jak je popsáno
v kapitole 2. Osoba, která pobývá nebo zamýšlí pobývat na ekonomickém území země po dobu
jednoho roku nebo déle, se považuje za osobu trvale zde usídlenou. Osoba se pokládá za dočasně
nepřítomnou v zemi, jestliže je trvale usídlena v zemi, ale pobývá nebo zamýšlí pobývat v zahraničí
méně než jeden rok. Všichni jednotlivci, kteří patří do stejné domácnosti, jsou rezidenty tam, kde se
soustřeďuje převládající ekonomický zájem domácnosti, tj. tam, kde má domácnost bydliště nebo
postupně několik různých bydlišť, které členové domácnosti považují za své základní sídlo a užívají
je tak. Člen rezidentské domácnosti zůstává rezidentem, i když často cestuje mimo ekonomické
území dané země, protože jeho převažující ekonomický zájem se soustřeďuje na hospodářství, ve
kterém je tato domácnost rezidentem.
11.07 Celkový počet obyvatel určité země zahrnuje:
(a) státní příslušníky, kteří sídlí v dané zemi;
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
380 2015
(b) státní příslušníky, kteří pobývají v zahraničí méně než jeden rok. Mezi příklady patří
příhraniční pracovníci, sezónní pracovníci a turisté;
(c) zahraniční občany usídlené v dané zemi po dobu jednoho roku nebo déle včetně personálu
orgánů Evropské unie a mezinárodních civilních organizací umístěných na zeměpisném
území dané země a doprovázejících členů jejich domácností;
(d) příslušníky vojenského personálu, kteří pracují v mezinárodních vojenských organizacích
umístěných na zeměpisném území dané země;
(e) cizí státní příslušníky pověřené provádět dlouhodobou technickou pomoc, kteří pracují
v dané zemi déle než jeden rok a o nichž se předpokládá, že je zaměstnává hostitelská
vláda jménem vlády nebo mezinárodní organizace, která jejich práci financuje.
Celkový počet obyvatel zahrnuje také další osoby bez ohledu na délku jejich pobytu mimo danou
zemi:
(a) studenty (státní příslušníky dané země) bez ohledu na to, jak dlouho studují v zahraničí;
(b) příslušníky ozbrojených sil dané země, kteří jsou umístěni v zahraničí;
(c) státní příslušníky, kteří jsou pracovníky národních vědeckých základen zřízených mimo
zeměpisné území dané země;
(d) státní příslušníky dané země, kteří jsou pracovníky diplomatických misí v zahraničí;
(e) státní příslušníky, kteří jsou členy posádek rybolovných člunů, jiných lodí, letadel
a plovoucích plošin působících mimo ekonomické území dané země;
(f) pacienty, kteří se léčí v zahraničí.
11.08 Celkový počet obyvatel naopak nezahrnuje:
(a) cizí státní příslušníky, kteří pobývají na daném území méně než jeden rok, například
příhraniční pracovníky, sezónní pracovníky, turisty a pacienty;
(b) státní příslušníky dané země, kteří pobývají v zahraničí jeden rok nebo déle;
(c) státní příslušníky dané země, kteří pracují ve vojenském personálu mezinárodních
organizací umístěných v zahraničí;
(d) státní příslušníky dané země pověřené provádět dlouhodobou technickou pomoc, kteří
pracují v zahraničí a o nichž se předpokládá, že je zaměstnává hostitelská vláda jménem
vlády nebo mezinárodní organizace, která jejich práci financuje;
(e) zahraniční studenty, bez ohledu na délku studia v dané zemi;
(f) příslušníky ozbrojených sil cizí země, kteří jsou umístěni v dané zemi;
(g) cizí státní příslušníky, kteří jsou pracovníky zahraničních vědeckých základen umístěných na
zeměpisném území dané země;
(h) cizí státní příslušníky, kteří jsou pracovníky diplomatických misí umístěných v dané zemi.
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
2015 381
11.09 Výše uvedená definice počtu obyvatel se odlišuje od přítomného neboli faktického počtu obyvatel,
který zahrnuje osoby skutečně přítomné na zeměpisném území země k určitému datu. Odlišuje se
také od zaregistrovaného obyvatelstva.
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo
11.10 Definice: Ekonomicky aktivní obyvatelstvo zahrnuje všechny osoby, které poskytují nabídku práce
– nebo jsou k dispozici, aby ji poskytovaly – pro výrobní činnosti spadající do oblasti výroby
vymezené v systému národních účtů. Zahrnuje všechny osoby, které splňují požadavky pro to, aby
byly zahrnuty mezi zaměstnané osoby nebo nezaměstnané osoby, jak jsou vymezeny níže.
Příslušné normy týkající se statistiky pracovních sil jsou spravovány Mezinárodní organizací práce
(MOP; ILO – Internal Labour Organization). Standardy MOP jsou obsaženy v usneseních, která
jsou přijímána na jednáních Mezinárodní konference statistiků práce. To nejdůležitější pro sběr
údajů a sestavování statistik pracovních sil je Usnesení o statistice ekonomicky aktivního
obyvatelstva, zaměstnanosti, nezaměstnanosti a podzaměstnanosti. Toto usnesení bylo přijato na
třinácté mezinárodní konferenci statistiků práce v říjnu 1982 a pozměněno usnesením z osmnácté
mezinárodní konference statistiků práce v prosinci 2008. Toto usnesení vymezuje pracovní síly ve
smyslu jednotlivců zabývajících se činností patřící do oblasti výroby vymezené v systému
národních účtů.
Zaměstnanost
11.11 Definice: Zaměstnanost zahrnuje všechny osoby, které se zabývají výrobní činností patřící do
oblasti výroby vymezené v systému národních účtů.
Zaměstnané osoby jsou zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Osoby,
které mají více než jedno zaměstnání, se zatříďují mezi zaměstnance nebo OSVČ podle svého
hlavního zaměstnání.
Zaměstnanci
11.12 Definice: Zaměstnanci jsou vymezeni jako osoby, které pracují podle smlouvy pro rezidentskou
institucionální jednotku a přijímají odměnu zaznamenávanou jako náhrady zaměstnancům.
Pojem „zaměstnanci“ odpovídá definici „placeného zaměstnání“ podle MOP. Vztah mezi
zaměstnavatelem a zaměstnancem vzniká, pokud podnik a určitá osoba z obou stran dobrovolně
uzavřou smlouvu, která může být formální i neformální a podle níž daná osoba pracuje pro podnik
za peněžní nebo naturální odměnu.
Osoby, které jsou zaměstnancem i osobou samostatně výdělečně činnou, se zatříďují mezi
zaměstnance v případě, že zaměstnání představuje podle příjmů jejich hlavní činnost. Pokud
nejsou údaje o příjmech k dispozici, je nutno použít namísto nich počet odpracovaných hodin.
11.13 Mezi zaměstnance patří tyto kategorie osob:
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
382 2015
(a) osoby zaměstnané zaměstnavatelem na základě pracovní smlouvy. Patří mezi ně například
manuální a nemanuální pracovníci, řídící pracovníci, domácí personál a lidé, kteří vykonávají
odměňovanou výrobní činnost v rámci programů zaměstnanosti;
(b) státní úředníci a ostatní zaměstnanci vládních institucí, jejichž podmínky zaměstnání jsou
stanoveny zákonem;
(c) ozbrojené síly, které tvoří osoby jak s dlouhodobým, tak i krátkodobým dobrovolným
závazkem a vojáci základní vojenské služby včetně branců, kteří pracují pro civilní účely;
(d) duchovní církví, jestliže je platí přímo vládní nebo nezisková instituce;
(e) vlastníci korporací a kvazikorporací, jestliže v těchto podnicích pracují;
(f) studenti, kteří mají formální závazek, podle něhož přispívají svou prací do výrobního procesu
podniku za peněžní odměnu nebo naturální odměnu v podobě vzdělávacích služeb;
(g) domáčtí pracovníci, jestliže existuje výslovná smlouva, na jejímž základě jsou odměňováni
podle provedené práce, tj. množství práce, které vkládají do nějakého výrobního procesu;
domácký pracovník je zaměstnancem, pokud podstata jeho smlouvy spočívá v poskytování
práce;
(h) osoby zaměstnané přechodně agenturami práce, které je nutno zatřídit do odvětví agentury,
která je zaměstnává, a nikoli do odvětví podniku, pro který skutečně pracují.
11.14 Osoby, které dočasně nepracují, se rovněž považují za zaměstnance, pokud mají formální
pracovní poměr. Tento formální pracovní poměr se stanoví na základě jednoho nebo několika
z těchto kritérií:
(a) pokračuje se ve výplatě mzdy nebo platu;
(b) existuje ujištění o návratu do práce po skončení mimořádné situace nebo dohoda o datu
návratu.
To se týká osob, které dočasně nepracují, protože onemocněly, jsou zraněné, mají dovolenou
nebo volno, stávkují nebo je výluka, mají volno na vzdělávání nebo odbornou přípravu, mateřskou
dovolenou nebo rodičovskou dovolenou, omezení ekonomické činnosti nebo z důvodu
přechodného organizačního nedostatku nebo zastavení práce vlivem takových příčin, jakými jsou
špatné počasí, mechanické poškození nebo přerušení dodávky elektrického proudu nebo
nedostatek surovin či paliva. Spadá sem rovněž jiná dočasná absence, ať už povolená nebo
nepovolená.
Osoby samostatně výdělečně činné
11.15 Definice: Osoby samostatně výdělečně činné jsou vymezeny jako osoby, které jsou jediným
vlastníkem nebo spoluvlastníkem společností s ručením neomezeným, ve kterých pracují,
s výjimkou společností nezapsaných v obchodním rejstříku, které jsou zatříděny mezi
kvazikorporace. Osoby, které jsou zaměstnancem i osobou samostatně výdělečně činnou, se
zatříďují mezi OSVČ v případě, že samostatná výdělečná činnost představuje podle příjmů jejich
hlavní činnost.
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
2015 383
Pokud nejsou údaje o příjmech k dispozici, je nutno použít namísto nich počet odpracovaných
hodin.
Může se stát, že osoby samostatně výdělečně činné během sledovaného období dočasně
nepracují. Odměnou samostatně výdělečně činné osoby je smíšený důchod.
11.16 Mezi osoby samostatně výdělečně činné patří tyto kategorie osob:
(a) neplacení rodinní pracovníci včetně těch, kteří pracují ve společnostech s neomezeným
ručením, jež se zabývají tržní výrobou;
(b) domáčtí pracovníci, jejichž příjem je závislý na hodnotě produkce pocházející z nějakého
výrobního procesu, za který zodpovídají. Podle smlouvy mají tito domáčtí pracovníci
poskytovat výrobky nebo služby subjektu, který je najal;
(c) pracovníci, kteří se individuálně nebo kolektivně podílejí na výrobě prováděné výhradně pro
jejich vlastní konečnou spotřebu nebo pro tvorbu vlastního kapitálu. Aby mohla být
zaznamenána, musí být tato výroba významnou částí jejich konečného užití.
Neplacení dobrovolní pracovníci se zatříďují mezi osoby samostatně výdělečně činné, pokud
výsledkem jejich dobrovolnických činností jsou výrobky, například v případě výstavby obydlí,
kostela nebo jiné budovy. Jestliže však výsledkem jejich dobrovolnické činnosti jsou služby,
například bezplatné pečování nebo úklid, potom se tyto osoby do zaměstnanosti nezapočítávají,
protože takové dobrovolně poskytované služby se nezahrnují do výroby.
Ačkoli služby, které členové domácností poskytují sami sobě jakožto vlastníci svých domů a bytů,
patří do oblasti výroby vymezené v systému národních účtů, neexistuje žádný vklad práce do
produkce těchto služeb a tito vlastníci domů a bytů se nepovažují za osoby samostatně výdělečně
činné.
Zaměstnanost a sídlo
11.17 Výsledky činnosti výrobních jednotek jsou svým pokrytím v souladu se zaměstnaností, pokud údaj
o zaměstnanosti zahrnuje jak rezidenty, tak i nerezidenty, kteří pracují pro rezidentské výrobní
jednotky.
Údaj o zaměstnanosti proto zahrnuje tyto kategorie osob:
(a) nerezidentské příhraniční pracovníky, tj. osoby, které každý den překračují hranice, aby
pracovaly na ekonomickém území dané země;
(b) nerezidentské sezónní pracovníky, tj. osoby, které se přestěhují na ekonomické území dané
země a zůstanou tam méně než jeden rok, aby pracovaly v odvětvích, která periodicky
vyžadují dodatečné pracovní síly;
(c) příslušníky ozbrojených sil dané země, kteří jsou umístěni v zahraničí;
(d) státní příslušníky, kteří jsou pracovníky národních vědeckých základen zřízených mimo
zeměpisné území dané země;
(e) státní příslušníky dané země, kteří jsou pracovníky diplomatických misí v zahraničí;
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
384 2015
(f) členy posádek rybolovných člunů, jiných lodí, letadel a plovoucích plošin provozovaných
rezidentskými jednotkami;
(g) místní zaměstnance orgánů vládních institucí, které jsou umístěny mimo ekonomické území
dané země.
11.18 Následující kategorie osob se do údaje o zaměstnanosti nezahrnují:
(a) rezidenti, kteří jsou příhraničními pracovníky nebo sezónními pracovníky, tj. kteří pracují na
ekonomickém území jiné země;
(b) státní příslušníci dané země, kteří jsou členy posádek rybolovných člunů, jiných lodí, letadel
a plovoucích plošin provozovaných nerezidentskými jednotkami;
(c) místní zaměstnanci zahraničních agentur vládních institucí, které jsou umístěny na
zeměpisném území dané země;
(d) pracovníci orgánů Evropské unie a mezinárodních civilních organizací umístěných na
zeměpisném území dané země (včetně přímo najatých místních zaměstnanců);
(e) příslušníci ozbrojených sil pracující v mezinárodních vojenských organizacích umístěných na
zeměpisném území dané země;
(f) státní příslušníci dané země, kteří pracují v zahraničních vědeckých základnách umístěných
na ekonomickém území dané země.
11.19 Aby byl možný přechod k pojmům obecně používaným ve statistice pracovních sil (zaměstnanost
na národním principu), ESA stanoví, aby se následující položky uváděly odděleně:
(a) vojáci základní vojenské služby (kteří se nezahrnují do statistiky pracovních sil, ale v ESA se
uvádějí v rámci služeb vládních institucí);
(b) rezidenti, kteří pracují pro nerezidentské výrobní jednotky (zahrnují se do statistiky
pracovních sil, ale do zaměstnanosti, jak je vymezena v ESA, se nezahrnují);
(c) nerezidenti, kteří pracují pro rezidentské výrobní jednotky (nezahrnují se do statistiky
pracovních sil, ale do zaměstnanosti, jak je vymezena v ESA, se zahrnují);
(d) rezidentští pracovníci žijící trvale v nějaké instituci;
(e) rezidentští pracovníci, kteří dosud nedosáhli věku, od kterého se zahrnují do statistiky
pracovních sil.
Nezaměstnanost
11.20 Definice: V souladu s pokyny stanovenými Mezinárodní organizací práce (na 13. mezinárodní
konferenci statistiků práce), které jsou v kontextu Evropské unie dále konkretizovány nařízením
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
2015 385
Komise (ES) č. 1897/2000
1
, pokud jde o pracovní definici nezaměstnanosti, zahrnuje pojem
„nezaměstnanost“ všechny osoby nad stanovený věk, které během sledovaného období:
(a) byly „bez práce“, tj. nebyly v placeném zaměstnání nebo samostatně výdělečně činné;
(b) byly „běžně schopné nastoupit do práce“, tj. během sledovaného období byly k dispozici pro
placené zaměstnání nebo pro samostatně výdělečnou činnost, a
(c) „hledaly práci“, tj. podnikly v určeném nedávném období určité kroky, aby si našly placené
zaměstnání nebo práci jako osoby samostatně výdělečně činné.
11.21 Tyto určité kroky mohou zahrnovat: registraci ve veřejných nebo soukromých zprostředkovatelnách
práce, žádání o místo u zaměstnavatelů, evidenci na staveništích, na farmách, ve vrátnicích
továren, na trhu nebo jiných shromažďovacích místech; podávání novinových inzerátů nebo
odpovídání na ně; hledání pomoci u přátel nebo příbuzných, hledání půdy, budov, strojů nebo
zařízení pro založení vlastního podniku; žádosti o povolení a licence nebo finanční prostředky atd.
Zaměstnání
11.22 Definice: Zaměstnání se vymezuje jako explicitní nebo implicitní smlouva mezi osobou
a rezidentskou institucionální jednotkou o výkonu práce za odměnu po stanovenou dobu, nebo do
dalšího oznámení – výpovědi.
Tato definice zahrnuje tyto pojmy:
(a) explicitní nebo implicitní smlouva se vztahuje k poskytování vstupů v podobě práce, nikoli
k poskytování výstupu v podobě výrobku nebo služby;
(b) práce představuje jakoukoli činnost, která přispívá k výrobě výrobků a služeb v rámci
vymezených hranic výroby. Legalita práce a věk pracovníka jsou nepodstatné;
(c) náhrady je zde nutno vykládat v širokém smyslu včetně smíšeného důchodu osob
samostatně výdělečně činných.
V této definici zaměstnání jsou zahrnuta zaměstnání zaměstnance i aktivity osoby samostatně
výdělečně činné: tj. práce zaměstnance, jestliže tato osoba patří k jiné institucionální jednotce než
zaměstnavatel, a práce osoby samostatně výdělečně činné, jestliže tato osoba patří do stejné
institucionální jednotky jako zaměstnavatel.
11.23 Pojem zaměstnání se liší od výše vymezeného pojmu zaměstnanosti:
(a) zaměstnání zahrnuje druhé, třetí a další zaměstnání stejné osoby. Toto druhé, třetí a další
zaměstnání osoby může být v rámci sledovaného období (obvykle týdne) vykonáváno
postupně jedno za druhým, nebo může probíhat souběžně, např. má-li někdo kromě denního
i večerní zaměstnání;
1
Nařízení Komise (ES) č. 1897/2000 ze dne 7. září 2000, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 577/98
o organizaci výběrového šetření pracovních sil ve Společenství, pokud jde o pracovní definici nezaměstnanosti
(Úř. věst. L 228, 8.9.2000, s. 18).
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
386 2015
(b) na druhé straně pojem zaměstnání vylučuje osoby, které dočasně nepracují, ale mají
„formální pracovní poměr“ například v podobě „ujištění o návratu do práce nebo dohody
o datu návratu“. Taková dohoda mezi zaměstnavatelem a osobou, která je dočasně
propuštěná nebo nepřítomná z důvodů odborné přípravy, se v systému ESA nepovažuje za
zaměstnání.
Zaměstnání a sídlo
11.24 Zaměstnání na ekonomickém území země je explicitní nebo implicitní dohoda mezi osobou (která
může být rezidentem na jiném ekonomickém území) a rezidentskou institucionální jednotkou
v dané zemi.
Pro měření vkladu práce do hospodářské činnosti v dané zemi je důležité pouze sídlo
institucionální jednotky výrobce, protože pouze rezidentští výrobci přispívají k tvorbě hrubého
domácího produktu.
11.25 Kromě toho:
(a) zaměstnání se zahrnují do počtu zaměstnání na ekonomickém území, pokud zaměstnanci
rezidentského výrobce pracují dočasně na jiném ekonomickém území, a když povaha
a trvání činnosti neopravňují k tomu, aby byl výrobce považován za hypotetickou
rezidentskou jednotku onoho jiného území;
(b) zaměstnání se nezahrnují do počtu zaměstnání na ekonomickém území v případě, že se
provádí pro nerezidentské institucionální jednotky, tj. pro jednotky, jejichž ekonomický zájem
se soustřeďuje do jiné země a které nemají v úmyslu provádět činnost na domácím území
po dobu jednoho roku nebo déle;
(c) zaměstnání pracovníků mezinárodních organizací a najatých místních pracovníků
zaměstnaných zahraničními vyslanectvími se nezapočítávají, protože tyto zaměstnávající
jednotky nejsou rezidentské.
Nezjišťovaná ekonomika
11.26 Hodnota výrobních činností, které se přímo nezjišťují (not-observed), se v podstatě do výroby
vymezené v systému národních účtů zahrnuje. Proto se uvádějí tyto tři druhy takových činností:
(a) protiprávní (illegal) činnosti, kdy strany jsou dobrovolnými partnery v rámci určité
hospodářské transakce;
(b) skryté (hidden) a utajované (underground) činnosti, kdy transakce samy o sobě nejsou
v rozporu se zákonem, ale nenahlašují se, aby se zabránilo úřední kontrole;
(c) činnosti označované jako „šedé“/„stínové“ („Informal“), o nichž se obvykle nevedou žádné
záznamy.
V zásadě je odměňování těchto zaměstnanců součástí náhrad zaměstnancům nebo smíšeného
důchodu. Tuto úpravu je v údajích o zaměstnanosti a samostatně výdělečné činnosti nutno při
výpočtu poměrů a dalších statistických údajů zohlednit.
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
2015 387
Protiprávní činnosti, kdy jedna ze stran není dobrovolným účastníkem (například v případě
krádeže), nejsou hospodářskými transakcemi, a proto v rámci výroby nejsou zahrnuty.
Celkový počet odpracovaných hodin
11.27 Definice: Celkový počet odpracovaných hodin představuje souhrnný počet hodin skutečně
odpracovaných zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou během účetního
období v případě, že jejich produkce je v rámci vymezených hranic výroby.
Vzhledem k obsáhlé definici zaměstnanců, která zahrnuje osoby dočasně nepracující, ale
s formálním pracovním poměrem, a pracovníky s částečným úvazkem, není vhodnou mírou pro
výpočet produktivity počet pracovníků, nýbrž celkový počet odpracovaných hodin.
Pro národní účty je celkový počet odpracovaných hodin nejvhodnější mírou vkladů práce.
Podrobné vymezení skutečně odpracovaných hodin
11.28 Celkový počet skutečně odpracovaných hodin představuje počet hodin práce, jež přispěly k výrobě
a které lze vymezit s odkazem na hranice výroby v národních účtech. Norma MOP (ILO standard)
obsažená v „Usnesení o měření pracovní doby“ přijatém na 18. mezinárodní konferenci statistiků
práce (ICLS) v prosinci 2008 vymezuje skutečně odpracované hodiny jako čas, který osoby stráví
při výkonu činností, které přispívají k výrobě výrobků a služeb během určitého sledovaného období.
Toto usnesení podrobně vymezuje odpracované hodiny takto:
1) Skutečně odpracované hodiny se vyskytují ve všech druzích placených i neplacených
zaměstnání v rámci různých ujednání ohledně náhrad a práce, které lze provádět na místech
všech různých druhů.
2) Skutečně odpracované hodiny nesouvisejí se správními ani právními pojmy, a proto se
vztahují na všechny pracující osoby, a mohou se vyskytovat v rámci běžné pracovní doby
nebo jako práce přesčas.
3) Statistika skutečně odpracovaných hodin zahrnuje:
(a) skutečně odpracované hodiny v rámci běžné pracovní doby, které přímo přispívají
k výrobě;
(b) placenou dobu strávenou odbornou přípravou;
(c) dobu odpracovanou navíc k počtu hodin odpracovaných v rámci běžné pracovní doby,
tzv. přesčasovou práci. Je nutno připomenout, že hodiny odpracované přesčas se
započítávají, i když jsou neplacené;
(d) dobu strávenou prací na úkolech, jako je příprava pracoviště, opravy a údržba,
příprava a čištění nástrojů a příprava dokladů, výkazů a zpráv;
(e) dobu strávenou čekáním nebo stáním během krátkých přerušení v průběhu
pracovního dne, například z důvodů nedostatku práce, poruchy stroje nebo nehod,
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
388 2015
nebo dobu strávenou na pracovišti, během níž nebyla vykonána žádná práce, ale
která je jako placená zaručena pracovní smlouvou;
(f) dobu odpovídající krátkým přestávkám na odpočinek v průběhu pracovního dne
včetně přestávek na občerstvení;
(g) práci na zavolanou. Pokud probíhá daleko od pracoviště, například doma, započítává
se do počtu skutečně odpracovaných hodin doba takové práce podle míry, v jaké jsou
omezeny nepracovní činnosti a přesuny dané osoby;
(h) počet hodin odpracovaných zaměstnanci obranných sil včetně vojáků základní služby
se započítává, i když nespadá do rozsahu šetření pracovních sil dané země.
4) Statistika skutečně odpracovaných hodin nezahrnuje:
(a) hodiny placené, ale neodpracované, například placenou roční dovolenou, placené
svátky, placenou nemocenskou dovolenou, rodičovskou dovolenou, stávky, „pracovní
volno“ za účelem návštěv lékaře apod., výluky způsobené nepříznivým počasím;
(b) přestávky na jídlo;
(c) dobu strávenou na cestě mezi domovem a prací, i když veškerá práce provedená
během cesty se započítává;
(d) jiné formy vzdělávání než odborná příprava.
Více vyčerpávající definice těchto kritérií lze nalézt v „Usnesení mezinárodní konference statistiků
práce o měření pracovní doby“ (ICLS) z prosince 2008.
11.29 Celkový počet odpracovaných hodin je úhrn počtu skutečně odpracovaných hodin zaměstnanců
a osob samostatně výdělečně činných v rámci zaměstnání během účetního období na daném
ekonomickém území:
(a) včetně práce prováděné mimo dané ekonomické území pro rezidentskou zaměstnavatelskou
institucionální jednotku, jejíž převažující ekonomický zájem se nesoustřeďuje v rámci
daného ekonomického území;
(b) vyjma práce pro zahraniční zaměstnavatelskou institucionální jednotku, jejíž převažující
ekonomický zájem se nesoustřeďuje v rámci daného ekonomického území.
11.30 V mnoha šetřeních podniky vykazují proplacené, a nikoli odpracované hodiny. V takových
případech se musí odpracované hodiny u každé skupiny zaměstnání odhadnout s využitím
veškerých dostupných informací o placené dovolené atd.
11.31 Při analýze cyklu podnikání může být užitečné upravit celkový počet odpracovaných hodin za
použití standardního počtu pracovních dnů v roce.
Ekvivalence délky plné pracovní doby
11.32 Definice: Ekvivalent zaměstnanosti na plnou pracovní dobu, který se rovná počtu zaměstnání na
plnou pracovní dobu, je definován jako podíl celkového počtu odpracovaných hodin a průměrného
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
2015 389
ročního počtu odpracovaných hodin v zaměstnání na plný úvazek v rámci daného ekonomického
území.
11.33 Tato definice nemusí nutně popisovat, jak se tento ukazatel odhaduje: jelikož délka plné pracovní
doby zaměstnání se během času mění a liší se mezi odvětvími, používají se metody, které stanoví
průměrný podíl a průměrný počet hodin pro zaměstnání s menším počtem hodin, než je plný
pracovní úvazek zaměstnání, v každé skupině zaměstnání. Nejprve se musí odhadnout běžná
týdenní plná pracovní doba v každé skupině zaměstnání. Skupinu zaměstnání lze v rámci odvětví
vymezit podle pohlaví a druhu práce. Pro stanovení takových ukazatelů tvoří vhodné kritérium
hodiny smluvně dohodnuté pro zaměstnání zaměstnance. Ekvivalent plné délky pracovní doby se
vypočítává odděleně za každou skupinu zaměstnání a poté se sčítá.
11.34 Nejlepší mírou vstupů práce je celkový počet odpracovaných hodin, avšak pokud tato informace
chybí, může být nejlepším dostupným náhradním ukazatelem ekvivalent zaměstnanosti na plnou
pracovní dobu: lze jej snáze odhadovat a umožňuje mezinárodní srovnání se zeměmi, které mohou
pouze odhadovat ekvivalent zaměstnanosti na plnou pracovní dobu.
Vstup práce zaměstnance vyjádřený ve stálých náhradách
11.35 Definice: U vstupů práce podobného druhu a kvalifikace během základního období, se běžné
vstupy práce oceněné na úrovni náhrady za práci zaměstnance, která převládala během
vybraného základního období, měří za použití vstupů práce zaměstnanců vyjádřených ve stálých
náhradách.
11.36 Náhrady zaměstnancům v běžných cenách dělené vkladem práce zaměstnanců ve stálých
náhradách poskytují implicitní cenový index náhrad, který je srovnatelný s implicitním cenovým
indexem konečných užití.
11.37 Účelem pojmu vstup práce zaměstnanců ve stálých náhradách je popsat změny ve složení
pracovní síly, například od méně placených pracovníků k více placeným pracovníkům. Aby byla
analýza efektivní, je nutno ji provádět na úrovni odvětví.
Míry produktivity
11.38 Definice: Produktivita je míra produkce výrobního procesu na jednotku vstupů. Produktivita práce
se obvykle měří například jako produkce za pracovní hodinu, která představuje vstup. Je proto
nezbytné, aby míry práce používané ve studiích, kde je produkce založena na mírách používaných
v národních účtech, byly svým pojetím i pokrytím v souladu s národními účty.
ESA 2010 – Kapitola 11 – Obyvatelstvo a vstupy práce
390 2015
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
2015 391
Kapitola 12 ČTVRTLETNÍ NÁRODNÍ ÚČTY
Úvod
12.01 Tato kapitola stanoví hlavní zásady a charakteristiky čtvrtletních národních účtů.
12.02 Čtvrtletní národními účty jsou národní účty, jejichž sledovaným obdobím je čtvrtletí. Tyto účty jsou
systémem integrovaných čtvrtletních ukazatelů. Čtvrtletní národní účty poskytují ucelený účetní
rámec, v němž lze sestavovat hospodářské údaje a předkládat je ve formátu, který je navržen pro
účely ekonomické analýzy, rozhodování a tvorby politiky, a to na čtvrtletním základě.
12.03 Pro čtvrtletní národní účty platí stejné zásady, definice a struktura jako pro roční národní účty.
Čtvrtletní národní účty používají pojmy ročních národních účtů, není-li v této kapitole stanoveno
jinak.
12.04 Čtvrtletní národní účty zahrnují celou posloupnost účtů a rozvah. V praxi však omezení související
s dostupností údajů, časem a zdroji znamenají, že čtvrtletní národní účty jsou méně úplné než
roční národní účty.
Ve srovnání s ročními národními účty jsou čtvrtletní národní účty omezenější, pokud jde o rozsah.
Zaměřují se na měření HDP, na měření dodávek a užití výrobků a služeb a na tvorbu důchodů.
Podrobnost s ohledem na činnost výrobních odvětví a konkrétní transakce je omezená. To je
projevem kompromisu mezi včasností a rozsahem, podrobností a spolehlivostí.
12.05 Ve srovnání s ročními národními účty jsou čtvrtletní národní účty sestavovány a zveřejňovány
častěji. Poskytují včasný přehled o hospodářském vývoji a lze je použít k prvotním odhadům
ročních národních účtů.
12.06 Časové řady statistik čtvrtletních národních účtů zahrnují vzhledem k čtvrtletní periodicitě
sezónnost a jsou ovlivněny kalendářními událostmi. Sezónnost je vyrovnávána pomocí postupů
očištění od sezónních a kalendářních vlivů.
12.07 Čtvrtletní národní účty vycházejí z omezenějších zdrojů údajů než roční národní účty a jejich
sestavení vyžaduje větší využití statistických a ekonometrických metod. K sestavování čtvrtletních
národních účtů existují dva přístupy: přímý přístup a nepřímý přístup.
12.08 Přímý přístup je založen na čtvrtletní dostupnosti podobných zdrojů údajů, jaké jsou používány při
sestavování ročních účtů a v rámci tohoto přístupu se používají podobné metody sestavování.
Nepřímý přístup využívá statistické a ekonometrické metody odhadu, které používají informace
z ročních národních účtů a krátkodobé ukazatele k interpolaci a extrapolaci z ročních odhadů.
Volba mezi těmito přístupy závisí na informacích použitých při sestavování ročních účtů, které jsou
ve stejné formě snadno dostupné čtvrtletně.
12.09 Účel čtvrtletních národních účtů se liší od účelu ročních národních účtů. Čtvrtletní národní účty se
zaměřují na krátkodobé trendy v hospodářství a v soustavě národních účtů poskytují promyšlené
měřítko těchto trendů. Důraz je kladen na tempa růstu a jejich charakteristiky v průběhu času jako
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
392 2015
zrychlení, zpomalení či změna znaménka. Důraz ročních národních účtů je na úrovních a na
struktuře hospodářství, jakož i na tempech růstu.
Roční národní účty jsou pro analýzy hospodářského cyklu méně vhodné než čtvrtletní národní účty,
jelikož roční údaje zastírají krátkodobý hospodářský vývoj.
12.10 Čtvrtletní národní účty lze použít při sestavování ročních národních účtů. Zvyšují spolehlivost
a včasnost ročních národních účtů a v některých zemích jsou roční národní účty přímo odvozeny
z agregace čtvrtletních národních účtů v průběhu roku. Tyto různé úlohy odrážejí rozdíly
v dostupnosti údajů a v procesu sestavování účtů.
12.11 Při sestavování čtvrtletních národních účtů se používá celá škála údajů, například krátkodobé
statistiky výroby, cen, zaměstnanosti a zahraničního obchodu, ukazatele důvěry podniků
a spotřebitelů a administrativní údaje, například příjmy z DPH. Ve srovnání s těmito ukazateli
čtvrtletní národní účty poskytují:
(a) širší rozsah;
(b) úplnost;
(c) ucelenou soustavu národních účtů;
(d) soulad s pojmy a údaji v národních účtech;
(e) mezinárodní srovnatelnost na základě mezinárodního metodického rámce – Systému
národních účtů z roku 2008 (SNA 2008).
12.12 Pokrytí čtvrtletních národních účtů odpovídá pokrytí ročních účtů a zahrnuje celou posloupnost
účtů a příslušných souhrnných ukazatelů, jakož i soustavu tabulek dodávek a užití. Omezená
dostupnost informací a čtvrtletní periodicita sestavování však u čtvrtletních národních účtů obvykle
vedou k omezenému pokrytí a rozsahu.
Soustava čtvrtletních účtů zahrnuje:
(a) hlavní souhrnné ukazatele, včetně zaměstnanosti a obyvatelstva;
(b) finanční a nefinanční účty podle institucionálních sektorů;
(c) omezené rozčlenění hlavních souhrnných ukazatelů jako hrubá přidaná hodnota, výdaje na
konečnou spotřebu, tvorba hrubého fixního kapitálu, dovoz a vývoz výrobků a služeb
a zaměstnanost s omezenou podrobností a
(d) zjednodušenou posloupnost účtů.
Pro účely úspěšného sestavování jsou tyto prvky doplněny soustavou zjednodušených tabulek
dodávek a užití.
Specifické rysy čtvrtletních národních účtů
12.13 Problematika sestavení, která je obzvláště důležitá pro čtvrtletní národní účty, je:
(a) doba zachycení;
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
2015 393
(b) bleskové odhady;
(c) bilancování a zajištění souladu;
(d) zřetězené objemové míry a
(e) očištění od sezónních a kalendářních vlivů.
Doba zachycení
12.14 Pravidla týkající se doby zachycení, která platí pro čtvrtletní národní účty, jsou stejná jako
v případě ročních národních účtů. Kvůli kratšímu období zachycení však s ohledem na dobu
zachycení vznikají zvláštní problémy v souvislosti s měřením. To se týká zejména měr:
(a) nedokončené produkce;
(b) činností soustředěných v určitých obdobích roku a
(c) plateb s nízkou četností.
12.15 U čtvrtletních národních účtů je důležité zachycení činností a toků soustředěných v určitých
obdobích roku. Rozsah těchto činností v jednotlivých čtvrtletích, například zemědělské produkce,
produkce ve stavebnictví a cestovním ruchu, závisí na vnějších činitelích, jako je počasí a státní
svátky. Výplaty mezd, platby daní, výplaty sociálních dávek a dividend mohou podléhat dočasným
čtvrtletním vlivům, jako jsou roční prémie vyplacené v jednom měsíci. Chyby při stanovení
časového rozvržení a velikosti takových případů vedou k chybám měření čtvrtletního růstu.
Nedokončená produkce
12.16 Nedokončenou produkcí je neúplný výstup, jenž dosud není připraven k dodání. Dochází k ní
v případě, že výroba trvá déle než jedno období. Dlouhé výrobní cykly se vyskytují v činnostech
jako např. zemědělství, stavebnictví, strojírenství, automobilový průmysl a stavba lodí a ve
službách jako vývoj programového vybavení, architektonické služby, výroba filmů nebo velké
sportovní události. Tyto dlouhé výrobní procesy jsou často doprovázeny postupnými platbami,
které se vyskytují zejména v činnostech jako stavba lodí, výroba letadel, výroba vína a reklamní
smlouvy.
Měření takovéto produkce vyžaduje, aby byl jeden proces rozdělen na několik samostatných
období. To je obtížnější u čtvrtletních národních účtů než u ročních národních účtů. Pro čtvrtletní
a roční měření nedokončené produkce však platí stejné zásady.
Činnosti soustředěné v určitých obdobích roku
12.17 Rozvržení produkce na základě nákladů, které vznikly v průběhu času, je obvyklým způsobem
rozvržení produkce do jednotlivých období na základě časového rozlišení (na akruální bázi), ne
vždy se však použije plně. Do období, v nichž neprobíhá výrobní proces, by neměla být alokována
žádná produkce, a to ani v případě, nabíhají-li náklady. To platí pro náklady na využívání kapitálu,
například platby nájemného za používání strojního zařízení. Tato situace může nastat
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
394 2015
v zemědělství, kde v určitých obdobích nemusí existovat žádná výroba. Období bez produkce se
může objevit i v potravinářském průmyslu, který závisí na produktech pocházejících ze sklizní.
Platby s nízkou četností
12.18 U činnosti, k níž dochází v průběhu celého roku, jsou platbami s nízkou četností platby, jež se
uskutečňují jednou ročně nebo v málo častých splátkách v průběhu roku. K příkladům takovýchto
plateb patří dividendy, úroky, daně, dotace a prémie zaměstnanců, jako jsou prémie na konci roku
a příplatky na dovolenou. Všechny takové rozdělovací transakce jsou zachyceny na základě
časového rozlišení, tj. v okamžiku vzniku nároku, a ne v okamžiku kdy byl proplacen. Tato
záležitost týkající se doby zachycení se objevuje rovněž v ročních národních účtech, mohou-li
platby částečně souviset s jiným účetním rokem.
12.19 V zájmu řešení takových záležitostí souvisejících s časem se rozlišují dvě kategorie plateb.
(a) Platby, jež mají čistě povahu ad hoc, mají být zachyceny v období, v němž k těmto platbám
skutečně došlo. Dividendy jsou například obvykle stanoveny až po uzavření účetních knih
pro daný finanční rok a nemusí souviset se ziskem společnosti v daném roce.
(b) Platby, jež mají pevný vztah k určitému období (např. nahromaděné v předchozím období
nebo nahromaděné v několika účetních obdobích), mají být rozvrženy do období, v nichž
vznikly nároky. K příkladům patří daně z příjmů a produktů, jež mohou být vybrány
v následujícím období.
12.20 Uplatnění zásady časového rozlišení na čtvrtletní údaje může být v takových případech mimořádně
obtížné a jsou nezbytné alternativní metody, například upravená pokladní základna nebo rozvržení
akruálních plateb (předpisu) do období tak aby bylo narušení charakteristik časových řad
minimální.
Bleskové odhady
12.21 Čtvrtletní národní účty poskytují přehled o stavu hospodářství krátce po skončení sledovaného
čtvrtletí. Včasná dostupnost těchto informací pomáhá určit a vyložit hospodářské trendy. Z tohoto
důvodu sestavují statistické úřady častěji bleskové (flash) odhady hlavních makroekonomických
souhrnných ukazatelů, včetně růstu HDP a ukazatelů čtvrtletních národních účtů.
12.22 Bleskovým odhadem je prví odhad hospodářské proměnné za poslední sledované období.
Bleskový odhad se obvykle vypočítává z neúplných údajů, avšak pomocí stejného statistického
nebo ekonometrického modelu jako pravidelné odhady. Sestavení bleskových odhadů zahrnuje
pokud možno co nejvíce údajů. Rozdíly mezi bleskovými odhady a tradičními odhady jsou tyto:
(a) včasnost: bleskové odhady jsou k dispozici dříve než tradiční odhady.
(b) přesnost: existuje kompromis mezi včasností a přesností. Bleskové odhady jsou obvykle
náchylnější k revizím než tradiční odhady.
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
2015 395
(c) pokrytí: počet proměnných, jichž se týkají bleskové odhady, je omezenější než u tradičních
odhadů.
(d) informace: bleskové odhady jsou založeny na menším množství informací. Informace pro
tradiční odhady nejsou často zcela dostupné.
(e) metoda odhadu: kvůli nedostatku údajů se bleskové odhady opírají více o ekonometrické
metody a předpoklady.
Bilancování a zajištění souladu čtvrtletních národních účtů
12.23 Čtvrtletní národní účty jsou ucelený soubor účtů sestavovaných čtvrtletně. Jsou nedílnou součástí
soustavy národních účtů a jsou v souladu s ročními účty.
12.24 Vnitřního souladu čtvrtletních účtů se dosahuje sladěním odhadů dodávek a užití pro účty na
čtvrtletním základě. Soulad s ročními účty je zajištěn buď souladem čtvrtletních účtů s ročními účty,
nebo odvozením ročních účtů ze čtvrtletních účtů.
Bilancování
12.25 Proces bilancování nebo slaďování je nedílnou součástí procesu sestavování národních účtů.
Optimálně využívá různé zdroje informací, které jsou oporou různých měr v účtech. Z obecného
hlediska je bilancování snaha, aby základní statistické údaje, na nichž jsou založeny různé přístupy
k sestavování HDP a ostatních částí účtů, zapadaly do soustavy tabulek dodávek a užití, a tudíž
efektivní využití všech dostupných informací.
12.26 Zásady a postupy bilančního procesu, které se používají u ročních účtů, platí rovněž pro čtvrtletní
účty s dodatečnými postupy, jež zohledňují čtvrtletní periodicitu sestavování. Tyto dodatečné
postupy zohledňují tyto znaky čtvrtletních účtů:
(a) zachování souladu mezi údaji očištěnými o sezónní vlivy a neočištěnými údaji;
(b) zajištění souladu mezi cenovými a objemovými mírami;
(c) sladění měr pocházejících z různých přístupů k sestavování HDP.
Při bilancování čtvrtletních národních účtů pomůže zjednodušená soustava čtvrtletních tabulek
dodávek a užití. Jsou-li pravidelně sestavovány roční tabulky dodávek a užití, mohou být jako
součást procesu bilancování a zajištění souladu údaje obsažené ve čtvrtletních tabulkách dodávek
a užití výslovně navázány na tyto tabulky.
Soulad mezi čtvrtletními a ročními účty – zajištění souladu
12.27 K procesu slaďování čtvrtletních účtů s ročními účty lze přistoupit dvěma způsoby:
(a) sladění čtvrtletních účtů s ročními účty, jež se nazývá rovněž zajišťováním souladu;
(b) odvození ročních účtů ze čtvrtletních účtů.
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
396 2015
12.28 Diskrepance mezi čtvrtletními a ročními účty jsou způsobeny zejména rozdíly ve zdrojích
a dostupnosti informací ze sdílených zdrojů.
12.29 K sladění čtvrtletních a odpovídajících ročních souhrnných ukazatelů lze použít mnoho různých
metod.
Ideální metodou je určení příčin rozdílů a odvození nových, sladěných čtvrtletních a ročních
souhrnných ukazatelů s využitím všech dostupných informací.
Metody zajišťování souladu zajišťují soulad mezi dvěma soubory souhrnných ukazatelů, a to
použitím jednoho souboru jako měřítka a přizpůsobením druhého souboru tak, aby s ním byl
v souladu, prostřednictvím celé škály metod sahajících od jednoduchých matematických úprav po
složité statistické a ekonometrické postupy. Cílem metod zajišťování souladu je zajištění souladu
dvou souborů souhrnných ukazatelů z účetního hlediska, pokud jde o zachování vývoje či jiná
náležitě stanovená kritéria.
Zajišťování souladu je nedílnou součástí procesu sestavování účtů a mělo by se provádět v zásadě
na nejpodrobnější úrovni sestavování. V praxi to může znamenat zajišťování souladu různých
časových řad v jednotlivých fázích v průběhu času, kdy jsou údaje pro některé časové řady, které
již byly sladěny, použity k odhadu jiných časových řad, načež následuje druhé nebo třetí kolo
slaďování.
12.30 Pokud se jako základ pro slaďování použijí čtvrtletní souhrnné ukazatele, roční souhrnné ukazatele
jsou odvozeny sečtením příslušných čtvrtletních číselných údajů. Takto je zajištěn soulad.
12.31 Velmi často je sladění čtvrtletních a ročních souhrnných ukazatelů výsledkem kombinace přístupů
k slaďovacím postupům: předběžné roční odhady mohou být například odvozeny pomocí součtů
čtvrtletních údajů, a jakmile jsou k dispozici roční údaje a je revidován roční souhrnný ukazatel,
použije se roční základ pro slaďování k revizi příslušných čtvrtletních údajů.
Zřetězené míry cenových a objemových změn
12.32 U ročních národních účtů je mírou cenových a objemových změn v zásadě roční řetězený index.
V zájmu provázanosti se čtvrtletní míry cenových a objemových změn přizpůsobují ročním
zřetězeným mírám.
12.33 Soulad mezi cenovými a objemovými mírami v čtvrtletních a ročních účtech vyžaduje, aby roční
míry byly odvozeny ze čtvrtletních měr, nebo aby byly čtvrtletní údaje přizpůsobeny ročním údajům
pomocí metod zajišťování souladu. To platí dokonce i v případě, je-li splněn základní požadavek,
aby byly čtvrtletní a roční míry založeny na stejných metodách sestavování a předkládání,
například použitím stejného vzorce pro indexy, stejného základního roku a stejného sledovaného
období. Naprostý soulad není možný, jelikož čtvrtletní indexy obvykle nebudou odrážet přesně
stejný růst jako příslušné roční indexy, a to kvůli matematické formě indexu.
12.34 Ačkoliv by čtvrtletní zřetězené objemové míry mohly být založeny na čtvrtletní periodicitě řetězení,
má se řetězení provádět v zásadě ročně. Čtvrtletní objemové míry jsou řetězeny ročně.
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
2015 397
12.35 Časové řady zřetězených objemových měr ve čtvrtletních národních účtech představují čtvrtletní
změny objemu získané pomocí ročních průměrů cen v předchozím roce. Pro roční řetězení
čtvrtletních objemových indexů lze použít tři přístupy:
(a) roční překrývání;
(b) čtvrtletní překrývání;
(c) meziroční překrývání.
Vytváření časových řad s použitím jedné ze tří metod řetězení ve výsledných zřetězených
časových řadách obvykle vede k strukturálnímu narušení, jehož dopad je určen zvoleným
přístupem k řetězení a změnou struktury cen v průběhu času.
12.36 Přístup založený na ročním překrývání využívá roční průměrné hodnoty příslušného předchozího
roku v cenách tohoto předchozího roku. To vede k ročním souhrnným ukazatelům čtvrtletních
objemových měr, jež jsou totožné s nezávisle odvozenými zřetězenými časovými řadami ročních
národních účtů. Narušením nejsou mimoto ovlivněny mezičtvrtletní míry změny ve stejném
kalendářním roce mezi 1. a 4. čtvrtletím. Časové řady objemových měr jsou však ovlivněny
narušením, k němuž dochází mezi čtvrtým čtvrtletím jednoho roku a prvním čtvrtletím následujícího
roku, což se objevuje rovněž v příslušné mezičtvrtletní míře změny.
12.37 Přístup založený na čtvrtletním překrývání naopak obvykle vede k nezkresleným mezičtvrtletním
mírám změny pro všechna čtvrtletí daného roku, jelikož se články řetězu vztahují k objemům
čtvrtého čtvrtletí příslušného předchozího roku oceněným průměrnými cenami tohoto předchozího
roku. Na rozdíl od přístupu založeného na ročním překrývání však přístup vycházející ze
čtvrtletního překrývání vede k čtvrtletně zřetězeným časovým řadám, které nejsou v souladu
s nezávisle odvozenými zřetězenými časovými řadami ročních národních účtů.
12.38 Přístup k řetězení založený na meziročním překrývání vede k nezkresleným meziročním tempům
růstu za všechna čtvrtletí, jelikož články řetězu se vztahují k objemům stejného čtvrtletí příslušného
předchozího roku oceněným průměrnými cenami tohoto předchozího roku. Tento přístup však
vede k výsledkům, jež jsou v každém čtvrtletí ovlivněny strukturálními zkresleními, takže
zkreslením je dotčena každá mezičtvrtletní míra změny. Přístup založený na meziročním
překrývání tudíž ovlivňuje nejvíce profil časových řad za období kratší než jeden rok.
12.39 Pokud jsou substituční efekty (změny objemu kvůli posunům ve struktuře cen) v daném roce malé,
vedou všechny tři přístupy k čtvrtletnímu řetězení objemů k velmi podobným výsledkům.
Na základě praktických hledisek, například souladu čtvrtletního růstu s ročním zřetězeným růstem,
jednoduchosti a přehlednosti výpočtu, je doporučovanou metodou metoda ročního překrývání.
Očištění od sezónních a kalendářních vlivů
12.40 Sezónnost je jakýkoli jev, který se pravidelně opakuje ve stejném období každého roku.
Příkladem je prodej zmrzliny v létě. Pravidelně se opakující události jsou v průběhu roku
vyrovnávány očištěním od sezónních vlivů, zatímco dopad nepravidelných událostí zůstává
nedotčen. Očištění o sezónnost zahrnuje připuštění různé délky měsíců a čtvrtletí. Výsledky
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
398 2015
očištěné od sezónních vlivů odrážejí „běžné“ a opakující se události v průběhu celého roku, v němž
k nim dochází. Časové řady očištěné od sezónních vlivů ukazují jednoznačněji než neočištěné
časové řady například tyto charakteristiky:
(a) změny trendu a
(b) body zvratu v hospodářském cyklu.
12.41 Kalendářním vlivem je dopad na časové řady:
(a) počtu a složení pracovních a obchodních dnů;
(b) výskytu pevných a pohyblivých svátků;
(c) přestupných roků a jiných kalendářních jevů, například prodloužených víkendů.
12.42 Existence sezónních a kalendářních vlivů v časových řadách čtvrtletních národních účtů zastírá
trend růstu souhrnných ukazatelů ve čtvrtletních národních účtech. Očištění od sezónních
a kalendářních vlivů proto pomáhá při vyvozování závěrů ohledně trendů z čtvrtletních národních
účtů; očištění od sezónních vlivů mimoto odhaluje dopad významných mimořádných vlivů nebo
události s cílem pomoci prostřednictvím statistik čtvrtletních národních účtů pochopit hospodářský
vývoj.
12.43 Sezónní výkyvy jsou obvykle důsledkem výkyvů ve spotřebě energie, cestovním ruchu,
povětrnostních podmínkách (které ovlivňují venkovní činnosti, jako je stavebnictví), příplatcích ke
mzdě a vlivech pevně stanovených svátků, jakož i v institucionálních nebo správních postupech
všech druhů. Sezónní výkyvy ve čtvrtletních národních účtech závisí rovněž na zdrojích údajů
a použitých metodách sestavování.
12.44 Pro získání spolehlivého odhadu sezónních činitelů může být nutné, aby se časové řady upravily
předem. To zamezuje tomu, aby kvalitu sezónních odhadů ovlivňovaly extrémní hodnoty jako
nárazové extrémní hodnoty, přechodné změny a změny úrovně, kalendářní vlivy a státní svátky.
Extrémní hodnoty by však měly být v údajích očištěných od sezónních vlivů i nadále viditelné,
nejsou-li výsledkem chyb, jelikož mohou odrážet zvláštní události, jako jsou stávky, přírodní
pohromy atd. Po provedení odhadu sezónních složek by proto měly být extrémní hodnoty do
časových řad znovu zavedeny.
Posloupnost sestavování zřetězených objemových ukazatelů očištěných od sezónních vlivů
12.45 Sestavení zřetězených objemových ukazatelů očištěných od sezónních a kalendářních vlivů ve
čtvrtletních národních účtech je výsledkem posloupnosti operací, včetně očištění od sezónních
a kalendářních vlivů, řetězení, zajišťování souladu a bilancování, použitých na dostupné základní
nebo souhrnné informace.
12.46 Posloupnost použití jednotlivých kroků procesu sestavování zřetězených objemových ukazatelů
očištěných od sezónních vlivů ve čtvrtletních národních účtech závisí na zvláštnostech výrobního
procesu a na úrovni agregace, na niž je použita.
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
2015 399
V ideálním případě jsou zřetězené časové řady objemových ukazatelů očištěných od sezónních
vlivů získány sezónním očištěním zřetězených časových řad, za nímž následuje zajištění souladu
očištěných zřetězených časových řad.
12.47 Existují systémy sestavování čtvrtletních národních účtů, v nichž jsou údaje očištěné od sezónních
vlivů předkládány na velmi podrobné úrovni, a dokonce na úrovni, na níž není použito řetězení,
například při sestavování čtvrtletních národních účtů ze čtvrtletních tabulek dodávek a užití.
V tomto případě je pořadí: očištění od sezónních vlivů, po němž následuje bilancování, řetězení
a zajištění souladu. Na podrobnější úrovni nemusí být odhady sezónní složky tak spolehlivé jako
na vyšší úrovni čtvrtletních národních účtů. Pak je nutno věnovat zvláštní pozornost revizím
sezónní složky. Bilancování a řetězení údajů očištěných od sezónních vlivů nesmí mimoto vést
k zavádění sezónnosti do časových řad.
12.48 Objemové ukazatele ve čtvrtletních národních účtech v průměrných cenách předchozího roku lze
řetězit pomocí metody čtvrtletního překrývání, ročního překrývání nebo meziročního překrývání.
Z hlediska očištění objemových ukazatelů ve čtvrtletních národních účtech od sezónních vlivů se
upřednostňuje čtvrtletní překrývání a roční překrývání. Metoda meziročního překrývání se
nedoporučuje, jelikož může vést ke zkreslení u každého jednotlivého mezičtvrtletního pohybu
časových řad.
12.49 Zřetězené čtvrtletní objemové ukazatele očištěné od sezónních vlivů jsou přizpůsobeny podle
příslušných řetězených ročních údajů, které nebyly očištěny od sezónních vlivů, a to pomocí metod
zajištění souladu nebo přizpůsobení, jež minimalizují dopad na mezičtvrtletní změny časových řad.
Zajištění souladu se vyžaduje z čistě praktických důvodů, například kvůli souladu ročních
průměrných temp růstu. Zajišťování souladu nemá vést k zavádění sezónní složky do časových
řad. Čtvrtletní národní účty očištěné pouze od sezónních vlivů by se měly poměřovat s nezávisle
odvozenými zřetězenými ročními časovými řadami v neočištěné formě. Výjimky z požadovaného
souladu v průběhu času jsou přijatelné, jestliže se sezónnost rychle mění.
12.50 Kalendářní vliv lze rozdělit na sezónní a nesezónní složku. První složka odpovídá průměrné
kalendářní situaci, která se každý rok ve stejné sezóně opakuje; druhá složka odpovídá odchylce
kalendářních proměnných, jako jsou počty obchodních nebo pracovních dnů, pohyblivé svátky
a dny přestupných roků, od konkrétního měsíčního nebo čtvrtletního průměru.
12.51 Očištění od kalendářních vlivů odstraňuje z časových řad ty nesezónní kalendářní složky, pro něž
existují statistické důkazy a hospodářské vysvětlení. Kalendářní vlivy, o něž jsou časové řady
očištěny, by měly být identifikovatelné a dostatečně stálé v čase, nebo by mělo být možné náležitě
modelovat jejich měnící se dopad v čase.
ESA 2010 – Kapitola 12 – Čtvrtletní národní účty
400 2015
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
2015 401
Kapitola 13 REGIONÁLNÍ ÚČTY
Úvod
13.01 Tato kapitola obecně popisuje regionální účty a objasňuje účely a hlavní koncepční zásady
a problémy při sestavování, které jsou typické pro regionální účty.
13.02 Definice: Regionální účty jsou regionální specifikace odpovídajících účtů za národní hospodářství.
Regionální účty poskytují regionální členění pro hlavní souhrnné ukazatele, jako je hrubá přidaná
hodnota podle odvětví a důchody domácností.
13.03 Pro regionální účty se použijí pojmy národních účtů, pokud není v této kapitole uvedeno jinak.
Úhrny národních účtů zakrývají rozdíly v hospodářských podmínkách a výkonech jednotlivých
regionů. Obyvatelstvo a hospodářské činnosti jsou obecně rozděleny mezi jednotlivými regiony
nerovnoměrně. Městské regiony se obecně specializují na služby, zatímco zemědělství, těžba
a průmyslová výroba se spíše vyskytují v mimoměstských regionech. Závažné otázky, jako jsou
globalizace a inovace, stárnutí obyvatelstva, daně, chudoba, nezaměstnanost a životní prostředí,
mají často regionální hospodářský rozměr. Regionální účty jsou proto důležitým doplňkem
národních účtů.
13.04 Regionální účty jsou tvořeny stejnou sadou účtů jako národní účty, a to tak, že zviditelňují
regionální hospodářské struktury, vývoj a rozdíly. Koncepční problémy a problémy týkající se
měření způsobují, že se pro regiony používá sada účtů, které mají omezenější rozsah a míru
podrobnosti než národní účty.
Tabulky týkající se regionálních výrobních činností v členění podle odvětví ukazují:
(a) rozsah a dynamiku výroby a zaměstnanosti podle regionů;
(b) příspěvek regionů k národním souhrnným ukazatelům;
(c) specializaci každého regionu;
(d) význam jednotlivých regionů pro každé odvětví.
Regionální účty důchodů domácností ukazují prvotní a disponibilní důchody domácností v členění
podle regionů, jakož i zdroje a rozdělení důchodů mezi jednotlivými regiony.
13.05 V několika členských státech mají regiony na různých úrovních značnou nezávislost v rozhodování.
Regionální účty za takové regiony jsou proto důležité pro celostátní a regionální politiku.
13.06 Regionální účty také plní důležité zvláštní správní účely, např.:
(a) přidělování výnosů určité celostátní daně regionálním vládním institucím;
(b) přidělování finančních prostředků v rámci evropské politiky soudržnosti.
13.07 Regionální účty lze pružně používat na různých úrovních agregace. Netýká se to jen zeměpisných
regionů. Zeměpisné regiony lze také seskupit podle hospodářské struktury, umístění
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
402 2015
a hospodářských vztahů s jinými (sousedními) regiony. To je zvláště užitečné pro analyzování
vnitrostátních a evropských hospodářských struktur a vývoje.
13.08 Regionální účty se sestavují na základě přímo shromážděných regionálních údajů a na základě
celostátních údajů s regionálním členěním založeným na předpokladech. Čím jsou přímo
shromážděné údaje úplnější, tím menší je úloha předpokladů. Neexistence dostatečně úplných,
včasných a spolehlivých regionálních informací vyžaduje používat při sestavování regionálních
účtů předpoklady. To znamená, že některé rozdíly mezi regiony nejsou nutně v regionálních účtech
podchyceny.
Regionální území
13.09 Regionální hospodářství země je součástí národního hospodářství dané země. Národní
hospodářství je vymezeno prostřednictvím institucionálních jednotek a sektorů. Skládá se ze všech
institucionálních jednotek, jejichž převažující ekonomický zájem se soustřeďuje na ekonomickém
území země (viz odstavec 2.04). Ekonomické území se neshoduje zcela přesně se zeměpisným
územím dané země (viz odstavec 2.05). Ekonomické území země se dělí na regionální území
a extraregionální území.
13.10 Regionální území je tvořeno tou částí ekonomického území země, která je přímo přiřazena
k regionu, včetně případných svobodných pásem, skladů pod celním dohledem a továren pod celní
uzávěrou.
13.11 Extraregionální území je tvořeno částmi ekonomického území země, které nelze přiřadit k jednomu
regionu. Patří sem:
(a) národní vzdušný prostor, teritoriální vody a kontinentální šelf, který se nachází
v mezinárodních vodách, na něž daná země uplatňuje výhradní práva;
(b) teritoriální exklávy (tj. zeměpisná území, která se nacházejí v zahraničí a jsou využívána
agenturami vládních institucí dané země podle mezinárodních smluv nebo dohod mezi státy
– velvyslanectvími, konzuláty, vojenskými základnami, vědeckými základnami atd.);
(c) ložiska ropy, zemního plynu apod. v mezinárodních vodách mimo kontinentální šelf dané
země obhospodařovaná rezidentskými jednotkami.
13.12 Klasifikace územních statistických jednotek (NUTS)
1
poskytuje prosté, jednotné členění
ekonomického území Evropské unie. Pro vnitrostátní účely lze regionální účty také sestavit na
podrobnější regionální úrovni.
1
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné
klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) (Úř. věst. L 154, 21.6.2003, s. 1).
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
2015 403
Jednotky a regionální účty
13.13 V rámci národního hospodářství se rozlišují dva typy jednotek. Za prvé záznamy za institucionální
jednotku odrážejí toky, které ovlivňují důchodové, kapitálové a finanční transakce, jiné toky a účetní
rozvahy. Za druhé záznamy za místní činnostní jednotku ukazují toky, k nimž dochází při výrobním
procesu a při užití výrobků a služeb.
Institucionální jednotky
13.14 U regionálních účtů lze v závislosti na regionální úrovni rozlišit dva typy institucionálních jednotek:
Jednoregionální jednotky, jejichž převládající ekonomický zájem se soustřeďuje v jednom regionu.
Příklady jednoregionálních jednotek jsou domácnosti, korporace, jejichž všechny místní činnostní
jednotky jsou umístěny ve stejném regionu, většina místních a regionálních vládních institucí, část
institucí sociálního zabezpečení a NISD.
Víceregionální jednotky, jejichž převládající ekonomický zájem se soustřeďuje ve více než jednom
regionu. Mezi příklady jednotek působících v rámci více regionů patří korporace a NISD. Dalšími
příklady jsou institucionální jednotky, jejichž činnost pokrývá celou zemi, jako jsou ústřední vládní
instituce a malý počet korporací, které uplatňují monopolní nebo kvazimonopolní postavení.
13.15 Všechny transakce jednoregionálních institucionálních jednotek jsou účetně zařazeny do regionu,
v němž se soustřeďuje jejich převládající ekonomický zájem. U domácností se převládající
ekonomický zájem soustřeďuje v regionu, kde jejich členové žijí, a nikoli v regionu, kde pracují.
Převládající ekonomický zájem jednoregionálních jednotek se soustřeďuje v regionu, kde mají
sídlo.
13.16 Některé transakce víceregionálních jednotek nelze rozvrhnout mezi regiony. To je případ většiny
rozdělovacích a finančních transakcí. V důsledku toho se vyrovnávací položky víceregionálních
jednotek, jako jsou úspory a čisté půjčky, na regionální úrovni nezaznamenávají.
Místní činnostní jednotky a regionální výrobní činnosti v členění podle odvětví
13.17 Podniky se mohou zabývat výrobními činnostmi na více než jednom místě a pro regionální účty je
nezbytné rozvrhnout činnosti mezi jednotlivá místa. Pokud jsou podniky rozdělené podle místa,
dílčí části se nazývají místní jednotky.
13.18 K popisu výrobních činností daného hospodářství v členění podle odvětví lze institucionální
jednotky klasifikovat na základě ekonomických činností. Výsledkem jsou nestejnorodá odvětví,
jelikož mnohé podniky mají podstatné vedlejší činnosti, které se liší od jejich hlavní činnosti. Také
to vede k tomu, že u některých odvětví představuje hlavní produkt daného odvětví jen malou část
celkové produkce. Za účelem získání skupin výrobců, jejichž činnosti jsou stejnorodější z hlediska
produkce, struktury nákladů a technologie výroby, se podniky rozdělí na menší a stejnorodější
jednotky. Ty se nazývají činnostní jednotky.
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
404 2015
13.19 Místní činnostní jednotka je ta část činnostní jednotky, která se vztahuje k místní jednotce. Zabýváli
se činnostní jednotka výrobními činnostmi v několika regionech, informace o ní se rozčlení, aby
se daly sestavit regionální účty. K tomuto rozčlenění jsou nezbytné informace o náhradách
zaměstnancům nebo – pokud tyto údaje nejsou k dispozici – informace o zaměstnanosti a tvorbě
hrubého fixního kapitálu. U podniků, které se nacházejí v jednom místě a u nichž hlavní činnost
představuje většinu přidané hodnoty, je místní činnostní jednotka totožná s podnikem.
13.20 Odvětví je v regionálním pohledu tvořeno skupinou místních činnostních jednotek, které se
zabývají stejným nebo podobným druhem činnosti.
13.21 Při vymezení místní činnostní jednotky existují tři rozdílné případy:
(a) Výrobní činnost s významným vkladem práce na stálém místě. Významným vkladem práce
je v této souvislosti nejméně roční ekvivalent jednoho pracovníka na poloviční úvazek.
(b) Výrobní činnost bez významného vkladu práce na stálém místě se obecně nemá považovat
za zvláštní místní činnostní jednotku a výroba by se měla přisoudit místní jednotce, která
zodpovídá za řízení této výroby. Existují však výjimky z tohoto pravidla, například větrné
elektrárny, těžba ropy a zemního plynu, internetové portály a plně automatické čerpací
stanice pohonných hmot. Tyto výrobní činnosti mohou probíhat v jednom regionu a přitom
být plně řízeny v jiném regionu. Výstup těchto činností se nezaznamenává v regionu, kde
jsou tyto činnosti řízeny, jelikož výroba probíhá v jiném regionu. Tvorba hrubého fixního
kapitálu by se měla zaznamenávat v tomtéž regionu jako související produkce a přidaná
hodnota.
(c) Pro výrobní činnost bez stálého místa se používá pojetí sídla (viz odstavec 2.04)
uplatňované na národní úrovni. Například velké stavební projekty prováděné dodavateli
z jiných regionů se zaznamenávají jako samostatné místní činnostní jednotky. Mezi příklady
velkých stavebních projektů patří mosty, přehrady a elektrárny, jejichž dokončení trvá rok
nebo déle a které jsou řízeny prostřednictvím místní pobočky na daném staveništi.
U stavebních projektů trvajících méně než jeden rok se k rozvržení výroby podle regionů
používá sídlo mateřské stavební společnosti.
13.22 Zaznamenávají se výrobní transakce mezi místními činnostními jednotkami, které patří do stejné
institucionální jednotky a jsou umístěny v různých regionech. Mezi místními činnostní jednotky se
však nezaznamenávají žádné dodávky pomocné produkce, pokud nejsou pozorovatelné (viz
odstavec 1.31). To znamená, že mezi místními činnostními jednotkami se zaznamenávají pouze
dodávky hlavní nebo vedlejší produkce, pokud se to provádí v národních účtech.
13.23 Pokud podnik, který provádí pouze pomocné činnosti, je statisticky sledovatelný, tzn., že jsou
snadno dostupné samostatné účty za výrobu, kterou provádí, nebo pokud se nachází v zeměpisně
odlišném místě než podnik, kterému poskytuje své služby, zaznamená se jako samostatná
jednotka a účetně je zařazen do odvětvové klasifikace, která odpovídá jeho hlavní činnosti, a to jak
v národních, tak v regionálních účtech. Pokud nejsou k dispozici vhodné základní údaje, produkce
pomocné činnosti se odhadne sečtením nákladů.
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
2015 405
Metody regionalizace
13.24 Regionální účty jsou založeny na transakcích jednotek, které jsou rezidenty na území regionu.
Obecně se regionální účty sestavují za použití:
(a) metod zdola nahoru;
(b) metod shora dolů; nebo
(c) kombinace metod zdola nahoru a shora dolů.
13.25 Metoda odhadu regionálního souhrnného ukazatele zdola nahoru (neboli vzestupně) spočívá ve
shromáždění údajů přímo o rezidentských jednotkách a v sestavení regionálních odhadů pomocí
agregace.
Pokud nejsou k dispozici údaje o místních činnostních jednotkách, je přijatelný pseudovzestupný
přístup. Údaje o místních činnostních jednotkách lze odhadnout z údajů podniku, činnostní
jednotky nebo místní jednotky za použití modelů rozdělování. Tyto odhady se agregují, aby vznikly
regionální součty, stejně jako při použití vzestupného přístupu.
Ve druhé fázi postupu sestavování účtů se vzestupné odhady uvedou do souladu s úhrny
z národních účtů.
13.26 Jsou-li informace dostupné pouze na úrovni jednotek, které obsahují více místních činnostních
jednotek zapojených do různých činností v různých regionech, používají se k sestavování
regionálních členění podle odvětví takové ukazatele, jako jsou náhrady zaměstnancům
a zaměstnanost podle regionů.
13.27 Metoda shora dolů (top-down) rozděluje úhrn za celé národní hospodářství mezi jednotlivé regiony
bez snahy odlišit rezidentské jednotky podle regionů. Údaj za celé národní hospodářství se rozdělí
za pomoci ukazatele, jehož rozložení mezi regiony odpovídá rozložení proměnné, kterou je třeba
odhadnout.
Pojem rezidentské jednotky podle regionů je potřebný k dosažení správného regionálního pokrytí
ukazatele použitého k určení regionálního rozvržení požadované proměnné.
13.28 Metody zdola nahoru (botoom-up) se zřídka používají ve své čisté podobě. Přijatelné jsou rovněž
smíšené metody (mixed methods). Například se může stát, že regionální odhady určité proměnné
nebo souhrnného ukazatele proměnných jsou možné pomocí metody zdola nahoru pouze na
makroregionální úrovni. Pro odhady na podrobnější regionální úrovni se pak použije metoda shora
dolů.
13.29 Přímá měření regionálních hodnot jsou vhodnější než nepřímá měření. Pokud jsou na úrovni
místních činnostních jednotek k dispozici úplná a spolehlivá mikrodata, regionální hodnoty, které
koncepčně odpovídají hodnotám za celé národní hospodářství, se odhadnou pomocí metody zdola
nahoru. K dosažení souladu s úhrny národních účtů se pak tyto odhady regionálních účtů uvedou
do souladu se souhrnnými ukazateli národních účtů.
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
406 2015
13.30 Nepřímé měření na základě souhrnných ukazatelů na národní úrovni a ukazatele, který souvisí
s měřenou proměnnou, je vystaveno chybám měření. Například celostátní údaje o hrubé přidané
hodnotě v členění podle odvětví lze rozvrhnout mezi regiony za použití regionální statistiky
zaměstnanosti na základě předpokladu, že u každého odvětví je hrubá přidaná hodnota na
jednoho zaměstnance stejná pro všechny regiony. Sestavení účtů na podrobné úrovni členění
podle jednotlivých odvětví zlepšuje sestupné výpočty.
13.31 Souhrnné ukazatele výroby se účetně zařazují do toho regionu, ve kterém je jednotka provádějící
příslušné transakce rezidentem. Podstatným kritériem pro rozvržení těchto souhrnných ukazatelů
do jednotlivých regionů je sídlo místní činnostní jednotky. Koncept sídla se upřednostňuje před
územním přístupem, při němž jsou výrobní činnosti rozvrženy na základě umístění těchto činností.
13.32 U určitých odvětví, jako jsou stavebnictví, výroba a rozvod energie, komunikační sítě, doprava
a finanční zprostředkování, a u některých transakcí v účtech domácností, např. u důchodů
z vlastnictví, existují specifické problémy rozvržení do jednotlivých regionů. Za účelem mezinárodní
srovnatelnosti regionálních účtů se používají stejné metody nebo metody poskytující podobné
výsledky.
13.33 Tvorba hrubého fixního kapitálu se rozvrhuje do regionů podle vlastnictví. Fixní aktiva vlastněná
víceregionální jednotkou se rozvrhují do místních činnostních jednotek, kde se používají. Fixní
aktiva používaná v rámci operativního leasingu se zaznamenávají v regionu vlastníka aktiv a aktiva
používaná v rámci finančního leasingu se zaznamenávají v regionu uživatele.
Souhrnné ukazatele výrobních činností
Hrubá přidaná hodnota a hrubý domácí produkt v členění podle regionů
13.34 K odhadu regionálního hrubého domácího produktu lze použít tři základní přístupy: výrobní přístup,
důchodový přístup a výdajový přístup.
13.35 Výrobní přístup měří regionální hrubý domácí produkt v tržních cenách jako součet hrubé přidané
hodnoty v základních cenách a daní z produktů bez dotací na produkty. Hrubá přidaná hodnota
v základních cenách se měří jako rozdíl mezi produkcí v základních cenách a mezispotřebou
v kupních cenách.
13.36 Důchodový přístup určuje regionální hrubý domácí produkt v tržních cenách prostřednictvím
změření a agregace různých užití v regionální části účtu tvorby důchodů za národní hospodářství:
náhrad zaměstnancům, hrubého provozního přebytku a daní z výroby minus dotace na výrobu.
Informace v členění podle odvětví ohledně náhrad zaměstnancům a zaměstnanosti jsou často
k dispozici na regionální úrovni. Tyto informace slouží při odhadu hrubé přidané hodnoty podle
odvětví, a to buď přímo, nebo prostřednictvím výrobního přístupu. Důchodový přístup ke stanovení
regionálního hrubého domácího produktu se překrývá s výrobním přístupem.
13.37 Informace o hrubém provozním přebytku obecně nejsou k dispozici v členění podle odvětví a podle
regionů. Informace o hrubém provozním přebytku tržních výrobců lze odvodit z podnikového
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
2015 407
účetnictví. Členění podle institucionálních sektorů a regionů často není k dispozici. To brání použití
důchodového přístupu k odhadu regionálního hrubého domácího produktu.
13.38 Daně z výroby (bez dotací) se skládají z daní z produktů (bez dotací) a dalších daní z výroby (bez
dotací). Rozvržení daní z produktů (bez dotací) je předmětem odstavce 13.43. U ostatních daní
z výroby (bez dotací) mohou být k dispozici informace v členění podle odvětví, např. v podnikových
šetřeních nebo na základě úsudku podle určitého druhu daně nebo dotace u dotyčného odvětví. To
pak může být ukazatelem pro rozvržení hrubé přidané hodnoty podle regionů.
13.39 K měření regionálního hrubého domácího produktu se výdajový přístup nepoužívá z důvodu
nedostatku informací. Mezi příklady nedostatku údajů patří přímé informace o meziregionálním
prodeji a nákupu a rozčlenění vývozu a dovozu mezi regiony.
Rozvržení FISIM do uživatelských odvětví
13.40 S finančními zprostředkovatelskými službami nepřímo měřenými (FISIM) se v regionálních účtech
zachází stejným způsobem jako v národních účtech. Rozvržení mezispotřeby FISIM podle
uživatelských odvětví do jednotlivých regionů však představuje problém, protože odhady stavů
půjček a vkladů nejsou obvykle k dispozici v regionálním členění. V takovém případě se rozvržení
FISIM do uživatelských odvětví provádí druhou nejlepší metodou: jako ukazatel pro rozdělení se
použije regionální hrubá produkce nebo hrubá přidaná hodnota podle odvětví.
Zaměstnanost
13.41 Ukazatele regionální výroby jsou v souladu s odhady zaměstnanosti v regionu, pokud údaje
o zaměstnanosti zahrnují jak rezidenty, tak i nerezidenty, kteří pracují v jednotkách regionálních
výrobců. Regionální zaměstnanost se vymezuje v souladu se zásadami určujícími zaměstnanost
a bydliště/sídlo pro národní hospodářství (viz odstavec 11.17).
Náhrady zaměstnancům
13.42 U výrobců se náhrady zaměstnancům rozvrhují do místních činnostních jednotek, kde jsou lidé
zaměstnáni. Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, náhrady zaměstnancům se rozvrhují pomocí
druhé nejlepší metody, která je založena na počtu odpracovaných hodin. Pokud nejsou k dispozici
ani náhrady zaměstnancům, ani počty odpracovaných hodin, používá se počet osob zaměstnaných
u místních činnostních jednotek. Náhrady zaměstnancům v účtech domácností se rozvrhují do
regionů podle místa bydliště.
Přechod z regionální hrubé přidané hodnoty na regionální HDP
13.43 Za účelem výpočtu HDP v tržních cenách za regiony se do regionů rozvrhnou daně z produktů
a dotace na produkty. Podle konvence se tyto nadregionální daně a dotace rozvrhují na základě
poměrné velikosti hrubé přidané hodnoty všech odvětví v regionu v základních cenách. Případ od
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
408 2015
případu lze pro území se zvláštními daňovými systémy použít alternativní metody rozvržení, což
vede k výrazně odlišným sazbám daní z produktů a dotací na produkty v rámci země.
13.44 Údaje na obyvatele lze vypočítat u HDP všech regionů. Tyto údaje se nevypočítávají pro
extraregionální ukazatele.
13.45 Regionální hrubý domácí produkt na obyvatele může být významně ovlivněn počty dojíždějících
pracovníků mezi regiony. Čistý kladný tok pracovníků dojíždějících do regionů zvyšuje výrobu nad
úroveň, které by mohlo dosáhnout rezidentské aktivní obyvatelstvo. HDP na obyvatele se jeví jako
poměrně vysoký v regionech s čistým kladným tokem dojíždějících pracovníků a jako poměrně
nízký v regionech s čistým záporným tokem dojíždějících pracovníků.
Tempa růstu objemu regionální hrubé přidané hodnoty
13.46 Při měření cenových a objemových změn se zásady uplatňované pro národní hospodářství jako
celek použijí i na regiony. Vyskytují se však problémy s regionálními údaji, v jejichž důsledku je
uplatňování těchto zásad na regiony obtížné. Mezi příklady takových obtíží patří tyto situace:
(a) informace o regionálních změnách cen často nejsou k dispozici;
(b) pokud je regionální přidaná hodnota v běžných cenách odhadnuta přímo, a nikoli odečtením
mezispotřeby od produkce, není dvojitá deflace regionální přidané hodnoty možná;
(c) při neexistenci regionálních tabulek dodávek a užití nelze cenové a objemové změny měřit
a v takovém rámci posuzovat.
13.47 Běžně používaný přístup tedy spočívá v deflování regionální přidané hodnoty podle odvětví na
základě celostátních cenových změn podle odvětví. To se provádí na co nejpodrobnější úrovni, na
které je hrubá přidaná hodnota v běžných cenách k dispozici. Jsou tak zohledněny rozdíly mezi
celostátními a regionálními změnami cen v důsledku rozdílů v hospodářské struktuře podle odvětví.
Toto řešení je však stále citlivé na velké rozdíly mezi celostátními a regionálními změnami cen.
Mezi příklady takových rozdílů patří:
(a) rozdíly ve struktuře nákladů a složení produkce v rámci jednoho odvětví mezi výrobci
v různých regionech. V rámci jednoho odvětví mohou být velké rozdíly v cenových změnách
mezi různými regiony;
((b) regionální rozdíly ve změnách cen hlavních vstupů, např. změny v ceně práce, půdy
a pronájmu kancelářských prostor. Existence celostátních mzdových dohod bez regionální
diferenciace znamená, že regionální rozdíly ve změnách mzdových sazeb jsou malé.
13.48 K deflaci regionální přidané hodnoty slouží:
(a) regionální deflátory, pokud jsou k dispozici a jsou dostatečně kvalitní, využívající změny cen
výstupů namísto vstupů. V některých případech lze regionální deflátory získat nepřímo,
zkombinováním informací o změnách hodnoty a změnách objemu. Při použití regionálních
cen (případně v kombinaci s celostátními deflátory podle odvětví) se regionální tempa růstu
vypočítají tak, aby byla v souladu s celostátními tempy růstu;
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
2015 409
(b) dvojitá deflace, je-li to možné. To je vhodné zejména v případě, že se změna cen
mezispotřeby odchýlí od změny cen produkce a že objem mezispotřeby je značný.
Regionální účty důchodů domácností
13.49 Výsledkem rozdělování a přerozdělování důchodů jsou vyrovnávací položky, jmenovitě prvotní
důchody a disponibilní důchody. V regionálních účtech se tyto ukazatele důchodů omezují pouze
na domácnosti.
13.50 Regionální účty domácností jsou regionální specifikací odpovídajících účtů za národní
hospodářství. Z příčin souvisejících s měřením jsou tyto účty omezeny na:
(a) účet rozdělení prvotních důchodů;
(b) účet druhotného rozdělení důchodu.
Tyto účty zachycují prvotní důchody a disponibilní důchody domácností, které jsou rezidenty
v regionu (viz tabulka 13.1).
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
410 2015
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
2015 411
13.51 Regionální účty domácností jsou založeny na domácnostech, které jsou rezidenty na území
regionu. Součet počtu osob, které jsou členy rezidentských domácností, se rovná úhrnnému počtu
rezidentských obyvatel v regionu.
13.52 Pravidla pro stanovení sídla domácností na národní úrovni se použijí také na regionální účty
domácností. Výjimečně, když se region přechodného pobytu nachází ve stejné zemi jako region
bydliště, se studenti a dlouhodobí pacienti považují za rezidenty v regionu přechodného pobytu,
pokud tam pobývají déle než jeden rok.
13.53 Účty domácností lze rozšířit o účty užití důchodů. To vyžaduje regionální rozlišení statistik
národních účtů týkajících se výdajů na konečnou spotřebu domácností a úpravu o změnu čistého
podílu domácností na rezervách penzijních fondů. Regionální úspory domácností jsou vyrovnávací
položkou.
13.54 Regionální rozlišení výdajů na konečnou spotřebu domácností vyžaduje spolehlivé regionální
informace například z rozšířeného šetření rodinných účtů. Takové regionální členění však často
chybí a v národních účtech se výdaje na konečnou spotřebu domácností často odhadují za použití
jiných informací. Regionální rozčlenění je za těchto okolností obtížnější.
13.55 Vládní instituce mohou hrát důležitou úlohu v poskytování vzdělání, zdravotní péče a sociálních
služeb domácnostem, a to prostřednictvím naturálních sociálních transferů. Úloha těchto
naturálních sociálních transferů se podstatně liší mezi jednotlivými zeměmi a v průběhu času může
vykazovat značné výkyvy. Regionální rozlišení těchto naturálních sociálních transferů znamená, že
lze zjistit i regionální skutečnou konečnou spotřebu domácností a upravený disponibilní důchod
domácností. Vzhledem k důležité úloze naturálních sociálních transferů v některých členských
státech může srovnání skutečné konečné spotřeby a skutečných disponibilních důchodů
domácností v jednotlivých členských státech poskytnout jiný obrázek nežli srovnání na základě
výdajů na konečnou spotřebu a disponibilních důchodů domácností.
ESA 2010 – Kapitola 13 – Regionální účty
412 2015
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
2015 413
Kapitola 14 FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVATELSKÉ
SLUŽBY NEPŘÍMO MĚŘENÉ (FISIM)
Pojetí FISIM a dopad jejich rozvržení mezi uživatele na hlavní souhrnné
agregáty
14.01 Jeden z tradičních způsobů, jímž jsou poskytovány finanční služby, je finanční zprostředkování. Je
to proces, v jehož rámci finanční instituce jako například banka přijímá vklady od jednotek, které
chtějí dostávat úroky z finančních prostředků, a půjčuje je jednotkám, jejichž vlastní prostředky
nestačí k uspokojení jejich potřeb. Banka tak vytváří mechanismus umožňující první jednotce půjčit
druhé jednotce. Jednotka, která finanční prostředky zapůjčuje, přijímá úrokovou sazbu nižší, než
jakou platí vypůjčovatel. „Referenční úroková sazba“ („reference rate“) je sazba, za kterou by
půjčovatel i vypůjčovatel rádi danou transakci uzavřeli. Rozdíl mezi referenční sazbou a sazbou
skutečně vyplácenou vkladatelům a účtovanou vypůjčovatelům představuje poplatek za službu
(FISIM). Celkové FISIM jsou součtem dvou implicitních poplatků placených vypůjčovatelem
a půjčovatelem.
14.02 Jen zřídka se však stává, že by se výše finančních prostředků zapůjčených finanční institucí
přesně shodovala s výší prostředků, které jsou u banky uloženy. Určitý objem prostředků již může
být uložen na vkladech, ale dosud nebyl zapůjčen; některé půjčky mohou být financovány
z vlastního kapitálu banky, a nikoli z vypůjčených prostředků. Vkladatel finančních prostředků však
obdrží stejné množství úroků a zprostředkovatelských služeb bez ohledu na to, zda jsou nebo
nejsou jeho prostředky zapůjčeny, a vypůjčovatel zaplatí stejnou úrokovou sazbu a obdrží stejné
zprostředkovatelské služby bez ohledu na to, zda jsou mu peníze poskytnuty ze
zprostředkovaných finančních prostředků nebo z vlastních prostředků banky. Z tohoto důvodu se
FISIM odhaduje za všechny půjčky a vklady nabízené finanční institucí bez ohledu na zdroj
finančních prostředků. Částky zaznamenávaných úroků se vypočítávají jako součin referenční
sazby a úrovně dotčené půjčky nebo vkladu. Rozdíly mezi těmito částkami a částkami skutečně
obdrženými nebo zaplacenými finanční instituci se zaznamenávají jako nepřímé poplatky za služby
zaplacené vypůjčovatelem nebo vkladatelem finanční instituci. Částky zaznamenané v systému
národních a regionálních účtů jako úrok se označují jako „úrok ESA“ a celkové částky skutečně
obdržené nebo vyplacené finanční institucí se označují jako „bankovní úrok“. Celkový implicitní
poplatek za služby je součtem bankovního úroku z půjček, od něhož se odečte úrok ESA z týchž
půjček, a úroku ESA z vkladů, od něhož se odečte bankovní úrok z týchž vkladů.
14.03 FISIM se vztahují pouze na půjčky poskytnuté finančními institucemi a vklady uložené u finančních
institucí. Dotčené finanční instituce ani jejich klienti nemusí být rezidenty. Dochází také k dovozu
a vývozu FISIM. Finanční instituce nutně nemusí nabízet přijímání vkladů nebo poskytování
půjček. Příkladem finančních institucí, které poskytují půjčky, avšak nepřijímají vklady, jsou finanční
dceřiné společnosti maloobchodních subjektů. Půjčovatel peněz, který má dostatečně podrobné
účetnictví, aby byl považován za korporaci nebo kvazikorporaci, může obdržet FISIM.
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
414 2015
14.04 Při zvažování dopadu rozvržení FISIM na HDP a národní důchod v porovnání se situací, kdy by
FISIM nebyly rozvrženy, je nutno posoudit pět různých případů:
(a) půjčky poskytují a vklady přijímají rezidentští finanční zprostředkovatelé pro mezispotřebu
tržních výrobců (včetně domácností jakožto vlastníků podniků s ručením neomezeným
a bytů):
Produkce FISIM ze strany finančních zprostředkovatelů je vyvážena mezispotřebou tržních
výrobců. Proto nedochází k žádnému dopadu na HDP a národní důchod;
(b) půjčky poskytují a vklady přijímají rezidentští finanční zprostředkovatelé pro mezispotřebu
netržních výrobců a pro konečnou spotřebu domácností:
Když FISIM spotřebovávají netržní výrobci jako mezispotřebu, zvýší se produkce těchto
výrobců o stejnou částku, jelikož mezispotřeba je součástí jejich celkových nákladů
a souvztažný tok představuje zvýšení výdajů na konečnou spotřebu. Proto HDP a národní
důchod vzrostou o výši rozvržených FISIM.
Také když FISIM spotřebovávají domácnosti jakožto koneční spotřebitelé, HDP a národní
důchod vzrostou o výši rozvržených FISIM;
(c) půjčky poskytují a vklady přijímají rezidentští finanční zprostředkovatelé vůči nerezidentským
subjektům, které nejsou finančními zprostředkovateli (vývoz FISIM):
Zaznamená se vývoz FISIM zvyšující HDP. Avšak při přechodu od HDP na národní důchod
je tento nárůst vyvážen poklesem rozdílu mezi úroky obdrženými od nerezidentů a úroky jim
vyplacenými (jelikož FISIM se odečítají od úroků obdržených z půjček a přičítají k úrokům
vypláceným z vkladů). Vývoz FISIM tudíž nemá žádný dopad na národní důchod;
(d) půjčky poskytují a vklady přijímají nerezidentští finanční zprostředkovatelé pro mezispotřebu
tržních výrobců včetně domácností jakožto vlastníků společností s ručením neomezeným
a bytů (dovoz FISIM):
HDP klesne o výši této kategorie dovozu FISIM, jelikož jeho protipoložkou je mezispotřeba.
Avšak při přenosu z HDP do národního důchodu je tento pokles vyvážen nárůstem rozdílu
mezi úroky obdrženými od nerezidentů a úroky jim vyplacenými (jelikož FISIM se přičítají
k úrokům obdrženým z vkladů a odečítají od úroků zaplacených z půjček). Tato kategorie
dovozu tudíž nemá žádný dopad na národní důchod;
(e) půjčky poskytují a vklady přijímají nerezidentští finanční zprostředkovatelé pro mezispotřebu
netržních výrobců a pro konečnou spotřebu domácností (dovoz FISIM):
Dovoz FISIM netržními výrobci odpovídá mezispotřebě. Produkce těchto výrobců se zvýší
o stejnou částku, jelikož mezispotřeba je součástí jejich celkových nákladů a souvztažný tok
představuje zvýšení výdajů na konečnou spotřebu. Při měření HDP z hlediska produkce
odpovídá nárůstu mezispotřeby zvýšení produkce, přičemž přidaná hodnota zůstává beze
změny. Při měření HDP z hlediska výdajů je zvýšení výdajů na konečnou spotřebu vyváženo
zvýšením dovozu služeb. Avšak při přenosu z HDP do národního důchodu dochází ke
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
2015 415
zvýšení rozdílu mezi úroky obdrženými od nerezidentů a úroky jim vyplacenými (jelikož
FISIM se přičítají k úrokům obdrženým z vkladů a odečítají od úroků zaplacených z půjček).
Proto národní důchod vzroste o výši této kategorie dovozu FISIM.
Také když dochází k dovozu FISIM ze strany domácností jakožto konečných spotřebitelů,
nemá to žádný dopad na HDP, zatímco národní důchod vzroste, jelikož se zvýšil rozdíl mezi
úroky obdrženými od nerezidentů a úroky jim vyplacenými.
Podle konvence se FISIM nevypočítává u mezibankovních půjček a vkladů mezi
rezidentskými finančními zprostředkovateli ani mezi rezidentskými a nerezidentskými
finančními zprostředkovateli. Mezibankovní půjčky a vklady však slouží k výpočtu
referenčních sazeb.
14.05 Na základě pěti případů uvedených v odstavci 14.04 lze dopad rozvržení FISIM na HDP a národní
důchod shrnout takto:
(a) HDP vzroste o výši FISIM vyprodukovaných rezidentskými finančními zprostředkovateli
a rozvržených do sektorů S.13 (Vládní instituce), S.14 (u domácností jakožto spotřebitelů),
S.15 (NISD) a S.2 (Nerezidenti).
(b) HDP se sníží o výši dovezených FISIM rozvržených do sektorů S.11 (Nefinanční podniky),
S.12 (Finanční instituce) s výjimkou S.121 (Centrální banka), S.122 (Instituce přijímající
vklady kromě centrální banky) a S.125 (Ostatní finanční zprostředkovatelé, kromě pojišťoven
a penzijních fondů), a do sektoru S.14 (u domácností jakožto vlastníků bytů a společností s
ručením neomezeným).
(c) Národní důchod vzroste o výši FISIM (vyprodukovaných rezidentskými finančními
zprostředkovateli nebo dovezených) rozvržených do sektorů S.13 (Vládní instituce), S.14
(u domácností jakožto spotřebitelů) a S.15 (NISD).
Výpočet produkce FISIM v sektorech S.122 a S.125
14.06 FISIM produkují tito finanční zprostředkovatelé: centrální banka (S.121); instituce přijímající vklady
kromě centrální banky (S.122) a ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích
společností a penzijních fondů (S.125).
Výpočty FISIM se zaměřují na subsektory S.122 a S.125; podle konvence se FISIM nevypočítává
pro centrální banku (viz část VI).
Požadované statistické údaje
14.07 Pro každý ze subsektorů S.122 a S.125 jsou nezbytné údaje v podobě tabulky průměrných stavů
půjček a vkladů v členění podle uživatelských sektorů za období čtyř čtvrtletí a odpovídajících
naběhlých úroků. Úrok se vypočítá po přeřazení dotací úrokové sazby tak, aby byly zaúčtovány
u skutečných příjemců.
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
416 2015
Referenční sazby
14.08 V rozvaze finančních zprostředkovatelů zatříděných v subsektorech S.122 a S. 125 je nutno půjčky
a vklady u rezidentských jednotek rozčlenit, aby se odlišily tyto kategorie půjček a vkladů:
mezibankovní půjčky a vklady (tzn. v rámci institucionálních jednotek poskytujících FISIM, které
patří do subsektorů S.122 a S.125),
půjčky a vklady u uživatelských institucionálních sektorů (S.11 – jiné subsektory S.12 – S.13 – S.14
– S.15) (kromě půjček a vkladů u centrálních bank).
Kromě toho se půjčky a vklady u nerezidentů (S.2) rozčlení na půjčky a vklady u nerezidentských
finančních zprostředkovatelů a půjčky a vklady u ostatních nerezidentů.
Interní referenční sazba
14.09 Za účelem získání údaje o produkci FISIM rezidentskými finančními zprostředkovateli v členění
podle institucionálních rezidentských uživatelských sektorů se interní referenční sazba vypočítá
jako poměr úroků přijatých z půjček v rámci subsektorů S.122 a S.125 a mezi nimi k účetním
stavům půjček v rámci subsektorů S.122 a S.125 a mezi nimi takto:
úroky obdržené z půjček v rámci subsektorů S.122 a S.125 a mezi nimi
_____________________________________________________________________________________________
stav půjček v rámci subsektorů S.122 a S.125 a mezi nimi
Teoreticky je interní referenční sazba při použití údajů o vkladech namísto údajů o půjčkách stejná.
Z důvodu nesrovnalostí v údajích bude odhad na základě údajů o vkladech odlišný od odhadu na
základě údajů o půjčkách.
Jsou-li spolehlivější údaje o vkladech, měla by se interní referenční sazba vypočítat
u mezibankovních vkladů jako poměr:
úroky vyplacené z vkladů v rámci subsektorů S.122 a S.125 a mezi nimi
_____________________________________________________________________________________________
stav vkladů v rámci subsektorů S.122 a S.125 a mezi nimi
Pokud jsou údaje o půjčkách a vkladech stejně spolehlivé, měla by se interní referenční sazba
u mezibankovních půjček a vkladů vypočítat jako poměr mezi úroky obdrženými z přijatých půjček
plus úroky zaplacené z vkladů držených mezi finančními zprostředkovateli a stavem půjček plus
stavem vkladů držených finančními zprostředkovateli jménem jiných finančních zprostředkovatelů.
V případech, kdy rezidentští finanční zprostředkovatelé pro své rezidentské zákazníky poskytují
půjčky a přijímají vklady v cizích měnách, je nutno vypočítat několik „interních“ referenčních sazeb
v členění podle jednotlivých měn nebo skupin měn, pokud by to významně zlepšilo kvalitu odhadů.
To by vyžadovalo rozdělit podle jednotlivých měn nebo skupin měn jak výpočet „interních“
referenčních sazeb, tak výpočet půjček a vkladů od rezidentských finančních zprostředkovatelů
vůči každému rezidentskému uživatelskému sektoru.
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
2015 417
Externí referenční sazby
14.10 K určení dovozu a vývozu FISIM se jako referenční sazba používá průměrná mezibankovní sazba
vážená úrovněmi stavů položek „půjčky mezi rezidentskými finančními zprostředkovateli na straně
jedné a nerezidentskými finančními zprostředkovateli na straně druhé“ a „vklady mezi
rezidentskými finančními zprostředkovateli na straně jedné a nerezidentskými finančními
zprostředkovateli na straně druhé“, které jsou uvedeny v rozvaze finančních zprostředkovatelů.
Externí referenční sazba se tedy vypočítá jako poměr úroků z půjček plus úroků z vkladů mezi
rezidentskými finančními zprostředkovateli a nerezidentskými finančními zprostředkovateli ke stavu
půjček plus stavu vkladů mezi rezidentskými finančními zprostředkovateli a nerezidentskými
finančními zprostředkovateli.
Je nutno vypočítat několik externích referenčních sazeb pro jednotlivé měny nebo skupiny měn,
pokud by se tím významně zlepšila kvalita odhadů a pokud jsou k dispozici údaje pro každou měnu
nebo skupinu měn u každé z těchto kategorií:
(a) půjčky a vklady od nerezidentských finančních zprostředkovatelů vůči každému
uživatelskému sektoru;
(b) půjčky a vklady od rezidentských finančních zprostředkovatelů vůči nerezidentským
uživatelům.
Podrobné členění FISIM podle institucionálních sektorů
14.11 Podle konvence není nutno vypočítávat mezibankovní FISIM mezi rezidentskými finančními
zprostředkovateli navzájem ani mezi rezidentskými finančními zprostředkovateli a nerezidentskými
finančními zprostředkovateli. FISIM se vypočítávají pouze vůči nebankovním uživatelským
institucionálním sektorům.
Pro každý institucionální sektor, který nezahrnuje finanční zprostředkovatele, je nezbytné mít údaje
podle následující tabulky půjček a vkladů zprostředkovaných rezidentskými finančními
zprostředkovateli (FIz):
Stavy
Úroky obdržené
rezidentskými
finančními
zprostředkovateli
Stavy
Úroky zaplacené
rezidentskými
finančními
zprostředkovateli
Půjčky poskytnuté
rezidentskými
finančními
zprostředkovateli
(S.122 a S.125)
Vklady u rezidentských
finančních
zprostředkovatelů
(S.122 a S.125)
Celkové FISIM v členění podle institucionálních sektorů se zjistí jako součet FISIM souvisejících
s půjčkami poskytnutými danému institucionálnímu sektoru a FISIM souvisejících se vklady tohoto
institucionálního sektoru.
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
418 2015
FISIM související s půjčkami poskytnutými institucionálnímu sektoru se odhadují jako úroky
naběhlé z půjček minus (stavy půjček vynásobené interní referenční sazbou).
FISIM související se vklady institucionálního sektoru se odhadují jako (stavy vkladů vynásobené
interní referenční sazbou) minus úroky naběhlé z vkladů.
Část produkce je vyvezena; z rozvahy finančních zprostředkovatelů vyplývá:
Stavy
Výnosové úroky
naběhlé rezidentským
finančním
zprostředkovatelům
Stavy
Nákladové úroky
naběhlé rezidentským
finančním
zprostředkovatelům
Půjčky nerezidentským
nebankovním
subjektům
Vklady
u nerezidentských
nebankovních subjektů
Vývoz FISIM se odhaduje za použití externí mezibankovní referenční sazby u půjček poskytnutých
nerezidentům (vyjma finančních zprostředkovatelů) jako naběhlé úroky minus (stav půjček
vynásobený externí referenční sazbou).
Vývoz FISIM souvisejících se vklady nerezidentů (vyjma finančních zprostředkovatelů) se odhaduje
jako (stavy vkladů vynásobené externí referenční sazbou) minus naběhlé úroky.
Při použití několika referenčních sazeb pro různé měny nebo skupiny měn se půjčky a vklady
rozčlení jak podle institucionálních uživatelských sektorů, tak podle měn (nebo skupin měn), ve
kterých jsou denominovány.
Přidělení FISIM domácnostem v rozdělení na mezispotřebu a konečnou spotřebu
14.12 FISIM připadající na domácnosti se člení do těchto kategorií:
(a) mezispotřeba domácností jakožto vlastníků bytů;
(b) mezispotřeba domácností jakožto vlastníků podniků s ručením neomezeným a
(c) konečná spotřeba domácností.
Metoda odhadu vyžaduje rozčlenění půjček domácnostem (účetních stavů a úroků) na tyto
odpovídající kategorie:
(i) půjčky na bydlení;
(ii) půjčky domácnostem jakožto vlastníkům podniků s ručením neomezeným a
(iii) ostatní půjčky domácnostem.
Půjčky domácnostem jakožto vlastníkům podniků s ručením neomezeným a půjčky na bydlení se
v různých členěních zápůjček ve finančních a měnových statistikách obvykle uvádějí zvlášť.
Ostatní půjčky poskytnuté domácnostem se vypočítají jako zbytková položka odečtením dvou výše
uvedených kategorií půjček od celkové částky. FISIM související s půjčkami domácnostem je třeba
rozčlenit do tří kategorií na základě informací o účetních stavech a úrocích u každé z těchto tří
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
2015 419
skupin. Půjčky na bydlení nejsou totožné s hypotekárními půjčkami, jelikož hypotekární půjčky
mohou mít i jiné účely.
Vklady domácností se člení na:
1) vklady domácností jakožto vlastníků podniků s ručením neomezeným; a
2) vklady domácností jakožto spotřebitelů.
V případě neexistence statistických údajů o vkladech domácností jakožto vlastníků podniků s
ručením neomezeným se stavy vkladů vypočítají jednou z těchto dvou metod:
Metoda č. 1
Stavy vkladů se zjistí na základě předpokladu, že poměr stavu vkladů k přidané hodnotě zjištěný
u nejmenších podniků platí i pro podniky s ručením neomezeným.
Metoda č. 2
Stavy vkladů se zjistí na základě předpokladu, že poměr stavu vkladů k obratu zjištěný
u nejmenších podniků platí i pro podniky s ručením neomezeným.
FISIM související s vklady domácností je třeba rozčlenit na FISIM související s vklady domácností
jakožto vlastníků podniků s ručením neomezeným a FISIM související s vklady domácností jakožto
spotřebitelů, a to na základě průměrných účetních stavů těchto dvou kategorií, pro které lze
v případě nedostatku dalších informací použít stejnou úrokovou sazbu.
Nebo pokud chybějí podrobnější informace o půjčkách a vkladech domácností, FISIM poskytované
domácnostem se rozvrhnou do mezispotřeby a do konečné spotřeby na základě předpokladu, že
všechny půjčky připadají na domácnosti jakožto výrobce nebo vlastníky bytů a všechny vklady
připadají na domácnosti jakožto spotřebitele.
Výpočet dovozu FISIM
14.13 Nerezidentští finanční zprostředkovatelé poskytují půjčky rezidentům a přijímají vklady od
rezidentů. Pro každý institucionální sektor jsou zapotřebí údaje podle následující tabulky.
Stavy
Úroky naběhlé do
výnosů nerezidentských
finančních
zprostředkovatelů
a nákladů rezidentských
uživatelů
Stavy
Úroky naběhlé do
nákladů
nerezidentských
finančních
zprostředkovatelů
a výnosů rezidentských
uživatelů
Půjčky poskytnuté
nerezidentskými
finančními
zprostředkovateli
Vklady
u nerezidentských
finančními
zprostředkovateli
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
420 2015
Dovoz FISIM se pro každý institucionální sektor vypočítá takto:
Dovoz FISIM souvisejících s půjčkami se odhadne jako úroky obdržené nerezidentskými finančními
zprostředkovateli minus (stavy půjček vynásobené externí referenční sazbou).
Dovoz FISIM souvisejících se vklady se odhadne jako (stavy vkladů vynásobené externí referenční
sazbou) minus úroky zaplacené nerezidentskými finančními zprostředkovateli.
Doporučuje se použít několik externích referenčních sazeb podle jednotlivých měn nebo skupin
měn (viz odstavec 14.10).
FISIM v objemovém vyjádření
14.14 Odhad objemu FISIM se vypočítá na základě stavů půjček a vkladů přepočítaných na ceny
základního období za použití všeobecného cenového indexu (implicitní cenový deflátor domácí
konečné poptávky).
Cena FISIM má dvě složky: první z nich je rozdíl mezi bankovní úrokovou sazbou a referenční
sazbou (nebo naopak v případě vkladů), což představuje obchodní rozpětí získané finančním
zprostředkovatelem; druhou je cenový index použitý k přepočtu stavů půjček a vkladů na ceny
základního období.
FISIM v objemovém vyjádření se vypočítají takto:
Obchodní rozpětí základního období u půjček se rovná skutečné úrokové sazbě z půjček minus
referenční sazba.
Obchodní rozpětí základního období u vkladů se rovná referenční sazbě minus skutečná úroková
sazba z vkladů.
V nominálním vyjádření se skutečné obchodní rozpětí rovná poměru FISIM k účetním stavům,
takže nahrazením skutečného obchodního rozpětí tímto výrazem ve dvou výše uvedených
vzorcích vznikne toto:
FISIM z půjček poskytnutých
institucionálnímu sektoru
v objemovém vyjádření
=
FISIM z půjček poskytnutých
institucionálnímu sektoru
x
obchodní rozpětí základního
období
cenový index skutečné obchodní rozpětí
FISIM z vkladů
institucionálního sektoru
v objemovém vyjádření
=
FISIM z vkladů
institucionálního sektoru x
obchodní rozpětí základního
období
cenový index skutečné obchodní rozpětí
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
2015 421
FISIM z půjček poskytnutých
institucionálnímu sektoru
v objemovém vyjádření
=
stavy půjček poskytnutých
institucionálnímu sektoru
x
obchodní rozpětí základního
obdobícenový index
FISIM z vkladů
institucionálního sektoru
v objemovém vyjádření
=
stavy vkladů institucionálního
sektoru
x
obchodní rozpětí základního
obdobícenový index
Výpočet FISIM v členění podle jednotlivých odvětví
14.15 Rozvržení FISIM mezi uživatelská odvětví je založeno na stavech půjček a vkladů v každém
odvětví, a pokud tyto informace nejsou spolehlivé, musí být založeno na produkci každého odvětví.
Produkce centrální banky
14.16 Produkce centrální banky se má podle konvence měřit jako součet nákladů, tzn. její mezispotřeby,
náhrad zaměstnancům, spotřeby fixního kapitálu a ostatních daní z výroby minus dotace na
výrobu. FISIM není nutno vypočítávat pro centrální banku.
Provize a poplatky za přímo měřené služby fakturované centrální bankou rezidentským
i nerezidentským jednotkám je nutno rozvrhnout k těmto jednotkám.
Pouze část z celkové produkce centrální banky (součet nákladů minus provize a poplatky), která se
neprodává, musí být podle konvence zaúčtována do mezispotřeby ostatních finančních
zprostředkovatelů – subsektorů S.122 (Instituce přijímající vklady kromě centrální banky) a S.125
(Ostatní finanční zprostředkovatelé, kromě pojišťoven a penzijních fondů) – v poměru k příslušné
přidané hodnotě každého z těchto subsektorů.
Za účelem vyrovnání účtů subsektorů S.122 a S.125 je nutno výši jejich příslušné mezispotřeby
služeb poskytovaných centrální bankou vyvážit běžným transferem (zatříděným do D.759 „Ostatní
různé běžné transfery“) obdrženým od centrální banky ve stejné výši.
ESA 2010 – Kapitola 14 – Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM)
422 2015
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
2015 423
Kapitola 15 SMLOUVY, PRONÁJMY A LICENCE
Úvod
15.01 Smlouvy jsou dohody o podmínkách, za nichž jsou výrobky, služby nebo aktiva poskytnuty
zákazníkovi. Smlouvy představující přímý prodej výrobků, služeb nebo aktiv stanoví hodnotu
a dobu zachycení transakce, přičemž v případě výrobků se jedná o změnu vlastnictví. Časový
odstup mezi okamžikem platby a okamžikem zachycení se odráží v položkách zaznamenaných na
finančním účtu jako ostatní pohledávky či závazky.
15.02 Pronájmy, licence a povolení jsou smlouvy, které stanoví klasifikaci plateb a ekonomické vlastnictví
aktiv; některé smlouvy představují samostatný druh nefinančního aktiva.
15.03 Tato kapitola je věnována zachycení různých skupin komplexních smluv a jejich souvisejících toků
a stavů. Je členěna na sedm oddílů:
(a) rozlišení mezi operativním leasingem, leasingem, jehož předmětem je průzkum nebo
využívání přírodních zdrojů, a finančním leasingem;
(b) povolení k využívání přírodního zdroje;
(c) povolení k výkonu specifických činností;
(d) partnerství veřejného a soukromého sektoru;
(e) koncesní smlouvy o poskytování služeb;
(f) obchodovatelný operativní leasing;
(g) výhradní právo na budoucí výrobky a služby.
Rozlišení mezi operativním leasingem, pronájmem zdrojů a finančním
leasingem
15.04 Rozlišují se tři druhy pronájmu nefinančních aktiv (viz tabulka 15.1):
(a) operativní leasing;
(b) pronájem zdrojů;
(c) finanční leasing.
Všechny tyto druhy pronájmu se týkají používání nefinančního aktiva:
V případě operativního leasingu a pronájmu zdrojů, nedochází ke změně ekonomického vlastnictví
a právní vlastník je i nadále ekonomickým vlastníkem. Pronájem zdrojů se používá u přírodních
zdrojů, například půdy a rádiového spektra. Operativní leasing se používá u všech ostatních
nefinančních aktiv.
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
424 2015
V případě finančního leasingu dochází ke změně ekonomického vlastnictví aktiva a právní vlastník
daného aktiva není považován za ekonomického vlastníka. Finanční leasing lze použít u všech
nefinančních aktiv, za určitých okolností i u přírodních zdrojů.
15.05 Každý objekt, jako je výrobek, služba, přírodní zdroj, finanční aktivum či závazek, má svého
právního vlastníka i ekonomického vlastníka. V mnoha případech je ekonomický a právní vlastník
tatáž osoba. Pokud tomu tak není, převádí právní vlastník odpovědnost za rizika spojená
s používáním dané věci při ekonomické činnosti na ekonomického vlastníka spolu s příslušným
užitkem. Výměnou za to přijímá právní vlastník od ekonomického vlastníka platby za jiný soubor
rizik a užitku.
Tabulka 15.1 - Zachycení tří různých druhů leasingu
Druh pronájmu Metoda zachycení pro uživatele
Operativní leasing
(nikoli přírodních zdrojů)
Uživatel není ekonomickým vlastníkem nefinančního aktiva.
Nájemné se zachycuje jako platby za službu, mezispotřeba nebo výdaje
na konečnou spotřebu vládních institucí, domácností nebo NISD.
Pronájem zdrojů (pouze přírodních
zdrojů)
Uživatel není ekonomickým vlastníkem přírodního zdroje. Platby jsou
rentou (důchodem z vlastnictví).
Finanční leasing
Uživatel je ekonomickým vlastníkem nefinančního aktiva financovaného
prostřednictvím půjčky od pronajímatele. Platby jsou převážně splátkami
jistiny a platbami úroků z půjčky.
Část plateb úroků může být zachycena jako FISIM, je-li půjčovatel
finančním zprostředkovatelem. Taková platba se klasifikuje jako
mezispotřeba nebo výdaj na konečnou spotřebu vládních institucí,
domácností a NISD.
Tabulka 15.2 - Zachycení tří různých druhů leasingu podle druhu transakce
Druh transakce Druh použití a druh příslušného aktiva
Mezispotřeba
Operativní leasing vyrobených aktiv, například strojů a práv duševního
vlastnictví
Služby FISIM u finančního leasingu
Spotřeba fixního kapitálu Pouze u vyrobených aktiv a pouze u ekonomického vlastníka
Výdaje na konečnou spotřebu
Operativní leasing předmětů dlouhodobé spotřeby
Nákup předmětů dlouhodobé spotřeby (včetně jeho financování
prostřednictvím finančního leasingu nebo nákupu na splátky)
Služby FISIM u finančního leasingu pro konečné spotřebitele
Nákup nefinančních aktiv
Tvorba fixního kapitálu
Nákup vyrobených aktiv (včetně jeho financování prostřednictvím
finančního leasingu)
Pořízení přírodních zdrojů Nákup přírodních zdrojů , včetně práva k využívání do jejich zániku
Pořízení ostatních nevyráběných aktiv
Nákup práva k využívání přírodního zdroje po delší období, například kvóty
na lov ryb
Platby důchodu z vlastnictví
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
2015 425
Druh transakce Druh použití a druh příslušného aktiva
Renta Pronájem zdrojů, tj. platba za využívání přírodního zdroje
Úroky
Finanční leasing, tj. nákup nefinančního aktiva financovaného zároveň
půjčkou
Finanční transakce: půjčka
Finanční leasing, tj. nákup nefinančního aktiva financovaného zároveň
půjčkou
15.06 Definice: Ekonomickým vlastníkem objektu, jako je výrobek, služba, přírodní zdroj, finanční aktivum
či závazek, je institucionální jednotka oprávněná nárokovat si užitek spojený s používáním daného
objektu při určité ekonomické činnosti na základě přijetí přidružených rizik.
15.07 Definice: Právním vlastníkem objektu, jako je výrobek, služba, přírodní zdroj, finanční aktivum či
závazek, je institucionální jednotka, která má trvalý právní nárok na užitek spojený s objektem.
Operativní leasing
15.08 Definice: Operativní leasing je pronájem, při němž je právní vlastník zároveň ekonomických
vlastníkem a přijímá provozní rizika a získává ekonomický užitek z aktiva tím, že si účtuje poplatky
za jeho používání v rámci výrobní činnosti.
15.09 Jedním z charakteristických rysů operativního leasingu je odpovědnost právního vlastníka za
zajišťování oprav a údržby daného aktiva.
15.10 Při operativním leasingu zůstává dané aktivum v rozvaze pronajímatele.
15.11 Platby za vyrobená aktiva se v rámci operativního leasingu považují za nájemné a zaznamenávají
se jako platby za službu (viz tabulka 15.2). Charakter operativního leasingu lze nejlépe popsat ve
vztahu k zařízení, neboť operativní leasing se často uplatňuje v souvislosti s vozidly, jeřáby,
vrtacími zařízeními atd. Předmětem operativního leasingu však může být jakýkoliv druh
nefinančního aktiva. Služba poskytovaná pronajímatelem přesahuje rámec pouhého poskytnutí
aktiva. Zahrnuje další prvky, jako například uživatelský komfort a zabezpečení. V případě zařízení
pronajímatel nebo vlastník obvykle udržuje v dobrém funkčním stavu určitou zásobu zařízení, která
mohou být podle potřeby pronajata okamžitě nebo v krátké lhůtě. Pronajímatel musí být obvykle
odborníkem, pokud jde o provoz daného zařízení. To je důležité v případě složitých zařízení, jako
jsou počítače, kdy nájemce nemusí mít potřebné odborné znalosti nebo vybavení pro řádnou péči
a údržbu. Pronajímatel se může také zavázat, že dané zařízení nahradí v případě závažné nebo
déletrvající poruchy. V případě budovy je pronajímatel odpovědný za její konstrukční integritu a za
zajištění náhrady v případě škody způsobené například přírodní katastrofou, a obvykle odpovídá za
zajištění náležitého fungování výtahů a systémů pro vytápění a ventilaci.
15.12 Operativní leasing původně vznikl pro účely uspokojování potřeb uživatelů, kteří pouze dočasně
a v pravidelných intervalech potřebovali určité druhy zařízení. Operativní leasing se často sjednává
na krátkou dobu, ačkoli nájemce může po uplynutí daného období leasing obnovit, a tentýž uživatel
může stejné zařízení použít vícekrát. Avšak s vývojem stále složitějších typů strojních zařízení,
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
426 2015
zejména v oblasti elektroniky, jsou servis a podpora poskytované pronajímatelem důležitými
faktory, které mohou ovlivnit uživatele, aby zvolil možnost nájmu namísto nákupu. Jinými faktory,
které mohou přimět uživatele, aby dal přednost dlouhodobému nájmu před nákupem, je
skutečnost, že nájem má odlišný dopad na podobu rozvahy podniku, jeho peněžní toky či daňovou
povinnost.
Finanční leasing
15.13 Definice: Finanční leasing je pronájem, při němž je pronajímatel právním vlastníkem aktiva, ale
jeho ekonomickým vlastníkem je nájemce, neboť nese provozní rizika a získává ekonomický užitek
z používání daného aktiva ve výrobní činnosti. Výměnou za to přijímá pronajímatel od nájemce jiný
soubor rizik a užitku, a to v podobě splátek spojených s půjčkou. Často se stává, že pronajímatel,
ač právní vlastník aktiva, dané aktivum fyzicky vůbec nepřevezme, ale souhlasí s jeho dodáním
přímo nájemci. Jedním z charakteristických rysů finančního leasingu je odpovědnost
ekonomického vlastníka zajišťovat nezbytné opravy a údržbu příslušného aktiva.
15.14 V rámci finančního leasingu se právní vlastník ukazuje jako subjekt poskytující půjčku nájemci,
kterou nájemce použije pro získání příslušného aktiva. Toto aktivum se poté vykazuje v rozvaze
nájemce, a nikoli pronajímatele. Příslušná půjčka se vykazuje jako aktivum pronajímatele
a závazek nájemce. Platby v rámci finančního leasingu jsou zaúčtovány nikoli jako nájemné, ale
jako platby úroků a splátky jistiny imputované půjčky. Je-li pronajímatelem finanční
zprostředkovatel, je část platby vykazována také jako poplatek za službu (FISIM).
15.15 Velmi často může být povaha aktiva, které je předmětem finančního leasingu, zcela odlišná od
aktiv, která používá pronajímatel při své výrobní činnosti, například komerční dopravní letadlo
může právně vlastnit banka, ale pronajímá je letecké společnosti. Z ekonomického hlediska není
smysluplné vykazovat letadlo nebo jeho spotřebu fixního kapitálu v účetnictví banky, ani je vypustit
z účetnictví letecké společnosti. Nástroj finančního leasingu zamezuje této nežádoucí formě
vykazování vlastnictví letadla a snižování jeho hodnoty a umožňuje vykazování čistého jmění obou
zúčastněných stran ve správné výši po celou dobu leasingu.
15.16 Doba finančního leasingu obvykle pokrývá celou dobu ekonomické životnosti aktiva. V takovém
případě hodnota imputované půjčky odpovídá současné hodnotě plateb prováděných v rámci
leasingové smlouvy. Tato hodnota zahrnuje náklady související s aktivem a obvykle i poplatek
účtovaný pronajímatelem, který nabíhá po dobu leasingu. Pravidelné platby pronajímateli mohou
být zaznamenávány v členění na čtyři různé složky: platby úroků, splátky jistiny imputované půjčky,
poplatek pronajímateli a – je-li pronajímatel finančním zprostředkovatelem – platby za poskytnuté
služby FISIM. Pokud podmínky smlouvy nestanoví, jak jsou tyto první tři složky identifikovány, musí
splátky jistiny odpovídat snižování hodnoty aktiva (spotřebě fixního kapitálu), nákladový úrok musí
odpovídat výnosu z kapitálu na aktivum a poplatek za služby rozdílu mezi celkovou splatnou
částkou a těmito dvěma složkami.
15.17 O finanční leasing se může jednat i tehdy, je-li doba leasingu kratší než ekonomická životnost
aktiva. V tomto případě hodnota imputované půjčky opět zahrnuje náklady související s aktivem
a poplatek účtovaný pronajímatelem plus hodnotu poplatků za služby placených v souladu
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
2015 427
s podmínkami leasingu. Pravidelné platby pronajímateli se zaznamenávají jako platby úroků
a splátky jistiny imputované půjčky, poplatek pronajímateli a – je-li pronajímatel finančním
zprostředkovatelem – platby za poskytnuté služby FISIM. Zahrnuty mohou být též přijaté zálohy na
zpětný odkup aktiva na konci doby leasingu. Po skončení leasingu může být aktivum v závislosti na
podmínkách smlouvy převedeno do rozvahy nájemce. Hodnota zůstatku nesplacené půjčky se
bude rovnat předpokládané tržní hodnotě aktiva na konci doby leasingu stanovené na počátku
leasingu. V tomto okamžiku by mohlo být aktivum vráceno pronajímateli, nájemce by mohl uplatnit
opci na odkup aktiva nebo by mohla být uzavřena nová leasingová smlouva.
V případě finančního leasingu musí nájemce nést všechna rizika a užitky spojené s užíváním
aktiva. Všechny zisky a ztráty z držby týkající se přepokládané hodnoty aktiva na konci doby
leasingu proto nese nájemce. V tomto případě, pokud nájemce právně získá aktivum na konci doby
leasingu, se peněžní platby zaznamenávají jako splátky půjčky, neboť aktivum je již uvedeno
v rozvaze nájemce.
Pokud se aktivum vrátí pronajímateli, transakce představující koupi aktiva se zaznamená v běžné
tržní hodnotě aktiva. Výnosy se použijí k úhradě nesplacené částky půjčky a případný rozdíl mezi
těmito dvěma částkami se zaznamená jako kapitálový transfer. Platby po dobu leasingu často
zahrnují přijaté zálohy na pořízení aktiva, takže transakce proběhne bez peněžní úhrady, neboť
půjčka je v této době splacena v plné výši.
Při projednávání další doby leasingu je třeba podrobit novou smlouvu analýze z hlediska toho, zda
půjde o pokračování finančního leasingu, nebo o operativní leasing.
15.18 Přestože je finanční leasing zpravidla sjednáván na dobu několika let, doba trvání leasingu
neurčuje, zda má být leasing považován za operativní, nebo finanční. V některých případech může
být aktivum pronajato jen krátkodobě, například pouze na jeden rok, přitom však smlouva obsahuje
podmínku, že nájemce přebírá veškerou odpovědnost za aktivum, včetně veškeré údržby a úhrady
případné mimořádné škody. Ačkoli je doba leasingu krátká a pronajímatel nemusí být finanční
institucí, zaznamená se takový leasing jako finanční, a nikoli operativní, pokud nájemce přejímá
většinu rizik i užitku spojených s užíváním aktiva ve výrobě. V praxi je však obtížné nedržet se
účetních postupů uplatňovaných v podnikovém účetnictví, které se řídí mezinárodními účetními
standardy, podle nichž se jako finanční leasing posuzuje pouze leasing, jehož doba pokrývá větší
část ekonomické životnosti aktiva.
15.19 Jakákoli korporace specializující se na finanční leasing, i když se označuje jako realitní společnost
nebo společnost zabývající se leasingem letadel, se klasifikuje jako finanční zprostředkovatel
nabízející půjčky jednotkám, které si u něj pořizují aktiva na leasing. Pokud pronajímatel není
finančním zprostředkovatelem, rozdělí se platby související s imputovanou půjčkou pouze na
splátky jistiny a úroky; pokud je pronajímatel finanční institucí, zahrne se ještě složka představující
poplatek za služby (FISIM).
15.20 Jednou z forem finančního leasingu je nákup na splátky.
Definice: O nákup na splátky se jedná v případě, kdy se předmět dlouhodobé spotřeby prodává
kupujícímu na základě dohodnutých budoucích splátek. Předmět okamžitě přechází do držení
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
428 2015
kupujícího, právně však zůstává majetkem pronajímatele jako záruka do doby, než nájemce
provede všechny dohodnuté splátky.
15.21 Nákup na splátky se obvykle omezuje na předměty dlouhodobé spotřeby a většina kupujících je
zatříděna v sektoru domácností. Smlouvy o nákupu na splátky zpravidla uzavírají samostatné
institucionální jednotky, které úzce spolupracují s prodejci předmětů dlouhodobé spotřeby.
15.22 V případě nákupu na splátky se předmět dlouhodobé spotřeby zaznamená, jako by byl pořízen
kupujícím v den, kdy jej přebírá do držení, v ocenění na úrovni tržní ceny, kterou by zaplatil při
obdobné transakci. Kupující získá imputovanou půjčku ve stejné hodnotě. Platby kupujícího
poskytovateli půjčky se zaznamenávají v členění na splátky jistiny a na platby úroku, při použití
stejné metody jako u finančního leasingu. Výrobní činnost vykonávaná poskytovateli půjčky při
uzavírání smluv o nákupu na splátky je finančním zprostředkováním. Protože obvykle
nevyúčtovávají poplatky za své služby přímo, ocení se jejich produkce ve výši poplatku za služby
(FISIM), vypočítaného jako výnosový důchod z vlastnictví minus nákladový úrok. Stejně jako
v případě běžného finančního leasingu může být obtížné zjistit částku placeného úroku, a musí se
proto odhadovat.
Pronájem zdrojů
15.23 Definice: Pronájem zdrojů (resource leases) je pronájem, kdy vlastník přírodního zdroje (natural
resource) poskytne tento zdroj nájemci za platbu, která se zaznamená jako renta.
15.24 U pronájmu zdrojů, zůstává aktivum v podobě přírodního zdroje v rozvaze pronajímatele, ačkoli je
využíváno nájemcem. Jakékoli snížení hodnoty přírodního zdroje se zaznamenává jako
ekonomický zánik nevyráběných aktiv (v kategorii K.21 „Vyčerpání přírodních zdrojů“).
Nezaznamenává se jako transakce podobná spotřebě fixního kapitálu, neboť zde není fixní kapitál,
který by mohl být spotřebováván. Částky splatné v rámci leasingu, jehož předmětem je průzkum
nebo využívání přírodních zdrojů, a pouze tyto částky, se zaznamenávají jako renta.
15.25 Klasickým příkladem aktiva pořízeného na tento druh leasingu je půda. Avšak podobně se tímto
způsobem zaznamenává i využívání dalších přírodních zdrojů, například dřeva, ryb, vody,
nerostných surovin a rádiového spektra.
Povolení k využívání přírodního zdroje
15.26 Povolení k využívání přírodního zdroje mohou vydávat vládní instituce, ale i soukromí vlastníci,
například zemědělci a podniky.
15.27 Je-li povolení k využívání přírodního zdroje vydáno, existují tři možnosti, jak jej zaznamenat (viz
tabulka 15.3):
(a) vlastník může na konci doby leasingu povolení k dalšímu využívání daného aktiva prodloužit
nebo odejmout;
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
2015 429
(b) vlastník může umožnit, aby bylo aktivum v podobě přírodního zdroje využíváno po
prodlouženou dobu tak, že uživatel v podstatě kontroluje využívání daného zdroje po tuto
dobu, a to s minimálními zásahy či bez zásahu vlastníka;
(c) vlastník povolí využívat aktivum v podobě přírodního zdroje až do jeho zániku.
První možnost se zaznamenává jako pronájem přírodních zdrojů, tedy jako renta.
U druhé možnosti může vést k tomu, že se vykazuje nejen jako renta, ale vytvoří se též aktivum
pro uživatele, které je odlišné od samotného přírodního zdroje, ale kde je hodnota aktiva v podobě
přírodního zdroje propojena s aktivem umožňujícím jeho používání.
Toto aktivum (kategorie AN.222) se zaznamenává pouze tehdy, pokud jeho hodnotu, tj. užitek pro
držitele přesahující hodnotu získanou osobou, která povolení vystavuje, lze realizovat převodem
aktiva. Tato povolení se nejprve se objevují ve formě ekonomického vzniku aktiv (kategorie K.1, viz
odst. 6.06 písm. (g)). Pokud nebude hodnota aktiva realizována, bude se ke konci doby leasingu
přibližovat nule.
Třetí možnost má za následek prodej (případně vyvlastnění) samotného přírodního zdroje.
Tabulka 15.3 – Zachycení tří různých druhů povolení k využívání přírodních zdrojů
Druh využívání Metoda zachycení
Povolení k přechodnému užívání, případně i dlouhodobému
Leasing, jehož předmětem je průzkum nebo využívání přírodních
zdrojů: renta (důchod z vlastnictví)
Kontrola ze strany uživatele po prodlouženou dobu, rizika
a užitek pro uživatele, převoditelnost povolení za realizovatelnou
hodnotu
Renta a vytvoření nového aktiva, které tvoří právo využívat
přírodní zdroj
Využívání až do zániku; stálé využívání (všechna rizika a užitek
pro uživatele)
Prodej přírodního zdroje
15.28 Hlavním kritériem pro rozlišení renty, vytvoření nového aktiva a prodeje přírodního zdroje je převod
rizik a užitku. Přírodní zdroj je prodán, pokud byla převedena všechna rizika a užitek. Nové aktivum
je vytvořeno, pokud výsledkem převodu rizik a užitku je samostatné a převoditelné povolení
s realizovatelnou hodnotou. Použití dalších kritérií, jako je předběžná dohoda o platbách, platba
předem, délka povolení a ošetření v podnikovém účetnictví, může být zavádějící, neboť nemusí
odrážet převod rizik a užitku.
15.29 Přírodní zdroje, jako například půda a nerostné suroviny, mohou být pořízeny nerezidenty. Avšak
prodej přírodních surovin se nezaznamenává jako prodej nerezidentským jednotkám. V těchto
případech se vytvoří hypotetická rezidentská jednotka, která má vlastnické právo k danému
přírodnímu zdroji a jejíž vlastní jmění je ve vlastnictví nerezidentské jednotky. Podobně se
zachycuje pořízení přírodních zdrojů rezidenty v zahraničí.
15.30 Výnosy vládních institucí z konkrétního druhu přírodních zdrojů (například výnosy z ropy a zemního
plynu) se mohou skládat ze široké škály transakcí. Mezi příklady patří:
(a) renta v případě leasingu, jehož předmětem je průzkum nebo využívání přírodních zdrojů;
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
430 2015
(b) prodej nevyráběných aktiv, například prodej přírodních zdrojů nebo prodej licencí k těžbě na
delší období;
(c) dividenda z veřejné korporace, která se zabývá těžbou přírodních zdrojů;
(d) daň z příjmu právnických osob placená korporacemi, které se zabývají těžbou přírodních
zdrojů.
Povolení k provádění specifických činností
15.31 Kromě licencí k používání určitého aktiva nebo jeho leasingu může být uděleno povolení
k provádění určité činnosti zcela nezávisle na jakýchkoli aktivech do této činnosti zapojených.
Povolení nezávisí na kritériích způsobilosti (například vykonání zkoušky k získání řidičského
oprávnění), jejich smyslem však je omezit počet jednotlivých jednotek oprávněných zabývat se
danou činností. Taková povolení mohou vydávat vládní instituce nebo soukromé institucionální
jednotky, přičemž tyto dva případy jsou pojímány odlišně.
Tabulka 15.4 Zachycení užití a nákupu nefinančních aktiv podle druhů transakcí a toků
Druh transakce Druh užití / nákupu a druh aktiva, druh platby
Mezispotřeba
Operativní leasing vyrobených aktiv, například strojů a práv duševního vlastnictví
Služby FISIM týkající se poskytování finančního leasingu
Pravidelné platby korporací za dodávky vody
Spotřeba fixního kapitálu Pouze u vyrobených aktiv a u ekonomického vlastníka
Výdaje na konečnou spotřebu
Operativní leasing předmětů dlouhodobé spotřeby
Nákup předmětů dlouhodobé spotřeby, včetně jeho financování prostřednictvím
finančního leasingu nebo na základě smlouvy o nákupu na splátky
Nákup nefinančních aktiv
Tvorba fixního kapitálu
Nákup vyrobených aktiv (včetně jeho financování prostřednictvím finančního
leasingu)
Pořízení přírodních zdrojů
Nákup přírodního zdroje, včetně práva na jeho využívání až do zániku
Nákup práva k dlouhodobému využívání přírodního zdroje, například kvóty na lov ryb
Pořízení ostatních nevyráběných
aktiv
Převoditelná ujednání o sdílení
Nákup smlouvy převoditelné třetí straně
Smlouvy na budoucí produkci, například smlouvy s fotbalisty nebo spisovateli
Platba jako důchod z vlastnictví
Leasing, jehož předmětem je průzkum nebo využívání přírodních zdrojů, tj. platba za
krátkodobé využívání přírodního zdroje
Renta
Pravidelné platby za právo čerpat vodu
Finanční leasing, tj. nákup nefinančního aktiva financovaného zároveň půjčkou
Transfer důchodu
Povolení vládních institucí vykonávat specifickou činnost, vydávaná nezávisle na
kritériích způsobilosti nebo za poplatek, který je ve srovnání se správními náklady
povolovacího řízení nepoměrný
Emisní povolenky vydávané vládními institucemi pro kontrolu celkových emisí
Ostatní daně z výroby
Finanční transakce: půjčka Finanční leasing, tj. nákup nefinančního aktiva financovaného zároveň půjčkou
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
2015 431
Druh transakce Druh užití / nákupu a druh aktiva, druh platby
Ostatní změny objemu aktiv
Vyčerpání přírodních zdrojů vlastníkem
Nelegální kácení stromů, rybolov nebo lov (konfiskace vypěstovaných aktiv nebo
přírodních zdrojů bez náhrady)
Změny ceny aktiv Vypršení smluv, licencí a povolení vykazovaných jako aktiva
15.32 V případě, že vládní instituce vydáváním povolení například omezuje počet vozidel oprávněných
k provozování taxislužby nebo omezuje počet kasin, vytváří v podstatě monopolní zisky pro
schválené provozovatele a získává určitou část zisku ve formě poplatků. Takové poplatky se
zaznamenávají jako ostatní daně. Tato zásada se vztahuje na všechny případy, kdy vládní
instituce vydávají povolení za účelem omezení počtu jednotek působících v určité oblasti, přičemž
daný limit je stanoven libovolně a nezávisí pouze na kritériích způsobilosti.
15.33 Má-li povolení víceletou platnost, zaúčtuje se část poplatku připadající na budoucí období zpravidla
v souladu se zásadou časového rozlišení jako samostatná pohledávka nebo závazek.
15.34 Motivace získat takové povolení spočívá v tom, že jeho držitel předpokládá, že jím získá právo
vytvářet monopolní zisky a že jeho budoucí důchod bude větší než poplatek za získání práv na tyto
zisky. Užitek pro držitele přesahující hodnotu získanou osobou, která povolení vystavuje, se
považuje za aktivum, pokud jej může držitel povolení realizovat převodem daného aktiva. Daný typ
aktiva se označuje jako povolení k provádění specifických činností (AN.223).
15.35 Povolení k provádění specifických činností jako aktivum se nejprve objevuje na účtu ostatních
změn objemu aktiv. Změny hodnoty ve smyslu zvýšení i snížení se zachycují na účtu přecenění.
15.36 Hodnota povolení jako aktiva je určena hodnotou, za niž je lze prodat, nebo – není-li takovýto údaj
k dispozici – je odhadnuta jako současná hodnota budoucího toku monopolních zisků. Při dalším
prodeji povolení přebírá nový vlastník právo získat náhradu od vládních institucí, pokud by povolení
bylo zrušeno, jakož i právo na monopolní zisky.
15.37 Povolení k provádění určité specifické činnosti vydané vládní institucí se považuje za aktivum
pouze tehdy, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
(a) k dané činnosti se nepoužívá žádné aktivum patřící vládním institucím; v opačném případě
se povolení k používání daného aktiva považuje za operativní leasing, finanční leasing,
leasing, jehož předmětem je průzkum nebo využívání přírodních zdrojů, případně za
pořízení aktiva představujícího povolení používat dané aktivum dle uvážení držitele licence
po delší dobu;
(b) povolení není vydáno na základě kritéria způsobilosti; taková povolení se zaznamenávají
buď jako daně, nebo jako platby za služby;
(c) počet povolení je omezen, a umožňuje tak příslušnému držiteli vytvářet při výkonu dané
činnosti monopolní zisky;
(d) držitel povolení musí být schopen prodat povolení třetí straně.
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
432 2015
Není-li některá z uvedených podmínek splněna, zaznamenají se platby jako daně nebo jako platby
za služby.
15.38 Jednotky, které nejsou vládními institucemi, mají obvykle daleko menší možnost omezit přístup
k dané činnosti. Jako příklad lze uvést případ, kdy je buď povinné, nebo žádoucí členství
v nějakém profesním sdružení a počet členů je přitom striktně omezen. Příkladem může být
vlastník majetku, který omezí počet jednotek působících na jeho majetku, například hotel, který
stanoví možnost vozit hosty pouze jedné taxikářské společnosti. V takových případech jsou
povolení považována za platby za služby. Platba se po celou dobu své platnosti zaznamenává
v souladu se zásadou časového rozlišení. V zásadě neexistuje důvod, proč by nemohla být tato
povolení považována za aktiva, pokud je bylo možno prodat, i když to nemusí být obvyklé.
15.39 Povolení k provádění určité specifické činnosti vydané jednotkou, která není vládní institucí, je
považováno za aktivum pouze tehdy, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
(a) k dané činnosti se nepoužívá žádné aktivum patřící jednotce, která povolení vydala;
v opačném případě se povolení k používání daného aktiva považuje za operativní leasing,
finanční leasing nebo leasing, jehož předmětem je průzkum nebo využívání přírodních
zdrojů;
(b) počet povolení je omezen, a umožňuje tak příslušnému držiteli vytvářet při výkonu dané
činnosti monopolní zisky;
(c) držitel povolení musí být právně i prakticky schopen prodat povolení třetí straně.
Není-li některá z uvedených podmínek splněna, zaznamenají se platby jako platby za služby.
15.40 Vládní instituce vydávají emisní povolenky za účelem kontroly celkových emisí. Tyto povolenky se
netýkají využívání přírodního aktiva, neboť ovzduší se neoceňuje žádnou hodnotou, a není tedy
ekonomickým aktivem; proto jsou poplatky za tyto povolenky klasifikovány jako daně. Povolenky
jsou obchodovatelné a bude pro ně existovat aktivní trh. Představují proto aktiva a oceňují se
v tržní ceně, za kterou mohou být prodány.
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
15.41 Partnerství veřejného a soukromého sektoru představují dlouhodobé smlouvy mezi dvěma
jednotkami, kdy jedna jednotka pořídí nebo vytvoří určité aktivum nebo soubor aktiv, po určitou
dobu je provozuje a poté předá druhé jednotce. Takové dohody obvykle vznikají mezi soukromým
podnikem a vládními institucemi, ale jsou možné i další kombinace, kdy jednou stranou může
být veřejná korporace a druhou stranou soukromá nezisková instituce.
Vládní instituce se zapojují do partnerství veřejného a soukromého sektoru z různých důvodů,
např. mohou doufat, že management soukromé společnosti zajistí efektivnější výrobu a že lze
získat přístup k širší škále finančních zdrojů, nebo chtějí omezit dluh vládních institucí.
Během doby trvání smlouvy má smluvní strana partnerství veřejného a soukromého sektoru právní
vlastnictví. Po uplynutí doby trvání smlouvy mají ekonomické i právní vlastnictví vládní instituce.
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
2015 433
Podrobnosti o pojímání partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou uvedeny v kapitole 20
(Účty vládních institucí).
Koncesní smlouvy o poskytování služeb
15.42 Koncesní smlouvy o poskytování služeb poskytují určité společnosti výhradní právo poskytovat
určité služby. Například v případě koncese k poskytování veřejné služby uzavírá soukromá
společnost dohodu se státem pro získání výhradního práva na provoz a údržbu určitých veřejných
služeb a provádění investic do nich (například systém zásobování vodou nebo mýtné na dálnicích)
na určitý počet let. Koncesní smlouvy o poskytování služeb se nezaznamenávají jako aktiva, neboť
nejsou převoditelné nebo jejich převodem nelze realizovat žádnou hodnotu.
Obchodovatelný operativní leasing (AN.221)
15.43 Obchodovatelný operativní leasing představuje vlastnická práva třetích stran na nefinanční aktiva
s výjimkou přírodních zdrojů. Ekonomický užitek pro držitele by měl přesáhnout výši splatných
poplatků a držitel by měl být schopen tento užitek realizovat převodem. Hodnotou leasingu je
užitek pro držitele přesahující hodnotu získanou osobou, která leasing poskytuje. Smlouvy
o obchodovatelném operativním leasingu mohou zahrnovat všechny druhy smluv o pronájmu
a operativním leasingu. Například nájemce může dále pronajmout byt třetí straně.
Výhradní právo na budoucí výrobky a služby (AN.224)
15.44 Na základě smluv o budoucí produkci mohou též vzniknout aktiva v podobě majetkových práv
třetích stran. Hodnotu takových smluv představuje užitek pro držitele přesahující hodnotu získanou
osobou, která právo poskytuje. Mezi příklady patří:
(a) výhradní práva na výkon práce určité osoby (například fotbalisty) nebo na publikaci
literárního díla či na hudební představení. Hodnotu těchto práv představuje zisk, kterého lze
dosáhnout převodem práv, přesahující náklady na zrušení stávající smlouvy;
(b) ujednání o sdílení. Za pořízení aktiva se považuje pouze část těchto dohod:
1) pokud má vlastník vymezený, trvale disponibilní prostor, je způsobilý jednat jako část
výboru řídícího daný projekt, nebo může dle uvážení prodat nebo odkázat svůj díl, je
daná dohoda pravděpodobně aktivem stejného typu jako dům;
2) pokud má vlastník uzavřenou pevnou dohodu o určité formě ubytování v určité době
a po pevně stanovenou dobu, jde pravděpodobně o předplacený pronájem, tj.
předplacené výdaje domácností na konečnou spotřebu;
3) tento předplacený pronájem by mohl být příležitostně dále pronajímán nebo prodán na
zbývající dobu pronájmu jako převoditelný operativní leasing;
4) v případě bodového programu může mít účastník jako aktivum pouze pohledávku.
ESA 2010 – Kapitola 15 – Smlouvy, pronájmy a licence
434 2015
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 435
Kapitola 16 POJIŠTĚNÍ
Úvod
16.01 Pojištění je činnost, jejímž prostřednictvím se institucionální jednotky nebo skupiny jednotek chrání
před nepříznivými finančními důsledky určitých nejistých událostí. Lze rozlišit dva typy pojištění:
sociální pojištění a ostatní pojištění.
16.02 Sociální pojištění je program, který pokrývá sociální rizika a potřeby. Je často organizováno
kolektivně pro určité skupiny; účast v programu je obvykle povinná nebo je k účasti povzbuzována
třetí stranou. Sociální pojištění tvoří: programy sociálního zabezpečení, které stanoví, kontrolují
a financují vládní instituce, a programy související se zaměstnáním, které poskytují nebo spravují
zaměstnavatelé jménem svých zaměstnanců. Sociální pojištění je popsáno v kapitole 17.
16.03 Pojištění jiné než sociální pojištění kryje události, jako je smrt, dožití, požáry, přírodní katastrofy,
povodně, automobilové havárie atd. Pojištění pro případ smrti a dožití se označuje jako životní
pojištění a pojištění proti všem ostatním událostem se označuje jako neživotní pojištění.
16.04 Tato kapitola se zabývá životním a neživotním pojištěním. Popisuje, jak se činnosti v oblasti
pojištění zachycují na účtech.
16.05 Práva a povinnosti v rámci pojištění jsou stanoveny v pojistné smlouvě. Pojistná smlouva je
dohoda mezi pojišťovatelem a jinou institucionální jednotkou, která se označuje jako pojistník
(policyholder). Podle této dohody pojistník provádí platbu, označovanou jako pojistné, pojišťovateli
(insurer), a nastane-li určená událost, pojišťovatel provede platbu, označovanou jako náhrada,
pojistníkovi nebo jiné určené osobě. Tímto způsobem se pojistník chrání před určitými formami
rizika; cílem pojišťovatele je dosáhnout prostřednictvím sdružování rizik toho, aby na pojistném
získával více, než kolik musí vyplácet na náhradách.
16.06 V pojistné smlouvě jsou vymezena postavení zúčastněných stran, kterými jsou:
(a) pojišťovatel poskytující pojistné krytí;
(b) pojistník, jehož povinností je platit pojistné;
(c) oprávněná osoba (beneficiary), která obdrží náhradu;
(d) pojištěná osoba (insured person) nebo věc, kterých se týká riziko.
V praxi může být pojistníkem, oprávněnou osobou a pojištěným stejná osoba. Pojistná smlouva
tato postavení vyjmenovává a stanoví, která osoba má které postavení.
16.07 Nejběžnější forma pojištění se nazývá přímé pojištění, při kterém se institucionální jednotky
pojišťují u pojišťovatele proti finančním důsledkům určitých rizik. Avšak přímí pojišťovatelé se
mohou také sami pojistit tak, že část přímo pojištěných rizik pojistí u jiných pojišťovatelů. To se
označuje jako zajištění a jeho poskytovatelé se nazývají zajišťovatelé.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
436 2015
Přímé pojištění
16.08 Existují dva typy přímého pojištění: životní pojištění a neživotní pojištění.
16.09 Definice: Životní pojištění je činnost, při níž pojistník provádí pravidelné platby pojišťovateli
a výměnou za to pojišťovatel zaručuje, že oprávněné osobě poskytne dohodnutou částku nebo
anuitu, a to k určitému datu anebo dříve, pokud pojištěná osoba zemře před tímto datem. Životní
pojištění může vést k poskytnutí dávek na základě řady rizik. Například u důchodového životního
pojištění může být dávka vyplácena, když pojištěný dosáhne 65 let věku, a po smrti pojištěného
může být dávka vyplácena pozůstalé manželce / pozůstalému manželovi až do její/jeho smrti.
16.10 Do životního pojištění spadá také doplňkové pojištění pro případ úrazu včetně pracovní
neschopnosti, pojištění smrti následkem úrazu a pojištění invalidity následkem úrazu nebo nemoci.
16.11 U některých druhů životního pojištění je poskytována náhrada v případě, že nastane pojistná
událost, např. u pojištění k hypotečnímu úvěru, z něhož se dávka vyplácí pouze kvůli umoření
hypotéky v případě, že výdělečně činná osoba zemře před splatností příslušného úvěru. Ve většině
těchto odvětví je vedle složky krytí rizika významně zastoupena spořicí složka. Vzhledem k této
velké spořicí složce se životní pojištění považuje za formu spoření a odpovídající transakce se
zaznamenávají na finančním účtu.
16.12 Definice: Neživotní pojištění je činnost, při níž pojistník provádí pravidelné platby pojišťovateli
a výměnou za to pojišťovatel zaručuje, že oprávněné osobě poskytne dohodnutou částku, nastaneli
událost jiná než smrt člověka. Jedná se například o tyto události: úraz, nemoc, požár atd.
Úrazové pojištění pokrývající rizika související se životem se ve většině evropských zemí klasifikuje
jako neživotní pojištění.
16.13 Životní pojištění, u něhož se dávka vyplácí v případě smrti v určitém období, ale v žádných jiných
případech, a které se obvykle nazývá termínované pojištění, se v národních účtech považuje za
neživotní pojištění, protože náhrada se vyplácí, pouze nastane-li stanovená nahodilá událost,
a jinak nikoli. Vzhledem k tomu, jak pojišťovací jednotky vedou účetnictví, nemusí být v praxi vždy
možné oddělit termínované pojištění od životního pojištění. Za těchto okolností je možné
termínované pojištění pojímat stejně jako životní pojištění.
16.14 Jak životní, tak neživotní pojištění zahrnují rozložení rizik. Pojišťovatelé obvykle od pojistníků
získávají nízké pravidelné platby pojistného a vyplácejí vyšší částky osobám, kterým vznikne nárok
na náhradu, když nastanou události, na které se vztahuje pojistná smlouva. U neživotního pojištění
jsou rizika rozložena v rámci celého souboru osob, které uzavřely pojistnou smlouvu. Pojišťovatel
v daném roce stanoví pojistné účtované za poskytování pojišťovací služby podle objemu náhrad,
o nichž předpokládá, že je bude v témže roce vyplácet. Počet osob, kterým vznikne nárok na
náhradu, je obvykle mnohem menší než počet pojistníků. Z hlediska jednotlivého pojistníka
s neživotním pojištěním neexistuje vztah mezi zaplaceným pojistným a obdrženými náhradami, a to
ani v dlouhodobém horizontu, ale pojišťovatel tento vztah každoročně stanovuje pro každé odvětví
neživotního pojištění. U životního pojištění je vztah mezi pojistným a náhradami v čase důležitý jak
pro pojistníky, tak pro pojišťovatele. Osoba, která uzavírá smlouvu o životním pojištění, očekává,
že obdrží dávky alespoň ve stejné výši jako pojistné zaplacené do doby, kdy jsou dávky splatné,
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 437
a toto pojištění je formou spoření. Při určování vztahu mezi úrovní pojistného a úrovní dávek musí
pojišťovatel uvedený aspekt pojistné smlouvy kombinovat s pojistně matematickými výpočty, které
se týkají očekávané délky života souboru pojištěných osob, včetně rizik smrtelných úrazů. Kromě
toho v mezidobí mezi přijetím pojistného a výplatou dávek získává pojišťovatel důchod
z investování části obdrženého pojistného. Tento důchod má také vliv na úroveň pojistného
a dávek, které pojišťovatelé stanoví.
16.15 Mezi životním a neživotním pojištěním existují významné rozdíly, které vedou k různým typům
zápisů na účtech. Neživotní pojištění spočívá v přerozdělení v běžném období mezi všemi
pojistníky a několika osobami, kterým vznikl nárok na náhradu. U životního pojištění dochází
především k přerozdělení pojistného placeného po určitou dobu prostřednictvím dávek, které jsou
později vyplaceny témuž pojistníkovi.
Zajištění
16.16 Definice: Pojišťovatel se může chránit před neočekávaně vysokým počtem nároků na náhrady
nebo mimořádně vysokými náhradami tím, že uzavře smlouvu o zajištění (reinsurance) se
zajišťovatelem. Zajišťovací společnosti jsou soustředěny v omezeném počtu finančních center,
a mnoho toků v oblasti zajištění je proto transakcemi s nerezidenty. Za účelem dalšího rozložení
svých rizik zajišťovatelé obvykle uzavírají smlouvy o zajištění s jinými zajišťovateli. Toto rozšířené
zajištění se nazývá retrocese.
16.17 Omezení rizik lze dosáhnout také tehdy, když rizika spojená s jednou pojistnou smlouvou společně
přijme skupina pojišťovatelů označovaných jako upisovatelé. Každý jednotlivý pojišťovatel je
odpovědný pouze za svůj podíl na pojistné smlouvě, získává odpovídající podíl na pojistném
a stejný podíl na něj připadá při vyplácení náhrady nebo dávky. Správu pojistné smlouvy provádí
buď vedoucí pojišťovatel, nebo pojišťovací makléř. Lloyds of London je příkladem trhu s pojištěním,
na kterém jsou přímá a nepřímá rizika rozkládána mezi velký počet upisovatelů.
16.18 Přímí pojišťovatelé mají různé možnosti, jak si opatřit nepřímé krytí rizik, která přijali. Rozlišují se
tato odvětví zajištění:
(a) Proporcionální zajištění, při němž zajistník (policyholder - cedent) zajišťovateli postoupí
smluvený procentní podíl všech rizik nebo všech rizik stanoveného portfolia pojistek přímého
pojištění. To znamená, že přímý pojišťovatel převádí odpovídající procentní podíl pojistného
zajišťovateli, který pak uspokojuje stejný podíl vzniklých nároků na náhrady. V takových
případech je případná zajišťovací provize, kterou hradí zajišťovatel zajistníkovi, pojímána
jako snížení předepsaného zajistného.
(b) Neproporcionální zajištění, označované jako zajištění škodního nadměrku (excess loss of
reisurance), při němž zajišťovatel přebírá riziko pouze v případě, že objem náhrady
z přímého pojištění překročí dohodnutou mezní hodnotu. Pokud tuto mezní hodnotu
nepřekročí žádné náhrady nebo jen malý počet náhrad, může zajišťovatel přímému
pojišťovateli předat část svého zisku. Postoupení podílu na zisku se na účtech pojímá jako
běžný transfer od zajišťovatele k přímému pojišťovateli, podobně jako výplata náhrad.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
438 2015
Zúčastněné jednotky
16.19 Institucionálními jednotkami, které se účastní přímého pojištění a zajištění, jsou především
pojišťovatelé. Je sice možné, aby pojištění prováděl jako vedlejší činnost i jiný typ podniku, avšak
právní předpisy upravující výkon pojišťovací činnosti obvykle stanoví, že je nutné vést oddělené
účetnictví zahrnující všechny aspekty pojišťovací činnosti, a lze tudíž identifikovat samostatnou
institucionální jednotku zařazenou do subsektorů pojišťovací společnosti (S.128) a penzijní fondy
(S.129). Činnosti v oblasti ostatního pojištění mohou vykonávat vládní instituce, ale i zde bude
pravděpodobně identifikovatelná samostatná jednotka. Poté, co byla zmíněna možná účast jiných
sektorů, se v následujícím textu předpokládá, že veškeré pojištění provádějí pojišťovatelé, buď
rezidenti, nebo nerezidenti.
16.20 Jednotky, které se zabývají především činnostmi úzce souvisejícími s pojištěním, ale jim samotným
nevzniká riziko, jsou pomocnými pojišťovacími institucemi. Tyto jednotky jsou zařazeny do
subsektoru pomocné finanční instituce (S.126) a patří k nim například:
(a) pojišťovací makléři;
(b) soukromé neziskové instituce sloužící pojišťovacím podnikům a penzijním fondům;
(c) jednotky, jejichž hlavní činností je fungovat jako orgány dozoru nad pojišťovacími podniky
a penzijními fondy a nad trhy s pojištěním.
Produkce přímého pojištění
16.21 Pojišťovna přijímá od klienta pojistné, které drží až do doby, kdy je vznesen nárok na náhradu
nebo kdy skončí platnost pojištění. V mezidobí pojišťovna pojistné investuje a důchod z investování
je dodatečným finančním zdrojem, ze kterého je možné vyplácet veškeré splatné náhrady. Úroveň
pojistného pojišťovna stanovuje tak, aby po sečtení souhrnu částek pojistného a důchodů
získaných z jejich investování a po odečtení očekávaných náhrad zbývalo rozpětí, které si může
pojišťovna ponechat; toto rozpětí představuje produkci této pojišťovny. Produkce pojišťovnictví se
měří způsobem odrážejícím politiku stanovování pojistného pojišťovateli. Za tímto účelem je nutné
vymezit čtyři různé položky. Těmi jsou:
(a) zasloužené pojistné;
(b) doplňkové pojistné;
(c) náhrady, na které vznikl nárok, nebo splatné dávky;
(d) pojistné technické rezervy.
Každá z těchto položek je zde samostatně popsána a následně se text věnuje otázce měření
produkce u přímého neživotního pojištění, přímého životního pojištění a zajištění.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 439
Zasloužené pojistné
16.22 Definice: Zasloužené pojistné (Premium earned) je část předepsaného pojistného, která se týká
daného účetního období. Předepsané pojistné se týká doby sjednané v pojistné smlouvě.
Rozdílem mezi předepsaným pojistným a zaslouženým pojistným jsou částky odložené stranou,
které se zahrnují do rezerv na nezasloužené pojistné. Tyto částky se považují za aktiva pojistníků.
Pojem zasloužené pojistné v pojišťovnickém účetnictví je v souladu se zásadou časového rozlišení
uplatňovanou v národních účtech.
16.23 U pojistného jde buď o pravidelné pojistné, splatné měsíčně nebo ročně, nebo o jednorázové
pojistné, které se platí obvykle na začátku pojistné doby. Jednorázové pojistné je obvyklé
u pojištění rizik spojených s velkými událostmi, jako je výstavba velkých budov nebo zařízení
a silniční, železniční, námořní nebo letecká přeprava zboží.
16.24 Zasloužené pojistné v dotyčném roce se počítá takto:
předepsané pojistné
plus rezervy na nezasloužené pojistné na začátku účetního období
minus rezervy na nezasloužené pojistné na konci účetního období.
Alternativně může mít výpočet tuto podobu:
předepsané pojistné
minus změna (minus zvýšení nebo plus snížení) rezerv na nezasloužené pojistné.
16.25 Rezervy na nezasloužené pojistné a jiné rezervy se zahrnují do technických rezerv neživotního
pojištění (AF.61) a technických rezerv životního pojištění (AF.62). Popis pojistných technických
rezerv je uveden v odstavcích 16.43 až 16.45.
16.26 Pojistníci jsou často povinni platit zvláštní daň z platby pojistného. V mnoha zemích je z působnosti
této daně z pojištění vyňato pojistné na životní pojištění. Jelikož pojišťovatelé musí tuto daň
odvádět státu, nejsou příslušné částky součástí ročních účetních závěrek pojišťovatelů. Pouze
poměrně malá částka – reziduální částka týkající se daného roku, která ještě nebyla odvedena
státu – může být zanesena do rozvahy pojišťovatelů jakožto obchodní úvěr. Tyto platby daně jako
takové se nezaznamenávají na účtech pojišťovatelů. Uvedená daň se v rámci národních účtů
považuje za daň z produktů. U těchto částek se má za to, že je pojistníci platí přímo na účty
daňových orgánů.
Doplňkové pojistné
16.27 Definice: Doplňkové pojistné (premium supplements) je důchod plynoucí z investování pojistných
technických rezerv pojišťovatelů, které představují závazky vůči pojistníkům.
16.28 Zejména u životního pojištění, ale v menší míře také u neživotního pojištění celkový objem
splatných dávek nebo náhrad, na které vznikl nárok, v daném období často převyšuje objem
zaslouženého pojistného. Pojistné se obvykle platí pravidelně, často na začátku pojistného období,
zatímco nároky na náhrady vznikají později a v případě životního pojištění jsou dávky často splatné
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
440 2015
až o mnoho let později. V době mezi zaplacením pojistného a splatností náhrady je příslušná
částka k dispozici pojišťovateli, který ji může investovat a získávat z ní důchod. Tyto částky se
označují jako pojistné technické rezervy. Důchod získaný z rezerv pojišťovatelům dovoluje účtovat
nižší pojistné, než kdyby tento důchod neexistoval. Při měření poskytnuté služby se zohledňuje
velikost tohoto důchodu, jakož i poměrná velikost pojistného a náhrad.
16.29 U neživotního pojištění může být sice pojistné splatné na začátku doby pojistného krytí, avšak
zaslouženým pojistným se stává teprve průběžně během plynutí této doby. V jakémkoli okamžiku
před koncem pojistné doby má pojišťovatel v držení částku dlužnou pojistníkovi, která souvisí se
službami a možnými náhradami, jež se budou poskytovat v budoucnosti. Jedná se o formu úvěru,
který pojistník poskytuje pojišťovateli a který se označuje jako nezasloužené pojistné. Obdobně,
i když se náhrada od pojišťovatele stane splatnou v okamžiku, kdy nastane nahodilá událost
stanovená v pojistné smlouvě, může být zaplacena až po určité době, často z důvodu vyjednávání
o výši dlužné částky. Zde jde o další podobnou formu úvěru, která se označuje jako rezervy na
nevyrovnané nároky.
16.30 Podobné rezervy najdeme také u životního pojištění, kde však navíc existují dvě další složky
pojistných rezerv: pojistněmatematické rezervy životního pojištění a rezervy na pojištění s podílem
na zisku. Tvoří je částky vyhrazené na výplatu dávek v budoucnosti. Rezervy jsou obvykle
investovány do finančních aktiv a příslušný důchod je důchodem z investic. Mohou být použity
k financování hospodářské činnosti, například v oblasti nemovitostí, a tedy k vytváření čistého
provozního přebytku v rámci samostatné provozovny nebo ve formě vedlejší činnosti.
16.31 Veškeré důchody z investic přisouzené pojistníkům se na účtu prvotního rozdělení důchodů
uvádějí jako závazky vůči pojistníkům. U neživotního pojištění se pak stejná částka na účtu
druhotného rozdělení důchodů vrátí pojišťovateli ve formě doplňkového pojistného. U životního
pojištění se pojistné a doplňkové pojistné uvádějí na finančním účtu.
Upravené náhrady, na které vznikl nárok, a splatné dávky
16.32 Definice: Náhrady (claims), na které vznikl nárok, a splatné dávky jsou finančními závazky
pojišťovatelů vůči oprávněným osobám týkajícími se rizik, že se v dotyčném období uskuteční daná
událost stanovená v pojistné smlouvě.
16.33 Pojmy náhrady, na které vznikl nárok, v neživotním pojištění a splatné dávky v životním pojištění
jsou v souladu se zásadou časového rozlišení uplatňovanou v národních účtech.
Upravené náhrady, na které vznikl nárok, v neživotním pojištění
16.34 U pojistných náhrad je možné rozlišovat mezi vyplacenými náhradami a náhradami, na které vznikl
nárok. Náhradami, na které vznikl nárok, se rozumí částky splatné na základě pojistných rizik, která
se v daném roce realizovala. Přitom nemá význam, zda pojistník příslušnou událost ohlásil. Část
těchto náhrad bude vyplacena v následujícím roce, nebo dokonce později. Na druhé straně se
v běžném roce provádí výplata náhrad, které jsou důsledkem událostí, jež nastaly v předchozích
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 441
letech. Nevyplacená část náhrad, na které vznikl nárok, se zařazuje do rezervy na nevyrovnané
nároky.
16.35 Náhrady z neživotního pojištění, na které vznikl nárok v kalendářním roce, se počítají takto:
vyplacené náhrady
minus rezerva na nevyrovnané nároky na začátku účetního období
plus rezerva na nevyrovnané nároky na konci účetního období.
Alternativně může mít výpočet tuto podobu:
vyplacené náhrady
plus změna (plus zvýšení nebo minus snížení) rezerv na nevyrovnané nároky.
16.36 Do náhrad, na které vznikl nárok, se nezahrnují žádné externí ani interní náklady související
s náhradami, které pojišťovatel vynaložil. K těmto nákladům mohou patřit náklady na akvizici, na
správu pojistných smluv, na správu investic a na vyřizování pojistných událostí. Může se stát, že
některé náklady nelze ve zdrojových účetních údajích samostatně identifikovat. Externí náklady
zahrnují výdaje na práce, které pojišťovatel zadal jiné jednotce, a tyto náklady se tudíž na účty
zaznamenávají jako mezispotřeba. Interní náklady zahrnují výdaje na práce vykonané vlastními
zaměstnanci pojišťovatelů, a tyto náklady se proto na účty zaznamenávají jako náklady práce.
16.37 V případech katastrof vzniklé ztráty hodnotu náhrad neovlivňují. Ztráty z katastrof se zaznamenají
jako kapitálový transfer od pojišťovatele k pojistníkovi. Výhodou takového zaznamenávání je, že se
disponibilní důchod pojistníka nezvýší v rozporu s očekáváním, což by se stalo, kdyby byly náhrady
zaznamenávány jiným způsobem (viz odstavce 16.92 a 16.93).
16.38 Produkce pojišťovacích služeb je průběžný proces, a nikoli proces probíhající jen v případě, že se
riziko realizuje. Ovšem objem nároků na náhrady, které vzniknou pojistníkům u neživotního
pojištění, se rok od roku liší a mohou nastat události, které způsobí zvláště velký objem těchto
nároků. Kolísání objemu náhrad nemá přímý vliv ani na objem, ani na cenu pojišťovacích služeb.
Pojišťovatelé stanovují výši pojistného na základě svých vlastních odhadů pravděpodobnosti
vzniku nároků na náhrady. Z tohoto důvodu vzorec používaný pro výpočet produkce obsahuje
upravené náhrady, na které vznikl nárok, což je odhad upravený o účinky kolísání objemu náhrad.
16.39 Odhad upravených náhrad, na které vznikl nárok, může být odvozen statisticky v rámci přístupu
vycházejícího z očekávání na základě předchozích zkušeností s objemem náhrad. Při posuzování
historie splatných náhrad je však nutné vzít v úvahu podíl nároků, který je uspokojován na základě
smlouvy o zajištění, již má přímý pojišťovatel uzavřenu. Má-li například přímý pojišťovatel sjednáno
zajištění škodního nadměrku, označované jako neproporcionální zajištění, stanovuje výši
pojistného tak, aby pokrývalo ztráty do výše maximální ztráty kryté jeho smlouvou o zajištění plus
zajistné, které musí hradit. V případě smlouvy o proporcionálním zajištění pak pojistné stanoví tak,
aby pokrývalo podíl náhrad, které musí vyplácet, plus zajistné.
16.40 Alternativní metodou úpravy náhrad, na které vznikl nárok, o účinky kolísání je použití účetních
údajů o změně vlastních fondů a vyrovnávacích rezerv. Vyrovnávací rezervy jsou částky, které
pojišťovatelé odkládají v souladu s právními nebo správními předpisy pro pokrytí nepravidelných
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
442 2015
nebo nepředvídatelných velkých náhrad v budoucnosti. Tyto částky se zahrnují do technických
rezerv neživotního pojištění (AF.61).
Splatné dávky z životního pojištění
16.41 Splatné dávky z životního pojištění jsou částky splatné podle pojistné smlouvy v dotyčném účetním
období. V případě životního pojištění není nezbytná žádná úprava o účinky neočekávaného
kolísání.
16.42 Do splatných dávek se nezapočítávají žádné náklady související s dávkami; tyto náklady se
zaznamenají jako mezispotřeba a náklady práce.
Pojistné technické rezervy
16.43 Definice: Pojistné technické rezervy jsou částky, které pojišťovatelé odkládají stranou. Tyto rezervy
jsou aktiva pojistníků a pasiva pojišťovatelů. U technických rezerv lze rozlišovat mezi neživotním
pojištěním a životním pojištěním a anuitami.
16.44 Podle směrnice Rady 91/674/EHS
10
se rozlišuje sedm druhů technických rezerv. V rozvaze se
v každém případě uvádí hrubá částka neočištěná o zajištění, částka postoupená zajišťovatelům
a čistá částka. Jedná se o těchto sedm kategorií:
(a) Rezerva na nezasloužené pojistné – rozdíl mezi předepsaným pojistným a zaslouženým
pojistným. V závislosti na vnitrostátních předpisech může tato rezerva zahrnovat
samostatnou složku týkající se hrozících ztrát.
(b) Rezervy na životní pojištění – tyto rezervy odrážejí současnou hodnotu očekávaných
budoucích dávek (zahrnující mimo jiné oznámené bonusy) minus současnou hodnotu
budoucího pojistného. Orgány dozoru mohou stanovit strop diskontní sazby použité při
výpočtu současné hodnoty.
(c) Rezerva na nevyrovnané nároky – rozdíl mezi náhradami, na které vznikl nárok,
a vyplacenými náhradami. Její výše je rovna úhrnu odhadnutých konečných nákladů
pojišťovacího podniku na vyrovnání všech nároků na náhrady vyplývajících z událostí,
k nimž došlo do konce účetního období, bez ohledu na to, zda byly ohlášeny, minus částky,
které byly na příslušných náhradách již vyplaceny.
(d) Rezerva na prémie a slevy (není-li uvedena v rámci kategorie uvedené v písmeni (b) výše) –
obsahuje částky určené ve formě prémií nebo slev pro pojistníky nebo osoby oprávněné
z pojistných smluv, které ještě nebyly účtovány ve prospěch pojistníků nebo oprávněných
osob.
10
Směrnice Rady 91/674/EHS
10
ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných
účetních závěrkách pojišťoven (Úř. věst. L 374, 31.12.1991, s. 7).
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 443
(e) Vyrovnávací rezerva zahrnuje částky odložené v souladu s právními nebo správními
požadavky na vyrovnání výkyvů škodních poměrů v budoucích letech nebo na pokrytí
zvláštních rizik. Vnitrostátní orgány mohou tvorbu této rezervy zakázat.
(f) K jiným technickým rezervám patří mimo jiné rezerva na hrozící ztráty z pojištění, není-li
zahrnuta v kategorii uvedené v písmeni (a) výše. Tato položka může zahrnovat také rezervy
na stárnutí, kterými se zohledňuje účinek rostoucího věku na objem náhrad, např.
u zdravotního pojištění.
(g) Technické rezervy u životního pojištění, kde jsou nositeli investičního rizika pojistníci. Tato
položka zahrnuje technické rezervy vytvořené ke krytí závazků vůči pojistníkům v rámci
smluv o životním pojištění, u kterých se hodnota výnosů stanoví podle investic, u nichž
pojistník nese riziko, nebo podle určitého indexu, například v případě indexovaného
životního pojištění. Tato položka zahrnuje také technické rezervy týkající se tontin.
16.45 Při odvozování změn pojistných technických rezerv (F.61 a F.62), které se používají ve výpočtech
produkce, se nezahrnují realizované ani nerealizované zisky a ztráty z držby.
Vymezení produkce pojištění
16.46 Pojišťovatelé poskytují pojišťovací službu pro své klienty, ale tuto službu nezpoplatňují explicitně.
16.47 Pojišťovatel vybírá pojistné a vyplácí náhrady nebo dávky, nastane-li pojistná událost. Tyto
náhrady nebo dávky kompenzují finanční důsledky, které má pojistná událost pro oprávněnou
osobu.
16.48 Pojistné technické rezervy jsou finanční prostředky, které pojišťovatelé používají k investování
a získávání důchodů. Tyto finanční prostředky a odpovídající důchody z investic (doplňkové
pojistné) jsou závazkem vůči oprávněným osobám.
16.49 V tomto oddíle jsou popsány informace, které jsou potřeba pro výpočet produkce služeb přímého
pojištění a zajištění.
Neživotní pojištění
16.50 Produkcí pojišťovatele je služba poskytovaná oprávněným osobám.
16.51 Pokud se uplatňuje přístup založený na očekáváních, použije se tento vzorec pro výpočet
produkce:
zasloužené pojistné
plus doplňkové pojistné
minus upravené náhrady, na které vznikl nárok,
přičemž upravené náhrady, na které vznikl nárok, jsou položka upravená o kolísání objemu náhrad
pomocí historických údajů nebo účetních údajů o změnách vyrovnávacích rezerv a vlastních fondů.
Doplňkové pojistné podléhá menšímu kolísání než pojistné náhrady a úprava o účinky kolísání
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
444 2015
u něj není nezbytná. Při odhadování upravených náhrad se informace člení podle produktů, jako
jsou pojištění motorových vozidel, pojištění budov atd.
Pokud nejsou k dispozici potřebné účetní údaje a historické statistické údaje dostatečně
neumožňují provést přiměřené průměrné odhady produkce, je produkci neživotního pojištění
možné odhadnout jako součet nákladů (včetně mezispotřeby, nákladů práce a kapitálových
nákladů) s připočtením „běžného zisku“.
Životní pojištění
16.52 Produkce přímého životního pojištění se vypočítá samostatně, a to tímto způsobem:
zasloužené pojistné
plus doplňkové zajistné
minus splatné dávky
minus zvýšení (plus snížení) technických rezerv a rezerv na pojištění s podílem na zisku.
16.53 Nejsou-li k dispozici dostatečné údaje pro výpočet produkce životního pojištění podle tohoto
vzorce, použije se přístup založený na součtu nákladů, podobný přístupu popsanému
u neživotního pojištění. Stejně jako u neživotního pojištění se provede také úprava o běžný zisk.
16.54 Do výpočtu produkce se nesmějí zahrnovat zisky a ztráty z držby.
Zajištění
16.55 Vzorec pro výpočet produkce zajišťovacích služeb je analogický vzorci pro přímé pojištění. Jelikož
je však hlavním důvodem existence zajištění snaha omezit expozici riziku u přímého pojišťovatele,
pracuje zajišťovatel v rámci své běžné obchodní činnosti s mimořádně vysokými náhradami.
Z tohoto důvodu a také proto, že světový trh se zajištěním je soustředěn do poměrně malého počtu
velkých firem, je méně pravděpodobné než u přímého pojišťovatele, že zajišťovateli vznikne
neočekávaně velká ztráta, a to zejména v případě zajištění škodního nadměrku.
16.56 Produkce zajištění se měří stejně jako produkce přímého neživotního pojištění. V případě zajištění
však existují určité specifické platby. Jedná se o provize vyplácené přímému pojišťovateli v rámci
proporcionálního zajištění a o podíl na zisku v případě zajištění škodního nadměrku. Po zohlednění
těchto položek se produkce zajištění vypočítá takto:
zasloužené zajistné minus splatné provize
plus doplňkové zajistné
minus upravené náhrady, na které vznikl nárok, a minus podíl na zisku.
Transakce spojené s neživotním pojištěním
16.57 V tomto oddíle je popsán soubor zápisů pro zaznamenání důsledků smlouvy o neživotním
pojištění. Pojistné smlouvy mohou uzavírat podniky, domácnosti jakožto jednotlivci i nerezidentské
jednotky. Avšak pokud lze pojistnou smlouvu uzavřenou členem domácnosti považovat za sociální
pojištění, jsou nutné zápisy popsané v kapitole 17.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 445
Rozvržení produkce pojištění mezi uživatele
16.58 Produkce pojišťovatelů z neživotního pojištění je popsána v odstavci 16.51. Hodnota produkce
pojišťovatelů se zachytí jako užití tímto způsobem:
(a) mezispotřeba podniků v těchto sektorech: nefinanční podniky (S.11), finanční instituce
(S.12), vládní instituce (S.13), domácnosti jako zaměstnavatelé (S.141) a osoby samostatně
výdělečně činné (S.142) nebo neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15);
(b) výdaje na konečnou spotřebu domácností jako jednotlivců (S.143 a S.144); nebo
(c) vývoz k nerezidentským pojistníkům (S.2).
16.59 Hodnota produkce je přiřazena uživatelům podle druhu pojištění.
16.60 Alternativně je hodnota produkce přiřazena jako užití pojistníkům v poměru k výši jejich skutečného
splatného pojistného.
16.61 Při přiřazování produkce do mezispotřeby se použije členění podle odvětví.
Pojišťovací služby poskytované nerezidentům a nerezidenty
16.62 Rezidentští pojišťovatelé mohou poskytovat pojistné krytí nerezidentským domácnostem
a podnikům a rezidentské domácnosti a podniky si mohou sjednávat pojištění u nerezidentských
pojišťovatelů. Důchod z investic, který rezidentští pojišťovatelé přisuzují pojistníkům, zahrnuje
částku přiřazenou nerezidentským pojistníkům. Tito nerezidentští pojistníci pak také platí
doplňkové pojistné danému rezidentskému pojišťovateli.
16.63 Obdobně se pojímá situace, kdy si rezidentské podniky a domácnosti sjednávají pojistné smlouvy
u nerezidentských pojišťovatelů. Rezidentští pojistníci získávají imputovaný důchod z investic ze
zahraničí a platí pojistné a doplňkové pojistné do zahraničí. Velikost těchto toků se odhaduje
obtížně, zejména pokud neexistuje rezidentský pojišťovatel, se kterým by bylo možné srovnávat.
Za účelem provedení odhadů pro národní hospodářství je možné použít zrcadlové údaje. Objem
transakcí prováděných rezidenty musí být znám a pomocí poměru doplňkového pojistného ke
skutečnému pojistnému v národním hospodářství poskytujícím dané služby je možné odhadnout
důchod z investic, který má být přijat, a doplňkové pojistné, které má být zaplaceno.
Účetní zápisy
16.64 S ohledem na neživotní pojištění, které není součástí sociálního pojištění, se zaznamenává celkem
šest dvojic transakcí: dvě dvojice týkající se měření výroby a spotřeby pojišťovací služby, tři dvojice
týkající se rozdělování a jedna dvojice na finančním účtu. Výjimečně se může na kapitálový účet
zaznamenávat sedmá transakce týkající se rozdělování. Hodnota produkce činnosti, důchod
z investic přisouzený pojistníkům a hodnota poplatku za službu se vypočítávají zvlášť pro neživotní
pojištění níže popsaným způsobem.
16.65 Výroby a spotřeby se týkají tyto transakce:
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
446 2015
(a) Jelikož veškerou takovou činnost rezidentských institucionálních jednotek provádějí
pojišťovatelé, produkce (P.1) se zaznamenává na účet výroby pojišťovatelů.
(b) Službu mohou spotřebovávat libovolné sektory hospodářství nebo nerezidenti, přičemž
hodnota služby se platí pojišťovatelům. Platby podniků představují mezispotřebu (P.2), která
se zaznamenává na jejich účtu výroby. Platby pojištění prováděné domácnostmi jakožto
jednotlivci jsou výdaji na konečnou spotřebu (P.3), které se zaznamenávají na účtu užití
důchodů. Platby od nerezidentů se zaznamenávají na účet výrobků a služeb nerezidentů
jako vývoz služeb (P.62).
16.66 Rozdělovací transakce jsou důchody z investic přisouzené pojistníkům v souvislosti s neživotním
pojištěním, čisté pojistné na neživotní pojištění a náhrady z pojištění:
(a) Důchod z investování technických rezerv neživotního pojištění se přisuzuje pojistníkům
(D.441). Zaznamenává se proto jako výdaj pojišťovatelů a jako příjem všech sektorů
a nerezidentů. Tento důchod z investic se rozvrhne mezi pojistníky v poměru k jejich
technickým rezervám neživotního pojištění, případně v poměru k předepsanému (splatnému)
skutečnému pojistnému. Jak závazky, tak pohledávky se zaznamenávají na účtu rozdělení
prvotních důchodů.
(b) Čisté pojistné na neživotní přímé pojištění (D.711) představuje částky pojistného a důchodů
z investic používané na financování výdajů pojišťovatelů. Vypočítá se jako zasloužené
pojistné plus doplňkové pojistné minus hodnota produkce pojišťovatelů. Toto čisté pojistné
se zaznamenává jako závazek všech sektorů hospodářství nebo nerezidentů a jako
pohledávka pojišťovatelů. Rozvržení čistého pojistného mezi sektory se provede v souladu
s rozvržením produkce.
(c) Náhrady z neživotního přímého pojištění (D.721) jsou částky, které jsou pojišťovatelé povinni
vyplatit pojistníkovi, pokud nastane určitá událost. Pojistné náhrady se zaznamenávají jako
pohledávka všech sektorů hospodářství a nerezidentů a jako závazek pojišťovatelů. Jak
čisté pojistné, tak náhrady se zaznamenávají na účet druhotného rozdělení důchodů.
Některé nároky na náhrady vznikají v důsledku škody na majetku nebo na zdraví osob, které
pojistník způsobil třetím stranám. V takových případech se oprávněné nároky
zaznamenávají, jako by byly pojišťovatelem splatné přímo poškozené straně, a nikoli
nepřímo prostřednictvím pojistníka.
(d) Náhrady vyplývající ze ztrát z katastrof jsou ostatní kapitálové transfery (D.99), nikoli běžné
transfery, a zaznamenávají se na kapitálovém účtu jako výdaj pojišťovatelů vůči
pojistníkům.
(e) Finanční rozvaha zachycuje technické rezervy neživotního pojištění (AF.61). Tyto rezervy se
zaznamenávají jako pasiva pojišťovatelů a aktiva všech sektorů a nerezidentů. Rezervy jsou
tvořeny předplaceným pojistným a výplatami náhrad. U této kategorie se nevyžaduje další
členění, ačkoli při výpočtu zaslouženého pojistného a náhrad, na které vznikl nárok, jsou
zapotřebí obě uvedené složky.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 447
16.67 Tabulka 16.1 obsahuje příklad účetních záznamů těchto toků.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
448 2015
Transakce životního pojištění
16.68 V tomto oddíle je vysvětleno, jak se záznamy u životního pojištění liší od záznamů neživotního
pojištění. U životního pojištění se dávky z pojistné smlouvy pojímají jako změny jmění, které se
zaznamenávají na finanční účet. U pojistné smlouvy považované za sociální pojištění se dávky ve
formě penzí zaznamenávají na účet druhotného rozdělení důchodů jako důchod. Důvodem tohoto
odlišného pojetí je skutečnost, že pojistnou smlouvu jinou než sociální pojištění pojistník uzavírá
zcela z vlastní iniciativy. Pojistky považované za sociální pojištění odrážejí zprostředkování třetí
strany, obvykle vládních institucí nebo zaměstnavatele, spočívající v tom, že pojistník je motivován
nebo povinen, aby si vytvořil rezervu na příjem v době po odchodu do důchodu. Sociální pojištění
je popsáno v kapitole 17.
16.69 U životního pojištění je pojistníkem jednotlivec, který je zatříděn v sektoru domácností (S.143 nebo
S.144). Jestliže společnost uzavře pojistnou smlouvu na život svého zaměstnance, jde
o termínované pojištění, nikoli o životní pojištění. Transakce životního pojištění tudíž probíhají
pouze mezi pojišťovateli (zatříděnými v subsektoru pojišťovacích společností S.128)
a rezidentskými domácnostmi jako jednotlivci (S.143 a S.144), pokud nedojde k vývozu
nerezidentským domácnostem (zatříděným v sektoru nerezidentů S.2). Hodnota produkce
životního pojištění odpovídá hodnotě výdajů na konečnou spotřebu domácností a vývozu služeb,
a to na základě stejného přístupu jako u neživotního pojištění. Důchod z investic přisouzený
pojistníkům se pojímá jako doplňkové pojistné. Nicméně v případě životního pojištění se pojistné
a náhrady neuvádějí samostatně a nepovažují se za běžné transfery. Místo toho představují složky
čisté transakce zaznamenané na finančním účtu, přičemž dotčeným finančním aktivem je životní
pojištění a nároky na anuity.
16.70 Na účty se zaznamenávají čtyři dvojice transakcí: dvě dvojice se týkají výroby a spotřeby
pojišťovací služby, jedna dvojice zobrazuje přisouzení důchodu z investic pojistníkům a jedna
zobrazuje změnu životního pojištění a nároků na anuity:
(a) Produkce životního pojištění (P.1) se zaznamenává na účet výroby pojišťovatelů.
(b) Hodnota spotřebovaných služeb se zaznamenává na účet užití disponibilních důchodů jako
výdaje na konečnou spotřebu (P.3) domácností nebo jako částky placené nerezidenty, které
se pojímají jako vývoz služeb (P.62) k nerezidentským domácnostem. Platby domácností
nerezidentským pojišťovatelům jsou dovozem služeb (P.72).
(c) Důchod získaný z investování technických rezerv životního pojištění přisouzený pojistníkům
(D.441) se zaznamenává na účet rozdělení prvotních důchodů. Bonusy (prémie) oznámené
v souvislosti s životním pojištěním se pojímají jako rozdělované pojistníkům i v případě, že
převyšují důchod z investování získaný institucí, která daný bonus vyhlašuje. Důchod
z investic se zaznamenává jako částky, které mají zaplatit pojišťovatelé a které mají obdržet
rezidentské domácnosti nebo nerezidentské domácnosti v zahraničí. Důchod z investic se
rozvrhne mezi pojistníky v poměru k jejich technickým rezervám životního pojištění, nebo
nejsou-li tyto informace k dispozici, v poměru k předepsanému pojistnému.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 449
(d) Finanční rozvaha obsahuje zápisy týkající se technických rezerv životního pojištění a nároků
na anuitu (AF.62). Tyto rezervy se zaznamenávají jako pasiva pojišťovatelů a aktiva
domácností a nerezidentů. Tyto částky odrážejí spořicí charakter životních pojistek. Rezervy
zahrnují předplacené pojistné a výplaty dávek. U této kategorie se nevyžaduje další členění,
ačkoli při výpočtu zaslouženého pojistného a splatných dávek jsou zapotřebí obě uvedené
složky.
16.71 Technické rezervy životního pojištění a nároky na anuity se týkají pojistek, z nichž se plní formou
jednorázové částky k určitému datu. Jednorázovou částku lze použít k získání anuity, která
jednorázovou částku mění v pravidelné výplaty. Podmíněné nároky jednotlivých pojistníků –
prostředky, jež mají být obdrženy v době nebo po době splatnosti pojistné smlouvy formou výplaty
jednorázové částky nebo formou anuity – se nezahrnují do hodnoty závazků pojišťovatele. Rozdíl
je odvozen z podmíněnosti a z výpočtu současné hodnoty. Vykazovaná částka životního pojištění
a nároků na anuity je vymezena podle účetních zásad pojišťovatelů.
16.72 Tabulka 16.2 obsahuje příklad příslušných toků.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
450 2015
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 451
Transakce spojené se zajištěním
16.73 Účty zajišťovatelů jsou převážně stejné jako účty přímých pojišťovatelů. Jediný rozdíl spočívá
v tom, že transakce přímého pojištění s pojistníky, kteří sami pojištění neposkytují, jsou nahrazeny
pojišťovacími transakcemi mezi zajišťovateli a přímými pojišťovateli.
16.74 Transakce v rámci pojištění se zachycují bez očištění o zajištění. Pojistné je nejprve zaplaceno
přímému pojišťovateli, který může následně část tohoto pojistného zaplatit zajišťovateli
(postoupení, cese), a ten pak může menší část zaplatit jinému zajišťovateli atd. (retrocese).
Obdobný postup se použije pro náhrady nebo dávky. Používání hrubých hodnot odpovídá hledisku
původního pojistníka. Tento pojistník si obvykle není vědom toho, že přímý pojišťovatel nějaké
částky postupuje zajišťovateli, a pokud by zajišťovatel vyhlásil úpadek, je přímý pojišťovatel nadále
povinen vyplatit v plné výši náhrady týkající se postoupených rizik.
16.75 Produkce přímého pojištění se počítá bez očištění o zajištění. Při alternativním výpočtu s očištěním
o zajištění by se uváděla část pojistného od přímého pojistníka zaplacená přímému pojišťovateli
a část zaplacená zajišťovateli, ale tento způsob zaznamenávání, označovaný jako „čisté
zaznamenávání“, není přípustný.
Uvedený proces je znázorněn na schématu 1 níže.
Diagram 1: Toky mezi pojistníky a přímými a nepřímými pojišťovateli
Pojistník
1a Hrubé pojistné
Přímý
pojišťovatel
1b Zajistné
Zajišťovatel2a Hrubé náhrady 2b Náhrady ze zajistného
3a Hrubý důchod z vlastnictví 3b Důchod z vlastnictví
Důchod z vlastnictví
16.76 Na schématu 1 jsou shrnuty tyto toky:
1 Pojistník provede platbu pojistného neočištěného o zajištění přímému pojišťovateli (1a),
přičemž část hrubého pojistného určená na zajištění se postoupí zajišťovateli (1b);
2 Výplata náhrady se zaznamenává podobně, ale v opačném směru. Náhradu vyplatí
zajišťovatel přímému pojišťovateli (2b). Přímý pojišťovatel k této částce připočte svou vlastní
náhradu, která se dále vyplatí pojistníkovi (2a);
3 Jak přímý pojišťovatel, tak zajišťovatel získali důchod z vlastnictví plynoucí z investování
jejich technických rezerv. Zajišťovatel tento důchod z vlastnictví předá přímému pojišťovateli
(3b), který jej přidá k důchodu z vlastnictví, jenž získal sám, a dále je předá pojistníkovi (3a).
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
452 2015
16.77 Všechny hrubé toky mezi pojistníkem a přímým pojišťovatelem zahrnují odpovídající částky toků
mezi přímým pojišťovatelem a zajišťovatelem, a proto jsou příslušné šipky na schématu tučnější.
16.78 Stejně jako u přímého pojištění se například po katastrofě část zajistných náhrad zaznamenává
nikoli jako běžné transfery, nýbrž jako kapitálové transfery.
16.79 Celá produkce zajišťovatele je mezispotřebou přímého pojišťovatele, který má uzavřenu danou
smlouvu o zajištění. Jak je uvedeno výše, mnoho smluv o zajištění je uzavřeno mezi pojišťovateli,
kteří jsou rezidenty v různých národních hospodářstvích. V těchto případech tak hodnota produkce
představuje dovoz ze strany pojišťovatele uzavírajícího smlouvu o zajištění a vývoz ze strany
zajišťovatele.
16.80 Zaznamenávání toků spojených se zajištěním je podobné jako u neživotního pojištění s tím
rozdílem, že zajistníkem (policyholder - cedentem) je vždy jiný pojišťovatel.
16.81 Výroby a spotřeby se týkají tyto transakce:
(a) Produkce (P.1) se zaznamenává na účet výroby zajišťovatelů. Zajišťovací služby jsou často
poskytovány nerezidentskými zajišťovateli a v těchto případech se zaznamenávají jako
dovoz služeb (P.72).
(b) Službu zajišťovatele může spotřebovat pouze přímý pojišťovatel nebo jiný zajišťovatel. Je-li
zajistník rezidentskou jednotkou, užití zajišťovací služby se zaznamená jako mezispotřeba
(P.2) této jednotky. Pokud je zajistník nerezidentem, zachytí se toto užití jako vývoz služeb
(P.62).
16.82 Rozdělovací transakce zahrnují důchod z investic přisouzený zajistníkům, čisté zajistné a zajistné
náhrady:
(a) Důchod z investic (D.441), který zajišťovatelé získávají investováním technických rezerv
zajištění, se platí zajistníkům, jimiž mohou být přímí pojišťovatelé nebo zajišťovatelé.
Zajišťovatelé i přímí pojišťovatelé mohou být rezidenty nebo nerezidenty.
(b) Čisté zajistné na neživotní pojištění (D.712) platí zajistníci a přijímají zajišťovatelé. Jednotka
povinná provést platbu nebo jednotka přijímající platbu mohou být nerezidenty.
(c) Náhrady z neživotního zajištění (D.722) platí zajišťovatelé a přijímají je zajistníci, buď
rezidenti, nebo nerezidenti. Jak čisté zajistné, tak náhrady se zaznamenávají na účet
druhotného rozdělení důchodů.
(d) Finanční rozvaha obsahuje záznamy zachycující technické rezervy zajištění (AF.61 –
„technické rezervy neživotního pojištění“). Tyto rezervy se zaznamenávají jako pasiva
zajišťovatelů a aktiva zajistníků, kterými mohou být přímí pojišťovatelé nebo zajišťovatelé.
16.83 Provize, které platí zajišťovatelé pojišťovatelům jakožto zajistníkům, se pojímají jako snížení
zajistného placeného zajišťovatelům. Podíl na zisku placený zajišťovatelem přímému pojišťovateli
se zaznamenává jako běžný transfer. Navzdory rozdílnému zaznamenávání snižují jak splatné
provize, tak podíl na zisku produkci zajišťovatele.
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
2015 453
16.84 Pokud se náhrady z přímého pojištění pojímají jako kapitálové transfery, a nikoli jako běžné
transfery, pokládají se zajistné náhrady související se stejnou událostí rovněž za ostatní kapitálové
transfery (D.99).
Transakce spojené s pomocnými pojišťovacími společnostmi
16.85 Produkce pomocných pojišťovacích služeb se oceňuje na základě účtovaných poplatků a provizí.
V případě neziskových institucí působících jako podnikatelská sdružení pojišťovacích podniků
a penzijních fondů se produkce oceňuje podle objemu příspěvků placených členy těchto sdružení.
Tato produkce se užívá jako mezispotřeba členů sdružení.
Anuity
16.86 Nejjednodušším případem životního pojištění je pojištění, v jehož rámci pojistník provádí po určité
období pravidelné platby pojišťovateli a za to v určitém budoucím okamžiku obdrží jako náhradu
jednorázovou částku. U nejjednodušší formy anuity zaplatí příjemce anuity, který je ekvivalentem
pojistníka, pojišťovateli jednorázovou částku a výměnou za to získá pravidelné výplaty buď po
stanovenou dobu, nebo až do konce svého života, případně do konce svého života a života určené
další osoby.
16.87 Anuity jsou organizovány pojišťovateli a jsou prostředkem k řízení rizika. Příjemce anuity se
zbavuje rizika tak, že se rozhodne výměnou za jednorázovou platbu dostávat pravidelné platby ve
známé výši, která je známá buď absolutně, nebo se vypočítá podle vzorce, například je vázaná na
index. Pojišťovatel přebírá riziko spojené s tím, zda investováním této jednorázové platby získá
více, než kolik vyplatí příjemci anuity na pravidelných platbách. Při určování toku pravidelných
plateb se bere v úvahu očekávaná délka života.
16.88 Při vzniku anuity dojde k transferu finančních prostředků od domácnosti k pojišťovateli. V mnoha
případech však může jít pouze o převod jednorázové výplaty, kterou má provést tento nebo jiný
pojišťovatel na základě splatnosti běžného životního pojištění, bezprostředně na anuitu. Je-li tomu
tak, není třeba zaznamenávat výplatu jednorázové částky a získání anuity; dojde jednoduše ke
změně rezerv životního pojištění na rezervy na anuity v subsektoru pojišťovatelů a penzijních
fondů. Je-li anuita pořízena nezávisle na splatnosti životního pojištění, zaznamená se dvojice
finančních transakcí mezi domácností a pojišťovatelem. Domácnost provede platbu pojišťovateli
a za to získá aktivum vycházející z podmínek anuity. Pojišťovatel obdrží finanční aktivum od
domácnosti a vznikne mu vůči této domácnosti závazek.
16.89 Anuity končí smrtí příjemce, kdy se případné zbývající rezervy, které na něj připadají, převedou
pojišťovateli. Ovšem za předpokladu, že pojišťovatel správně předpověděl očekávanou délku
života pro celý soubor příjemců anuit, budou se finanční prostředky zbývající k datu smrti
v průměru rovnat nule. Dojde-li ke změně očekávané délky života, musí být provedeny úpravy
rezerv. U stávajících anuit povede prodloužení očekávané délky života ke snížení částky, která je
pojišťovateli k dispozici jako poplatek za službu, případně až do záporných hodnot. V takovém
ESA 2010 – Kapitola 16 – Pojištění
454 2015
případě musí pojišťovatel čerpat z vlastních fondů a vycházet z toho, že tyto fondy znovu naplní
v budoucnosti tak, že s novými anuitami spojí vyšší poplatky za službu.
Zachycení náhrad z neživotního pojištění
Pojetí upravených náhrad
16.90 Náhrady, na které vznikl nárok, se obvykle zaznamenávají v době, kdy nastala související událost.
Tento princip se uplatňuje i v případě sporných nároků, k jejichž vyrovnání může dojít i několik let
po dotčené události. Výjimkou jsou případy, kdy je možnost vznesení nároku na náhradu uznána
až dlouho poté, co k události došlo. Významný soubor nároků byl například uznán teprve poté, co
bylo zjištěno, že expozice azbestu je příčinou závažných onemocnění, a bylo rozhodnuto, že vede
ke vzniku nároků na náhrady podle pojistných smluv platných v době, kdy k expozici docházelo.
V takovýchto případech se náhrada zaznamená v době, kdy pojišťovna uzná příslušný závazek.
Přitom se nemusí jednat o stejnou dobu, ve které je dohodnuta výše náhrady či ve které je náhrada
vyplacena.
16.91 Ve vzorci pro výpočet produkce se nepoužívají skutečné náhrady, nýbrž upravené náhrady, a proto
se čisté pojistné a náhrady v daném období budou rovnat pouze tehdy, když mají skutečné
náhrady stejnou hodnotu jako očekávané náhrady. Měly by se ovšem přibližně rovnat za období
několika let s vyloučením roku, kdy došlo ke katastrofě.
Pojetí ztrát z katastrof
16.92 Náhrady se zaznamenávají jako běžné transfery placené pojišťovatelem pojistníkovi. V jednom
případě jsou však náhrady zaznamenávány nikoli jako běžné transfery, nýbrž jako ostatní
kapitálové transfery (D.99), a to v době následující po velké katastrofě. Kritéria pro rozhodování
o tom, kdy by se měly následky katastrofy pojímat tímto způsobem, musí být stanovena podle
podmínek daného státu; mohou nicméně zahrnovat počet postižených pojistníků a rozsah
způsobených škod. Důvodem pro to, aby se v tomto případě náhrady zaznamenávaly jako
kapitálové transfery, je skutečnost, že se mnoho náhrad bude týkat zničení nebo vážného
poškození aktiv, jako jsou obydlí, budovy a stavby.
16.93 Po katastrofě se celkový objem náhrad převyšující objem pojistného zaznamená jako kapitálový
transfer od pojišťovatele k pojistníkovi. Informace o objemu náhrad, které je podle pojistných smluv
třeba vyplatit, se získají od podniků v pojišťovnictví. Jestliže pojišťovnictví tyto informace nedokáže
poskytnout, jedním z přístupů, jak odhadnout objem náhrad souvisejících s katastrofou, je použití
rozdílu mezi upravenými náhradami a skutečnými náhradami v období, kdy ke katastrofě došlo.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 455
Kapitola 17 SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ VČETNĚ PENZÍ
Úvod
17.01 Definice: Programy sociálního pojištění jsou programy, jejichž účastníci jsou povinni nebo vybízeni
třetí stranou uzavřít pojištění proti určitým sociálním rizikům nebo okolnostem, které mohou
nepříznivě ovlivnit jejich životní podmínky nebo životní podmínky jejich rodinných příslušníků.
Sociální příspěvky do těchto programů platí zaměstnanci či jiné osoby anebo zaměstnavatelé za své
zaměstnance s cílem zajistit, že zaměstnanci nebo jiní přispěvatelé, jejich rodinní příslušníci nebo
pozůstalí získají nárok na dávky sociálního pojištění v běžném období nebo obdobích následujících.
Příspěvky do programů sociálního pojištění mohou být hrazeny také osobami bez zaměstnání nebo
osobami samostatně výdělečně činnými či za tyto osoby.
17.02 Existují dva typy programů sociálního pojištění:
(a) první z nich se skládá z programů sociálního zabezpečení, které se týkají celé společnosti
nebo velkých skupin společnosti a jsou stanoveny, kontrolovány a financovány jednotkami
vládních institucí. Penze vyplácené v rámci těchto programů mohou, ale nemusí souviset
s výší platu oprávněné osoby či s historií jejího zaměstnání. Nepenzijní dávky jsou na výši
platu vázány méně často;
(b) druhý typ se skládá z ostatních zaměstnaneckých programů. Tyto programy jsou odvozeny
od vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec při zajišťování penzijních a případně i jiných nároků,
které jsou součástí podmínek zaměstnání, přičemž odpovědnost za poskytování dávek se
v jejich případě nepřenáší na vládní instituce na základě předpisů o sociálním zabezpečení.
17.03 Rozsah programů sociálního pojištění se v různých zemích liší a liší se i programy v rámci jedné
země. Příklady těchto programů jsou tyto:
(a) vládní instituce ukládají povinnou účast v programu sociálního zabezpečení pro všechny
zaměstnance;
(b) zaměstnavatelé si účast zaměstnanců na pojistném programu, který sami určí, kladou jako
podmínku pro zaměstnání;
(c) zaměstnavatel motivuje zaměstnance k účasti na programu poskytováním příspěvku v jeho
prospěch;
(d) odborová organizace sjednává výhodné pojistné krytí dostupné pouze pro své členy; nebo
(e) programy nespadající do sociálního zabezpečení mohou být sjednány u pojišťovací
společnosti jakožto skupinová pojistná smlouva nebo série pojistných smluv anebo mohou
být spravovány za poplatek pojišťovací společností. Programy může případně spravovat
také zaměstnavatel přímo sám za sebe nebo je mohou spravovat zaměstnavatelé za své
zaměstnance a jejich rodinné příslušníky nebo jiné subjekty za konkrétní skupinu osob.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
456 2015
Tabulka 17.1 - Programy sociálního pojištění
Druh pojištění Charakteristika Forma organizace Sektor/subsektor
Sociální zabezpečení
Účastníci jsou z rozhodnutí
vládních institucí povinni uzavřít
pojištění proti určitým sociálním
rizikům.
Organizované vládními
institucemi prostřednictvím
fondů
sociálního zabezpečení
Fondy sociálního
zabezpečení
(S.1314)
Programy zaměstnaneckého
sociálního pojištění jiné než
sociální zabezpečení
Zaměstnavatelé mohou jako
podmínku zaměstnání stanovit
účast zaměstnanců na pojištění
proti určitým sociálním rizikům
Organizované zaměstnavateli
ve prospěch svých
zaměstnanců a jejich
rodinných příslušníků
nebo jinými subjekty ve
prospěch konkrétní skupiny
osob
Sektor nebo subsektor
zaměstnavatele,
pojišťovacích společností
a penzijních fondů nebo
neziskových institucí
sloužících domácnostem
Programy sociálního pojištění, sociální pomoc a individuální pojistné smlouvy
17.04 Sociální pomoc není součástí sociálního pojištění. Dávky sociální pomoci se vyplácejí nezávisle na
účasti v programu sociálního pojištění, tj. aniž dochází k platbám příspěvků do programu sociálního
pojištění, kterými by vznikal nárok na výplatu dávek.
17.05 Sociální pomoc se od sociálního zabezpečení liší nárokem na výplatu dávek sociální pomoci od
vládních institucí a nezávisí na tom, zda se příjemce rozhodl k účasti doložené platbou příspěvků.
V rezidentských domácnostech mají obvykle všichni členové právo požádat o sociální pomoc,
avšak podmínky, za kterých je udělena, jsou mnohdy restriktivní. Často se provádí posouzení jejich
dostupných příjmů včetně dávek sociálního pojištění ve vztahu ke zjištěným potřebám domácnosti.
Pouze domácnosti, které se ocitnou pod stanovenou hranicí, mohou mít nárok na tento druh
sociální pomoci.
17.06 Individuální pojistné smlouvy lze zahrnout do programů sociálního pojištění v případě, že kryjí
sociální rizika a potřeby, jako například nemoc nebo stáří. Aby byla individuální pojistná smlouva
považována za součást programu sociálního pojištění, musí neočekávané případy nebo okolnosti,
proti nimž je účastník pojištěn, odpovídat rizikům nebo potřebám, které jsou uvedeny v odstavci
4.84; navíc musí být splněna jedna nebo více těchto podmínek:
(a) účast v programu je povinná, buď ze zákona, nebo na základě podmínek zaměstnání
zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců;
(b) program je kolektivní a organizovaný v zájmu určité skupiny pracovníků, ať už jde
o zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby bez zaměstnání, a účast je
omezena na členy této skupiny;
(c) zaměstnavatel poskytuje (skutečný nebo imputovaný) příspěvek do programu ve prospěch
zaměstnance bez ohledu na to, zda zaměstnanec příspěvek také platí, či nikoli.
17.07 Pojistné náhrady z pojistek, které byly uzavřeny pouze za účelem získání slevy, i když tyto pojistné
smlouvy vycházejí z kolektivní smlouvy, jsou ze sociálního pojištění vyloučeny. Tyto individuální
pojistné smlouvy se vykazují jako životní a neživotní pojištění. Pojistné náhrady z pojistek, které
byly uzavřeny výhradně z vlastní iniciativy pojištěného, nezávisle na jeho zaměstnavateli nebo
vládních institucích, jsou ze sociálního pojištění rovněž vyloučeny.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 457
Sociální dávky
17.08 Nárok na výplatu sociálních dávek vzniká v případech, kdy dojde k určitým událostem, nebo
nastanou určité okolnosti, které mohou nepříznivě ovlivnit životní podmínky dotčených domácností
buď z důvodu zvýšených nároků na finanční zdroje, nebo snížením jejich příjmů. Sociální dávky
jsou poskytovány v penězích nebo naturálně. Nárok na výplatu sociálních dávek vzniká na základě
mnoha okolností:
(a) Příjemci nebo jejich rodinní příslušníci potřebují lékařské, zubní nebo jiné ošetření nebo
nemocniční, zotavovací či dlouhodobou péči v důsledku nemoci, zranění, mateřství, trvalého
postižení, stáří atd. Sociální dávky mohou být poskytnuty v naturální formě ošetřením nebo
péčí poskytnutou bezplatně či za ekonomicky nevýznamnou cenu nebo proplacením výdajů
domácnosti. Příjemcům, kteří potřebují zdravotní péči, mohou být vypláceny také peněžité
sociální dávky.
(b) Příjemci musí zajišťovat rodinné příslušníky spadající do různých skupin: manžela nebo
manželku, děti, starší příbuzné, invalidní osoby atd. Sociální dávky se obvykle vyplácejí
peněžně ve formě pravidelných přídavků na rodinné příslušníky nebo rodinných přídavků.
(c) Příjemcům se snižují příjmy v důsledku pracovní neschopnosti nebo neschopnosti vykonávat
práci na plný úvazek. Sociální dávky se obvykle vyplácejí pravidelně v peněžité formě po
dobu trvání daného stavu. V některých případech může být vyplacena paušální částka nad
rámec nebo místo pravidelné platby. K neschopnosti vykonávat pracovní činnost dochází
například v těchto případech:
1) dobrovolný nebo nucený odchod do důchodu;
2) nedobrovolná nezaměstnanost včetně dočasného propuštění a zkrácení pracovní
doby;
3) nemoc, úraz, narození dítěte atd., které znemožní dané osobě vykonávat práci nebo
pracovat na plný úvazek.
(d) Příjemcům jsou vypláceny dávky ke kompenzaci snížení příjmů, k němuž došlo v důsledku
smrti hlavního živitele.
(e) Příjemcům je bezplatně nebo za ekonomicky nevýznamnou cenu poskytnuto bydlení nebo
jim jsou propláceny výdaje na domácnost. Jedná se o naturální sociální dávky.
(f) Příjemcům jsou vypláceny přídavky na pokrytí výdajů spojených s jejich vzděláváním nebo
vzděláváním jejich rodinných příslušníků. Služby v oblasti vzdělávání mohou být poskytnuty
jako naturální sociální dávky.
Sociální dávky poskytované vládními institucemi
17.09 Vládní instituce poskytují sociální dávky formou plateb v rámci sociálního zabezpečení, sociální
pomoci nebo naturálních sociálních transferů.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
458 2015
17.10 Pojem sociální zabezpečení označuje programy sociálního pojištění provozované vládními
institucemi.
17.11 Definice sociálních dávek zahrnuje také poskytování zdravotních a vzdělávacích služeb. Tyto služby
obvykle vládní instituce zpřístupňují všem skupinám obyvatel bez povinné účasti na určitém
programu a bez nutnosti splňovat konkrétní podmínky. Tyto služby se považují za naturální sociální
transfery, nikoli za součást sociálního zabezpečení nebo sociální pomoci. Zdravotní a vzdělávací
služby mohou kromě vládních institucí poskytovat jednotlivcům také neziskové instituce sloužící
domácnostem. Také tyto služby se považují za naturální sociální transfery, nikoli za součást
programů sociálního pojištění.
Sociální dávky poskytované jinými institucionálními jednotkami
17.12 Sociální dávky mohou zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům poskytovat zaměstnavatelé
nebo jiné subjekty, například odbory. Všechny sociální dávky poskytnuté subjekty jinými než
vládními institucemi se realizují prostřednictvím programu sociálního pojištění.
Penze a další formy dávek
17.13 Dávky sociálního pojištění a příslušné příspěvky se dělí na ty, které se vztahují k penzím, a ty,
které se vztahují ke všem ostatním formám dávek. Nejvýznamnější penzijní dávkou krytou
z programů sociálního pojištění je příjem ze starobního důchodu, existují však i další případy.
Penze mohou být příjmem i pro ovdovělé osoby či osoby v invalidním důchodu, které utrpěly
pracovní úraz a ocitly se v pracovní neschopnosti. Hlavní živitel již není z důvodu smrti nebo
pracovní neschopnosti schopen zajistit příjem, a proto jsou platby prováděny a vykazovány jako
penze.
17.14 Všechny ostatní dávky se řadí do skupiny dávek jiných než penzijních. Rozlišení mezi penzijními
a nepenzijními dávkami je důležité, protože závazky u penzí se vykazují nezávisle na tom, jestli
dochází k vyčlenění aktiv za účelem splnění nároků, či nikoli, zatímco rezervy u nepenzijních dávek
se vykazují pouze v případě, že tyto rezervy skutečně existují.
Dávky sociálního pojištění jiné než penze
17.15 Definice: Ostatní dávky sociálního pojištění, nebo také nepenzijní dávky, jsou dávky, které příjemci
dostávají přímo či nepřímo v případě konkrétních událostí a obvykle za předem stanovených
právních a smluvních podmínek.
Vyjma příjmů ze starobního důchodu mohou být pokryty některé další případy, jako jsou dávky ze
zdravotního pojištění, pojištění nezaměstnanosti nebo pojištění dlouhodobé péče.
17.16 Ostatní dávky sociálního pojištění jsou příjemcům poskytovány v rámci sociálního zabezpečení
a v rámci zaměstnaneckých programů nespadajících do sociálního zabezpečení.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 459
Programy sociálního zabezpečení jiné než penzijní programy
17.17 Definice: Programy sociálního zabezpečení jiné než penzijní programy jsou smluvní pojistné
programy, u kterých vládní instituce ukládají příjemcům jakožto účastníkům programu sociálního
pojištění povinnost pojistit se proti rizikům jiným než stáří a dalším rizikům souvisejícím s věkem.
Dávky sociálního zabezpečení jiné než penzijní dávky, označované jako nepenzijní dávky,
poskytují příjemcům vládní instituce.
17.18 Příjemci obvykle povinně přispívají do programu sociálního zabezpečení jiného než penzijního,
který je často založen na systému průběžného financování. Příspěvky průběžně získávané
v určitém období se použijí na financování dávek v tomtéž období. Součástí programu není spořicí
složka, a to ani u vládních institucí ani u zaměstnavatele, který program provozuje, ani u příjemců,
kteří se jej účastní. To znamená, že obvykle nemůže vznikat žádný přebytek a v případě
krátkodobého nedostatku zdrojů může být v moci vládních institucí změnit závazky, nejen pokud
jde o budoucí zaměstnání, ale také zpětně. V některých zemích však programy sociálního
zabezpečení jiné než penzijní mohou hromadit rezervy formou tzv. nárazníkových fondů (buffer
funds).
17.19 Nároky plynoucí ze sociálního zabezpečení jiné než penzijní, jako neuhrazené částky na program
sociálního zabezpečení, se v hlavních národních účtech ESA nevykazují. Odhady neuhrazených
částek nároků v rámci programů sociálního zabezpečení jiných než penzijních a jakýchkoli dalších
zaměstnaneckých jiných než penzijních programů poskytovaných vládními institucemi nejsou
zahrnuty do hlavních účtů ani nejsou zachyceny v tabulce 17.5.
Ostatní programy zaměstnaneckého sociálního pojištění
17.20 Definice: Ostatní programy zaměstnaneckého sociálního pojištění jsou smluvní pojistné programy,
u kterých je účast buď povinná ze zákona, nebo podporovaná třetí stranou. U ostatních programů
zaměstnaneckého sociálního pojištění mohou zaměstnavatelé jako podmínku zaměstnání stanovit
účast zaměstnanců, tj. příjemců, na zaměstnavatelem určeném programu sociálního pojištění za
účelem pojištění rizik jiných než stáří a rizik souvisejících s věkem. Tyto zaměstnanecké programy
jsou příjemcům poskytovány buď zaměstnavatelem, nebo jinou jednotkou, která zaměstnavatele
zastupuje.
17.21 Na další programy zaměstnaneckého sociálního pojištění se nahlíží, podobně jako u souvisejících
penzijních programů, jako na součást balíčku náhrad a vyjednávání mezi zaměstnanci
a zaměstnavateli se mohou zaměřit na současné podmínky služby a platové třídy. Dávky
sociálního pojištění jiné než penze soukromí zaměstnavatelé často poskytují z programů, které
mají sami pod kontrolou nebo jejichž správou pověřili třetí stranu, například pojišťovací společnost
poskytující sociální dávky jako například pokrytí soukromé lékařské péče.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
460 2015
Vykazování stavů a toků podle druhu nepenzijního programu sociálního pojištění
Programy sociálního zabezpečení
17.22 Vzhledem ke skutečnosti, že sociální zabezpečení se obvykle financuje průběžně, se nároky
vznikající v rámci sociálního zabezpečení, jako např. sociální dávky včetně penzí, v hlavních
národních účtech neuvádějí.
17.23 Penzijní nároky vznikající v rámci programů sociálního zabezpečení jsou uvedeny v doplňkové
tabulce nabytých penzijních nároků k danému datu v systému sociálního pojištění; není to však
případ nároků vznikajících z programů sociálního zabezpečení jiných než penzijních.
17.24 Zachycení toků u programů sociálního zabezpečení jiných než penzijních se týká příspěvků
hrazených zaměstnavatelem a zaměstnanci a dávek sociálního zabezpečení.
17.25 Všechny příspěvky hrazené zaměstnavatelem se pojímají jako součást náhrad zaměstnancům.
Vykazují se jako rozdělovací transakce, která je výdajem zaměstnavatele a příjmem zaměstnance.
Zaměstnanec potom hradí částku rovnající se součtu částky přijaté od zaměstnavatele
a příspěvku, který hradí do fondu sociálního zabezpečení sám za sebe. Tato částka se vykazuje
jako užití v sektoru domácnosti a jako zdroj vládních institucí.
17.26 Mezi příspěvky hrazené domácnostmi vládním institucím se také zahrnují příspěvky prováděné
osobami samostatně výdělečně činnými nebo osobami bez zaměstnání.
17.27 Dávky sociálního zabezpečení se vykazují jako rozdělovací transakce od vládních institucí
domácnostem.
17.28 Tabulka 17.2 zobrazuje transakce související s penzijním programem sociálního zabezpečení. Tyto
transakce jsou identické s transakcemi souvisejícími s programy sociálního zabezpečení, do nichž
nespadají penze.
Ostatní nepenzijní programy zaměstnaneckého sociálního pojištění
17.29 U ostatních nepenzijních programů zaměstnaneckého sociálního pojištění se nároky účastníků
obvykle vykazují tak, jak se hromadí. Důchody z investic vytěžené ze stávajících nároků se
zachycují jako důchody rozdělené příjemcům a opět jimi investované do programu.
17.30 Sociální příspěvek hrazený zaměstnavatelem do pojistného programu ve prospěch zaměstnance
se pojímá jako součást náhrad zaměstnancům.
17.31 Důchody z investic plynoucí z nahromaděných nároků se vykazují jako důchody, které se z
programu rozdělují domácnostem. Součástí důchodů z investic jsou úroky a dividendy plus
rozdělený důchod programů kolektivního investování v případě, že v nich má institucionální
jednotka podíl. Může se stát, že program může vlastnit majetek a vytvářet z něj čistý provozní
přebytek, který je připočítán k důchodům z investic jako prostředky rozdělované příjemcům.
V tomto případě je termín důchody z investic nutno vykládat jako složku zahrnující tento zdroj
důchodů. Zisky a ztráty z držby vytvářené investicemi nahromaděných nároků se nezahrnují do
důchodů z investic, ale vykazují se jako ostatní změny způsobené přeceněním.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 461
17.32 Část důchodu rozdělená domácnostem se použije na pokrytí nákladů na provoz programu. Tyto
náklady se uvádějí jako produkce programu a výdaj na konečnou spotřebu domácností. Zbývající
část rozdělovaného důchodu se pojímá jako doplňkový příspěvek, který domácnosti hradí zpět do
programu.
17.33 Sociální příspěvky se uvádějí jako částky hrazené domácnostmi do programu. Celková výše
sociálních příspěvků je složena ze skutečných příspěvků vyplácených zaměstnavateli jako součást
náhrad zaměstnancům, skutečných příspěvků zaměstnanců a bývalých účastníků programu, osob
samostatně výdělečně činných, osob bez zaměstnání i důchodců a z doplňkových příspěvků
uvedených v odstavci 17.32.
17.34 Osoby, které nejsou zaměstnanci a přispívají do programu sociálního pojištění, mohou být osobami
samostatně výdělečně činnými nebo osobami bez zaměstnání, jejichž účast může souviset
například s jejich povoláním nebo předchozím zaměstnaneckým statusem.
17.35 Sociální dávky, které administrátor programu vyplácí domácnostem, se uvádějí jako rozdělovací
transakce spadající mezi ostatní dávky sociálního pojištění.
17.36 Platba za služby penzijního administrátora, která se rovná hodnotě produkce programu, se
vykazuje jako výdaje na konečnou spotřebu domácností.
17.37 Nárůst nároků způsobený přebytkem příspěvků nad dávkami se uvádí jako platba z programu
sociálního pojištění ve prospěch domácností. Důvodem je skutečnost, že toto zvýšení nároků
přímo ovlivňuje čisté jmění domácností, a proto by se mělo započítat do úspor sektoru domácností.
17.38 Úpravy o změny nároků, které se z program hradí domácnostem, se vykazují jako pohledávka
domácností vůči programu.
17.39 Tabulka 17.3 ukazuje transakce v rámci penzijního zaměstnaneckého programu. Tyto transakce se
shodují s transakcemi souvisejícími s programy sociálního pojištění jinými než penzijními.
Penze
17.40 Definice: Penze ze sociálního pojištění jsou dávky vyplácené příjemcům při odchodu do důchodu,
obvykle za předem stanovených právních či smluvních podmínek a nejčastěji formou zaručené
anuity.
Nejvýznamnější penzijní dávkou, která je kryta z programů sociálního pojištění je příjem ze
starobního důchodu, existují však také další případy. Penze mohou být příjmem i pro ovdovělé
osoby či osoby v invalidním důchodu, které utrpěly pracovní úraz a ocitly se v pracovní
neschopnosti. Všechny dávky, na něž vzniká nárok, jestliže hlavní živitel již není z důvodu smrti
nebo pracovní neschopnosti schopen zajistit příjem pro sebe a své rodinné příslušníky, se považují
za penze.
Druhy penzijních programů
17.41 Penze mohou být příjemcům vypláceny z následujících zdrojů :
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
462 2015
(a) z penzijních programů sociálního pojištění;
(b) sociální pomoci a
(c) individuální pojistné smlouvy související s penzemi.
Obvykle je poskytují fondy sociálního zabezpečení, jiné orgány vládních institucí, pojišťovací
společnosti a penzijní fondy nebo institucionální jednotky zaměstnavatelů. V závislosti na
národních podmínkách mohou být zahrnuty i další instituce. Pojmem fondy sociálního zabezpečení
není myšleno, že je v rámci programu vždy skutečně vytvořen fond aktiv. Fondy sociálního
zabezpečení a programy sociálního zabezpečení jsou synonyma.
17.42 Penze ze sociálního pojištění jsou poskytovány příjemcům jakožto účastníkům programů
sociálního pojištění. Část poskytovaná vládními institucemi včetně fondů sociálního zabezpečení
se nazývá penze ze sociálního zabezpečení a část poskytovaná jinými jednotkami se nazývá
ostatní zaměstnanecké penze. Rozlišení mezi tím, které penze jsou poskytovány ze sociálního
zabezpečení a které z jiných zaměstnaneckých programů, se v jednotlivých zemích do značné
míry liší, což má za následek to, že pokrytí a tedy i národní vnímání pojmu „sociální zabezpečení“
je značně nejednotné.
Penzijní programy sociálního zabezpečení
17.43 Definice: Penzijní programy sociálního zabezpečení jsou smluvní pojistné programy, kde je pro
příjemce jakožto účastníky na programu sociálního pojištění vládními institucemi stanovena
povinnost pojistit se proti stáří a dalším rizikům souvisejícím s věkem, jako je invalidita, zdravotní
potíže atd. Penze ze sociálního zabezpečení příjemcům poskytují vládní instituce.
17.44 Jakmile vládní instituce přebírají zodpovědnost za poskytování penzí velkým skupinám společnosti,
plní sociální zabezpečení ve skutečnosti funkci programu více zaměstnavatelů (multi-employer
scheme).
17.45 Příjemci obvykle povinně přispívají do penzijního programu sociálního zabezpečení, který je často
založen na systému průběžného financování (pay-as-you-go). Příspěvky získané v určitém období
se použijí na financování dávek v tomtéž období. Součástí programu není spořicí složka, a to ani
u vládních institucí ani u zaměstnavatele, který program provozuje, ani u příjemců, kteří se jej
účastní. To znamená, že u programu nedochází k přebytku, a v případě krátkodobého nedostatku
zdrojů může být v moci vládních institucí změnit závazky, nejen pokud jde o budoucí zaměstnání,
ale také zpětně. V některých zemích však penzijní programy sociálního zabezpečení mohou
hromadit rezervy formou nárazníkových fondů (buffer funds).
17.46 Nejzákladnější forma penze ze sociálního zabezpečení má velmi omezený rozsah. Její výše může
být stanovena nezávisle na výši příspěvků, ne však bez ohledu na to, že platba příspěvků
probíhala po dané období nebo za určitých podmínek. Právo zaměstnance na penzi ze sociálního
zabezpečení lze často převést z jednoho zaměstnavatele na druhého.
17.47 Naopak v některých zemích se většina nebo všechny penze mohou poskytovat prostřednictvím
sociálního zabezpečení. V tomto případě fungují vládní instituce mezi zaměstnavateli jako
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 463
prostředník, což znamená, že jakmile obdrží příspěvky, které do programu zaplatil zaměstnavatel
a domácnosti, bere na sebe odpovědnost za úhradu případných plateb. Vládní instituce tak
zaměstnavatele ušetří rizika, že náklady na penze budou příliš vysoké na to, aby je mohl jeho
podnik uhradit, a zajišťuje obyvatelstvu, že jejich penze budou uhrazeny, ovšem s tím, že se to
může odrazit ve výši vyplácené penze, a to i zpětně.
17.48 Penzijní nároky jakožto neuhrazené částky na penzijní program sociálního zabezpečení se
v hlavních národních účtech ESA nevykazují. Odhady neuhrazených částek nároků v rámci
penzijních programů sociálního zabezpečení a jakýchkoli dalších dávkově definovaných penzijních
zaměstnaneckých programů poskytovaných vládními institucemi nejsou zahrnuty do hlavních
národních účtů, ale vykazují se v doplňkové tabulce nabytých penzijních nároků k danému datu
(viz tabulka 17.5).
Ostatní zaměstnanecké penzijní programy
17.49 Definice: Ostatní zaměstnanecké penzijní programy jsou smluvní pojistné programy, u kterých je
účast buď povinná ze zákona, nebo podporovaná vládními institucemi, nebo u nichž stanoví
zaměstnavatelé jako podmínku zaměstnání účast zaměstnanců (příjemců) na zaměstnavatelem
určeném programu sociálního pojištění pro stáří a proti dalším rizikům souvisejícím s věkem. Tyto
zaměstnanecké penze jsou příjemcům vypláceny buď zaměstnavatelem, nebo jinou jednotkou,
která zaměstnavatele zastupuje.
17.50 Pokud se zaměstnavatelé a příjemci nedohodnou na změně vyplácených částek, penzijní
programy provozované soukromými zaměstnavateli obvykle nepodléhají zpětným úpravám.
Existuje však riziko, že zaměstnavatel nebude schopen dávky hradit z důvodu ukončení činnosti.
Ochrana penzijních nároků jednotlivců se stává častějším jevem. Penze nahromaděná u jednoho
zaměstnavatele nemusí být převoditelná na nového zaměstnavatele. U zaměstnavatelských
programů je stále větší pravděpodobnost vyčleněných rezerv. I v případě, že zde žádné rezervy
neexistují, mohou účetní konvence vyžadovat, aby byly uznány penzijní nároky současných
i bývalých zaměstnanců v rámci jejich účtů.
17.51 Na další zaměstnanecké penze se nahlíží jako na součást kompenzačního balíčku a vyjednávání
mezi zaměstnanci a zaměstnavateli se mohou zaměřit na současné podmínky služby, platové třídy
a penzijní nároky. Soukromí zaměstnavatelé často poskytují penze z programů, které sami
kontrolují nebo objednávají u třetí strany, například u pojišťovací společnosti. Za to, že taková
specializovaná jednotka přebírá riziko související se zajištěním odpovídajícího financování na
výplatu přislíbených penzí, může se rozhodnout přijmout odpovědnost za poskytování penze pro
několik zaměstnavatelů současně. Takové uspořádání se nazývá penzijní program více
zaměstnavatelů (multi-employer pension scheme).
17.52 Současní i bývalí zaměstnanci, kteří jsou příjemci dávek, mohou přispívat do programu a počítá se
s nimi jako s příjemci důchodu z vlastnictví. S tímto důchodem z vlastnictví je poté nakládáno jako
s doplňkovým příspěvkem, který mají uhradit.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
464 2015
17.53 Penzijní programy se řadí na základě typu do příspěvkově definovaných programů a dávkově
definovaných programů.
Příspěvkově definované programy
17.54 Definice: Příspěvkově definovaný program je penzijní program, ve kterém jsou dávky definovány
výhradně na základě výše příspěvků uhrazených do fondu v průběhu pracovního života
zaměstnance a zvýšení hodnoty v důsledku investování těchto fondů penzijním správcem.
17.55 Veškeré riziko, pokud jde o schopnost příspěvkově definovaného programu poskytnout
odpovídající příjem v důchodu, tedy nese zaměstnanec.
17.56 Poskytování informací o příspěvkově definovaných programech je relativně snadné, protože musí
být k dispozici kompletní účetnictví a nepoužívá se žádný pojistný odhad. Většinou se vyskytují
v sektorech korporací (sloupec A tabulky 17.5), avšak v některých případech mohou roli penzijního
správce hrát vládní instituce. Penzijní nároky všech příspěvkově definovaných penzijních programů
jsou zahrnuty v hlavních národních účtech.
Dávkově definované programy
17.57 Definice: Dávkově definovaný program je penzijní program, ve kterém jsou dávky splatné
zaměstnanci při odchodu do důchodu určeny pomocí vzorce. Tento vzorec se buď uplatní
samostatně, nebo v kombinaci se zaručenou minimální vyplácenou částkou.
17.58 Riziko dávkově definovaného programu, pokud jde o možnost poskytnout odpovídající příjem
v důchodu, nese zaměstnavatel nebo subjekt jednající jeho jménem.
Hypotetické příspěvkově definované programy a hybridní programy
17.59 Hypotetické příspěvkově definované programy a hybridní programy se klasifikují jako dávkově
definované programy.
17.60 Definice: Hypotetický příspěvkově definovaný program (notional defined contribution schemes) je
podobný příspěvkově definovanému programu, avšak se zaručenou minimální vyplácenou
částkou.
17.61 Příspěvky (jak zaměstnance, tak zaměstnavatele) se v hypotetickém příspěvkově definovaném
programu připisují na individuální účty, kde se hromadí. Tyto individuální účty jsou pomyslné v tom
smyslu, že příspěvky do programů se využijí na výplatu penzijních dávek současným důchodcům.
Při odchodu do důchodu je nahromaděný zůstatek převeden na anuitu na základě vzorce
vycházejícího kromě jiných faktorů z míry střední délky života a je každoročně revidován tak, aby
odpovídal standardu životní úrovně.
17.62 Hybridní programy (hybrid schemes) jsou takové programy, které obsahují dávkově definovanou
i příspěvkově definovanou složku. Program se označuje za „hybridní“ buď v případě, že je přítomna
dávkově definovaná složka i příspěvkově definovaná složka, nebo v případě, že zahrnuje pomyslný
příspěvkově definovaný program a zároveň dávkově definovanou nebo příspěvkově definovanou
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 465
složku. Opatření může být kombinované pro jednoho příjemce nebo rozlišené podle skupin
příjemců na základě typu pracovní smlouvy, poskytované penze atd.
17.63 Odpovědnost za zajištění odpovídajícího příjmu v důchodu je v případě pomyslného příspěvkově
definovaného programu a hybridního programu rozdělena mezi zaměstnavatele a zaměstnance.
17.64 V některých případech může odpovědnost zaměstnavatele ležet na programu více zaměstnavatelů
provozujícím dávkově definovaný penzijní program jménem zaměstnavatele.
Srovnání dávkově definovaných a příspěvkově definovaných programů
17.65 Základním rozdílem při srovnání dávkově definovaného penzijního programu oproti příspěvkově
definovanému penzijnímu programu je, že u dávkově definovaného penzijního programu se dávka
pro zaměstnance za aktuální období určuje na základě opatření, která učiní zaměstnavatel, pokud
jde o výši penze, zatímco u příspěvkově definovaného penzijního programu se dávka pro
zaměstnance za aktuální období určuje na základě příspěvků do programu a důchodů z investic
a zisků či ztrát z držby z těchto a dřívějších příspěvků. To znamená, že zatímco v případě
příspěvkově definovaného penzijního programu je v zásadě možné získat kompletní informace
o dávkách určených pro účastníka, dávky určené pro účastníky dávkově definovaného penzijního
programu se odhadují pomocí postupů pojistné matematiky.
17.66 Pokud jde o penzijní nároky, v dávkově definovaném penzijním programu existují čtyři zdroje změn.
První z nich je navýšení na základě probíhajících služeb. Jedná se o navýšení nároku v souvislosti
se mzdami a platy pobíranými v běžném období. Druhým zdrojem je navýšení na základě minulých
služeb. Jedná se o navýšení hodnoty nároku na základě skutečnosti, že u všech účastníků
programu došlo k přiblížení odchodu do důchodu (a smrti) o jeden rok. Třetí změnou výše nároku je
snížení způsobené výplatou dávek důchodcům účastnícím se programu. Čtvrtý zdroj změn vychází
z ostatních faktorů, které se projevují na účtu ostatních změn aktiv.
17.67 Podobně jako u příspěvkově definovaného penzijního programu může zaměstnavatel nebo
zaměstnanec platit skutečné příspěvky do programu v běžném období. Tyto platby však nemusí
stačit na to, aby odpovídaly zvýšení dávek na základě zaměstnání v běžném roce. Z tohoto důvodu
se přičte dodatečný příspěvek od zaměstnavatele, který zajistí rovnováhu mezi příspěvky
(skutečnými či imputovanými) a navýšením nároků na základě probíhajících služeb. Tyto přičtené
příspěvky jsou obvykle kladné, ale mohou být i záporné v případě, že součet získaných příspěvků
překročí navýšení nároků na základě probíhajících služeb.
17.68 Na konci účetního období může být hodnota penzijních nároků dlužných minulým a současným
zaměstnancům vypočtena na základě odhadu současné hodnoty dlužných částek určených
k výplatě ve starobním důchodu stanoveného pomocí pojistněmatematických výpočtů. Jedním
z prvků zapříčiňujících každoroční zvyšování této částky je skutečnost, že současná hodnota
nároků existující na počátku roku a stále splatná na konci roku se zvýšila, neboť budoucnost je
o jeden rok blíže a k výpočtu současné hodnoty je třeba o jeden diskontní faktor méně. V důsledku
tohoto snižování diskontu také dochází k navyšování nároků na základě minulé služby.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
466 2015
17.69 Další základní rozdíl mezi dávkově definovaným penzijním programem a příspěvkově definovaným
penzijním programem se týká úhrady nákladů na provoz penzijního programu. V případě
příspěvkově definovaného penzijního programu nesou veškerá rizika příjemci. Penzijní program se
provozuje jejich jménem a oni hradí s tím spojené náklady. Vzhledem k tomu, že program může
provozovat jiný subjekt než zaměstnavatel, je namístě nakládat s provozními náklady, jako by šlo
o součást důchodů z investic zadržených programem za účelem pokrytí nákladů a vytváření zisku.
V souladu s účtováním pojištění se s důchody z investic nakládá, jako by byly zcela připisovány
příjemcům, přičemž část je využita na pokrytí nákladů a zbytek je prostřednictvím programu opět
investován.
17.70 U dávkově definovaného penzijního programu je situace odlišná. Riziko, že fond nemusí být
dostatečný ke splnění penzijních nároků, nese částečně nebo zcela zaměstnavatel či subjekt
jednající jeho jménem, a nikoli pouze příjemci. Program může být pod přímou kontrolou
zaměstnavatele a může být součástí téže institucionální jednotky nebo může být čistě pomyslný.
Dokonce i v takovém případě jsou s provozem programu spojeny určité náklady. Ačkoli tyto
náklady původně hradí zaměstnavatel, je namístě na to nahlížet jako na jistý druh naturálního
důchodu poskytovaného zaměstnancům a pro jednoduchost je lze zahrnout mezi příspěvky
zaměstnavatele. V tomto případě se předpokládá, že všechny náklady na sebe berou současní
zaměstnanci, a nikoli starobní důchodci. Dále se vychází z předpokladu, že přidělení, ke kterému je
nutné přikročit v případě pomyslných programů, lze provést za jiných okolností.
17.71 U dávkově definovaného programu je nepravděpodobné, že by v současné době přispívaly osoby
samostatně výdělečně činné a osoby bez zaměstnání, je to však možné, pokud byly dříve
zaměstnány v zaměstnání, které zakládalo právo na dávkově definovanou penzi, a mají právo
v účasti pokračovat. Dříve zaměstnané osoby, ať už v současné době pobírají penzi, či nikoli,
dostávají důchod z vlastnictví a platí doplňkové příspěvky.
Penzijní administrátor, penzijní správce, penzijní fond a penzijní program více
zaměstnavatelů
17.72 Programy sociálního pojištění mohou být organizovány zaměstnavateli nebo vládními institucemi,
mohou je organizovat pojišťovací společnosti jménem zaměstnanců nebo mohou být ustaveny
samostatné institucionální jednotky pověřené držbou a správou aktiv určených k pokrytí penzí
a rozdělováním penzí. Subsektor penzijních fondů tvoří pouze penzijní fondy sociálního pojištění,
které jsou institucionálními jednotkami nezávislými na jednotkách, které je vytvářejí.
17.73 Zaměstnavatel může řízením penzijního programu pověřit jiný subjekt a sjednat s ním výplaty
příjemcům. K tomu může dojít různými způsoby.
17.74 Za prvé, provozovatel penzijního programu, penzijní administrátor, jednoduše jedná jako zástupce
zaměstnavatele a zajišťuje každodenní správu penzijního programu, přičemž odpovědnost za
deficit programu nebo zisk z přebytku nadále nese zaměstnavatel.
17.75 Za druhé, za určení podmínek dalšího penzijního zaměstnaneckého programu odpovídá též
penzijní správce, který zároveň nese konečnou odpovědnost za penzijní nároky. Na penzijním
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 467
správci také zůstává značný díl odpovědnosti za dlouhodobé investování do aktiv, včetně výběru
investičních možností a struktury dodavatelů administrativních služeb. Ačkoli v mnoha případech
může funkci penzijního správce i administrátora plnit táž jednotka, v některých případech tyto
činnosti spadají do pravomoci různých jednotek.
17.76 Za třetí, není výjimkou, že jeden subjekt naváže spolupráci s několika zaměstnavateli, kterým
spravuje penzijní programy v podobě penzijního programu více zaměstnavatelů. Penzijní program
více zaměstnavatelů přitom na sebe bere odpovědnost za jakýkoli finanční deficit při výplatě
nároků výměnou za právo ponechat si případný přebytek. U programu více zaměstnavatelů se
předpokládá, že spojením rizik více zaměstnavatelů bude možné vyvážit finanční deficit nebo
přebytek tak, že v konečném výsledku za všechny programy jako celek skončí s přebytkem,
podobně jako pojišťovna spojuje rizika mnoha klientů. V tomto případě penzijní program více
zaměstnavatelů vystupuje jako penzijní správce.
17.77 V případě, že odpovědnost za poskytování dávek velkým sociálním skupinám na sebe vezmou
vládní instituce, plní sociální zabezpečení funkci programu více zaměstnavatelů. Vládní instituce
podobně jako pojišťovací společnost přebírají odpovědnost za případný nedostatek financí při
plnění penzijních závazků nebo mají nárok ponechat si vytvořený přebytek. Často však dochází
k tomu, že je sociální zabezpečení hrazeno průběžně, takže nelze mluvit o vytváření přebytku
a v případě nedostatku zdrojů mají vládní instituce možnost upravit nároky, nejen pokud jde
o budoucí zaměstnání, ale také zpětně.
17.78 Odpovědnost penzijního správce při podfinancování (underfunding) nebo zisk z přefinancování
(over-funding) penzijního programu se vykazuje jako pasivum/aktivum ve vztahu k penzijnímu
administrátorovi. Změna závazků mezi penzijním správcem a penzijním administrátorem se
vykazuje za každé období. Jako pasiva penzijního správce se nevykazují penzijní nároky
programu, nýbrž rozdíl mezi penzijními nároky a aktivy, která má program v držení. V případě, že
aktiva programu převyšují penzijní nároky, tj. v situaci popsané jako přefinancování, se
pasivum/aktivum ve vztahu k penzijnímu správci zaznamenává v případě, kdy je jisté, že při
likvidaci programu se jakékoli přefinancování stane majetkem penzijního správce.
17.79 Veškeré zisky či ztráty z držby aktiv spravovaných penzijním administrátorem připadají penzijnímu
správci tak, aby čistá hodnota penzijního fondu stále zůstávala přesně na nule.
Zachycení stavů a toků podle druhu penzijního programu sociálního pojištění
Transakce u penzijních fondů sociálního zabezpečení
17.80 Vzhledem ke skutečnosti, že sociální zabezpečení se obvykle financuje průběžně, penzijní nároky
vznikající v rámci sociálního zabezpečení se neuvádějí na hlavních národních účtech. Pokud by
všechny země v rámci programů sociálního zabezpečení a sociálního pojištění poskytovaly
obdobné dávky, bylo by mezinárodní srovnání bezproblémové. Ve skutečnosti tomu tak však není
a vnímání toho, co vše spadá do sociálního zabezpečení, se v různých zemích do značné míry liší.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
468 2015
17.81 Penzijní nároky vznikající z programů sociálního zabezpečení nejsou zahrnuty v hlavních
národních účtech. Tyto programy jsou podobně jako zaměstnavatelské programy v jednotlivých
členských státech různé. Penzijní nároky vznikající z programů sociálního zabezpečení jsou pro
srovnání údajů z jednotlivých zemí uvedeny v doplňkové tabulce nabytých penzijních nároků
k danému datu v systému sociálního pojištění (tabulka 17.5).
17.82 Vykazování toků u penzijních programů sociálního zabezpečení se týká příspěvků uhrazených
zaměstnavatelem a zaměstnanci a dávek sociálního zabezpečení.
17.83 Se všemi příspěvky uhrazenými zaměstnavatelem se nakládá jako se součástí náhrad
zaměstnancům. Vykazují se jako rozdělovací transakce od zaměstnavatele k zaměstnanci.
Zaměstnanec poté uhradí částku vyplacenou zaměstnavatelem plus příspěvek, který do fondu
sociálního zabezpečení hradí sám za sebe. Tato částka se vykazuje jako částka, kterou
domácnosti platí vládním institucím.
17.84 Mezi příspěvky, které jsou domácnostmi hrazeny vládním institucím, se řadí také příspěvky osob
samostatně výdělečně činných nebo osob bez zaměstnání.
17.85 Dávky sociálního zabezpečení se vykazují jako rozdělovací transakce od vládních institucí
domácnostem.
17.86 V tabulce 17.2 jsou uvedeny transakce penzijního programu sociálního zabezpečení.
Tabulka 17.2 Účty sociálních příspěvků a penzijních dávek vyplácených prostřednictvím sociálního
zabezpečení
Užití
Typ účtu
a transakce
Zdroje
Zaměst-
navatel
Fond
sociálního
zabezpečení
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
Zaměst-
navatel
Fond
sociálního
zabezpečení
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
Účet tvorby důchodů
139.0 139.0
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnava
telů (D.1211)
Účet rozdělení prvotních důchodů
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnava
telů (D.1211)
139.0 139.0
Účet druhotného rozdělení důchodů
226.0 226.0
Příspěvky
sociálního
zabezpečení
(penze)
226.0 226.0
139.0 139.0
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.6111)
139.0 139.0
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 469
Užití
Typ účtu
a transakce
Zdroje
Zaměst-
navatel
Fond
sociálního
zabezpečení
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
Zaměst-
navatel
Fond
sociálního
zabezpečení
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
87.0 87.0
Skutečné
penzijní
příspěvky
domácností
(D.6131)
87.0 87.0
210.0 210.0
Peněžité
penzijní dávky
sociálního
zabezpečení
(D.6211)
210.0 210.0
Transakce u ostatních penzijních zaměstnaneckých programů
17.87 U ostatních zaměstnaneckých programů se penzijní nároky obvykle postupně vykazují tak, jak
vznikají. Důchody z investic vytěžené ze stávajících penzijních nároků se vykazují jako důchody
rozdělené příjemcům a opět jimi investované do penzijního programu.
17.88 Vykazování transakcí u příspěvkově definovaného programu je jednodušší než vykazování
transakcí u dávkově definovaného programu.
17.89 U obou typů programů se předpokládá, že zde existuje penzijní fond. U příspěvkově definovaného
penzijního programu musí existovat skutečný fond. U dávkově definovaného penzijního programu
může jít o fond skutečný nebo pouze pomyslný. Pokud jde o existující fond, může být součástí
stejné institucionální jednotky jako zaměstnavatel, může jít o samostatnou institucionální jednotku
s autonomním penzijním programem, nebo může být součástí jiné finanční instituce, buď
pojišťovací společnosti, nebo penzijního programu více zaměstnavatelů.
Transakce u příspěvkově definovaných penzijních programů
17.90 S příspěvkem, který uhradí zaměstnavatel do příspěvkově definovaného penzijního programu za
zaměstnance, se nakládá jako s náhradami zaměstnancům.
17.91 Důchody z investic plynoucí z nahromaděných penzijních nároků se také vykazují jako důchody,
které se z penzijního fondu rozdělují domácnostem. Součástí důchodů z investic jsou úroky
a dividendy plus rozdělený důchod programů kolektivního investování v případě, že v nich má
penzijní fond podíl. Penzijní fond může vlastnit majetek a vytvářet čistý provozní přebytek, který je
připočítán k důchodům z investic jako prostředky rozdělované příjemcům penze. V takovém
případě pojem důchody z investic zahrnuje tento zdroj příjmů, pokud existuje. Zisky a ztráty z držby
vytvářené investicemi nahromaděných penzijních nároků se nezahrnují do důchodů z investic, ale
vykazují se jako ostatní změny způsobené přeceněním.
17.92 Část důchodu rozdělená domácnostem se použije na pokrytí nákladů na provoz penzijního fondu.
Tyto náklady se vykazují jako produkce penzijního fondu a jako výdaje domácností na konečnou
spotřebu. Se zbytkem rozděleného důchodu se nakládá jako s doplňkovým penzijním příspěvkem
vypláceným domácnostmi zpět do penzijního fondu.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
470 2015
17.93 Sociální příspěvky se vykazují jako příspěvky hrazené domácnostmi do penzijního fondu. Celková
výše sociálních příspěvků je složena ze skutečných příspěvků vyplácených zaměstnavateli jako
součást náhrad zaměstnancům, skutečných příspěvků zaměstnanců a případně dalších osob, jako
například bývalých účastníků programu, osob samostatně výdělečně činných, osob bez
zaměstnání i důchodců, a doplňkových příspěvků popsaných v odstavci 17.92. Pro jasnost a lepší
srovnání s dávkově definovanými programy je uvedena plná hodnota doplňkových příspěvků.
Celkové příspěvky vyplacené domácnostmi do penzijního fondu se uvádějí v čisté výši, podobně
jako se v čisté hodnotě uvádí výše pojistného, to znamená, že jsou součtem všech vyplacených
znamená, že jsou součtem všech vyplacených příspěvků po odečtení poplatku za službu.
17.94 Přispěvatelé, kteří nejsou zaměstnanci a kteří přispívají do příspěvkově definovaného penzijního
programu, mohou být osobami samostatně výdělečně činnými účastnícími se příspěvkově
definovaného penzijního programu, nebo osobami bez zaměstnání, které se účastní příspěvkově
definovaného penzijního programu z titulu jejich povolání nebo dřívějšího zaměstnaneckého
statusu.
17.95 Penzijní dávky vyplácené z penzijního fondu domácnostem se vykazují jako rozdělovací transakce
spadající mezi ostatní penzijní dávky sociálního pojištění (D.6221).
17.96 Další transakce se týká služby poskytnuté penzijním fondem (rovná se hodnotě produkce
penzijního fondu) a vykazuje se jako výdaje na konečnou spotřebu domácností.
17.97 Nárůst penzijních nároků způsobený přebytkem příspěvků oproti dávkám se vykazuje jako platba
z penzijního fondu domácnostem. Podobně se pokles penzijních nároků způsobený deficitem
příspěvků oproti dávkám vykazuje jako platba domácností do penzijního fondu. Změna penzijních
nároků se přímo odráží na čistém jmění domácností i na úsporách sektoru domácností. Vzhledem
k tomu, že navýšení penzijních nároků účastníků příspěvkově definovaného penzijního programu
a tím i financování dávek pochází do značné míry ze zisku z držby, který se nezahrnuje mezi
doplňkové příspěvky účastníků příspěvkově definovaných penzijních programů, úpravy o změny
penzijních nároků u těchto osob často dosahují záporných hodnot.
17.98 Úpravy o změny penzijních nároků, které hradí penzijní fond domácnostem, se vykazují jako
pohledávka domácností vůči penzijnímu fondu.
17.99 V tabulce 17.3 jsou uvedeny zápisy nutné k vykázání transakcí souvisejících s příspěvkově
definovaným programem. Tabulka je jednodušší než u dávkově definovaného programu, protože
se zde nevyskytují žádné imputované transakce.
Tabulka 17.3 - Účty splatných penzijních dávek v rámci příspěvkově definovaného programu
Užití
Typ účtu
a transakce
Zdroje
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
cekem
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
celkem
Účet výroby
Produkce (P.1) 1.4 1.4
Účet tvorby důchodů
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 471
Užití
Typ účtu
a transakce
Zdroje
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
cekem
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
celkem
11.0 11.0
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnava
telů (D.1211)
Rozložení prvotních důchodů
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.1211)
11.0 11.0
3.0 3.0
Důchod
z vlastnictví
(D.4)
3.0 3.0
16,2 16,2
Důchody
z investic na
základě
penzijních
nároků
(D.442)
16,2 16,2
Účet druhotného rozdělení důchodů
37.3 37.3
Penzijní
příspěvky
domácnosti
celkem
37.3 37.3
11.0 11.0
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.6111)
11.0 11.0
11.5 11.5
Skutečné
penzijní
příspěvky
domácností
(D.6131)
11.5 11.5
16.2 16.2
Doplňkové
penzijní
příspěvky
domácností
(D.6141)
16.2 16.2
-1.4 -1.4
Poplatky za
služby programu
sociálního
pojištění
(D.61SC)
-1.4 -1.4
26.0 26.0
Ostatní penzijní
dávky sociálního
pojištění
(D.6221)
26.0 26.0
Účet užití důchodů
1.4 1.4
Výdaje na
konečnou
spotřebu (P.3)
11.3 11.3
Úpravy o změny
penzijních
nároků (D.8)
11.3 11.3
-11.0 -11.8 25.8 -3.0 0 Úspory
Změny aktiv Finanční účet Změny závazků
Čisté
výpůjčky/půjčky
(B.9)
-11.0 -11.8 25.8 -3.0 0.0
11.3 11.3
Penzijní nároky
(F.63)
11.3 11.3
-11.0 -0.5 14.5 -3.0 0.0
Ostatní finanční
aktiva
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
472 2015
Ostatní toky související s příspěvkově definovanými penzijními programy
17.100 Ostatní faktory ovlivňující změnu rozvahové položky v souvislosti se změnou penzijních nároků se
uvádějí mezi ostatními změnami na účtech aktiv. Zejména nároky příjemců programu ukazují zisky
nebo ztráty z držby na účtu přecenění, které přesně odpovídají ziskům nebo ztrátám z držby aktiv
držených penzijním fondem za účelem krytí těchto závazků.
17.101 Investice nároků příspěvkově definovaných penzijních programů vede k ziskům nebo ztrátám
z držby. K těm dochází prostřednictvím změny hodnot těchto aktiv v držení penzijního fondu
a dochází zde k přidělení částky přesně se rovnající ziskům nebo ztrátám z držby formou navýšení
penzijních nároků příjemců. Toto se zachycuje na účtu přecenění.
Transakce u dávkově definovaných penzijních programů
17.102 V případě dávkově definovaných penzijních programů zůstává odpovědnost za hrazení penzijních
plateb na zaměstnavateli. Alternativy spočívající ve využití programu více zaměstnavatelů nebo
případy, kdy na sebe vládní instituce berou odpovědnost za zaměstnavatele, se řídí definicemi
uvedenými v odstavcích 17.76 a 17.77.
17.103 Celkový příspěvek zaměstnavatele do dávkově definovaného penzijního programu ve prospěch
zaměstnance musí být dostatečně vysoký k tomu, aby společně s příspěvkem uhrazeným
zaměstnancem samotným a po odečtení nákladů na provoz programu odpovídal navýšení
penzijních nároků zaměstnance na základě probíhajících služeb. Příspěvek ze strany
zaměstnavatele se dělí na skutečnou a imputovanou část, přičemž imputovaná část se vypočítá
tak, aby bylo dosaženo shody mezi všemi příspěvky do fondu s připočtením nároků zaměstnance
a náklady těchto nároků na základě probíhajících služeb.
17.104 Příspěvek zaměstnavatele se vypočítává ve vztahu k penzijním nárokům vzniklým za dané období
bez ohledu na případné důchody z investic získané programem za totéž období nebo na případné
přefinancování programu. Nárok za aktuální období je součástí náhrad zaměstnancům
a nezahrnutí celkové hodnoty příspěvku zaměstnance by vedlo k podcenění náhrady
zaměstnancům a přecenění provozního přebytku zaměstnavatele. Je důležité, aby se příspěvky
nadále vykazovaly i v případě příspěvkových prázdnin, kdy zaměstnavatel nehradí skutečný
příspěvek, přičemž na dávku vyplácenou zaměstnavateli se nahlíží jako na změnu závazků mezi
penzijním fondem a zaměstnavatelem. To zachovává čisté jmění obou skupin na stejné úrovni,
jako když se příspěvky z příspěvkových prázdnin nezaznamenávají, bez umělého snižování náhrad
zaměstnancům.
17.105 U dávkově definovaných programů je možné nastavit kvalifikační období před tím, než
zaměstnanci vznikne nárok na získání starobní penze. Přes existenci tohoto kvalifikačního období
je třeba vykazovat příspěvky i nároky od počátku zaměstnání a upravit je faktorem odrážejícím
pravděpodobnost toho, že zaměstnanec kvalifikační období skutečně splní.
17.106 Se součtem skutečných a imputovaných penzijních příspěvků hrazených zaměstnavatelem se
nakládá jako s náhradami zaměstnancům. Vykazuje se jako užití zaměstnavatele na účtu tvorby
důchodů a zdroj zaměstnance na účtu prvotního rozdělení důchodů.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 473
17.107 Nárůst současné hodnoty nároků zaměstnanců, jejichž zaměstnanecký poměr stále trvá, a osob,
které již příspěvky nehradí, ale nadále mají nárok na budoucí penzi, představuje důchod z investic,
který se rozděluje mezi zaměstnance. Přitom částky, jež vyplývají ze zisků z držby a nemusí nutně
existovat v podobě reálných finančních prostředků, se neodečítají. Tento důchod z investic, který
se rozděluje mezi zaměstnance, odpovídá částce, která jednoznačně připadá zaměstnanci podle
platných dohod; způsob, jakým zaměstnavatel tento svůj závazek v konečném důsledku splní,
nehraje při vykazování této částky jakožto důchodu z investic roli, podobně jako nemá skutečný
způsob financování vliv na vykazování úroků nebo dividend jakožto důchodu z investic. Důchody
z investic se vykazují jako užití pro penzijní fond a zdroj pro domácnosti. Tyto důchody jsou
domácnostmi ihned investovány zpět do fondu a zahrnuty do doplňkových penzijních příspěvků
domácností.
17.108 Na účtu druhotného rozdělení důchodů jsou sociální příspěvky uváděny jako užití domácností
a zdroj pro penzijní fond. Celková výše splatných sociálních příspěvků se skládá ze skutečných
a imputovaných příspěvků zaměstnavatele jakožto součásti náhrad zaměstnancům vyjma částky
představující náklady na provoz penzijního programu, skutečných příspěvků zaměstnanců
a doplňkových příspěvků popsaných v odstavci 17.107. Jak bylo vysvětleno v v odstavcích 17.54
až 17.56 věnovaných příspěvkově definovaným programům, na účtech je uvedena celková
hodnota příspěvků a doplňkových příspěvků s vyrovnávací položkou představující splatný poplatek
za službu. Skutečně uhrazená částka je tedy údajem představujícím čisté příspěvky.
17.109 Penzijní dávky vyplácené domácnostem z penzijního programu se vykazují na účtu druhotného
rozdělení důchodů. V případě, že jsou dávky přijímány anuitně, uvádějí se zde jednotlivé anuitní
platby, a nikoli paušální částky splatné při odchodu do důchodu.
17.110 Na účtu užití důchodu figuruje zápis pro platby služeb poskytnutých penzijním fondem, odpovídající
hodnotě produkce penzijního fondu navýšené o produkci podniků provozujících anuity zakoupené
na základě penzijních nároků. Jedná se o užití pro domácnosti a zdroj pro penzijní fond.
17.111 Na účtu užití důchodu dále figuruje zápis ukazující nárůst penzijních nároků způsobených
přiznáním dalších penzijních nároků zaměstnavatelem na straně jedné po odečtení poklesu dávek,
které mají být vyplaceny, na straně druhé. Tato částka se uvádí jako zdroj pro domácnosti a užití
pro penzijní fond. Důvodem je skutečnost, že změna penzijních nároků přímo ovlivňuje čisté jmění
domácností, a proto by se měla započítat do úspor sektoru domácností.
17.112 Částka uvedená na účtu užití důchodů jakožto částka vyplácená z penzijního fondu domácnostem
se uvádí na finančním účtu jako změna aktiv domácností ve vztahu k penzijnímu fondu.
17.113 Další organizace, jako například odborové organizace, mohou pro své členy provozovat dávkově
definovaný penzijní program, který funguje ve všech ohledech souběžně s dávkově definovaným
penzijním programem zaměstnavatele. Vykazování probíhá naprosto stejně s tím rozdílem, že
odkazy na zaměstnavatele by měly být chápány jako odkazy na penzijního správce a odkazy na
zaměstnance by měly být chápány jako odkazy na účastníka programu.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
474 2015
17.114 Tabulka 17.4 uvádí číselný příklad pro ilustraci vykazování transakcí souvisejících s dávkově
definovaným penzijním programem. Imputovaná čísla jsou uvedena tučně. Čísla, která jsou
výsledkem přesměrování, jsou uvedena kurzívou.
Tabulka 17.4 - Účty splatných penzijních dávek v rámci dávkově definovaného programu
Užití
Typ účtu
a transakce
Zdroje
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
Účet výroby
Produkce (P.1) 0.6 0.6
Účet tvorby důchodů
10.0 10.0
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.1211)
4.1 4.1
Imputované
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.1221)
Účet rozdělení prvotních důchodů
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.1211)
10.0 10.0
Imputované
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.1221)
4.1 4.1
2.2 2.2
Důchod
z vlastnictví
(D.4)
2.2 2.2
4.0 4.0
Důchody
z investic na
základě
penzijních
nároků (D.442)
4.0 4.0
Účet druhotného rozdělení důchodů
19.0 19.0
Penzijní
příspěvky
domácnosti
celkem
19.0 19.0
10.0 10.0
Skutečné
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.6111)
10.0 10.0
4.1 4.1
Imputované
penzijní
příspěvky
zaměstnavatelů
(D.6121)
4.1 4.1
1.5 1.5
Skutečné
penzijní
příspěvky
domácností
(D.6131)
1.5 1.5
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 475
Užití
Typ účtu
a transakce
Zdroje
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
Zaměst-
navatel
Penzijní
fond
Domácnosti
Ostatní
sektory
Národní
hospodářství
4.0 4.0
Doplňkové
penzijní
příspěvky
domácností
(D.6141)
4.0 4.0
-0.6 -0.6
Poplatky za
služby
programu
sociálního
pojištění
(D.61SC)
-0.6 -0.6
16.0 16.0
Ostatní penzijní
dávky
sociálního
pojištění
(D.6221)
16.0 16.0
Účet užití důchodů
0.6 0.6
Výdaje na
konečnou
spotřebu (P.3)
3 3
Úpravy
o změny
penzijních
nároků (D.8)
3 3
-14,1 -1,2 17,5 -2.2 0 Úspory
Změny aktiv Finanční účet Změny závazků
Čisté výpůjčky/
půjčky (B.9)
-14.1 -1,2 17,5 -2.2 0
3 3
Penzijní nároky
(F.63)
3 3
4.1 4.1
Nároky
penzijních
fondů na
penzijní
správce (F.64)
4.1 4.1
-10.0 -2.3 14.5 -2.2 0
Ostatní finanční
aktiva
17.115 Podle pojistněmatematických výpočtů dosahuje nárůst penzijních nároků na základě probíhajících
služeb, který představuje čistou částku dalších penzijních nároků „získaných“ v daném roce,
hodnoty 15. Domácnosti (pojištěnci / zaměstnanci) se podílejí hodnotou 1,5. Zaměstnavatel tedy
musí dodat 13,5. Náklady na provoz programu se navíc odhadují na 0,6. Celkově tedy musí
zaměstnavatel poskytnout 14,1. Ve skutečnosti přispívá 10, což znamená, že zbývajících 4,1 je
imputovaným příspěvkem. Produkce ve výši 0,6 se uvádí na účtu výroby, spotřeba této služby se
uvádí na „účtu užití důchodů“. Příspěvky od zaměstnavatele se uvádějí jako užití pro
zaměstnavatele na účtu tvorby důchodů a zdroj pro domácnosti na účtu rozdělení prvotních
důchodů.
17.116 Na účtech rozdělení prvotních důchodů se uvádějí důchody z vlastnictví. Narůst penzijních nároků
na základě minulé služby z důvodu snižování diskontního faktoru vzhledem k tomu, že odchod do
důchodu se přiblížil o jeden rok, dosahuje hodnoty 4. Tato skutečnost se uvádí jako imputovaný tok
důchodů z vlastnictví z penzijního fondu domácnostem. Penzijní fond zároveň získá 2,2 z důchodů
z investic fondů, které spravuje. V této fázi tak dochází k nedostatku zdrojů penzijního fondu
dosahujícímu výše 1,8, který se však neuvádí na běžných účtech.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
476 2015
17.117 Na účtech druhotného rozdělení důchodů se uvádějí platby domácností penzijnímu fondu. K těm
lze dospět dvěma způsoby. Součet příspěvků uhrazených domácnostmi by se měl rovnat nárůstu
nároků na základě probíhajících služeb (15) a nárůstu vycházejícího z nároků v minulosti (4), tedy
celkem 19. Skutečně uhrazené částky vyplacené jako skutečné příspěvky zaměstnavatele dosahují
hodnoty 10, imputované příspěvky hodnoty 4,1m vlastní příspěvky domácností 1,5, doplňkové
příspěvky 4 minus poplatek za službu v hodnotě 0,6, tedy opět celkem 19.
17.118 Na účtu užití důchodů se uvádí jak poplatek za nákup služby jakožto výdaj na konečnou spotřebu
domácností, tak změna penzijních nároků jako užití pro penzijní fond a zdroj pro domácnosti.
V tomto příkladu je částka příspěvků domácností o hodnotě 19 protiváhou penzijních dávek
o hodnotě 16. Dochází tedy k navýšení penzijních nároků domácností o hodnotu 3.
17.119 Domácnosti disponují úsporami ve výši 17,5, z čehož hodnota 3 představuje nárůst jejich
penzijních nároků. To znamená, že získaly další finanční aktiva (nebo snížily pasiv(a) o 14,5. Toto
číslo představuje rozdíl mezi získanými dávkami (16) a skutečnými příspěvky domácností (1,5).
17.120 Na finančním účtu penzijního fondu se hodnota 4,1 představující imputovaný příspěvek uvádí jako
nárok penzijního administrátora vůči zaměstnavateli. Další nárok vzniká ze strany domácností vůči
penzijnímu fondu v podobě změny penzijních nároků v hodnotě 3. Penzijní fond navíc buď omezí
finanční aktiva, nebo zvýší pasiva o 2,3, což je hodnota odpovídající disponibilnímu důchodu
s vyloučením prvku imputovaného příspěvku zaměstnavatele.
Doplňková tabulka naběhlých penzijních nároků k danému datu
v systému sociálního pojištění
Struktura doplňkové tabulky
17.121 Doplňková tabulka (tabulka 17.5) zobrazující penzijní nároky k danému datu v systému sociálního
pojištění poskytuje rámec pro sestavení a prezentaci srovnatelných rozvah, údajů o transakcích
a dalších tocích všech typů penzijních nároků z pohledu dlužníka (penzijního správce) a také
z pohledu věřitele (domácnosti). Tabulka také pokrývá údaje o stavových a tokových veličinách,
které nejsou plně vykázány v hlavních národních účtech u konkrétních penzijních programů, jako
jsou vládní nefondové dávkově definované programy, kdy roli penzijního správce zastávají vládní
instituce, a penzijní programy sociálního zabezpečení.
17.122 Doplňková tabulka pokrývá penzijní část sociálního pojištění, pouze pokud jde o starobní penze
včetně penzí vyplácených před standardním věkem odchodu do důchodu. Sociální pomoc,
pojištění zdravotní a dlouhodobé péče a samostatné pojištění nemocenské nebo invalidity nejsou
do této tabulky zahrnuty. Nejsou uvedeny ani individuální pojistné smlouvy. V praxi však nemusí
být možné nebo zcela nutné úplně oddělit nepenzijní prvky sociálního pojištění. Prvky sociální
pomoci v rámci penzijních programů, které jsou obvykle organizovány jako sociální pojištění,
nemusí být oddělitelné, a jsou proto uvedeny v dodatkové tabulce.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 477
17.123 Nároky pozůstalých (např. závislého manžela či manželky, dětí a sirotků) a dávky související
s postižením či invaliditou se v doplňkové tabulce uvádějí v případě, že jsou nedílnou součástí
penzijního programu.
17.124 Všechny prvky doplňkové tabulky se vykazují bez odpočtů při zdanění, dalších sociálních
příspěvků nebo poplatku za službu souvisejícího s daným penzijním programem.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
478 2015
Zachycení
Penzijnísprávce
Klasifikované
vrámci
finančních
institucí
Klasifikované
vrámci
vládních
institucí2)
Klasifikované
vrámci
vládních
institucí
Sloupecč.ABCDEFGHIJ
1Penzijnínároky
Σ2.1
až2.4
–2.5
2
Navýšenípenzijníchnárokůvdůsledku
sociálníchpříspěvků
2.1Skutečnésociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
2.2Imputovanésociálnípříspěvkyzaměstnavatelů
2.3Skutečnésociálnípříspěvkydomácností
2.4Doplňkovésociálnípříspěvkydomácností5)
2.5Minus:Poplatkyzaslužbypenzijníhoprogramu
3
Ostatní(pojistněmatematické)změnypenzijních
nárokůvpenzijníchprogramechsociálního
zabezpečení
4
Sníženípenzijníchnárokůvdůsledkuvýplaty
penzijníchdávek
Tabulka17.5­Doplňkovátabulkanaběhlýchpenzijníchnárokůkdanémudatuvsystémusociálníhopojištění
Penzijní
programy
sociálního
zabezpečení
Dávkově
definované
programy
aostatní1)
příspěvkově
nedefinované
programy
Celkem
Příspěvkově
definované
programy
Dávkovědefinovanéprogramyprozaměstnance
vládníchinstitucí3)
Vztahy
Řádek
č.
Hlavnínárodníúčty
Počátečnírozvaha
Změnypenzijníchnárokůvdůsledkutransakcí
Mimohlavnínárodníúčty
Protipoložky:
Penzijnínároky
nerezidentských
domácností4)
Penzijní
programy
celkem
VládníinstituceNepatřícíkvládníminstitucím
Příspěvkově
definované
programy
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 479
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
480 2015
Sloupce tabulky
17.125 Sloupce tabulky odkazují na tři různé skupiny penzijních programů, a to:
1) podle typu vykazování na penzijní programy plně vykazované v hlavních národních účtech
(sloupce A až F) a programy, u nichž se nároky vykazují pouze v doplňkové tabulce (sloupce
G a H);
2) podle typu penzijního správce na programy nepatřící k vládním institucím (sloupce A až C)
a penzijní programy vládních institucí (sloupce D až H); penzijní programy zahrnující sociální
zabezpečení zařazené pod vládní instituce se uvádějí ve sloupcích D, F, G a H; a
3) podle typu penzijního programu na příspěvkově definované programy (slupce A a D)
a dávkově definované programy (sloupce B a E až G).
17.126 Ve většině případů jsou příjemci penzijních programů rezidentské domácnosti. V některých zemích
může být počet nerezidentských domácností, které dostávají penzijní dávky, značně vysoký.
V takovém případě se doplní sloupec J obsahující celkovou hodnotu u nerezidentských
domácností.
17.127 Rozhodnutí vykazovat penzijní nároky z nefondového dávkově definovaného penzijního
zaměstnaneckého programu, kde jsou vládní instituce penzijním správcem v rámci standardních
národních účtů, nebo pouze v doplňkové tabulce, závisí na povaze dávkově definovaného
programu. Určujícím faktorem pro uvedení v národních účtech je otázka, nakolik je daný program
blízký národnímu penzijnímu programu sociálního zabezpečení.
17.128 Programy jsou v EU velmi různorodé a zahrnutí všech programů by vedlo k rozpornosti při
vykazování. Proto se nároky z nefondových dávkově definovaných zaměstnaneckých programů,
kde jsou vládní instituce penzijním správcem, vykazují pouze v doplňkové tabulce. To má vliv i na
metodu, pomocí které se u těchto programů vypočítávají imputované sociální příspěvky
zaměstnavatele v hlavních národních účtech.
17.129 Penzijní programy se dále dělí podle penzijního správce na programy, jejichž správcem jsou vládní
instituce, a na programy, jejichž správcem nejsou vládní instituce. Definice penzijního správce je
uvedena v odstavci 17.75.
17.130 Některé zaměstnavatelské penzijní programy spočívají ve smíšeném členství, zahrnují například
jak zaměstnance vládních institucí, tak zaměstnance veřejných korporací, a mnoho penzijních
programů zmrazilo členství účastníků, kteří přešli k jiným zaměstnavatelům. Pokud se programu
účastní nízké procento zaměstnanců mimo vládní instituce, neznamená to, že jej nelze popsat jako
program, jehož penzijním správcem jsou vládní instituce.
17.131 Fondové dávkově definované programy vládních institucí určené pro vlastní zaměstnance se
uvádějí ve sloupcích E a F. Ve sloupci E se uvádějí programy spravované penzijní společností
nebo pojišťovací společností a ve sloupci F programy spravované samotnými vládními institucemi.
Programy vládních institucí určené pro vlastní zaměstnance, u kterých se penzijní nároky
nezobrazují v hlavních národních účtech, se uvádějí ve sloupci G. Součet sloupců D, E, F a G tak
ukazuje celkový závazek vládních institucí z titulu penzijních nároků vlastních zaměstnanců.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 481
17.132 Penzijní programy se podle typu programu dělí na příspěvkově definované penzijní programy
(slupce A a D) a dávkově definované penzijní programy (sloupce B, E, F a G). Sloupec H se
vztahuje k penzijním programům sociálního zabezpečení.
Řádky tabulky
17.133 Řádky tabulky se vztahují k rozvahovým položkám, transakcím a dalším tokům souvisejícím
s penzijními nároky programů uvedených v doplňkové tabulce. Tyto rozvahové položky, transakce
a další toky jsou uvedeny samostatně v tabulce 17.6. Dochází ke shodě mezi počátečním stavem
penzijních nároků těchto programů na počátku období a konečným stavem penzijních nároků na
konci období, a to při zohlednění všech transakcí a dalších toků, k nimž v průběhu období došlo.
U programů vykazovaných ve sloupcích G a H se stavy penzijních nároků nevykazují na hlavních
národních účtech, avšak mnoho transakcí se na hlavních národních účtech vykazuje.
Tabulka 17.6 - Řádky doplňkové tabulky nabytých penzijních nároků k danému datu v systému sociálního
pojištění
Řádek č.
Počáteční rozvaha
1 Penzijní nároky
Změny penzijních nároků v důsledku transakcí
2 Navýšení penzijních nároků v důsledku sociálních příspěvků
2.1 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů
2.2 Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů
2.3 Skutečné sociální příspěvky domácností
2.4 Doplňkové sociální příspěvky domácností1)
2.5 Minus: Poplatky za služby penzijního programu
3 Ostatní (pojistněmatematická) navýšení penzijních nároků v penzijních programech sociálního zabezpečení
4 Snížení penzijních nároků v důsledku výplaty penzijních dávek
5 Změny penzijních nároků v důsledku sociálních příspěvků a penzijních dávek
6 Převody penzijních nároků mezi programy
7 Změny nároků v důsledku sjednaných změn ve struktuře programu
Změny penzijních nároků v důsledku ostatních hospodářských toků
8 Změny nároků v důsledku přecenění 2)
9 Změny nároků v důsledku změn objemu 2)
Konečná rozvaha
10 Penzijní nároky
Související ukazatele
11 Produkce
1. Tyto doplňkové příspěvky představují výnos z pohledávek členů vůči penzijním programům, a to jak prostřednictvím důchodů
z investic do aktiv příspěvkově definovaných programů, tak prostřednictvím snížení uplatněné diskontní sazby u dávkově
definovaných programů.
2. Sloupce G a H musí obsahovat podrobnější rozdělení těchto položek na základě modelových kalkulací pro tyto programy (viz
odstavce 17.158 až 17.160).
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
482 2015
Počáteční a konečné rozvahy
17.134 V řádku 1 se uvádí počáteční stav penzijních nároků, který se přesně rovná konečnému stavu za
předchozí účetní období. V řádku 10 se uvádí odpovídající konečný stav penzijních nároků na
konci účetního období.
Změny penzijních nároků v důsledku transakcí
17.135 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatele a zaměstnance se vykazují v řádcích 2.1 a 2.3, stejně
jako v hlavních národních účtech. V případě některých penzijních programů, zejména penzijních
programů sociálního zabezpečení, je třeba rozlišovat skutečné sociální příspěvky, které se vztahují
k penzím, a sociální příspěvky, které se vztahují k ostatním sociálním rizikům, například
k nezaměstnanosti.
17.136 U dávkově definovaných penzijních programů se imputované sociální příspěvky zaměstnavatele
obvykle měří jako vyrovnávací položka – všechny změny v nárocích, k nimž v průběhu roku dojde
a které nejsou zahrnuty do jiných řádků tabulky, jsou zachyceny v řádku 2.2. Tento řádek pokrývá
„zkušenostní účinky“ („experience effects“), kdy se pozorovaný výsledek penzijních modelových
předpokladů (růst mezd, míra inflace a diskontní sazba) liší od předpokládané úrovně.
U příspěvkově definovaných programů je na tomto řádku uvedena nula.
17.137 V řádku 2.4 jsou uvedeny důchody z vlastnictví získané nebo imputované v programech
a přesměrované přes sektor domácností nebo sektor nerezidentů. Je třeba poznamenat, že
u všech dávkově definovaných programů, včetně fondových i nefondových programů sociálního
zabezpečení, se tyto důchody z vlastnictví rovnají snížení diskontní sazby. Jinými slovy, hodnota
se rovná diskontní sazbě vynásobené penzijními nároky na počátku účetního období.
17.138 Některé zápisy na řádcích sloupců G a H, konkrétně skutečné příspěvky zaměstnavatele
i zaměstnanců, jsou uvedeny v hlavních národních účtech i přesto, že nároky a změny nároků tam
uvedeny nejsou. Ostatní zápisy ve sloupcích G a H uvedené pouze v doplňkové tabulce jsou
v tabulce podbarveny a níže vysvětleny.
17.139 Zvláštní pozornost je nutné věnovat imputovanému příspěvku zaměstnavatelů u programů vládních
institucí, u nichž jsou nároky uvedeny ve sloupci G, avšak nikoliv v hlavních národních účtech.
V hlavních národních účtech se imputované příspěvky odhadují na základě pojistněmatematických
výpočtů. Pouze v případech, kdy pojistněmatematické výpočty nevedou k dostatečně spolehlivým
výsledkům, je pro odhad imputovaných penzijních příspěvků zaměstnavatelů ze sektoru vládních
institucí možné použít dva jiné přístupy:
1) odhad na základě přiměřeného procenta mezd a platů vyplácených současným
zaměstnancům nebo
2) odhad rovný rozdílu mezi v současnosti placenými dávkami a placenými skutečnými
příspěvky (placenými jak zaměstnanci, tak vládními institucemi jako zaměstnavatelem).
Položky doplňkových sociálních příspěvků domácností a dalších změn nároků se uvádějí na
stejném základě jako u soukromých programů.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 483
17.140 Položka vypočítaná na stejné pojistněmatematické bázi v souvislosti se sociálním zabezpečením je
uvedena v řádku 3 jako „ostatní (pojistněmatematická) akumulace penzijních nároků ve fondech
sociálního zabezpečení“. Odlišuje se tedy od imputovaných sociálních příspěvků zaměstnavatelů.
17.141 Vzhledem k tomu, že doplňková tabulka poskytuje úplný přehled změn penzijních nároků
v průběhu účetního období, je nutné zavést speciální řádek určený pro případ, kdy skutečné
sociální příspěvky do penzijního programu sociálního zabezpečení nejsou založeny na pojistné
matematice, a tudíž zde existuje imputovaný příspěvek, za který nezodpovídá žádný
zaměstnavatel. Tyto imputované transakce penzijních programů sociálního zabezpečení jsou
uvedeny v řádku 3 jako ostatní pojistněmatematická navýšení penzijních nároků v penzijních
programech sociálního zabezpečení. Zápisy v tomto řádku mohou být kladné nebo záporné –
záporné v případě, že je diskontní sazba u penzijního programu sociálního zabezpečení vyšší než
vnitřní výnosová míra programu. Vnitřní výnosová míra penzijního programu je diskontní sazba,
kterou se vyrovnává současná hodnota uhrazených skutečných příspěvků a diskontovaná hodnota
penzijních nároků navýšená prostřednictvím těchto příspěvků. K záporným zápisům dochází
například tehdy, když se příspěvky zvýší nad požadovanou pojistněmatematickou úroveň za
účelem financování krátkodobého nedostatku peněžních prostředků.
17.142 Řádek 3 nepředstavuje převody peněžních prostředků z daňových výnosů, a pokud tyto převody
nemají dopad na penzijní nároky, vykazoval by se na standardních účtech jako aktuální převody
mezi jednotkami vládních institucí. V některých členských státech vládní instituce provádějí
převody do penzijních programů, které penzijní nároky zvyšují (například v případě, kdy jsou
převody určeny konkrétním sociálním skupinám, které nemohou přispívat přímo), což by ukazovalo
na to, že částky by měly být implicitně zahrnuty do tohoto údaje v řádku vypočteného rozdílem.
17.143 Rozdíly zjištěné v účetním období mezi předpokládaným a skutečným růstem mezd (tj. růstem
mezd, který při modelování spadá mezi „zkušenostní účinky“ nebo „pojistněmatematické účinky“)
by se měly odrazit v transakcích (imputovaných sociálních příspěvcích zaměstnavatele) společně
se všemi ostatními zkušenostními účinky.
17.144 Řádek 3 zachycuje všechny „zkušenostní účinky“ pozorované u penzijních programů sociálního
zabezpečení, kde se pozorovaný výsledek penzijních modelových předpokladů (růst mezd, míra
inflace a diskontní sazba) ve kterémkoli jednotlivém roce liší od předpokládané úrovně.
17.145 V řádku 4 jsou uvedeny penzijní dávky uhrazené v průběhu účetního období. Vlivem výplaty
penzijních dávek dochází k „vyrovnání“ některých penzijních nároků zahrnutých do počátečního
stavu v řádku 1.
17.146 Řádek 5 představuje změny penzijních nároků v důsledku příspěvků a dávek. Odpovídá součtu
řádků 2 a 3 minus řádek 4. Tato vyrovnávací položka naměřená na nefinančních účtech se rovná
vyrovnávací položce naměřené na finančních účtech.
17.147 Jedním z rysů měnícího se penzijního prostředí je stále větší možnost „přenosných penzí“
(„portable pensions“), které umožňují například převod penzijního nároku u předchozího
zaměstnavatele na penzijní nárok u nového zaměstnavatele při změně zaměstnání. Takováto
situace nemá žádný vliv na penzijní nárok dotčené domácnosti, ale dochází k transakci mezi
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
484 2015
dvěma penzijními programy, jelikož nový program přebírá závazek programu původního. Navíc
dojde k souvztažné transakci, která se bude týkat některých aktiv odpovídajících těmto závazkům.
17.148 Pokud odpovědnost za poskytnutí penze zaměstnancům nevládního subjektu převezme explicitní
transakcí vláda, měly by se všechny platby nevládní jednotky vykazovat jako předplacené sociální
příspěvky (F.89). Tomuto druhu úpravy se dále věnují odstavce 20.272 až 20.275.
17.149 Pokud jedna jednotka přebírá odpovědnost za penzijní nároky od jednotky druhé, vykazují se na
řádku 6 dvě transakce. Za prvé jde o transfer penzijních nároků z původního penzijního programu
na nový penzijní program. Za druhé může dojít k transferu peněžních prostředků nebo jiných
finančních aktiv jako kompenzaci novému penzijnímu programu. Je možné, že hodnota transferu
finančních aktiv nebude přesně odpovídat hodnotě převedených penzijních nároků. V takovém
případě je nutné provést třetí zápis do transakcí kapitálových transferů, který bude správně
reflektovat změny čistého jmění obou dotčených jednotek.
17.150 Zaměstnavatelé, v reakci na demografické a jiné faktory, stále častěji reformují spravované penzijní
programy. Reformy mohou spočívat ve změně vzorce pro výpočet dávek, změně věku odchodu do
důchodu nebo změně jiných ustanovení programu.
17.151 V národních účtech se uvádějí pouze přijaté reformy, které by se dále měly vykazovat v odhadech
penzijních nároků v roce přijetí a následně ve sledovaných tocích. Oznámení úmyslu
zaměstnavatele provést penzijní reformu není dostatečným podkladem pro zavedení účinků
reformy do údajů národních účtů.
17.152 V případě některých reforem se zaměstnavatel může rozhodnout zachovat získaná práva
stávajících členů nedotčena a reformované úpravy uplatní pouze na získání dalších nároků
v budoucnosti. Takové opatření nemá bezprostřední dopad na stávající penzijní dávky. Tento
dopad by byl patrný z budoucí výměry penzijních dávek v souladu s postupem založeným na
nárůstu k danému datu.
17.153 V některých případech se však zaměstnavatel rozhodne uskutečnit reformy, které se týkají nároků
stávajících členů narostlých k danému datu. Může jít například o paušální zvýšení věku odchodu
do důchodu pro všechny členy. Tyto druhy reforem mění stav penzijních nároků v průběhu roku, ve
kterém jsou přijaty. Tento účinek je nutné vykazovat na účtech jako tok. Jeho vliv může být značný,
protože se vztahuje k současným i budoucím penzijním nárokům.
17.154 Změny penzijních nároků se vykazují jako transakce následujícím způsobem:
(a) pokud jsou nároky penzijního programu zahrnuty v hlavních národních účtech
a zaměstnavatel souhlasí se změnou podmínek penzijních nároků v důsledku vyjednávání
se zaměstnancem, jehož se změna týká, vykazuje se tato změna jako transakce v hlavních
národních účtech (v rámci imputovaných sociálních příspěvků zaměstnavatele);
(b) pokud nároky penzijního programu nejsou zahrnuty v hlavních národních účtech
a zaměstnavatel souhlasí se změnou podmínek penzijních nároků v důsledku vyjednávání
se zaměstnanci, jichž se změna týká, vykazuje se tato změna jako transakce v doplňkové
tabulce;
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 485
(c) pokud v případě sociálního zabezpečení schválí parlamentní orgány změny penzijních
nároků, vykazuje se tato skutečnost v doplňkové tabulce, jako by šlo o výsledek
vyjednávání.
17.155 Změny penzijních nároků vynucené bez vyjednávání se vykazují jako ostatní změny objemu aktiv.
17.156 Změny nároků narostlých k danému datu na základě minulé služby se vykazují jako kapitálové
transfery.
17.157 Z řádku 7 je zřejmý dopad reforem struktur penzijních programů na nároky vztahující se k minulým
službám.
Změny penzijních nároků v důsledku ostatních hospodářských toků
17.158 Řádky 8 a 9 obsahují ostatní toky jako přecenění a další změny objemu související s penzijními
programy sociálního pojištění. Tabulka 17.7 ilustruje tyto ostatní toky rozdělené na přecenění
a další změny objemu.
17.159 K přeceněním dochází vlivem změn hlavních modelových předpokladů v pojistněmatematických
výpočtech. Těmito předpoklady jsou diskontní sazba, mzdová sazba a míra inflace. Zkušenostní
účinky se sem zahrnují pouze v případě, že není možné je určit odděleně. Další změny
pojistněmatematických odhadů se s větší pravděpodobností vykazují jako ostatní změny objemu
aktiv. Účinky cenových změn v důsledku investic nároků se vykazují jako přecenění, která se
objeví na účtu přecenění.
17.160 V případě změn demografických předpokladů použitých v pojistněmatematických výpočtech se tyto
změny vykazují jako ostatní změny objemu aktiv.
Tabulka 17.7 - Ostatní toky jako přecenění a další změny objemu aktiv
Přecenění
Změny předpokládané diskontní sazby
Změny předpokládaného vývoje mezd
Změny předpokládaného vývoje cen
Ostatní změny objemu aktiv
Změny demografických předpokladů
Ostatní změny
Související ukazatele
17.161 Finanční služby poskytované všemi penzijními programy se vykazují jako služby uhrazené členy
programu, a náklady penzijních programů se tak nevykazují jako mezispotřeba zaměstnavatele,
který program provozuje. To ukazuje také diagram 17.1, ve kterém jsou uvedeny finanční služby
odděleně od sociálních příspěvků. Tento způsob prezentace finančních služeb vede k tomu, že
údaje uvedené jako příspěvky vyplacené zaměstnancům od zaměstnavatele přesně odpovídají
podílu příspěvků, který zaměstnanci hradí do penzijního programu. Dále není nutné uvádět, který
prvek sociálních příspěvků pokrývá poplatek za službu. Jde o doplňkový příspěvek domácností,
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
486 2015
který pokrývá poplatek za služby u příspěvkově definovaného programu, a o příspěvek
zaměstnavatelů nebo domácností u dávkově definovaného programu.
Vzhledem k tomu, že u všech zaměstnavatelských penzijních programů se vykazuje produkce
spotřebovávaná členy programu, uvádí se v řádku 11 produkce podle typu programu.
Diagram 17.1 - Penzijní nároky a jejich změny
Příspěvky (skutečné,
imputované z toho:
důchod z vlastnictví)
(řádky 2 a 3)
Penzijní dávky (řádek 4)
Finanční služby
Penzijní nároky
na konci období
(řádek 10)
Ostatní toky
(přecenění, ostatní
změny objemu)
(řádky 8 a 9)
Změny penzijních nároků
(způsobené transakcemi
a hospodářskými toky)
Penzijní nároky
na počátku období
(řádek 1)
Stav v t0 Transakce a další toky mezi t0 a t1 Stav v t1
Tento diagram je čistě ilustrativní a velikosti jednotlivých oken nelze přikládat konkrétní význam.
Pojistněmatematické předpoklady
Nároky narostlé k danému datu
17.162 Penzijní nároky se v národních účtech měří na hrubém základě. Žádná aktiva nebo nahromaděné
sociální příspěvky nejsou při sestavování jakýchkoli čistých nároků zohledňovány. Pokryty jsou
pouze penzijní nároky vzniklé na základě současných a budoucích penzijních dávek.
17.163 Pojetí závazku narostlého k danému datu je vhodné pro účely národních účtů. Jeho součástí je
současná hodnota penzijních nároků vzniklá z již narostlých penzijních práv. Pokrývá například
penzijní nároky narostlé na základě činnosti stávajících zaměstnanců, včetně odložených
penzijních nároků, a zbývající penzijní nároky osob, které jsou v dané době v důchodu.
17.164 Podobně jako u všech údajů z národních účtů jsou údaje měřeny ex post, protože obsahují pouze
aktuální hodnoty nároků vznikajících na základě penzijních práv narostlých k datu rozvahy. Tato
metoda je založena na pozorovatelných událostech a transakcích v minulosti, jako je členství
v penzijním programu a uhrazené příspěvky. Tato měření ex post však také závisí na určitém počtu
předpokladů v procesu modelování. Je stanoven odhad pravděpodobnosti smrti nebo invalidity
současných přispěvatelů před dosažením věku odchodu do důchodu. Součástí výpočtů jsou
i budoucí změny platebních toků způsobené právními předpisy přijatými před rokem, pro který se
penzijní nároky vypočítávají. A konečně tato metoda vyžaduje některé významné předpoklady
ohledně budoucího vývoje, zejména pokud jde o diskontní sazbu platnou pro budoucí výplaty
penzí.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 487
Diskontní sazba
17.165 Diskontní sazba uplatňovaná u odhadů budoucích penzijních dávek v případě nároků narostlých
k danému datu je jedním z nejdůležitějších předpokladů, které je třeba stanovit při modelování
penzijních programů, a to proto, že její celkový dopad nahromaděný za mnoho desetiletí může být
obrovský. Diskontní sazba se může u zvoleného přístupu časem změnit, což by vedlo k přecenění
na účtech.
17.166 Na diskontní sazbu lze nahlížet jako na ekvivalent očekávané bezrizikové výnosnosti aktiv
držených penzijním programem. V případě penzijních nároků splatných v budoucnosti lze na
diskontní sazbu nahlížet také jako na kapitálové náklady v tom smyslu, že budoucí platby musí být
financovány vládními institucemi prostřednictvím obvyklých zdrojů:
(a) čistých akvizic závazků, jako jsou půjčky a dluhové cenné papíry;
(b) čistého prodeje aktiv a
(c) veřejných příjmů.
Od těchto nákladů na financování lze odvodit diskontní sazbu.
17.167 Diskontní sazba by měla odpovídat bezrizikové výnosnosti. V následujícím textu jsou uvedena
některá kritéria pro určení vhodné sazby. Přiměřenou referenční hodnotou je diskontní sazba
u vysoce kvalitních státních nebo podnikových dluhopisů, tj. například dluhopisů s ratingem „AAA“.
Výnosy z vysoce kvalitních podnikových dluhopisů se použijí pouze v případě rozsáhlých trhů.
Zbytková splatnost těchto dluhopisů by měla řádově odpovídat penzijním nárokům. Doporučuje se
použít diskontní sazbu založenou na dlouhodobé splatnosti, tj. splatnosti deset a více let. V zájmu
dosažení plynulé časové řady diskontní sazby je možné uplatnit průměrnou hodnotu diskontní
sazby vypočtenou za období několika let, v závislosti na délce hospodářského cyklu. Předpoklady
ohledně diskontní sazby a budoucího vývoje mezd by měly být konzistentní. Členské státy musí
dokládat, jakým způsobem – s ohledem na výše zmíněná kritéria – určují diskontní sazbu použitou
na penzijní nároky, aby prokázaly její platnost.
17.168 U všech penzijních programů, jejichž správcem jsou vládní instituce (včetně penzijních programů
sociálního zabezpečení), se musí uplatňovat shodné diskontní sazby, a to nezávisle na úroveň
vládních institucí, protože požadovaný výsledek by se měl blížit bezrizikovým výnosům.
Růst mezd
17.169 V dávkově definovaných penzijních programech se často uplatňuje na mzdy a platy členů
programu vzorec - ať už jde o konečný plat, průměr za období několika let či celoživotní výdělek pomocí
kterého se určí výši penze. Vyplácené penze jsou ovlivněny průměrným růstem mezd a
platů příslušných členů, k němuž dochází zejména na základě povýšení a kariérního postupu.
17.170 Je tedy namístě zvážit, jaké předpoklady se stanoví pro budoucí vývoj mezd. Předpokládaný
dlouhodobý vývoj mezd by měl odpovídat zjištěné diskontní sazbě. Obě proměnné spolu
z dlouhodobého hlediska souvisí.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
488 2015
17.171 V účetnictví se při měření dopadu růstu mezd používají dvě pojistněmatematické metody.
Prostřednictvím závazku z naběhlých dávek (accrued benefit obligation – ABO) se vykazují pouze
dávky naběhlé k danému datu. To představuje částku, kterou by si zaměstnanec odnesl, pokud by
svůj podnik následující den opustil, a její pomocí lze zjistit hodnotu čistého jmění dané osoby
například v případě vypořádání při rozvodu.
17.172 Závazek z plánovaných dávek (projected benefit obligation – PBO) je opatrnější způsob měření
pravděpodobné konečné úrovně nároku. V případě jednotlivce se v rámci PBO stanovují
předpoklady ohledně toho, kolikrát bude daná osoba pravděpodobně povýšena, podle čehož se
poté vypočítá konečný plat. V případě, že tento jednotlivec ve skutečnosti odpracuje pouze dvacet
let z očekávaných čtyřiceti, podělí se konečný plat dvěma a vypočítá se penzijní nárok dané osoby,
jako by šlo o aktuální plat. Zatímco ABO dané osoby se zvyšuje postupně v návaznosti na
jednotlivá povýšení, PBO v čase nepřetržitě narůstá. PBO dané osoby je vždy vyšší než ABO až
do chvíle odchodu do důchodu, kdy se úroveň ABO s PBO vyrovná.
17.173 Dopad zvýšení mzdy se musí odrazit na transakcích, protože zvýšení mzdy zaměstnanci je
vědomým ekonomickým rozhodnutím zaměstnavatele. Koncept založený na pojetí ABO a PBO
vede z dlouhodobého hlediska k zaznamenávání týchž transakcí, ačkoli načasování těchto
transakcí se liší v závislosti na demografii programu.
17.174 Změny předpokladů týkajících se změn budoucích mezd, k nimž obecně dochází jednou za několik
let v reakci na všeobecnou revizi penzijních modelových předpokladů nebo z důvodu významné
restrukturalizace pracovních sil, se zachycují jako ostatní toky (přecenění).
17.175 Při uplatňování metod ABO a PBO je z praxe známo několik variant v závislosti na tom, jak se
nakládá s účinky v oblasti cen a mezd.
17.176 Důležitým faktorem je pojetí indexačních opatření, která se týkají penzí a v důsledku kterých se
vyplácená penze bude zvyšovat v souladu s růstem nominální mzdy po odchodu do důchodu.
17.177 Vzhledem k významu účinků souvisejících se mzdami se doporučuje, aby se při výběru přístupu
ABO nebo PBO vycházelo ze základního vzorce pro výpočet dávek, který je v penzijním programu
použit. V případech, kdy je do vzorce implicitně nebo explicitně zahrnut faktor růstu mezd (před
odchodem do důchodu nebo po něm), se postupuje podle metody PBO. V případech, kdy takový
faktor zahrnut není, se používá metoda ABO.
Demografické předpoklady
17.178 Budoucí výplaty penzí podléhají demografickým účinkům, pokud jde o věkovou a pohlavní
vyváženost mezi členy programu a o délku jejich života. Při modelování programů penzijního
a životního pojištění se používají zavedené demografické tabulky.
17.179 V případě penzijních zaměstnaneckých programů je členství v programu dobře definováno, a údaje
by tak měly být k dispozici. U programů sociálního zabezpečení se v případě, že nejsou k dispozici
konkrétní údaje o účasti na sociálním zabezpečení, vychází z obecných údajů o populaci.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
2015 489
17.180 Při použití tabulek délky života, známých také jako úmrtnostní tabulky, se upřednostňují tabulky
rozlišené podle pohlaví a skupin zaměstnanců. Skupina členů pobírajících invalidní důchod by se
měla pokud možno modelovat s odlišnými předpoklady délky života.
17.181 Předpoklady délky života by měly počítat s postupným prodlužováním délky života.
17.182 V případě, že je vzorec pro výpočet penzijních dávek nebo indexaci založený na „míře závislosti“ či
jiném podobném přístupu, může modelování penzijních programů zahrnovat využití i jiných
demografických předpokladů než jen délky života, jako například budoucí plodnosti, údajů
o zapojení do práce nebo o migraci.
17.183 V případě, že předčasný odchod do důchodu je v rámci programu z pojistněmatematického
hlediska neutrální, modelování se to nedotkne. Předčasné odchody do důchodu, které nejsou
z pojistněmatematického hlediska neutrální, se v modelování odrazí. Tyto případy jsou běžné
vzhledem k tomu, že se při předčasném odchodu do důchodu obvykle uplatňují odlišné úrokové
sazby. Odpovídající modelování chování souvisejícího s předčasným odchodem do důchodu je
tedy důležité, zejména v případech, kde reformou dojde ke zvýšení věku pro budoucí odchod do
důchodu.
ESA 2010 – Kapitola 17 – Sociální pojištění včetně penzí
490 2015
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 491
Kapitola 18 ÚČTY NEREZIDENTŮ
Úvod
18.01 Účty rezidentských institucionálních sektorů zobrazují hospodářskou činnost: výrobu; tvorbu,
rozdělení a přerozdělení důchodů; spotřebu; a akumulaci aktiv a závazků. Tyto účty zachycují
transakce mezi rezidentskými jednotkami a transakce rezidentských jednotek s nerezidentskými
jednotkami, které tvoří zbytek světa (rest of the world).
18.02 ESA je uzavřený systém v tom, že obě strany každé transakce se zaznamenají na účtech jako užití
a zdroj. U rezidentských jednotek to umožňuje sestavit ucelený a provázaný soubor účtů, přičemž
všechny hospodářské činnosti každé institucionální jednotky jsou zahrnuty do posloupnosti účtů.
U nerezidentských jednotek tomu tak není. Nerezidentské jednotky lze sledovat pouze
prostřednictvím jejich interakce s rezidentskými jednotkami měřeného hospodářství, a tak lze
zaznamenat jen jejich transakce s rezidentskými jednotkami. Za tímto účelem je vytvořen sektor
nazvaný „nerezidenti“ se zvláštním souborem účtů. Účetní zápisy na těchto účtech jsou
u nerezidentských jednotek omezeny pouze na transakce s rezidentskými jednotkami.
18.03 Posloupnost účtů pro sektor nerezidentů je následující:
(a) účet výrobků a služeb nerezidentů (V.I), který se vztahuje na dovoz a vývoz zboží a služeb;
(b) účet prvotních a druhotných důchodů nerezidentů (V.II), který obsahuje náhrady
zaměstnancům, důchody z vlastnictví a z investic a běžné transfery, jako jsou osobní
převody (včetně plateb pracovníků) a mezinárodní pomoc;
(c) účty akumulace nerezidentů (V.III), které tvoří:
1) kapitálový účet (V.III.1) zobrazující kapitálové transfery a čisté pořízení
nevyráběných nefinančních aktiv;
2) finanční účet (V.III.2) zobrazující transakce s finančními aktivy a závazky;
3) účet ostatních změn objemu aktiv (V.III.3.1) zobrazující konfiskace bez náhrady
apod.;
4) účet přecenění (V.III.3.2) zobrazující nominální zisky a ztráty z držby;
(d) účet aktiv a závazků nerezidentů (V.IV), který prezentuje počáteční a konečné rozvahy
a změny hodnoty těchto aktiv a závazků mezi počáteční a konečnou rozvahou.
Úplná posloupnost je uvedena v kapitole 8 a čísla účtů v závorkách výše odkazují na čísla účtů
v uvedené kapitole.
18.04 Jelikož se účty sestavují z pohledu sektoru nerezidentů, vykazuje se na účtu výrobků a služeb
nerezidentů dovoz do tuzemského hospodářství jako zdroj a vývoz z tuzemského hospodářství
jako užití. K podobnému převrácení dochází i u všech ostatních účtů nerezidentů. Jestliže je
zůstatek kladný, značí to přebytek pro nerezidenty a deficit pro celkové tuzemské hospodářství.
Podobně záporný zůstatek značí deficit pro nerezidenty a přebytek pro tuzemské hospodářství.
Finanční aktivum v držení nerezidentů je závazkem pro tuzemské hospodářství a závazek
nerezidentů je domácím aktivem.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
492 2015
18.05 Standardní rámec pro statistiku transakcí a pozic mezi národním hospodářstvím a nerezidenty je
uveden v Manuálu o platební bilanci a investiční pozici vůči zahraničí z roku 2008 (šesté vydání)
(BPM6). Tento manuál je v souladu se Systémem národních účtů z roku 2008 (SNA 2008), ale
stanoví interakce mezi tuzemským hospodářstvím a nerezidenty v souboru účtů a rozvah, které
podávají informace jiným způsobem. Tato kapitola stanoví účty sektoru nerezidentů v rámci ESA
2010 a uvádí, jak se vztahují k mezinárodním účtům podle manuálu BPM6.
Ekonomické území
18.06 Nejběžnějším pojetím ekonomického území je oblast pod účinnou ekonomickou kontrolou jediné
vlády. Lze však použít i měnové nebo hospodářské unie, regiony nebo svět jako celek, jelikož
mohou být také předmětem makroekonomické politiky nebo analýzy. Úplná definice je uvedena
v kapitola 2 (odstavce 2.04 až 2.06).
18.07 Aby bylo možné určit, zda je subjekt rezidentem na daném ekonomickém území, je třeba prokázat:
1) zda daný subjekt splňuje podmínky k tomu, aby mohl být považován za institucionální
jednotku? Pokud ano:
2) zda tento subjekt splňuje rovněž kritéria stanovená v kapitole 2 pro určení „rezidentství“.
Sídlo
18.08 Sídlo každé institucionální jednotky je ekonomické území, k němuž má nejsilnější vazbu vyjádřenou
jako soustředění jejího převládajícího ekonomického zájmu. Tyto pojmy jsou shodné v ESA,
SNA2008 i BPM6. Zavedení pojmu „soustředění převládajícího ekonomického zájmu“ neznamená,
že subjekty s podstatnými operacemi na dvou nebo více územích již není třeba dělit (viz odstavec
18.12) nebo, že institucionální jednotky bez významné fyzické přítomnosti lze přehlížet (vit odstavec
18.10 a 18.15). Pojetí sídla obecně a zejména u domácností, podniků a dalších subjektů je popsáno
v plném rozsahu v kapitole 2.
Institucionální jednotky
18.09 Pojetí „institucionální jednotky“ je stejné v ESA, SNA 2008 a BPM6. Obecná definice je uvedena
v kapitole 2, v odstavcích 2.12 až 2.16. Vzhledem k zaměření na národní hospodářství existuje
u přeshraničních situací specifické pojetí jednotek. V některých případech jsou právnické osoby
sloučeny do jediné institucionální jednotky, pokud mají sídlo ve stejném hospodářství, ale neslučují
se, pokud mají sídlo v různých hospodářstvích. Podobně lze jeden právní subjekt rozdělit
v případě, že vyvíjí podstatné provozní činnosti ve dvou nebo více hospodářstvích. V důsledku
tohoto přístupu je sídlo příslušných jednotek jednoznačnější a pojetí ekonomického území je
posíleno.
18.10 Korporace a vládní instituce obvykle k získávání finančních prostředků využívají jednotky pro
speciální účel. Pokud má jednotka pro speciální účel sídlo ve stejném hospodářství jako
mateřská společnost, je pojetí jednoduché a zřejmé. Jednotka pro speciální účel obvykle
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 493
nemá žádný z atributů, které by z ní činily samostatný subjekt oddělený od mateřské
společnosti, a aktiva i závazky jednotky pro speciální účel se uvádějí v účtech mateřské
společnosti. Pokud je jednotka pro speciální účel nerezidentem, kritéria určení sídla
u nerezidentů vyžadují, aby byla považována za samostatný subjekt. V tomto případě jsou
všechna aktiva a závazky jednotky pro speciální účel uvedena v sektoru nerezidentů, a nikoli
v sektoru tuzemského hospodářství. Zacházení s nerezidentskými jednotkami pro speciální
účel, které patří vládním institucím, je vymezeno v odstavci 2.14.
18.11 Členové domácnosti musí být všichni rezidenty v témže hospodářství. Pokud některá osoba sídlí
v jiném hospodářství než ostatní členové domácnosti, není považována za člena domácnosti,
přestože mohou společně sdílet důchody a výdaje nebo mít v držení aktiva.
Pobočky jako termín v mezinárodních účtech platební bilance
18.12 Pobočka je podnik s neomezeným ručením, který patří nerezidentské jednotce, označované jako
mateřská společnost. Na území, kde sídlí, se s ní zachází jako s rezidentem a kvazikorporací.
Identifikace poboček jako samostatných institucionálních jednotek vyžaduje známky podstatných
provozních činností, které lze oddělit od zbytku subjektu. Subjekt se považuje za pobočku v těchto
případech:
(a) buď má pobočka úplný soubor účtů včetně rozvahy, nebo
(b) v případě potřeby je jak z ekonomického, tak z právního hlediska možné a smysluplné tyto
účty sestavit. Dostupnost jednotlivých záznamů značí, že existuje skutečná jednotka
a umožňuje praktické vypracování statistik.
Kromě toho obvykle platí jeden nebo více následujících faktorů:
(a) pobočka přebírá nebo má v úmyslu převzít ve významném rozsahu výrobu, která probíhá
na jiném území, než kde se nachází vedení podniku, a to na jeden rok nebo déle:
(i) pokud výrobní proces zahrnuje fyzickou přítomnost, pak by provozní činnosti měly
fyzicky probíhat na daném území;
(ii) pokud výrobní proces nezahrnuje fyzickou přítomnost, jako jsou některé případy
z oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, ostatních finančních služeb, vlastnictví patentů,
ochranných známek nebo autorských práv, merchantingu a „virtuální výroby“, pak by
měly být provozní činnosti uznány za probíhající na daném území na základě zápisu
v obchodním rejstříku nebo právně stanoveného místa konání takových provozních
činností na daném území;
(b) pobočka podléhá případnému systému daní z příjmů v tom hospodářství, v němž se
nachází, i když může mít status subjektu osvobozeného od daně.
18.13 Identifikace poboček má důsledky pro vykazování statistických údajů jak o mateřské společnosti,
tak o pobočce. Operace pobočky jsou vyloučeny z institucionální jednotky - vedení podniku
a vymezení mateřské společnosti a pobočky musí být jednotné v obou dotyčných hospodářstvích.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
494 2015
Pobočku lze identifikovat u stavebních projektů nebo mobilních provozních činností, jako je
doprava, rybolov nebo poradenství. Pokud však nejsou provozní činnosti dostatečně rozsáhlé, aby
bylo možno identifikovat pobočku, zaúčtují se jako vývoz zboží nebo služeb z ústředí.
18.14 V některých případech je dostatečným důkazem o zřízení sídla za účelem zřízení kvazikorporace
činnost související s budoucím projektem přímé investice prováděná před zapsáním
kvazikorporace do obchodního rejstříku. Například licence a právní náklady na projekt jsou
uvedeny jako náklady kvazikorporace a představují součást toků přímých investic do této jednotky,
a nikoli prodej licencí nerezidentům nebo vývoz služeb pro ústředí.
Hypotetické rezidentské jednotky
18.15 Jestliže pozemek, který se nachází na nějakém území, vlastní nerezidentský subjekt, určí se pro
statistické účely jako vlastník pozemku hypotetická jednotka, která se považuje za rezidenta. Tato
hypotetická rezidentská jednotka je kvazikorporací. Tento způsob pojetí rezidentské jednotky se
uplatňuje také u souvisejících budov, staveb a dalších vylepšení na daném pozemku,
u dlouhodobých pronájmů pozemků a u vlastnictví přírodních zdrojů jiných než pozemky.
V důsledku tohoto pojetí je nerezident vlastníkem hypotetické rezidentské jednotky, a nevlastní
tedy pozemek přímo, takže má kapitálový závazek vůči nerezidentovi, ale pozemky a další přírodní
zdroje jsou vždy aktivy toho hospodářství, v němž se nacházejí. Hypotetická rezidentská jednotka
zpravidla poskytuje služby svému majiteli, například ubytování v případě prázdninových obydlí.
18.16 Obecně platí, že pokud má nerezidentská jednotka v dlouhodobém pronájmu nemovitý majetek,
například budovu, je s tím spojeno provádění výroby v hospodářství, kde se nachází. Pokud
z nějakého důvodu neexistuje žádná související výrobní činnost, vytvoří se také hypotetická
rezidentská jednotka k pokrytí takového pronájmu. Proto se s nerezidentskou jednotkou zachází
tak, jako by vlastnila hypotetickou rezidentskou jednotku, a nikoli danou budovu, která je majetkem
hospodářství, v němž se nachází.
Multi-teritoriální podniky
18.17 Několik málo podniků vyvíjí svou provozní činnost bez problémů na více než jednom ekonomickém
území, což je typické u přeshraničních činností, jako je provozování aerolinií, námořní dopravy,
hydroelektrických soustav na hraničních řekách, potrubí, mostů, tunelů a podmořských kabelů.
Musí být identifikovány jednotlivé pobočky, pokud ovšem jednotka nefunguje jako jeden provoz bez
oddělených účtů nebo rozhodování pro každé území, ve kterém působí. V takových případech je
vzhledem k tomu, že se sledují především údaje za jednotlivá národní hospodářství, nutné rozdělit
dané činnosti mezi jednotlivá hospodářství. Tyto činnosti se pak úměrně rozdělí podle vhodného
ukazatele specifického pro daný podnik, který udává poměr objemu provozních činností na každém
území. Poměrné zaúčtování lze rovněž použít u podniků v oblastech, které podléhají společné
správě dvou nebo více vládních institucí.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 495
Zeměpisné členění
18.18 Pro účely sestavování účtů Evropské unie je sektor nerezidentů (S.2) rozdělen do těchto
subsektorů:
(a) členské státy, orgány a instituce Evropské unie (S.21)
1) členské státy Evropské unie (S.211)
(i) členské státy eurozóny (S.2111)
(ii) členské státy mimo eurozónu (S.2112)
2) orgány a instituce Evropské unie (S.212)
(i) Evropská centrální banka (ECB) (S.2121)
(ii) evropské orgány a instituce, kromě ECB (S.2122)
(b) třetí země a mezinárodní organizace – nerezidenti Evropské unie (S.22)
18.19 Pro účely sestavování účtů eurozóny lze výše uvedené subsektory seskupit takto:
členské státy eurozóny a Evropská centrální banka
(S.2I = S.2111 + S.2121)
země a mezinárodní organizace, které nejsou rezidenty eurozóny
(S.2X = S.2112 + S.2122 + S.22)
Popis evropských účtů je uveden v kapitole 19.
Mezinárodní účty platební bilance
18.20 Národní účty jsou odlišné od mezinárodních účtů uvedených v manuálu BPM6. Mezinárodní účty
vykazují transakce mezi tuzemským hospodářstvím a zahraničím z hlediska toho tuzemského.
Dovoz se tedy vykazuje jako užití (debetní položka) a vývoz jako zdroj (kreditní položka).
Souhrnná podoba mezinárodních účtů podle manuálu BPM6 je uvedena v tabulce 18.1.
18.21 Druhý hlavní rozdíl mezi mezinárodními účty platební bilance a účty sektoru nerezidentů v ESA
spočívá v tom, že u mezinárodních účtů se používají funkční kategorie namísto nástrojů
používaných v klasifikacích finančních transakcí v ESA. Tato otázka je dále rozebrána v odstavcích
18.57 a 18.58.
Vyrovnávací položky na běžných účtech systému mezinárodních účtů
18.22 Struktura vyrovnávacích položek v platební bilanci se poněkud liší od struktury vyrovnávacích
položek v národních účtech, a to tím, že každý účet v mezinárodních účtech má svou vlastní
vyrovnávací položku a jinou položku, která se přenáší do dalšího účtu. Pro ilustraci výše uvedeného
má účet prvotních důchodů vlastní vyrovnávací položku (saldo prvotních důchodů) a kumulativní
saldo (saldo u zboží, služeb a prvotních důchodů). Saldo prvotních důchodů u nerezidentů odpovídá
saldu prvotních důchodů a je položkou, která se započítává do HND. Saldo běžných transakcí
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
496 2015
nerezidentů s rezidenty odpovídá úsporám nerezidentů ve vztahu k tuzemskému hospodářství.
Vyrovnávací položky ve struktuře účtů podle manuálu BPM6 jsou uvedeny v tabulce 18.1.
Tabulka 18.1 Mezinárodní tokové účty platební bilance
Platební bilance
Běžné účty Kreditní položky Debetní položky Saldo
Účet výrobků a služeb
Zboží 462 392 70
Služby 78 107 -29
Zboží a služby 540 499 41
Účet prvotních důchodů
Náhrady zaměstnancům 6 2
Úroky 13 21
Rozdělované důchody společností 36 17
Reinvestované zisky 14 0
Prvotní důchody 69 40 29
Zboží, služby a prvotní důchody 609 539 70
Účet druhotných důchodů Kreditní položky Debetní položky Saldo
Daně z důchodů a jmění 1 0
Čisté pojistné na neživotní pojištění 2 11
Náhrady z neživotního pojištění 12 3
Běžné mezinárodní transfery 1 31
Jiné běžné transfery 1 10
Druhotné důchody 17 55 -38
Saldo běžného účtu 32
Kapitálový účet
Čisté pořízení nevyráběných aktiv 0
Kapitálové transfery 1 -4
Saldo kapitálového účtu -3
Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–) 29
Finanční účet (podle funkční kategorie) Změny aktiv Změna závazků Saldo
Přímé investice -4 8
Portfoliové investice 17 7
Finanční deriváty apod. 3 0
Ostatní investice 42 22
Rezervní aktiva 8 –
Změna aktiv/závazků, celkem 66 37
Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–) (finanční) 29
Čisté chyby a opomenutí 0
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 497
Účty sektoru nerezidentů a jejich vztah k mezinárodním účtům platební
bilance
Účet výrobků a služeb nerezidentů
18.23 Účet výrobků a služeb se skládá pouze z dovozu a vývozu zboží a služeb, protože to jsou jediné
transakce se zbožím a službami s přeshraničním rozměrem. Zboží a služby se zaznamenávají,
když dojde k přechodu ekonomického vlastnictví z jednotky v jednom hospodářství na jednotku
v jiné zemi. Ačkoli při změně vlastnictví obvykle dochází k fyzickému pohybu zboží, nemusí to tak
být vždy. V případě merchantingu může u zboží dojít ke změně vlastnictví, ale nikoli ke změně
místa, dokud není prodáno třetí straně.
V tabulkách 18.2 a 18.3 jsou uvedeny příklady zachycení prvotních a druhotných důchodů v ESA
a v soustavě účtů podle manuálu BPM6.
Tabulka 18.2 - Účet výrobků a služeb nerezidentů (ESA V.1)
Užití Zdroje
P.6 Vývoz zboží a služeb 540 P.7 Dovoz zboží a služeb 499
P.61 Vývoz zboží 462 P.71 Dovoz zboží 392
P.62 Vývoz služeb 78 P.72 Dovoz služeb 107
B.11 Saldo dovozu a vývozu -41
Tabulka 18.3 - Účet výrobků a služeb podle manuálu BPM6
Běžné účty Kreditní položky Debetní položky Saldo
Účet výrobků a služeb
Zboží 462 392 70
Služby 78 107 -29
Zboží a služby 540 499 41
8.24 Zboží, u něhož dojde ke změně místa z jednoho hospodářství do druhého, ale nikoli ke změně
ekonomického vlastnictví, se v dovozu a vývozu neuvádí. Zboží odeslané do zahraničí
ke zpracování nebo vrácené po zpracování se tudíž neuvádí jako dovoz a vývoz zboží, pouze
sjednaný poplatek za zpracování se uvádí jako služba.
18.25 V platební bilanci se důsledně rozlišuje mezi zbožím a službami. Tento přístup odráží politické
zájmy v tom, že existují samostatné mezinárodní smlouvy vztahující se na zboží a služby. Dalším
důvodem rozlišování jsou zdroje údajů – údaje o zboží se obvykle získávají z celních zdrojů,
zatímco údaje o službách se obvykle získávají ze záznamů o platbách nebo z průzkumů.
18.26 Statistika mezinárodního obchodu se zbožím je hlavním zdrojem údajů o zboží. Mezinárodní
standardy jsou uvedeny v publikaci Statistika mezinárodního obchodu se zbožím: Pojmy a definice,
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
498 2015
2. přepracované vydání
11
(IMTS) Organizace spojených národů. Manuál BPM6 uvádí některé
možné zdroje rozdílů mezi hodnotou zboží zaznamenanou ve statistice obchodu se zbožím
a v platební bilanci. Doporučuje také standardní srovnávací tabulku, která pomůže uživatelům
pochopit tyto rozdíly. Jedním z hlavních zdrojů rozdílů je to, že standardy pro IMTS používají pro
dovoz ocenění typu CIF (náklady, pojištění a přepravné), zatímco platební bilance používá pro
vývoz i dovoz jednotné ocenění FOB (hodnota na celní hranici vyvážejícího hospodářství, tj.
vyplaceně loď). Je proto nezbytné vyloučit náklady na dopravu a pojištění vzniklé mezi celní hranicí
země vývozce a celní hranicí země dovozce. Kvůli rozdílům mezi oceněním typu FOB a skutečným
smluvním ujednáním je nutno některé náklady na dopravu a pojištění přesměrovat.
Zásady ocenění jsou stejné v ESA jako v účtech platební bilance. Pro záznam vývozu a dovozu
zboží se proto používá ocenění FOB (viz odstavec 18.32).
18.27 Zásada změny vlastnictví použitá pro platební bilanci znamená, že u položek týkajících se zboží
bude uveden čas záznamu v souladu s odpovídajícími finančními toky. V manuálu BPM6 již
neexistují výjimky ze zásady změny vlastnictví. Naproti tomu v IMTS odpovídají položky časovým
hodnotám celního řízení. Ačkoli je tato časová souvislost často přijatelnou aproximací, mohou být
v některých případech zapotřebí úpravy, například u zboží zaslaného do komise. V případě zboží
zaslaného do zahraničí ke zpracování bez změny vlastnictví se hodnoty pohybů zboží v IMTS
zaznamenávají. V platební bilanci je však změna vlastnictví rozhodujícím kritériem, a proto se v ní
objeví pouze poplatky související s „výrobními službami u cizích fyzických vstupů“; hodnoty pohybů
zboží se však doporučuje zaznamenávat jako doplňkové položky umožňující pochopit podstatu
tohoto režimu. Další podrobnosti o zachycení tohoto zušlechťovacího styku jsou uvedeny v této
kapitole dále. K dosažení souladu odhadů se změnou ekonomického vlastnictví zboží mohou být
nutné další úpravy IMTS, a to buď obecné, nebo specifické s ohledem na jednotlivé země. Mezi
možné příklady patří merchanting, neměnové zlato, zboží vstupující na území nebo je opouštějící
nelegálně a zboží pořizované v přístavech dopravci.
18.28 Reexport (následný vývoz) představuje zahraniční zboží (zboží vyrobené v jiných hospodářstvích
a předtím dovezené se změnou ekonomického vlastnictví), které se vyváží bez podstatné přeměny
ze stavu, v jakém bylo předtím dovezeno. Jelikož se reexportované zboží nevyrábí v dotyčném
hospodářství, má s tímto hospodářstvím menší vazbu než ostatní vývoz. Hospodářství, která
fungují jako významné překladní stanice a kde sídlí velkoobchodní firmy, často vykazují velké
hodnoty reexportu. Reexport zvyšuje hodnoty u dovozu a vývozu, a když je objem reexportu
významný, zvyšují se i podíly dovozu a vývozu k souhrnným ekonomickým ukazatelům. Proto je
užitečné uvádět reexport zvlášť. Zboží, které bylo dovezeno a čeká na reexport, se zaznamenává
do zásob rezidentského ekonomického vlastníka.
K tranzitnímu obchodu dochází, když zboží prochází určitou zemí na své cestě do konečného
místa určení, a pro tuto tranzitní zemi je obecně vyloučeno ze statistiky zahraničního obchodu,
statistiky platební bilance a z národních účtů.
11
International Merchandise Trade Statistics: Concepts and definitions, United Nations, 1998, ISBN 92-1-161410-
4 (dostupné na: http://unstats.un.org).
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 499
Kvazitranzitní obchod představuje zboží dovezené do země, celně propuštěné do volného oběhu
v rámci EU a pak odeslané do třetí země v EU. Subjektem využitým pro celní odbavení obvykle
není institucionální jednotka, jak je definována v kapitole 2, a proto nenabývá vlastnictví zboží.
V tomto případě se dovoz uvádí v národních účtech jako přímý dovoz do konečného místa určení,
jak je tomu v případě jednoduchého tranzitního obchodu. Odpovídající hodnotou je ta, která je
zaznamenána při vstupu zboží do země konečného místa určení.
18.29 Zboží se v platební bilanci uvádí na souhrnné úrovni. Podrobnější členění podle komodit lze získat
z údajů IMTS.
18.30 V platební bilanci se služby zaznamenávají v členění na těchto dvanáct standardních položek:
(a) výrobní služby u cizích fyzických vstupů;
(b) údržba a opravy j. n.;
(c) doprava;
(d) cestovní ruch;
(e) stavební práce;
(f) pojišťovací služby a penzijní financování;
(g) finanční služby;
(h) poplatky za využívání duševního vlastnictví j. n.;
(i) telekomunikační služby, služby v oblasti počítačů a informační služby;
(j) ostatní podnikatelské služby;
(k) osobní, kulturní a rekreační služby a
(l) výrobky a služby vládních institucí j. n.
18.31 Tři z výše uvedených standardních položek platební bilance jsou položky týkající se partnera dané
transakce, tzn., že souvisejí s nabyvatelem nebo poskytovatelem, a nikoli se samotným produktem.
Těmito kategoriemi jsou cestovní ruch, stavební práce a výrobky a služby vládních institucí jinde
neuvedené.
(a) Cestovní ruch zahrnuje všechny výrobky nebo služby nabyté nerezidenty během jejich
návštěv, ať už jsou určeny pro vlastní potřebu nebo k postoupení třetím osobám. Cestovní
ruch zahrnuje zboží, místní dopravu, ubytování, stravování a další služby.
(b) Stavební práce zahrnují celkovou hodnotu produktu dodaného dodavatelem včetně
jakýchkoli materiálů pocházejících z místních zdrojů, a proto nezaznamenaných v dovozu
a vývozu zboží.
(c) Výrobky a služby vládních institucí j. n. zahrnují celou řadu položek, které nelze zařadit do
konkrétnějších kategorií.
Kromě těchto tří položek týkajících se transakčního partnera se zbývající složky týkají produktu
a sestávají z podrobnějších tříd 2. přepracovaného vydání klasifikace produktů podle činností (CPA
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
500 2015
Rev. 2). Další standardy pro obchod se službami jsou uvedeny v Příručce pro statistiku
mezinárodního obchodu službami
12
(MSITS), která je v souladu s mezinárodními účty.
Ocenění
18.32 Zásady ocenění jsou stejné v ESA jako v mezinárodních účtech. V obou případech se používají
tržní hodnoty, přičemž pro některé pozice u nástrojů, kde nejsou k dispozici sledovatelné tržní
ceny, se používají nominální hodnoty. V mezinárodních účtech představuje oceňování vývozu
a dovozu zboží zvláštní případ, kdy se používá jednotný bod ocenění, a to hodnota na celní hranici
vyvážejícího hospodářství, tzn. ocenění typu FOB (na hranici vyvážející země). Toto zaúčtování
způsobuje souladné oceňování mezi vývozcem a dovozcem a poskytuje jednotný základ pro
měření za okolností, kdy strany mohou mít celou řadu různých smluvních ujednání, od „ex works“
(cena ze závodu) na straně jedné (kde za vyřízení veškeré dopravy a pojištění odpovídá dovozce)
až po „delivered duty paid“ (s dodáním, clo placeno) na straně druhé (kde za vyřízení veškeré
dopravy, pojištění a případných dovozních cel odpovídá vývozce).
Zboží ke zpracování
18.33 Mezi ESA 95 a ESA 2010 došlo k zásadní změně v účtování zboží zasílaného do zahraničí
ke zpracování beze změny vlastnictví. V ESA 95 se takové zboží při odeslání do zahraničí
vykazovalo jako vývoz a potom se při návratu ze zahraničí zaznamenávalo jako dovoz, a to s vyšší
hodnotou získanou v důsledku zpracování. Toto řešení, které se označovalo jako metoda hrubého
zaznamenávání, účinně imputuje změnu vlastnictví tak, aby údaje o mezinárodním obchodu
představovaly odhad hodnoty zboží, s nímž se obchoduje. SNA 2008, BPM6 a ESA 2010
neimputují změnu vlastnictví, nýbrž udávají pouze jednu položku – dovoz služby zpracování. To by
byl vývoz služby u země, ve které dochází ke zpracování. Toto účtování je více v souladu
s institucionálními záznamy a souvisejícími finančními transakcemi. Způsobuje však nesoulad se
statistikou mezinárodního obchodu se zbožím (IMTS). IMTS bude nadále udávat hrubou hodnotu
vývozu ke zpracování a vrácení dováženého zpracovaného zboží.
18.34 Aby v národních účtech nedocházelo k takové nesrovnalosti, mohou se údaje o hodnotě
vyváženého zboží spolu s údaji o hodnotě dováženého zboží zaznamenávat jako doplňkové
položky, přičemž příslušnými hodnotami jsou ty, které se zaznamenávají v IMTS. To umožní
odvodit čistou službu zpracování jako hodnotu vyváženého zpracovaného zboží sníženou
o hodnotu nezpracovaného zboží, které je dováženo. Právě tato služba se zaznamená v národních
účtech. Takže u země, která si nechává zboží zpracovat v zahraničí, bude vývoz uveden spolu
s dovezeným zpracovaným zbožím jako doplňkové položky v účtu výrobků a služeb nerezidentů.
Tím se srovnají položky IMTS s čistou hodnotou dovozu služeb odrážející náklady na zpracování.
18.35 Tuto změnu lze ilustrovat na příkladu souvisejícím s účtováním zboží ke zpracování v tabulkách
dodávek a užití. Vezměme si případ, kdy potravinářská firma sklidí a zpracuje zeleninu, potom
12
United Nations, Eurostat, OECD, IMF, WTO et al, Manual on Statistics of International Trade in Services, 2011,
(dostupné na: http://unstats.un.org).
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 501
zadá samotné zakonzervování zeleniny své dceřiné společnosti v zahraničí, v níž je stoprocentním
vlastníkem, a pak zeleninu převezme zpět v konzervách a prodá tyto konzervované potraviny dál.
18.36 V tabulce 18.4 týkající se zaúčtování zboží ke zpracování jako transakce mezinárodního obchodu
podle ESA 95 by měly hodnoty dovozu a vývozu odpovídat položkám v IMTS. Hodnota vývozu
zboží do dceřiné společnosti v zahraničí, která zajišťuje konzervování, je 50 a pak se
konzervovaná zelenina vrátí jako dovoz v hodnotě 90.
Tabulka 18.4 - Zaúčtování zboží ke zpracování jako transakce mezinárodního obchodu podle ESA 95
Nákupy Konečná poptávka Celkem
Prodeje
Výroba
potravin
Výdaje
domácností
Vývoz
Potraviny 90 50 140
Dovoz konzervovaných potravin 90 90
Přidaná hodnota 50 HDP(E) = 50
Produkce celkem 140
Tabulka 18.5 - Zaúčtování zboží ke zpracování jako transakce mezinárodního obchodu podle ESA 2010
Nákupy Konečná poptávka Celkem
Prodeje
Výroba
potravin
Výdaje
domácností
Vývoz
Potraviny 90 0 90
Dovoz služby konzervování 40 40
Přidaná hodnota 50 HDP(E) = 50
Produkce celkem 90
18.37 V tabulce 18.5 je znázorněno účtování zboží ke zpracování podle ESA 2010, tzn. na základě čisté
hodnoty: zachycuje se pouze obchod se službami, a proto zde není žádná odpovídající položka
k pohybu zboží zaznamenanému v IMTS. V mezinárodních účtech platební bilance
a odpovídajících účtech nerezidentů bude uvedena čistá pozice, tzn. dovoz snížený o vývoz. Je-li
známo, že dovoz a vývoz ve statistikách IMTS odráží situaci, kdy nedochází ke změně vlastnictví,
doporučuje se podle Manuálu platební bilance, 6. edice (Balance of Payments Manual, sixth edition
– BPM6), aby tyto dva údaje byly zaznamenány v platební bilanci vedle sebe, aby se dal okamžitě
vypočítat prvek služeb. V případě potravinářského odvětví by se tedy zelenina zaslaná do
zahraničí ke konzervaci vykázala jako vývoz v hodnotě 50 a zpětně dovezená konzervovaná
zelenina by se vykázala jako dovoz v hodnotě 90. Tyto údaje lze uvést ve statistice mezinárodních
účtů vedle sebe jako doplňkové položky, přičemž vývoz se zaznamená jako záporná hodnota
dovozu, takže lze odvodit čistý dovoz služeb konzervování v hodnotě 40.
Zachycení tohoto příkladu v soustavě účtů podle BPM6 je uvedeno v tabulce 18.6.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
502 2015
Tabulka 18.6 - Zaznamenání zpracování zboží v soustavě účtů podle BPM6
Běžné účty Kreditní položky Debetní položky Saldo
Účet výrobků a služeb -40
Služby (standardní složky)
„Výrobní služby u cizích fyzických vstupů“ 40 -40
Doplňkové položky
Zboží ke zpracování v zahraničí 50 90 -40
Merchanting
Zboží, které je předmětem merchantingu
18.38 Merchanting je definován jako nákup zboží rezidentem (ve vykazujícím hospodářství) od
nerezidenta v kombinaci s následným prodejem téhož zboží jinému nerezidentovi, aniž se zboží
nachází ve vykazujícím hospodářství. K merchantingu dochází u transakcí se zbožím, kde k tomu,
aby tento proces nastal, není nutná fyzická držba zboží majitelem. Tato a další související
objasnění týkající se merchantingu vycházejí z příslušných odstavců manuálu BPM6 (odstavce
10.41 až 10.48).
18.39 Merchanting se používá ve velkoobchodu a maloobchodu. Může se používat také v obchodování
s komoditami a pro řízení a financování globálních výrobních postupů. Podnik si například může
u jednoho nebo více dodavatelů objednat montáž nějakého zboží tak, že tento podnik obdrží zboží
a dále je prodá, aniž prošlo územím vlastníka. Pokud se fyzická podoba zboží během jeho
vlastnění změní v důsledku zpracovatelských služeb provedených jinými subjekty, pak se
transakce se zbožím zaznamenají jako obecné obchody se zbožím, a nikoli jako merchanting.
V jiných případech, kdy se podoba zboží nemění, se zboží zaúčtuje v rámci merchantingu, přičemž
prodejní cena odráží náklady na drobné zpracování a také obchodní rozpětí velkoobchodu.
V případech, kdy obchodník je organizátorem globálního výrobního procesu, může prodejní cena
rovněž zahrnovat takové prvky, jako je zajištění plánování, řízení, patentů a jiného know-how,
marketingu a financování. Zejména u technicky vyspělého zboží mohou být tyto nefyzické
příspěvky velké v poměru k hodnotě materiálů a montáže.
18.40 Zboží, které je předmětem merchantingu, se zaznamenává v účtech vlastníka stejně jako jakékoli
jiné zboží, které vlastní. Zboží se však podrobně uvádí zejména ve statistice mezinárodních účtů
hospodářství obchodníka, protože je zajímavé samo o sobě a protože není zahrnuto do celního
režimu daného hospodářství.
Merchanting se zachycuje takto:
(a) pořízení zboží obchodníkem se uvádí u zboží jako záporná hodnota vývozu hospodářství
obchodníka;
(b) prodej zboží se u zboží prodaného v rámci merchantingu uvádí jako kladná hodnota vývozu
hospodářství obchodníka;
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 503
(c) rozdíl, o který je hodnota prodeje vyšší než hodnota nákupu zboží u merchantingu, je
uveden jako položka „čistý vývoz zboží v rámci merchantingu“. Tato položka zahrnuje
obchodní rozpětí obchodníků, zisky a ztráty z držby a změny stavu zásob zboží v rámci
merchantingu. V důsledku ztrát nebo zvýšení stavu zásob může být čistý vývoz zboží
v rámci merchantingu v některých případech záporný; a
(d) položky merchantingu se oceňují v transakčních cenách sjednaných zúčastněnými stranami,
nikoli v cenách FOB.
18.41 Položky merchantingu se vykazují jen jako vývoz v účtech hospodářství ekonomického území
obchodníka. V příslušných vyvážejících a dovážejících hospodářstvích se vývozní prodej
obchodníkům a dovozní nákup od obchodníků vykazuje v rámci obecného zboží.
18.42 Velkoobchod, maloobchod, obchodování s komoditami a řízení výroby může rovněž probíhat
v rámci režimu, kde zboží je přítomno v hospodářství vlastníka, přičemž v takovém případě se
zaznamenává jako obecné zboží, a nikoli jako položka merchantingu. V případech, kdy zboží
neprochází hospodářstvím vlastníka, ale fyzická podoba zboží se změní, protože je zpracováno
v jiném hospodářství, se mezinárodní transakce zaznamenávají jako obecné zboží, a nikoli jako
položky merchantingu (poplatek za zpracování se zaznamenává jako výrobní služba uhrazená
vlastníkem).
18.43 O merchanting se nejedná v případě, kdy obchodník dále prodá zboží rezidentovi téhož
hospodářství, jehož je sám rezidentem. Nákup zboží se v tomto případě uvádí jako dovoz
obecného zboží do hospodářství. Pokud subjekt, který zboží koupil od obchodníka ve stejném
hospodářství, následně toto zboží dále prodá rezidentovi v jiném hospodářství, ať už zboží vstoupí
do hospodářství obchodníka či nikoli, zaznamená se prodej zboží ve vývozu obecného zboží
z hospodářství obchodníka. I když je takový případ velmi podobný merchantingu, neodpovídá
definici uvedené v odstavci 18.38. Kromě toho je nepraktické, aby první obchodník zaznamenával
nákupy jako merchanting, protože tento obchodník nemusí vědět, zda druhý obchodník uvede
zboží do daného hospodářství.
Dovoz a vývoz FISIM
18.44 Skutečně placené a přijaté úroky z půjček zahrnují prvek důchodu a poplatek za danou službu.
Úvěrové instituce fungují tak, že svým vkladatelům nabízejí úrokové sazby, které jsou nižší než
sazby, které účtují svým dlužníkům. Výsledné úrokové rozpětí využívají finanční instituce k pokrytí
svých výdajů a dosažení provozního přebytku. Úroková rozpětí jsou alternativou namísto
výslovného účtování poplatků zákazníkům za finanční služby. ESA u těchto „finančních
zprostředkovatelských služeb nepřímo měřených“ (FISIM) předepisuje imputování poplatku za
služby. Pojetí FISIM a pokyny pro odhad hodnoty FISIM jsou uvedeny v kapitole 14.
18.45 Finanční instituce, které implicitně účtují poplatky za FISIM, nemusí být nutně rezidentem a nemusí
jimi být ani klienti těchto institucí. Proto je možný dovoz a vývoz tohoto typu finančních služeb.
Pokyny pro sestavování účtů dovozu a vývozu FISIM jsou uvedeny v odstavci 14.10.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
504 2015
Účet prvotních a druhotných důchodů nerezidentů
V tabulkách 18.7 a 18.8 jsou uvedeny příklady zachycení prvotních a druhotných důchodů v ESA
a v soustavě účtů podle manuálu BPM6.
Tabulka 18.7 - Účet prvotních a druhotných důchodů nerezidentů (ESA V.II)
Užití Zdroje
B.11 Saldo dovozu a vývozu -41
D.1 Náhrady zaměstnancům 6 D.1 Náhrady zaměstnancům 2
D.2 Daně z výroby a z dovozu 0 D.2 Daně z výroby a z dovozu 0
D.3 Dotace 0 D.3 Dotace 0
D.4 Důchod z vlastnictví 63 D.4 Důchod z vlastnictví 38
D.5 Běžné daně z důchodů a jmění 1 D.5 Běžné daně z důchodů a jmění 0
D.6 Sociální příspěvky a dávky 0 D.6 Sociální příspěvky a dávky 0
D.7 Ostatní běžné transfery 16 D.7 Ostatní běžné transfery 55
D.8 Úpravy o změny penzijních nároků 0 D.8 Úpravy o změny penzijních nároků 0
B.12
Saldo běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty
-32
Tabulka 18.8 - Účet prvotních důchodů a účet druhotných důchodů podle BPM6
Kód ESA Kreditní položky Debetní položky Saldo
Ze zboží a služeb 41
Účet prvotních důchodů
Náhrady zaměstnancům D.1 6 2
Úroky
D.4
13 21
Rozdělované důchody společností 36 17
Reinvestované zisky 14 0
Daně z výroby a z dovozu D.2 0 0
Dotace D.3 0 0
Prvotní důchody 69 40 29
Zboží, služby a prvotní důchody 609 539 70
Účet druhotných důchodů
Daně z důchodů a jmění D.5 1 0
Čisté pojistné na neživotní pojištění
D.6, D.7, D.8
2 11
Náhrady z neživotního pojištění 12 3
Běžné mezinárodní transfery 1 31
Ostatní běžné transfery 1 10
Druhotné důchody 17 55 -38
Saldo běžného účtu 32
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 505
Účet prvotních důchodů
18.46 V platební bilanci zahrnují položky účtu prvotních důchodů náhrady zaměstnancům a důchody
z vlastnictví, přesně jako položky účtu rozdělení prvotních důchodů v ESA. Platby daní z výroby
hrazené rezidenty a příjmy dotací obdržené rezidenty od tuzemských vládních institucí se
zaznamenávají na účtu tvorby důchodů, což je účet, který není součástí platební bilance. Veškeré
platby daní z výroby splatné rezidentem jinému státu, jakož i jakékoli dotace, jež má rezident
obdržet od jiného státu, se zaznamenávají na účtu prvotních důchodů v rámci platební bilance.
Odpovídající položky u tuzemských vládních institucí jsou uvedeny na účtu rozdělení prvotních
důchodů a u zahraničních vládních institucí ve sloupci tohoto účtu určeném pro nerezidenty
a na účtu prvotních důchodů v rámci platební bilance.
18.47 V případech přeshraničních vztahů může vzniknout renta, avšak takových případů je málo, protože
se má za to, že veškeré pozemky vlastní rezidenti – v případě potřeby vytvořením hypotetické
rezidentské jednotky. Pokud takové hypotetické rezidentské jednotky vlastní nerezidenti, potom se
veškeré příjmy získané těmito jednotkami zatříďují jako důchody z přímých investic, a nikoli jako
pachtovné. Příkladem, kdy se renta zaznamenává do mezinárodních účtů, jsou krátkodobá práva
rybolovu v teritoriálních vodách poskytovaná zahraničním rybářským flotilám. V mezinárodních
účtech se běžně používá výraz „důchody z investic“, kterým se rozumějí důchody z vlastnictví
kromě renty. Důchody z investic odrážejí důchody, které plynou z vlastnictví finančních aktiv,
a členění důchodů z investic se shoduje s členěním finančních aktiv a závazků, takže lze vypočítat
míru návratnosti.
Důchody z přímých investic
18.48 Úloha přímých investic je zvláště důležitá a v mezinárodních účtech se projevuje jak v tocích, tak
v pozicích. V případě přímých investic se předpokládá, že část nerozděleného zisku podniku se
předá přímému investorovi jako forma důchodu z investic. Velikost této části odpovídá podílu, jaký
přímý investor v podniku drží.
18.49 Nerozdělený zisk se rovná čistému provoznímu přebytku podniku plus veškerý získaný důchod
z vlastnictví minus veškerý splatný důchod z vlastnictví (před vypočtením reinvestovaných zisků)
plus příjmové běžné transfery minus výdajové běžné transfery a minus úpravy o změny penzijních
nároků. Reinvestované zisky od jakékoli bezprostřední dceřiné společnosti se zahrnují do důchodů
z vlastnictví, které jsou příjmem podniku přímé investice.
18.50 Reinvestované zisky mohou být záporné, například pokud podnik utrpí ztrátu nebo pokud se
vyplácejí dividendy ze zisků z držby, případně ve čtvrtletí, kdy se vyplácí roční dividenda. Stejně
jako se kladné reinvestované zisky považují za injekce kapitálu do podniku přímé investice přímým
investorem, záporný reinvestovaný zisk se považuje za čerpání účastí.
U podniku přímé investice, který je stoprocentně vlastněn nerezidentem, se reinvestovaný zisk
rovná nerozdělenému zisku a saldo prvotních důchodů podniku je přesně nula.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
506 2015
Účet druhotných důchodů (běžných transferů) podle BPM6
18.51 Účet druhotných důchodů ukazuje běžné transfery mezi rezidenty a nerezidenty. Škála položek
běžných transferů přesně odpovídá škále položek v účtu druhotného rozdělení důchodů. Několik
z těchto položek je v mezinárodních účtech zvlášť důležitých, a to zejména běžná mezinárodní
spolupráce a platby jednotlivců pracujících v zahraničí zasílané do jejich domovských zemí.
18.52 Přeshraniční osobní transfery jsou převody mezi domácnostmi a jsou zajímavé proto, že jsou
důležitým zdrojem mezinárodního financování pro některé země, které poskytují velký počet
dlouhodobých pracovníků do zahraničí. Osobní transfery zahrnují platby dlouhodobých pracovníků,
tedy těch, kteří změnili hospodářství, v němž mají bydliště.
18.53 Jiní pracovníci, jako jsou příhraniční a sezónní pracovníci, nemění hospodářství, v němž mají své
sídlo, a zůstávají v tuzemském hospodářství. Namísto transferů zahrnují mezinárodní transakce
těchto pracovníků náhrady zaměstnancům, daně a náklady na dopravu. V platební bilanci jsou
navíc zobrazeny osobní platby, které tak sdružují osobní transfery s těmito souvisejícími
položkami. Osobní platby zahrnují osobní transfery, náhrady zaměstnancům po odečtení daní
a nákladů na dopravu a kapitálové transfery mezi domácnostmi.
18.54 Z mezinárodního hlediska mohou být důležité pojišťovací toky, zejména toky, které se týkají
zajištění. Transakce mezi přímým pojistitelem a zajistitelem se zaznamenávají jako zcela
samostatný soubor transakcí a mezi transakcemi přímého pojistitele jakožto subjektu, který
vystavuje pojistné smlouvy svým klientům, na jedné straně a držitelem pojistné smlouvy se
zajistitelem na straně druhé neprobíhá žádná konsolidace.
Externí kapitálový účet
18.55 Prvky kapitálového účtu, které jsou předmětem mezinárodních transakcí, jsou omezenější než ty,
které se sledují v domácích sektorech. Položky kapitálového účtu udávají pouze pořízení a prodej
či předání nevyráběných nefinančních aktiv a kapitálové transfery. Žádné transakce se
nezaznamenávají jako tvorba kapitálu u vyrobených aktiv, protože v době záznamu není známo
konečné užití vývozu a dovozu zboží. Nejsou zde zahrnuty ani pořízení a prodej či předání
pozemků.
18.56 Čisté půjčky nebo čisté výpůjčky představují vyrovnávací položku pro součet běžných
a kapitálových účtů a pro finanční účet. Tato položka se týká všech nástrojů používaných pro
poskytování nebo získávání finančních prostředků, a nikoli jen půjček a výpůjček. Čisté půjčky
nebo čisté výpůjčky podle BPM6 mají z koncepčního hlediska stejnou hodnotu jako odpovídající
položka národních účtů za národní hospodářství i jako položka národních účtů za nerezidenty, ale
s opačným znaménkem. Tabulky 18.9, 18.10 a 18.11 ukazují zaznamenání prvků běžného
a kapitálového účtu a výsledného salda jak v ESA, tak v soustavě účtů podle BPM6.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 507
Tabulka 18.9 - Změny čistého jmění vlivem salda běžných transakcí nerezidentů s rezidenty a kapitálových
transferů (ESA V.III.1.1)
13
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.12
Saldo běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty
-32
D.9 Kapitálové transfery, příjmové 4
D.9 Kapitálové transfery, výdajové -1
B.101
Změny čistého jmění vlivem salda
běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty a kapitálových transferů
-29
Tabulka 18.10 - Účet pořízení nefinančních aktiv (ESA V.III.1.2)
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.101
Změny čistého jmění vlivem salda
běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty a kapitálových transferů
-29
NP
Pořízení mínus prodej a předání
nevyráběných aktiv
0
B.9 Čisté půjčky (+) / výpůjčky (-) -29
Tabulka 18.11 - Kapitálový účet podle BPM6
Kreditní položky Debetní položky Saldo
Saldo běžného účtu 32
Kapitálový účet
Čisté pořízení nevyráběných aktiv 0
Kapitálové transfery 1 4
Saldo kapitálového účtu -3
Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–) 29
Finanční účet nerezidentů a investiční pozice vůči zahraničí (IIP)
18.57 Finanční účet platební bilance a investiční pozice vůči zahraničí (IIP - International investment
position) mají zvláštní význam, protože umožňují pochopit mezinárodní financování a také
mezinárodní likviditu a zranitelnost. Ve srovnání s klasifikací finančních nástrojů používanou v ESA
je v platební bilanci klasifikace finančních nástrojů založena na funkčních kategoriích (viz odstavec
18.21) s dalšími údaji o nástrojích a institucionálních sektorech. Tabulky 18.12 a 18.13 ukazují
finanční účet v ESA a v soustavě účtů podle manuálu BPM6.
13
U nerezidentů se vztahují ke změnám čistého jmění v důsledku salda běžných transakcí nerezidentů
s rezidenty a kapitálových transferů.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
508 2015
Tabulka 18.12 - Finanční účet (ESA V.III.2)
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
F Čisté pořízení finančních aktiv 37 F Čistý vznik závazků 66
F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 1 F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
F.2 Oběživo a vklady 11 F.2 Oběživo a vklady -2
F.3 Dluhové cenné papíry 9 F.3 Dluhové cenné papíry 20
F.4 Půjčky 4 F.4 Půjčky 45
F.5 Účasti 2 F.5 Účasti 14
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0 F.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
0 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
3
F.8 Ostatní pohledávky/závazky 10 F.8 Ostatní pohledávky/závazky -14
B.9 Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–) -29
Tabulka 18.13 - Kapitálový účet podle BPM6
Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–)
(běžné a kapitálové)
29
Finanční účet (podle funkční kategorie) Změny aktiv Změna závazků Saldo
Přímé investice -4 8
Portfoliové investice 17 7
Finanční deriváty apod. 3 0
Ostatní investice 42 22
Rezervní aktiva 8 Změna
aktiv/závazků celkem 66 37
Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–)
(finanční účet)
29
Čisté chyby a opomenutí 0
18.58 Funkční kategorie podle BPM6 poskytují informace o motivaci a vztahu mezi stranami, které jsou
zvlášť zajímavé pro mezinárodní ekonomickou analýzu. Údaje podle funkčních kategorií se dále
dělí podle nástroje a institucionálního sektoru, což umožňuje jejich vazbu na odpovídající položky
v ESA a v měnové a finanční statistice. Klasifikace institucionálních sektorů v BPM6 je stejná jako
v ESA, přestože je obvykle zkrácená (na pět sektorů ve standardních složkách). Kromě toho se
používá doplňkový subsektor pro měnové orgány, což je funkční subsektor související s rezervními
aktivy. Zahrnuje centrální banku a všechny části vládních institucí nebo finančních institucí jiných
než centrální banka, které drží rezervní aktiva, proto je důležitý pro země, kde jsou některé nebo
všechny rezervy drženy mimo centrální banku.
18.59 Hlavní vazby mezi kategoriemi finančních nástrojů v národních účtech a funkčními kategoriemi
v mezinárodních účtech jsou uvedeny v tabulce 18.14. Funkční kategorie se používají jak na straně
aktiv, tak na straně závazků finančního účtu podle manuálu BPM6. Poměrně málo běžné vazby
nejsou uvedeny.
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 509
Tabulka 18.14 - Vazby mezi funkčními kategoriemi v soustavě účtů podle manuálu BPM6 a kategoriemi
finančních nástrojů v ESA
Funkční kategorie v mezinárodních účtech
Nástroje ESA
Přímé
investice
Portfoliové
investice
Finanční
deriváty
Ostatní
investice
Rezervní
aktiva
Měnové zlato X
Zvláštní práva čerpání X X
Oběživo a vklady
Oběživo X X
Mezibankovní pozice X X
Ostatní převoditelné vklady X X X
Ostatní vklady X X X
Dluhové cenné papíry X X X
Půjčky X X X
Účasti
Akcie a ostatní účasti:
Kótované akcie X X X
Nekótované akcie X X X
Ostatní účasti X X
Účasti v investičních fondech
Účasti ve fondech peněžního trhu X X
Účasti v investičních fondech jiných než fondy
peněžního trhu
X X X
Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy
Technické rezervy neživotního pojištění X X
Životní pojištění a nároky na anuitu X X
Penzijní nároky X
Nároky penzijních fondů na penzijní správce X X
Nároky na dávky jiné než penzijní X
Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk X X
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie
Finanční deriváty X X
Zaměstnanecké opce na akcie X
Ostatní pohledávky/závazky
Obchodní úvěry a zálohy X X
Jiné pohledávky/závazky kromě obchodních úvěrů
a záloh
X X
Rozvahy sektoru nerezidentů
18.60 Část rozvahy zahrnutá v mezinárodních účtech se nazývá investiční pozice vůči zahraničí.
Terminologie zdůrazňuje, které zvláštní položky rozvahy národních účtů jsou zahrnuty
v mezinárodních účtech. Investiční pozice vůči zahraničí se týká pouze finančních aktiv a závazků.
V případě přímo vlastněných nemovitostí v určité zemi nerezidentskou jednotkou se za vlastníka
nemovitosti považuje hypotetická rezidentská jednotka, kterou vlastní tato nerezidentská jednotka
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
510 2015
jako finanční aktivum (viz také odstavec 18.16). V případě finančních pohledávek vzniká
přeshraniční prvek, když jedna strana je rezidentem a druhá nerezidentem. Navíc, jelikož ryzí zlato
je aktivem, které nemá žádnou protipoložku na straně závazků, je zahrnuto v investiční pozici vůči
zahraničí, pokud je drženo vzhledem k jeho úloze v mezinárodním platebním styku. Nefinanční
aktiva jsou však vyloučena, protože nemají protějšek na straně závazků ani jiný mezinárodní
aspekt.
18.61 Vyrovnávací položkou u investiční pozice vůči zahraničí je čistá investiční pozice vůči zahraničí.
Čistá investiční pozice vůči zahraničí spolu s nefinančními aktivy v rozvaze národních účtů se
rovnají čistému jmění národního hospodářství, protože finanční pohledávky rezidentů vůči
rezidentům se v rozvaze národních účtů navzájem vyruší. Tabulka 18.15 uvádí příklad rozvahy pro
sektor nerezidentů a tabulka 18.16 uvádí příklad investiční pozice vůči zahraničí.
18.62 Stejné široce pojaté kategorie se používají pro důchody z investic a investiční pozici vůči zahraničí.
Díky tomu lze vypočítat průměrné míry návratnosti. Míry návratnosti lze porovnávat v čase a pro
různé nástroje a doby splatnosti. Lze například analyzovat trendy návratnosti přímých investic nebo
lze návratnost porovnat s jinými nástroji.
Tabulka 18.15 - Rozvahy sektoru nerezidentů (ESA)
Počáteční
saldo
Změny
v důsledku
transakcí
Ostatní
změny
objemu
Přecenění
Konečné
saldo
Aktiva
Nefinanční aktiva
Finanční aktiva 805 37 0 7 849
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0 1 0 0 1
AF.2 Oběživo a vklady 105 11 0 0 116
AF.3 Dluhové cenné papíry 125 9 0 4 138
AF.4 Půjčky 70 4 0 0 74
AF.5 Účasti 345 2 0 3 350
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
26 0 0 0 26
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0 0 0 0 0
AF.8 Ostatní pohledávky 134 10 0 0 144
Závazky 1074 66 0 3 1143
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 770 0 0 0 770
AF.2 Oběživo a vklady 116 -2 0 0 114
AF.3 Dluhové cenné papíry 77 20 0 2 99
AF.4 Půjčky 17 45 0 0 62
AF.5 Účasti 3 14 0 1 18
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
25 0 0 0 25
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
7 3 0 0 10
AF.8 Ostatní závazky 59 -14 0 0 45
Čisté jmění 269 265
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
2015 511
Tabulka 18.16 - Integrovaný výkaz investiční pozice vůči zahraničí podle BPM6
Investiční pozice vůči zahraničí
Počáteční
pozice
Transakce
Ostatní
změny
objemu
Přecenění
Konečná
pozice
Aktiva
Přímé investice 42 -4 0 1 39
Portfoliové investice 40 17 0 2 59
Finanční deriváty 0 3 0 0 3
Ostatní investice 152 42 0 0 194
Rezervní aktiva 63 8 0 0 71
Aktiva celkem 297 66 0 3 366
Závazky
Přímé investice 132 8 0 2 142
Portfoliové investice 180 7 0 5 192
Finanční deriváty 0 0 0 0 0
Ostatní investice 261 22 0 0 283
Závazky celkem 573 37 0 7 617
Čistá investiční pozice vůči zahraničí -276 29 0 -4 -251
ESA 2010 – Kapitola 18 – Účty nerezidentů
512 2015
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty
2015 513
Kapitola 19 EVROPSKÉ ÚČTY
Úvod
19.01 Proces evropské integrace si vynutil sestavení úplného souboru účtů, které odrážejí evropské
hospodářství jako celek a umožňují lepší analýzu a tvorbu politik na evropské úrovni. Evropské
účty pokrývají stejný soubor účtů a jsou založeny na stejných pojmech jako národní účty členských
států.
19.02 Tato kapitola popisuje charakteristické rysy evropských účtů, tzn. účtů Evropské unie a eurozóny.
Evropské účty vyžadují zvláštní pozornost, pokud jde o vymezení rezidentských jednotek, účtů
nerezidentů a započtení vnitroevropských hospodářských transakcí (toků) a finančních rozvah
(stavů).
19.03 Ekonomické území Evropské unie sestává z:
1) ekonomických území členských států Evropské unie a
2) ekonomických území evropských institucí.
19.04 Ekonomické území eurozóny tvoří:
1) ekonomická území členských států eurozóny a
2) ekonomické území Evropské centrální banky.
Od národních k evropským účtům
19.05 Evropské účty nejsou koncepčně shodné se součtem národních účtů členských států po převodu
na společnou měnu. Je třeba doplnit účty rezidentských evropských institucí. Rozsah pojmu
rezidence se mění při přechodu od národních účtů členských států k evropským účtům. V této
souvislosti jsou dobrým příkladem způsoby, jak se zachází s reinvestovanými zisky podniků přímé
zahraniční investice nebo jednotek pro speciální účel. V národních účtech členských států může
podnik s přímými zahraničními investicemi mít investory, kteří jsou rezidenty jiného členského státu
Evropské unie / eurozóny. Příslušné reinvestované zisky se jako takové do evropských účtů
nezaznamenávají. Kromě toho může být nutné překlasifikovat jednotky pro speciální účel
do stejného institucionálního sektoru jako jejich mateřskou společnost, pokud je tato mateřská
společnost rezidentem jiného členského státu. V neposlední řadě je třeba překlasifikovat
přeshraniční hospodářské toky a finanční stavy mezi evropskými zeměmi. Tyto rozdíly jsou
uvedeny v diagramech 19.1 a 19.2, které pro jednoduchost vycházejí z předpokladu, že se
evropský prostor skládá pouze ze dvou členských států: A a B. Toky a stavy zahrnující rezidenty
a nerezidenty jsou schematicky zobrazeny šipkami.
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty
514 2015
Diagram 19.1 - Agregace národních účtů členských států
Při agregaci národních účtů zemí A a B zachycují agregované účty nerezidentů vnitřní toky mezi zeměmi A
a B a s ostatními zeměmi a evropskými institucemi.
Diagram 19.2 - Evropské účty
Evropská unie / eurozóna je považována za jediný subjekt: zahrnuje i účty evropských institucí a Evropské
centrální banky a na účtech nerezidentů se zachycují pouze transakce rezidentských jednotek vůči třetím
zemím.
Převod údajů v různých měnách
19.06 V evropských účtech musí být hospodářské toky a stavy aktiv a závazků vyjádřeny v jednotném
měnovém standardu. Za tímto účelem se údaje zaznamenané v různých národních měnách
převádějí na euro buď:
(a) za použití tržních směnných kurzů (nebo jejich průměru) převládajících během období, za
něž jsou účty sestaveny;
nebo
Země A
Evropské instituce
Evropské instituce
Země B
Země A
Evropské instituce
Země B
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty
2015 515
(b) za použití pevných směnných kurzů za celou dobu. Pevný kurz může být kurz převládající
na konci období, na začátku, nebo jako průměr směnných kurzů za celé období. Použitý
směnný kurz ovlivňuje (pevnou) váhu daného členského státu v evropských souhrnných
ukazatelích;
nebo
(c) výpočtem indexu mezi po sobě jdoucími obdobími jako váženého průměru indexů růstu
údajů každého členského státu vyjádřených v národní měně. Váhy jsou konstruovány jako
podíl každého členského státu přepočtený směnným kurzem v prvním období srovnávání.
Poté, co se jako měřítko zvolí referenční období, lze zřetězený index aplikovat na toto
měřítko, a vygenerovat tak úrovně pro další období pozorování.
Při použití metody (a) se váhy členských států v evropských souhrnných ukazatelích aktualizují
podle parity jejich měn. Úrovně evropských souhrnných ukazatelů jsou tedy v každém okamžiku
aktuální, ale jejich pohyby mohou být ovlivněny výkyvy směnného kurzu. V případě poměrů se
může vliv kolísání směnného kurzu na čitatele a jmenovatele do značné míry navzájem vyrušit.
Při použití metody (b) se váhy členských států neaktualizují, takže pohyby evropských souhrnných
ukazatelů nejsou ovlivněny kolísáním směnného kurzu. Úrovně evropských souhrnných ukazatelů
však může ovlivňovat volba (pevných) směnných kurzů, které odrážejí parity měn členských států
v určitém okamžiku.
Metoda (c) nepromítá kolísání směnného kurzu do pohybů evropských souhrnných ukazatelů,
přičemž úrovně evropských souhrnných ukazatelů zhruba odrážejí parity platné pro každé období.
To je na úkor aditivity a dalších účetních omezení. Jsou-li požadovány, musí být obnoveny
v posledním kroku.
19.07 Evropské účty lze také vypočítat převodem údajů zaznamenaných v různých národních měnách na
standardy kupní síly. Metody (a), (b) nebo (c) uvedené v odstavci 19.06 lze k tomuto účelu použít
při nahrazení směnných kurzů příslušnými paritami kupní síly.
Evropské instituce
19.08 V ESA patří mezi evropské instituce tyto subjekty:
(a) evropské nefinanční orgány: Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Evropská komise,
Soudní dvůr Evropské unie a Evropský účetní dvůr;
(b) evropské nefinanční instituce včetně subjektů, na něž se vztahuje souhrnný rozpočet
Evropské unie (jako je např. Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, evropské
agentury apod.), a Evropský rozvojový fond a
(c) evropské finanční orgány a instituce, zejména včetně: Evropské centrální banky, Evropské
investiční banky a Evropského investičního fondu.
Je třeba upozornit na to, že v kategorii (b) nejsou mezi evropské agentury zahrnuty regulační
agentury zemědělského trhu, jejichž hlavní činnost spočívá v nákupu a prodeji zemědělských
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty
516 2015
produktů za účelem stabilizace cen. Tyto agentury jsou považovány za rezidenty v tom členském
státě, v němž působí.
19.09 Evropské nefinanční orgány a instituce, na něž se vztahuje souhrnný rozpočet Evropské unie, tvoří
jednu institucionální jednotku, která především poskytuje netržní vládní služby ve prospěch
Evropské unie. Je tedy zařazena do subsektoru „evropské orgány a instituce“ (S. 1315)
14
který
patří do sektoru „vládní instituce“ (S.13).
19.10 Dokud jeho rozpočet nebude přijat jako součást souhrnného rozpočtu Evropské unie, tvoří
Evropský rozvojový fond samostatnou institucionální jednotku zařazenou do subsektoru „evropské
orgány a instituce“ (S. 1315), který patří do sektoru „vládní instituce“ (S.13).
19.11 Evropská centrální banka je institucionální jednotka zařazená do subsektoru „centrální banka“
(S.121), který patří do sektoru „finanční instituce“ (S.12).
19.12 Evropská investiční banka a Evropský investiční fond jsou samostatné institucionální jednotky
zařazené do subsektoru „ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností
a penzijních fondů“ (S.125), který patří do sektoru „finanční instituce“ (S.12).
19.13 Ekonomické území evropských institucí zahrnuje teritoriální enklávy, které se nacházejí
v členských státech Evropské unie nebo v zemích, které nejsou členy EU, jako jsou zastoupení,
delegace, kanceláře apod.
19.14 Hlavní transakce evropských institucí se zaznamenávají ve zdrojích a užití, jak je popsáno
v příloze.
Účet nerezidentů
19.15 V evropských účtech se na účtech nerezidentů zaznamenávají hospodářské toky a finanční stavy
aktiv a závazků mezi rezidentskými jednotkami Evropské unie / eurozóny a nerezidentskými
jednotkami. Do evropských účtů nerezidentů se tudíž nezahrnují transakce prováděné v rámci
Evropské unie / eurozóny. Toky, které se uskutečňují v rámci EU / eurozóny, se nazývají „vnitřní
toky“ („intra-flows“) a finanční pozice mezi rezidenty EU / eurozóny se nazývají „vnitřní stavy“
(„intra-stocks“).
19.16 Dovoz a vývoz zboží a služeb zahrnuje kvazitranzitní obchod, tzn.:
1) zboží dovezené ze třetích zemí do členského státu Evropské unie / eurozóny subjektem,
který není považován za institucionální jednotku, a poté odeslané do jiného členského státu
Evropské unie / eurozóny a
2) zboží přivezené z členského státu Evropské unie / eurozóny, které je poté vyvezeno do
třetích zemí subjektem, který není považován za institucionální jednotku.
Vývoz zboží se oceňuje v cenách FOB na hranici Evropské unie / eurozóny.
14
Tento kód je specifický pro evropské účty. Není zmíněn v kapitole 23 „Klasifikace“, jelikož v kapitole 23 jsou
uvedeny kódy, které se mají použít v národních účtech členských států, kde se evropské instituce
zaznamenávají v sektoru nerezidentů.
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty
2015 517
U zboží při kvazitranzitu za účelem vývozu se přepravní a distribuční náklady v rámci Evropské
unie / eurozóny považují za produkci přepravních služeb, pokud je dopravce rezidentem Evropské
unie / eurozóny, respektive za dovoz dopravních služeb, pokud rezidentem není.
19.17 V evropských účtech zahrnují služby merchantingu pouze nákup zboží rezidentem Evropské unie /
eurozóny od nerezidenta v kombinaci s následným dalším prodejem téhož zboží jinému
nerezidentovi, aniž se zboží nachází v Evropské unii / eurozóně. Nejprve se zaznamená jako
záporný vývoz zboží a pak jako kladný vývoz zboží, přičemž případné časové rozdíly mezi
nákupem a prodejem se zaznamenají jako změna zásob (viz odstavce 18.41 a 18.60).
Když obchodník, který je rezidentem Evropské unie / eurozóny, nakoupí zboží od nerezidenta
a poté je prodá rezidentovi jiného členského státu, zaznamená se tato koupě jako záporný vývoz
v národních účtech členského státu obchodníka, ale jako dovoz v evropských účtech.
19.18 Podnik přímé zahraniční investice je rezidentem Evropské unie / eurozóny, přičemž investor, který
není rezidentem, vlastní 10 nebo více procent kmenových akcií nebo hlasovacích práv (ve
společnosti zapsané v obchodním rejstříku) nebo ekvivalent (u společnosti s ručením
neomezeným).
V národních účtech členských států může podnik přímé zahraniční investice mít investory, kteří
jsou rezidenty jiného členského státu Evropské unie / eurozóny. Příslušné reinvestované zisky se
jako takové do evropských účtů nezaznamenávají.
Bilancování transakcí
19.19 Jedna z metod sestavování evropských účtů nerezidentů spočívá ve vyloučení toků mezi
členskými zeměmi EU jak na straně zdrojů, tak na straně užití z nerezidentských účtů členských
států. Ačkoli tyto zrcadlové toky by měly být teoreticky v rovnováze, v praxi tomu tak obvykle není,
a to kvůli asymetrickému zachycení téže transakce v národních účtech protistran.
19.20 Asymetrie vytvářejí nesoulad v evropských účtech mezi národním hospodářstvím a účty
nerezidentů. Sestavování evropských účtů proto vyžaduje sladění účtů. Toho se dosáhne takovými
metodami, jako je metoda nejmenších čtverců nebo proporcionální rozdělení. V případě zboží lze
statistiku obchodu uvnitř Unie využít k přidělování asymetrií podle kategorií výdajů.
19.21 Odstranění asymetrií a následné vyrovnání účtů způsobuje další rozdíly mezi evropskými
souhrnnými ukazateli a součtem národních účtů členských států.
Cenové a objemové míry
19.22 Evropské nefinanční účty v cenách předchozího roku lze sestavit pro transakce se zbožím
a službami za použití podobné metody jako u evropských účtů v běžných cenách. Za prvé se
agregují účty členských států a evropských institucí / Evropské centrální banky sestavené v cenách
předchozího roku. Za druhé se z účtů nerezidentů vyloučí přeshraniční transakce mezi členskými
státy uvedené v cenách předchozího roku. Za třetí se výsledné rozdíly mezi zdroji a užitím odstraní
pomocí metody zvolené k vyrovnání evropských transakcí v běžných cenách.
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty
518 2015
19.23 Evropské účty v cenách předchozího roku umožňují vypočítat objemové indexy mezi současným
obdobím a předchozím rokem. Poté, co se jako měřítko zvolí referenční období, lze objemové
indexy zřetězit a poté aplikovat na evropské účty v běžných cenách referenčního roku. Tím
vzniknou evropské účty v objemu za libovolné období pozorování. Takto získané řady nejsou
aditivní. Pokud jsou aditivita a další účetní omezení vyžadovány k objemovému měření pro
konkrétní účely, musí být obnoveny v posledním kroku, aby byly získány aditivní upravené řady.
Rozvahy
19.24 V evropských účtech lze finanční rozvahy sestavit podobným postupem jako u transakcí:
(a) finanční rozvahy členských států jsou doplněny stavy aktiv a závazků evropských institucí,
které jsou rezidenty Evropské unie / eurozóny;
(b) stavy finančních aktiv rezidenta Evropské unie / eurozóny v držení jiného rezidenta (vnitřní
stavy) se vyloučí z národních účtů nerezidentů a
(c) nerovnováhy vytvořené nesouladem mezi vnitřními stavy finančních aktiv a odpovídajícími
závazky jsou rozděleny mezi jednotlivé sektory prostřednictvím bilancování.
19.25 V evropských účtech lze nefinanční rozvahy sestavit jako součet nefinančních rozvah členských
států Evropské unie / eurozóny.
Matice „od koho komu“
19.26 Matice „od koho komu“ (from whom – to – whom) podrobně popisují hospodářské transakce
(respektive držbu finančních aktiv) mezi institucionálními sektory. V národních účtech členských
států tyto matice podrobně mapují transakce / finanční aktiva mezi sektorem původu / věřitelem
a sektorem určení / dlužníkem, jakož i mezi domácími sektory a nerezidenty.
19.27 V evropských účtech lze matice „od koho komu“ sestavit agregací národních matic a reklasifikací
vnitroevropských toků a stavů jako toky a stavy rezidentů. Za tímto účelem je pak třeba
v národních maticích rozlišovat mezi transakcemi – a držbou finančních aktiv – vůči rezidentským
jednotkám Evropské unie / eurozóny a nerezidentům v účtu nerezidentů. Kromě toho je nutné toky
a stavy vůči rezidentským jednotkám Evropské unie / eurozóny dále rozlišovat podle
odpovídajících sektorů, které jsou příslušnými protějšky.
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty - Příloha 19.1 - Účty evropských institucí
2015 519
Příloha 19.1 ÚČTY EVROPSKÝCH INSTITUCÍ
Zdroje
19.28 Mezi hlavní zdroje evropských nefinančních orgánů a institucí patří:
(a) cla a zemědělské poplatky;
(b) výrobní dávky uvalené na výrobce cukru, izoglukózy a inulinového sirupu;
(c) zdroj odvozený z DPH; a
(d) zdroj odvozený z HND.
19.29 V účtech evropských institucí se tyto toky zaznamenávají jako zdroje subsektoru „evropské orgány
a instituce“ (S.1315) a jako užití u nerezidentů (S.211).
19.30 Cla a zemědělské poplatky se vybírají na vnějších hranicích Evropské unie podle společného
celního sazebníku. Klasifikují se jako „daně z dovozu a dovozní cla kromě DPH“ (D.212) a zahrnují
náklady na výběr.
19.31 Výrobní dávky (production charges) se uvalují na kvóty cukru, izoglukózy a inulinového sirupu
v držení výrobců. Klasifikují se jako „daně z produktů kromě DPH a dovozních daní“ (D.214)
a zahrnují náklady na výběr.
19.32 Členské státy si ponechávají jako náklady na výběr pevně stanovený podíl vybraných částek podle
odst. 19.28 písm. (a) a (b). V roce 2009 činil tento podíl 25 %. V účtech evropských institucí se tyto
náklady na výběr zaznamenávají na straně užití jako „mezispotřeba“ (P.2) subsektoru „evropské
orgány a instituce“ (S.1315). Na straně zdrojů se zaznamenávají jako „dovoz služeb“ (P.72)
na účtech nerezidentů (S.211).
19.33 Zdroj odvozený z daně z přidané hodnoty se vypočte uplatněním fixní procentní sazby, známé jako
sazba uplatňovaná na DPH, na harmonizovaný vyměřovací základ DPH (základ DPH) každého
členského státu. Výše základu DPH je omezena ve vztahu k hrubému národnímu důchodu.
Omezení výše základu DPH znamená, že pokud základ DPH členského státu přesáhne dané
procento základu HND tohoto členského státu, pak se sazba DPH neaplikuje na základ DPH, nýbrž
na toto procento základu HND. Zdroj odvozený z DPH zahrnuje platby za běžný rok i zůstatky
z předchozích let odpovídající revizím dřívějších základů DPH, když jsou splatné. Zdroj odvozený
z daně z přidané hodnoty se klasifikuje jako „vlastní zdroje EU odvozené z DPH a HND“ (D.76).
19.34 Zdroj odvozený z hrubého národního důchodu je reziduálním příspěvkem do rozpočtu evropských
institucí, který se stanoví podle úrovně hrubého národního důchodu každého členského státu.
Klasifikuje se jako „vlastní zdroje EU odvozené z DPH a HND“ (D.76) a zahrnuje náhrady, jakož
i vyrovnávací platby za předchozí roky. Oprava rozpočtových nerovnováh uhrazená ostatními
členskými státy dotčeným zemím se také zaznamenává v položce D.76 jako zdroje a užití
nerezidentů (S.211).
19.35 Příspěvky členských států do Evropského rozvojového fondu jsou klasifikovány jako „běžná
mezinárodní spolupráce“ (D.74).
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty - Příloha 19.1 - Účty evropských institucí
520 2015
19.36 Úpisy členských států na splacený kapitál Evropské investiční banky, Evropského investičního
fondu a Evropské centrální banky se zachycují na finančních účtech jako „ostatní účasti“ (F.519).
Zachycují se jako změny aktiv nerezidentů (S.211) a změny závazků subsektoru „ostatní finanční
zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů“ (S.125) nebo subsektoru
„centrální banka“ (S.121).
19.37 Úroky z půjček poskytnutých Evropskou investiční bankou, po odečtení FISIM, jsou klasifikovány
jako „úroky“ (D.41). V účtech evropských institucí se zaznamenávají jako užití nerezidentů (S.2)
a zdroje „ostatních finančních zprostředkovatelů kromě pojišťovacích společností a penzijních
fondů“ (S.125).
19.38 Úroky z půjček poskytnutých Evropskou centrální bankou jsou klasifikovány jako „úroky“ (D.41).
V účtech evropských institucí se zaznamenávají jako užití nerezidentů (S.2111) a zdroje
subsektoru „centrální banka“ (S.121).
Užití
19.39 Mezi platby prováděné evropskými nefinančními orgány a institucemi patří:
(a) transakce související s jejich činností jako netržních výrobců, především: „mezispotřeba“
(P.2), „tvorba hrubého fixního kapitálu“ (P.51) a „náhrady zaměstnancům“ (D.1);
(b) rozdělovací transakce související s převody od evropských institucí členským státům. Mají
především formu „dotací na produkty“ (D.31), „ostatních dotací na výrobu“ (D.39), „běžné
mezinárodní spolupráce“ (D.74), „ostatních různých běžných transferů“ (D.759), „investičních
dotací“ (D.92) a „ostatních kapitálových transferů“ (D.99); a
(c) platby Evropského rozvojového fondu třetím zemím klasifikované jako „běžná mezinárodní
spolupráce“ (D.74).
19.40 V účtech evropských institucí se platby prováděné evropskými nefinančními orgány a institucemi
zaznamenávají jako užití u subsektoru „evropské orgány a instituce“ (S.1315) a zdroje
u nerezidentů (S.211 nebo S.22).
19.41 Platby prováděné evropskými nefinančními orgány a institucemi se obecně zaznamenávají na
základě prohlášení o výdajích předložených členskými státy. Zálohy a platby ex post se ve
finančních účtech evropských institucí zaznamenávají jako „ostatní pohledávky a závazky jiné než
obchodní úvěry a zálohy“ (F.89).
19.42 Mezi platby prováděné evropskými finančními orgány a institucemi patří:
(a) transakce související s jejich činností jako tržních výrobců finančních služeb, především:
„mezispotřeba“ (P.2), „tvorba hrubého fixního kapitálu“ (P.51) a „náhrady zaměstnancům“
(D.1);
(b) platby úroků (D.41).
ESA 2010 – Kapitola 19 – Evropské účty - Příloha 19.1 - Účty evropských institucí
2015 521
Jelikož se úpisy členských států do kapitálu Evropské investiční banky nepovažují za přímé
zahraniční investice, neexistuje žádný imputovaný tok reinvestovaného zisku (D.43), který by mohl
být zaznamenán na jejích účtech.
19.43 V účtech evropských institucí se platby prováděné evropskými finančními orgány a institucemi
zaznamenávají jako užití u subsektoru „ostatní finanční zprostředkovatelé, kromě pojišťoven
a penzijních fondů“ (S.125) a zdroje u nerezidentů (S.211 nebo S.22).
Konsolidace
19.44 V evropských účtech se toky mezi členskými státy a evropskými institucemi obvykle nekonsolidují
mezi zdroji a užitím v rámci sektoru „vládní instituce“ (S.13). V případě „běžné mezinárodní
spolupráce“ ( D.74) se však platby členských států evropským institucím na financování např.
Evropského rozvojového fondu konsolidují a zaznamenávají v evropských účtech jako užití
u národních „ústředních vládních institucí (kromě sociálního zabezpečení)“ (S.1311) a jako zdroje
u nerezidentů (S.22).
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
522 2015
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 523
Kapitola 20 ÚČTY VLÁDNÍCH INSTITUCÍ
Úvod
20.01 Činnosti vládních institucí se vykazují odděleně od činností ostatních jednotek národního
hospodářství, protože pravomoci, motivace a funkce vládních institucí jsou jiné než u jiných
sektorů. Tato kapitola popisuje účty sektoru vládních institucí a prezentaci vládní finanční statistiky,
která poskytuje ucelený obraz o hospodářských činnostech vládních institucí: příjmy, výdaje,
schodek/přebytek, financování, jiné ekonomické toky a rozvahu.
20.02 Vládní instituce mají pravomoci zvyšovat daně a další povinné platby a přijímat zákony ovlivňující
chování ekonomických jednotek. Hlavní hospodářské funkce vládních institucí jsou:
(a) poskytovat výrobky a služby společnosti, a to buď pro kolektivní spotřebu, jako je například
veřejná správa, obrana a vymáhání práva, nebo pro individuální spotřebu, jako je například
vzdělávání, zdravotní péče, rekreační a kulturní služby, a jejich poskytování financovat
z daní nebo jiných důchodů;
(b) přerozdělovat důchod a bohatství prostřednictvím transferových plateb, například daní
a sociálních dávek;
(c) podílet se na dalších druzích netržní produkce.
20.03 Prezentace vládní finanční statistiky, která poskytuje obraz o hospodářských činnostech vládních
institucí, popisuje obvyklou posloupnost účtů způsobem, který je vhodnější pro analytiky vládních
financí a tvůrce politik. Prezentace vládní finanční statistiky používá souhrnné ukazatele
a vyrovnávací položky vymezené z hlediska pojmů, definic, klasifikací a účetních pravidel ESA tak,
že jsou stanoveny v souladu s dalšími makroekonomickými proměnnými a porovnávány se
stejnými veličinami v jiných zemích. Takové položky, jako jsou úspory a čisté půjčky / čisté
výpůjčky, jsou již k dispozici v posloupnosti účtů. Další položky, například celkové příjmy, celkové
výdaje, daňové zatížení a celkový dluh, nejsou výslovně zobrazeny.
20.04 Doplňující pravidla k některým obtížnějším otázkám klasifikace a měření za sektor vládních
institucí jsou uvedeny v části „Účetní problémy související s vládními institucemi“.
Vymezení sektoru vládních institucí
20.05 Sektor vládních institucí (S.13) je tvořen všemi jednotkami vládních institucí a všemi netržními
neziskovými institucemi, které jsou kontrolovány jednotkami vládních institucí. Zahrnuje i další
netržní výrobce uvedené v odstavcích 20.18 až 20.39.
20.06 Jednotky vládních institucí jsou právnické osoby založené v rámci politického postupu, které mají
zákonodárnou, soudní nebo výkonnou pravomoc nad jinými institucionálními jednotkami v dané
oblasti. Jejich hlavní funkcí je poskytovat výrobky a služby společnosti a domácnostem na netržním
základě a přerozdělovat důchod a bohatství.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
524 2015
20.07 Jednotka vládních institucí má obvykle pravomoc získávat finanční prostředky prostřednictvím
povinných transferů od jiných institucionálních jednotek. Aby splňovala základní požadavky na
institucionální jednotku, musí mít jednotka vládních institucí vlastní finanční prostředky, získané
buď z důchodů od jiných jednotek, nebo obdržené jako transfery od jiných jednotek vládních
institucí, a musí mít pravomoc vynakládat tyto prostředky při plnění cílů svých politik. Rovněž musí
být schopna si půjčovat finanční prostředky na svůj vlastní účet.
Identifikace jednotek v rámci vládních institucí
Vládní instituce
20.08 Ve všech zemích existuje základní subjekt, zejména v rámci ústředních vládních institucí, který
zastává celostátní výkonné, zákonodárné a soudní pravomoci. Jeho příjmy a výdaje jsou přímo
regulovány a kontrolovány ministerstvem financí nebo jeho ekvivalentem, a to prostřednictvím
souhrnného rozpočtu schváleného zákonodárným orgánem. Přes jeho velikost a rozmanitost je
tento subjekt obvykle jedinou institucionální jednotkou. Správní úřady, agentury, výbory a komise,
soudní orgány a zákonodárné orgány jsou součástí této základní ústřední jednotky vládních
institucí. Jednotlivá ministerstva se v jejím rámci nerozeznávají jako samostatné institucionální
jednotky, jelikož nemají pravomoc vlastnit majetek, vytvářet závazky ani provádět transakce na
vlastní účet.
20.09 Subsektory vládních institucí, jako jsou národní a místní vládní instituce, mohou zahrnovat takové
primární základní jednotky vládních institucí, jaké jsou popsány v odstavci 20.08, z nichž každá se
vztahuje k dané úrovni vládních institucí a zeměpisné oblasti.
20.10 Kromě této primární jednotky existují vládní instituce se samostatnou právní subjektivitou
a rozsáhlou autonomií včetně rozhodovací pravomoci ohledně objemu a složení svých výdajů
a přímých zdrojů příjmů, jako jsou účelové daně. Takové subjekty jsou často vytvořeny za účelem
plnění zvláštních funkcí, jako je výstavba silnic nebo netržní produkce služeb v oblasti
zdravotnictví, vzdělávání nebo výzkumu. Tyto subjekty jsou považovány za samostatné vládní
instituce, pokud vedou úplnou sestavu účtů, vlastní výrobky nebo aktiva na svůj účet, podílejí se na
netržních činnostech, za něž ze zákona odpovídají, a mohou přijímat závazky a uzavírat smlouvy.
Tyto subjekty (spolu s neziskovými institucemi kontrolovanými vládními institucemi) se označují
jako „mimorozpočtové jednotky“, protože mají samostatné rozpočty, dostávají podstatné transfery
z hlavního rozpočtu a jejich primární zdroje financování jsou doplněny o vlastní zdroje příjmů, které
nespadají do hlavního rozpočtu. Tyto mimorozpočtové jednotky se klasifikují v sektoru vládních
institucí, pokud nejsou převážně tržními výrobci kontrolovanými jinou jednotkou vládních institucí.
20.11 Souhrnný rozpočet jakékoli úrovně vládních institucí může zahrnovat podniky s ručením
neomezeným (unicorporated eterprises), které jsou tržními výrobci a kvazikorporacemi. Pokud
splňují požadavky na institucionální jednotky, nejsou tyto podniky považovány za součást vládních
institucí, nýbrž jsou zatříděny buď do sektoru nefinančních podniků, nebo do sektoru finančních
institucí.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 525
20.12 Fondy sociálního zabezpečení jsou jednotky vládních institucí, které jsou určeny k provozování
programů sociálního zabezpečení. Programy sociálního zabezpečení jsou programy sociálního
pojištění zahrnující celou společnost nebo její velkou část jako celek, které jsou uloženy
a kontrolovány vládními institucemi. Fond sociálního zabezpečení je institucionální jednotkou,
pokud je zřízen odděleně od ostatních činností jednotek vládních institucí, drží svá aktiva
a závazky odděleně a provádí finanční transakce na vlastní účet.
Neziskové instituce zatříděné do sektoru vládních institucí
20.13 Neziskové instituce, které jsou netržními výrobci a jsou kontrolovány jednotkami vládních institucí,
jsou jednotky zahrnované do sektoru vládních institucí.
20.14 Vládní instituce se mohou rozhodnout využívat některé neziskové instituce spíše než agentury
vládních institucí k provádění vládní politiky, protože tyto neziskové instituce jsou považovány za
více oddělené, objektivnější a méně vystavené politickým tlakům. Například výzkum a vývoj
a tvorba a udržování norem v takových oborech, jako je zdravotnictví, bezpečnost, životní prostředí
a vzdělávání, jsou oblastmi, ve kterých mohou být neziskové instituce efektivnější než agentury
vládních institucí.
20.15 Kontrola neziskové instituce je vymezena jako schopnost určovat obecnou politiku nebo program
neziskové instituce. Veřejná intervence v podobě obecných předpisů platných pro všechny
jednotky pracující ve stejném oboru činnosti není relevantní při rozhodování o tom, zda vládní
instituce kontrolují individuální jednotku. Při posuzování, zda je nezisková instituce kontrolována
vládními institucemi, by se mělo zvažovat těchto pět znaků kontroly:
(a) jmenování úředníků;
(b) další ustanovení zmocňujícího nástroje, jako jsou povinnosti ve statutu neziskové instituce;
(c) smluvní ujednání;
(d) míra financování;
(e) vystavení rizikům.
K prokázání kontroly může stačit jediný znak. Pokud však nezisková instituce, která je financována
hlavně vládními institucemi, zůstane i nadále schopna určovat do značné míry svou politiku nebo
program v souladu se zásadami uvedenými u dalších ukazatelů, neměly by být považována za
kontrolovanou vládními institucemi. Většinou o kontrole svědčí více znaků společně. Rozhodnutí
na základě těchto znaků bude svou povahou úsudkové.
20.16 Netržní charakter neziskové instituce se stanoví stejně jako u jiných jednotek sektoru vládních
institucí.
Ostatní jednotky sektoru vládních institucí
20.17 Rozhodnout o klasifikaci výrobců výrobků a služeb, kteří působí pod vlivem jednotek vládních
institucí, může být obtížné. Je možné je zatřídit do sektoru vládních institucí, nebo – pokud splňují
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
526 2015
požadavky na institucionální jednotky – mezi veřejné korporace. Pro tyto případy se používá níže
uvedený rozhodovací strom.
Diagram 20.1 - Rozhodovací strom
Veřejná kontrola
20.18 Kontrola nad subjektem je schopnost určovat jeho obecnou politiku nebo program. Při určování
existence kontroly ze strany vládních institucí se uplatňují kritéria používaná v případě korporací,
které by mohly být veřejnými korporacemi, jak je uvedeno v odstavci 2.32.
Je subjekt institucionální jednotkou? Část ovládající
jednotky
Jednotka
se klasifikuje
v soukromých
sektorech
Jednotka se
klasifikuje jako
veřejná korporace
Jednotka je součástí
vládních institucí
ne
ne
ne
ano
ano
ano
Je jednotka ovládána
vládními institucemi?
Je jednotka netržním
výrobcem?
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 527
Vymezení tržní/netržní povahy
Pojem ekonomicky významných cen
20.19 Netržní výrobci poskytují celou svou produkci nebo její převážnou část zdarma nebo za ceny, které
nejsou ekonomicky významné. Ekonomicky významné ceny jsou ceny, které mají podstatný vliv na
množství výrobků, jež jsou výrobci ochotni dodávat, a na množství výrobků, jež chtějí kupující
nakupovat. Jsou kritériem, které slouží k určení, zda jde o tržní, nebo naopak netržní produkci
nebo výrobce, a které tedy rozhoduje o tom, zda institucionální jednotka, v níž vládní instituce
nemají většinovou účast, má být označena za netržního výrobce, a tudíž zatříděna do sektoru
vládních institucí, nebo za tržního výrobce, a tudíž klasifikována jako veřejná korporace.
20.20 Zatímco posouzení, zda je cena ekonomicky významná, se provádí na úrovni každé jednotlivé
produkce, kritérium pro určení tržní nebo netržní povahy jednotky se uplatňuje na úrovni jednotky.
20.21 Když jsou výrobci soukromými korporacemi, lze předpokládat, že ceny jsou ekonomicky významné.
Naproti tomu v případě veřejné kontroly se mohou ceny této jednotky stanovovat nebo upravovat
pro účely veřejné politiky, což může působit obtíže při určování, zda jsou tyto ceny ekonomicky
významné. Veřejné korporace jsou často zakládány vládními institucemi, aby poskytovaly výrobky
a služby, jež by trh neprodukoval v množství nebo cenách splňujících cíle vládní politiky. U těchto
veřejných jednotek podporovaných vládními institucemi, může prodej pokrývat velkou část jejich
nákladů, avšak na tržní síly budou reagovat jinak než soukromé korporace.
20.22 Při analýze rozdílu mezi tržním a netržním výrobcem ve vztahu ke změnám podmínek na trhu je
užitečné určit, které jednotky jsou spotřebiteli dotyčných výrobků a služeb a zda výrobce na trhu
skutečně soutěží, nebo je jediným dodavatelem.
Kritéria subjektu nakupujícího produkci veřejného výrobce
Produkce se prodává především korporacím a domácnostem
20.23 Ekonomicky významné ceny jsou obvykle výsledkem splnění dvou hlavních podmínek:
1) výrobce je motivován upravit nabídku buď s cílem dosažení zisku v dlouhodobém horizontu,
nebo alespoň pokrýt kapitálové a další výrobní náklady včetně spotřeby fixního kapitálu
z prodeje; a
2) spotřebitelé mohou sami volit na základě účtovaných cen.
Produkce se prodává pouze vládním institucím
20.24 Některé služby jsou typicky vyžadovány jako doplňkové služby. Patří mezi ně takové činnosti jako
například doprava, financování a investice, nákup, prodej, marketing, počítačové služby,
komunikace, úklid a údržba. Jednotka, která poskytuje tento druh služeb pouze své mateřské
jednotce nebo jiným jednotkám ve stejné skupině jednotek, je pomocnou jednotkou. Není
samostatnou institucionální jednotkou a zatřídí se spolu s mateřskou jednotkou. Pomocné jednotky
poskytují veškerou produkci svým vlastníkům, kteří ji využívají jako mezispotřebu nebo k tvorbě
hrubého fixního kapitálu.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
528 2015
20.25 Jestliže veřejný výrobce prodává pouze vládním institucím a je jediným dodavatelem služeb,
předpokládá se, že jde o netržního výrobce, pokud ovšem nekonkuruje soukromému výrobci.
Typickým případem je účast v nabídkovém řízení na uzavření smlouvy s vládními institucemi za
obchodních podmínek, a proto jsou platby vládních institucí pouze za dodané služby.
20.26 Jestliže je veřejný výrobce jedním z několika dodavatelů vládních institucí, považuje se za tržního
výrobce, pokud soutěží s jinými výrobci na trhu a jeho ceny splňují obecná kritéria ekonomicky
významných cen uvedená v odstavcích 20.19 až 20.22.
Produkce se prodává vládním institucím i jiným odběratelům
20.27 Jestliže je veřejný výrobce jediným dodavatelem služeb, předpokládá se, že jde o tržního výrobce,
pokud prodává jiným než jednotkám vládních institucí více než polovinu své celkové produkce
nebo pokud jeho prodej vládním institucím splňuje podmínku ohledně nabídkového řízení
uvedenou v odstavci 20.25.
20.28 Jestliže existuje více dodavatelů, veřejný výrobce je tržním výrobcem, pokud soutěží s ostatními
výrobci prostřednictvím nabídkového řízení na uzavření smlouvy s vládními institucemi.
Test tržní/netržní povahy
20.29 Sektorové zatřídění základních vládních jednotek zapojených do poskytování výrobků a služeb na
netržním základě nebo do přerozdělování důchodu a bohatství, je zřejmé.
U jiných výrobců, kteří působí pod vlivem vládních institucí, je nezbytné posoudit jejich činnost
a zdroje. Aby bylo možno rozhodnout, zda jsou to tržní jednotky a účtují ekonomicky významné
ceny, je nutno posoudit kritéria stanovená v odstavcích 20.19 až 20.28. V souhrnu se jedná o tyto
podmínky:
(a) výrobce je institucionální jednotkou (nezbytná podmínka, viz též rozhodovací strom
v odstavci 20.17);
(b) výrobce není vyhrazeným poskytovatelem doplňkových služeb;
(c) výrobce není jediným dodavatelem výrobků a služeb vládním institucím, nebo pokud je, má
konkurenty a
(d) výrobce má motivaci upravit dodávku, aby si zajistil životaschopnou ziskovou činnost, byl
schopen působit v tržních podmínkách a plnil své finanční závazky.
Schopnost vykonávat tržní činnost se kontroluje zejména prostřednictvím obvyklého kvantitativního
kritéria (kritérium 50 %) za použití poměru tržeb k výrobním nákladům (jak je vymezeno
v odstavcích 20.30 a 20.31). Aby byla tržním výrobcem, musí veřejná jednotka krýt ze svých tržeb
alespoň 50 % svých nákladů během nepřerušeného víceletého období.
20.30 Pro účely testu tržní/netržní povahy odpovídá prodej výrobků a služeb tržbám, jinými slovy tržní
produkci (P.11) zvýšené o platby za případnou netržní produkci (P.131). Výroba prováděná ve
vlastní režii se v této souvislosti nepovažuje za součást prodeje. Z prodeje jsou vyloučeny
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 529
i všechny platby přijaté od vládních institucí, pokud nejsou poskytovány jiným výrobcům
provádějícím stejnou činnost.
20.31 Náklady na výrobu jsou součtem mezispotřeby, náhrad zaměstnancům, spotřeby fixního kapitálu
a ostatních daní z výroby. Pro účely testu tržní/netržní povahy se výrobní náklady zvyšují o čistý
úrok a snižují o hodnotu případné imputované produkce, a to zejména pocházející z výroby ve
vlastní režii. Dotace na výrobu se neodečítají.
Finanční zprostředkování a hranice vládních institucí
20.32 Případ jednotek provádějících finanční činnosti vyžaduje zvláštní pozornost. Finanční
zprostředkování je činnost, při které jednotky pořizují finanční aktiva a zároveň přijímají závazky na
svůj vlastní účet tím, že se zapojují do finančních transakcí.
20.33 Finanční zprostředkovatel se sám vystavuje riziku tím, že přijímá závazky na svůj vlastní účet.
Pokud například veřejná finanční jednotka spravuje aktiva, ale sama se nevystavuje riziku
přijímáním závazků na vlastní účet, není finančním zprostředkovatelem a zatřídí se do sektoru
vládních institucí, a nikoli do sektoru finančních institucí.
20.34 Uplatnění kvantitativního kritéria v rámci testu tržní/netržní povahy pro veřejné korporace, které se
zabývají finančním zprostředkováním, nebo správou aktiv, není obecně relevantní, protože jejich
příjmy vyplývají jak z důchodů z vlastnictví, tak i ze zisků z držby.
Mezní případy
Vedení podniků
20.35 Veřejná vedení podniků (public head offices) jsou subjekty, jejichž hlavní funkcí je kontrolovat
a řídit skupinu dceřiných společností pod kontrolou jednotky vládních institucí. Rozlišují se dva
případy:
(a) Pokud je veřejné vedení podniků institucionální jednotkou a podílí se na řízení tržních
výrobců, klasifikuje se podle hlavní činnosti skupiny, a to v sektoru S.11, pokud hlavní
činností je výroba výrobků a poskytování nefinančních služeb, nebo v sektoru S.12, pokud
produkuje hlavně finanční služby (viz také odstavce 2.23 a 2.59).
(b) Pokud veřejné vedení podniků není institucionální jednotkou, a tudíž se někdy označuje
anglickým výrazem „shell“ neboli „skořápka“, nebo pokud působí jako zástupce vládních
institucí pro účely veřejné politiky, např. směrování prostředků do dceřiných společností,
organizování privatizace nebo anulování dluhů, zatřídí se do sektoru vládních institucí.
20.36 Zde použitý výraz „veřejné vedení podniků“ zahrnuje jednotky, které se také označují jako „veřejné
holdingové společnosti“.
20.37 Dceřiné společnosti, které jsou součástí skupiny zabývající se výrobou a vedou úplnou sestavu
účtů, se považují za institucionální jednotku, i když část své samostatnosti v rozhodování převedly
na centrální subjekt (viz odstavec 2.13). Test tržní/netržní povahy se uplatňuje na jednotlivé
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
530 2015
jednotky. Může se tedy stát, že jedna dceřiná společnost je na rozdíl od ostatních uznána za
netržní a zatříděna do sektoru vládních institucí.
Penzijní fondy
20.38 Zaměstnavatelské penzijní programy jsou uspořádání, jejichž účelem je, aby účastníkům
poskytovala penzijní dávky na základě smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Patří mezi ně fondové, nefondové a částečně fondové programy.
20.39 Fondový příspěvkově definovaný program zřízený jednotkou vládních institucí se nepovažuje za
program sociálního zabezpečení, pokud neexistuje žádná vládní záruka na úroveň vyplácených
penzí a úroveň penzí je nejistá, neboť závisí na výkonnosti aktiv. V důsledku toho se jednotka
určená jako jednotka, která program spravuje – stejně jako fond samotný, pokud je samostatnou
institucionální jednotkou – považuje za finanční instituci, která je zatříděna v subsektoru
pojišťovacích společností a penzijních fondů.
Kvazikorporace
20.40 Kvazikorporace jsou podniky, právně neoddělené od vlastníků, kteří mají neomezené ručení
(unicorporated eterprises) a které fungují, jako by se jednalo o korporace. Na kvazikorporace se
pohlíží jako na korporace, tzn. jako na samostatné institucionální jednotky nezávislé na jednotce,
jíž patří, a to vzhledem k jejich odlišnému hospodářskému a finančnímu chování. Tržní provozovny
kontrolované jednotkami vládních institucí a uznané za veřejné kvazikorporace jsou tudíž
seskupeny spolu s korporacemi v sektoru nefinančních podniků nebo v sektoru finančních institucí.
20.41 Provozovna nebo skupina provozoven vládních institucí provozující stejný druh výroby pod
společným řízením se považuje za veřejnou kvazikorporaci, pokud:
(a) si účtuje za svou produkci ceny, které jsou ekonomicky významné;
(b) se má za to, že rozhoduje samostatně; a
(c) existuje úplná sestava účtů, která umožňuje odděleně identifikovat a zjistit její provozní
výsledky, úspory, aktiva a závazky, nebo je možné takovou úplnou sestavu účtů vytvořit.
20.42 O výši důchodu čerpaného z kvazikorporace během daného účetního období rozhoduje vlastník.
Takové čerpání je rovnocenné s výplatou dividend korporace jejím akcionářům. V závislosti na výši
čerpaného důchodu je určena výše nerozděleného zisku ponechaného v kvazikorporaci. Vlastník
může do podniku investovat více kapitálu nebo z něho kapitál odčerpat tím, že se zbaví některých
jeho aktiv, přičemž takové toky kapitálu musí být rovněž identifikovatelné v účetnictví, pokud k nim
dojde. Toky investic a důchodů z vlastnictví v kvazikorporaci se zaznamenávají stejným způsobem
jako obdobné toky v korporacích. Zejména platí, že investiční dotace se zaznamenávají jako
kapitálové transfery.
20.43 Výrobní subjekty, které nejsou považovány za kvazikorporace, zůstávají spojeny s vládními
jednotkami, které je vlastní. Přestože jsou jednotky vládních institucí tvořeny převážně netržními
výrobci, mohou v rámci jednotky vládních institucí existovat i tržní provozovny. Prodej
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 531
uskutečňovaný těmito tržními provozovnami se připočítává k vedlejším prodejům, což je vedlejší
produkce prodávaná netržními provozovnami za ekonomicky významné ceny. V důsledku toho
může mít jednotka vládních institucí nenulový čistý provozní přebytek, tzn. čistý provozní přebytek
vytvořený tržními provozovnami.
Restrukturalizační agentury
20.44 Některé veřejné jednotky se podílejí na restrukturalizaci korporací. Tyto korporace mohou
a nemusí být kontrolovány vládními institucemi. Restrukturalizační agentury (restructuring
agencies) mohou být dlouhodobě existujícími veřejnými jednotkami nebo agenturami vytvořenými
pro tento zvláštní účel. Vládní instituce financují restrukturalizaci různými způsoby, a to buď přímo,
prostřednictvím kapitálových injekcí, jako jsou například kapitálové transfery, půjčky nebo pořízení
majetkové účasti, nebo nepřímo, poskytováním záruk. Hlavní kritérium sektorového zatřídění
restrukturalizačních agentur spočívá v tom, zda jsou tyto subjekty finančními zprostředkovateli, zda
je jejich hlavní činnost tržní povahy a jaká je míra rizika, které na sebe veřejná agentura bere.
V mnoha případech je míra rizika podstupovaného restrukturalizační agenturou nízká v důsledku
toho, že působí s veřejnou finanční podporou a jménem vládních institucí. Restrukturalizační
agentury mohou provádět privatizaci nebo anulování dluhů.
Privatizační agentury
20.45 První typ restrukturalizační agentury řídí privatizaci jednotek veřejného sektoru. Existují dva
případy:
(a) Restrukturalizační jednotka bez ohledu na svůj právní status působí jako přímý zástupce
vládních institucí nebo má omezenou životnost. Její hlavní funkcí je přerozdělovat národní
důchod a bohatství a směrovat prostředky z jedné jednotky do druhé. Restrukturalizační
jednotka se klasifikuje v sektoru vládních institucí.
(b) Restrukturalizační jednotka je holdingovou společností kontrolující a řídící skupinu dceřiných
společností a jen menší část její činnosti je věnována provádění privatizace a převádění
finančních prostředků z jedné dceřiné společnosti do druhé jménem vládních institucí a pro
účely veřejné politiky. Jednotka je zatříděna jako korporace a případné transakce provedené
jménem vládních institucí je nutno přesměrovat prostřednictvím vládních institucí.
Anulační struktury
20.46 Druhý typ restrukturalizační agentury se zabývá znehodnocenými aktivy a může být zřízen při
bankovní nebo jiné finanční krizi. Takové agentury jsou označovány jako anulační struktury
(defeasance structures) nebo „špatné banky“ („bad banks“). Restrukturalizační agenturu je nutno
zatřídit podle míry rizika, které na sebe bere, s ohledem na stupeň finanční podpory ze strany
vládních institucí.
V nejběžnějším případě restrukturalizační agentura nakupuje aktiva za vyšší než tržní ceny
s přímou či nepřímou finanční podporou vládních institucí. Výsledkem jejích činností je
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
532 2015
přerozdělení národního důchodu a bohatství. Pokud na sebe anulační struktura nebere riziko,
zatřídí se do sektoru vládních institucí.
Jednotky pro speciální účel
20.47 Jednotky pro speciální účel (Special purpose entity - SPE), také nazývané „special purpose
vehicles“ (SPV), mohou být zřizovány vládními institucemi nebo soukromými subjekty za účelem
finančního zjednodušení. Jednotky pro speciální účel se mohou podílet na fiskálních operacích
včetně sekuritizace aktiv, vypůjčování jménem vládních institucí apod. Takové jednotky pro
speciální účel nejsou samostatnými institucionálními jednotkami, pokud jsou rezidenty. Tyto
subjekty se klasifikují podle hlavní činnosti vlastníka a jednotky pro speciální účel, které provádějí
fiskální operace, se zatřídí do sektoru vládních institucí.
20.48 Nerezidentské jednotky pro speciální účel se považují za samostatné institucionální jednotky.
Všechny toky a stavové pozice mezi vládními institucemi a nerezidentskou jednotkou pro speciální
účel se zaznamenávají na účtech vládních institucí a jednotek pro speciální účel. Kromě toho, když
takové nerezidentské jednotky pro speciální účel provádějí výpůjčky jménem vládních institucí
nebo vynakládají veřejné výdaje v zahraničí, i když nejsou zaznamenány žádné toky mezi vládními
institucemi a danou jednotkou pro speciální účel v souvislosti s těmito fiskálními činnostmi,
transakce se imputují na účty vládních institucí i nerezidentského subjektu, aby odrážely fiskální
činnosti vládních institucí. Pokud se nerezidentská jednotka pro speciální účel podílí na
sekuritizační operaci bez prodeje aktiv, považuje se tato operace za výpůjčku vládních institucí.
Ekonomická podstata této transakce se zaúčtuje imputováním výpůjčky vládních institucí od
nerezidentské jednotky pro speciální účel ve stejné hodnotě a v okamžiku, kdy této jednotce
vznikne závazek vůči zahraničnímu věřiteli.
Společné podniky
20.49 Mnoho veřejných jednotek uzavírá se soukromými subjekty nebo jinými veřejnými jednotkami
dohody o společném provádění různých činností. Výsledkem těchto činností může být tržní nebo
netržní produkce. Společné operace lze zhruba vymezit jako jeden ze tří typů: společně
kontrolované jednotky, označované jako společné podniky (joint ventures); společně kontrolované
operace; a společně kontrolovaná aktiva.
20.50 Společný podnik vyžaduje založení korporace, společenství nebo jiné institucionální jednotky, v níž
se každá strana podílí na kontrole činnosti dané jednotky. Jako institucionální jednotka může
společný podnik uzavírat smlouvy svým vlastním jménem a opatřovat si finanční prostředky pro
své vlastní účely. Společný podnik vede své vlastní účetní záznamy.
20.51 Běžně stačí k určení kontroly vyjádření vlastnického podílu v procentech. Pokud každý majitel
vlastní stejný procentní podíl ve společném podniku, je nutno vzít v úvahu další znaky kontroly.
20.52 Veřejné jednotky mohou také uzavírat dohody o společném podnikání, které neprovádějí oddělené
institucionální jednotky. V tomto případě neexistují žádné jednotky, které je nutno zatřídit, ale je
třeba dbát, aby bylo správně zaznamenáno vlastnictví majetku, přičemž ujednání o sdílení výnosů
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 533
a nákladů se uzavírají v souladu s ustanoveními řídící smlouvy. Dvě jednotky se například mohou
dohodnout, že zodpovídají za různé fáze společného výrobního postupu, nebo jedna jednotka
může vlastnit určité aktivum nebo komplex souvisejících aktiv, ale obě jednotky se dohodnou na
sdílení příjmů a výdajů.
Orgány tržní regulace
20.53 Veřejné orgány působící v oblasti zemědělství se zabývají dvěma druhy činnosti:
(a) buď nakupují, drží a prodávají zemědělské a další potravinářské výrobky na trhu nebo
(b) jsou výlučně či především distributorem dotací nebo jiných transferů výrobcům.
V prvním případě se institucionální jednotka vzhledem k tomu, že působí jako tržní výrobce, zatřídí
do sektoru nefinančních podniků (S.11). Ve druhém případě se institucionální jednotka zatřídí do
sektoru vládních institucí (S.13).
20.54 Pokud orgán regulace trhu provádí obě činnosti uvedené v odstavci 20.53, rozdělí se tento orgán
podle hlavní činnosti do dvou institucionálních jednotek, z nichž jedna se zatřídí do sektoru
nefinančních podniků (S.11) a druhá do sektoru vládních institucí (S.13). V případě, že by bylo
obtížné rozdělit daný orgán tímto způsobem, je zvykem přizpůsobit obvyklý test sektorového
zatřídění za použití kritéria „hlavní činnosti“ na základě nákladů. Pokud náklady jednotky velmi
významně souvisí s tržní regulační činností, jednotka se zatřídí do sektoru nefinančních podniků.
Doporučuje se mezní hodnota 80 % poměru nákladů k tržbám. Pokud je poměr nákladů k tržbám
spojený s regulační činností nižší než tato mezní hodnota, jednotka se zatřídí do sektoru vládních
institucí (S.13).
Nadnárodní orgány
20.55 Některé země jsou součástí institucionální dohody, na základě které tyto země tvoří součást
nadnárodního orgánu. Takové uspořádání obvykle zahrnuje peněžní převody z členských zemí na
nadnárodní orgán a naopak. Nadnárodní orgán se rovněž zabývá netržní výrobou. V národních
účtech členských zemí jsou nadnárodní orgány nerezidentskými institucionálními jednotkami, které
jsou zatříděny do zvláštního subsektoru nerezidentů.
Subsektory vládních institucí
20.56 V závislosti na správním a právním uspořádání obvykle existuje v zemi více než jedna úroveň
vládních institucí. V kapitole 2 jsou uvedeny tři úrovně vládních institucí: ústřední vládní instituce,
národní (nebo regionální) vládní instituce a místní vládní instituce, přičemž pro každou úroveň je
určen jeden subsektor. Existence a rozsah sociálního zabezpečení a jeho úloha ve fiskální politice
vyžadují, aby se kromě těchto úrovní vládních institucí sestavovaly statistiky pro všechny oblasti
jednotek sociálního zabezpečení jako čtvrtý samostatný subsektor vládních institucí. Ne všechny
země mají všechny úrovně, některé mohou mít pouze ústřední úroveň vládních institucí nebo
ústřední a jednu nižší úroveň vládních institucí. V zemích, které mají více než tři úrovně, by se
všechny různé jednotky měly zatřídit do jedné z výše uvedených úrovní.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
534 2015
Ústřední vládní instituce
20.57 Subsektor ústředních vládních institucí (kromě sociálního zabezpečení) (S.1311) je tvořen všemi
jednotkami vládních institucí, které mají celostátní působnost, s výjimkou jednotek sociálního
zabezpečení. Politická pravomoc ústředních vládních institucí země pokrývá celé její území.
Ústřední vládní instituce mohou uvalovat daně na všechny rezidentské institucionální jednotky
a nerezidentské jednotky zapojené do ekonomické činnosti v dané zemi. Ústřední vládní instituce
obvykle zodpovídají za poskytování kolektivních služeb ve prospěch společnosti jako celku, jako
jsou národní obrana, vztahy s jinými zeměmi, veřejný pořádek a bezpečnost, a za regulaci
sociálního a ekonomického systému dané země. Kromě toho mohou vynakládat výdaje na
poskytování služeb, jako je školství nebo zdravotnictví, a to především ve prospěch jednotlivých
domácností, a mohou provádět transfery jiným institucionálním jednotkám včetně dalších úrovní
vládních institucí.
20.58 Sestavování statistiky za ústřední vládní instituce je důležité kvůli zvláštní úloze, kterou hraje při
analýze hospodářské politiky. Fiskální politika má dopad na inflační nebo deflační tlaky
v hospodářství hlavně prostřednictvím ústředních vládních institucí. Obecně platí, že rozhodovací
orgán formuluje a provádí politiku zaměřenou na celostátní hospodářské cíle právě na úrovni
ústředních vládních institucí.
20.59 Subsektor ústředních vládních institucí je ve většině zemí velkým a složitým subsektorem. Obecně
se skládá z ústřední skupiny úřadů nebo ministerstev, jež tvoří jednu institucionální jednotku,
a z různých subjektů, působících pod kontrolou ústředních vládních institucí, se samostatnou
právní subjektivitou a dostatečnou autonomií, aby vytvářely další ústřední vládní jednotky.
20.60 Hlavní ústřední skupina nebo primární ústřední vládní instituce se někdy nazývají rozpočtové
ústřední vládní instituce, což zdůrazňuje skutečnost, že základním z jejich klíčových výkazů je
„rozpočet“. To naznačuje, že rozpočet poskytuje implicitní vymezení této základní institucionální
jednotky ústředních vládních institucí. Někdy se nazývá „stát“, což by se nemělo zaměňovat
s pojmem národních vládních institucí, jako jsou provincie, spolkové země, kantony, republiky,
prefektury nebo správní regiony ve federálním systému vládních institucí. Při sestavování úplné
posloupnosti účtů rozpočtových ústředních vládních institucí je často vhodné zahrnout činnosti
mimorozpočtových fondů, pokud nejsou institucionálními jednotkami, a obecně všechny operace
státní pokladny, které nejsou vykazovány v rozpočtu.
20.61 Druhá složka ústředních vládních institucí je tvořena jinými ústředními orgány vládních institucí,
také označovanými jako mimorozpočtové jednotky, které zahrnují mimorozpočtové orgány nebo
subjekty, jež splňují požadavky na institucionální jednotky, netržní veřejné podniky s právní
subjektivitou a netržní veřejně kontrolované neziskové instituce.
20.62 Ústřední vládní instituce lze rozdělit do dvou částí: rozpočtové ústřední vládní instituce a jiné
ústřední orgány vládních institucí. Toto rozdělení je záležitostí úsudku a může být ovlivněno
praktickými hledisky. Důležitým kritériem je institucionální pokrytí „rozpočtu“. Přesné složení by
však mělo být podrobně známé a dohodnuté mezi sestavovateli na vnitrostátní úrovni, aby byla
posílena sladěnost zdrojových údajů. Schopnost sestavit kompletní posloupnost účtů za tyto dva
„subsektory“ ústředních vládních institucí je důležitá při hodnocení kvality údajů.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 535
Národní vládní instituce
20.63 Subsektor národních vládních institucí (kromě sociálního zabezpečení) (S.1312) je tvořen všemi
jednotkami vládních institucí ve federálním systému vládních institucí, které mají státní nebo
regionální působnost, s možnou výjimkou jednotek sociálního zabezpečení. Stát je největší
zeměpisná oblast, na které se země jako celek pro politické nebo administrativní účely dělí. Tyto
oblasti se označují takovými pojmy jako například provincie, spolkové země, kantony, republiky
nebo správní regiony. Všem se dostává dostatečné úrovně pravomocí požadovaných ve
federálním systému vládních institucí. Zákonodárná, soudní a výkonná moc národních vládních
institucí se vztahuje na celé území jednotlivého státu, které obvykle zahrnuje řadu lokalit, ale
nesahá na území jiných států. V řadě zemí národní vládní instituce neexistují. V zemích
s federálním zřízením mohou být národním vládním institucím svěřeny značné pravomoci
a povinnosti a v těchto případech je vhodné vytvořit subsektor národních vládních institucí.
20.64 Národní vládní instituce mají obvykle fiskální pravomoc vybírat daně od institucionálních jednotek,
které jsou rezidenty v jejich oblasti působnosti nebo tam vykonávají hospodářskou činnost. Aby
byla jednotka uznána za jednotku vládních institucí, musí být schopna vlastnit aktiva, získávat
finanční prostředky a přebírat závazky na vlastní účet a musí být rovněž oprávněna vynakládat
nebo přidělovat alespoň některé z daní nebo jiných důchodů, které obdrží, podle své vlastní
politiky. Daný subjekt však může dostávat od ústředních vládních institucí transfery, které jsou
vázány pouze na určité účely. Národní vládní instituce jsou schopny jmenovat úředníky nezávisle
na vnější správní kontrole. Pokud je subjekt vládních institucí působící ve státu zcela závislý na
finančních prostředcích od ústředních vládních institucí, a pokud ústřední vládní instituce také
určují, jakým způsobem mají být tyto prostředky vynakládány, pak je daný subjekt agenturou
ústředních vládních institucí.
Místní vládní instituce
20.65 Subsektor místních vládních institucí (kromě sociálního zabezpečení) (S.1313) je tvořen
jednotkami vládních institucí, které mají místní působnost (s možnou výjimkou jednotek sociálního
zabezpečení). Místní vládní instituce obvykle poskytují širokou škálu služeb místním obyvatelům,
z nichž některé mohou být financovány z dotací od vyšších úrovní vládních institucí. Statistiky za
místní vládní instituce pokrývají celou řadu jednotek vládních institucí, jako jsou okresy, města
a obce, městské části a obvody, školní okrsky a okrsky vodovodní nebo kanalizační sítě. Často
mají místní vládní jednotky s různými funkčními povinnostmi pravomoc nad týmiž zeměpisnými
oblastmi. Například různé jednotky vládních institucí představující město, okres a školní okrsek
mají pravomoc nad stejnou oblastí. Kromě toho mohou dvě nebo více sousedících místních
vládních institucí zřídit jednotku vládních institucí s regionální pravomocí, která je odpovědná
místním vládním institucím. Takové jednotky se také zatřídí do subsektoru místních
vládních institucí.
20.66 Zákonodárná, soudní a výkonná moc místních jednotek vládních institucí je omezena na nejmenší
zeměpisné oblasti rozlišené pro správní a politické účely. Oblast působnosti místních vládních
institucí je obecně mnohem menší než oblast působnosti ústředních nebo národních vládních
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
536 2015
institucí, přičemž takové vládní instituce mohou a nemusí být oprávněny vybírat daně od
institucionálních jednotek nebo z hospodářské činnosti, které probíhají v jejich oblastech. Často
jsou závislé na dotacích od vyšších úrovní vládních institucí a do určité míry působí jako zástupci
ústředních nebo národních vládních institucí. Aby však mohly být považovány za institucionální
jednotky, musí být oprávněny vlastnit aktiva, získávat finanční prostředky a přijímat závazky
výpůjčkami na svůj vlastní účet. Musí mít také volnost v rozhodování ohledně způsobu vynakládání
těchto finančních prostředků a měly by být schopny jmenovat své úředníky nezávisle na vnější
správní kontrole.
Fondy sociálního zabezpečení
20.67 Subsektor fondů sociálního zabezpečení (S.1314) je tvořen všemi jednotkami sociálního
zabezpečení bez ohledu na úroveň vládních institucí, které tyto programy sociálního zabezpečení
provozují nebo řídí. Pokud program sociálního zabezpečení nesplňuje požadavky na institucionální
jednotky, byl by zatříděn spolu se svou mateřskou jednotkou v jednom z ostatních subsektorů
sektoru vládních institucí. Pokud veřejné nemocnice poskytují netržní služby pro veřejnost jako
celek a pokud jsou kontrolovány prostřednictvím programů sociálního zabezpečení, zatřídí se do
subsektoru fondů sociálního zabezpečení.
Prezentace vládní finanční statistiky
Rámec
20.68 Zkušenosti ukazují, že alternativní prezentace za vládní instituce, odlišná od posloupnosti účtů
v ústředním rámci ESA, se lépe hodí pro některé analytické požadavky. Tato alternativa se
označuje jako prezentace vládní finanční statistiky. Poskytuje odlišný, ale přesto ucelený obraz
o účtech vládních institucí s těmito ukazateli hospodářské činnosti vládních institucí: příjmy, výdaje,
schodek/přebytek, financování, jiné ekonomické toky a úrovně rozvahy.
20.69 Prezentace vládní finanční statistiky na základě ESA je tvořena transakcemi zachycenými v rámci
ESA na různých běžných účtech, kapitálovém účtu a finančním účtu, přeskupenými pro nefinanční
transakce do podoby jediného účtu, která je pro fiskální analýzu vhodnější.
20.70 V systému vládní finanční statistiky jsou příjmy vymezeny jako souhrn všech transakcí
zaznamenaných v rámci kladných zdrojů v ústředním rámci ESA a příjmových dotací na běžných
účtech, jakož i příjmových kapitálových transferů zaznamenaných na kapitálovém účtu. Výdaje jsou
souhrnem všech transakcí zaznamenaných v rámci kladných užití a v rámci splatných dotací na
běžných účtech, jakož i kapitálových výdajů – tvorby hrubého kapitálu plus splatných kapitálových
transferů – zaznamenaných na kapitálovém účtu. Tyto ukazatele příjmů a výdajů jsou specifické
pro prezentaci vládní finanční statistiky, ale základními transakcemi jsou transakce zachycené
v rámci ESA.
20.71 Rozdíl mezi příjmy a výdaji, který odpovídá přebytku/schodku, představuje čisté půjčky nebo čisté
výpůjčky (B.9). Financování přebytku nebo schodku je zobrazeno na finančním účtu, kde se
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 537
zaznamenává čisté pořízení finančních aktiv a čistý vznik závazků. Položky výdajů a příjmů mají
souvztažné položky na finančním účtu. Finanční transakce mohou také vést ke vzniku dvou
položek na finančním účtu. To odráží základní princip podvojného účetnictví, kde má každá
transakce odpovídající souvztažnou transakci na finančním účtu. V zásadě mohou být čisté půjčky
nebo čisté výpůjčky odvozeny také z transakcí s finančními aktivy a závazky.
20.72 Prezentace vládní finanční statistiky je znázorněna níže:
Prezentace vládní finanční statistiky
Příjmy
Daně
Sociální příspěvky
Prodej výrobků a služeb
Ostatní běžné příjmy
Příjmové kapitálové transfery
minus Výdaje
Mezispotřeba
Náhrady zaměstnancům
Úroky
Dotace
Sociální dávky
Ostatní běžné výdaje
Výdajové kapitálové transfery
Investiční výdaje
rovná se Čisté půjčky / čisté výpůjčky
rovná se Čisté finanční transakce
20.73 Další účty v systému vládní finanční statistiky jsou určeny pro jiné ekonomické toky a rozvahy,
v souladu s posloupností účtů v rámci ESA. Tyto účty umožňují úplné sladění změn v rozvaze
a toků, k nimž dochází v průběhu účetního období. U každého aktiva nebo závazku platí:
Počáteční rozvaha
plus transakce
plus přecenění
plus ostatní změny objemu aktiv
rovná se Konečná rozvaha
20.74 Rozvaha vykazuje celkové úrovně aktiv – nefinančních a finančních – jakož i zůstatky stavů
závazků, což umožňuje odvodit čisté jmění jako celková aktiva minus celkové závazky a čisté
finanční jmění jako celková finanční aktiva minus celkové závazky.
20.75 Vládní finanční statistika udává finanční výkonnost vládních institucí a jejich subsektorů nebo
jakéhokoli seskupení jednotek vládních institucí a také jednotlivých institucionálních jednotek, jako
jsou rozpočtové ústřední vládní instituce.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
538 2015
Příjmy
20.76 Příjmová transakce je taková, která zvyšuje čisté jmění a má kladný dopad na čisté půjčky (+) /
čisté výpůjčky (-). V příjmech vládních institucí obvykle převládají povinné platby stanovené
vládními institucemi ve formě daní a sociálních příspěvků. Pro některé úrovně vládních institucí
jsou hlavním zdrojem příjmů transfery od jiných jednotek vládních institucí a dotace od
mezinárodních organizací. Mezi další obecné kategorie příjmů patří důchody z vlastnictví, prodej
výrobků a služeb a různé transfery jiné než dotace. Celkové příjmy vládních institucí za účetní
období se vypočítají sečtením příjmových transakcí takto:
Celkové příjmy = celkové daně D.2 + D.5 + D.91
+ celkové sociální příspěvky D.61
+ celkový prodej výrobků a služeb P.11 + P.12 + P.131
+ ostatní běžné příjmy D.39 + D.4 + D.7
+ ostatní kapitálové příjmy D.92 + D.99
Daně a sociální příspěvky
20.77 Celkové daně zahrnují daně z výroby a z dovozu (D.2), běžné daně z důchodů, jmění a jiné (D.5)
a kapitálové daně (D.91). Celkové sociální příspěvky jsou tvořeny skutečnými sociálními příspěvky
(D.611) a imputovanými sociálními příspěvky (D.612).
20.78 Odhad výše daní a sociálních příspěvků může být obtížný. Související problémy a doporučená
řešení jsou popsána v oddílu III této kapitoly. Zatímco daně se zaznamenávají na několika účtech
v tradiční posloupnosti účtů ústředního rámce ESA, v prezentaci vládní finanční statistiky jsou
všechny daně zachyceny jako jedna kategorie příjmů, s dílčím tříděním v závislosti na základu,
z něhož se daň vybírá. Kapitálové daně jsou v prezentaci vládní finanční statistiky uvedeny jako
daně z příjmů.
20.79 Příjmové položky daní a sociálních příspěvků
15
slouží k sestavení celkových daní nebo poměrů
daňového zatížení, jako je poměr celkových daní k úrovni HDP, používaných k mezinárodnímu
srovnání. V této souvislosti se sociální příspěvky uvádějí současně s daňovou statistikou a jsou
zahrnuty do ukazatelů daňového zatížení nebo povinných plateb.
Prodej
20.80 Celkový prodej výrobků a služeb zahrnuje tržní produkci (P.11) a platby za netržní produkci
(P.131). Zahrnuje také – vyjma případů, kdy slouží k provedení testu tržní/netržní povahy (viz
odstavec 20.30) – produkci pro vlastní konečné užití (P.12). Většina produkce vládních institucí se
skládá z výrobků a služeb, které se neprodávají nebo se prodávají za ceny, jež nejsou ekonomicky
15
Ukazatel celkových příjmů z daní a sociálních příspěvků v rámci ESA je v souladu s příslušným ukazatelem
uvedeným v příručce OECD o statistice příjmů, ovšem s výjimkou účtování vyplácených daňových dobropisů
a imputovaných sociálních příspěvků. Zaznamenávání daní a sociálních příspěvků v rámci ESA je také
harmonizováno s prezentací vládní finanční statistiky podle MMF, ovšem s určitými rozdíly v členění.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 539
významné. Rozdělení netržní produkce není v souladu s pojmem příjmů. U výrobků a služeb jsou
do příjmů zahrnuty pouze skutečné prodeje a některé zvláštní imputované prodeje.
20.81 Tržní produkce (P.11) vládních institucí zahrnuje:
(a) tržní produkci tržních provozoven zahrnutých mezi vládní instituce, jako je například
zbrojovka, která je součástí ministerstva obrany, nebo jídelny, jež zřizují jednotky vládních
institucí pro své zaměstnance, které účtují ekonomicky významné ceny;
(b) vedlejší tržní produkci prodávanou netržními provozovnami, někdy označovanou jako
„vedlejší prodej“ („incidental sales“), například vyplývající ze smluv o výzkumu a vývoji mezi
veřejnými vysokými školami a korporacemi, nebo publikace prodávané jednotkami vládních
institucí za ekonomicky významné ceny.
20.82 Výše uvedený „vedlejší prodej“ se liší od symbolických vstupních poplatků placených návštěvníky
v muzeu, které obvykle představují částečné platby za netržní produkci (P.131). Mezi další
významné částečné platby patří platby nemocnicím nebo školám, pokud jsou netržní.
20.83 Hodnota tvorby kapitálu ve vlastní režii se ve vládní finanční statistice na základě ESA považuje za
příjmy a zařazuje se pod prodej. Prodej zahrnuje také hodnotu výrobků a služeb vyrobených
a poskytnutých jako naturální náhrady zaměstnancům nebo jako jiná naturální platba.
20.84 Tržby z prodeje se ve vládní finanční statistice na základě ESA zachycují z pohledu produkce:
neliší se od produkce, zatímco skutečné prodeje zákazníkům se liší o změny zásob. Tyto změny
zásob však budou u jednotek vládních institucí a jiných netržních výrobců, kteří se většinou
zabývají produkcí služeb, a nikoli výrobou výrobků, pravděpodobně malé. Prodej se oceňuje
v základních cenách.
Rámeček 20.1 – Vztah mezi transakcemi a souhrnnými ukazateli ESA a GFS
ESA - Zdroje
Příjmy ve vládní finanční statistice (GFS)
na základě ESA
P.1 Produkce, v tom:
Tržní produkce (P.11) Prodej výrobků a služeb
Produkce pro vlastní konečné užití (P.12) Prodej výrobků a služeb
Netržní produkce (P.13), v tom:
- Platby za netržní produkci (P.131) Prodej výrobků a služeb
- Netržní produkce, ostatní (P.132) V položce Příjmy celkem, se nezachycuje
D.2 Daně z výroby a z dovozu (příjmové) Daně celkem
D.3 Dotace (příjmové) Ostatní běžné příjmy
D.4 Důchod z vlastnictví Ostatní běžné příjmy
D.5 Běžné daně z důchodů a jmění Daně celkem
D.61 Sociální příspěvky Sociální příspěvky celkem
D.7 Ostatní běžné transfery Ostatní běžné příjmy
D.91r Kapitálové daně (příjmové) Daně celkem
D.92r Investiční dotace (příjmové) Ostatní kapitálové příjmy
D.99r Ostatní kapitálové transfery (příjmové) Ostatní kapitálové příjmy
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
540 2015
ESA - Užití
Výdaje ve vládní finanční statistice (GFS)
na základě ESA
P.2 Mezispotřeba Mezispotřeba
D.1 Náhrady zaměstnancům Náhrady zaměstnancům
D.2 Daně z výroby a z dovozu (výdajové) Ostatní běžné výdaje
D.3 Dotace (výdajové) Dotace
D.41 Úroky Úroky
D.4 Důchod z vlastnictví (vyjma D.41) Ostatní běžné výdaje
D.5 Běžné daně z důchodů Ostatní běžné výdaje
D.62
Sociální dávky jiné než naturální sociální
transfery
Sociální dávky jiné než naturální sociální
transfery
D.632
Naturální sociální transfery prostřednictvím
tržních výrobců
Naturální sociální transfery prostřednictvím
tržních výrobců
D.7 Ostatní běžné transfery Ostatní běžné výdaje
D.8 Úprava o změny penzijních nároků Ostatní běžné výdaje
P.31 Výdaje na individuální spotřebu tržní produkce
Naturální sociální transfery prostřednictvím
tržních výrobců
P.31 Výdaje na individuální spotřebu netržní produkce V položce Výdaje celkem se nezachycují
P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu V položce Výdaje celkem se nezachycují
P.5 Tvorba hrubého kapitálu Kapitálové výdaje
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv Kapitálové výdaje
D.92p Investiční dotace (výdajové) Kapitálové výdaje
D.99p Ostatní kapitálové transfery (výdajové) Kapitálové výdaje
V ústředním rámci ESA jsou čisté půjčky / čisté výpůjčky (B.9) vyrovnávací položkou kapitálového účtu.
Vyrovnávací položka účtu vládních institucí v prezentaci vládní finanční statistiky na základě ESA je
totožná s čistými půjčkami / čistými výpůjčkami (B.9). V následujícím rámečku je vysvětleno proč.
Ústřední rámec ESA
Prvním účtem je účet výroby, a prvním zdrojem institucionálního sektoru v rámci ESA je tudíž jeho
produkce. Jelikož se většina služeb poskytovaných vládními institucemi neprodává za ekonomicky
významné ceny, a proto je netržní, podle konvence se netržní produkce vyjadřuje jako součet výrobních
nákladů.
Podobně výdaje na konečnou kolektivní spotřebu, které se skládají ze služeb poskytovaných vládními
institucemi společnosti, jako jsou všeobecné služby, obrana, bezpečnost a veřejný pořádek, se vyjadřují
jako součet výrobních nákladů. Výdaje na kolektivní spotřebu (P.32) se také podle konvence rovnají
skutečné konečné spotřebě (P.4) vládních institucí.
Výdaje na konečnou individuální spotřebu domácností, poskytované přímo vládními institucemi na
netržním základě, se také měří prostřednictvím výrobních nákladů.
V důsledku toho jsou oba tyto typy toků v účtech vládních institucí v rámci ESA „imputovány“:
(1) Na straně zdrojů se jedná o ostatní netržní produkci (P.132), která se zaznamenává na
účtu výroby.
(2) Na straně užití se jedná o skutečnou konečnou spotřebu (P.4) a naturální sociální
transfery – netržní výroba (D.631). Ty se zaznamenávají na účtu přerozdělení naturálních
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 541
důchodů a na účtu užití upraveného disponibilního důchodu.
Každý imputovaný tok se rovná součtu skutečných toků: tedy výrobním nákladům. Tyto dva druhy
imputovaných toků, na straně zdrojů a na straně užití, se v posloupnosti účtů v rámci ESA
vyrovnávají.
Prezentace vládní finanční statistiky na základě ESA
Stejné základní kategorie transakcí se používají v prezentaci vládní finanční statistiky na základě ESA,
avšak především na základě skutečných peněžních toků, k získání celkových příjmů a celkových výdajů
vládních institucí. V úvahu se bere pouze výběr imputovaných toků: imputované sociální příspěvky
a naturální kapitálové transfery.
Eliminací netržní produkce (P.132) ze strany zdrojů se získají celkové příjmy a eliminací skutečné
konečné spotřeby (P.4 = P.32) a naturálních sociálních transferů – netržní výroby (D.631) ze strany užití
se získají výsledné celkové výdaje ve stejné vyrovnávací položce: čisté půjčky / čisté výpůjčky (B.9).
Jedinými naturálními sociálními transfery, které se zaznamenávají v souhrnných celkových výdajích
vládních institucí v rámci vládní finanční statistiky, jsou naturální sociální transfery poskytované
domácnostem prostřednictvím tržních výrobců (D.632), jelikož jsou předmětem skutečných plateb ze
strany jednotek vládních institucí. Tyto transakce také představují ty, které je nutno připočítat k součtu
výrobních nákladů (rovnajícímu se ostatní netržní produkci – P.132), abychom získali výdaje na konečnou
spotřebu vládních institucí.
P.3 = P.132 + D.632
Ostatní příjmy
20.85 Ostatní běžné příjmy se skládají z důchodu z vlastnictví (D.4), ostatních dotací na výrobu (D.39)
a ostatních běžných transferů (D.7).
20.86 Důchod z vlastnictví zahrnuje úroky (D.41), rozdělované důchody korporací (dividendy a čerpání
z důchodu z kvazikorporací) (D.42) a méně významné reinvestované zisky z přímých zahraničních
investic vládních institucí (D.43), ostatní důchody z investic (D.44) a renta (D.45).
20.87 Ostatní běžné transfery (D.7) zahrnují hlavně interní transfery v rámci vládních institucí. Ty se musí
při sestavování účtů sektoru jako celku konsolidovat.
20.88 Ostatní kapitálové příjmy zahrnují investiční dotace (D.92) a ostatní kapitálové transfery (D.99)
přijaté od jiných jednotek, převážně od jiných jednotek vládních institucí (ačkoli konsolidace
prováděná při prezentaci statistik může snížit jejich zdánlivou velikost) a orgánů EU, ale také od
různých jiných jednotek, přičemž odrážejí takové transakce, jako je například splacení dlužné
částky dlužníkem po aktivaci záruky.
20.89 Granty, které jsou v jiných statistických systémech někdy vymezeny jako transfery jiné než dotace
obdržené jednou jednotkou vládních institucí od jiné jednotky vládních institucí nebo mezinárodní
organizace, nejsou kategorií ESA. Jejich výše by se měla rovnat součtu těchto příjmových položek
transferů: D.73 + D.74 + D.92, v některých případech spolu s položkami D.75 + D.99.
20.90 Dotace přijaté jednotkami vládních institucí spočívají pouze v ostatních dotacích na výrobu. Pokud
dotace na produkty obdrží výrobní subjekty patřící vládním institucím, zahrnou se do ocenění
produkce a prodeje v základních cenách.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
542 2015
Výdaje
20.91 Výdajová transakce je taková transakce, která má záporný dopad na čisté půjčky (+) / čisté
výpůjčky (-). Celkové výdaje se skládají z běžných a kapitálových výdajů. Běžné výdaje zahrnují
výdaje související s výrobou (náhrady zaměstnancům a mezispotřebu), splatné důchody
z vlastnictví (tj. zejména úroky) a transferové platby (například sociální dávky, běžné dotace jiným
vládním institucím a různé jiné běžné transfery).
20.92 Celkové výdaje vládních institucí za účetní období se vypočítají za použití následující rovnice,
sečtením výdajových transakcí:
Výdaje celkem = mezispotřeba P.2
+ náhrady zaměstnancům D.1
+ úroky D.41
+
sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
D.62
+
naturální sociální transfery
prostřednictvím tržních výrobců
D.632
+ dotace D.3
+ ostatní běžné výdaje
D.29 + (D.4 - D.41) + D.5 + D.7 +
D.8
+ kapitálové výdaje P.5 + NP + D.92 + D.99
Náhrady zaměstnancům a mezispotřeba
20.93 Náhrady zaměstnancům a mezispotřeba představují výrobní náklady jednotek vládních institucí.
20.94 Náhrady zaměstnancům (D.1) zahrnují placené mzdy a platy (D.11) a sociální příspěvky
zaměstnavatelů (D.12), včetně imputovaných sociálních příspěvků, které se v ESA považují za
užití domácností a za zdroje vládních institucí, a není tedy třeba je konsolidovat. Náhrady se
zaznamenávají na základě časového rozlišení, tedy v okamžiku, kdy je práce provedena, a nikoli
v okamžiku, kdy je mzda splatná nebo vyplacena. Mzdy obsahují placené prémie a další placené
jednorázové částky (v důsledku nedoplatků či obnovení smlouvy) a příslušnou dobu zachycení
může být obtížné určit: pokud pokrývá dlouhé období zaměstnání, jedná se často o okamžik
stanovení prémie, a nikoli o dobu, kterou má prémie jmenovitě pokrýt.
20.95 Mezispotřeba (P.2) zahrnuje výrobky a služby spotřebované ve výrobním procesu v daném
účetním období. Koncepčně se liší od nákupů a dalších možných druhů pořízení aktiv: každé
pořízení se nejprve zaznamená do zásob a pak se z nich po spotřebování opět vyjme. Výrobky
a služby mohou pořizovat stejně tak tržní jako netržní provozovny vládních institucí.
20.96 Teoreticky je doba zachycení mezispotřeby jasná: ve chvíli, kdy se výrobek spotřebuje ve výrobním
procesu. Dobou zachycení nákupu a dalších pořízení aktiv je teoreticky okamžik jejich dodání,
i když mohou existovat případy, kdy může být obtížné okamžik dodání určit.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 543
Výdaje na sociální dávky
20.97 Výdaje na sociální dávky zahrnují sociální dávky jiné než naturální sociální transfery (D.62), které
spočívají převážně v peněžních platbách, a naturální sociální transfery poskytované domácnostem
prostřednictvím tržních výrobců (D.632). Naturální sociální transfery prostřednictvím tržních
výrobců jsou výdaje vládních institucí na financování výrobků a služeb poskytovaných
domácnostem tržními výrobci. Mezi typické příklady patří zdravotní péče a výrobky a služby
poskytované lékaři a lékárníky, financované jednotkami vládních institucí prostřednictvím programů
sociálního zabezpečení nebo programů sociální pomoci.
20.98 Výdaje na sociální dávky nezahrnují naturální sociální transfery poskytované domácnostem
netržními výrobci vládních institucí. Vládní instituce často produkují služby a výrobky a distribuují je
zdarma nebo za ceny, které nejsou ekonomicky významné. Aby se v prezentaci vládní finanční
statistiky zabránilo duplicitám, zaznamenávají se příslušné náklady na výrobu těchto výrobků
a služeb pouze jednou jako výdaje – mezispotřeba, náhrady zaměstnancům, ostatní daně z výroby
– a jako příjmy – ostatní dotace na výrobu. V posloupnosti účtů ESA jsou tyto náklady vyváženy
zdrojem v rámci netržní produkce a zaznamenány opět jako užití v rámci výdajů na konečnou
spotřebu (P.3), která se má distribuovat jako naturální sociální transfery. Pro analytické účely může
být vhodné vypočítat širší souhrnný ukazatel sociálních transferů, který zahrnuje druhou z výše
uvedených položek: peněžité sociální dávky (D.62) plus naturální sociální transfery (D.63).
20.99 Přestože jsou důchodové dávky vyplácené zaměstnancům vládních institucí považovány za
úhradu závazku vládních institucí (viz Účetní pravidla týkající se sektoru vládních institucí)
zaznamenávají se v ESA rovněž jako platba běžných výdajů a související příspěvky jsou zahrnuty
jako příjmy. Pokud se však jedná o fondový systém, tyto příspěvky a dávky představují
financování, a proto se výdaje zvyšují o úpravu zohledňující změnu penzijních nároků (D.8): ta se
rovná sociálním příspěvkům obdrženým na penze nebo jiné penzijní dávky snížené o sociální
dávky placené na penze nebo jiné penzijní dávky u těch programů, kde jsou dané povinnosti
uznány jako závazky.
Úroky
20.100 Výdajové úroky zahrnují částky, které jsou splatné jako náklady vyplývající z přijatých závazků,
především z úvěrů, dluhopisů, směnek a obligací, ale také závazků z vkladů nebo jiných nástrojů,
které představují závazky vládních institucí. Úrok se zaznamenává na základě časového rozlišení
(viz Účetní pravidla týkající se sektoru vládních institucí).
20.101 Výdajové úroky se ve vládní finanční statistice na základě ESA upravují o FISIM. Úroky zaplacené
finančním institucím z půjček a vkladů se rozdělí na složku služeb, která se zaznamenává jako
mezispotřeba, a složku důchodu z vlastnictví, která se zaznamenává jako zaplacený úrok. Tatáž
úprava se vztahuje i na příjmy vládních institucí z úroků hrazených finančními institucemi z vkladů
nebo úvěrů.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
544 2015
Ostatní běžné výdaje
20.102 Ostatní běžné výdaje zahrnují ostatní daně z výroby (D.29), důchod z vlastnictví jiný než úroky (D.4
- D.41), běžné daně z důchodů, jmění a jiné (D.5), ostatní běžné transfery (D.7) a úpravy o změny
penzijních nároků (D.8).
20.103 Zatímco ostatní daně z výroby placené jednotkami vládních institucí se zaznamenají jako výdaje
vládních institucí, daně z produktů se jako výdaje vládních institucí zvlášť neuvádějí. Je tomu tak
proto, že na jedné straně se tyto daně – jelikož nejsou zdrojem pro tržní výrobce vládních institucí,
jejichž produkce se oceňuje v základních cenách – neuvádějí v rámci jejich užití a na druhé straně
jsou daně z výrobků vstupujících do mezispotřeby vládních institucí zahrnuty v jejich ocenění
v kupních cenách.
Kapitálové výdaje
20.104 Kapitálové výdaje zahrnují kapitálové transfery ve formě investičních dotací (D.92) a ostatních
kapitálových transferů (D.99), jakož i investiční výdaje: tvorbu hrubého kapitálu (P.5, která se
skládá z tvorby hrubého fixního kapitálu – P.51g spolu se změnou zásob – P.52 a čistým pořízením
cenností – P.53) a čisté pořízení nevyráběných nefinančních aktiv (NP). Úbytky nefinančních aktiv,
jako jsou budovy, se nezachycují jako příjem, nýbrž jako záporné kapitálové výdaje, a v důsledku
toho pak mají čisté půjčky / čisté výpůjčky (B.9) vyšší kladnou hodnotu.
Souvislost s výdaji vládních institucí na konečnou spotřebu (P.3)
20.105 Vytvoření souvislosti mezi celkovými výdaji vládních institucí a jejich složkami na straně jedné
a výdaji vládních institucí na konečnou spotřebu (P.3) na straně druhé je důležité pro uživatele
daňových a dalších makroekonomických statistik.
20.106 Výdaje vládních institucí na konečnou spotřebu se rovnají jejich celkové produkci (P.1), plus výdaje
na výrobky poskytované domácnostem prostřednictvím tržních výrobců (tj. naturální sociální
transfery – D.632), minus tržby z prodeje výrobků a služeb (P.11+P.12+P.131).
20.107 Produkce vládních institucí – tržní produkce, tvorba kapitálu ve vlastní režii a netržní produkce – se
rovná součtu výrobních nákladů (náhrady zaměstnancům, mezispotřeba, spotřeba fixního kapitálu
a zaplacené daně z výroby snížené o přijaté dotace na výrobu) a čistého provozního přebytku
(B.2n) vytvořeného tržními provozovnami vládních institucí.
20.108 Výdaje na konečnou spotřebu se tedy vypočítají za použití vybraných položek výdajů a příjmů
vládních institucí a čistého provozního přebytku (B.2n) takto:
Náhrady zaměstnancům (D.1)
plus mezispotřeba (P.2)
plus spotřeba fixního kapitálu (P.51c1)
plus ostatní daně z výroby, výdajové (D.29 U)
minus ostatní dotace na výrobu, příjmové (D.39 R)
plus čistý provozní přebytek (B.2n)
rovná se Produkce (P.1)
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 545
a:
Produkce
minus prodej výrobků a služeb (P.11+P.12+P.131)
plus naturální sociální transfery prostřednictvím tržních výrobců (D.632)
rovná se výdaje na konečnou spotřebu (P.3)
Výdaje vládních institucí v členění podle funkcí (COFOG)
20.109 Klasifikace výdajových transakcí za použití COFOG je nedílnou součástí prezentace údajů
o vládních financích: je to hlavní nástroj pro analýzu výdajů vládních institucí, užitečný zejména pro
mezinárodní srovnání. Tato klasifikace ukazuje účel, za jakým se výdajové transakce provádějí.
Tyto účely se liší od správního uspořádání vládních institucí, například správní jednotka
zodpovědná za zdravotnické služby může provádět činnosti se vzdělávacím účelem, jako je
vzdělávání zdravotnických pracovníků. Je nezbytná křížová prezentace transakcí vládních institucí
jak podle ekonomické povahy (obvyklá klasifikace v rámci ESA), tak podle funkcí.
20.110 COFOG popisuje výdaje vládních institucí podle deseti nejvýznamnějších funkcí uvedených níže
a podle dvou dalších úrovní v podrobnějším členění, které zde nejsou uvedeny. Například druhá
úroveň je nezbytná k poskytování informací o výdajích na výzkum a vývoj, jakož i k poskytování
informací o výdajích vládních institucí určených na rizika a potřeby v oblasti sociální ochrany.
20.111 COFOG je v souladu s rozlišováním mezi kolektivními netržními službami a individuálními
netržními službami poskytovanými vládními institucemi: kolektivním službám odpovídá prvních šest
funkcí, jakož i některé omezené části dalších. To umožňuje vypočítat výdaje na konečnou
kolektivní spotřebu vládních institucí. Celkové souhrnné výdaje a výdajové transakce rozčleněné
podle funkcí jsou v souladu s výdaji a transakcemi uvedenými ve vládní finanční statistice na
základě ESA. Proto nezahrnuje naturální sociální transfery – netržní výrobu (D.631), které jsou již
zaúčtovány spolu s výrobními náklady vládních institucí.
Tabulka 20.1 – COFOG, 10 funkcí vládních institucí
Kód Funkce Druh služby
01 Všeobecné veřejné služby Kolektivní
02 Obrana Kolektivní
03 Veřejný pořádek a bezpečnost Kolektivní
04 Ekonomické záležitosti Kolektivní
05 Ochrana životního prostředí Kolektivní
06 Bydlení a veřejná infrastruktura Kolektivní
07 Zdraví Převážně individuální
08 Rekreace, kultura a náboženství Převážně kolektivní
09 Vzdělávání Převážně individuální
10 Sociální ochrana Převážně individuální
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
546 2015
Vyrovnávací položky
Čisté půjčky / čisté výpůjčky (B.9)
20.112 Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (-) vládních institucí (B.9) představují rozdíl mezi celkovými příjmy
a celkovými výdaji. Ten se rovná vyrovnávací položce kapitálového účtu (B.9N) v účtech ESA.
Představuje částku, kterou mají vládní instituce k dispozici pro půjčky, nebo kterou si naopak musí
vypůjčit na financování svých nefinančních operací.
20.113 Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (–) jsou také vyrovnávací položkou finančního účtu (B.9F
v ústředním rámci). Teoreticky je stejná jako vyrovnávací položka kapitálového účtu, ačkoli v praxi
může dojít ke statistické odchylce.
20.114 Pojem „čisté půjčky / čisté výpůjčky“ je jakousi terminologickou zkratkou. Když je tato proměnná
kladná (tzn., že vyjadřuje schopnost financování), měla by se nazývat čisté půjčky (+), když je
záporná (tzn., že vyjadřuje potřebu výpůjčky), měla by se nazývat čisté výpůjčky (-).
Změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů (B.101)
20.115 Rozdíl mezi všemi transakcemi, které mají vliv na čisté jmění v průběhu účetního období,
představuje vyrovnávací položku: změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
(B.101).
20.116 Změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů jsou užitečným měřítkem účtů a politiky
vládních institucí, jelikož představují zdroje získané nebo spotřebované v rámci běžných operací
vládních institucí.
20.117 Změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů se rovnají čistým půjčkám / čistým
výpůjčkám, plus čisté pořízení nefinančních aktiv (P.5 + NP), minus spotřeba fixního kapitálu
(P.51c1).
Čisté úspory plus kapitálové transfery (B.101)
minus čisté pořízení nefinančních aktiv (P.5+NP)
plus spotřeba fixního kapitálu (P.51c1)
rovná se čisté půjčky / čisté výpůjčky (B.9)
rovná se transakce s finančními aktivy bez závazků (Financování)
Financování
20.118 Finanční účet vládních institucí ve vládní finanční statistice zachycuje transakce s finančními aktivy
a závazky popsané v kapitole 5.
Transakce s aktivy
20.119 Oběživo a vklady (F.2) odráží především pohyby vkladů vládních institucí u bank, zejména
u centrální banky, které mohou v různých obdobích značně kolísat, a to zejména z důvodu operací
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 547
státní pokladny. Jiné jednotky vládních institucí jako například místní vládní instituce a fondy
sociálního zabezpečení mají rovněž značné vklady na bankovních účtech.
20.120 Dluhové cenné papíry (F.3) odrážejí především čisté nákupy dluhopisů, směnek nebo obligací
vydávaných bankami, nefinančními institucemi nebo nerezidenty včetně zahraničních vládních
institucí, přičemž tyto nákupy provádějí převážně fondy sociálního zabezpečení s dostatkem aktiv
nebo jiné rezervní fondy. Vládní nákupy obligací vydaných jinými rezidentskými jednotkami
vládních institucí se v této položce uvádějí v nekonsolidované podobě, zatímco v konsolidované
podobě jsou z této položky vyloučeny a namísto toho se vykazují jako splacení dluhu.
20.121 Půjčky (F.4) zahrnují kromě půjček jiným jednotkám vládních institucí také zápůjčky zahraničním
vládním institucím, veřejným korporacím a studentům. Odráží se zde také zrušení půjček se
souvztažným zápisem v rámci výdajových kapitálových transferů. Půjčky poskytnuté vládními
institucemi, u nichž není pravděpodobné, že budou splaceny, se v ESA zachycují jako kapitálové
transfery a zde se nevykazují.
20.122 Účasti a podíly v investičních fondech (F.5) zachycují pořízení snížená o úbytky účastí
v korporacích realizované vládními jednotkami. Ty mohou odrážet kapitálové injekce do veřejných
korporací nebo portfoliové investice, příjmy z privatizace nebo superdividendy. Skládají se hlavně
z těchto položek:
(a) injekce vedoucí ke zvýšení základního kapitálu (obvykle v peněžní formě) do konkrétních
veřejných korporací, kde vládní instituce působí jako investor s očekáváním návratnosti
investovaných prostředků. Tyto injekce nejsou v národních účtech považovány za výdaje
vládních institucí;
(b) portfoliové investice, v podobě nákupů kótovaných akcií na trhu prováděných vládními
jednotkami, jako jsou například fondy sociálního zabezpečení s dostatkem aktiv, nebo jiné
operace v oblasti portfoliových investic;
(c) čisté investice do investičních fondů, které jsou alternativními investičními nástroji. Zejména
investice do fondů peněžního trhu se vykazují zde spíše než v položce oběživo a vklady,
přestože jsou velmi podobné bankovním vkladům, jež často nahrazují;
(d) privatizace prováděné zvláštními privatizačními agenturami, protože tyto subjekty se
zatříďují do vládních institucí;
(e) rozdělení prostředků veřejných korporací nad rámec jejich provozního zisku s výjimkou
zisků/ztrát z držby jejich vlastníkům, jež se zachycuje jako finanční transakce – jako čerpání
majetkové účasti podobné částečné likvidaci podniku, a nikoli jako příjem vládních institucí.
20.123 Transakce s ostatními pohledávkami (F.8) zachycují dopad principu časového rozlišení
používaného v ESA, který spočívá v zachycení transakcí v okamžiku, kdy vzniká povinnost platit,
a nikoli když je platba skutečně provedena, ačkoli veřejné účty nebo rozpočtové záznamy jsou ve
většině zemí již dlouho založeny na principu pokladního plnění. Dopad na finanční potřeby
vládních institucí nevyplývá přímo ze schodku, jelikož vládní instituce mohou inkasovat příjmy nebo
vyrovnat výdaje v odlišných účetních obdobích, než kdy probíhá samotná ekonomická transakce.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
548 2015
Ostatní pohledávky zahrnují pohledávky na daních a sociálních příspěvcích, jakož i částky týkající
se transakcí EU (částky zaplacené vládními institucemi jménem EU, ale dosud Evropskou unií
neuhrazené), obchodní úvěry nebo zálohy na výdaje, jakými jsou výdaje na vojenské zařízení nebo
ve vzácných případech mzdy nebo dávky vyplácené měsíc předem apod. Zatímco teoreticky jsou
tato aktiva dočasné povahy a nutně po uplynutí určité doby jednotlivě mizí, tok zachycený
v rámci určitého sektoru, jako jsou vládní instituce, bývá obvykle v průměru dokonce po určitou
dobu kladný, protože stav pohledávek má tendenci růst spolu se zbytkem hospodářství.
20.124 Ve většině zemí spravuje měnové zlato a zvláštní práva čerpání centrální banka. Když je spravují
vládní instituce, zachycují se na finančním účtu vládních institucí.
20.125 Finanční transakce se zachycují v hodnotě transakce, tj. hodnotě vyjádřené v národní měně, ve
které se odpovídající finanční aktiva nebo závazky vytvářejí, likvidují, směňují nebo přebírají mezi
institucionálními jednotkami, pouze na základě obchodních úvah.
20.126 Hodnota transakce se týká určité finanční transakce a její souvztažné transakce. Teoreticky se má
hodnota transakce odlišovat od hodnoty založené na ceně nabízené na trhu, na spravedlivé tržní
ceně nebo na jakékoli ceně, která má vyjadřovat všeobecnost cen za třídu podobných nebo
dokonce identických finančních aktiv nebo závazků. Hodnota, která se má vykazovat na finančních
účtech u půjčky prodané na vedlejším trhu, je hodnota, za kterou byla půjčka prodána, a nikoli
nominální hodnota, přičemž sladění se zůstatkem se provede v účtech ostatních změn aktiv.
20.127 Avšak v případech, kde souvztažná transakce k finanční transakci je např. transfer, a finanční
transakce se proto provádí z jiných než čistě komerčních pohnutek, je hodnota transakce určena
běžnou tržní hodnotou příslušných finančních aktiv nebo závazků. Půjčka zakoupená vládními
institucemi za nominální hodnotu, a nikoli za její reálnou nebo zůstatkovou hodnotu, se tedy rozdělí
na část, která se zaznamená ve finančních účtech jako půjčka ve výši rovnající se reálné hodnotě,
a na část, která se zaznamená jako kapitálový transfer, jelikož se jedná o transfer majetku
provedený vládními institucemi.
20.128 Hodnota transakce nezahrnuje platby za služby, poplatky, provize a podobné platby za služby
poskytované při provádění transakcí; tyto položky se zaznamenávají jako platby za služby. Daně
z finančních transakcí se také vylučují a považují se za daně ze služeb v rámci daní z produktů.
V případě, že se finanční transakce týká nové emise závazků, hodnota transakce se rovná částce
přijatého závazku s vyloučením jakéhokoliv předem placeného úroku. Obdobně v případě, kdy se
závazek umoří, musí hodnota transakce jak u věřitele, tak u dlužníka odpovídat snížení daného
závazku.
Transakce se závazky
20.129 Transakce se závazky se zaznamenávají v hodnotě, ve které se tyto závazky vytvářejí nebo
umořují. Touto hodnotou nemusí být nominální hodnota. Transakce se závazky zahrnuje vliv
vzniklých úroků.
20.130 Když jednotka zpětně odkoupí svůj závazek, zaznamená se tato operace jako umoření závazku,
a nikoli jako pořízení aktiv. Stejně tak na úrovni subsektorů nebo sektorů se operace, kdy jednotka
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 549
vládních institucí odkoupí závazek vydaný jinou jednotkou daného subsektoru, uvádí
v konsolidované podobě jako umoření závazku daným subsektorem.
20.131 V případě finančního leasingu a také smluv v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru,
kdy je odpovídající aktivum uvedeno v rozvaze vládních institucí, je zapotřebí zaúčtovat dluh
nájemce nebo poskytovatele. Platby za tyto pronájmy nebo smlouvy v rámci partnerství veřejného
a soukromého sektoru nejsou výdajem v plné výši, nýbrž představují dluhovou službu: umoření
půjčky a výdajové úroky.
20.132 Financování uváděné jako dlouhodobé obchodní úvěry nebo dohody o pohledávkách/závazcích se
má zatřídit jako půjčky, protože se týkají poskytování dlouhodobého financování ve prospěch
vypůjčovatele, které se liší od pokladní operace, jejímž prostřednictvím prodejci běžně poskytují
kupujícím krátkodobý obchodní úvěr. Při podstatném prodloužení splatnosti závazku přijímá
organizátor finanční úlohu, která je oddělena od jeho ostatních činností výrobce.
20.133 Paušální částky, jež si zúčastněné strany vyměňují na počátku mimotržních swapů, se zatřídí jako
půjčky (AF.4), když paušální částku přijímá vládní instituce. V rozvaze se mimotržní swap rozdělí
na dvě složky: půjčku a standardní peněžní („at-the-money“) swapovou složku.
20.134 Podobně jako u pohledávek odrážejí transakce s ostatními závazky vliv principu časového
rozlišení, avšak na straně závazků: když výdaje vzniknou, ale nejsou dosud uhrazeny, nebo když
jsou platby provedeny ještě před zachycením příjmů. Kromě obchodního úvěru zahrnují závazky,
jsou-li krátkodobé, také částky přijaté od EU, avšak dosud nevyplacené vládními institucemi
konečnému příjemci, zálohy na daně nebo dosud neuhrazené daňové vratky.
Ostatní ekonomické toky
20.135 Jak účet ostatních změn objemu aktiv, tak účet přecenění jsou v prezentaci vládní finanční
statistiky na základě ESA shodné s účty popsanými v kapitole 6. Všechny změny v aktivech
a změny v závazcích vyplývající z jiných událostí než z ekonomických transakcí se zachycují na
jednom z těchto účtů.
Účet přecenění
20.136 Přecenění jsou stejná jako přecenění popsaná v kapitole 6. Další důležité informace jako
doplňkové položky, např. přecenění účastí veřejných korporací v držení jednotek vládních institucí,
by mohly být obzvláště důležité a zároveň obtížně měřitelné, protože je nepravděpodobné, že
budou existovat nějaké tržní ceny.
20.137 V rámci ESA jsou zápisy v rozvaze v ideálním případě v tržní hodnotě s výjimkou jednoho nebo
dvou zvláštních nástrojů a změny úrokových sazeb, které se promítají do indexů na trhu cenných
papírů, vedou ke znatelným změnám hodnoty stavů i čistého jmění institucionálních jednotek.
Takové změny nejsou v ESA důchodem, a tudíž nejsou příjmem ani výdajem vládních institucí
a nemají žádný vliv na jejich schodek nebo přebytek. Tyto změny se zachycují na účtu přecenění,
což vede ke změnám čistého jmění vlivem nominálních zisků nebo ztrát z držby (B.103). Změny
v čistém finančním jmění vládních institucí v průběhu účetního období jsou přeceněním podstatně
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
550 2015
ovlivněny. Hlavními zdroji přecenění, která mají vliv na čisté finanční jmění, jsou – kromě vlivu aktiv
a závazků vedených v zahraničních měnách – tyto položky:
(a) nemovitosti vládních institucí;
(b) majetkové účasti vládních institucí;
(c) závazky z cenných papírů.
20.138 Je-li kapitálová injekce vládních institucí do veřejné korporace považována za kapitálový transfer,
ocenění účasti vládních institucí na majetku daného subjektu se obecně zvýší, a to zachycením na
účtu přecenění, a nikoli na finančním účtu.
20.139 Když se existující půjčka nebo obchodní úvěr prodá jiné institucionální jednotce, rozdíl mezi
výkupní cenou a cenou transakce se zaznamená na účtu přecenění prodejce i kupujícího
v okamžiku transakce.
Účet ostatních změn objemu aktiv
20.140 Účty ostatních změn objemu aktiv zahrnují toky, které nejsou ani ekonomickými transakcemi ani
přeceněním. Zachycuje například dopad změny v sektorové klasifikaci jednotek.
20.141 Odpisy půjček, které neodráží zrušení dluhu na základě explicitní nebo implicitní dvoustranné
dohody, nejsou transakcí a zaznamenávají se na účtu ostatních změn objemu aktiv, a to bez
jakéhokoli dopadu na čisté půjčky / čisté výpůjčky.
Rozvahy
20.142. V účtech vládních institucí se v rámci vládní finanční statistiky používá stejná definice aktiva jako
v kapitole 7. Klasifikace a ocenění aktiv a závazků je v ESA shodné jako ve vládní finanční
statistice na základě ESA.
20.143 Součet závazků lze považovat za stav dluhu. Vymezení dluhu vládních institucí v souvislosti
s fiskálním dohledem se však odchyluje od celkového stavu závazků v ESA a ve vládní finanční
statistice, a to jak z hlediska rozsahu zaúčtovaných závazků, tak pokud jde o oceňování.
20.144 Některá aktiva jsou specifičtější pro vládní instituce: statky hmotného dědictví, jako jsou historické
památky; aktiva infrastruktury, jako jsou silnice a komunikační zařízení, a majetkové účasti ve
veřejných korporacích, které nemají soukromý ekvivalent.
20.145 Na straně závazků se majetkové závazky (AF.5) u jednotek vládních institucí obvykle nezachycují.
Avšak na agregovanější úrovni subsektorů vládních institucí se mohou majetkové závazky objevit,
pokud byly subjekty zatříděny do sektoru vládních institucí na základě testu tržní/netržní povahy.
20.146 Čisté jmění je vyrovnávací položkou (B.90) rozvahy:
čisté jmění = aktiva celkem
minus závazky celkem
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 551
20.147 Vlastní kapitál (own funds) je součtem čistého jmění (B.90) a vydaných účastí (AF.5). V ESA je
tudíž vlastní kapitál jednotek vymezen jako aktiva minus závazky, kromě majetkových závazků,
zatímco čisté jmění je vymezeno jako aktiva minus závazky včetně majetkových závazků. Čisté
jmění v ESA není totéž jako vlastní kapitál nebo čisté jmění v podnikovém účetnictví. Čisté jmění
v podnikovém účetnictví je svým pojetím blíže k vlastnímu kapitálu v ESA.
20.148 Pokud nelze čisté jmění (B.90) sektoru vládních institucí vypočítat – z důvodu nedostatku informací
pro určení stavu nefinančních aktiv – uvádí se čisté finanční jmění (BF.90), které představuje rozdíl
mezi celkovými finančními aktivy a celkovými závazky.
20.149 V ESA se oceňuje rozvaha v tržní hodnotě, s výjimkou tří konkrétních nástrojů: oběživa a vkladů
(AF.2), půjček (AF.4) a ostatních pohledávek/závazků (AF.8). Hodnoty zaznamenané u těchto tří
nástrojů v rozvaze věřitelů i dlužníků jsou částky jistiny, kterou jsou dlužníci povinni podle smlouvy
splatit věřitelům, a to dokonce i v případech, že se s půjčkou obchodovalo s diskontem nebo
prémií, včetně vzniklých úroků.
20.150 Závazky z cenných papírů (security liabilities) se oceňují v tržní hodnotě. Ačkoli dlužník zodpovídá
pouze za hodnotu jistiny, tržní hodnota je významná, protože dlužník je povinen uhradit množství
budoucích peněžních toků, jejíž současná hodnota se mění v závislosti na tržním výnosu, a tržní
hodnota odráží cenu, kterou by vládní instituce musely zaplatit, kdyby tento nástroj umořily jeho
zpětným odkoupením na trhu.
20.151 Při sestavování rozvahy se kótované majetkové účasti oceňují za použití aktuální kótované ceny.
Nekótované majetkové účasti lze ocenit porovnáním takových podílových ukazatelů, jako je vlastní
kapitál v účetní hodnotě k tržní hodnotě majetkové účasti, v podobných skupinách kótovaných
korporací. Pro ocenění nekótovaných majetkových účastí lze použít jiné přístupy, například vlastní
kapitál korporace, čímž se vynuluje čisté jmění. Tento přístup lze použít u veřejných korporací,
které mají jedinečné druhy činností, například když mají vládní instituce majetkové účasti
v centrálních bankách. Používat vlastní kapitál v účetní hodnotě bez úprav se však nedoporučuje
o nic víc než používat nominální hodnotu vydaných majetkových účastí.
Konsolidace
20.152 Konsolidace je metoda prezentace účtů za soubor jednotek, jako kdyby se jednalo o jediný subjekt
(jednotku, sektor či subsektor). Zahrnuje odstranění transakcí a vzájemných stavových pozic
a souvisejících dalších ekonomických toků mezi konsolidovanými jednotkami.
20.153 Konsolidace je u sektoru vládních institucí a jeho subsektorů důležitá. Například posouzení
celkového dopadu operací vládních institucí na národní hospodářství nebo jejich udržitelnost je
mnohem efektivnější, pokud měřítkem operací vládních institucí je soubor konsolidovaných
statistických údajů. Chceme-li uvést do vztahu souhrnné ukazatele vládních institucí
s hospodářstvím jako celkem, například podíl příjmů nebo výdajů k HDP, je výhodnější eliminovat
vnitřní pohyby prostředků a zahrnout pouze ty transakce, které překračují hranice s jinými
tuzemskými sektory a se sektorem nerezidentů. To je zvláště důležité u těchto transakcí:
(a) důchod z vlastnictví, například úrok;
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
552 2015
(b) běžné a kapitálové transfery;
(c) transakce s finančními aktivy a závazky.
20.154 Konsolidace nemá vliv na vyrovnávací položky, protože konsolidované položky se objevují
symetricky v rámci každého účtu. Například grant od ústřední vládní instituce místní vládní
jednotce se konsoliduje eliminací výdajů z účtů ústředních vládních institucí a příjmů z účtů
místních vládních institucí, takže čisté půjčky / čisté výpůjčky vládních institucí zůstanou beze
změny.
20.155 Pojmově spočívá podstata konsolidace v eliminaci všech toků mezi konsolidovanými jednotkami, je
však třeba mít na paměti reálnost. V pojetí transakcí na účtu výroby, jako jsou prodeje a nákupy
výrobků a služeb, není povoleno nebo možno konsolidovat. Rozhodnutí ohledně úrovně
podrobností použité při konsolidaci by mělo být založeno na politice užitečnosti konsolidovaných
údajů a relativní důležitosti různých druhů transakcí nebo stavů.
20.156 Při sestavování konsolidovaných účtů vládních institucí se v ESA musí konsolidovat tyto
nejdůležitější transakce (v pořadí důležitosti):
(a) běžné a kapitálové transfery, jako jsou dotace ústředních vládních institucí nižším úrovním
vládních institucí,
(b) úroky vzniklé z držení finančních aktiv a závazků v rámci vládních institucí,
(c) transakce, ostatní ekonomické toky a stavy finančních aktiv a závazků, jako jsou půjčky
jiným vládním institucím nebo pořízení vládních cenných papírů jednotkami sociálního
zabezpečení.
20.157 Nákupy/prodeje výrobků a služeb mezi jednotkami vládních institucí nejsou v ESA předmětem
konsolidace. Je tomu tak proto, že účty zachycují prodeje na základě produkce, a nikoli na základě
úbytku, takže je obtížné rozhodnout, kdo je pro tuto produkci protistranou. Kromě toho se
mezispotřeba a produkce řídí dvěma různými pravidly oceňování, v základních cenách a v kupních
cenách, což působí další obtíže.
20.158 Daně nebo dotace vyplacené jednou jednotkou vládních institucí nebo subjektem jiné vládní
jednotce nebo subjektu se nekonsolidují. Nicméně daně nebo dotace na produkty nelze v tomto
systému konsolidovat, protože v ESA pro tyto transakce neexistuje žádný sektor jako protistrana:
příslušné částky nejsou samostatně zjištěny jako výdaje respektive příjmy, nýbrž jsou zahrnuty,
nebo naopak vyňaty z hodnoty mezispotřeby nebo prodejů.
20.159 Pořízení nebo úbytky nefinančních aktiv včetně transakcí s pozemky mezi vládními institucemi,
budovami a zařízením se nekonsolidují, protože se již na účtu objevují na základě čisté hodnoty:
pořízení minus úbytky. Nekonsolidované i konsolidované účty tudíž vždy ukazují u těchto položek
stejné částky.
20.160 Některé druhy transakcí, které zdánlivě probíhají mezi dvěma jednotkami vládních institucí, se
nikdy nekonsolidují, protože jsou v systému přesměrovány na další jednotky. Například: sociální
příspěvky zaměstnavatele, ať už placené na sociální zabezpečení nebo do penzijních fondů
vládních institucí, se považují za zaplacené zaměstnanci v rámci náhrad a pak zaplacené
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 553
zaměstnancem do příslušného fondu. Daně vybírané jednotkami vládních institucí srážkou
z náhrady jejich zaměstnancům, například zálohy na daň z příjmů (pay-as-you-earn) ze závislé
činnosti, a placené jiným subsektorům vládních institucí se považují za placené přímo
zaměstnanci. Zaměstnavatel vládních institucí je v tomto případě prostě výběrčím pro druhou
jednotku vládních institucí.
20.161 Při konsolidaci vznikají praktické obtíže. Například pokud je transakce, která se má konsolidovat,
zjištěna v záznamech jedné jednotky, předpokládá se, že odpovídající transakce bude nalezena
i v účtech protistrany, avšak může se stát, že tam není uvedena, jelikož může být zaznamenána
v jiném období, může mít jinou hodnotu, nebo může být zatříděna jako jiný druh transakce
v důsledku rozdílných účetních postupů. Tyto obtíže jsou nedílně spjaty se systémem čtverného
zápisu, který se v ESA používá, avšak u transakcí mezi vládními institucemi mohou být více
patrné.
Účetní pravidla související s vládními institucemi
20.162 Principy národních účtů se vztahují na sektor vládních institucí stejně jako na jiné sektory
hospodářství. Vzhledem k ekonomické povaze činností jednotek vládních institucí nebo
z praktických důvodů jsou však v tomto oddílu uvedena i další pravidla.
20.163 Podobně platí, že principy národních účtů se vztahují stejným způsobem na výpočet příjmů
a výdajů vládních institucí. Tyto principy, zejména včetně principu časového rozlišení, se uplatňují
s ohledem na skutečnost, že omezení úvěruschopnosti a likvidity vládních institucí se podstatně liší
od jiných ukazatelů. Pokud se výdaj zaznamená na účtech vládních institucí v okamžiku, kdy je
vynaložen jednotlivými jednotkami vládních institucí, a to bez ohledu na dlouhá zpoždění platby,
měl by se příjem zachytit, pouze pokud existuje vysoká míra očekávání a dostatečná jistota, že
příslušné peněžní toky skutečně proběhnou.
20.164 Při klasifikaci transakce nejsou národní účetní omezeni označením transakce ve veřejných účtech
vládních institucí nebo v účetnictví korporace. Například velká platba vládním institucím
uskutečněná z rezerv nebo z prodeje aktiv korporace a ve veřejných účtech označená jako
„dividenda“, se v národních účtech považuje za superdividendu a zaznamená jako finanční
transakce – tj. čerpání účastí. Zachycení ekonomické reality, pokud je odlišná od právní formy, je
základním účetním principem, který zajišťuje soulad a zaručuje, že transakce podobného druhu
poskytnou podobné účinky na makroekonomických účtech bez ohledu na právní uspořádání. To je
zvláště důležité u transakcí, které se týkají vládních institucí.
Daňové příjmy
Povaha daňových příjmů
20.165 Daně jsou povinné jednostranné platby, peněžní nebo naturální, poukazované institucionálními
jednotkami vládním institucím nebo nadnárodním orgánům vykonávajícím svou svrchovanost nebo
jiné pravomoci. Obvykle tvoří hlavní část příjmů vládních institucí. Daně se v systému zobrazují
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
554 2015
jako transakce, protože jsou považovány za interakce mezi jednotkami prováděné na základě
vzájemné dohody. Daně jsou popisovány jako jednostranné, protože vládní instituce za tuto platbu
neposkytuje žádné odpovídající protiplnění.
20.166 Existují však i případy, kdy vládní instituce konkrétní jednotce proti platbě něco poskytne, a to ve
formě přímého udělení nějakého povolení nebo oprávnění. V tomto případě je platba součástí
závazného postupu, který zajišťuje řádné uznání vlastnictví a provádění činností podle zákona.
Zatřídění takových plateb, jako je daň nebo prodej služby či prodej aktiva vládní institucí, vyžaduje
další pravidla. Tato pravidla jsou uvedena v kapitole 4.
Daňové dobropisy
20.167 Daňová úleva (tax relief) může mít podobu daňového odpočtu, osvobození od daně nebo srážky –
jež se odečítají od daňového základu – nebo daňového dobropisu (tax credits) – jenž se odečítá
přímo od daňové povinnosti, kterou by jinak měla platit oprávněná domácnost nebo korporace.
Daňové dobropisy mohou být splatné v tom smyslu, že případná částka, která přesahuje daňovou
povinnost, bude daňovému poplatníkovi vyplacena. Naproti tomu některé daňové dobropisy nejsou
uhrazeny, a mohou tedy zůstat nevyužité. Jsou omezeny na velikost daňové povinnosti.
20.168 V národních účtech se daňová úleva, která je zakotvena v daňovém systému, zaznamenává jako
snížení daňové povinnosti, a tudíž jako položka snižující daňové příjmy vládních institucí. To je
případ odpočtů, osvobození a srážek, protože vstupují přímo do výpočtu daňové povinnosti. To
bude také případ nesplatných (non-payable) daňových dobropisů, jelikož jejich hodnota pro
daňového poplatníka je omezena na velikost jeho daňové povinnosti. Naopak tomu tak není
v případě splatných daňových dobropisů, které se podle své definice mohou týkat nejen plátců
daně, ale i neplátců. Jelikož jsou vypláceny, zatřídí se splatné daňové dobropisy jako výdaj, který
se jako takový zaznamená ve své celkové výši. Daňové příjmy vládních institucí budou proto takto
vykázány bez jakéhokoli snížení za přiznané splatné daňové dobropisy, a výdaje vládních institucí
budou zahrnovat všechny přiznané splatné daňové dobropisy. To nemá žádný vliv na čisté
výpůjčky / čisté půjčky vládních institucí, ale má to dopad jak na daňové zatížení, tak na výdaje
vládních institucí a na odpovídající podíl z HDP. Prezentace statistiky musí umožnit odvození
daňových dobropisů na základě čisté hodnoty.
Částky, které se mají zaznamenat
20.169 Správné zachycení daňových příjmů je zásadní pro zjištění činnosti a výkonnosti vládních institucí.
Zaznamenané částky by měly odpovídat částkám, které pravděpodobně budou vládními
institucemi skutečně vybrány: z toho vyplývá, že vykázané částky, jež se považují za nedobytné,
by se neměly zaznamenávat jako příjem.
Nedobytné částky
20.170 Ve všech případech by se měly zaznamenávat pouze částky, u kterých vládní instituce realisticky
předpokládají, že se skutečně vyberou. Nedobytné částky (uncollectible) daní by se neměly účtovat
do čistých půjček / čistých výpůjček vládních institucí a obecně ani do celkových příjmů.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 555
V důsledku toho se vliv daní a sociálních příspěvků zaznamenaných v systému na základě
časového rozlišení na čisté půjčky / čisté výpůjčky vládních institucí za dostatečně dlouhou dobu
bude rovnat odpovídajícím částkám, které byly skutečně obdrženy. Pravidla pro zachycení daní
a sociálních příspěvků jsou vysvětlena v kapitole 4.
Doba zachycení
Zachycení časového rozlišení
20.171 Akruální účetnictví (accrual accounting) zachycuje toky v okamžiku, kdy dochází ke vzniku,
přeměně, výměně, převodu nebo zániku ekonomické hodnoty. Liší se od účetnictví na základě
pokladního plnění (cash) a v zásadě od zaznamenávání položek v okamžiku splatnosti, které je
vymezeno nejzazším datem, kdy může být úhrada provedena bez dodatečných poplatků či sankcí.
Případné období mezi okamžikem, kdy vznikl nárok na platbu, a okamžikem, kdy je platba
skutečně provedena, se zachytí tak, že se na finančních účtech zaznamená pohledávka nebo
závazek. V rámci ESA se údaje zachycují na základě časového rozlišení. U některých transakcí,
jako jsou výplaty dividend nebo některé zvláštní transfery, se používá datum splatnosti.
Zachycení časového rozlišení daní
20.172 Pro vládní instituce je zachycení příjmů a pohledávek v okamžiku, kdy dojde k příslušné události,
zvláště obtížné, jelikož záznamy vládních institucí, například u daní, jsou založeny na principu
pokladního plnění (cash). Když se časově rozlišené daně počítají na základě výměrů daňové
povinnosti, existuje riziko, že částky daňových příjmů, které jsou základním souhrnným ukazatelem
vládních financí, budou nadhodnoceny.
20.173 Období mezi okamžikem, kdy je transakce na nefinančních účtech zachycena jako vzniklá,
a okamžikem, kdy je skutečně provedena platba, se překlene tím, že se na finanční účet
v účetnictví jedné strany zaznamená pohledávka a v účetnictví druhé strany závazek. V případech,
kdy se vládním institucím hradí záloha pokrývající dvě nebo více účetních období, zaznamená se
na finančním účtu vládních institucí závazek, který představuje určitou formu výpůjčky, a to ve výši
částek splatných v budoucích obdobích. Tento závazek zanikne při zaznamenání splatných částek
transakce v budoucích obdobích. Takový závazek se však zaznamená pouze tehdy, když je vládní
instituce ze zákona nebo na základě mimosmluvní povinnosti povinna vrátit uhrazené zálohy plátci,
jestliže k zdanitelné události nedošlo.
20.174 V souladu se zachycením časového rozlišení by se daně měly zaznamenávat v okamžiku, kdy
z příslušných činností, transakcí nebo jiných událostí vznikne povinnost zaplatit daň – jinými slovy,
když dojde ke zdanitelné události – a nikoli v okamžiku splatnosti nebo skutečné úhrady. Tento
okamžik obvykle představuje dobu, kdy dojde z získání důchodu nebo kdy proběhne transakce
(například nákup výrobků a služeb), z nichž vyplývá příslušný závazek, za předpokladu, že lze
daňovou povinnost spolehlivě stanovit. Různá institucionální uspořádání pro zdanění (existence či
neexistence daňových výměrů, jako jsou daňové listiny) mohou v praxi vést k používání různých
metod zaznamenávání v závislosti na povaze daně. A proto, zvláště když nejsou k dispozici žádné
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
556 2015
spolehlivé daňové výměry nebo když částky, jejichž výběr je nepravděpodobný, nelze spolehlivě
odhadnout, se za přijatelnou náhradu časového rozlišení považuje metoda časového posunu
pokladního plnění.
20.175 V praxi, kdy jsou daně založeny na výměrech, se povoluje určitá pružnost v době zachycení,
jestliže je do vystavení výměru nelze spolehlivým způsobem stanovit. Zejména u daní z příjmu
mohou daňové systémy vyžadovat vypracování daňové listiny nebo jiné formy daňového výměru
předtím, než jsou částky splatné daně spolehlivě známy, přičemž se přihlíží k změnám daňových
sazeb a konečných úhrad. Tento okamžik, který by mohl být okamžikem, kdy dochází k ovlivnění
ekonomického chování domácností, představuje přijatelnou dobu zachycení. Není to však nutně
účetní období, ve kterém je platba obdržena.
Úroky
20.176 Úrok je výdaj vzniklý dlužníkovi za použití finančních prostředků jiné jednotky. Úrok (D.41) je podle
podmínek dohodnutých mezi věřitelem a dlužníkem o finančním nástroji částka, kterou se dlužník
zavazuje za dané období zaplatit věřiteli, aniž se sníží částka zůstatku jistiny.
20.177 Úrok se klasifikuje mezi důchody z vlastnictví (D.4). Na rozdíl od dividend (D.421) dává úrok (D.41)
držiteli nebo věřiteli nárok na pevný a předem určený důchod (nebo na důchod stanovený podle
dohodnutého referenčního ukazatele v případě pohyblivé úrokové sazby). Úrok je obvykle hlavní
výdajovou položkou vládních institucí, jelikož vládní instituce jsou často strukturálními dlužníky na
trhu.
20.178 V systému se úrok uvádí na akruální bázi (nároku), tzn., že se úrok zaznamenává v průběhu času
věřiteli jako plynule narůstající z výše zůstatku jistiny.
20.179 Existují dva způsoby, jak lze hodnotu diskontovaného cenného papíru určit v průběhu jeho
existence, když se převažující úroková sazba liší od sazby, která platila při vzniku cenného papíru.
Přístup z pohledu dlužníka spočívá v zachycení z hlediska jednotky, která cenný papír vydává,
zatímco přístup z pohledu věřitele spočívá v zachycení z hlediska jednotky, která je držitelem
cenného papíru. Při přístupu z pohledu dlužníka se úroková sazba sjednaná na počátku používá
po celou dobu existence cenného papíru. Při přístupu z pohledu věřitele se k ocenění úroků mezi
libovolnými dvěma okamžiky během existence cenného papíru používá běžná úroková sazba.
20.180 Časově rozlišený úrok se zachycuje za použití přístupu z pohledu dlužníka, tzn. na základě
úrokové sazby nebo výnosu převažujícího v době vytvoření příslušného finančního nástroje.
Výdajové úroky, které se mají zaznamenávat u dluhových cenných papírů s pevnou úrokovou
mírou, se nemění v čase podle výkyvů trhu, a to navzdory skutečnosti, že tržní hodnota cenných
papírů kolísá, a že se tedy náklady alternativních příležitostí u tohoto dluhu mění. Tímto způsobem
se výdajové úroky vyhýbají kolísání, které s sebou nese přístup z pohledu věřitele. Zpětný odkup
cenných papírů na trhu, s prémií nebo diskontem ze zůstatku jistiny, nevede k žádnému zápisu
v příjmech nebo výdajích v okamžiku koupě ani později. Namísto toho jakýkoli zpětný odkup
prémie nebo diskontu – zaznamenaný ve finančních účtech – odráží vypořádání zisku nebo ztráty
z držby, které byly časově rozlišeny v minulosti a byly v té době zachyceny na účtech přecenění.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 557
20.181 Zaznamenání průběžně narůstajícího úroku má za následek, například u cenného papíru, že
úhrada časově rozlišeného úroku se zaznamená v okamžiku, kdy byl cenný papír vydán, a nečeká
se na úhradu prvního kuponu (často v následujícím roce, v klasickém případě cenného papíru
s ročním proplácením kuponů). To také znamená, že akruální úrok z cenných papírů se objeví jako
závazek, jakmile se vydaný úrok reinvestuje v rámci finančního aktiva, které jej nese. V důsledku
toho je nutno stav nahromaděného úroku, který má být uhrazen, vždy připočítat k hodnotě jistiny
příslušného finančního nástroje, a jakékoli úhrady úroku následně snižují závazek dlužníka. Tento
základní princip se vztahuje na všechny finanční nástroje nesoucí úrok.
20.182 V mnoha zemích se vládní dluhopisy nebo směnky vydávají ve vzájemně zaměnitelných tranších
po dobu několika let, za stejných podmínek týkajících se nominální úrokové míry. Jelikož se tržní
výnos v době dalšího prodeje tranší mění, každá tranše se tedy prodává s prémií nebo diskontem.
To znamená, že úroková míra sjednaná v době vydání dluhopisu se používá pro výpočet úroku,
který je u každé tranše jiný, jelikož odráží rozdílnou amortizaci prémie nebo diskontu, podobně jako
při amortizací diskontu u obligací s nulovým kuponem.
20.183 Emisní cena dluhopisů a směnek, které jsou vydávány v zaměnitelných tranších a mají kupony,
zahrnuje částku nahromaděnou za kupony k příslušnému datu, která se v podstatě platí při
„prodeji“ v době emise takového cenného papíru. Tyto prodané kupony nejsou příjmem vládních
institucí v okamžiku prodeje a nepovažují se za prémii. Namísto toho se pojímají jako finanční
záloha.
Diskontované obligace a obligace s nulovým kuponem
20.184 Obligace s nulovým kuponem jsou nástroje, u kterých dlužník nemá žádnou povinnost provádět
jakékoli platby věřiteli před splacením obligace. Výše vypůjčené jistiny je nižší než hodnota
obligace, kterou dlužník splatí. Závazek dlužníka se vlastně uhradí jedinou platbou v době
splatnosti pokrývající jak částky jistiny, tak i naběhlý úrok za celou dobu životnosti daného nástroje.
Rozdíl mezi částkou splacenou při ukončení platnosti smlouvy a částkou původně vypůjčenou je
úrok, který je alokován do všech účetních období mezi začátkem a koncem doby platnosti smlouvy.
Na úrok, který narůstá za každé období, se pohlíží, jako by byl dlužníkem uhrazen a pak
reinvestován jako dodatečná částka stejného závazku. Výdajové úroky a zvýšení závazku se pak
zaznamenají v každém období současně.
20.185 Postupný růst tržní hodnoty obligace, který se přisuzuje akumulaci nabíhajících a znovu
investovaných úroků, odráží růst neuhrazené jistiny, tj. velikost aktiva.
20.186 Stejný princip se vztahuje i na diskontované nebo prémiové obligace. V tomto případě představují
výdajové úroky, které se mají zaznamenat, výše akruálního úroku z kuponů uvedeného ve smlouvě
plus částka nabíhající za každé období, která připadá na rozdíl mezi cenou při splacení a cenou při
vydání.
Indexované cenné papíry
20.187 Indexované cenné papíry jsou finanční nástroje, obvykle dlouhodobé dluhopisy, u nichž je výše
pravidelných plateb nebo jistiny vázána na cenový nebo jiný index. Všechny případné dodatečné
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
558 2015
platby věřitelům v důsledku změn indexu se považují za úrok, včetně navýšení jistiny, který se má
zaznamenat jako průběžně nabíhající. Je-li hodnota jistiny spojena s určitým indexem, rozdíl mezi
konečnou cenou při splacení a cenou při vydání se považuje za úrok narůstající po celou dobu
životnosti aktiva, navíc k jakémukoli úroku splatnému v daném období.
Finanční deriváty
20.188 Úhrady swapových transakcí se v ESA nepovažují za důchod z vlastnictví. Úhrady související
s finančními deriváty jsou finanční transakce, které se mají zaznamenat v okamžiku skutečné
výměny finančních nástrojů.
Soudní rozhodnutí
20.189 Když soud rozhodne, že musí být zaplacena náhrada nebo že je nutné transakci zrušit z důvodů
vyplývajících z událostí, které nastaly v minulosti nebo které s nimi souvisejí, dobou zachycení
výdaje nebo příjmu je okamžik, kdy navrhovatel získá automatické a nezpochybnitelné právo na
danou částku, kterou lze jednotlivě určit, a kdy je nepravděpodobné, že by se navrhovatelům
nezdařilo vymoci svou pohledávku zpět. Pokud soud stanoví pouze princip poskytnutí náhrady,
nebo když musí správní útvary přezkoumat způsobilost nároků a stanovení příslušné částky, výdaj
nebo příjem se zaznamená, jakmile je hodnota závazku spolehlivě určena.
Vojenské výdaje
20.190 Vojenské zbraňové systémy tvořené vozidly a dalším vybavením, jako jsou válečné lodě, ponorky,
vojenská letadla, tanky, raketové nosiče a odpalovací zařízení apod., se průběžně využívají při
produkci služeb obrany. Jsou to fixní aktiva, podobně jako ta, která se průběžně využívají déle než
jeden rok v civilní výrobě. Jejich pořízení se zaznamená jako tvorba hrubého fixního kapitálu, tj.
jako kapitálový výdaj. Předměty k jednorázovému použití, jako je střelivo, raketové nosiče, rakety
a bomby, se považují za vojenské zásoby. Některé druhy balistických raket se však považují za
předměty, které slouží k poskytování průběžné služby odstrašování, a proto splňují obecná kritéria
pro zatřídění mezi fixní aktiva.
20.191 Dobou zachycení pořízení aktiva je okamžik převodu vlastnictví daného aktiva. V případě
dlouhodobých smluv zahrnujících komplexní systémy by dobou zachycení převodu aktiva mělo být
skutečná doba dodávky aktiv, nikoli doba, kdy je dodávka uhrazena. Pokud nějaké dlouhodobé
smlouvy pokrývají navíc i poskytování služeb, výdaje vládních institucí by se měly zaznamenat
v době poskytování těchto služeb a měly by se uvádět odděleně od obstarání aktiv.
20.192 Pokud je vojenské vybavení pronajímáno, transakce se vždy zaznamenává jako finanční leasing,
a nikoli jako operativní leasing. To znamená, že záznam o pořízení vojenského aktiva je
doprovázen záznamem imputované půjčky nájemci, kterým je vládní instituce. V důsledku toho se
platby vládních institucí zachycují jako dluhová služba, část jako splacení půjčky, další část jako
úrok.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 559
Vztahy vládních institucí s veřejnými korporacemi
Kapitálové investice ve veřejných korporacích a rozdělování výnosů
20.193 Vládní jednotky mají těsný vztah s veřejnými korporacemi a kvazikorporacemi, které vlastní.
Navzdory tomuto úzkému vztahu se toky mezi jednotkou vládních institucí a jí kontrolovanou
korporací nebo kvazikorporací související s její kapitálovou investicí pojímají stejně jako toky mezi
jakoukoli korporací a jejími vlastníky: kapitálová investice investora do dané jednotky; rozdělení
výnosů touto jednotkou investorovi.
Kapitálové investice
20.194 Ke kapitálové investici dochází, když hospodářské subjekty dávají své finanční prostředky
k dispozici korporacím výměnou za slib budoucích dividend nebo jiného druhu výnosu. Investovaná
částka se označuje jako kmenový kapitál a je součástí vlastního kapitálu korporace, která má
značný stupeň volnosti ve způsobu jeho použití. Výměnou za to majitelé obdrží akcie nebo nějakou
jinou formu účasti. Ty představují vlastnická práva ke korporacím a kvazikorporacím a držitelům
dávají nárok na:
(a) podíl z dividend (nebo čerpání důchodu z kvazikorporací) vyplácených na základě
rozhodnutí korporace, ale nikoli v pevné a předem určené výši; a
(b) podíl z čistých aktiv korporace v případě její likvidace
a jako takové jsou akcie finančními aktivy.
20.195 Čerpání účasti z korporace jejím majitelem je důležité odlišit od výnosu kapitálové investice,
zejména od důchodu získaného v podobě dividend. Jako dividendy korporací nebo čerpání
důchodu z kvazikorporací se zachycuje pouze pravidelné rozdělování podnikatelského důchodu.
Velké a nepravidelné platby danému majiteli se zaznamenají jako čerpání účasti.
20.196 Je nezbytné určit, kdy investice vládních institucí do veřejných korporací představují výdaj vládních
institucí nebo pořízení aktiva, a tudíž finanční transakci, a naopak, kdy platby poukazované
veřejnými korporacemi vládním institucím představují příjmy vládních institucí nebo finanční
transakci.
Kapitálové injekce
Dotace a kapitálové Injekce
20.197 Dotace jsou běžné transfery, obvykle prováděné pravidelně a poskytované vládními institucemi
nebo příležitostně nerezidenty výrobcům, jež mají ovlivnit jejich úrovně výroby, ceny, za které se
jejich produkce prodává, nebo odměnu výrobním činitelům.
20.198 Velké a nepravidelné platby veřejným korporacím, často nazývané „kapitálové injekce“, nejsou
dotacemi. Jsou to případy, jejichž cílem je kapitalizovat nebo rekapitalizovat přijímající korporaci,
jíž jsou dány k dispozici na dlouhou dobu. Podle „testu kapitálové injekce“ jsou tyto kapitálové
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
560 2015
injekce buď kapitálovými transfery, nebo pořízením majetkové účasti, případně jejich kombinací.
Existují tyto dva případy:
(a) Platba na krytí nahromaděných, mimořádných nebo budoucích ztrát nebo poskytnutá pro
účely veřejné politiky se zaznamená jako kapitálový transfer. Mimořádné ztráty jsou velké
ztráty zaznamenané v jednom účetním období v podnikovém účetnictví korporace, které
obvykle vyplývají z přecenění rozvahových aktiv směrem dolů, a to takovým způsobem, že
korporaci hrozí finanční potíže (záporná hodnota vlastního kapitálu, narušení platební
schopnosti apod.).
(b) Platba, kdy vládní instituce jednají jako akcionář v tom smyslu, že oprávněně očekává
dostatečnou návratnost v podobě dividend nebo zisků z držby, představuje pořízení
majetkové účasti. Korporace musí mít značný stupeň volnosti ve způsobu použití
poskytnutých finančních prostředků. Pokud se na kapitálové injekci podílejí soukromí
investoři a podmínky pro soukromé investory a investory vládních institucí jsou podobné, je
to důkaz, že platba bude nejspíše pořízením majetkové účasti.
20.199 V mnoha případech mají platby poukazované jednotkami vládních institucí veřejným korporacím
vynahradit minulé nebo budoucí ztráty. Platby vládních institucí se pokládají za pořízení majetkové
účasti pouze v případě, že existují dostatečné důkazy o budoucí ziskovosti korporace a její
schopnosti vyplácet dividendy.
20.200 Vzhledem k tomu, že kapitálové injekce zvyšují vlastní kapitál korporace, do níž investice směřuje,
je pravděpodobné, že to povede rovněž ke zvýšení podílu majetkové účasti investora v této
korporaci. Automaticky tomu tak je v případě 100% vlastněných veřejných korporací, jejichž akcie
mají hodnotu jejich vlastního kapitálu. Takové zvýšení účastí neslouží jako kritérium pro posouzení
povahy kapitálové injekce; namísto toho to vede k zápisu na účtu přecenění, pokud se injekce
zaznamená jako kapitálový transfer, a k zápisu na finančních účtech, pokud se injekce zaznamená
jako doplnění vlastního kapitálu.
Pravidla použitelná za určitých okolností
20.201 Kapitálové injekce prováděné v rámci privatizace, kdy se očekává, že k privatizaci dojde za méně
než jeden rok, se zaznamenají jako transakce s účastmi ve výši, která nepřevyšuje výnos
z privatizace, přičemž zbytek dané injekce je předmětem testu kapitálové injekce. Předpokládá se,
že výnos z privatizace splatí kapitálovou injekci.
20.202 Kapitálové injekce se mohou provádět prostřednictvím zrušení dluhu nebo převzetí dluhu.
V důsledku účetních pravidel, která se na tyto události vztahují, je daná platba kapitálovým
transferem, pokud ovšem nejde o privatizaci, kdy se potom jedná o pořízení majetkové účasti, jejíž
hodnota nepřesahuje výši výnosů z privatizace.
20.203 Naturální kapitálové injekce poskytnuté v podobě nefinančních aktiv nemají žádný dopad na čisté
půjčky / čisté výpůjčky. Pokud se u dané injekce očekává dostatečná míra návratnosti, považuje se
za změnu ve struktuře (K.61), přičemž poskytnutá aktiva vstupují do rozvahy korporace
prostřednictvím účtů ostatních změn objemu aktiv. Pokud se u injekce neočekává dostatečná míra
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 561
návratnosti, zaznamená se kapitálový transfer (investiční dotace, D.92) spolu s odpovídajícím
zápisem úbytku nefinančních aktiv (P.5 nebo NP).
Fiskální operace
20.204 Fiskální operace jsou prováděny vládními institucemi a financovány z rozpočtu v rámci obvyklých
rozpočtových postupů. Některé operace prováděné jednotkami vládních institucí však mohou
zahrnovat vliv subjektů, na které se nevztahuje tento právní rámec vládních institucí, včetně
veřejných korporací. Ačkoli nebudou vykazovány v rozpočtu a mohly by se vyhnout obvyklým
kontrolním postupům, je vhodné zaznamenávat je do příjmů a výdajů vládních institucí. Je tomu tak
proto, že se v rámci ESA rozlišuje, kdy jsou vládní instituce hlavním účastníkem operace a veřejná
korporace působí jako zástupce.
Rozdělování výnosů veřejných korporací
Dividendy versus čerpání účastí
20.205 Výnosy z kapitálových investic veřejných korporací se mohou zaznamenat jako rozdělovací
transakce, což je obvykle případ dividend, nebo jako finanční transakce. Dividendy představují
důchod z vlastnictví. Zdrojem, který je k dispozici pro rozdělení dividend, je podnikatelský důchod
korporace. To znamená, že zdroje, z nichž se dividendy vyplácejí, by neměly zahrnovat ani výnosy
z prodeje majetku ani rozdělení zisku z přecenění. Dividendy financované z takových zdrojů nebo
na jejich základě se zaznamenají jako čerpání účastí. Tytéž základní principy se vztahují i na
čerpání důchodu z kvazikorporací.
20.206 Velké a nepravidelné platby nebo platby, které převyšují podnikatelský důchod v daném roce, se
nazývají superdividendy. Jsou financovány z akumulovaných rezerv nebo z prodeje aktiv
a zaznamenají se jako čerpání účastí ve výši rozdílu mezi platbou a podnikatelským důchodem
příslušného účetního období. Při neexistenci ukazatele podnikatelského důchodu se namísto něho
používá provozní zisk uvedený v podnikovém účetnictví.
20.207 Předběžné dividendy (interim dividends) se zaznamenají jako důchod z vlastnictví (D.42) v té míře,
v jaké mohou souviset s časově rozlišeným důchodem korporace. V praxi musí být splněny dvě
podmínky:
(a) korporace, která tuto platbu provádí, vede krátkodobé účty a je schopna je zveřejnit a platba
je založena alespoň na dvou čtvrtletích;
(b) předběžná platba by měla být ve stejném poměru jako dividendy vyplacené v předchozích
letech, v souladu s obvyklou mírou výnosu pro akcionáře a růstovým trendem korporace.
Pokud tyto podmínky nejsou splněny, předběžná platba se zaznamená jako finanční záloha
zatříděná mezi ostatní pohledávky/závazky (F.8), dokud není zjištěn celoroční výsledek, vzhledem
k nutnosti provést test superdividendy, který spočívá v porovnání předběžných dividend
s podnikatelským důchodem v daném roce.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
562 2015
Daně versus čerpání účastí
20.208 Daně mají právní základ a podléhají legislativnímu postupu. Tyto transakce, které se provádějí na
základě vzájemné dohody, tvoří hlavní příjem vládních institucí.
20.209 Občas se však může stát, že transakce označená v právních dokumentech jako daň není jako
taková v ESA zaznamenána. Jedním z příkladů je případ nepřímé privatizace. Pokud veřejná
holdingová společnost prodá svoji majetkovou účast v jiné veřejné korporaci a odevzdá část
výnosu vládní instituci jako daň, nebo pokud jí vznikne daňová povinnost v důsledku privatizace ve
formě daně z kapitálových zisků, příslušná platba se zaznamená jako finanční transakce.
Privatizace a znárodnění
Privatizace
20.210 Při privatizaci obvykle vládní instituce prodávají akcie nebo jiné majetkové účasti ve veřejné
korporaci. Výnosy z privatizace nejsou běžným příjmy vládních institucí, nýbrž finanční transakcí,
která je zachycena na finančním účtu, nemá vliv na deficit/přebytek vládních institucí, protože tento
případ je z hlediska čistého jmění neutrální a představuje přetřídění aktiv (AF.5 oproti AF.2)
v rozvaze vládních institucí. Přímý prodej nefinančních aktiv, jako jsou budovy a pozemky, nikoli
však celé korporace, se zaznamená na kapitálovém účtu jako úbytek fixních aktiv nebo
nevyráběných nefinančních aktiv, pokud ovšem neproběhl v souvislosti s restrukturalizací podniku.
20.211 Jakýkoli nákup služeb k zajištění tohoto procesu by se však měl zaznamenat jako mezispotřeba
vládních institucí a neměl by být započten v rámci výnosů z privatizace. Výnosy z privatizace se
tedy mají do finančních účtů zaznamenat jako hrubé.
Nepřímá privatizace
20.212 K privatizaci může dojít i ve složitějším institucionálním uspořádání. Aktiva veřejné korporace
mohou být například prodána veřejnou holdingovou společností nebo jinou veřejnou korporací,
kterou kontrolují vládní instituce, a veškerý výtěžek nebo jeho část obdrží vládní instituce. Ve všech
případech je nutné, aby se platba určená vládní instituci z takto provedeného prodeje aktiv
zaznamenala jako finanční transakce bez ohledu na to, jak je zachycena v účetnictví vládních
institucí nebo jejich dceřiných společností, a současně je třeba snížit hodnotu účastí odpovídající
částečné likvidaci aktiv holdingové společnosti. Jakékoli výnosy z privatizace, které si holding
ponechá, představují výnosy vládních institucí z privatizace, jež jsou zpětně investovány
prostřednictvím kapitálové injekce, která je následně podrobena testu kapitálové injekce, aby se
určila povaha této platby.
20.213 Může se také stát, že veřejná holdingová společnost nebo jiná veřejná korporace působí jako
„restrukturalizační agentura“. V takové situaci může dojít k tomu, že restrukturalizační agentura
nepostoupí výnos z prodeje vládní instituci, nýbrž si jej ponechá na kapitálové injekce do jiných
podniků. Když restrukturalizační jednotka bez ohledu na svůj právní status působí jako přímý
zástupce vládních institucí, její hlavní funkcí je restrukturalizovat a změnit vlastnický status
veřejných korporací a převádět finanční prostředky z jedné jednotky do druhé. Tato jednotka je
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 563
obvykle zatříděna do sektoru vládních institucí. Pokud je však restrukturalizační jednotka
holdingovou společností, která kontroluje skupinu dceřiných společností, a jen malá část její
činnosti je věnována usměrňování finančních prostředků výše popsaným způsobem jménem
vládních institucí a pro účely veřejné politiky, je tato veřejná holdingová společnost zatříděna do
jednoho ze sektorů korporací podle své hlavní činnosti a transakce prováděné jménem vládních
institucí je nutno přesměrovat prostřednictvím vládních institucí.
Znárodnění
20.214 Znárodněním se rozumí převzetí kontroly vládními institucemi nad konkrétními aktivy nebo nad
celou korporací, obvykle pořízením většinové nebo úplné účasti v dané korporaci.
20.215 Znárodnění má obvykle podobu nákupu akcií: vládní instituce nakoupí všechny akcie korporace
nebo jejich část za tržní cenu – nebo za cenu dostatečně blízkou, vzhledem k obvyklé tržní praxi
týkající se oceňování korporací, které mají stejnou oblast činnosti. Transakce se uskutečňuje na
základě vzájemné dohody, i když bývalý majitel může mít jen malou možnost vzhledem k odmítnutí
nabídky nebo prostor k vyjednávání o ceně. Nákup akcií je finanční transakce, která se má
zaznamenat na finančním účtu.
20.216 Výjimečně mohou vládní instituce získat do vlastnictví korporaci prostřednictvím přivlastnění nebo
zabavení majetku: změna ve vlastnictví aktiv není výsledkem transakce uskutečněné po vzájemné
dohodě. Vlastníci neobdrží žádnou platbu nebo provedená platba neodráží spravedlivou hodnotu
daných aktiv. Rozdíl mezi tržní hodnotou pořízených aktiv a jakoukoli poskytnutou náhradou se
zaznamená jako konfiskace aktiv bez náhrady na účtu ostatních změn objemu aktiv.
Transakce s centrální bankou
20.217 V praxi dochází ke dvěma druhům plateb centrální banky vládním institucím:
(a) Pravidelné platby, obvykle v podobě dividend, založené na skutečné činnosti centrální banky
(jako je například správa devizových rezerv). Tyto platby se zaznamenají jako dividendy,
pokud nejsou vyšší než čistý provozní důchod, který je tvořen čistým důchodem z vlastnictví,
čistými náklady a veškerými transfery. Částky převyšující čistý provozní důchod se
zaznamenají jako snížení účastí.
(b) Mimořádné platby po prodeji nebo přecenění rezervních aktiv. Tyto platby se zaznamenají
jako čerpání účastí. Důvodem je to, že hodnota těchto aktiv ovlivňuje hodnotu majetkového
závazku centrální banky a majetkové účasti vládních institucí. Zisky z držby rezervních aktiv
centrální banky mají tudíž protějšek v majetkové účasti vládních institucí prostřednictvím
majetkového závazku centrální banky.
Platby ústředních vládních institucí centrální bance se zaznamenají podobným způsobem jako
pro ostatní veřejné korporace. Zejména velké platby jsou podrobeny „testu kapitálové injekce“, aby
se určila povaha těchto plateb.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
564 2015
Restrukturalizace, fúze a změny v klasifikaci
20.218 Při restrukturalizaci veřejné korporace mohou finanční aktiva a závazky objevit nebo zmizet
v závislosti na nových finančních vztazích. Tyto změny se mají zaznamenat jako změny
v sektorové klasifikaci a ve struktuře na účtu ostatních změn objemu aktiv. Příkladem takové
restrukturalizace je případ, kdy se korporace rozdělí na dvě nebo více institucionálních jednotek
a vzniknou nová finanční aktiva a závazky.
20.219 Nákup akcií a ostatních majetkových účastí korporace v rámci fúze se má naopak zaznamenat
jako finanční transakce mezi kupující korporací a bývalým vlastníkem.
20.220 Jakákoli změna v klasifikaci aktiv a závazků, která nesouvisí s restrukturalizací nebo změnami
v sektorové klasifikaci, jako je například monetizace nebo demonetizace zlata, se zaznamená jako
změna v klasifikaci aktiv nebo závazků na účtu ostatních změn objemu aktiv.
Dluhové operace
20.221 Dluhové operace mohou být u sektoru vládních institucí zvláště důležité, protože často slouží jako
prostředek, jehož pomocí vládní instituce poskytují hospodářskou pomoc jiným jednotkám.
Zachycení těchto operací je popsáno v kapitole 5. Obecně pro jakékoli zrušení nebo převzetí dluhu
jednotky jinou jednotkou na základě vzájemné dohody platí zásada, že jde o dobrovolný transfer
jmění mezi těmito dvěma jednotkami. To znamená, že souvztažnou transakcí k převzatému
závazku nebo ke zrušení pohledávky je kapitálový transfer. Protože obvykle není pozorován žádný
tok peněz, lze tuto transakci charakterizovat jako naturální kapitálový transfer.
Převzetí dluhu, zrušení dluhu a odpis dluhu
Převzetí a zrušení dluhu
20.222 K převzetí dluhu (debt assumption) dochází, když jednotka přebírá odpovědnost za nesplacený
závazek jiné jednotky vůči věřiteli. To se stává často, když se vládní instituce zaručí za závazek
jiné jednotky a záruka je uplatněna nebo aktivována.
20.223 Když vládní instituce převezme dluh, souvztažnou transakcí k tomuto novému závazku vládní
instituce je kapitálový transfer ve prospěch neplatícího dlužníka. Případ, kdy je jako protipoložka
zaznamenáno finanční aktivum, je nutno pečlivě zkoumat. Existují dvě různé situace:
(a) Je pořízeno skutečné, již existující finanční aktivum ve vztahu k třetí straně, jako je tomu
v případě pojištění vývozu, který je předmětem záruky. Proto vládní instituce zaznamená
jako souvztažnou transakci k novému závazku pořízení finančních aktiv ve výši, která se
rovná současné hodnotě částky, jejíž přijetí se očekává. Pokud se tato částka rovná
převzatému závazku, nejsou potřebné žádné další zápisy. Pokud částka, jejíž vrácení se
předpokládá, je menší než převzatý závazek, vládní instituce zaznamená kapitálový transfer
ve výši rozdílu mezi vzniklým závazkem a hodnotou nabytých aktiv.
(b) Vládní instituce jednoduše zaznamená pohledávku vůči korporaci, jejíž dluh vládní instituce
převzaly, jíž je ve většině případů veřejná korporace v obtížích. Obvykle se z důvodu velmi
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 565
hypotetické hodnoty této pohledávky žádná pohledávka nezaznamená. Případné budoucí
splátky od korporace, jejíž dluh vládní instituce převzaly, se zaznamenají jako příjmy
vládních institucí.
20.224 Dluhové platby za jiné subjekty se podobají převzetí dluhů, avšak jednotka, která platbu provádí,
nepřebírá celý dluh. Zaznamenané transakce jsou podobné.
20.225 Zrušení dluhu (debt cancellation) nebo odpuštění dluhu (debt forgiveness) je zánik nebo snížení
pohledávky na základě dohody mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitel zaznamená výdajový kapitálový
transfer ve výši zrušeného dluhu a druhá jednotka zaznamená příjmový kapitálový transfer
V případě propadlých pohledávek vládních institucí, například ze studentských půjček a půjček
zemědělcům, se často vzájemná dohoda předpokládá, ačkoli se formálně neuzavírá.
20.226 Převzetí (assumption) a zrušení dluhu ve prospěch ovládaného (controlled) subjektu má za
následek zvýšení hodnoty majetkové účasti v dané jednotce, do níž se takto investovalo, které se
odráží na účtech přecenění. Pokud dluh vládních institucí převzaly jiné vládní instituce, pak vládní
instituce, které jsou dlužníkem, zaznamenají příjmový kapitálový transfer, nový dluh vůči jednotce
vládních institucí, která dluh převzala, nebo obojí.
20.227 Převzetí a zrušení dluhu provedená v rámci privatizace se zaznamenají jako transakce
s majetkovými účastmi ve výši, která nepřevyšuje výnos z privatizace, a zbývající část jako
kapitálový transfer, aby byla zajištěna účetní neutralita způsobu provedení privatizace. Privatizace
musí být provedena do jednoho roku.
20.228 Když vládní instituce v pozici dlužníka nabídnou předčasné splacení dluhu v hodnotě nižší než
jistina, včetně dosud neuhrazených úroků, vede to k zápisu na kapitálovém účtu s dopadem na
čisté výpůjčky / čisté půjčky vládních institucí, protože se předpokládá, že je to grant od věřitele.
Vede-li předčasné splacení k úhradě penále nebo poplatku věřiteli, jak stanoví smlouva, musí se
tato částka zaznamenat jako důchod věřitele. V případě cenných papírů vede zpětný odkup na trhu
k zápisu na účtech přecenění, pokud není předčasné splacení držiteli cenných papírů nařízeno.
20.229 Je-li pohledávka vládních institucí vůči jiným vládním institucím prodána třetí straně, vede rozdíl
v hodnotě k zápisu kapitálového transferu na kapitálových účtech s dopadem na deficit vládních
institucí, protože z povahy dané pohledávky vyplývá původní záměr zprostředkovat prospěch,
a prodej je způsob, jak provést restrukturalizaci dluhu.
20.230 Výdaj vládních institucí v podobě kapitálového transferu je příjmem dlužníka, protože se jedná
o skutečného příjemce příslušné transakce, přičemž na účtu nerezidentů se provede zápis
odpovídající výdaji věřitelských vládních institucí. Základní hodnotou pro prodávající stranu je
hodnota transakce s pohledávkou, které se tato strana zbavila. Hodnota pohledávky se zaznamená
na účtech nového věřitele i dlužníka, tzn. v rozvaze banky a na účtech nerezidentů –
v rámci mezinárodní investiční pozice – ve své snížené výši.
20.231 V méně častých případech, kdy diskont sjednaný s třetí stranou nebo s dlužníkem, který nabízí
odkup svého dluhu, pouze odráží změny tržních úrokových sazeb, a nikoli změnu v úvěrové
schopnosti (credit worthiness), lze předpokládat, že věřitelská vládní instituce jedná jako běžný
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
566 2015
investor. Rozdíl bez případné sankce nebo poplatku je zachycen na účtech přecenění. Jediný test
spočívá ve zjištění, zda by splacená částka mohla převýšit hodnotu jistiny.
Převzetí dluhu zahrnující převod nefinančních aktiv
20.232 Pokud chtějí vládní instituce zmírnit dluhové zatížení veřejné korporace, mohou také kromě dluhu
převzatého jednotkou vládních institucí převzít i nefinanční aktiva, například infrastrukturu veřejné
dopravy. U tohoto převzetí dluhu, které zahrnuje převod nefinančních aktiv na jednotku vládních
institucí, se předpokládá, že je provedeno na základě vzájemné dohody a má na čisté výpůjčky /
čisté půjčky vládních institucí přesně stejný dopad jako převzetí dluhu: částka kapitálového
transferu, která se má zaznamenat ve prospěch dané korporace, se rovná výši převzatého dluhu.
Pořízení nefinančních aktiv má na čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (-) záporný dopad.
Odpis nebo snížení dluhu
20.233 Odpis dluhu (debt write-offs) znamená, že věřitel v rozvaze sníží dlužnou částku, a to obvykle
tehdy, když dojde k závěru, že dluhový závazek má malou nebo vůbec žádnou hodnotu, protože
dluh nebude splacen, protože dlužník je v konkurzu, zanikl nebo nelze reálně usilovat o vymožení
částek, které by odůvodnily nejrůznější vzniklé náklady. Snížení dluhu (debt write-downs)
znamená, že věřitel sníží zůstatkovou hodnotu aktiva ve své rozvaze.
20.234 Snížení a odpisy dluhů jsou interní účetní úkony prováděné věřitelem a často nejsou považovány
za transakce, protože neprobíhají na základě vzájemné dohody. Stává se však, že snížení a odpis
dluhu nepředstavují zrušení nároku vůči dlužníkovi, a tudíž může běžně docházet k tomu, že
snížení je zrušeno, a méně často i k tomu, že je zrušen odpis.
20.235 Snížení dluhu jako takové nevede v rámci ESA k zápisům do rozvahy věřitele, protože zachycená
hodnota dluhu již odráží tržní hodnotu daného nástroje nebo je v nominální hodnotě v případě
půjček, pokud by tržní hodnota nebyla nahrazena sníženou účetní hodnotou (pokud se snížení
zaznamená na účty přecenění). Naproti tomu odpisy dluhů vedou v rámci ESA k odstranění aktiva
z rozvahy věřitele prostřednictvím jiné změny objemu aktiv, a to ve stávající výši k datu odpisu,
například hodnoty jistiny úvěru, tržní hodnoty cenných papírů, pokud ovšem odpis neodráží zrušení
dluhu. Na rozdíl od převzetí dluhu nebo zrušení dluhu nemají snížení dluhu a odpis dluhu žádný
dopad na čisté půjčky/výpůjčky vládních institucí.
Jiná restrukturalizace dluhu
20.236 Restrukturalizace dluhu je dohoda o změně podmínek obsluhy stávajícího dluhu, obvykle za
výhodnějších podmínek pro dlužníka. Dluhový nástroj, který je předmětem restrukturalizace, se
považuje za zrušený a nahrazený novým dluhovým nástrojem s novými podmínkami. Pokud
existuje rozdíl mezi hodnotou zrušeného dluhového nástroje a hodnotou nového dluhového
nástroje, jedná se o určitý druh zrušení dluhu a pro vysvětlení tohoto rozdílu je nezbytný kapitálový
transfer.
20.237 Ke kapitalizaci pohledávky dochází tehdy, když věřitel souhlasí s tím, že dlužná částka bude
nahrazena kmenovými akciemi. Vládní instituce se například mohou dohodnout s veřejnou
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 567
korporací, kterou vlastní, aby souhlasila se zvýšením účasti vládních institucí ve veřejných
podnicích namísto stávající půjčky. V tomto případě by se měla tato operace podrobit testu
kapitálové injekce. Případný rozdíl v hodnotě zrušeného dluhového nástroje a stanovené účasti
představuje kapitálový transfer se zápisem na účtech přecenění.
20.238 Nedoplatky dluhu vznikají tehdy, když dlužník vynechá platbu úroku nebo jistiny. Dluhový nástroj
se obvykle nezmění, ale znalost výše pohledávek v prodlení může poskytnout důležité informace.
Pořízení dluhu za vyšší než tržní hodnotu
20.239 Pořízení dluhu za hodnotu vyšší, než je jeho tržní hodnota, se na jeho počátku nazývá zvýhodněná
půjčka (concessional loans), zatímco později anulování dluhu. V obou případech je záměrem
zprostředkovat prospěch, a proto je nezbytné zaznamenat takový výdaj jako kapitálový transfer.
20.240 K anulování dluhu (debt defeasance) dochází, když dlužník nahradí dluhový nástroj finančními
aktivy, která mají stejné nebo větší toky dluhové služby. Dokonce, i když byly anulované nástroje
převedeny na oddělený subjekt, měly by se hrubé pozice stále zaznamenávat, a to tak, že se nový
subjekt považuje za pomocnou jednotku a konsoliduje se s anulační jednotkou. Pokud je
pomocnou jednotkou nerezident, považuje se za jednotku pro speciální účel a transakce vládních
institucí s touto jednotkou by se měly zachycovat v souladu s popisem v oddílu II.
20.241 Dluh emitovaný za zvýhodněných podmínek: Neexistuje žádná přesná definice zvýhodněných
půjček, ale obecně se připouští, že k nim dochází, když jednotky sektoru vládních institucí půjčují
jiným jednotkám takovým způsobem, že smluvní úroková míra je záměrně stanovena pod úroveň
tržní úrokové míry, která by se jinak použila. Stupeň zvýhodnění lze zvýšit prostřednictvím
odložené doby splatnosti, frekvence plateb a lhůty splatnosti příznivé pro dlužníka. Jelikož jsou
podmínky zvýhodněné půjčky pro dlužníka příznivější, než by podmínky na trhu jinak umožňovaly,
zvýhodněné půjčky v podstatě zahrnují transfer od věřitele dlužníkovi.
20.242 Zvýhodněné půjčky se zaznamenají v nominální hodnotě stejně jako ostatní půjčky, ale při vzniku
dané půjčky se jako poznámková (memo) položka zaznamená kapitálový transfer ve výši, která se
rovná rozdílu mezi smluvní hodnotou dluhu a jeho současnou hodnotou při použití příslušné tržní
diskontní míry. Neexistuje žádná jednotná tržní úroková míra, která by se měla používat jako
měřítko kapitálového transferu. Je možno použít obchodní úrokovou referenční sazbu, kterou
vyhlašuje OECD, pokud je půjčka poskytnuta jednou z jejích členských zemí.
Anulování a finanční výpomoc
20.243 Finanční výpomoc (bailout) je výraz, který znamená záchranu při finanční tísni. Často se používá
v případě, že jednotka vládních institucí poskytne krátkodobou finanční výpomoc nějaké korporaci,
aby jí pomohla přežít období finančních obtíží, nebo jí poskytne trvalejší přísun finančních
prostředků, které mají napomoci korporaci rekapitalizovat. Finanční výpomoci finančním institucím
se často označují jako finanční anulování. Obvykle zahrnují jednorázové transakce s velkými
částkami, s vysokou publicitou, a lze je tudíž snadno identifikovat.
20.244 Intervence vládních institucí mohou mít různé podoby. Jde například o:
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
568 2015
(a) vládní instituce se mohou zaručit za některé závazky podniku, kterému se má pomoci;
(b) vládní instituce mohou poskytnout kapitálové financování za mimořádně výhodných
podmínek;
(c) vládní instituce mohou koupit aktiva od podniku, kterému se má pomoci, za ceny vyšší, než
je jejich skutečná tržní hodnota;
(d) vládní instituce mohou vytvořit jednotku pro speciální účel nebo jiný druh veřejného subjektu
za účelem financování nebo řízení prodeje aktiv nebo závazků podniku, kterému se má
pomoci.
20.245 Záruky vládních institucí během finanční výpomoci se považují za jednorázové záruky pro subjekty
ve finanční tísni. Příkladem je situace, kdy určitý subjekt není schopen nebo má značné potíže
dostát svým závazkům, neboť jeho schopnost vytvářet hotovost je omezená nebo
obchodovatelnost jeho aktiv je výrazně omezena v důsledku mimořádných událostí. To obvykle
vede k zaznamenání kapitálového transferu na počátku, jako by záruka byla uplatněna, a to v plné
výši poskytnuté záruky, nebo – pokud je k dispozici spolehlivý odhad – v očekávané výši uplatněné
záruky, která představuje očekávanou ztrátu vládních institucí. Viz také odstavec 20.256.
20.246 Pokud vládní instituce kupují aktiva od podniku, kterému se má pomoci, zaplacená částka bude
obvykle vyšší než skutečná tržní cena těchto aktiv. Koupě se zaznamená ve výši skutečné tržní
ceny a zaznamená se kapitálový transfer ve výši rozdílu mezi tržní cenou a celkovou zaplacenou
částkou.
20.247 Během finanční výpomoci vládní instituce často kupují půjčky od finančních institucí za jejich
nominální hodnotu spíše než za jejich tržní hodnotu. Ačkoli se půjčky zaznamenávají v nominálních
cenách, transakce je zachycena jako kapitálový transfer a zápisem na účtech přecenění. Existují-li
spolehlivé informace, že některé půjčky jsou nedobytné, a to zcela nebo téměř v celé své výši,
nebo pokud neexistují spolehlivé informace o předpokládané ztrátě, zaúčtují se tyto půjčky
v nulové hodnotě a zároveň se zaznamená kapitálový transfer ve výši jejich původní nominální
hodnoty.
20.248 Je-li vládními institucemi vytvořena veřejná institucionální jednotka, jejímž jediným úkolem je
spravovat finanční výpomoci, měla by být tato jednotka zatříděna do sektoru vládních institucí.
Pokud má tato nová jednotka existovat trvale a finanční výpomoc představuje její dočasný úkol,
provede se její zařazení jako jednotky vládních institucí nebo veřejné korporace podle obecných
pravidel, jak je popsáno výše v části o restrukturalizačních agenturách. Jednotky, které kupují
finanční aktiva od finančních institucí v tísni, aby je následně řádným způsobem prodaly, nelze
považovat za finanční zprostředkovatele, protože na sebe neberou riziko. Zatřídí se do sektoru
vládních institucí.
Záruky za dluhy
20.249 Záruka za dluh je ujednání, kdy ručitel se zavazuje zaplatit věřiteli, pokud nezaplatí dlužník.
U vládních institucí je poskytnutí záruky způsobem, jak podpořit hospodářskou činnost bez nutnosti
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 569
okamžitého peněžního výdaje. Záruky mají významný dopad na chování hospodářských činitelů
tím, že upravují podmínky půjčování a vypůjčování na finančních trzích.
20.250 U každé záruky jsou tři zúčastněné strany: půjčovatel, vypůjčovatel a ručitel. Původně jsou stavy
a toky úvěrového vztahu zaznamenány mezi půjčovatelem a vypůjčovatelem, zatímco po uplatnění
záruky jsou stavy a toky související se záručním vztahem zaznamenány mezi půjčovatelem
a ručitelem. Uplatnění záruky tedy zahrnuje zaznamenání toků a změn v rozvahách dlužníka,
věřitele i ručitele.
20.251 Existují tři hlavní druhy záruky:
(i) záruky splňující definici finančního derivátu,
(ii) standardizované záruky a
(iii) jednorázové záruky.
Záruky v podobě finančních derivátů
20.252 Záruky, které splňují definici finančních derivátů, jsou ty, s nimiž se aktivně obchoduje na
finančních trzích, například swapy úvěrového selhání. Derivát je založen na riziku selhání
referenčního nástroje a obvykle ve skutečnosti nesouvisí s individuální půjčkou nebo obligací.
20.253 Při vzniku záruky kupující provádí platbu finanční instituci, která vytváří příslušný derivát. Tato
transakce se zaznamená jako transakce s finančními deriváty. Změny hodnoty derivátu se
zaznamenávají jako přecenění. Pokud referenční nástroj selže, ručitel platí kupujícímu za jeho
teoretickou ztrátu z referenční obligace. To se také zaznamená jako transakce s finančními
deriváty.
Standardizované záruky
20.254 Standardizované záruky kryjí podobné druhy úvěrových rizik pro velký počet případů. Není možné
přesně odhadnout riziko u každé jednotlivé půjčky, která není splácena, ale je možné odhadnout,
kolik z velkého počtu těchto půjček nebude splaceno. Pojetí standardizovaných záruk je vysvětleno
v kapitole 5.
Jednorázové záruky
20.255 Jednorázové záruky (one-off guarantees) se používají v případě, že podmínky půjčky nebo
cenného papíru jsou tak zvláštní, že nelze s jakýmkoli stupněm přesnosti vypočítat míru rizika
spojeného s danou půjčkou. Poskytnutí jednorázové záruky se obvykle považuje za mimořádnou
událost a v rozvaze ručitele se nezachycuje jako finanční aktivum/závazek.
20.256 Ve výjimečných případech se některé jednorázové záruky poskytnuté vládními institucemi
korporacím v určitých, přesně vymezených situacích finanční tísně (například pokud má korporace
zápornou hodnotu vlastního kapitálu) s velmi vysokou pravděpodobností, že daná záruka bude
uplatněna, zachycují tak, jako by byly uplatněny hned na počátku (viz také odstavec 20.245).
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
570 2015
20.257 Uplatnění jednorázové záruky se zaúčtuje stejným způsobem jako převzetí dluhu. Původní dluh se
zruší a vytvoří se nový dluh mezi ručitelem a věřitelem. Převzetí dluhu s sebou nese zachycení
kapitálového transferu ve prospěch neplatícího dlužníka. Kapitálový transfer je vyvážen finanční
transakcí a finanční závazek je převeden z korporace na vládní instituce.
20.258 Uplatnění záruky může a nemusí vyžadovat okamžité splacení dluhu. Z principu časového rozlišení
u doby zachycení vyplývá, že celková výše převzatého dluhu by se měla zaznamenat v okamžiku
uplatnění záruky a převzetí dluhu. Ručitel je novým dlužníkem a splátky jistiny ručitelem a akruální
úroky z převzatého dluhu by se měly zaznamenat v okamžiku, kdy se tyto toky vyskytnou. Pokud
tedy uplatnění záruky zahrnuje pouze vypořádání dluhové služby splatné v průběhu účetního
období jako v případě žádosti o hotovostní úhradu, zaznamená se kapitálový transfer ve výši
dohodnutých částek. Pokud však dochází k vícenásobnému dílčímu uplatnění záruky například
třikrát za sebou a očekává se, že tomu tak bude i nadále, zaznamená se převzetí dluhu.
20.259 Když původní dlužník poskytne ručiteli určitou splátku, zatímco byl zaznamenán výdaj související
s dřívějším uplatněním záruky, ručitel si zaznamená příjem. Tento příjem by však měl být podroben
testu superdividendy, je-li dlužník ručitelem kontrolován; jakákoli část splátky, která přesahuje
podnikatelský důchod, se zaznamená jako čerpání účastí.
Sekuritizace
Definice
20.260 Sekuritizace spočívá v emisi cenných papírů na základě peněžních toků, které by měly být
generovány aktivy nebo jinými toky důchodů. Cenné papíry závislé na peněžních tocích z aktiv se
nazývají cenné papíry zajištěné aktivy.
20.261 Při sekuritizaci původce převede vlastnická práva k aktivům nebo právo na určité budoucí toky na
sekuritizační jednotku, která na oplátku uhradí původci určitou částku z vlastních finančních zdrojů.
Tato sekuritizační jednotka se často označuje jako jednotka pro speciální účel. Sekuritizační
jednotka získá své vlastní finanční zdroje prostřednictvím emise cenných papírů s použitím aktiv
nebo práv na budoucí toky převedených původcem jako záruka. Klíčovou otázkou při záznamu
platby sekuritizační jednotky původci je, zda převod aktiva představuje prodej stávajícího aktiva
sekuritizační jednotce, nebo výpůjčku za použití budoucích toků výnosů jako záruky.
Kritéria pro určení prodeje
20.262 Aby mohla být sekuritizace považována za prodej, musí v rozvaze vládních institucí existovat
aktivum, které lze prodat, a musí dojít k úplnému převodu vlastnictví na sekuritizační jednotku,
o čemž svědčí převod rizik a výnosů souvisejících s daným aktivem.
20.263 Sekuritizace budoucích příjmů, které se nepovažují za výnos z ekonomických aktiv, jako jsou
například budoucí licenční poplatky z ropy, představuje výpůjčku původce.
20.264 Pokud sekuritizace zahrnuje toky související s finančním nebo nefinančním aktivem, musí se
převést rizika a výnosy související s aktivy, aby se prodej mohl zaznamenat.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 571
20.265 Pokud si vládní instituce ponechá uživatelský úrok ze sekuritizace tím, že si ponechá odloženou
kupní cenu, tzn. právo na některé toky přesahující původní sekuritizační hodnotu, nebo právo
vlastnit poslední tranši vydanou sekuritizační jednotkou, případně nějakým jiným způsobem, má se
za to, že k žádnému prodeji nedošlo, a událost představuje výpůjčku původce.
20.266 Pokud vládní instituce jakožto původce ručí za splacení případného dluhu vzniklého sekuritizační
jednotce v souvislosti s daným aktivem, znamená to, že rizika spojená s aktivem nebyla
převedena. K žádnému prodeji nedošlo a událost představuje výpůjčku původce. Záruky mohou
mít různé formy, jako jsou například pojistné smlouvy, deriváty nebo ustanovení o nahrazení aktiv.
20.267 Pokud je stanoveno, že smlouva o sekuritizaci zahrnuje skutečný prodej zpeněžitelného aktiva, je
nutné zkoumat sektorové zatřídění sekuritizační jednotky. Kritéria pro potvrzení toho, zda je
sekuritizační jednotka institucionální jednotkou a zda má funkci finančního zprostředkování, jsou
stanovena v oddílu I. Pokud je sekuritizační jednotka zatříděna do sektoru vládních institucí,
představuje sekuritizace výpůjčku vládních institucí. Pokud je sekuritizační jednotka zatříděna mezi
ostatní finanční zprostředkovatele (S.125), pak se sekuritizace vykáže jako prodej aktiv, který
nemá žádný přímý dopad na dluh vládních institucí a má dopad na deficit vládních institucí, pokud
se sekuritizují toky z nefinančního aktiva.
20.268 Pokud vládní instituce poskytne náhradu v podobě hotovosti nebo jiných prostředků, jako jsou
například záruky, a tím zruší převod rizik, potom sekuritizace, která byla původně považována za
prodej, se od tohoto okamžiku považuje za výpůjčku s těmito transakcemi: vznik závazku
a pořízení aktiv s výdajovým kapitálovým transferem v případě, že hodnota závazku je vyšší než
hodnota aktiva.
Zachycení toků
20.269 Když se sekuritizační operace zaznamená jako výpůjčka, peněžní toky přenesené na sekuritizační
jednotku se nejprve zaznamenají na účtech vládních institucí a současně jako splacení dluhu, a to
úroku i jistiny.
20.270 Pokud peněžní toky umoří předchozí odpisy vzniklého dluhu, zbývající závazek se odstraní
z rozvahy vládních institucí další změnou objemu aktiv.
20.271 Po úplném zániku vytvořené dluhu se jakékoli zbývající peněžní toky přenesené na sekuritizační
jednotku v souladu se smlouvou o sekuritizaci zaznamenají jako výdaj původce.
Další záležitosti
Penzijní závazky
20.272 Pojetí penzijních programů je popsáno v kapitole 17, a to včetně doplňkové tabulky pro stěžejní
národní účty v rámci ESA, v níž se mají zachytit veškeré závazky penzijních programů včetně
penzijních závazků vyplývajících z programů sociálního zabezpečení. Penzijní nároky vládními
institucemi podporovaných nefondových zaměstnaneckých dávkově definovaných programů se
mají zaznamenat pouze na těchto doplňkových účtech.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
572 2015
Paušální platby
20.273 Příležitostně mohou jednotky zaplatit vládním institucím paušální částku (lump sum) výměnou za
převzetí některých ze svých penzijních závazků. K takovým velkým jednorázovým transakcím
dochází mezi vládní institucí a jinou jednotkou, obvykle veřejnou korporací, přičemž tyto transakce
jsou často spojeny se změnou statusu korporace nebo s její privatizací. Vládní instituce obvykle
přebírají dotyčné závazky výměnou za platbu, která pokrývá očekávaný schodek vyplývající
z daného transferu.
20.274 Pojmově, jelikož se jedná o vyrovnanou směnu peněz za vznik povinnosti, která je závazkem, by
tato transakce neměla mít vliv na ukazatele čistého jmění a finančního čistého jmění a neměla by
měnit stav čistých výpůjček / čistých půjček vládních institucí. Penzijní závazek se však nemusí
jako závazek v rozvaze zobrazit u žádné z obou jednotek – u předávající ani u přebírající.
Například při převodu závazku na vládní instituci mohou být penzijní závazky sloučeny
s programem sociálního zabezpečení, u kterého se žádný závazek nevykazuje.
20.275 V této souvislosti by měla být paušální částka považována za předplatné sociálních příspěvků. S
ohledem na různá uspořádání, která se v praxi vyskytují, a aby se předešlo jakémukoli zkreslení při
výpočtu některých souhrnných ukazatelů, například nákladů na pracovní sílu, povinných poplatků
apod., se paušální částka zaznamená jako finanční záloha (F.8), předplatné různých běžných
transferů (D.75), které se v budoucnu zaznamená v poměru k souvisejícím výplatám penzí.
V důsledku toho nemá platba paušální částky žádný dopad na čisté půjčky / čisté výpůjčky vládní
instituce v roce, kdy se závazky převádějí.
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
Rozsah partnerství veřejného a soukromého sektoru
20.276 Partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public-Private-Partnership) jsou komplexní,
dlouhodobé smlouvy mezi dvěma jednotkami, z nichž jedna je obvykle korporace (nebo skupina
korporací, ať už soukromých nebo veřejných) zvaná provozovatel nebo partner a druhá je obvykle
jednotka vládních institucí zvaná zadavatel. Partnerství veřejného a soukromého sektoru zahrnují
významné kapitálové výdaje na vytvoření nebo renovaci fixních aktiv příslušnou korporací, která
pak tato aktiva provozuje a spravuje za účelem produkce a poskytování služeb, a to buď jednotce
vládních institucí, nebo široké veřejnosti, jménem veřejné jednotky.
20.277 Při ukončení platnosti smlouvy zadavatel obvykle získává právní vlastnictví daných fixních aktiv.
Tato fixní aktiva jsou většinou charakteristická pro některé ze základních veřejných služeb, jako
jsou například školy či univerzity, nemocnice a věznice. Mohou to být rovněž aktiva infrastruktury,
neboť mnohé z velkých projektů realizovaných formou partnerství veřejného a soukromého sektoru
zahrnují zajištění dopravy, spojů, veřejných služeb nebo dalších služeb obvykle označovaných jako
infrastrukturní služby.
20.278 Obecný popis včetně nejběžnějších účetních problémů je tento: Korporace se zaváže pořídit
komplex fixních aktiv a pak tato aktiva spolu s dalšími výrobními vstupy využívat k produkci služeb.
Tyto služby mohou být poskytovány vládním institucím, ať už pro použití jako vstup do její vlastní
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 573
produkce, například jako služby údržby motorových vozidel, nebo pro bezúplatnou distribuci
veřejnosti, například vzdělávacích služeb, přičemž v takovém případě budou vládní instituce
poukazovat pravidelné platby během doby trvání smlouvy a korporace očekává, že z těchto plateb
bude krýt své náklady a získá přiměřenou míru návratnosti své investice.
20.279 Smlouvy o partnerství veřejného a soukromého sektoru ve smyslu tohoto vymezení zahrnují
zadavatele, který vyplácí provozovateli poplatky za dostupnost nebo poptávku poptávané služby,
a jako takové představují ujednání o dodávkách. Na rozdíl od jiných dlouhodobých smluv
o poskytování služeb je vytvořeno specializované aktivum. Smlouva o partnerství veřejného
a soukromého sektoru tedy znamená nákup realizovaný vládními institucemi služby produkované
partnerským subjektem prostřednictvím vytvoření aktiva. Ve smlouvách o partnerství veřejného
a soukromého sektoru může být mnoho variant ohledně dispozice aktiv na konci smluvního období,
požadovaného provozování a údržby aktiv během doby platnosti smlouvy, ceny, kvality a objemu
produkovaných služeb a tak dále.
20.280 Pokud korporace prodává služby přímo veřejnosti například prostřednictvím mýtného za používání
silnic, smlouva se považuje spíše za koncesi nežli za partnerství veřejného a soukromého sektoru.
Cena je obvykle regulována vládními institucemi a je stanovena na úrovni, od které korporace
očekává, že jí umožní pokrýt její náklady a získat přiměřenou míru návratnosti její investice. Na
konci smluvního období mohou vládní instituce získat právní vlastnictví a provozní kontrolu nad
aktivy, možná i bezúplatně.
20.281 V rámci smlouvy o partnerství veřejného a soukromého sektoru korporace pořizuje fixní aktiva a je
jejich právním vlastníkem během doby platnosti smlouvy, v některých případech s podporou
vládních institucí. Smlouva často vyžaduje, aby aktiva splňovala požadavky na jejich konstrukci,
kvalitu a kapacitu stanovené vládními institucemi, aby se využívala způsobem stanoveným
vládními institucemi k produkci služeb požadovaných ve smlouvě a aby byla udržována v souladu
s normami vymezenými vládními institucemi.
20.282 Kromě toho mají aktiva obvykle životnost mnohem delší než smluvní období, takže vládní instituce
mohou tato aktiva kontrolovat, nést rizika a získávat výnos během převážné doby provozní
životnosti aktiv. Často je tudíž obtížné určit, zda je to korporace, nebo naopak vládní instituce, kdo
nese většinu rizik a získává většinu prospěchu.
Ekonomické vlastnictví a zatřídění aktiva
20.283 Stejně jako u pronájmu se ekonomický vlastník aktiv v rámci partnerství veřejného a soukromého
sektoru stanoví na základě vyhodnocení, která jednotka nese většinu rizik a která jednotka
pravděpodobně obdrží většinu výnosu z těchto aktiv. Aktivum se přiřadí této jednotce a v důsledku
toho se zaznamená tvorba hrubého fixního kapitálu. Hlavními prvky rizik a prospěchu, které je
nutno posoudit, jsou:
(a) stavební riziko, které zahrnuje překročení nákladů, možnost dodatečných nákladů
vyplývajících z pozdního dodání, nesplnění specifikací nebo stavebních předpisů
a ekologická či jiná rizika, která vyžadují platby třetím stranám;
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
574 2015
(b) riziko dostupnosti, které zahrnuje možnost dodatečných nákladů, jako je například údržba
a financování, a vznik sankcí, protože objem nebo kvalita služeb nesplňuje normy stanovené
ve smlouvě;
(c) riziko poptávky, které zahrnuje možnost, že poptávka po službách je vyšší nebo nižší, než se
očekávalo;
(d) riziko zůstatkové hodnoty a morálního opotřebení, které zahrnuje riziko, že na konci doby
platnosti smlouvy bude mít aktivum nižší než očekávanou hodnotu, a nejistotu, do jaké míry
budou mít vládní instituce možnost se rozhodnout, zda chtějí aktiva odkoupit;
(e) existence financování nebo poskytování záruk zadavatelem nebo existence výhodných
ustanovení o ukončení platnosti smlouvy, zejména o skutečnostech, které vedou k jejímu
ukončení z podnětu provozovatele.
20.284 Rizika a prospěch jsou na straně provozovatele, pokud stavební riziko a buď riziko poptávky, nebo
riziko dostupnosti byla skutečně převedena. Převaha financování, záruky kryjící většinu uloženého
financování nebo ustanovení o ukončení platnosti smlouvy, která stanoví, že poskytovatel
finančních prostředků obdrží náhradu v případě událostí, které vedou k ukončení platnosti smlouvy
z podnětu provozovatele, vedou k neexistenci skutečného převedení kteréhokoli z těchto rizik.
20.285 Navíc, vzhledem k specifičnosti smluv o partnerství veřejného a soukromého sektoru, které
zahrnují komplex aktiv, a pokud posouzení rizik a prospěchu nevede k jednoznačným závěrům, je
důležitou otázkou, která jednotka má rozhodující vliv na povahu aktiva a jak se stanovují podmínky
týkající se služeb produkovaných s využitím tohoto aktiva, a to zejména:
(a) do jaké míry vládní instituce určují konstrukci, kvalitu, velikost a údržbu aktiv,
(b) do jaké míry jsou vládní instituce schopny určovat produkované služby, jednotky, kterým
jsou služby poskytovány, a ceny produkovaných služeb.
20.286 Ustanovení každé smlouvy o partnerství veřejného a soukromého sektoru je nutno vyhodnotit, aby
se rozhodlo, která jednotka je ekonomickým vlastníkem. Vzhledem ke složitosti a různorodosti
partnerství veřejného a soukromého sektoru je nutno zvážit všechny skutečnosti a okolnosti každé
smlouvy a pak zvolit takový způsob účtování, který nejlépe odráží ekonomické vztahy, jež jsou
základem partnerství.
Účetní problémy
20.287 Pokud je rozhodnuto, že ekonomickým vlastníkem je korporace, a pokud – což je časté – vládní
instituce získají právní a ekonomické vlastnictví při ukončení platnosti smlouvy bez explicitní platby,
transakce se zaznamená jako pořízení aktiv vládní institucí. Jedním z obecných přístupů je, že
vládní instituce postupně navyšují finanční pohledávku a korporaci postupně narůstá odpovídající
závazek, takže hodnota obou těchto položek se bude rovnat očekávané zůstatkové hodnotě aktiv
na konci smluvního období. Uplatnění tohoto přístupu vyžaduje přeskupení stávajících peněžních
transakcí nebo vytvoření nových transakcí na základě předpokladů ohledně očekávané hodnoty
aktiv a úrokových sazeb. To znamená rozdělení plateb týkajících se partnerství veřejného
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 575
a soukromého sektoru, kdy aktivum v rámci tohoto partnerství není zahrnuto v rozvaze vládních
institucí, a je obsaženo ve složce představující pořízení finančního aktiva.
20.288 Alternativním přístupem je zachytit změnu právního a ekonomického vlastnictví na konci jako
naturální kapitálový transfer. Přístup za použití kapitálového transferu rovněž neodráží
ekonomickou realitu, která tvoří základ partnerství, ale v důsledku omezení týkajících se údajů,
nejistoty ohledně očekávané zůstatkové hodnoty aktiv a smluvních ustanovení, která umožňují, aby
kterákoli z obou smluvních stran použila různé možnosti, je použití kapitálového transferu
nejobezřetnějším řešením.
20.289 Další významný problém nastává, je-li stanoveno, že ekonomickým vlastníkem aktiv je vládní
instituce, avšak ta neprovede na počátku smlouvy žádnou explicitní platbu. Zachycení tohoto
pořízení vyžaduje zaznamenání odpovídající transakce. Nejčastějším návrhem je, aby se pořízení
provedlo prostřednictvím imputovaného finančního leasingu, protože je zde podobnost se
skutečným finančním leasingem. Uplatnění této možnosti však závisí na konkrétních ustanoveních
smlouvy, způsobu jejich výkladu a možná i na dalších faktorech. Například by mohla být
imputována půjčka a skutečné platby, jež vládní instituce korporaci případně poskytnou, by mohly
být přeskupeny tak, aby část každé platby představovala splátku půjčky. Pokud žádné skutečné
platby vládních institucí neexistují, mohla by se splátka půjčky zachytit jako nepeněžní transakce.
Jiné způsoby platby vládních institucí za aktivum by mohly mít podobu předplacení operativního
leasingu, pokud je operativní leasing imputován, nebo nehmotného aktiva za právo korporace na
přístup k aktivům pro účely produkce služeb.
20.290 Další důležitý problém se týká měření produkce. Ať už jsou přijata jakákoli rozhodnutí o tom, která
jednotka je ekonomickým vlastníkem aktiv po dobu trvání smlouvy a jak je vládní instituce nakonec
získají, je třeba dbát na to, aby se produkce správně měřila. Opět existují různé možnosti a jejich
vhodnost se liší podle konkrétní situace a dostupnosti údajů. Obtíže nastávají, pokud se určí, že
ekonomickým vlastníkem aktiv jsou vládní instituce, avšak odpovídající aktiva využívá k produkci
služeb korporace. Je žádoucí vykázat hodnotu kapitálových služeb jako výrobní náklady korporace,
to však může vyžadovat imputování provozního leasingu, což zase může vyžadovat přeskupení
skutečných transakcí nebo vytvoření nepeněžních transakcí, aby se určily leasingové splátky.
Alternativou je vykázat náklady na kapitálové služby na účtu výroby sektoru vládních institucí, ale
produkci vládních institucí klasifikovat stejným způsobem, jakým je klasifikována produkce
korporace, aby byla celková produkce v hospodářství správně zatříděna.
Transakce s mezinárodními a nadnárodními organizacemi
20.291 Transakce probíhají mezi rezidentskými jednotkami a mezinárodními či nadnárodními
organizacemi zatříděnými do sektoru nerezidentů.
20.292 Příkladem takových transakcí je transakce mezi nevládními rezidenty a institucemi Evropské unie,
přičemž tyto subjekty jsou považovány za hlavní strany transakce, i když při rozdělování finančních
prostředků hrají úlohu prostředníka jednotky vládních institucí. Zaznamenání hlavních transakcí
probíhá přímo mezi oběma stranami a nemá dopad na sektor vládních institucí. Úloha vládních
institucí se zaznamená jako finanční transakce (F.89).
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
576 2015
20.293 Zaznamenání konkrétních transakcí mezi tuzemskými rezidenty a orgány Evropské unie je pro
jednotlivé kategorie toto:
(a) Daně: některé daně z výrobků, jako jsou dovozní cla a spotřební daně, se hradí orgánům
Evropské unie nebo jiným nadnárodním organizacím. Dělí se do tří kategorií:
1) poplatky hrazené přímo, jako daně Evropského společenství uhlí a oceli v minulosti
uvalované na těžební podniky a podniky vyrábějící železo a ocel, jsou zaznamenány
přímo;
2) poplatky vybírané národními vládními institucemi, jednajícími v zastoupení orgánů
Evropské unie nebo jiných nadnárodních organizací, přičemž se příslušná daň
považuje za přímo placenou rezidentskými výrobci. Příkladem jsou dávky
z dovážených zemědělských produktů, peněžní vyrovnávací částky vybírané z dovozu
a z vývozu, dávky z výroby cukru a daň z izoglukózy, daně ze spoluodpovědnosti
u mléka a obilovin a cla vybíraná na základě integrovaného sazebníku Evropských
společenství. Tyto položky se zaznamenají jako částky hrazené přímo výrobci
nadnárodní organizaci, přičemž úloha vládních institucí jako prostředníka se
zaznamená jako finanční transakce;
3) výnosy z daně z přidané hodnoty v každém členském státu. Ty se zachycují jako
výnosy vládních institucí členských států, přičemž částky převáděné členskými státy
Evropské unii se zachycují jako běžný transfer (D.76). Doba zachycení transferu od
vládní instituce je okamžik, kdy má být zaplacen.
(b) Dotace: všechny dotace placené nadnárodními organizacemi přímo rezidentským výrobcům
se zachycují jako přímo placené nadnárodní organizací, a nikoli rezidentskou jednotkou
vládních institucí. Dotace vyplácené rezidentským výrobcům prostřednictvím jednotek
vládních institucí se zachycují obdobně přímo mezi hlavními stranami, ale zároveň se také
vytvoří zápisy v rámci jiných pohledávek/závazků (F.89) na finančních účtech vládních
institucí.
(c) Jiné běžné transfery: příspěvky členských států do rozpočtu Evropské unie v rámci třetího
a čtvrtého druhu plateb určených k tomu, aby Evropská unie získala vlastní zdroje. Třetí
zdroj se vypočítává pomocí paušální sazby na základ daně z přidané hodnoty každého
členského státu. Čtvrtý zdroj je založen na hrubém národním důchodu každého členského
státu. Tyto platby se považují za povinné transfery od vládních institucí Evropské unii.
Klasifikují se jako jiné běžné transfery a zaznamenávají se v okamžiku, kdy mají být
zaplaceny.
(d) Běžná mezinárodní spolupráce: většina ostatních běžných transferů, v peněžní nebo
naturální podobě, mezi vládními institucemi a nerezidentskými jednotkami včetně
mezinárodních organizací je zařazena do běžné mezinárodní spolupráce. Sem patří běžná
podpora rozvojovým zemím, mzdy učitelů, poradců a jiných zástupců vládních institucí
působících v zahraničí atd. Jedním z typických znaků běžné mezinárodní spolupráce je, že
spočívá na transferech prováděných na dobrovolném základě.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 577
(e) Kapitálové transfery: investiční dotace, peněžním nebo naturální, a jiné kapitálové transfery,
zejména jako souvztažná transakce ke zrušení nebo k převzetí dluhu, mohou být obdrženy
od mezinárodní či nadnárodní organizace nebo jí placeny.
(f) Finanční transakce: některé finanční transakce, obvykle půjčky, se mohou zaznamenat, když
jsou poskytnuty mezinárodními organizacemi, například Světovou bankou a Mezinárodním
měnovým fondem. Vládní investice do kapitálu mezinárodních či nadnárodních organizací
kromě Mezinárodního měnového fondu se klasifikují jako ostatní účasti (F.519), a pokud
neexistuje žádná možnost vrácení dané investice, klasifikují se jako běžná mezinárodní
spolupráce.
20.294 Orgány Evropské unie provádějí významné běžné a kapitálové transfery prostřednictvím
strukturálních fondů, například Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro regionální
rozvoj a Fondu soudržnosti. Konečnými příjemci těchto transferů mohou být jednotky vládních
institucí nebo nevládní jednotky.
20.295 Dotace vyplácené ze strukturálních fondů často zahrnují spolufinancování, kdy se Evropská unie
podílí na financování investice prováděné vládními institucemi. Může se jednat o směs
předběžných, průběžných a konečných plateb, které mohou procházet přinejmenším přes jednu
jednotku vládních institucí. Rezidentské vládní jednotky mohou také poskytovat zálohy na příjmy,
které se očekávají od Evropské unie.
20.296 Pokud jsou příjemcem nevládní jednotky, potom se všechny platby prováděné vládními institucemi
jako záloha na příjmy od Evropské unie zachycují jako finanční transakce v ostatních
pohledávkách/závazcích. Protistranou této finanční transakce je Evropská unie, pokud nedošlo
k nefinanční transakci, jinak je jí příjemce. Stav pohledávek a závazků se odvíjí od okamžiku, kdy
jsou uhrazeny.
20.297 Dobou zachycení transferů u spolufinancovaných výdajů vládních institucí je okamžik, kdy
Evropská unie vydá svůj souhlas.
20.298 Může se stát, že výše záloh vyplacených vládními institucemi převýší částku, kterou lze přidělit,
poté, co je její výše stanovena ve schvalovacím postupu. Pokud je příjemce schopen přeplatek
vrátit, zachytí se tato transakce v rámci ostatních závazků vůči vládním institucím. Pokud příjemce
není schopen přeplatek vrátit, zaznamená se kapitálový transfer od vládních institucí a zruší se
ostatní závazky.
20.299 Jsou-li příjemcem jednotky vládních institucí, zachytí se příjem vládních institucí dopředu tak, aby
byl časově shodný s okamžikem výdaje, což představuje odchylku od obecných pravidel o době
zachycení těchto transferů. V případě výrazné časové prodlevy mezi provedeným výdajem
vládních institucí a obdrženým příjmem může být tento příjem zaznamenán v okamžiku, kdy je
pohledávka předložena Evropské unii. To platí pouze v případě, že: není k dispozici spolehlivá
informace o době výdaje, nebo se jedná o vysoké částky, nebo je doba mezi výdajem
a předložením pohledávky příliš krátká.
20.300 Všechny zálohy vyplacené Evropskou unií jednotkám vládních institucí jako konečným příjemcům
na začátku víceletých programů jsou zachyceny jako finanční zálohy.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
578 2015
Rozvojová pomoc
20.301 Vládní instituce pomáhají jiným zemím prostřednictvím finančních půjček s úrokovou mírou
úmyslně nižší, než je tržní úroková míra u půjček se srovnatelným rizikem (zvýhodněné půjčky
popsané v oddílu III části 4), nebo prostřednictvím dotací v peněžní a naturální podobě.
20.302 Zachycení mezinárodní pomoci prostřednictvím dotací v naturální podobě, jako jsou dodávky
zásob potravin, činí často potíže. Ceny výrobků nebo služeb dodaných v naturální podobě, jako
jsou zásoby potravin, mohou být v přijímající zemi značně odlišné od cen v dárcovské zemi. Podle
obecné zásady by se na hodnotu daru příjemci mělo pohlížet jako na hodnotu, která se rovná
nákladům na poskytnutí pomoci příjemci. Z toho vyplývá, že za základ pro výpočet hodnoty daru se
musí použít ceny v dárcovské zemi. Navíc je nutno k samotným výrobkům nebo službám připočítat
všechny zjistitelné doplňkové náklady spojené s dodáním výrobků nebo služeb, jako jsou doprava
do cizí země, dodání uvnitř země, odměna zaměstnancům vládních institucí dárcovské země za
přípravu naložení a dohled nad dodáním atd.
Veřejný sektor
20.303 Veřejný sektor (public sector) se skládá z vládních institucí a veřejných korporací. Prvky tvořící
veřejný sektor jsou již obsaženy v hlavní sektorové struktuře systému a mohou být přeskupeny tak,
aby bylo možno sestavit účty veřejného sektoru. To se provede spojením subsektorů sektoru
vládních institucí se subsektory veřejných nefinančních podniků a finančních institucí.
Nefinanční podniky Finanční instituce Vládní instituce NISD Domácnosti
Veřejné Veřejné
Veřejné Soukromé Soukromé
Soukromé Soukromé
20.304 Veřejné finanční instituce lze dále rozdělit na centrální banku a ostatní veřejné finanční instituce,
které mohou být v případě potřeby ještě dále děleny na subsektory finančních institucí.
Tabulka 20.2 - Veřejný sektor a jeho subsektory
Vládní instituce Veřejné korporace
Ústřední vládní
instituce
Národní vládní
instituce
Místní vládní
instituce
Sociální
zabezpečení
Veřejné
nefinanční
podniky
Veřejné finanční instituce
Centrální
banka
Ostatní veřejné
finanční instituce
20.305 Účty veřejného sektoru mohou být vytvořeny podle rámce ESA a posloupnosti účtů a v zásadě je
analyticky užitečná jak konsolidovaná, tak nekonsolidovaná verze. Užitečné jsou také alternativní
prezentace, jako jsou konsolidované a nekonsolidované obdoby prezentace vládní finanční
statistiky popsané výše v této kapitole.
20.306 Všechny institucionální jednotky zahrnuté do veřejného sektoru jsou rezidentskými jednotkami
kontrolovanými vládními institucemi, a to buď přímo, nebo nepřímo, v rámci jednotek veřejného
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 579
sektoru jako celku. Kontrola subjektu je definována jako schopnost určovat jeho obecnou politiku.
To je popsáno podrobněji dále.
20.307 Rozlišení mezi jednotkou veřejného sektoru, která je součástí vládních institucí, a veřejnou
korporací je provedeno pomocí testu tržní/netržní povahy, jak je popsáno v kapitole 3 a výše.
Netržní jednotky veřejného sektoru se klasifikují v sektoru vládních institucí a tržní jednotky
veřejného sektoru se klasifikují jako veřejné korporace. Jedinou výjimkou z tohoto obecného
pravidla jsou určité finanční instituce, které buď dohlížejí na finanční sektor, nebo mu poskytují
služby, a které se klasifikují jako veřejné finanční instituce bez ohledu na to, zda jsou tržní, nebo
netržní.
20.308 Právní forma subjektu není pro jeho sektorovou klasifikaci rozhodující. Tak například některé
právně založené jednotky veřejného sektoru mohou být netržní, a proto jsou zatříděny mezi vládní
instituce, a nikoli mezi veřejné korporace.
Kontrola veřejného sektoru
20.309 Kontrola rezidentské jednotky veřejného sektoru je definována jako schopnost určovat její obecnou
politiku. To může být zajištěno přímými právy pro jednotlivé jednotky veřejného sektoru nebo
kolektivními právy pro mnoho jednotek. Je nutno posuzovat tyto znaky kontroly:
(a) Práva jmenovat, vetovat nebo odvolávat většinu úředníků, správní radu atd. Práva jmenovat,
odvolávat, schvalovat nebo vetovat většinu představenstva určitého subjektu jsou
dostatečným ukazatelem pro stanovení kontroly. Tato práva může mít přímo některá
jednotka veřejného sektoru nebo nepřímo všechny jednotky veřejného sektoru jako celek.
Proběhne-li první kolo jmenování pod kontrolou veřejného sektoru, ale následné změny již
této kontrole nepodléhají, zůstává subjekt ve veřejném sektoru, dokud většina ředitelů již
není jmenována bez této kontroly.
(b) Práva jmenovat, vetovat nebo odvolávat klíčové zaměstnance. Je-li kontrola obecné politiky
skutečně určována významnými členy vedení, jako jsou generální ředitel, předseda správní
rady a finanční ředitel, pak pravomoci jmenovat, vetovat nebo odvolávat tyto osoby získávají
větší důležitost.
(c) Práva jmenovat, vetovat nebo odvolávat většinu osob jmenovaných do klíčových výborů
subjektu. Pokud jsou takové klíčové prvky obecné politiky jako odměny vedoucích
pracovníků a obchodní strategie delegovány na podvýbory, jsou rozhodujícím znakem
kontroly práva jmenovat, odvolávat nebo vetovat ředitele v těchto podvýborech.
(d) Vlastnictví většinového podílu na hlasovacích právech. Tento prvek je běžně rozhodujícím
faktorem pro stanovení kontroly, přijímají-li se rozhodnutí podle zásady „jedna akcie, jeden
hlas“. Akcie mohou být drženy přímo nebo nepřímo společně s akciemi drženými všemi
jednotkami veřejného sektoru celkem. Nejsou-li rozhodnutí přijímána podle zásady „jedna
akcie, jeden hlas“, je nutno tento stav analyzovat, aby se zjistilo, zda má veřejný sektor
většinu hlasovacích práv.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
580 2015
(e) Práva v rámci zvláštních akcií a opcí. Tyto zlaté či zvláštní akcie byly dříve obvyklé
v privatizovaných korporacích a také se vyskytují u některých jednotek pro speciální účel.
V některých případech ponechávají subjektům veřejného sektoru zbytková práva k ochraně
zájmů, která mohou být trvalá nebo časově omezená. Existence těchto akcií není sama
o sobě znakem kontroly, ale je nutno ji pečlivě analyzovat, a to zejména v případech, kdy
může jít o dovolávání se pravomocí. Ovlivňují-li pravomoci běžnou obecnou politiku
subjektu, budou důležitým prvkem při rozhodování o jeho klasifikaci. V jiných případech
budou vyhrazeny pravomoci, které mohou sloužit pro udělování práv ke kontrole obecné
politiky v mimořádných situacích apod.; tyto pravomoci se považují za nedůležité, pokud
neovlivňují stávající politiku, přestože v případě jejich použití obvykle vedou k okamžité
změně v zatřídění subjektu. Existence opcí na nákup akcií subjektů veřejného sektoru za
určitých okolností představuje podobnou situaci a je nutné posoudit, zda pravomoc uplatnit
opci ovlivňuje obecnou politiku subjektu.
(f) Práva kontroly prostřednictvím smluvních ujednání. Je-li veškerý prodej určitého subjektu
určen pouze pro jednu jednotku veřejného sektoru nebo pro skupinu jednotek veřejného
sektoru, je zde prostor pro dominantní vliv, který může být považován za kontrolu.
Přítomnost dalších zákazníků nebo možnost mít další zákazníky obvykle znamená, že
subjekt není jednotkami veřejného sektoru kontrolován. Je-li subjekt v důsledku vlivu
veřejného sektoru omezen v obchodování se zákazníky z neveřejného sektoru, jedná se
o znak kontroly veřejným sektorem.
(g) Práva kontroly vyplývající ze smluv o půjčce nebo z povolení půjčky. Půjčovatelé často
ukládají kontroly jako podmínky poskytnutí půjčky. Prosadí-li veřejný sektor kontroly
prostřednictvím půjčky nebo opatření na ochranu proti riziku vyplývajícímu ze záruky, která
jsou přísnější, než by banka běžně požadovala po subjektu soukromého sektoru, jedná se
o znak kontroly. Žádá-li subjekt o povolení půjčky veřejný sektor, jedná se o znak kontroly.
(h) Kontrola prostřednictvím nadměrné regulace. Je-li regulace tak přísná, že ve skutečnosti
určuje obecnou politiku podniku, jedná se o formu kontroly. Veřejné orgány mohou být
v některých případech silně zapojeny do regulace, a to zejména v oblastech, jako jsou
monopoly a privatizované podniky s prvky veřejné služby. Je možné, aby regulace existovala
v důležitých oblastech, jako je stanovení cen, aniž by subjekt postoupil kontrolu své obecné
politiky. Podobně i možnost rozhodnutí zapojit se do vysoce regulovaného prostředí nebo
v něm provozovat činnost je rovněž znakem, že subjekt není kontrolován.
(i) Jiné. Kontrolu lze také získat na základě statutárních pravomocí nebo práv vyplývajících ze
stanov subjektu, jako např. právo omezit činnosti, cíle a provozní aspekty, schvalovat
rozpočet nebo zabránit subjektu měnit své stanovy, rozpustit se, schválit dividendy či ukončit
své vztahy s veřejným sektorem. Subjekt, který je zcela nebo téměř zcela financován
veřejným sektorem, je považován za kontrolovaný, je-li kontrola příslušných finančních toků
dostatečně omezující, aby určovala obecnou politiku v dané oblasti.
20.310 Každý případ zatřídění musí být posuzován na základě svých vlastních okolností a ne všechny
znaky musí být v konkrétním případě důležité. Některé znaky, jako například ty, které jsou uvedeny
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
2015 581
v odst. 20.309 písm. (a), (c) a (d), jsou samy o sobě dostatečné k prokázání kontroly. V jiných
případech však může pro kontrolu společně svědčit více jednotlivých znaků.
Centrální banky
20.311 Centrální banky jsou obvykle považovány za veřejné finanční instituce, a to i v případech, kdy je
jejich jediným nebo většinovým zákonným vlastníkem někdo jiný než vládní instituce. Jsou
považovány za veřejné korporace tím, že vládní instituce mají ekonomické vlastnictví nebo
uplatňují kontrolu jinými prostředky.
20.312 Centrální banka je finančním prostředníkem, jehož činnost je předmětem zvláštních právních
předpisů a který podléhá obecné kontrole ze strany vládních institucí, jež zastupují národní zájem,
ačkoli se centrální banka těší vysokému stupni autonomie nebo nezávislosti, co se týče výkonu své
hlavní činnosti (především provádění měnové politiky). Klíčovou otázkou je zde spíše stanovení
hlavní funkce a činnosti centrální banky – správy národních rezervních aktiv, vydávání národní
měny a provádění měnové politiky – než její právní status. Vládní instituce mají často formální
právo na výnosy z likvidace.
20.313 Kvůli existenci takového podílu na prospěchu nebo kvůli úloze vládních institucí se skutečnost, že
vládní instituce vlastní majetek centrální banky – nebo přinejmenším rezervní aktiva spravovaná
centrální bankou – projevuje v národních účtech jako ekonomické vlastnictví dokonce
i v případech, kdy se nejedná o právní vlastnictví.
Veřejné kvazikorporace
20.314 Veřejné kvazikorporace nemají právní charakteristiky nezávislých korporací, ale jednají dostatečně
odlišně od svých vlastníků a jako institucionální jednotky jsou uznány spíše jako subjekty
v sektorech nefinančních podniků či finančních institucí.
20.315 Činnosti kvazikorporací musí být odděleny, přičemž je nutný dostatek informací umožňující sestavit
úplný soubor účtů (viz odst. 2.13 písm. (f), a musí se jednat o tržní jednotky.
Jednotky pro speciální účel a nerezidenti
20.316 Subjekty veřejného sektoru mohou zřizovat nebo používat jednotky pro zvláštní účel. Podobné
jednotky často nemají zaměstnance ani nefinanční aktiva a jejich mizivou fyzickou přítomnost
dokumentuje pouze štítek na dveřích kanceláře potvrzující místo jejich zapsání do obchodního
rejstříku. Mohou být rezidenty na jiném území.
20.317 V případě jednotek pro speciální účel zřízených veřejným sektorem je nutno zjistit, zda mají
pravomoc jednat nezávisle, zda jsou omezeny ve své činnosti a zda nesou rizika a výnosy
související s jejich aktivy a závazky. Pokud tato kritéria nesplňují, nepovažují se za oddělené
institucionální jednotky, a pokud jsou rezidenty, konsolidují se s jednotkou veřejného sektoru, která
je zřídila. Nejsou-li rezidenty, jsou považovány za součást sektoru nerezidentů a veškeré
transakce, které provádějí, se přesměrují přes jednotku veřejného sektoru, která je zřídila.
ESA 2010 – Kapitola 20 – Účty vládních institucí
582 2015
20.318 Nerezidentské mezinárodní společné podniky zřízené vládními institucemi, u nichž žádná strana
subjekt nekontroluje, jsou přiřazeny k vládním institucím jako hypotetická rezidentské jednotky.
Společné podniky
20.319 Jednotky veřejného a soukromého sektoru mohou vstoupit do společného podniku (joint venture),
čímž je zřízena institucionální jednotka. Jednotka může uzavírat smlouvy svým vlastním jménem
a opatřovat si finanční prostředky pro své vlastní účely. Tato jednotka je zatříděna do veřejného
nebo soukromého sektoru podle toho, která strana ji kontroluje.
20.320 V praxi existuje u většiny společných podniků společná kontrola. Je-li jednotka klasifikována jako
netržní, podle konvence je zatříděna do vládních institucí, jelikož se chová stejně jako jednotka
vládních institucí. Je-li jednotka zatříděna jako tržní výrobce a je-li její kontrola rovnoměrně
rozdělena, je jednotka rozčleněna do dvou polovin, přičemž jedna polovina je zatříděna do
veřejného sektoru a druhá do soukromého.
ESA 2010 – Kapitola 21 – Vazby mezi podnikovými a národními účty a měření činnosti korporací
2015 583
Kapitola 21 VAZBY MEZI PODNIKOVÝMI ÚČTY
A NÁRODNÍMI ÚČTY A MĚŘENÍ ČINNOSTI
KORPORACÍ
21.01 Podnikové účty (business accounts) představují spolu s šetřeními podniků hlavní zdroj informací
pro zachycení činnosti korporací v národních účtech. Národní účetnictví sdílí s podnikovým
účetnictvím řadu vlastností, z nichž nejnápadnější jsou:
(a) zaznamenávání transakcí na účtech, tzn. ve dvousloupcových tabulkách;
(b) peněžní oceňování;
(c) používání vyrovnávacích položek;
(d) zaznamenávání transakcí v okamžiku, kdy k nim dochází; a
(e) vnitřní sladěnost soustavy účtů.
Národní účetnictví se však v řadě bodů liší, protože má odlišný cíl: cílem národního účetnictví je
popisovat v soudržném rámci všechny činnosti dané země, a nikoli jen činnosti podniku nebo
skupiny podniků. Tento cíl spočívající v systematickém zachycení stavu všech subjektů
v hospodářství a jejich vztahu s nerezidenty s sebou přináší omezení, která se na podnikové
účetnictví nevztahují.
21.02 Národní účetnictví používá mezinárodní standardy, jež sdílejí všechny země na světě. Vývoj
a používání podnikového účetnictví se v jednotlivých zemích navzájem liší. V podnikovém
účetnictví se však postupně začínají stále více uplatňovat společné mezinárodní standardy.
Harmonizace na světové úrovni byla zahájena dne 29. června 1973 vytvořením Výboru pro
mezinárodní účetní standardy (International Accounting Standards Committee, IASC), jehož
posláním bylo vypracovat základní účetní standardy označované jako IAS (International
Accounting Standards neboli mezinárodní účetní standardy) a později jako IFRS (International
Financial Reporting Standards neboli mezinárodní standardy účetního výkaznictví), které by se
mohly používat v celém světě. V Evropské unii se od roku 2005 konsolidované účetní závěrky
společností kótovaných v EU vypracovávají podle doporučeného rámce IFRS.
21.03 Podrobné pokyny ohledně obsahu podnikových účtů a způsobu propojení podnikových účtů
s národními účty patří do specializovaných příruček. Tato kapitola poskytuje odpovědi na
nejběžnější otázky, které se objevují při sestavování národních účtů na základě podnikových účtů,
a zabývá se specifickými záležitostmi měření činnosti korporací.
Některá specifická pravidla podnikového účetnictví
21.04 Aby mohli získávat informace z podnikových účtů, měli by sestavovatelé národních účtů rozumět
mezinárodním účetním standardům pro soukromé korporace a pro orgány vládních institucí.
Standardy pro soukromé korporace vypracovává a spravuje Rada pro mezinárodní účetní
ESA 2010 – Kapitola 21 – Vazby mezi podnikovými a národními účty a měření činnosti korporací
584 2015
standardy (International Accounting Standards Board, IASB) a standardy pro orgány vládních
institucí vypracovává a spravuje Rada pro mezinárodní účetní standardy veřejného sektoru
(International Public Sector Accounting Standards Board, IPSASB). Následující odstavce vytyčují
obecné zásady podnikového účetnictví.
Doba zachycení
21.05 Podnikové účty zaznamenávají transakce v okamžiku, kdy k nim dochází, což vede ke vzniku
pohledávek a závazků nezávisle na platbě. Jedná se o zachycení na základě časového rozlišení
(na akruální bázi), tedy nikoli na základě peněžního plnění. Národní účty se také sestavují na
základě časového rozlišení.
Podvojné a čtverné zápisy v účetnictví
21.06 V podnikovém účetnictví se každá transakce podniku zaznamenává ve stejné částce nejméně do
dvou různých účtů, jednou na debetní straně a jednou na kreditní straně. Tento systém podvojného
zápisu umožňuje kontrolu sladěnosti účtů.
V národních účtech lze u většiny transakcí použít také systém čtverného zápisu. Určitou transakci
zachycuje každá z dotyčných institucionálních jednotek dvakrát, například jednou jako nefinanční
transakci ve výrobních, důchodových a kapitálových účtech a jednou jako finanční transakci
související se změnou ve finančních aktivech a závazcích.
Ocenění
21.07 V podnikových účtech a v národních účtech se transakce zaznamenávají v ceně, na níž se
transaktoři dohodli.
Aktiva a závazky se v účetních výkazech podnikatelských subjektů obecně oceňují v jejich původní
nebo historické ceně, v možné kombinaci s jinými cenami, např. s tržními cenami u zásob.
Finanční nástroje by měly být oceněny reálnou hodnotou, která má odrážet ceny zjištěné na trzích,
v případě potřeby za použití zvláštních postupů oceňování.
V národních účtech se aktiva a závazky zaznamenávají v běžné hodnotě v okamžiku, k němuž se
rozvaha vztahuje, a nikoli za použití jejich původního ocenění.
Výkaz zisku a ztráty a rozvaha
21.08 V podnikovém účetnictví se vypracovávají dva účetní výkazy: výkaz zisku a ztráty (income
statement) a rozvaha. Ve výkazu zisku a ztráty (dále jen výsledovka) jsou seskupeny dohromady
transakce výnosů a nákladů, zatímco rozvaha udává stav aktiv a závazků. Tyto výkazy zachycují
zůstatky na účtech a transakce na souhrnné úrovni. Výkazy se předkládají ve formě účtů. Oba
výkazy navzájem úzce souvisejí. Zůstatek výsledovky je ziskem nebo ztrátou podniku. Tento zisk
nebo ztráta se také zahrnují do rozvahy.
21.09 Transakční účty, jejichž zůstatek se zahrnuje do výsledovky, jsou tokovými účty. Jejich účelem je
zobrazovat součty příjmů a výdajů v průběhu finančního roku.
ESA 2010 – Kapitola 21 – Vazby mezi podnikovými a národními účty a měření činnosti korporací
2015 585
21.10 Rozvahy jsou stavovými účty. Zobrazují hodnotu aktiv a závazků na konci finančního roku.
Národní a podnikové účty: praktické záležitosti
21.11 Aby mohli sestavovatelé národních účtů používat podnikové účty ve velkém měřítku, a ne jen
v ojedinělých případech, musí být splněna řada podmínek.
První je přístup k účtům podniků. Obvykle je zveřejnění účtů u velkých podniků povinné. Databáze
těchto účtů jsou zřizovány soukromými nebo veřejnými subjekty a je důležité, aby k nim
sestavovatelé národních účtů měli přístup. V případě velkých podniků je obvykle možno získat účty
přímo od nich.
Druhou podmínkou je minimální míra standardizace účetních dokumentů zveřejňovaných
jednotlivými podniky, neboť je to nezbytný předpoklad počítačového zpracování. Vysoká úroveň
standardizace je často spojena s existencí subjektu, který shromažďuje účty od podniků v této
standardizované formě. Shromažďování může probíhat na základě dobrovolnosti, jako v případě
subjektu provozujícího středisko pro zpracování finančních výkazů, které provádí analýzy pro své
členy, nebo může být povinné ze zákona, jak je tomu v případě, kdy subjektem, který sběr
zajišťuje, je daňový úřad. V obou případech si sestavovatelé národních účtů mají vyžádat přístup
k databázím při dodržení příslušných zásad ochrany důvěrné povahy údajů.
21.12 Podnikové účty lze použít i v případě, kdy nejsou sestavovány na standardizovaném základě.
V mnoha zemích má v některých odvětvích hospodářství dominantní postavení malý počet velkých
podniků a účty těchto velkých podniků lze použít k sestavení národních účtů. Také v příloze
k účetní závěrce jsou obsaženy užitečné informace, jako například podrobnější údaje nebo pokyny,
jak interpretovat jednotlivé zaúčtované položky.
21.13 Druhý hlavní zdroj údajů o činnosti podniků pro potřeby národních účtů představují šetření podniků.
Tato šetření poskytují uspokojivé výsledky, pouze pokud jsou kladené otázky slučitelné
s položkami a pojmy podnikového účetnictví. Podnik neposkytne spolehlivé informace, které nejsou
založeny na jeho vlastním vnitřním informačním systému. Šetření podniků jsou obecně nezbytná,
a to i v nejlepším případě, kdy sestavovatelé národních účtů mají přístup k účetním databázím,
jelikož informace obsažené v těchto databázích jsou zřídka dostatečně podrobné, aby splňovaly
veškeré potřeby sestavovatelů národních účtů.
21.14 Využívání podnikových účtů při vypracovávání národních účtů však komplikuje globalizace. Aby
byly podnikové účty užitečné, musí být sestavovány na národní úrovni; tak tomu však není, jestliže
podniky mají dceřiné společnosti v zahraničí. Když činnost podniku přesahuje území daného státu,
jsou k vytvoření národního účetnictví na základě podnikových účtů nezbytné určité úpravy. Podniky
musí do databáze podnikových účtů poskytnout buď účty na národní bázi, nebo úpravy, které
vyjádří účty podniku na národní bázi. Při shromažďování účtů od podniků finanční úřad obvykle
vyžaduje, aby byly údaje poskytovány na národní bázi, aby mohl vypočítat daň ze zisku, což je
nejpříznivější případ k použití v národních účtech.
ESA 2010 – Kapitola 21 – Vazby mezi podnikovými a národními účty a měření činnosti korporací
586 2015
21.15 Další praktickou podmínkou je, že finanční rok by měl odpovídat referenčnímu období národních
účtů. U ročních účtů je to zpravidla kalendářní rok, a tak, aby se podnikové účty daly co nejlépe
využít, je žádoucí, aby většina těchto podniků začínala svůj finanční rok dne 1. ledna. Podniky si
mohou zvolit i jiné datum začátku finančního roku. U operací odpovídajících finančním tokům
v národních účtech je často přijatelné obnovit účty na základě kalendářního roku spojením
příslušných částí dvou po sobě následujících finančních roků, ale u rozvah tato metoda poskytuje
méně uspokojivé výsledky, zejména u položek, které v průběhu roku podléhají rychlým výkyvům.
Velké podniky často sestavují čtvrtletní účty, ale ty se od nich jen zřídka shromažďují systematicky.
Přenos z podnikových účtů do národních účtů: příklad nefinančních
podniků
21.16 Využívání údajů z účtů nefinančních podniků k sestavování národních účtů vyžaduje několik úprav.
Tyto úpravy lze rozdělit do tří kategorií: koncepční úpravy, úpravy umožňující soulad s účty jiných
sektorů a úpravy za účelem úplnosti údajů.
Koncepční úpravy
21.17 Koncepční úpravy jsou nezbytné proto, že podnikové účty nejsou založeny na přesně stejných
pojmech jako národní účty, a protože tam, kde jsou si tyto pojmy navzájem blízké, mohou být
metody oceňování rozdílné. Zde je několik příkladů těchto koncepčních úprav pro výpočet
produkce:
(a) Úprava pro převod na základní cenu. Obrat podniků se obvykle vykazuje bez DPH, ale často
zahrnuje daně z produktů. Naopak dotace na produkty se zřídka započítávají do obratu.
Proto je nezbytné provést úpravu údajů z podnikových účtů odečtením těchto daní
z produktů a přičtením těchto dotací na produkty, aby se dospělo k odhadu produkce
v základních cenách.
(b) Pojistné. Pojistné, které podniky uhradily, je součástí jejich výdajů, ale národní účty vyžadují
rozčlenit tuto položku do tří prvků: čisté pojistné, poplatky za pojišťovací služby a doplňkové
pojistné. Pouze část odpovídající službám představuje mezispotřebu a oprava se provede
odečtením čistého pojistného a doplňkového pojistného od hrubých plateb.
Úpravy k dosažení souladu s účty jiných sektorů
21.18 Národní účty vyžadují, aby účty podniků byly v souladu s účty jiných podniků a jednotek v ostatních
institucionálních sektorech. Daně a dotace oceněné na základě účtů podniků musí být tedy
v souladu s daněmi, které vládní instituce obdržely, a dotacemi, které vyplatily. V praxi se toto
nedodržuje, a tak je k dosažení souladu nezbytné určité pravidlo. Informace od vládních institucí
jsou zpravidla spolehlivější než informace od podniků, a tak se upravují údaje z podnikových účtů.
ESA 2010 – Kapitola 21 – Vazby mezi podnikovými a národními účty a měření činnosti korporací
2015 587
Příklady úprav za účelem úplnosti údajů
21.19 Mezi příklady úprav údajů z podnikového účetnictví za účelem dosažení jejich úplnosti patří úpravy,
které souvisejí s absencí údajů ve statistických souborech, s osvobozením od daně a od povinnosti
předkládat prohlášení pro výpočet sociálního pojištění a s daňovými úniky.
Příklady zvláštních úprav jsou následující:
(a) Daňový únik, pokud jde o prodanou produkci a prodej výrobků určených k dalšímu prodeji.
Podniky mohou uvést nižší než skutečnou hodnotu prodeje, aby se vyhnuly placení daně,
a úprava nezbytná ke korekci tohoto podhodnocení se provádí na základě informací
poskytnutých finančními úřady.
(b) Naturální důchod představuje odměnu zaměstnance v podobě výrobků a služeb
poskytovaných zdarma. Pokud se tato produkce a důchod nezaznamenají v podnikových
účtech, provede se úprava zaznamenaných hodnot, aby je bylo možno použít v národních
účtech. Pokud mají zaměstnanci zdarma bydlení, zahrne se do produkce a důchodu
zaměstnanců také příslušné nájemné z dané nemovitosti, pokud již není zahrnuto
v podnikových účtech.
(c) Spropitné. Pokud zaměstnanci dostávají spropitné od zákazníků podniku, musí být
považováno za součást obratu, a tím i produkce. Spropitné, které není v podnikových účtech
zaznamenáno jako produkce a důchod zaměstnance, se odhadne a provede se úprava
produkce a důchodu, aby je bylo možno použít v národních účtech.
Specifické záležitosti
Zisky a ztráty z držby
21.20 Zisky a ztráty z držby jsou jednou z hlavních obtíží při přenosu údajů z podnikových účtů do
národních účtů, a to hlavně z důvodu povahy informací, které jsou v podnikových účtech
k dispozici. Například mezispotřeba surovin může být nikoli přímým nákupem, nýbrž vyskladněním.
V národních účtech se vyskladnění oceňuje běžnou tržní cenou, zatímco v podnikových účtech se
vyskladněné položky oceňují v jejich historických cenách, tj. v ceně výrobků v době, kdy byly
zakoupeny. Rozdíl mezi těmito dvěma cenami představuje v národních účtech zisk nebo ztrátu
z držby.
21.21 Vyloučit zisky nebo ztráty z držby zásob není snadné, jelikož to vyžaduje shromáždění řady
doplňujících účetních údajů a použití mnoha předpokladů. Shromážděné informace se musí týkat
jak povahy skladovaných výrobků, tak i změny cen v průběhu roku. Jelikož se dostupné informace
o povaze výrobků obvykle týkají spíše prodeje a nákupu než samotných zásob, je nutné založit
odhady na modelech, jejichž relevanci lze obtížně ověřit. Navzdory své nepřesnosti však
představuje tento postup cenu, kterou je nutno zaplatit za to, že můžeme využívat údaje
z podnikového účetnictví.
ESA 2010 – Kapitola 21 – Vazby mezi podnikovými a národními účty a měření činnosti korporací
588 2015
21.22 Oceňování aktiv na základě jejich reálné hodnoty poskytuje lepší obraz rozvahy než oceňování
v historických cenách, ale také přináší více údajů o ziscích nebo ztrátách z držby.
Globalizace
21.23 Globalizace znesnadňuje používání podnikových účtů, když podniky mají zahraniční provozovny.
Činnost vykonávaná za hranicemi státu musí být z účtů vyloučena, aby je bylo možno použít při
sestavování národních účtů. Toto vyloučení je obtížné, kromě situací, kdy v nejlepším případě
daňové předpisy vyžadují, aby podniky zveřejňovaly účty za svou činnost výhradně na území
daného státu. Existence nadnárodních skupin přináší problémy s oceňováním, jelikož mezi
dceřinými společnostmi může docházet k výměnám na základě cen, které neodpovídají cenám na
otevřeném trhu, nýbrž jsou nastaveny tak, aby minimalizovaly celkovou daňovou zátěž.
Sestavovatelé národních účtů provádějí úpravy, aby ceny transakcí v rámci skupiny byly v souladu
s tržními cenami. V praxi je to extrémně obtížné, a to v důsledku nedostatku informací a také proto,
že pro vysoce specializované produkty neexistuje srovnatelný otevřený trh. Úpravy lze provádět
pouze ve výjimečných případech na základě analýzy, která je přijímána odborníky v dotyčné
oblasti.
21.24 Globalizace přispěla k opětovnému zavedení evidence dovozu a vývozu na základě změny
vlastnictví zboží namísto změny fyzického umístění. Díky tomu jsou podnikové účty vhodnější pro
národní účty, jelikož podnikové účty jsou rovněž založeny na změně vlastnictví zboží, a nikoli na
fyzické změně umístění. Když podnik zadá zpracování jinému podniku se sídlem mimo
ekonomické území dané země, jsou podnikové účty na vhodné bázi, aby mohly sloužit jako zdroj
údajů pro národní účty. Přestože to částečně pomáhá, zůstává při odhadu údajů ohledně
nadnárodních podniků v národních účtech mnoho problémů týkajících se měření.
Fúze a akvizice
21.25 Restrukturalizace firmy způsobuje vznik a zánik finančních aktiv a závazků. Pokud korporace
zanikne jako nezávislá právnická osoba, protože je pohlcena jednou nebo více jinými korporacemi,
ze systému národních účtů zmizí všechna finanční aktiva a závazky včetně akcií a jiných účastí,
které existovaly mezi touto korporací a těmi, které ji pohltily. Tento zánik se zaznamenává jako
změny v sektorovém zatřídění a struktuře na účtu ostatních změn objemu aktiv.
21.26 Avšak nákup akcií a jiného majetku korporace jako součást fúze se zaznamenává jako finanční
transakce mezi kupující korporací a bývalým vlastníkem. Nahrazení dosud existujících akcií
akciemi přebírající nebo nové korporace se zaznamenává jako splacení akcií doprovázený emisí
nových akcií. Finanční aktiva nebo závazky, které existovaly mezi pohlcenou korporací a třetími
stranami, zůstávají nezměněny a přecházejí do pohlcující(ch) korporace(í).
21.27 Pokud se korporace právně rozdělí do dvou nebo více institucionálních jednotek, nová finanční
aktiva a závazky (vznik finančních aktiv) se zaznamenají jako změny v sektorovém zatřídění
a struktuře.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 589
Kapitola 22 SATELITNÍ ÚČTY
Úvod
22.01 Tato kapitola poskytuje obecný úvod k satelitním účtům. Popisuje a rozebírá, jak lze ústřední
rámec používat jako stavebnicový systém, který může sloužit mnoha důležitým potřebám týkajícím
se konkrétních údajů.
22.02 Satelitní účty rozvádějí nebo upravují tabulky a účty v ústředním rámci tak, aby uspokojovaly
potřeby specifických údajů.
22.03 Ústřední rámec zahrnuje:
(a) integrované ekonomické účty (účty institucionálních sektorů), které poskytují přehled
o všech ekonomických tocích a stavech;
(b) rámec systému input-output tabulek, který poskytuje přehled o dodávkách a užití
výrobků a služeb v běžných cenách a v objemovém vyjádření;
(c) tabulky, které propojují odvětvové informace v základním rámci input-output tabulek
s účty institucionálních sektorů;
(d) tabulky výdajů vládních institucí, domácností a korporací v členění podle funkcí;
(e) tabulky s údaji o obyvatelstvu a zaměstnanosti.
Tyto účty a tabulky mohou být sestaveny na ročním nebo čtvrtletním základě, a to buď na národní,
nebo na regionální úrovni.
22.04 Satelitní účty mohou uspokojovat potřeby specifických údajů tím, že poskytují více podrobností, že
přeskupí pojmy (concepts) z ústředního rámce nebo že poskytují doplňující informace, například
o nepeněžních tocích a stavech. Mohou se odchýlit od pojetí v ústředním rámci. Změna pojetí
může zlepšit provázání s ekonomickými teoretickými pojmy, jako jsou například sociální nebo
transakční náklady, s administrativními pojmy, jako jsou například zdanitelné příjmy nebo zisky
v podnikovém účetnictví, a s politickými pojmy, jako jsou například strategická odvětví, znalostní
ekonomika a podnikatelské investice, používanými ve vnitrostátní nebo evropské hospodářské
politice. V takových případech bude satelitní systém zahrnovat tabulku zobrazující provázání mezi
jeho hlavními souhrnnými ukazateli a odpovídajícími ukazateli v ústředním rámci.
22.05 Škála satelitních účtů může sahat od jednoduchých tabulek až po rozšířenou sadu účtů. Satelitní
účty lze sestavovat a zveřejňovat každý rok nebo čtvrtletně. U jiných satelitních účtů je vhodné
jejich vytváření v delších intervalech, například jednou za pět let.
22.06 Satelitní účty mohou mít různé rysy, mezi něž patří:
(a) vazby na funkce, jako v případě funkčních satelitních účtů;
(b) vazby na odvětví nebo produkty, což představuje jeden typ zvláštních sektorových
účtů;
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
590 2015
(c) vazby na institucionální sektory, což je případ druhého typu zvláštních sektorových
účtů;
(d) rozšíření o fyzické nebo jiné nepeněžní údaje;
(e) mimořádná úroveň podrobnosti;
(f) použití doplňkových pojmů;
(g) modifikace některých základních pojmů;
(h) použití modelování nebo zařazení experimentálních výsledků.
Na určitý satelitní účet se může vztahovat jeden nebo více rysů uvedených v písmenech (a) až (h).
To je zřejmé z tabulky 22.1.
Tabulka 22.1 - Přehled satelitních účtů a jejich hlavních charakteristických rysů
Osm charakteristických rysů satelitních účtů
Speciální sektorové
účty
Účty
podle
funkcí
Vazby
na
odvětví
nebo
produkty
Vazby na
institucionální
sektory
Začlenění
nepeněžních
údajů
Mimořádná
úroveň
podrobnosti
Doplňkové
pojmy
Odlišné
základní
pojmy
Experimentální
výsledky
a větší využití
modelování
Součást
transmisního
programu
EU
1. Satelitní účty popsané v této kapitole
Zemědělství X X X X
Environmentální X X X X X X X X
Zdraví X X X X X X
Výroby sektoru
domácností
X X X X X
Práce a matice
sociálního
účetnictví
X X X X
Produktivita
a růst
X X X X X X X
Výzkum a vývoj X X X X X X
Sociální
ochrana
X X X X
Cestovní ruch X X X X X
2. Satelitní účty popsané v jiných kapitolách
Platební bilance X X X
Vládní finance X X X X
Měnové
a finanční
statistiky
a kapitálový tok
X X X X
Doplňková
penzijní tabulka
X X X X X X
3. Příklady dalších satelitních účtů s mezinárodními pokyny nebo zařazených do programu předávání údajů v rámci EU
Firemní aktivita X X
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 591
Osm charakteristických rysů satelitních účtů
Skrytá
ekonomika
(Informal
sector)
X X
Neziskové
instituce
X X X
Veřejný sektor X X
Tabulky
daňových
příjmů
X X X
22.07 Tato kapitola pojednává o charakteristických rysech satelitních účtů a stručně popisuje devět
různých satelitních účtů:
(a) zemědělské účty;
(b) environmentální účty;
(c) účty zdraví;
(d) účty produkce sektoru domácností;
(e) účty práce a matice sociálního účetnictví;
(f) účty produktivity a růstu;
(g) účty výzkumu a vývoje;
(h) účty sociální ochrany;
(i) účty cestovního ruchu.
Jiné kapitoly obsahují popisy dalších satelitních účtů, jako například platební bilance, vládní
finanční statistiky, měnové a finanční statistiky a doplňkové tabulky týkající se penzí.
V SNA 2008 je podrobně popsáno několik satelitních účtů, které jsou v ESA 2010 popsány jen
v omezeném rozsahu. Mezi příklady takových účtů patří:
(a) účty činnosti korporací (SNA 2008, kapitola 21);
(b) účty veřejného sektoru (SNA 2008, kapitola 22);
(c) účty neziskových institucí (SNA 2008, kapitola 23); a
(d) účty sektoru šedé ekonomiky (SNA 2008, kapitola 25 – Informal sector accounts).
Pro mezinárodní srovnání úrovně a skladby daní se národní statistiky daňových příjmů nahlašují
OECD, MMF a Eurostatu. Pojmy a údaje jsou zcela provázány s pojmy a údaji v národních účtech.
Statistika daňových příjmů je příkladem satelitního účtu odvozeného od národních účtů.
Toto jsou příklady zavedených satelitních účtů, jelikož jsou předmětem mezinárodních pokynů
nebo jsou již součástí mezinárodního programu předávání údajů. Satelitní účty vyvinuté v různých
zemích dokládají důležitost a užitečnost satelitních účtů, přičemž mezi příklady takových účtů patří:
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
592 2015
(a) účty kulturního a tvůrčího odvětví, zobrazující ekonomický význam kultury a tvůrčích
odvětví;
(b) účty vzdělávání, zobrazující ekonomický význam poskytování, služeb a financování
vzdělávání;
(c) energetické účty, zobrazující ekonomický význam různých druhů energie a jejich
souvislost s dovozem, vývozem, daněmi a dotacemi vládních institucí;
(d) účty rybolovu a lesnictví, zobrazující jejich ekonomický význam pro národní
hospodářství a regiony;
(e) účty informačních a komunikačních technologií (IKT), zachycující dodávky a užití
hlavních produktů v odvětví IKT a jejich výrobce;
(f) účet přerozdělování prostřednictvím veřejných výdajů, zobrazující, které skupiny
důchodů mají prospěch z veřejných výdajů na vzdělávání, zdravotnictví, kulturu
a bydlení;
(g) účty bytové výstavby, dokládající hospodářský význam bytové výstavby pro národní
hospodářství a regiony;
(h) účty veřejného pořádku a bezpečnosti, udávající veřejné a soukromé výdaje na
bezpečnost;
(i) účty sportovní činnosti, dokládající hospodářský význam sportu;
(j) účty vodního hospodářství, udávající vzájemné vazby mezi fyzickou vodní soustavou
a hospodářstvím na celostátní úrovni a na úrovni jednotlivých povodí.
22.08 U hlavní skupiny satelitních účtů se uplatňuje funkční přístup. V této kapitole jsou popsány různé
funkční klasifikace.
22.09 Široká škála satelitních účtů dokládá, že národní účty slouží jako rámec, na který se odkazuje
mnoho různých statistik. Tyto účty také ukazují výhody a omezení ústředního rámce. Díky
uplatnění pojmů, klasifikací a výkladů (například tabulek dodávek a užití) ústředního rámce na
širokou škálu témat je prokázána přizpůsobivost a důležitost přístupu satelitních účtů pro tato
témata. Doplnění, přeskupení a změny pojmů také zároveň dokládají omezení ústředního rámce
při studiu těchto témat. Například účty životního prostředí rozšiřují ústřední rámec zohledněním
environmentálních externalit a účty výroby v domácnostech rozšiřují hranice výroby tak, že
zahrnuje i neplacené služby v domácnostech. Tímto způsobem prokazují, že pojetí produktu,
důchodu a spotřeby používaná v ústředním rámci nejsou úplnými měřítky životních podmínek.
22.10 Hlavní výhody satelitních účtů jsou tyto:
(a) jsou založeny na souboru jasných definic;
(b) uplatnění systematického účetního přístupu. Mezi příklady patří rozčlenění jedné
celkové částky do různých rozměrů, například úhrnu dodávek a užití výrobků a služeb
v členění podle produktů a podle odvětví a podle toho, kdo vyrábí, kdo platí a kdo těží
z určité služby, dále systematické účtování stavů a toků a souladné účetnictví
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 593
v peněžním a nepeněžním vyjádření. Systematický účetní přístup se vyznačuje
jednotností a sladěností. Umožňuje také účetní analýzy založené na rozkladu, kde
změna celkové částky je vysvětlena na základě změn jednotlivých částí, změny
hodnoty jsou vysvětleny změnami objemu a ceny a změny stavů jsou vysvětleny
odpovídajícími toky a konstantními poměry používanými v analýze vstupů a výstupů
neboli tzv. input-output analýze. Tyto účetní analýzy mohou být doplněny
modelováním, při kterém se zohledňuje ekonomické chování;
(c) provázanost se základními pojmy národního účetnictví. Mezi příklady patří pojmy
zvláštních stavů a toků, jako jsou výroba, náhrady zaměstnancům, daně, sociální
dávky a tvorba kapitálu, pojmy v zatřídění podle odvětví a podle institucionálních
sektorů, například odvětví zemědělství a zpracovatelského průmyslu nebo sektor
vládních institucí, a hlavní vyrovnávací položky jako například přidaná hodnota,
domácí produkt, disponibilní důchod a čisté jmění. Tyto základní pojmy národního
účetnictví jsou zavedené v celém světě, stálé v čase a jejich měření je poměrně
imunní vůči politickým tlakům;
(d) provázanost se statistikami národního účetnictví: ty jsou snadno dostupné,
srovnatelné v čase, sestavované podle běžných mezinárodních norem a umožňují
posoudit ukazatele satelitních účtů z pohledu národního hospodářství a jeho hlavních
složek, například ve vztahu s hospodářským růstem a veřejnými financemi.
Funkční klasifikace
22.11 Funkční klasifikace zatříďují výdaje podle jednotlivých sektorů a podle účelů výdajů. Dokládají
chování spotřebitelů, vládních institucí, neziskových institucí a výrobců.
22.12 V rámci ESA existují podle funkcí čtyři různé klasifikace:
(a) klasifikace individuální spotřeby podle účelu (COICOP);
(b) klasifikace funkcí vládních institucí (COFOG);
(c) klasifikace služeb neziskových institucí (COPNI);
(d) klasifikace výdajů výrobců podle účelu (COPP).
22.13 V rámci klasifikace COICOP se rozlišuje 14 hlavních kategorií:
(a) potraviny a nealkoholické nápoje;
(b) alkoholické nápoje, tabák a narkotika;
(c) odívání a obuv;
(d) bydlení, voda, elektřina, plyn a ostatní paliva;
(e) bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy;
(f) zdraví;
(g) doprava;
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
594 2015
(h) pošty a telekomunikace;
(i) rekreace a kultura;
(j) vzdělávání;
(k) stravování a ubytování;
(l) ostatní výrobky a služby;
(m) výdaje neziskových institucí sloužících domácnostem na individuální spotřebu; a
(n) výdaje vládních institucí na individuální spotřebu.
Prvních 12 kategorií tvoří celkové výdaje na individuální spotřebu domácností. Poslední dvě
položky identifikují výdaje sektoru NISD a sektoru vládních institucí na individuální spotřebu,
tzn. jejich naturální sociální transfery. Společně všech 14 položek představuje skutečnou konečnou
spotřebu domácností.
22.14 Výdaje NISD a vládních institucí na individuální spotřebu jsou rozděleny do pěti společných dílčích
kategorií, které odrážejí hlavní politická témata: bydlení, zdraví, rekreaci a kulturu, vzdělávání
a sociální ochranu. Ty také představují funkce klasifikace COICOP u výdajů domácností na
individuální spotřebu, přičemž sociální ochrana je dílčí kategorií položky č. 12 Ostatní výrobky
a služby. V důsledku toho klasifikace COICOP také udává u každé z těchto pěti společných dílčích
kategorií úlohu domácností, vládních institucí a neziskových institucí sloužících domácnostem.
Může například ukazovat úlohu vládních institucí v poskytování bydlení, zdravotní péče
a vzdělávání.
22.15 Klasifikace COICOP slouží i k dalším důležitým účelům, například za pomoci dílčích kategorií
ukazuje výdaje domácností za předměty dlouhodobé spotřeby. Šetření rodinných účtů často
využívají klasifikační schéma založené na klasifikaci COICOP k shromažďování informací
o výdajích domácností. Ty pak lze rozvrhnout mezi produkty pro tabulku dodávek a užití.
22.16 Klasifikace COFOG je hlavním nástrojem pro popis a analýzu vládních financí. Rozlišuje se v ní
těchto deset hlavních kategorií:
(a) všeobecné veřejné služby;
(b) obrana;
(c) veřejný pořádek a bezpečnost;
(d) ekonomické záležitosti;
(e) ochrana životního prostředí
(f) bydlení a veřejná infrastruktura;
((g) zdraví;
(h) rekreace, kultura a náboženství;
(i) vzdělávání; a
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 595
(j) sociální ochrana.
Tuto klasifikaci lze použít k zatřídění výdajů vládních institucí na individuální a kolektivní spotřebu.
Slouží však také k vysvětlení úlohy jiných druhů výdajů, například dotací, investičních dotací
a peněžitých dávek sociální pomoci, při sledování politických cílů.
22.17 Pro popis a analýzu výdajů soukromých neziskových institucí sloužících domácnostem se používá
klasifikace COPNI. Rozlišuje se v ní těchto devět hlavních kategorií:
(a) bydlení;
(b) zdraví;
(c) rekreace a kultura;
(d) vzdělávání;
(e) sociální ochrana;
(f) náboženství;
(g) politické strany, odborové a profesní organizace;
(h) ochrana životního prostředí; a
(i) Služby j. n.
22.18 K popisu a analýze chování výrobců lze použít klasifikaci COPP. Rozlišuje se v ní těchto šest
hlavních kategorií:
(a) výdaje na infrastrukturu;
(b) výdaje na výzkum a vývoj;
(c) výdaje na ochranu životního prostředí;
(d) výdaje na marketing;
(e) výdaje na rozvoj lidských zdrojů;
(f) výdaje na běžné výrobní programy, správu a řízení.
V kombinaci s informacemi v členění podle transakcí může klasifikace COPP poskytovat informace
o „outsourcingu“ podnikových služeb, tzn. o náhradě pomocných činností nákupy odpovídajících
služeb od jiných výrobců, například úklidu, stravování, dopravy a výzkumu.
22.19 Klasifikace COFOG a COPP udávají výdaje vládních institucí a výrobců na ochranu životního
prostředí. Tyto informace slouží k popisu a analýze vzájemných vztahů mezi hospodářským růstem
a životním prostředím.
22.20 Některé výdaje, jako jsou výdaje na konečnou spotřebu a mezispotřebu, lze zatřídit podle funkcí
a podle skupin produktů. Zatřídění podle produktů ukazuje, o které produkty se jedná, a poskytuje
popis jednotlivých výrobních postupů a jejich vazeb s dodávkou a užitím produktů. To je
v kontrastu s funkčními klasifikacemi:
(a) výdaje na různé produkty mohou sloužit jedné funkci;
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
596 2015
(b) výdaje na jeden produkt mohou sloužit různým funkcím;
(c) některé výdaje nejsou transakcemi s produkty, ale mohou být velmi důležité pro
funkční klasifikaci, například dotace a peněžní dávky sociálního zabezpečení jsou
důležité pro zatřídění výdajů vládních institucí.
Hlavní charakteristické rysy satelitních účtů
Satelitní účty podle funkcí
22.21 Satelitní účty podle funkcí se zaměřují na popis a analýzu hospodářství pro účely určité funkce,
jako je životní prostředí, zdraví nebo výzkum a vývoj. Pro každou funkci poskytují systematický
účetní rámec. Neposkytují přehled o celém národním hospodářství, nýbrž se zaměřují na to, co je
relevantní pro danou funkci. Za tímto účelem zobrazují podrobnosti, které nejsou patrné
v souhrnném ústředním rámci, mění uspořádání informací, doplňují informace o nepeněžních
tocích a stavech, pomíjejí to, co není významné pro zvolenou funkci, a vymezují funkční souhrnné
ukazatele jako klíčové pojmy.
22.22 Ústřední rámec je svou povahou především institucionální. Funkční satelitní účet může kombinovat
funkční přístup s analýzou činností a produktů. Tento kombinovaný přístup je užitečný pro mnoho
oblastí, jako je kultura, sport, vzdělávání, zdraví, sociální ochrana, cestovní ruch, ochrana životního
prostředí, výzkum a vývoj, rozvojová pomoc, doprava, bezpečnost a bydlení. Většina z těchto
oblastí odkazuje na služby, přičemž obvykle pokrývají řadu činností a v mnoha případech
odpovídají subjektům, které souvisejí s otázkami hospodářského růstu nebo sociální problematiky.
22.23 Klíčovým pojmem v satelitních účtech podle funkcí jsou výdaje národního hospodářství na určitou
funkci, jak to znázorňuje tabulka 22.2. Tento klíčový pojem je také užitečný při vymezení oblasti,
kterou funkční satelitní účet pokrývá.
22.24 Analyzovat využití určité funkce znamená klást si otázky typu „Kolik zdrojů je vyčleněno na
vzdělávání, dopravu, cestovní ruch, ochranu životního prostředí a zpracování dat?“. K zodpovězení
těchto otázek je nutno přijmout rozhodnutí ohledně toho,
(a) které produkty jsou významné pro danou oblast. Výdaje národního hospodářství
zahrnují všechna běžná užití těchto produktů a tvorbu kapitálu do těchto produktů;
(b) u kterých činností se bude zaznamenávat kapitál a
(c) které transfery jsou významné pro danou oblast.
Tabulka 22.2 - Výdaje národního hospodářství na určitou funkci nebo produkt
Řada ročních údajů
Skutečná konečná spotřeba vybraných produktů
Tržní produkty
Netržní produkty
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 597
Individuální
Kolektivní
Mezispotřeba
Skutečná
Domácí
Tvorba hrubého kapitálu
Ve vybraných produktech
Jiné
Vybrané běžné transfery
Vybrané kapitálové transfery
Užití rezidentských jednotek financovaná nerezidenty
Výdaje národního hospodářství
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
598 2015
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 599
Vývoz
Domácnosti
Vládní
instituce
NISD
Hlavní
produkty
Vedlejší
produkty
PomocnéCelkemHlavníVedlejšíPomocné
1.
2.
…
1.
2.
…
Zvláštníprodukty
(charakteristické
nebosouvisející)
Ostatní
Zvláštníprodukty
Ostatní
Zvláštníprodukty
Ostatní
Užití
celkem
vkupních
cenách
Tabulka22.4-Užitícharakteristickýchasouvisejícíchproduktů
Čistýstavfixního
kapitálu
Celkem
Doplňkovéinformace
Pracovnívstupy
Tvorbahrubéhofixního
kapitálu
Ostatníčistédaně
zvýroby
Spotřebafixního
kapitálu
Čistýprovoznípřebytek
Charakteristické
produkty
Souvisejícíprodukty
Ostatníprodukty
Celkem
Náhrady
zaměstnancům
Tvorba
hrubého
kapitálu
CharakterističtívýrobciOstatnívýrobci
Výrobnínákladypodleodvětví
KolektivníIndividuální
Celkem
KonečnáspotřebaCelkem
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
600 2015
22.25 V závislosti na určitou oblast bude návrh satelitního účtu klást důraz na tyto aspekty:
(a) podrobné analýzy výroby a užití zvláštních výrobků a služeb, například výzkumu
a vývoje, informačních a komunikačních technologií nebo dopravy;
(b) podrobnou analýzu transferů, například v oblasti sociální ochrany;
(c) rovným dílem výrobu, užití i transfery, například v oblasti vzdělávání a zdraví;
(d) užití jako taková, například v takových oblastech, jako jsou cestovní ruch a ochrana
životního prostředí;
(e) financování sociální ochrany a zdravotní péče vládními institucemi a neziskovými
institucemi.
22.26 Lze rozlišovat dva druhy produktů: charakteristické produkty a související produkty. Do první
kategorie patří produkty, které jsou typické pro studovanou oblast. U těchto produktů může satelitní
účet ukazovat, jak se tyto produkty vyrábějí, jaké druhy výrobců se na tom podílejí, jaké druhy
práce a fixního kapitálu používají a jaká je účinnost výrobního postupu. Například v případě zdraví
jsou charakteristickými produkty zdravotnické služby, služby veřejné správy, služby vzdělávání
a výzkumu a vývoje v oblasti zdraví.
22.27 Související produkty jsou důležité pro určitou funkci, avšak nejsou typické, a to buď v důsledku své
povahy, nebo proto, že jsou zatříděny do širší kategorie produktů. Například v případě zdraví je
související službou přeprava pacientů. Mezi další příklady souvisejících produktů patří
farmaceutické produkty a jiné zdravotnické potřeby jako například brýle. U těchto produktů satelitní
účet neukazuje charakteristické rysy výroby. Přesná hranice mezi charakteristickými
a souvisejícími produkty závisí na hospodářském uspořádání v zemi a účelu satelitního účtu.
22.28 Některé služby se mohou objevit ve dvou nebo více satelitních účtech. Například zdravotnický
výzkum na vysokých školách je relevantním produktem pro satelitní účty týkající se výzkumu
a vývoje a také vzdělávání a zdraví. To také znamená, že výdaje národního hospodářství na
jednotlivé funkce se mohou částečně překrývat, takže prostá agregace těchto výdajů s cílem
dospět k celkové částce v procentech HDP může znamenat dvojí započtení.
22.29 Pojmy v satelitním účtu se mohou lišit od pojmů v ústředním rámci. Například dobrovolná práce
může být zahrnuta v satelitních účtech týkajících se vzdělávání a zdraví. U satelitního účtu za
dopravu se mohou pomocné přepravní služby vykazovat samostatně. U satelitního účtu za
rozvojovou pomoc se zachycují půjčky poskytnuté za zvýhodněných podmínek. Přínosy nebo
náklady vyplývající z úrokových sazeb nižších než tržní sazby se zaznamenávají jako implicitní
transfery.
22.30 U satelitních účtů sociální ochrany a rozvojové pomoci jsou zvláštní transfery nejdůležitější složkou
výdajů národního hospodářství. V jiných oblastech, jako je vzdělávání a zdraví, představuje hlavní
část transferů, z nich většina je naturálních, prostředek financování pořízení uživateli. To znamená,
že jsou již zahrnuty ve výdajích na konečnou spotřebu, mezispotřebu a tvorbu kapitálu a neměly by
se zaznamenávat dvakrát. To se však nevztahuje na všechny transfery, například stipendia mohou
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 601
sloužit k financování různých výdajů vedle školného nebo učebnic, přičemž tato zbývající část by
se pak měla v satelitním účtu zaznamenat jako transfer.
22.31 Funkční satelitní účet může poskytnout přehled uživatelů nebo příjemců. Zatřídění uživatelů
a příjemců může být založeno na klasifikaci institucionálních sektorů a druhů výrobců, jako jsou
například tržní výrobci, netržní výrobci, vládní instituce jako kolektivní spotřebitel, domácnosti jako
spotřebitelé a nerezidenti. Je možno rozlišovat různé dílčí kategorie, například podle odvětví
a podle institucionálních subsektorů.
22.32 V mnoha satelitních účtech jsou nejdůležitějším druhem uživatelů a příjemců domácnosti a příjemci
dávek. Aby byly užitečné pro účely sociální politiky a analýzy, je nutné další rozčlenění
domácností. V závislosti na jednotlivých účelech lze použít různá kritéria, například příjmy, věk,
pohlaví, místo atd. Pro účely politiky a analýzy je znalost počtu dotyčných osob v každé kategorii
nezbytná pro výpočet průměrné spotřeby nebo transferu nebo počtu osob, které nemají z daného
transferu žádný užitek.
Speciální sektorové účty
22.33 Speciální sektorové účty poskytují přehled zaměřený na jedno odvětví nebo produkt, jinak
seskupená různá odvětví nebo produkty, jeden subsektor nebo jinak seskupené různé subsektory.
Lze rozlišit tři druhy speciálních sektorových účtů:
(a) sektorové účty s vazbou na odvětví nebo produkty;
(b) sektorové účty s vazbou na institucionální sektory;
(c) sektorové účty kombinující oba tyto přístupy.
Mezi příklady speciálních sektorových účtů s vazbou na odvětví nebo produkty patří zemědělské
účty, účty odvětví lesnictví a rybolovu, účty cestovního ruchu, účty odvětví informačních
a komunikačních technologií, energetické účty, účty odvětví dopravy, účty bytové výstavby a účty
tvůrčího odvětví.
Mezi příklady speciálních sektorových účtů s vazbou na institucionální sektory patří vládní finanční
statistika, měnové a finanční statistiky, platební bilance, účty veřejného sektoru, účty neziskových
institucí, účty domácností a účty činnosti korporací. Statistiky daňových příjmů lze považovat za
doplňkové tabulky k vládní finanční statistice.
22.34 Speciální sektorové účty se také mohou zaměřit na ucelenou analýzu ekonomických činností
v rámci jednoho nebo více institucionálních sektorů. Například účty za subsektory nefinančních
korporací lze vytvořit seskupením podle jejich hlavní ekonomické činnosti. Analýza se může týkat
celého ekonomického procesu, od výroby až po akumulaci. To lze provést systematicky na značně
souhrnné úrovni standardní klasifikace odvětví. Také to lze provést u vybraných odvětví, která jsou
pro určitou zemi předmětem zvláštního zájmu. Podobné analýzy lze provádět u výrobních činností
domácností, přinejmenším až do bodu, kde se vypočítává podnikatelský důchod. Může být také
užitečné zvýraznit činnosti, které hrají dominantní úlohu v externích transakcích hospodářství. Tyto
klíčové činnosti mohou zahrnovat ropný průmysl, bankovnictví, těžební činnosti, činnosti spojené
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
602 2015
s určitými plodinami, potravinářskými výrobky a nápoji, například kávou, květinami, vínem a whisky,
a cestovní ruch. Mohou hrát rozhodující úlohu v národním hospodářství tím, že tvoří významnou
část vývozu, zaměstnanosti, devizových aktiv a zdrojů vládních institucí. Klíčová odvětví mohou
také zahrnovat sektory, které zasluhují zvláštní pozornost z hlediska sociálně hospodářské politiky.
Mezi příklady takových odvětví patří zemědělské činnosti, které přijímají dotace a jiné transfery od
ústředních, místních nebo evropských vládních institucí nebo které jsou chráněny značně vysokým
dovozním clem.
22.35 Prvním krokem při sestavování speciálních sektorových účtů je vymezení klíčových činností a jejich
odpovídajících produktů. Za tímto účelem může být nezbytné seskupit položky mezinárodní
standardní odvětvové klasifikace (ISIC) nebo příslušné národní klasifikace. Rozšíření klíčového
odvětví závisí na hospodářských okolnostech a požadavcích na politiku a analýzu.
22.36 U klíčových produktů se vypracuje účet výrobků a služeb udávající zdroje a užití těchto produktů.
Vytvoří se účet výroby a účet tvorby důchodů za klíčová odvětví. U klíčových odvětví a produktů se
používají podrobné klasifikace, aby bylo možno zcela pochopit ekonomický proces a související
postupy oceňování v této oblasti. Obecně existuje kombinace tržních a regulovaných cen a složitý
systém daní a dotací.
22.37 Klíčové produkty a klíčová odvětví lze analyzovat v souvislosti s tabulkou dodávek a užití, jak je
znázorněno v tabulkách 22.5 a 22.6. Klíčová odvětví jsou podrobně uvedena ve sloupcích a ostatní
odvětví lze sloučit. Podobně v řádcích jsou podrobně uvedeny klíčové produkty a ostatní produkty
jsou sloučeny. V dolní části tabulky užití jsou v řádcích uvedeny pracovní vstupy, tvorba hrubého
fixního kapitálu a stavy fixních aktiv. Provádějí-li klíčovou činnost velmi různorodé druhy výrobců,
jako jsou například na jedné straně drobní zemědělci a na druhé straně velké plantáže vlastněné
a provozované korporacemi, potom se tyto dvě skupiny výrobců rozlišují, neboť mají odlišnou
strukturu nákladů a odlišně se chovají.
22.38 Pro klíčové odvětví se sestaví soubor účtů. Za tímto účelem je nutno vymezit klíčové odvětví.
V případě ropného průmyslu a těžebních činností je klíčové odvětví obecně tvořeno omezeným
počtem velkých korporací. Do klíčového odvětví se zahrnou všechny jejich transakce, včetně
vedlejších činností. V případě klíčového odvětví může být rovněž zásadní rozdíl mezi veřejnými
korporacemi, korporacemi pod zahraniční kontrolou a soukromými korporacemi. U každé velké
korporace patřící do klíčového odvětví je nutno pečlivě prostudovat samotné podnikové účty, aby
bylo možno provést souhrnnou analýzu. Část těžebních činností mohou provádět malé korporace
nebo společnosti s neomezeným ručením. Tyto jednotky musí být zahrnuty v klíčovém odvětví,
i pokud se musí vycházet jen z dílčích informací pocházejících ze statistických zjišťování nebo
z administrativních údajů.
22.39 V mnoha případech hraje v souvislosti s klíčovými činnostmi důležitou úlohu vládní instituce, a to
buď prostřednictvím daní a příjmů pocházejících z důchodů z vlastnictví, nebo prostřednictvím
regulační činnosti a dotací. Proto je důležité podrobné prostudování transakcí mezi klíčovým
odvětvím a vládními institucemi. Klasifikaci transakcí lze rozšířit, aby se identifikovaly toky
související s klíčovou činností, včetně příslušných daní z produktů. Tyto toky dostávají vedle
samotného souhrnného rozpočtu i různé orgány vládních institucí, jako jsou ministerstva pro
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 603
zvláštní účely, vysoké školy, fondy a zvláštní účty. Pro účely analýzy může být velmi užitečné
uvést, jaká užití mají tyto finanční prostředky ze strany vládních institucí. To vyžaduje analyzovat
tuto část výdajů vládních institucí podle účelů.
Tabulka 22.5 - Tabulka dodávek pro klíčová odvětví a produkty
Produkce podle
odvětví
Jiní
výrobci
Celkem Dovoz
Dodávky
celkem
v základních
cenách
Obchodní
a dopravní
přirážky
Daně
z
produktů
Dotace
na
produkty
(-)
Dodávky
celkem
v kupních
cenách
Klíčová odvětví
1 2 ... Celkem
Klíčové produkty
1.
2.
…
Ostatní produkty
Celkem
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
604 2015
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 605
22.40 Když jsou klíčové činnosti založeny na přírodních neobnovitelných zdrojích, jako jsou nerostné
zdroje, v účtech klíčového odvětví se zaznamenávají změny těchto zdrojů v důsledku nových
objevů a spotřebovávání, a to na účtu ostatních změn objemu aktiv a na účtu zisků a ztrát z držby
v rámci účtu přecenění. Tyto údaje jsou nezbytné pro posouzení hospodářské výkonnosti
hospodářství. Obecněji řečeno, účty klíčových odvětví lze rozšířit o účetnictví životního prostředí.
22.41 Účty klíčových odvětví lze prezentovat v rámci souhrnných hospodářských účtů. Pro klíčové
sektory se zavede nový sloupec nebo skupina sloupců a další sloupce se podle potřeby
přejmenují, například jako „jiné nefinanční instituce“ nebo „jiné domácnosti“. Díky tomu jsou zřejmé
příslušné podíly klíčového sektoru a jiných sektorů na transakcích a vyrovnávacích položkách.
Přesný formát těchto tabulek závisí na sledovaném cíli. Další krok může spočívat v tom, že se
v dalších tabulkách ozřejmí vztah „od koho ke komu“ mezi klíčovým sektorem a dalšími sektory
včetně nerezidentů.
Začlenění nepeněžních údajů
22.42 Významným charakteristickým rysem mnoha satelitních účtů je to, že obsahují také nepeněžní
údaje, jako jsou v účtech životního prostředí například o emisích CO2 v členění podle odvětví nebo
jako je v účtech zdraví například počet ošetření v členění podle druhu zdravotní péče. Provázání
těchto nepeněžních údajů s peněžními údaji poskytuje důležité klíčové poměry, jako je například
objem emisí CO2 na miliardu EUR přidané hodnoty, respektive výše nákladů na jedno ošetření.
Široká škála příkladů je uvedena v tabulce 22.7.
Mimořádná úroveň podrobnosti a doplňkové pojmy
22.43 Dalšími dvěma hlavními charakteristickými rysy satelitních účtů jsou mimořádná úroveň
podrobnosti a doplňkové pojmy. Široká škála příkladů je uvedena v tabulkách 22.8 a 22.9.
Tabulka 22.7 - Příklady nepeněžních údajů v satelitních účtech
Satelitní účet Příklad nepeněžních údajů Poměr peněžních a nepeněžních údajů
Účty vzdělávání
Počet žáků a studentů Náklady a poplatky na jednoho žáka / studenta
Počet učitelů Náhrady zaměstnancům na jednoho učitele
Environmentální účty
Těžba ropy v tunách Cena ropy za barel
Emise CO2 v členění podle odvětví
Emise CO2 v členění podle odvětví na miliardu
EUR přidané hodnoty
Vládní finance
Zaměstnanost v sektoru vládních institucí
Náhrady zaměstnancům na jednoho
zaměstnance
Počet sociálních dávek Průměrná výše sociální dávky
Účty zdraví
Počet ošetření/pacientů v členění podle druhu
zdravotnické péče
Náklady na jedno ošetření nebo jednoho
pacienta
Účty výroby
domácností
Spotřeba času při výrobě domácností
Náklady obětované příležitosti pro příslušnou
spotřebu času
Účty práce
Zaměstnanost (počet odpracovaných hodin /
FTE) v členění podle odvětví
Náhrady zaměstnancům na jednu
odpracovanou hodinu / FTE
Počet pracovních míst
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
606 2015
Satelitní účet Příklad nepeněžních údajů Poměr peněžních a nepeněžních údajů
Účty produktivity
a růstu
Pracovní vstupy v členění podle odvětví Produktivita práce v členění podle odvětví
Účty výzkumu
a vývoje
Počet udělených patentů
Zaměstnanost v sektoru výzkumu a vývoje
Náhrady zaměstnancům na jednoho
zaměstnance
Účty veřejného
pořádku
a bezpečnosti
Počet vězňů Náklady na jednoho vězně
Účty sociální ochrany
Počet sociálních dávek, například příjemců
penze
Průměrná výše sociální dávky v členění podle
(druhu) programu
Účty cestovního
ruchu
Počet turistů Výdaje na jednoho turistu
Tabulka 22.8 - Příklady mimořádné míry podrobnosti v různých satelitních účtech
Satelitní účet Mimořádná úroveň podrobnosti
Zemědělské účty Větší míra podrobnosti údajů o výrobě různých zemědělských produktů
Environmentální účty
Mnohem větší míra podrobnosti hodnot stavů a toků u přírodních zdrojů
Větší míra podrobnosti výdajů na ochranu životního prostředí
Účty zdraví Podrobné členění zdravotnických služeb
Účty výroby domácností
Výroba domácností v členění podle hlavní funkce (například bydlení, stravování,
péče)
Účty příjmů a jmění fyzických osob
(personal)
Informace o rozložení příjmů a jmění fyzických osob (personal)
Účty práce a matice sociálního
účetnictví
Náhrady zaměstnancům a zaměstnanost v členění podle věku, pohlaví a úrovně
vzdělání
Účty sociální ochrany
Příjmy a výdaje v členění podle jednotlivých programů sociální ochrany a skupin
těchto programů
Tabulky daňových příjmů Daňové příjmy rozčleněné do podoby mnohem podrobnější klasifikace
Tabulka 22.9 - Příklady doplňkových pojmů v různých satelitních účtech
Satelitní účet Doplňkové pojmy
Zemědělské účty Tři ukazatele zemědělských důchodů
Environmentální účty Environmentální daně
Vládní finance Příjmy a výdaje vládních institucí
Účty sektoru šedé ekonomiky Sektor šedé ekonomiky
Účty produktivity a růstu Souhrnná produktivita faktorů
Účty sociální ochrany Celkové výdaje na sociální dávky ve stáří
Tabulky daňových příjmů Celkové daňové příjmy podle různých alternativních definic
Odlišné základní pojmy
22.44 Použití odlišných základních pojmů není v satelitních účtech běžné. Poměrně malý rozdíl je, že
u různých satelitních účtů se některé služby nepovažují za pomocné, například u satelitního účtu
dopravy se dopravní služby nepovažují za pomocné. U některých satelitních účtů však mohou být
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 607
značné změny základních pojmů nezbytné, například v účtu životního prostředí lze domácí produkt
upravit zohledněním spotřebovávání přírodních zdrojů. Příklady jsou uvedeny v tabulce 22.10.
Využití modelování a začlenění experimentálních výsledků
22.45 Některé satelitní účty lze charakterizovat tím, že jsou do nich začleněny experimentální výsledky
nebo že využívají modelování, přičemž údaje v satelitním účtu jsou tudíž méně spolehlivé než
údaje v hlavních účtech. Při sestavování hlavních účtů však také dochází k použití
ekonometrických nebo matematických modelů a začlenění experimentálních výsledků. Není to
tudíž zásadní rozdíl mezi rámcem hlavních účtů a satelitními účty. Tyto záležitosti ilustrují příklady
uvedené v tabulce 22.11.
Tabulka 22.10 - Příklady odlišných základních pojmů v satelitních účtech
Satelitní účet Odlišný základní pojem
Environmentální účty
Úprava domácího produktu zohledněním spotřebovávání přírodních zdrojů,
komplexních vládních výdajů na tvorbu a ochranu životního prostředí
a zhoršování stavu životního prostředí
Zdravotnické účty Závodní lékařská péče není vedlejší službou
Účty výroby domácností Neplacené služby domácností a dobrovolnické služby patří do výroby
Rozšířené účty
Účty zahrnují podstatně rozšířené pojetí výroby a tvorby kapitálu (například
lidský kapitál a předměty dlouhodobé spotřeby)
Doplňková penzijní tabulka
Dávky z nefondových penzijních programů s pevnou výší dávek jsou
považovány za aktiva a závazky
Účty dopravy Přepravní služby nejsou pomocnou službou (ancillary service)
Tabulka 22.11 - Příklady použití ekonometrických nebo matematických modelů při sestavování ústředního
rámce a satelitních účtů
Ústřední rámec
Odhad hodnoty finančních nebo nevyráběných aktiv jako čistá současná
hodnota očekávaných budoucích příjmů a výdajů
Korekce šetření domácností o domácnosti, které dotazník nezodpověděly, za
použití regresní analýzy
Odhad stavu čistého fixního kapitálu a spotřeby fixního kapitálu pomocí
metody průběžné inventarizace, očekávané ekonomické životnosti
a matematických funkcí odpisování
Odhad hodnoty služeb vlastníků obydlí pro vlastní potřebu za použití údajů
o bytovém fondu, tržního nájemného a regresní analýzy
Odhad změn hédonických cen pomocí matematického modelu
Odhad sezónních korekcí pomocí matematického modelu
Satelitní účty
Environmentální účty
Odhad hodnoty spotřebování přírodních zdrojů a zhoršení stavu životního
prostředí
Účty výroby domácností Odhad hodnoty neplacených služeb domácností
Účty stínové ekonomiky
(informal sector)
Experimentální odhady hodnoty všech druhů činností stínové ekonomiky
(informal sector)
Účty produktivity a růstu
Odhad objemu kapitálových vstupů za použití funkcí účinnosti v závislosti na
stáří pro každý druh aktiva
Doplňková penzijní tabulka
Odhad penzijních nároků za použití všech druhů pojistně-matematických
předpokladů ohledně demografických trendů, diskontní sazby a růstu mezd
Tabulka s experimentálními výsledky o výdajích na výzkum a vývoj pojímaných jako tvorba kapitálu
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
608 2015
Navrhování a sestavování satelitních účtů
22.46 Navržení a sestavení satelitního účtu sestává ze čtyř kroků:
(a) vymezení účelů, způsobů použití a požadavků;
(b) volba, co je důležité z národních účtů;
(c) volba důležitých doplňkových informací, například z různých zvláštních statistik nebo
zdrojů administrativních údajů;
(d) kombinace obou sad pojmů a údajů do jednoho souboru tabulek a účtů.
22.47 Při prvním navrhování a sestavování satelitních účtů často dochází k odhalení nečekaných
výsledků v jednotlivých čtyřech krocích. V důsledku toho představuje sestavování satelitních účtů
postupný proces. Teprve po nabytí zkušeností se sestavováním a používáním satelitního účtu
a prováděním nezbytných úprav lze experimentální soubor tabulek přeměnit ve vyspělý statistický
produkt.
22.48 Při vybírání relevantních údajů z národních účtů lze rozlišit tři aspekty: mezinárodní pojmy
národního účetnictví, provozní pojmy používané ve statistikách národních účtů určité země
a spolehlivost statistických údajů národních účtů.
22.49 Při navrhování a sestavování satelitního účtu se v důsledku uplatnění pojmů ústředního rámce pro
určitý účel často odhalí charakteristické rysy. Z hlediska účelu to mohou být užitečné aspekty
stejně jako nečekaná omezení. Například při prvním navrhování a sestavování účtu výzkumu
a vývoje se mohou objevit takové problémy, jako je například překrývání s výzkumem a vývojem
v oblasti softwaru a zdravotní péče nebo jako je úloha nadnárodních společností při dovozu
a vývozu výzkumu a vývoje.
22.50 Podobný postup se vztahuje na provozní pojmy používané při sestavování statistik národních účtů.
Může se ukázat, že chybí zásadní detail z důvodu příliš souhrnné úrovně sestavení nebo
zveřejnění, nebo se může stát, že univerzální pojmy nejsou použity důsledně. Například činnosti
prováděné v oblasti výzkumu a vývoje některými velkými nadnárodními společnostmi mohou být
zahrnuty do odvětví odpovídajícího jejich hlavním činnostem, a nikoli do služeb v oblasti výzkumu
a vývoje.
22.51 Problémem může být spolehlivost určitých částí statistiky národních účtů. Byla totiž sestavena
a zveřejněna bez zvláštního zřetele k účelu satelitního účtu. Jen prostý výběr relevantních údajů
z oficiální statistiky národních účtů často odhalí, že velikost, složení nebo vývoj v čase nejsou pro
daný účel přijatelné. V důsledku toho je nutno stávající zdroje údajů a metody sestavování účtů
zkontrolovat a zlepšit doplněním dalších zdrojů údajů nebo zdokonalenými metodami sestavování
účtů.
22.52 Výběr relevantních informací z jiných zdrojů než z národních účtů, například ze zvláštních statistik
nebo zdrojů administrativních údajů, přinese podobné problémy, pokud jde o pojmy a údaje:
u oficiálně používaných pojmů se mohou objevit nečekané slabiny, co se týče konkrétního účelu
daného satelitního účtu, skutečně používané pojmy se mohou lišit od oficiálních pojmů a problémy
mohou být také se spolehlivostí, mírou podrobnosti, načasováním a periodicitou. Všechny tyto
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 609
problémy je nutno řešit buď prostřednictvím doplňkových odhadů, aby se odstranily rozdíly
v pojmech, prostřednictvím zatřídění toků v nepeněžním vyjádření v členění podle odvětví nebo
sektorů, nebo prostřednictvím úpravy pojmů použitých v satelitním účtu.
22.53 Zkombinování informací z národních účtů a dalších informací do jednoho souboru tabulek nebo
účtů vyžaduje další práci: je nutno vyřešit případná opomenutí, překrývání a číselné nesrovnalosti
a posoudit věrohodnost výsledků. Výsledkem by měl být pokud možno zcela vyvážený soubor
tabulek. Může však být nutné ukázat nesrovnalosti mezi různými zdroji údajů a alternativními
přístupy.
22.54 Přetvoření souladného satelitního účtu do podoby produktu vhodného pro uživatele údajů může
zahrnovat další kroky. Je možno zavést přehlednou tabulku s klíčovými ukazateli za několik let.
Tyto klíčové ukazatele by se mohly zaměřit na popis velikosti, složek a vývoje dotyčné konkrétní
záležitosti nebo mohou znázorňovat vazby na národní hospodářství a jeho hlavní složky. Lze
rovněž doplnit vyšší míru podrobnosti nebo klasifikace nezbytné pro politické a analytické účely.
Lze odstranit určitou míru podrobnosti, která má malou přidanou hodnotu nebo jíž bylo dosaženo
za cenu poměrně vysokých nákladů. Úsilí by se také mohlo zaměřit na snížení složitosti tabulek,
zvýšení jednoduchosti a transparentnosti pro uživatele údajů a zahrnutí standardních účetních
rozkladů v podobě samostatné tabulky.
Devět specifických satelitních účtů
22.55 Ve zbývajících částech této kapitoly jsou stručně probrány tyto satelitní účty:
(a) zemědělské účty;
(b) environmentální účty;
(c) zdravotnické účty;
(d) účty výroby v domácnostech;
(e) účty práce a matice sociálního účetnictví,
(f) účty produktivity a růstu;
(g) účty výzkumu a vývoje;
(h) účty sociální ochrany;
(i) účty cestovního ruchu.
Zemědělské účty
22.56 Příkladem zemědělského účtu je souhrnný zemědělský účet
16
. Jeho účelem je popsat
zemědělskou výrobu a vývoj zemědělských důchodů. Tyto informace slouží k analýze hospodářské
situace zemědělství daného členského státu a ke sledování a hodnocení společné zemědělské
politiky v Unii.
16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 138/2004 ze dne 5. prosince 2003 o souhrnném zemědělském
účtu ve Společenství (Úř. věst. L 33, 5.2.2004, s. 1).
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
610 2015
22.57 SZÚ sestává z účtu výroby, účtu tvorby důchodu, účtu podnikatelského důchodu a kapitálového
účtu pro zemědělskou výrobu. Účet výroby obsahuje podrobný rozpis zobrazující produkci u široké
škály zemědělských produktů, jakož i nezemědělské vedlejší činnosti; také jsou zde uvedeny
značné podrobnosti o mezispotřebě a tvorbě kapitálu. Údaje pro účet výroby a tvorbu hrubého
fixního kapitálu se uvádějí jak v běžných cenách, tak v objemovém vyjádření. Kromě toho jsou zde
uvedeny tyto tři ukazatele důchodu v zemědělství:
(a) index reálného důchodu výrobních činitelů v zemědělství v přepočtu na roční pracovní
jednotku vyjádřenou jako ekvivalent plného pracovního úvazku;
(b) index reálného čistého podnikatelského důchodu v zemědělství v přepočtu na
neplacenou roční pracovní jednotku vyjádřenou jako ekvivalent plného pracovního
úvazku;
(c) čistý podnikatelský důchod v zemědělství.
Indexy a změny v reálném vyjádření hodnot ukazatelů důchodu jsou získány deflováním
odpovídajících nominálních hodnot s implicitním cenovým indexem HDP.
22.58 Pojetí odvětví zemědělství v souhrnném zemědělském účtu velmi připomíná pojetí odvětví
zemědělství v ústředním rámci. Jsou zde však některé rozdíly: Například jednotky zabývající se
produkcí osiva pro účely výzkumu nebo osvědčování nebo jednotky, pro které je zemědělská
činnost výhradně činností ve volném čase, jsou vynechány. Ale většina zemědělských činností
jednotek, jejichž hlavní činnost není zemědělská, je do zemědělského odvětví zahrnuta.
22.59 Souhrnný zemědělský účet se zaměřuje na výrobní postup a důchod z něho odvozený. V zásadě
však nemusí satelitní účet zemědělství zcela odpovídat souhrnnému zemědělskému účtu.
Zemědělské účty by také mohly zahrnovat tabulku dodávek a užití poskytující systematický přehled
dodávek a užití zemědělských produktů. Ta by poskytla informace o úloze dovozu včetně úlohy
dovozních cel a o vývoji poptávky po zemědělských produktech, například o vývozu a konečné
spotřebě domácností a úloze souvisejících daní a dotací. Zemědělské účty by také mohly být
rozšířeny začleněním vedlejších nezemědělských činností, například zemědělských činností ve
volném čase. To může odhalit důležité trendy a substituční mechanismy. Vzájemné vztahy
s vládními institucemi lze ozřejmit přidáním tabulky znázorňující všechny příjmy a kapitálové
transfery místních, ústředních nebo evropských vládních institucí do odvětví zemědělství, což
může rovněž zahrnovat zvláštní způsoby účtování v daňovém systému. Zemědělské účty by také
mohly být navrženy jako zvláštní sektorový účet a zahrnovat úplnou posloupnost účtů včetně
rozvah a finančních účtů zemědělců a korporací zabývajících se zemědělstvím.
Environmentální účty
22.60 Mezinárodní pravidla pro environmentální účty (Systém environmentálního a ekonomického
účetnictví neboli System of Environmental and Economic Accounting, SEEA, 2003)
17
poskytují
17
Příručka byla vydána pod společnou odpovědností Organizace spojených národů, Evropské komise,
Mezinárodního měnového fondu, OECD a Světové banky.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 611
podrobný účetní rámec pro popis a analýzu životního prostředí a jeho vzájemných vztahů
s hospodářstvím. Účty životního prostředí jsou satelitním účtem národních účtů. To znamená, že
jsou v nich použity v zásadě stejné klasifikace a pojmy, přičemž změny jsou zaváděny pouze
tehdy, pokud je to nezbytné pro daný účel účtů životního prostředí.
22.61 Souhrnná sada účtů obsahující ekonomické a environmentální informace umožňuje analýzu
přínosu životního prostředí pro národní hospodářství a dopadu hospodářství na životní prostředí.
Tím, že poskytuje ukazatele a popisné statistiky pro sledování vzájemných vztahů mezi životním
prostředím a národním hospodářstvím pokrývá potřeby tvůrců politik. Může rovněž sloužit jako
nástroj pro strategické plánování a analýzu politiky umožňující nalézt udržitelnější cesty rozvoje.
Například je třeba, aby si tvůrci politik, kteří určují vývoj odvětví, jež značně využívají přírodní
zdroje buď jako vstupy, nebo pro vypouštění či ukládání odpadů, byli vědomi dlouhodobých vlivů
na životní prostředí. Rovněž je třeba, aby si tvůrci politik, kteří stanovují ekologické normy, byli
vědomi pravděpodobných důsledků pro hospodářství, například toho, která odvětví pravděpodobně
utrpí a jaké jsou důsledky pro zaměstnanost a kupní sílu. Alternativní strategie pro oblast životního
prostředí lze porovnat s přihlédnutím k hospodářským důsledkům.
22.62 V ústředním rámci byly vzaty v úvahu různé aspekty environmentálního účetnictví. Zejména je řada
nákladových a kapitálových položek účetnictví souvisejícího s přírodními zdroji uvedena
samostatně v klasifikacích a účtech týkajících se stavů a ostatních změn objemu aktiv. Například
klasifikace nevyráběných aktiv udává jednotlivé položky u podzemních zdrojů, jako jsou zásoby
ropy, zásoby nerostných surovin, nepěstované biologické zdroje a vodní zdroje. Tyto funkce
usnadňují používání ústředního rámce jako východiska pro environmentální účetnictví. Několik
prvků ústředního rámce, zejména v účtu pro ostatní změny objemu, se však v satelitním účtu ještě
dále člení a mění se jejich zatřídění a také jsou do něho doplněny další prvky.
22.63 Z hlediska tvorby a ochrany životního prostředí mají ústřední rámec a jeho hlavní souhrnné
ukazatele, jako jsou HDP, tvorba kapitálu a úspory, dvě hlavní nevýhody. Za prvé je nedostatečně
zachyceno spotřebovávání a nedostatek přírodních zdrojů, přičemž tyto faktory mohou ohrozit
trvalou produktivitu hospodářství. Za druhé se ústřední rámec nezabývá zhoršováním kvality
životního prostředí a důsledky těchto změn pro lidské zdraví a dobré životní podmínky.
22.64 V ústředním rámci se při výpočtu čisté přidané hodnoty zohledňují jen vyráběná aktiva. Náklady na
jejich užití se odrážejí v mezispotřebě a spotřebě fixního kapitálu. Nevyráběná přírodní aktiva –
jako například půda, zásoby nerostných surovin a lesy – jsou zahrnuta v rámci aktiv do té míry,
v jaké jsou pod účinnou kontrolou institucionálních jednotek. Náklady na jejich použití se však do
výrobních nákladů neúčtují. To znamená, že buď cena produktů neodráží tyto náklady, nebo že –
v případě nákladů souvisejících se spotřebováváním zásob – jsou tyto náklady zahrnuty spolu
s dalšími nezjištěnými prvky v rámci zbytkového odvození provozního přebytku. Účty životního
prostředí umožňují tyto náklady explicitně uznat a odhadnout jejich výši.
22.65 Rámec environmentálního účetnictví SEEA 2003 zahrnuje pět kategorií:
(a) účty fyzických a hybridních toků;
(b) hospodářské účty pro transakce týkající se životního prostředí;
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
612 2015
(c) účty environmentálních aktiv ve fyzickém a peněžním vyjádření;
(d) účty komplexních výdajů na tvorbu a ochranu životního prostředí a účty týkající se
spotřebovávání přírodních zdrojů;
(e) úpravu souhrnných ukazatelů pro přenos z ústředního rámce do účtu týkajícího se
spotřebovávání přírodních zdrojů.
22.66 Účty fyzických a hybridních toků zachycují čtyři různé typy toků:
(a) přírodní zdroje: nerostné suroviny, energetické zdroje, vodu, půdu a biologické zdroje.
V okamžiku, kdy jsou prodány na trzích, se dostanou do ekonomické sféry a měly by
být charakterizovány jako produkty;
(b) ekosystémové vstupy: kyslík pro spalování a vodu ve formě srážek nebo přírodních
vodních toků a další přírodní zdroje, jako jsou živiny a CO2, potřebné pro růst rostlin,
přičemž sem nepatří voda, živiny a kyslík dodávané hospodářstvím jakožto produkty;
(c) produkty: výrobky a služby vyrobené v ekonomické sféře a používané v ní, včetně
toků výrobků a služeb mezi národním hospodářstvím a nerezidenty. Patří sem
pěstovaná biologická aktiva, prodávané nebo nakupované přírodní zdroje, například
ropa, dřevo a voda, a odpadový materiál mající ekonomickou hodnotu;
(d) rezidua: náhodné a nechtěné výstupy z hospodářství, které mají pro původce nulovou
nebo zápornou hodnotu. Mezi zbytky patří pevné, kapalné a plynné odpady. Lze je
recyklovat nebo znovu použít, případně se vypouštějí do životního prostředí. Zbytky
mohou mít kladnou hodnotu pro jinou jednotku než tu, která je vytváří. Například
komunální odpad shromážděný k recyklaci nemá žádnou hodnotu pro domácnosti, ale
může mít nějakou hodnotu pro subjekt, který jej recykluje. Šrot, jenž má hodnotu,
kterou může jeho původce realizovat, jako je například vyřazené zařízení, se považuje
za produkty, a nikoli za zbytky.
22.67 Fyzické toky se měří v jednotkách množství, které popisují fyzické vlastnosti dotyčného materiálu,
energie nebo zbytků. Určitý fyzický tok lze měřit pomocí alternativních jednotek v závislosti na
fyzické vlastnosti, o kterou se jedná. Vhodnost konkrétní jednotky závisí na účelu a zamýšleném
užití tokového účtu. Při účtování fyzických toků jsou nejčastěji používanými fyzikálními vlastnostmi
hmotnost a objem. V případě toků energie jsou nejčastěji používanými jednotkami jouly nebo tuny
ropného ekvivalentu. Množstevní jednotky v účtech fyzických toků se liší od způsobu vyjadřování
množství, který se používá v ústředním rámci. Například v ústředním rámci není objemem počítače
jeho hmotnost v kilogramech, nýbrž výsledný součet vážených složek vyjadřujících vlastnosti
požadované uživatelem, jako je například rychlost výpočtu.
22.68 Účty fyzických toků lze předkládat jako tabulky dodávek a užití. To je zřejmé z tabulek 22.12
a 22.13.
22.69 Účty hybridních toků představují jedinou maticovou sestavu obsahující jak národní účty v peněžním
vyjádření, tak účty fyzických toků. Důležitým druhem hybridních účtů jsou hybridní tabulky dodávek
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 613
a užití, které kombinují informace z tabulek fyzických dodávek a užití s informacemi z tabulek
dodávek a užití v peněžním vyjádření.
22.70 Informace v účtech hybridních toků mohou být spojeny s tématy, jež se týkají konkrétních problémů
životního prostředí, jako je skleníkový efekt, poškozování ozónové vrstvy a acidifikace. To vyžaduje
použití převodních činitelů umožňujících promítnout údaje o určitých látkách do souhrnných
ukazatelů týkajících se jednotlivých témat životního prostředí, což se pak může odrazit
v přehledové tabulce znázorňující podíl spotřeby a výroby různých odvětví na jednotlivých
ekologických problémech a na HDP, jako je tabulka 22.14.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
614 2015
Tabulka22.12­Tabulkadodávekaužitívefyzickýchjednotkách
Kapitál
Národní
prostředí
I1I2I3IC1C2CCFM2M1M1M3E
P1
Živočišné
arostlinné
produkty
66,00049,0001,000116,00016,000132,000
P2
Kámen,
štěrk
astavební
materiály
112,000163,000275,00013,000288,000
P3Energie65,00059,000124,00095,000219,000
P4
Kovy,
strojírenství
atd.
10,00010,00010,00020,000
P5
Plastové
apryžové
výrobky
2,0002,0002,0004,000
P6
Dřevo,papír
atd.
7,0007,00014,0001,00015,000
P7
Jiné
komodity
9,0001,00010,00013,00023,000
Produkty
celkem
250,000299,0002,000551,000150,000701,000
Tabulkadodávekvefyzickýchjednotkách
Zemědělství,rybářství
atěžebníčinnost
Tvorbakapitálu,změny
stavuzásob,skladování
odpadu
Přírodnízdroje
aekosystémovévstupy
dodávanénerezidentyna
územízemě
Emiseaodpady(residuals)
produkovanénerezidentyu
nerezidentů(inRestofthe
World-RoW)
Spotřebacelkem
Dovozproduktů
Přeshraničnípříchozítokyod
nerezidentůprostřednictvím
environmentálníchmédií
Produkty
vmilionechtun
OdvětvíSpotřebaNerezidenti
Výroba,produkceelektřiny
astavebnictví
Služby
Odvětvícelkem
Dopravavevlastnírežii
Ostatníspotřeba
Dodávkymateriálucelkem
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 615
Kapitál
Národní
prostředí
I1I2I3IC1C2CCFM2M1M1M3E
R1CO219,020111,39829,930160,34816,90825,08041,9880,9904,172207,498
R2N2O0,0070,0420,0120,0610,0030,0040,0070,0010,069
R3CH40,0730,4520,1250,6500,0040,0200,0240,4770,0011,152
R4NOX0,0610,2750,1510,4870,0840,0260,1100,0250,1170,739
R5SO20,0230,1390,0300,1920,0030,0010,0040,0010,0870,284
R6NH30,0200,1230,0380,1810,0070,0070,0190,207
R7
Jinézbytky
vypouštěné
dovzduchu
0,0100,0610,0150,0860,0120,0120,0020,100
R8P0,0700,0200,0040,0940,0110,0110,0030,0010,0140,123
R9N0,5900,2100,0980,8980,1170,1170,0240,0060,3231,368
R10
Jinézbytky
vypouštěné
dovody
0,0300,0210,0060,0570,0210,0210,0010,0010,0030,083
R11
Odpad
ztěžebních
činností
7,2332,3209,5539,553
R12
Jinépevné
odpady
8,10371,61922,929102,6510,1005,0605,16071,1001,5487,656188,115
35,240186,68053,338275,25817,10230,35947,46172,5955,7568,221409,291
Ostatníspotřeba
Spotřebacelkem
Tvorbakapitálu,změny
stavuzásob,skladování
odpadu
Dovozproduktů
Přírodnízdroje
aekosystémovévstupy
dodávanénerezidentyna
územízemě
Přicházejícína
územízemě
celkem
Odcházejícína
území
nerezidentů
(toRoW)
Emiseaodpady(Residuals)
Tabulkadodávekvefyzickýchjednotkách
vmilionechtun
OdvětvíSpotřebaNerezidenti
Přicházejícína
územízemě
Odvětvícelkem
Dopravavevlastnírežii
Emiseaodpady(residuals)
produkovanénerezidentyu
nerezidentů(inRestofthe
World-RoW)
Přeshraničnípříchozítokyod
nerezidentůprostřednictvím
environmentálníchmédií
Dodávkymateriálucelkem
Zemědělství,rybářství
atěžebníčinnost
Výroba,produkceelektřiny
astavebnictví
Služby
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
616 2015
Kapitál
Národní
prostředí
I1I2I3IC1C2CCFM2M1M1M3E
Dovzduchu
R1CO24,5694,5690,7390,7395,308
R4NOX0,010,010,0040,0040,014
R5SO20,0080,0080,0020,0020,01
4,5874,5870,7450,7455,332
35,240186,68057,925279,84517,84730,35948,20672,5955,7568,221414,623
285,240485,6859,925830,84517,84730,35948,20672,5951505,7568,2211115,623
Čistý
nárůst
kapitálu
Čistý
vývoz
produktů
Čistátěžba
prováděná
nerezidenty
Čistýobjem
emisíaodpadů
produkovaných
rezidenty
vzahraničí
(inRoW)
Čistépřeshraniční
odchozítokyemisí
aodpadů
prostřednictvím
environmentálních
médií
Čistá
akumulace
emisí
aodpadů
vnárodním
prostředí
Čistý
zůstatek
1,15315,64116,79472,215-49,0003,000-0,424-4,302372,717411,000
Přírodnízdroje
aekosystémovévstupy
dodávanénerezidenty
naúzemízemě
Emiseaodpady(residuals)
produkovanénerezidentyu
nerezidentů(inRestofthe
World-RoW)
Přeshraničnípříchozítokyod
nerezidentůprostřednictvím
environmentálníchmédií
Tabulkadodávekvefyzickýchjednotkách
vmilionechtun
OdvětvíSpotřebaNerezidenti
Dodávkymateriálucelkem
Zemědělství,rybářství
atěžebníčinnost
Výroba,produkceelektřiny
astavebnictví
Služby
Čistýpřírůstek
prostřednictvímspotřeby
(předmětydlouhodobé
spotřeby)
Čistáakumulacevšech
materiálů
(užitíminusdodávky)
Odvětvícelkem
Dopravavevlastnírežii
Zdroj:SEEA,souborúdajů
týkajícíchsezemě
Odcházejícína
území
nerezidentů(to
RoW)celkem
Emiseaodpady
celkem
Dodávkymateriálu
celkem
Ostatníspotřeba
Spotřebacelkem
Tvorbakapitálu,změny
stavuzásob,skladování
odpadu
Dovozproduktů
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 617
Kapitál
Národní
prostředí
I1I2I3IC1C2CCFX2X1X1X3E
P1
Živočišné
arostlinné
produkty
23,00060,0004,00087,00016,00016,0003,00026,000132,000
P2
Kámen,
štěrk
astavební
materiály
12,000148,0002,000162,0002,0002,000114,00010,000288,000
P3Energie34,000101,00020,000155,0007,00010,00017,00047,000219,000
P4
Kovy,
strojírenství
atd.
11,00011,0001,0001,0001,0007,00020,000
P5
Plastové
apryžové
výrobky
2,0002,0002,0004,000
P6Dřevo,papíratd.7,0004,00011,0001,0001,0003,00015,000
P7
Ostatní
komodity
5,0008,0001,00014,0002,0002,0001,0006,00023,000
74,000337,00031,000442,0008,00031,00039,000119,000101,000701,000
Produkty
Produkty
celkem
Tabulkaužitívefyzickýchjednotkách
vmilionechtun
OdvětvíSpotřebaNerezidenti
Dodávkymateriálucelkem
Zemědělství,rybářství
atěžebníčinnost
Výroba,produkceelektřiny
astavebnictví
Služby
Odvětvícelkem
Dopravavevlastnírežii
Ostatníspotřeba
Spotřebacelkem
Tvorbakapitálu,změny
stavuzásob,skladování
odpadu
Vývoz
Přírodnízdroje
aekosystémovévstupy
dodávanénerezidentyna
územízemě
Emiseaodpady(residuals)
produkovanénerezidentyu
nerezidentů(inRestofthe
World-RoW)
Přeshraničnípříchozítokyod
nerezidentůprostřednictvím
environmentálníchmédií
Tabulka22.13­Tabulkadodávekaužitívefyzickýchjednotkách(pokračování)
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
618 2015
Kapitál
Národní
prostředí
I1I2I3IC1C2CCFX2X1X1X3E
N1Ropa38,00038,00038,000
N2Plyn27,00027,00027,000
N3Jiné118,00055,000173,000173,000
N4Dřevo7,0001,0008,0001,0001,0009,000
N5Ryby1,0001,0001,0002,000
N6Jiné2,0002,0002,000
N7Voda1,0006,0007,0007,000
192,00064,000256,0001,0001,0001,000258,000
N5Ryby4,0004,0004,000
N7Voda1,0001,0001,0001,0002,000
4,0001,0005,0001,0001,0006,000
196,00065,000261,0002,0002,0001,000264,000
15,00081,00022,000118,00010,00013,00023,0002,000143,000
3,0003,0001,0001,0004,000
15,00081,00025,000121,00011,00013,00024,0002,000147,000
Přírodnízdroje
Ostatnípřírodní
zdroje
Národnípřírodní
zdrojecelkem
Přírodnízdroje
vzahraničí
Přírodnízdroje
vzahraničí
celkem
Přírodnízdroje
celkem
Ekosystémovévstupy
Národní
ekosystémové
vstupy
Ekosystémové
vstupy
vzahraničí
Ekosystémové
vstupycelkem
Tabulkaužitívefyzickýchjednotkách
vmilionechtun
OdvětvíSpotřebaNerezidenti
Dodávkymateriálucelkem
Zemědělství,rybářství
atěžebníčinnost
Výroba,produkceelektřiny
astavebnictví
Služby
Odvětvícelkem
Dopravavevlastnírežii
Spotřebacelkem
Tvorbakapitálu,změny
stavuzásob,skladování
odpadu
Ostatníspotřeba
Přeshraničnípříchozítokyod
nerezidentůprostřednictvím
environmentálníchmédií
Vývoz
Přírodnízdroje
aekosystémovévstupy
dodávanénerezidentyna
územízemě
Emiseaodpady(residuals)
produkovanénerezidentyu
nerezidentů(inRestofthe
World-RoW)
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 619
Kapitál
Národní
prostředí
I1I2I3IC1C2CCFX2X1X1X3E
R1CO2207,498207,498
R2N2O0,0690,069
R3CH41,1521,152
R4NOX0,6690,0700,739
R5SO20,1960,0880,284
R6NH30,0990,1080,207
R7
Jinéze
vzduchu
0,0020,0980,100
R8P0,0200,0200,0100,0930,123
R9N0,1150,1150,5430,7101,368
R10Jinézvody0,0100,0100,0020,0710,083
R11
Odpad
ztěžebních
činností
9,5539,553
R12
Ostatní
pevné
odpady
0,2402,6803,7806,70025,8102,398153,207188,115
0,2402,6803,9256,84525,8103,919372,717409,291
R1CO25,3085,308
R4NOX0,0140,014
R5SO20,0100,010
5,3325,332
0,2402,6803,9256,84525,8105,3323,919372,717414,623
285,240485,68059,925830,84519,00046,00065,000144,810101,0003,0005,3323,919372,7171526,623
Spotřebacelkem
Tvorbakapitálu,změny
stavuzásob,skladování
odpadu
Vývoz
Přírodnízdroje
aekosystémovévstupy
dodávanénerezidentyna
územízemě
Emiseaodpady(residuals)
produkovanénerezidentyu
nerezidentů(inRestofthe
World-RoW)
Přeshraničnípříchozítokyod
nerezidentůprostřednictvím
environmentálníchmédií
Zúzemízemě
celkem
Zezahraničí
Zezahraničí
celkem
Celkem
Užitímateriálůcelkem
Emiseaodpady(Residuals)
Zúzemízemě
Tabulkaužitívefyzickýchjednotkách
vmilionechtun
OdvětvíSpotřebaNerezidenti
Dodávkymateriálucelkem
Zemědělství,rybářství
atěžebníčinnost
Výroba,produkceelektřiny
astavebnictví
Služby
Odvětvícelkem
Dopravavevlastnírežii
Ostatníspotřeba
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
620 2015
Tabulka 22.14 - Čistý podíl spotřeby a výroby na HDP a v šesti oblastech životního prostředí v Nizozemsku
za rok 1993
v procentech
Hospodářství
Životní prostředí
Skleníkový
efekt
Poškozování
ozónové
vrstvy
Okyselení
(acidification)
Eutrofizace
Pevné
odpady
Celkem 100 100 100 100 100
Spotřeba 19 2 15 9 31
Výroba 79 97 85 91 66
Kapitál a jiné zdroje 2 1 – – 3
Spotřeba 100 100 100 100 100 100
Vlastní doprava 8 38 – 88 21 1
Jiná spotřeba 92 62 100 12 79 99
Výroba 100 100 100 100 100 100
Zemědělství, myslivost, lesnictví,
rybářství
3 15 2 47 91 7
Těžba a dobývání 3 2 – 1 – 1
Zpracovatelský průmysl
Ropný průmysl 1 7 – 11 –
Chemický průmysl 2 14 27 6 2 16
Kovovýroba a strojírenství 3 2 9 1 – 2
Ostatní zpracovatelský průmysl 12 12 20 7 6 25
Veřejné služby 2 26 – 9 1 2
Doprava a skladování 6 8 6 12 1 5
Ostatní služby 68 14 36 6 –1 42
Zdroj: de Haan (1997).
Poznámka: Pomlčka (–) znamená nulový údaj.
22.71 Ekonomické účty transakcí týkající se životního prostředí se skládají z účtů za oblast ochrany
životního prostředí a účtů ostatních transakcí souvisejících s životním prostředím, jako jsou
například daně, dotace, investiční dotace, důchody z vlastnictví a pořizování emisních
a vlastnických práv.
22.72 Pro popis ochrany životního prostředí je velmi užitečný funkční přístup v kombinaci s analýzou
podle druhů činnosti a produktů. Ochrana životního prostředí zahrnuje širokou škálu
hospodářských činností a produktů. Mezi příklady patří investice do čistých technologií, sanace
znečištěného životního prostředí, recyklace, výroba ekologických výrobků a služeb, ochrana
přírody a správa přírodních zdrojů a aktiv. Národní úhrn výdajů na ochranu životního prostředí lze
definovat tak, aby zahrnoval i pomocné činnosti a související produkty.
22.73 V účtech environmentálních aktiv se rozlišují tři různé druhy environmentálních aktiv: přírodní
zdroje; půda a povrchová voda a ekosystémy. Několik z těchto environmentálních aktiv se
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 621
v ústředním rámci nezachycuje. Týká se to environmentálních aktiv, u nichž nelze určit vlastnické
právo. Patří sem takové složky životního prostředí, jako je vzduch, velké vodní plochy a toky
a ekosystémy, které jsou tak obrovské nebo nekontrolovatelné, že účinná vlastnická práva nelze
uplatňovat. Stejně tak zdroje, jejichž existence není jasně stanovena průzkumem a vývojem,
například předpokládaná ložiska ropy, nebo které jsou v současné době nepřístupné, například
lesy v odlehlých oblastech, nejsou v ústředním rámci považovány za aktiva. Totéž platí pro zdroje,
které byly zjištěny geologickým průzkumem nebo jsou snadno přístupné, ale neposkytují žádný
současný hospodářský přínos, jelikož je zatím nelze se ziskem využívat.
22.74 Účty environmentálních aktiv ve fyzických jednotkách a peněžním vyjádření popisují stavy různých
environmentálních aktiv a jejich změny. I když u některých aktiv lze takový účet sestavit
v peněžním vyjádření, u některých jiných aktiv lze účty sestavit pouze v naturálním vyjádření.
V případě ekosystémových aktiv je nepravděpodobné, že by byly k dispozici dostatečné informace
k zachycení stavů nebo změn v průběhu roku přesně stejným způsobem jako u ostatních
environmentálních aktiv. U těchto aktiv je užitečnější zaměřit se na měření změn kvality, z nichž
většina se bude týkat zhoršování, např. acidifikace půdy a vody a defoliace stromů.
22.75 Souhrnné ukazatele v ústředním rámci lze upravit tak, aby lépe vysvětlovaly problematiku životního
prostředí. Běžně se doporučují tři druhy úprav: k zohlednění spotřebovávání přírodních zdrojů,
k zohlednění komplexních výdajů vládních institucí na tvorbu a ochranu životního prostředí
a k zohlednění zhoršování stavu životního prostředí.
22.76 Z hlediska životního prostředí by se měla provádět úprava, která promítá vyčerpání (depletion)
přírodních zdrojů, protože HDP a jeho tempo růstu nezohledňují vliv spotřebovávání různých
environmentálních aktiv, jako jsou ropa, nechovné ryby (non-cultivated fish) a nepěstované lesy
(non-cultivated forest). Způsob zohlednění vyčerpání přírodních zdrojů není jednoznačný a nabízí
se řada různých možností. Jednou extrémní možností je považovat veškeré užití těchto
nevyráběných přírodních aktiv za spotřebovávání přírodních zdrojů, a tedy nikoli za důchod
z výroby. Druhou extrémní možností je považovat všechny výnosy z prodeje těchto aktiv za důchod
přispívající k tvorbě domácího důchodu. Všechny ostatní možnosti rozdělují využívání těchto aktiv
na složku týkající se spotřebovávání a složku týkající se důchodu. Použití různých principů
a různých předpokladů ohledně životnosti a diskontních sazeb má za následek rozdílné hodnoty
pro úpravu k zohlednění spotřebovávání přírodních zdrojů.
22.77 Komplexní výdaje na tvorbu a ochranu životního prostředí nejsou tvořeny pouze výdaji na
samotnou ochranu životního prostředí. Mohou to být výdaje na správní činnosti potřebné pro
stanovení a sledování rybolovných kvót nebo výdaje na zdravotní péči související se znečištěním
ovzduší či jadernou katastrofou. Doporučuje se provádět úpravu k zohlednění komplexních výdajů
vládních institucí na tvorbu a ochranu životního prostředí, aby se zabránilo tomu, že budou tyto
výdaje zvyšovat HDP: jsou určeny ke zmírnění nebo odstranění nepříznivých environmentálních
externalit výroby nebo spotřeby, které vůbec nejsou zaznamenány v HDP. Pokud jde o čistý
domácí produkt, řešením může být zaznamenávat všechny komplexní výdaje vládních institucí na
tvorbu a ochranu životního prostředí jako tvorbu kapitálu a současně jako spotřebu kapitálu. Pokud
však jde o běžněji používaný hrubý domácí produkt, nic se tím nemění.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
622 2015
22.78 Domácí produkt, úspory a další klíčové souhrnné ukazatele lze také upravit za účelem zohlednění
zhoršování životního prostředí, například dopadu znečištění ovzduší a vody. Zohlednění účinků
zhoršování životního prostředí je složitější, méně určité a kontroverznější než úpravy účtů za
účelem zohlednění spotřebovávání přírodních zdrojů nebo komplexních vládních výdajů na tvorbu
a ochranu životního prostředí. Jak například zohlednit škody na lidském zdraví nebo skutečnost, že
rostliny či zvířata rostou pomaleji, méně se množí a dříve umírají v důsledku znečištění životního
prostředí? Měly by se katastrofy zaznamenávat jako výsledek lidské hospodářské činnosti, a měly
by se tudíž odečítat od HDP?
Zdravotnické účty
22.79 Zdravotnické účty (viz OECD, 2000, Systém zdravotnických účtů (A System of Health Accounts))
představují mezinárodní rámec pro údaje týkající se zdraví, které mají sloužit pro potřeby analýzy
a politiky na národní, jakož i na evropské a mezinárodní úrovni. Tento rámec je navržen pro země
s širokou škálou různých modelů uspořádání jejich národních zdravotnických systémů. Rámec je
významným nástrojem pro sledování rychle se měnících a stále složitějších systémů zdravotní
péče. Měří a předkládá strukturální změny, jako jsou posuny od ústavní péče k ambulantní péči
a vznik multifunkčních poskytovatelů zdravotní péče.
22.80 Zdravotnické účty poskytují odpovědi na tři základní otázky:
(a) Jaké druhy služeb a výrobků jsou nakupovány pro zdravotní účely?
(b) Kdo je poskytovatelem těchto služeb a výrobků?
(c) Jaké jsou zdroje financování?
22.81 Zdravotnické výrobky a služby se dělí podle funkce. Rozlišují se tři kategorie: služby a výrobky pro
individuální zdravotní péči, služby pro kolektivní zdravotní péči a funkce související se zdravím.
22.82 Hlavními druhy rozlišovaných služeb a výrobků pro individuální zdravotní péči jsou: služby léčebné
péče, služby rehabilitační péče, služby dlouhodobé ošetřovatelské péče, doplňkové služby
související se zdravotní péčí a zdravotnické výrobky vydávané ambulantním pacientům. Pro tyto
individuální služby je velmi užitečné dílčí rozdělení podle způsobu jejich poskytování: ústavní péče,
denní péče, ambulantní péče a domácí péče. Důležité jsou také mnohé další dimenze pro zatřídění
individuální zdravotní péče, například podle věku, pohlaví a úrovně příjmů u hlavních kategorií
zdravotní péče nebo podle hlavních skupin onemocnění, což je užitečné pro rozbor nákladů na
léčbu onemocnění.
22.83 Ve srovnání s ústředním rámcem jsou hranice produkce rozšířeny ve dvou ohledech:
(a) závodní zdravotní péče, například lékařské prohlídky zaměstnanců nebo záchranné
zdravotní služby na pracovišti nebo mimo něj, se nezaznamenává jako pomocné
služby;
(b) peněžní transfery domácnostem na domácí péči o nemocné a zdravotně postižené
osoby se považují za placenou produkci zdravotní péče domácnostmi, avšak veškerá
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 623
taková péče, která nemá žádnou spojitost s peněžními transfery, je i nadále z této
kategorie vyloučena.
22.84 Rozlišují se dva druhy služeb kolektivní zdravotní péče:
(a) prevence a veřejná zdravotní péče;
(b) zdravotní správa a zdravotní pojištění.
22.85 Rozlišuje se sedm druhů funkcí souvisejících se zdravím:
(a) tvorba kapitálu institucí poskytujících zdravotní péči;
(b) vzdělávání a odborná příprava zdravotnického personálu;
(c) výzkum a vývoj v oblasti zdraví;
(d) kontrola potravin, hygieny a pitné vody;
(e) hygiena prostředí;
(f) správa a poskytování naturálních sociálních služeb usnadňujících život nemocných
a zdravotně postižených osob a
(g) správa a poskytování peněžních dávek souvisejících se zdravím.
22.86 Pro poskytovatele zdravotní péče byla vypracována podrobná odvětvová klasifikace, přičemž byla
za tímto účelem zdokonalena a upravena mezinárodní standardní odvětvová klasifikace ISIC.
22.87 V podstatě lze financování zdravotní péče zaznamenávat ze dvou různých úhlů pohledu. První
úhel pohledu člení výdaje na zdraví do komplexní škály platebních ujednání s třetími stranami plus
přímé platby od domácností nebo jiných přímých zdrojů financování, například v případě vládními
institucemi poskytované zdravotní péče. Druhé hledisko se snaží zjistit výslednou finanční zátěž
pro zdroj financování. To znamená, že u zdrojů financování zprostředkovatele finančních zdrojů se
sleduje jejich původ. Pro úplnost jsou zahrnuty i další transfery, jako například transfery mezi
vládními institucemi, daňové odpočty, dotace poskytovatelům a financování nerezidenty.
22.88 Ze zdravotnických účtů lze odvodit jednoduché přehledové tabulky, které ukazují význam zdraví
v národním hospodářství, jako je tabulka 22.15.
Tabulka 22.15 - Klíčové statistické údaje týkající se zdraví
% z HDP
změna hodnoty
v %
změna objemu
v %
změna cen
v %
rok t
rok
t+1
rok
t+2
rok t
rok
t+1
rok
t+2
rok t
rok
t+1
rok
t+2
rok t
rok
t+1
rok
t+2
Výdaje na služby
zdravotní péče
Výdaje na individuální
zdravotní péči
léčebná péče
rehabilitační péče
dlouhodobá
ošetřovatelská péče
vedlejší služby
související se zdravotní
péčí
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
624 2015
% z HDP
změna hodnoty
v %
změna objemu
v %
změna cen
v %
rok t
rok
t+1
rok
t+2
rok t
rok
t+1
rok
t+2
rok t
rok
t+1
rok
t+2
rok t
rok
t+1
rok
t+2
zdravotnické výrobky
Výdaje na kolektivní
zdravotní péči
Celkem
růst počtu obyvatel
výdaje na jednoho
obyvatele
Zdroje financování
Vládní instituce a sociální
zabezpečení
Soukromé zdravotní
pojištění
Ostatní
Celkem
HDP 100 100 100
Růst počtu obyvatel
HDP na jednoho
obyvatele
Podíl na národním
hospodářství, celkem
(v %)
změna objemu
v %
změna mzdových sazeb
v %
Zaměstnanost v odvětvích
zdravotní péče
Účty výroby sektoru domácností
22.89 V ústředním rámci se takové činnosti domácností, jako jsou například služby obydlí poskytované
jimi jejich vlastníkům, výroba zemědělské produkce pro vlastní spotřebu a výstavba obydlí ve
vlastní režii, zaznamenávají jako výroba. Dva hlavní druhy činnosti domácností, tzn. neplacené
služby vyprodukované členy domácnosti a spotřebované v téže domácnosti a dobrovolnické
služby, se však jako výroba nezaznamenávají. Dokonce i v rámci satelitního účtu představují
otázky neplacených a dobrovolných služeb v domácnostech obtížné problémy týkající se pojetí
a měření. Jsou předmětem průběžného výzkumu. Účelem satelitního účtu pro výrobu
v domácnostech
18
je poskytnout úplný obraz výroby v domácnostech, ukázat dopad na důchod,
18
Viz např. Eurostat, 2003, Household production and consumption; proposal for a methodology of household satellite
accounts (Výroba a spotřeba domácností; návrh metodiky sestavování satelitních účtů domácností); J. Varjonen a K. K.
Aalto, 2006, Household production and consumption in Finland, household satellite account (Výroba a spotřeba
domácností ve Finsku, satelitní účet domácností), Statistics Finland & Národní středisko pro výzkum spotřebitelů; S.
Holloway, S. Short, S. Tamplin, 2002, Household Satellite account (Satelitní účet domácností), ONS Londýn; S. J.
Landefeld a S. H. McCulla, 2000, Accounting for nonmarket household production within a national accounts framework,
Review of Income and Wealth (Účetnictví za netržní výrobu domácností v rámci národních účtů, Studie důchodu
a bohatství).
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 625
spotřebu a úspory různých druhů domácností a také znázornit vzájemné vztahy se zbytkem
hospodářství.
Mezi hlavní otázky patří:
(a) Jaké služby jsou poskytovány?
(b) Kdo tyto služby poskytuje?
(c) Jaká je hodnota těchto služeb?
(d) Jaké jsou kapitálové vstupy a co se děje s produktivitou?
(e) Co z toho vyplývá pro velikost a rozdělení důchodu, spotřeby a úspor u různých druhů
domácností a během životního cyklu?
(f) Dochází k posunům mezi placenými a neplacenými službami v domácnostech,
například v důsledku strukturálního ekonomického a sociálního vývoje, dopadů
hospodářského cyklu nebo vládní politiky, například otázek zdanění nebo dotací na
placenou péči o děti?
22.90 Účty výroby v sektoru domácností mohou být zvlášť zajímavé pro analýzu dlouhodobého
hospodářského vývoje a pro mezinárodní srovnání úrovně výroby, důchodů a spotřeby. Hlavními
zdroji údajů pro sestavování účtů výroby v domácnostech jsou šetření rodinných účtů a průzkumy
využívání času, přičemž roční souhrnné ukazatele z těchto zdrojů jsou zkresleny chybami výběru
vzorků, což brání výpočtu přesných hodnot roční míry růstu. Účty výroby v domácnostech se proto
nejlépe sestavují pravidelně, ale nikoli každý rok, nýbrž například jednou za pět let, přičemž jsou
spojeny s rozsáhlým průzkumem využívání času.
22.91 Produkce sektoru domácností zahrnuje pouze služby, jimiž lze pověřit někoho jiného než osobu,
která má z dané služby prospěch, a toto pravidlo se označuje jako tzv. princip třetí strany.
V důsledku toho produkce v domácnostech nezahrnuje osobní péči, studium, spánek
a volnočasové aktivity.
22.92 V rámci produkce domácností lze rozlišovat různé hlavní funkce: bydlení, výživu, ošacení, péči
o děti, dospělé a domácí zvířata a dobrovolnickou práci, která se z podstaty věci spotřebovává
v jiné domácnosti. U každé z těchto hlavních funkcí lze vymezit hlavní nebo charakteristické
činnosti. To umožňuje účetně rozvrhnout výdaje nebo využití času na tyto činnosti k těmto
základním funkcím. Avšak některé činnosti, jako například nakupování, cestování a vedení
domácnosti, se vztahují k různým funkcím. V důsledku toho se výdaje nebo využití času na tyto
činnosti rozděluje mezi tyto funkce.
22.93 Výdaje na předměty dlouhodobé spotřeby jsou v ústředním rámci součástí výdajů na konečnou
spotřebu. V účtech výroby v domácnostech se však takové výdaje, jako například výdaje na
vozidla, chladničky a vybavení pro výstavbu a opravy, zaznamenávají jako tvorba kapitálu.
Kapitálové služby těchto aktiv představují vstupy pro výrobu v domácnostech.
22.94 Produkci a přidanou hodnotu v sektoru domácností lze ocenit za použití metody vstupů, nebo
metody výstupů. Metoda výstupů spočívá v tom, že produkce v domácnostech se oceňuje v tržních
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
626 2015
cenách, tzn. v cenách pozorovaných u podobných služeb prodávaných na trhu. U metody vstupů,
která oceňuje produkci jako součet nákladů, je rozhodující volba metody ocenění pracovních
vstupů. K různým možnostem patří například ocenění mezd včetně příspěvků na sociální
zabezpečení, nebo bez nich, a různé volby referenční skupiny – průměrné mzdy všech pracovníků,
mzdy odborných pracovníků, nebo mzdy hospodyní.
22.95 Důležitou otázkou u účtů výroby v domácnostech je výše a složení produkce v domácnostech
a provázání s ústředním rámcem. To je znázorněno ve formě tabulky užití, jako je tabulka 22.16.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 627
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
628 2015
Účty práce a matice sociálního účetnictví (SAM)
22.96 V mnoha zemích se shromažďuje široká škála údajů o trhu práce. Sčítání lidu a podniků, šetření
domácností a podniků zaměřená na zjišťování pracovních sil, pracovní doby, výdělků a nákladů
práce, jakož i registry obyvatel, daní a sociálního zabezpečení, poskytují údaje pro pravidelné
sledování a analýzu vývoje na trhu práce. Navzdory dostupnosti velkého množství takových
statistických informací neposkytují tyto informace úplný a spolehlivý obraz trhu práce. Mezi hlavní
problémy související s měřením patří:
(a) rozporuplné výsledky mezi různými zdroji údajů;
(b) mnoho různých pojmů bez jasné souvislosti;
(c) neúplné pokrytí;
(d) omezení při popisu dynamiky trhu práce;
(e) chybějící vazby mezi statistikami trhu práce a národními účty, demografickými údaji
a jinými sociálními a hospodářskými statistikami, například o vzdělávání a sociálním
zabezpečení.
Systém účtů práce může vyřešit tyto problémy tím, že zkombinuje všechny informace o trhu práce
a ukáže spojení s hlavními pojmy a klasifikacemi trhu práce v národních účtech, například s pojmy
náhrad zaměstnancům a s klasifikací podle odvětví. Úzká souvislost s národními účty zlepšuje
sestavování jak národních účtů, tak účtů práce a je rovněž prospěšná při popisování vztahu mezi
trhem práce a dalšími oblastmi národního hospodářství.
22.97 Jednoduchý systém účtů práce je uveden v tabulce 22.17. Využívá účetní identity mezi náhradami
zaměstnancům, odpracovanými hodinami, počtem pracovních míst, počtem zaměstnanců
a aktivními a potenciálními pracovními silami. Jedná se o jednoduchý systém, a to v tom, že
ukazuje omezené členění podle sociálně-ekonomických charakteristik (například podle pohlaví, ale
nikoli podle věku nebo úrovně vzdělání) a jednoduché členění pouze do tří odvětví bez zahrnutí
zahraničních pracovníků.
22.98 Matice sociálního účetnictví (social accounting matrix - SAM) je maticové zobrazení, které ukazuje
vazby mezi tabulkami dodávek a užití a účty institucionálních sektorů. SAM obvykle poskytuje
doplňkové informace o úrovni a struktuře zaměstnanosti prostřednictvím dalšího rozčlenění náhrad
zaměstnancům a smíšeného důchodu podle druhu zaměstnaných osob. Toto další členění se
používá jak pro využívání práce podle odvětví, jak je zobrazeno v tabulkách užití, tak pro nabídku
práce podle sociálněekonomických podskupin, která je zachycena na účtu rozdělení prvotních
důchodů podle jednotlivých subsektorů sektoru domácností. Tímto způsobem se systematicky
zobrazuje dodávka a užití placené práce. SAM lze považovat za rozšířenou soustavu účtů práce
převedenou do maticového formátu. Podobně jako účty práce a národní účty zobrazuje SAM
souhrnné ukazatele a umožňuje analýzu pouze v souhrnném a průměrném vyjádření. Preferované
modely u mnoha sociálně-ekonomických analýz proto využívají databázi rozšířených mikro-dat
s informacemi o sociálně-ekonomických ukazatelích v přepočtu na osobu a domácnost.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 629
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
630 2015
Účty produktivity a růstu
22.99 Hlavním účelem národních účtů je popisovat, sledovat a analyzovat růst produktivity (rozsáhlejší
přehled analýzy produktivity viz OECD, 2001, příručka OECD „Measuring productivity:
Measurement of Aggregate and Industry-level Productivity Growth“ (Měření produktivity: měření
růstu produktivity na souhrnné úrovni a na úrovni jednotlivých odvětví)). Měření a analýza růstu
produktivity slouží v mnoha zemích k pochopení zásadních změn ve struktuře odvětví a vzestupu
životní úrovně během minulého století. Měření a analýza růstu produktivity se také používají
k tvorbě politických strategií, které stimulují růst produktivity a zvyšují prosperitu a zároveň
zohledňují i další politické aspekty, například vlastní kapitál a otázky životního prostředí.
22.100 Ekonomický růst se v národních účtech vyjadřuje jako růst objemu HDP, který lze rozložit na
komponenty zahrnující změny v produktivitě práce, produktivitu na jednotku práce a změny
v objemu práce. Totéž rozčlenění lze udělat u změn objemu přidané hodnoty podle odvětví. Tento
jednoduchý přístup poskytuje rámec pro sledování a analýzu ekonomického růstu podle
jednotlivých odvětví. Více homogenní údaje o pracovních vstupech získané za použití nejen počtu
zaměstnaných osob, ale také ekvivalentů plného pracovního úvazku nebo počtu odpracovaných
hodin a při rozlišení různé kvality práce, povedou k získání podrobnějších údajů o produktivitě
práce.
22.101 Tento jednoduchý přístup pomíjí úlohu dalších vstupů, jako jsou kapitálové služby a meziprodukty.
To může být velmi zavádějící. Například produktivita práce se může očividně podstatně zvýšit
v důsledku mnohem vyšší kapitálové náročnosti, ale také může vzrůst díky zlepšené účinnosti při
použití stejného množství kapitálu. Při zohlednění i jiných vstupů se měří multifaktorová
produktivita a lze tak lépe pochopit zdroje růstu produktivity. Při měření multifaktorové produktivity
dochází k rozkladu změny objemu produkce na změny různých objemů všech vstupů plus
reziduum, kterým je právě růst multifaktorové produktivity. Růst multifaktorové produktivity odráží
vše, co není vysvětleno jednotlivými vstupy, tzn. úlohu jiných vstupů. Může však také odrážet
chyby měření výstupů nebo vstupů.
22.102 Objem kapitálového vstupu ze stavu fixního kapitálu lze měřit různými způsoby. Je nutno provést tři
zásadní volby:
(a) zvolit formu závislosti účinnosti na stáří nebo ceny na stáří u každého druhu aktiva, přičemž
běžnými variantami je lineární, geometrická nebo hyperbolická úměrnost;
(b) zvolit povahu poměrných vah použitých k agregaci různých druhů aktiv: buď hodnoty váhy
nákladů uživatelů, nebo tržní ceny;
(c) zvolit vzorec pro stanovení indexu, podle nějž tato agregace probíhá. Zvolit lze buď index
s pevnými vahami činitelů (například podle Laspeyrese), nebo index s proměnlivými vahami činitelů
(například podle Fishera a Törnqvista).
22.103 Měření souhrnné produktivity faktorů pomáhá určit, jakou měrou se na růstu přímo podílejí změny
práce, kapitálu, vstupů v podobě mezispotřeby a změny souhrnné produktivity faktorů. Používá se
při přezkoumávání trendů růstu v minulosti a pro posuzování potenciálu budoucího hospodářského
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 631
růstu. Pro účely analýzy a politických strategií je však nutno při interpretaci ukazatelů souhrnné
produktivity faktorů posoudit tyto aspekty:
(a) Ne všechny technické změny se promítají do růstu souhrnné produktivity faktorů.
Hmotnou technologickou změnu lze zaúčtovat prostřednictvím objemů kapitálu
a vstupů v podobě mezispotřeby. Hmotná technologická změna představuje pokroky
v návrhu a kvalitě kapitálu nové generace a vstupů v podobě mezispotřeby a její
účinky jsou přičítány jednotlivým faktorům, pokud je ovšem daný faktor příslušným
způsobem finančně ohodnocen. Naopak nehmotná technická změna se považuje za
něco, co je „zadarmo“, například v podobě obecných znalostí, plánů, síťových efektů
nebo přesahů z jiných výrobních faktorů včetně lepšího řízení a organizačních změn.
Jak vyplývá ze samotné definice, taková technická změna se promítne do rezidua,
tzn. do růstu souhrnné produktivity faktorů.
(b) Růst souhrnné produktivity faktorů není nutně způsoben technologickými změnami: do
rezidua se promítnou i jiné, netechnologické faktory. Patří mezi ně náklady na
přizpůsobení, vlivy rozsahu, vlivy hospodářského cyklu, čisté změny účinnosti a chyby
měření.
(c) Růst souhrnné produktivity faktorů je statický ukazatel a nelze jím explicitně měřit
účinky zpětné vazby mezi změnou produktivity a kapitálem, například zvýšení
produkce na osobu může vést k dodatečným úsporám a investicím a ke zvýšení
poměru mezi kapitálem a prací. V důsledku toho se poněkud nedoceňuje výsledný
význam změny produktivity při stimulaci růstu produkce.
(d) Měření souhrnné produktivity faktorů pomáhá určit poměrnou důležitost různých
zdrojů růstu produktivity. Musí však být doplněna o institucionální, historické
a případové studie umožňující zkoumat základní příčiny růstu, inovace a změn
produktivity.
22.104 Pro lepší měření, analýzu a sledování růstu a produktivity jsou v celém světě vyvíjeny účty růstu
a produktivity KLEMS. Hlavním cílem je dostat se na hlubší úrovně pod souhrnnou úrovní
hospodářství a zkoumat produktivitu v jednotlivých odvětvích a jejich přispění k hospodářskému
růstu. Aby byla patrná obrovská různorodost produkce a růst produktivity v jednotlivých odvětvích,
rozlišuje se značný počet různých odvětví a například v Unii jich účty EU-KLEMS rozlišují
sedmdesát dva. Účty obsahují množství a ceny produkce a vstupy v podobě kapitálu (K), práce (L),
energie (E), materiálu (M) a služeb (S) na úrovni jednotlivých odvětví. Ukazatele produkce
a produktivity se vyjadřují hodnotami míry růstu a poměrných úrovní. Rovněž se vyvíjejí doplňkové
ukazatele týkající se tvorby znalostí, jako jsou výzkum a vývoj, patenty, hmotné technologické
změny, jiné inovační činnosti a spolupráce. Tyto ukazatele jsou vyvinuty pro jednotlivé členské
státy a provázány s databázemi KLEMS v celém zbytku světa.
22.105 Účty se skládají ze tří vzájemně závislých modulů: jednoho analytického modulu a dvou
statistických modulů.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
632 2015
22.106 Analytický modul poskytuje databázi údajů z výzkumu určenou k použití v akademickém světě
a tvůrci politik. Využívá „osvědčené postupy“ v růstovém účetnictví, zaměřuje se na mezinárodní
srovnatelnost a usiluje o dosažení plného pokrytí co do počtu zemí, odvětví a proměnných. Může
také používat alternativní nebo průkopnické předpoklady ohledně statistických konvencí, například
ohledně způsobu účtování výrobků v oblasti IKT, netržních služeb a měření kapitálových služeb.
22.107 Statistické moduly této databáze jsou vyvíjeny souběžně s analytickým modulem. Obsahují údaje,
které jsou víceméně v souladu s údaji zveřejňovanými statistickými úřady jednotlivých zemí.
Používané metody odpovídají metodám v ústředním rámci národních účtů, například tabulky
dodávek a užití slouží jako koordinační rámec pro analýzu produktivity, přičemž se používají
řetězové indexy. Statistický modul obsahuje nejen údaje z národních účtů, ale také různé doplňující
informace, například statistiky zaměstnanosti poskytující kvantitativní údaje, jako je počet osob
a pracovních hodin, a kvalitativní údaje, jako je rozdělení kvantitativních hodnot podle věku, pohlaví
a vzdělání, o pracovních vstupech v jednotlivých odvětvích.
Účty výzkumu a vývoje
22.108 V ústředním rámci se výdaje na výzkum a vývoj považují za mezispotřebu, tzn. za běžné výdaje ve
prospěch výroby pouze za běžné období. To je v rozporu s povahou výzkumu a vývoje, jehož cílem
je zlepšovat produkci pro budoucí období. Ve snaze vyřešit koncepční a praktické otázky
zaznamenávání výzkumu a vývoje jako tvorby kapitálu členské státy sestaví tabulky satelitních
účtů výzkumu a vývoje, ve kterých bude výzkum a vývoj zaúčtován jako tvorba kapitálu. Díky tomu
budou moci členské státy vypracovat robustní a srovnatelné metody a odhady. Ve druhé fázi, až
bude dosaženo dostatečně vysoké úrovně spolehlivosti a srovnatelnosti, bude výzkum a vývoj
kapitalizován v hlavních účtech členských států.
22.109 Kromě této doplňkové experimentální tabulky lze sestavit sadu účtů výzkumu a vývoje. Účelem
těchto účtů výzkumu a vývoje je ukázat úlohu výzkumu a vývoje v národním hospodářství. Tyto
účty poskytují odpovědi mj. na tyto otázky:
(a) Kdo produkuje výzkum a vývoj?
(b) Kdo financuje výzkum a vývoj?
(c) Kdo využívá výzkum a vývoj?
(d) Jaká je hodnota aktiv výzkumu a vývoje ve srovnání s různými jinými aktivy?
(e) Jaké jsou důsledky pro produktivitu a hospodářský růst?
Tabulka dodávek a užití poskytuje přehled o tom, kdo produkuje a využívá výzkum a vývoj, což
ukazují
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 633
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
634 2015
Výroba
chemických
produktů
Odvětví
výzkumu
avývoje
Ostatní
odvětví
Celkem
Tvorbahrubého
(fixního)kapitálu
Výzkumavývoj
Ostatní
Čistýstav(fixního)
kapitálu
Výzkumavývoj
Ostatní
Výrobnínákladypodleodvětví
Vývoz
Tvorba
kapitálu
Dodávky
celkem
vkupních
cenách
Výrobahardwaru
voblastiIKT
Vysokoškolské
vzdělávání
Veřejnáspráva
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 635
Účty sociální ochrany
22.110 Sociální ochrana (social protection) a její vzájemný vztah s takovými tématy, jako jsou stárnutí,
zdravotní péče a sociální vyloučení, je důležitou otázkou pro národní a evropskou hospodářskou
a sociální politiku. Pro účely sledování, prognózování, analyzování a diskutování otázek sociální
ochrany jsou nezbytné podrobné, srovnatelné a aktuální informace o uspořádání, aktuální situaci
a vývoji sociální ochrany v členských státech i v dalších zemích.
22.111 Dávky sociální ochrany jsou transfery domácnostem nebo jednotlivcům, v hotovosti nebo
naturáliích, určené ke zmírnění tíživé situace v důsledku řady rizik nebo potřeb. Rizika nebo
potřeby sociální ochrany se týkají těchto funkcí: zdravotní postižení, nemoc nebo zdravotní péče,
stáří, pozůstalé osoby, rodina a děti, nezaměstnanost, bydlení a sociální vyloučení jinde
nezatříděné. V zásadě není vzdělávání zahrnuto jako riziko nebo potřeba, pokud se nejedná
o podporu pro nemajetné rodiny s dětmi.
22.112 Dávky sociální ochrany jsou poskytovány prostřednictvím programů sociální ochrany. Ty jsou
spravovány a zřizovány veřejnými nebo soukromými subjekty, jako jsou fondy sociálního
zabezpečení, orgány vládních institucí, pojišťovny, veřejní nebo soukromí zaměstnavatelé
a soukromé sociální instituce. Programy nezbytně neodkazují na zvláštní orgány či právní
předpisy, ačkoli tak tomu v mnoha případech je. Všechny programy, které jsou založeny výhradně
na individuálních ujednáních nebo v rámci nichž existují souběžné reciproční dohody, se
nepovažují za sociální ochranu.
22.113 V případě, že reciproční ujednání ze strany zaměstnance není souběžné, je výdaj zatříděn jako
sociální ochrana. To se týká starobních a pozůstalostních penzí vyplácených zaměstnavatelem
a bezplatného bydlení poskytovaného zaměstnancům v důchodu. Vyplácení mezd a platů
zaměstnancům, kteří nejsou schopni pracovat z důvodu nemoci, mateřství, invalidity,
nadbytečnosti apod., se považuje za dávky sociální ochrany poskytované zaměstnavatelem.
22.114 Vládními institucemi kontrolované programy jsou takové, kde vládní instituce přijímají všechna
zásadní rozhodnutí o výši dávek, podmínkách, za kterých jsou vypláceny, a způsobech, jimiž je
program financován. Vládními institucemi kontrolovaná sociální ochrana je obvykle stanovena
zákonem nebo nařízením. Patří sem i programy, které poskytují sociální ochranu státním
zaměstnancům podle stejných zásad, jaké se vztahují na poskytování sociální ochrany široké
veřejnosti v rámci vládními institucemi kontrolovaných programů. Nepatří sem však programy,
které vládní instituce mohou zřídit ve své úloze zaměstnavatele bez vládními institucemi
kontrolovaných protějšků v soukromém sektoru.
22.115 Mezi příklady vládními institucemi kontrolovaných programů patří:
(a) nepříspěvkové programy zřízené vládními institucemi za účelem plnění obecné
společenské odpovědnosti, jako je systém podpory příjmů pro nemajetné nebo
programy vyplácení dávek na úhradu nájemného;
(b) programy provozované fondy sociálního zabezpečení;
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
636 2015
(c) programy původně zřízené v soukromém sektoru, za něž vládní instituce později
převzaly odpovědnost.
22.116 Mezi příklady programů kontrolovaných nevládními subjekty patří:
(a) programy provozované neziskovými institucemi, jako jsou podpůrné spolky
a společnosti a také instituce, na jejichž správě se podílejí sociální partneři;
(b) programy spravované komerčními pojišťovacími společnostmi;
(c) neautonomní programy provozované zaměstnavateli; sem patří jednak fondové
programy, v jejichž rámci existují zvláštní rezervy v rozvaze ke krytí závazku vyplácení
dávek v budoucnu, a jednak nefondové programy bez těchto zvláštních rezerv.
22.117 Za použití informací o konkrétních jednotlivých programech poskytují účty sociální ochrany
multidimenzionální přehled sociální ochrany popsaný v „Evropském systému jednotné statistiky
sociální ochrany“, ESSPROS, Eurostat, 2008. Účty popisují velikost a složení dávek sociální
ochrany, jejich financování a související správní náklady. Dávky sociální ochrany se třídí podle
funkce (například dávky v nemoci nebo ve stáří), podle druhu (například peněžité a naturální)
a podle toho, zda jsou poskytovány na základě zjišťování majetkových poměrů. Příslušné
programy se zatříďují podle toho, zda jsou kontrolované vládními institucemi, či nikoli, nebo zda se
jedná o základní programy, nebo naopak doplňkové programy.
22.118 Za každý jednotlivý program sociální ochrany jsou poskytovány informace o příjmech a výdajích
a celá řada kvalitativních informací, například o rozsahu, financování, historii a významných
změnách v průběhu času.
22.119 Standardní informace o různých jednotlivých programech sociální ochrany se označují jako
„systém základní sociální ochrany“ a jsou doplněny o různé moduly. Mohou mezi nimi být tyto
moduly:
(a) modul, který se týká počtu příjemců penzí;
(b) modul, který se týká čisté výše dávek sociální ochrany. Ten se zabývá vlivem daní
a zaplacených sociálních příspěvků na dávky obdržené příjemci a rozsahem, v jakém
jsou sociální dávky poskytovány v podobě daňových úlev nebo snížení daní.
22.120 Pojetí a klasifikace v účtech sociální ochrany jsou úzce provázány s pojetím a klasifikace
v ústředním rámci. Hlavní rozdíl mezi dávkami sociální ochrany a sociálními dávkami v ústředním
rámci spočívá v tom, že sociální dávky v ústředním rámci zahrnují také výdaje na vzdělávání;
dalším rozdílem je to, že dávky sociální ochrany mohou zahrnovat kapitálové transfery se
sociálním účelem. Jednoduchá přehledová tabulka, jako například tabulka 22.20, ukazuje tyto
vazby a zároveň poskytuje přehled o rozsahu a struktuře dávek sociální ochrany v zemi.
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 637
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
638 2015
22.121 Úzká provázanost mezi standardními statistikami národních účtů a statistikami sociální ochrany
poskytuje příležitosti pro oba typy statistik. Z hlediska statistik sociální ochrany mohou být uvedeny
do souvislosti s oficiálními statistikami národního hospodářství, například se statistikami
hospodářského růstu a veřejných financí. Statistiky národních účtů v členění podle programů
sociální ochrany mohou také sloužit jako kontrola úplnosti a spolehlivosti statistik sociální ochrany.
Postupy sestavování obou statistik lze také provázat, čímž se uspoří náklady na sestavování, zvýší
se spolehlivost a vznikají nové příležitosti, například k tomu, aby statistiky sociální ochrany byly
stejně včasné jako statistiky národních účtů
19
. Podobné výhody se týkají i národních účtů. Účty
sociální ochrany lze poměrně snadno odvodit od sektorových účtů a tabulky výdajů vládních
institucí podle COFOG a používají se při formulování hospodářské a sociální politiky. Kromě toho
slouží jako kontrola spolehlivosti a úplnosti standardních údajů v národních účtech, například
sociálních dávek a příspěvků.
22.122 OECD rovněž zveřejňuje údaje o sociálních výdajích v členění podle jednotlivých programů, a to
v databázi sociálních výdajů, SOCX. Shromažďuje údaje o zemích, které nejsou členy EU, zatímco
Eurostat poskytuje OECD údaje o výdajích na sociální ochranu, které se týkají členských států.
Zvláštním rysem práce OECD týkající se sociálních výdajů je její zaměření na mezinárodní
srovnání čistých sociálních výdajů, což zahrnuje úpravu k zohlednění dopadu rozdílů v daních
z výroby a dovozu na spotřebu domácností.
Satelitní účty cestovního ruchu
22.123 Satelitní účet cestovního ruchu
20
poskytuje přehled dodávek a užití výrobků a služeb pro různé
druhy cestovního ruchu a jejich význam pro domácí zaměstnanost, platební bilanci, veřejné finance
a osobní a podnikatelské důchody.
22.124 „Cestovní ruch“ zahrnuje činnosti osob cestujících a pobývajících v místech mimo své obvyklé
prostředí po dobu kratší než jeden rok, přičemž hlavní účel takového pobytu je jiný než být
zaměstnán rezidentským subjektem v navštíveném místě. Tyto činnosti zahrnují vše, co
návštěvníci dělají při přípravě cesty nebo během ní. „Cestovní ruch“ není omezen pouze na typické
turistické činnosti, jako jsou prohlídky pamětihodností, slunění a návštěvy zajímavých míst.
Součástí cestovního ruchu může být rovněž cestování za účelem podnikání nebo vzdělávání
a odborné přípravy.
22.125 Poptávka vytvářená cestovním ruchem zahrnuje řadu různých výrobků a služeb, přičemž hlavní
úlohu mají doprava, ubytování a stravovací služby. Aby bylo dosaženo mezinárodní srovnatelnosti,
jsou charakteristické produkty cestovního ruchu vymezeny jako produkty, které by při nepřítomnosti
návštěvníků ve většině zemí zřejmě neexistovaly ve smysluplném množství nebo jejichž úroveň
19
Harmonogram šíření Evropského systému jednotné statistiky sociální ochrany (ESSPROS) je vymezen v nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 458/2007 ze dne 25. dubna 2007 o Evropském systému jednotné statistiky
sociální ochrany (ESSPROS) (Úř. věst. L 113, 30.4.2007, s. 3).
20 (viz publikace Tourism satellite account: recommended methodological framework (Satelitní účet cestovního ruchu:
doporučený metodický rámec), 2008, EUROSTAT, OECD, UNSD, UNWTO (Světové organizace cestovního ruchu
a Statistického úřadu OSN ).
ESA 2010 – Kapitola 22 – Satelitní účty
2015 639
spotřeby by se výrazně snížila a u nichž se zdá být možné získat statistické údaje. Produkty
související s cestovním ruchem jsou zbytkovou kategorií, do níž patří produkty, které byly v dané
zemi určeny jako specifické pro cestovní ruch, avšak u nichž tento atribut není uznáván
v celosvětovém měřítku.
22.126 Některé služby pro účely cestovního ruchu, jako je ubytování v rekreačních obydlích nebo doprava
individuálními motorovými vozidly, mohou být ve významném množství produkovány ve vlastní
režii. V ústředním rámci se však dopravní služby produkované v rámci domácností pro jejich vlastní
prospěch na rozdíl od služeb bydlení ve vlastní režii za výrobu nepovažují. Doporučuje se
dodržovat tuto konvenci i v případě satelitního účtu cestovního ruchu. Avšak země, ve kterých jsou
dopravní služby ve vlastní režii významné, mohou tyto služby vykazovat odděleně v satelitním účtu
cestovního ruchu.
22.127 Klíčovým ukazatelem pro popis poptávky po cestovním ruchu je návštěvnická spotřeba
domácností, vládních institucí, neziskových institucí sloužících domácnostem a podnikům. Tvoří ji
tyto složky:
(a) návštěvnické peněžní výdaje na konečnou spotřebu;
(b) návštěvnické naturální výdaje na konečnou spotřebu, například služby bydlení ve
vlastní režii;
(c) naturální sociální transfery týkající se cestovního ruchu, jako například individuální
netržní služby spotřebovávané návštěvníky, včetně zdravotních služeb lázní nebo
netržních služeb muzeí;
(d) výdaje korporací na cestovní ruch. Ty zahrnují výdaje na cestovní ruch zatříděné jako
mezispotřeba a nezahrnují další výdaje v souvislosti se služebními cestami
zaměstnanců hrazenými podniky, jako jsou platby za jídlo, jež se považují za odměny
v naturáliích. V důsledku toho výdaje korporací na cestovní ruch nepředstavují
celkovou spotřebu návštěvníků na služebních cestách;
(e) kromě toho se za účelem zdůraznění významu hospodářských činností prováděných
orgány veřejné správy k vytvoření příznivého prostředí pro rozvoj cestovního ruchu
navrhuje zvláštní měření souhrnné hodnoty kolektivní spotřeby cestovního ruchu. To
se týká takových činností, jako jsou například propagace cestovního ruchu jednotkou
vládních institucí, udržování pořádku a bezpečnosti a údržba veřejných prostranství.
22.128 Dodávky a užití výrobků a služeb pro účely cestovního ruchu, jakož i přidanou hodnotu
a zaměstnanost vytvářené cestovním ruchem lze zobrazit v tabulce dodávek a užití rozlišující
charakteristické produkty a odvětví a produkty související s cestovním ruchem.
22.129 Ve svém satelitním účtu cestovního ruchu mohou země dále rozčlenit a charakterizovat své trhy na
základě délky pobytu, účelu návštěvy a vlastností návštěvníků, například, zda se jedná
o zahraniční turisty, nebo občany dané země.
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
640 2015
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 641
Kapitola 23 KLASIFIKACE
Úvod
23.01 Klasifikace v ESA 2010 jsou zcela v souladu s novým kódováním SNA 2008, NACE Rev. 2, CPA
2008 (na úrovni souhrnů použitých v transmisním programu), COFOG, COICOP, COPNI a COPP.
Je zaveden jen velmi omezený počet doplňkových kódů.
23.02 Účty jsou postaveny na nevelkém počtu koncepčních prvků, konkrétně na sektorech, transakcích
a klasifikacích položek, které jsou předmětem transakcí a jiných toků, zejména aktiv a pasiv. Pro
každý z těchto prvků existuje hierarchická klasifikace. Účty lze sestavovat s vyšší či nižší úrovní
podrobnosti na základě použití vyšších či nižších úrovní těchto hierarchií.
23.03 Zápisy na účtech jsou rozděleny na typy označené jedním nebo dvěma písmeny takto:
(a) kódy S pro sektory;
(b) kódy P pro transakce s produkty;
(c) kódy NP pro transakce s nevyráběnými nefinančními aktivy;
(d) kódy D pro rozdělovací transakce;
(e) kódy F pro transakce s finančními aktivy a závazky;
(f) kódy K pro ostatní změny v aktivech;
(g) kódy B pro vyrovnávací položky a čisté jmění;
(h) kódy L pro rozvahové položky;
(i) kódy AN pro nefinanční aktiva (vyrobená i nevyráběná);
(j) kódy AF pro stavy finančních aktiv a závazků.
23.04 V kontextu stanovení HDP výrobní metodou, tabulek podle odvětví a tabulek input-output se
používají též dvě evropské klasifikace: NACE Rev. 2 pro ekonomické činnosti a CPA 2008 pro
produkty podle ekonomických činností. NACE Rev. 2 je evropskou verzí ISIC Rev. 4. V případě
stanovení HDP výdajovou metodou se také používají klasifikace CPA 2008, COFOG (klasifikace
výdajů podle účelu: klasifikace funkcí vládních institucí) a COICOP (klasifikace individuální
spotřeby podle účelu); tyto dvě klasifikace jsou zavedeny OSN.
23.05 Kromě klasifikace COFOG a COICOP zahrnují funkční klasifikace rovněž klasifikaci COPNI
(klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem podle účelu) a COPP (klasifikace
výdajů výrobců podle účelu). Tyto klasifikace se využívají pro funkční analýzu výdajů podle
korporací, vládních institucí, domácností a neziskových institucí sloužících domácnostem a pro
funkční satelitní účty.
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
642 2015
Klasifikace institucionálních sektorů (S)
Klasifikace institucionálních sektorů (S)
S.1 Národní hospodářství
(1)
S.11 Nefinanční podniky
S.11001 Veřejné nefinanční podniky
S.11002 Národní soukromé nefinanční podniky
S.11003 Nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou
S.12 Finanční instituce
S.121 Centrální banka (veřejná)
S.122 Instituce přijímající vklady kromě centrální banky
(2)
S.12201 Veřejné
S.12202 Národní soukromé
S.12203 Pod zahraniční kontrolou
S.123 Fondy peněžního trhu
S.12301 Veřejné
S.12302 Národní soukromé
S.12303 Pod zahraniční kontrolou
S.124 Investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu
S.12401 Veřejné
S.12402 Národní soukromé
S.12403 Pod zahraniční kontrolou
S.125 Ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů
S.12501 Veřejné
S.12502 Národní soukromé
S.12503 Pod zahraniční kontrolou
S.126 Pomocné finanční instituce
S.12601 Veřejné
S.12602 Národní soukromé
S.12603 Pod zahraniční kontrolou
S.127 Kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz
S.12701 Veřejné
S.12702 Národní soukromé
S.12703 Pod zahraniční kontrolou
S.128 Pojišťovací společnosti
(3)
S.12801 Veřejné
S.12802 Národní soukromé
S.12803 Pod zahraniční kontrolou
S.129 Penzijní fondy
(3)
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 643
Klasifikace institucionálních sektorů (S)
S.12901 Veřejné
S.12902 Národní soukromé
S.12903 Pod zahraniční kontrolou
S.13 Vládní instituce
S.1311 Ústřední vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení)
S.1312 Národní vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení)
S.1313 Místní vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení)
S.1314 Fondy sociálního zabezpečení
S.14 Domácnosti
S.141 Zaměstnavatelé
S.142 Osoby samostatně výdělečné činné
S.143 Zaměstnanci
S.144 Příjemci důchodů z vlastnictví a transferových důchodů
S.1441 Příjemci důchodů z vlastnictví
S.1442 Příjemci penzí
S.1443 Příjemci ostatních transferů
S.15 Neziskové instituce sloužící domácnostem
S.1502 Národní soukromé
S.1503 Pod zahraniční kontrolou
S.2 Nerezidenti
S.21 Členské státy, orgány a instituce Evropské unie
S.211 Členské státy eurozóny
S.2111 Členské státy mimo eurozónu
S.212 Orgány a instituce Evropské unie
S.2121 Evropská centrální banka (ECB)
S.2122 Evropské orgány a instituce, kromě ECB
S.22 Ostatní země a mezinárodní organizace – nerezidentu EU
(1) U všech kódů v sektorech S.11 a S.12 pátá číslice 1/2/3 označuje veřejné / národní soukromé / pod zahraniční kontrolou
(2) Centrální banka (S.121) a instituce přijímající vklady, kromě centrální banky (S.122), odpovídají S.12B
(3) Pojišťovací společnosti (S.128) a penzijní fondy (S.129) odpovídají S.12I
Klasifikace transakcí a ostatních toků
Transakce s produkty (P)
Transakce s produkty (P)
P.1 Produkce
P.11 Tržní produkce
P.119 Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
644 2015
Transakce s produkty (P)
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití
P.13 Netržní produkce
P.2 Mezispotřeba
P.3 Výdaje na konečnou spotřebu
P.31 Výdaje na individuální spotřebu
P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu
P.4 Skutečná konečná spotřeba
P.41 Skutečná individuální spotřeba
P.42 Skutečná kolektivní spotřeba
P.5 Tvorba hrubého kapitálu/ P.5n Tvorba čistého kapitálu
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv
P.512 Náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv
P.51c Spotřeba fixního kapitálu (-)
P.51c1 Spotřeba fixního kapitálu z hrubého provozního přebytku (-)
P.51c2 Spotřeba fixního kapitálu z hrubého smíšeného důchodu (+)
P.51n Tvorba čistého fixního kapitálu
P.52 Změny zásob
P.53 Čisté pořízení cenností
P.6 Vývoz zboží a služeb
P.61 Vývoz zboží
P.62 Vývoz služeb
P.7 Dovoz zboží a služeb
P.71 Dovoz zboží
P.72 Dovoz služeb
Transakce s nevyráběnými nefinančními aktivy (Kódy NP)
Kódy použité pro transakce s nevyráběnými nefinančními aktivy lze v případě potřeby dále rozčlenit
doplněním klasifikace nevyráběných nefinančních aktiv, AN.2.
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí
NP.3 Čistý nákup goodwilu a marketingových aktiv
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 645
Distributivní transakce (D)
Distributivní transakce (D)
D.1 Náhrady zaměstnancům
D.11 Mzdy a platy
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů
D.121 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů
D.1211 Skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů
D.1212 Skutečné příspěvky zaměstnavatelů, jiné než penzijní
D.122 Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů
D.1221 Imputované penzijní příspěvky zaměstnavatelů
D.1222 Imputované příspěvky zaměstnavatelů, jiné než penzijní
D.2 Daně z výroby a dovozu
D.21 Daně z produktů
D.211 Daně typu přidané hodnoty (DPH)
D.212 Daně z dovozu a dovozní cla mimo DPH
D.2121 Dovozní cla
D.2122 Daně z dovozu mimo DPH a dovozních cel
D.214 Daně z produktů mimo DPH a dovozních daní
D.29 Ostatní daně z výroby
D.3 Dotace
D.31 Dotace na produkty
D.311 Dovozní dotace
D.319 Ostatní dotace na produkty
D.39 Ostatní dotace na výrobu
D.4 Důchod z vlastnictví
D.41 Úroky
D.42 Rozdělované důchody korporací
D.421 Dividendy
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací
D.43 Reinvestované zisky z přímých zahraničních investic
D.44 Ostatní důchody z investic
D-441 Důchody z investic přisuzované pojištěncům
D.442 Důchody z investic na základě penzijních nároků
D.443 Důchody z investic přisuzované podílníkům fondů kolektivního investování
D.4431 Dividendy přisuzované podílníkům fondů kolektivního investování
D.4432 Nerozdělené zisky přisuzované podílníkům fondů kolektivního investování
D.45 Renta
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
646 2015
Běžné transfery peněžní a naturální (D.5 – D.8)
Běžné transfery peněžní a naturální (D.5 – D.8)
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné
D.51 Daně z důchodů
D.59 Ostatní běžné daně
D.6 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů
D.61 Čisté sociální příspěvky
D.611 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů
D.6111 Skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů
D.6112 Skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní
D.612 Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů
D.6121 Imputované penzijní příspěvky zaměstnavatelů
D.6122 Imputované příspěvky zaměstnavatelů jiné než penzijní
D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností
D.6131 Skutečné penzijní příspěvky domácností
D.6132 Skutečné příspěvky domácností jiné než penzijní
D.614 Doplňkové sociální příspěvky domácností
D.6141 Doplňkové penzijní příspěvky domácností
D.6142 Doplňkové příspěvky domácností jiné než penzijní
D.61SC Poplatky za služby programu sociálního pojištění (-)
(1)
D.62 Sociální dávky jiné než naturální sociální dávky
D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení
D.6211 Peněžité penzijní dávky sociálního zabezpečení
D.6212 Peněžité dávky sociálního zabezpečení jiné než penzijní
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění
D.6221 Ostatní penzijní dávky sociálního pojištění
D.6222 Ostatní dávky sociálního pojištění jiné než penzijní
D.623 Peněžité dávky sociální pomoci
D.63 Naturální sociální transfery
D.631 Naturální sociální transfery – netržní produkce
D.632 Naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce
D.7 Ostatní běžné transfery
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění
D.711 Čisté pojistné na neživotní přímé pojištění
D-712 Čisté zajistné na neživotní pojištění
D.72 Náhrady z neživotního pojištění
D.721 Náhrady z neživotního přímého pojištění
D.722 Náhrady z neživotního zajištění
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 647
Běžné transfery peněžní a naturální (D.5 – D.8)
D.73 Běžné transfery uvnitř sektoru vládních institucí
D.74 Běžná mezinárodní spolupráce
D.75 Jiné běžné transfery
D.751 Běžné transfery pro NISD
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi
D.759 Ostatní jiné běžné transfery
D.76 Vlastní zdroje EU odvozené z DPH a HND
D.8 Úprava o změny penzijních nároků
D.9 Kapitálové transfery
D.9r Kapitálové transfery, příjmové
D.91r Kapitálové daně, příjmové
D.92r Investiční dotace, příjmové
D.99r Ostatní kapitálové transfery, příjmové
D.9p Kapitálové transfery, výdajové
D.91p Kapitálové daně, výdajové
D.92p Investiční dotace, výdajové
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové
(1) Příspěvky zaměstnavatelů se objevují jak na účtu tvorby důchodů, tak na účtu rozdělení prvotních důchodů jako
placené zaměstnavateli a přijímané zaměstnanci. Na účtu druhotného rozdělení důchodů jsou tyto částky placené
domácnostmi a přijímané těmi, kdo spravují programy sociálního pojištění. Aby se v obou případech zobrazila přesně
stejná hodnota, odpočet poplatku, jež představuje součást produkce programů a konečné spotřeby oprávněných
domácností, se rovněž zobrazuje na účtu druhotného rozdělení důchodů jako samostatná položka. Položka poplatky za
služby programu sociálního pojištění (D.61SC) je tudíž jen opravnou položkou a sama o sobě není rozdělovací
transakcí.
Transakce s finančními aktivy a závazky (F)
(Čisté pořízení finančních aktiv / čistý vznik závazků)
Transakce s finančními aktivy a závazky (F)
(Čisté pořízení finančních aktiv / čistý vznik závazků)
F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
F.11 Měnové zlato
F.12 Zvláštní práva čerpání
F.2 Oběživo a vklady
F.21 Oběživo
F.22 Převoditelné vklady
F.221 Mezibankovní vklady
F.229 Ostatní převoditelné vklady
F.29 Ostatní vklady
F.3 Dluhové cenné papíry
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
648 2015
Transakce s finančními aktivy a závazky (F)
(Čisté pořízení finančních aktiv / čistý vznik závazků)
F.31 Krátkodobé
F.32 Dlouhodobé
F.4 Půjčky
(1)
F.41 Krátkodobé
F.42 Dlouhodobé
F.5 Účasti
F.51 Akcie a ostatní účasti
F.511 Kótované akcie
F.512 Nekótované akcie
F.519 Ostatní účasti
F.52 Účasti v investičních fondech
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu
F.522 Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu
F.6 Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu
F.63 Penzijní nároky
F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce
F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní
F.66 Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk
F.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie
F.71 Finanční deriváty
F.711 Opce
F.712 Forwardy
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie
F.8 Ostatní pohledávky / závazky
F.81 Obchodní úvěry a zálohy
F.89 Jiné pohledávky / závazky kromě obchodních úvěrů a záloh
(1) Doplňková (memo) položka: Přímé zahraniční investice (kód FDI)
Ostatní změny aktiv (K)
Ostatní změny aktiv (K)
K 1-5 Celkové změny objemu
K.1 Ekonomický vznik aktiv
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 649
Ostatní změny aktiv (K)
K.22 Ostatní ekonomický zánik nevyráběných aktiv
K.3 Ztráty z katastrof
K.4 Konfiskace bez náhrady
K.5 Ostatní změny objemu j n.
K.6 Změny v klasifikaci
K.61 Změny v sektorové klasifikaci a ve struktuře
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků
K.7 Nominální zisky a ztráty z držby
K.71 Neutrální zisky a ztráty z držby
K.72 Reálné zisky a ztráty z držby
Klasifikace vyrovnávacích položek a čistého jmění (B)
B.1g Hrubá přidaná hodnota / Hrubý domácí produkt
B.2g Hrubý provozní přebytek
B.3g Hrubý smíšený důchod
B.4g Hrubý podnikatelský důchod
B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů / Hrubý národní důchod
B.6g Hrubý disponibilní důchod
B.7g Hrubý upravený disponibilní důchod
B.8g Hrubé úspory
B.9 Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (-)
B.9N Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (-) na nefinančních účtech
B.9F Čisté půjčky (+) / čisté výpůjčky (-) na finančních účtech
B.10 Změny čistého jmění
B.101 Změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
(2) (3)
B.102 Změny čistého jmění vlivem ostatních změn objemu aktiv
B.103 Změny čistého jmění vlivem nominálních zisků a ztrát z držby
B.1031 Změny čistého jmění vlivem neutrálních zisků a ztrát z držby
B.1032 Změny čistého jmění vlivem reálných zisků a ztrát z držby
B.11 Saldo dovozu a vývozu
B.12 Saldo běžných transakcí nerezidentů s rezidenty
B.90 Čisté jmění
BF.90 Čisté finanční jmění
(1) Všechny vyrovnávací položky mohou být měřeny před odečtením nebo po odečtení spotřeby fixního kapitálu. Kód
hrubé vyrovnávací položky se skládá z kódu téže vyrovnávací položky plus písmeno „g“. Podobně písmeno „n“
připojené ke kódu označuje čistou hodnotu.
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
650 2015
(2) Nejedná se o vyrovnávací položku ve struktuře systému účtů, nýbrž o úhrn pravé strany kapitálového účtu.
Nicméně, jako důležitá součást změny čistého jmění, je kódována spolu s ostatními typy změn.
(3) U nerezidentů se vztahují ke změnám čistého jmění v důsledku salda běžných transakcí a kapitálových transferů
nerezidentů s rezidenty
Klasifikace rozvahových položek (L)
Jediné kódy, které jsou pro jednoduchou rozvahu, stejně jako pro finanční účet, nezbytné, jsou ty, které
rozepisují aktiva podle typů, kódy AN a AF. Účet však může být sestaven tak, aby zobrazoval stavy
k začátku (LS) a ke konci (LE) období a celkové změny mezi nimi (LX). Všechny tři kódy je nutné dále blíže
určit podle typů aktiv. Položky LX jsou součtem položek pod kódy P.5, NP, F a K za příslušná aktiva
a sledované období.
Z položek počáteční rozvahy lze vypočítat hodnotu čistého jmění (B.90). Rozdíl mezi touto hodnotou
a hodnotou B.90 v konečné rozvaze se musí rovnat saldu všech kódů LX, které se musí rovněž rovnat
hodnotě B.10.
LS Počáteční rozvaha
LX Změny v rozvaze
LE Konečná rozvaha
Klasifikace aktiv (A)
Nefinanční aktiva (AN)
Nefinanční aktiva (AN)
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.11 Fixní aktiva podle typů aktiv
AN.111 Obydlí
AN.112 Ostatní budovy a stavby
AN.1121 Budovy jiné než obydlí
AN.1122 Ostatní stavby
AN.1123 Zlepšení půdy
AN.113 Stroje a zařízení
AN.1131 Dopravní prostředky a zařízení
AN.1132 Prostředky IKT
AN.1139 Ostatní stroje a zařízení
AN.114 Zbraňové systémy
AN.115 Pěstované biologické zdroje
AN.1151 Živočišné zdroje poskytující opakované produkty
AN.1152 Stromy, plodiny a rostlinné zdroje poskytující opakované produkty
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 651
Nefinanční aktiva (AN)
(AN.116) Náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv
(1)
AN.117 Produkty duševního vlastnictví
AN.1171 Výzkum a vývoj
AN.1172 Geologický průzkum a vyhodnocování nerostných ložisek
AN.1173 Počítačové programové vybavení (software) a databáze
AN.11731 Počítačové programové vybavení (software)
AN.11732 Databáze
AN.1174 Původní kulturní a umělecká díla
AN.1179 Ostatní produkty duševního vlastnictví
AN.12 Zásoby podle typů zásob
AN.121 Materiál a polotovary
AN.122 Nedokončená produkce
AN.1221 Nedokončené pěstitelské produkty
AN.1222 Ostatní nedokončená produkce
AN.123 Hotové produkty
AN.124 Vojenské zásoby
AN.125 Obchodní zboží
AN.13 Cennosti
AN.131 Drahé kovy a drahokamy
AN.132 Starožitnosti a jiné umělecké předměty
AN.133 Ostatní cennosti
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.21 Přírodní zdroje
AN.211 Půda
AN.2111 Zastavěná půda
AN.2112 Obdělávaná půda
AN.2113 Půda pro rekreaci a přidružené vodní plochy
AN.2119 Ostatní půda a přidružené vodní plochy
AN.212 Nerostné a energetické rezervy
AN.213 Nepěstované biologické zdroje
AN.214 Vodní zdroje
AN.215 Ostatní přírodní zdroje
AN.2151 Vysílací a komunikační frekvence
AN.2159 Jiné
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence
AN.221 Obchodovatelný operativní leasing
AN.222 Povolenky na využívání přírodních zdrojů
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
652 2015
Nefinanční aktiva (AN)
AN.223 Povolení k provádění specifických činností
AN.224 Výhradní právo na budoucí výrobky a služby
AN.23 Čistý nákup goodwilu a marketingových aktiv
(1) Náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv (AN.116) se považují za součást tvorby fixního kapitálu, tj.
pořízení fixních aktiv. Pokud se však stavy člení na jednotlivé položky, hodnota těchto nákladů na převod vlastnictví
se zahrnuje spolu s nevyráběnými aktivy, na která se vztahují, a nezobrazují se tak samostatně jako součást AN.11.
V případě převodů půdy se náklady na převod vlastnictví veškeré půdy zahrnují mezi zlepšení půdy (AN.1123).
Položka AN.116 se zahrnuje do úplného seznamu uvedeného níže pouze pro účely prezentace.
Finanční aktiva (AF)
Pro každý zobrazený kód transakce s finančními aktivy a závazky (kódy F) existuje kód pro stavy nebo
pozice (kódy AF) pro tatáž aktiva a závazky. V praxi však mohou být údaje rozvahy méně podrobné
a nemusí existovat na jiné než na první úrovni členění uvedené níže. V případě potřeby mohou být kódy AF
rozčleněny v souladu s podrobností uvedenou pro kódy F takto:
Finanční aktiva (AF)
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.11 Měnové zlato
AF.12 Zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.21 Oběživo
AF.22 Převoditelné vklady
AF.221 Mezibankovní vklady
AF.229 Ostatní převoditelné vklady
AF.29 Ostatní vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry
AF.31 Krátkodobé
AF.32 Dlouhodobé
AF.4 Půjčky
(1)
AF.41 Krátkodobé
AF.42 Dlouhodobé
AF.5 Účasti
AF.51 Akcie a ostatní účasti
AF.511 Kótované akcie
AF.512 Nekótované akcie
AF.519 Ostatní účasti
AF.52 Účasti v investičních fondech
AF.521 Účasti ve fondech peněžního trhu
AF.522 Účasti v investičních fondech jiných než fondy peněžního trhu
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 653
Finanční aktiva (AF)
AF.6 Pojistné, penzijní a standardizované záruční programy
AF.61 Technické rezervy neživotního pojištění
AF.62 Životní pojištění a nároky na anuitu
AF.63 Penzijní nároky
AF.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce
AF.65 Nároky na dávky jiné než penzijní
AF.66 Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk
AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie
AF.71 Finanční deriváty
AF.711 Opce
AF.712 Forwardy
AF.72 Zaměstnanecké opce na akcie
AF.8 Ostatní pohledávky / závazky
AF.81 Obchodní úvěry a zálohy
AF.89 Jiné pohledávky / závazky kromě obchodních úvěrů a záloh
(1) Doplňková (memo) položka: Přímé zahraniční investice (kód FDI)
Klasifikace doplňkových položek
Platí obecné pravidlo, že doplňkový kód začíná znakem X a je propojený s kódem standardní položky tím, že
vychází z kódu uvedené položky.
Ohrožené půjčky
Následující kódy platí pro stavy a toky ohrožených půjček (non-performing loans). Jelikož půjčky mají kód
AF.4 a F.4, doplňkové kódy začínají XAF4 u stavů a XF4 u toků.
Kódy pro stavy jsou tyto:
XAF4_NNP Půjčky: ohrožená nominální hodnota
XAF4_MNP Půjčky: ohrožená tržní hodnota
a související toky:
XF4_NNP Půjčky: ohrožená nominální hodnota
XF4_MNP Půjčky: ohrožená tržní hodnota
V obou sadách kódů je znak podtržítka zástupným znakem pro podrobné kódy pro půjčky, v případě
potřeby, například v rozvaze:
XAF41NNP Krátkodobé půjčky: ohrožená nominální hodnota
XAF42MNP Dlouhodobé půjčky: ohrožená tržní hodnota
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
654 2015
Kapitálové služby
Následující kódy platí pro kapitálové služby.
XCS Kapitálové služby
XCSC Kapitálové služby - korporace
P.51c1 Spotřeba fixního kapitálu z hrubého provozního přebytku
XRC Výnos z kapitálu - korporace
XOC Ostatní kapitálové náklady - korporace
XCSU Kapitálové služby – podniky s neomezeným ručením
P.51c2 Spotřeba fixního kapitálu z hrubého smíšeného důchodu
XRU Výnos z kapitálu –podniky s neomezeným ručením
XOU Ostatní kapitálové náklady - podniky s neomezeným ručením
Penzijní tabulka
Následující kódy se vztahují k doplňkové tabulce popsané v kapitole týkající se penzí. Pro sloupce a řádky
tabulky jsou navrženy různé kódy.
Sloupce
V hlavičce sloupce písmeno „W“ odpovídá výrazu „nevládní“ a čísla v uvedených kódech se vztahují
k příslušným institucionálním sektorům.
(a) Závazky zaznamenané v hlavní posloupnosti účtů
Programy, za jejichž navrhování a provádění nejsou odpovědny vládní instituce
XPC1W Příspěvkově definované programy
XPB1W Dávkově definované programy
XPCB1W Celkem
Programy, za jejichž navrhování a provádění jsou odpovědny vládní instituce
XPCG Příspěvkově definované programy
Dávkově definované programy pro zaměstnance vládních institucí
XPBG12 V sektoru finančních institucí
XPBG13 V sektoru vládních institucí
(b) Závazky nezaznamenané v hlavní posloupnosti účtů
XPBOUT13 V sektoru vládních institucí
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 655
XP1314 Penzijní programy sociálního zabezpečení
XPTOT Penzijní programy celkem
XPTOTNRH Z toho: nerezidentské domácnosti
Řádky
(a) Počáteční rozvaha
XAF63LS Penzijní nároky
(b) Transakce
XD61p Zvláštní příspěvky týkající se penzijních programů
XD6111 Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů
XD6121 Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů
XD6131 Skutečné sociální příspěvky domácností
XD6141 Doplňkové sociální příspěvky domácností
XD619
Ostatní (pojistně-matematická) akumulace penzijních nároků ve fondech sociálního
zabezpečení
XD62p Penzijní dávky
XD8 Úpravy o změny penzijních nároků
XD81 Změny penzijních nároků v důsledku transferu nároků
XD82 Změny nároků v důsledku sjednaných změn ve struktuře programu
(c) Ostatní ekonomické toky
XK7 Přecenění
XK5 Ostatní změny objemu
(d) Konečná rozvaha
XAF63LE Penzijní nároky
e) Související ukazatele
XP1 Produkce
XAFN Aktiva v majetku penzijních programů na konci roku
Předměty dlouhodobé spotřeby
Kódy pro předměty dlouhodobé spotřeby začínají předponou X a následují písmena DHHCE (výdaje na
dlouhodobou spotřebu domácností) plus jednociferná přípona pro podskupiny a dvouciferná pro položky.
Uvedeny jsou rovněž odpovídající číselné kódy COICOP.
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
656 2015
COICOP Kódy SNA
XDHHCE1 Nábytek a domácí přístroje
05.1.1 XDHHCE11 Nábytek a bytové zařízení
05.1.2 XDHHCE12 Koberce a ostatní podlahová krytina
05.3.1 XDHHCE13 Hlavní (velké) přístroje pro domácnost
05.5.1 XDHHCE14 Nástroje a nářadí dlouhodobé spotřeby pro dům a zahradu
XDHHCE2 Osobní dopravní prostředky
07.1.1 XDHHCE21 Automobily
07.1.2 XDHHCE22 Motocykly
07.1.3 XDHHCE23 Jízdní kola
07.1.4 XDHHCE24 Povozy tažené zvířaty
XDHHCE3 Předměty pro rekreaci a zábavu
08.2.0 XDHHCE31 Telefonní a telefaxové zařízení
09.1.1 XDHHCE32 Zařízení pro příjem, záznam a reprodukci zvuku a obrazu
09.1.2 XDHHCE33 Fotografická a kinematografická zařízení a optické přístroje
09.1.3 XDHHCE34 Zařízení pro zpracování dat
09.2.1 XDHHCE35 Výrobky dlouhodobé spotřeby pro rekreaci ve volné přírodě
09.2.2 XDHHCE36 Hudební nástroje a výrobky dlouhodobé spotřeby pro rekreaci uvnitř (indoor)
XDHHCE4 Ostatní výrobky dlouhodobé spotřeby
12.3.1 XDHHCE41 Klenoty, hodiny a hodinky
06.1.3 XDHHCE42 Léčebné a protetické prostředky
Přímé zahraniční investice
Doplňkové položky pro přímé zahraniční investice (FDI) lze kódovat pomocí předpony X a kódu F nebo AF
plus přípony FDI, například:
XF42FDI pro transakci přímých zahraničních investic s dlouhodobými půjčkami
Podmíněné pozice
Doplňkové kódy pro podmíněné pozice začínají předponou X plus kód AF a přípona CP, například:
XAF11CP
když zástava monetizovaného zlata může ovlivnit jeho použitelnost jako rezervního
aktiva
Oběživo a vklady
Doplňkové položky pro klasifikaci oběživa a vkladů v národní i cizí měně se kódují předponou X plus kód F
nebo AF plus přípona NC označující oběživo a vklady v národní měně nebo přípona FC s mezinárodním
kódem měny označující oběživo nebo vklady v cizí měně, například:
Pro transakce
XF21NC Bankovky a mince v národní měně
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 657
XF22FC Vklady v cizí měně
Pro stavy
XAF21NC Bankovky a mince v národní měně
XAF22FC Vklady v cizí měně
Klasifikace dluhových cenných papírů podle zbytkové splatnosti
Doporučuje se klasifikovat dluhové cenné papíry podle zbytkové splatnosti. Toho lze dosáhnout pomocí
předpony X plus kódu AF a přípony označující datum splatnosti, například:
XAF32Y20 pro dluhové cenné papíry splatné v roce 2020
Kótované a nekótované dluhové cenné papíry
Doplňkové položky pro dluhové cenné papíry se kódují předponou X plus kódem F nebo AF plus číslicí 1 pro
kótované a číslicí 2 pro nekótované, například:
Pro transakce
XF321 pro transakce s kótovanými dlouhodobými dluhovými cennými papíry
XF322 pro transakce s nekótovanými dlouhodobými dluhovými cennými papíry
Pro stavy
XAF321 pro stavy kótovaných dlouhodobých dluhových cenných papírů
XAF322 pro stavy nekótovaných dlouhodobých dluhových cenných papírů
Dlouhodobé půjčky se zbytkovou splatností kratší než jeden rok a dlouhodobé
půjčky zajištěné zástavním právem k nemovitosti
Dlouhodobé půjčky se zbytkovou splatností kratší než jeden rok a dlouhodobé půjčky zajištěné zástavním
právem k nemovitosti se kódují předponou X plus kódem F nebo AF plus příponou L1 označující zbytkovou
splatnost kratší než jeden rok a příponou LM označující půjčky zajištěné zástavním právem k nemovitosti,
například:
Pro transakce
XF42L1 Pro dlouhodobé půjčky se zbytkovou splatností kratší než jeden rok
XF42LM Pro dlouhodobé půjčky zajištěné zástavním právem k nemovitosti
Pro stavy
XAF42L1 pro dlouhodobé půjčky se zbytkovou splatností kratší než jeden rok
XAF42LM Pro dlouhodobé půjčky zajištěné zástavním právem k nemovitosti
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
658 2015
Kótované a nekótované akcie investičních fondů
Kótované a nekótované akcie investičních fondů se kódují předponou X plus kódem F nebo AF plus číslicí 1
pro kótované a číslicí 2 pro nekótované, například:
Pro transakce
XF5221
pro transakce s kótovanými akciemi / podílovými listy investičních fondů jiných než
fondů peněžního trhu
XF5222
pro transakce s nekótovanými akciemi / podílovými listy investičních fondů jiných než
fondů peněžního trhu
Pro stavy
XAF5221
pro stavy kótovaných akcií / podílových listů investičních fondů jiných než fondů
peněžního trhu
XAF5222
pro stavy nekótovaných akcií / podílových listů investičních fondů jiných než fondů
peněžního trhu
Nedoplatky úroků a splátek
Nedoplatky úroků a splátek se kódují předponou X plus kódem AF plus příponou IA pro nedoplatky úroků
a příponou PA pro nedoplatky splátek, například:
XAF42IA pro nedoplatky úroků z dlouhodobých půjček; a
XAF42PA pro nedoplatky splátek dlouhodobých půjček
Individuální a celkové remitence
Individuální (personal) a celkové remitence mezi rezidentskými a nerezidentskými domácnostmi se kódují
předponou X plus kódem pro běžný transfer plus příponou PR pro individuální remitence a příponou TR pro
celkové remitence takto:
XD5452PR pro individuální remitence mezi rezidentskými a nerezidentskými domácnostmi
XD5452TR pro celkové remitence mezi rezidentskými a nerezidentskými domácnostmi
Seskupení a kódování odvětví (A) a produktů (P)
Používá se klasifikace činností a produktů NACE Rev. 2 a CPA 2008. Odpovídající souhrny pro program
předávání údajů ESA jsou: A*3, A*10, A*21, A*38 a A*64 pro ekonomické činnosti a P*3, P*10, P*21, P*38
a P*64 pro produkty. I když se v programu předávání údajů ESA nepoužívají, jsou v této kapitole rovněž
uvedeny úrovně A*88 (NACE Rev. 2) a P*88 (CPA).
Nové souhrny jsou uvedeny v následujících tabulkách.
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 659
A*3
Poř. č. Sekce NACE Rev. 2 Popis
1 A Zemědělství, lesnictví a rybářství
2 B, C, D, E a F
Těžba a dobývání; Zpracovatelský průmysl; Výroba a rozvod
elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu; Zásobování vodou;
činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi;
Stavebnictví
3
G, H, I, J, K, L, M, N, O, P,
Q, R, S, T a U
Služby
A*10
Poř.č. Sekce NACE Rev. 2 Popis
1 A Zemědělství, lesnictví a rybářství
2 B, C, D a E
Těžba a dobývání; Zpracovatelský průmysl; Výroba a rozvod
elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu; Zásobování
vodou; Činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi
2a C Z toho: Zpracovatelský průmysl
3 F Stavebnictví
4 G, H a I
Velkoobchod a maloobchod; Opravy a údržba motorových vozidel;
Doprava a skladování; Ubytování, stravování a pohostinství
5 J Informační a komunikační činnosti
6 K Peněžnictví a pojišťovnictví
7 L Činnosti v oblasti nemovitostí
8 M a N
Odborné, vědecké a technické činnosti; Administrativní a podpůrné
činnosti
9 O, P a Q
Veřejná správa a obrana; Povinné sociální zabezpečení;
Vzdělávání; Zdravotní a sociální péče
10 R, S, T a U
Kulturní, zábavní a rekreační činnosti; Ostatní služby; činnosti
domácností jako zaměstnavatelů; činnosti domácností produkujících
blíže neurčené výrobky a služby pro vlastní potřebu; činnosti
exteritoriálních organizací a orgánů
A*21
Poř. č.
Sekce NACE
Rev. 2
Oddíl NACE
Rev. 2
Popis
1 A 01-03 Zemědělství, lesnictví a rybářství
2 B 05-09 Těžba a dobývání
3 C 10-33 Zpracovatelský průmysl
4 D 35 Výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu
5 E 36-39
Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady
a sanacemi
6 F 41-43 Stavebnictví
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
660 2015
A*21
Poř. č.
Sekce NACE
Rev. 2
Oddíl NACE
Rev. 2
Popis
7 G 45-47 Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel
8 H 49-53 Doprava a skladování
9 I 55-56 Ubytování, stravování a pohostinství
10 J 58-63 Informační a komunikační činnosti
11 K 64-66 Peněžnictví a pojišťovnictví
12 L 68 Činnosti v oblasti nemovitostí
13 M 69-75 Profesní, vědecké a technické činnosti
14 N 77-82 Administrativní a podpůrné činnosti
15 O 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
16 P 85 Vzdělávání
17 Q 86-88 Zdravotní a sociální péče
18 R 90-93 Kulturní, zábavní a rekreační činnosti
19 S 94-96 Ostatní činnosti
20 T 97-98
Činnosti domácností jako zaměstnavatelů; činnosti domácností
produkujících blíže neurčené výrobky a služby pro vlastní potřebu
21 U 99 Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů
A*38
Poř. č. Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
1 01-03 Zemědělství, lesnictví a rybářství
2 05-09 Těžba a dobývání
3 10-12 Výroba potravinářských výrobků, nápojů a tabákových výrobků
4 13-15 Výroba textilií, oděvů a usňových výrobků
5 16-18 Výroba dřevěných výrobků, výrobků z papíru; tisk
6 19 Výroba koksu a rafinovaných ropných produktů
7 20 Výroba chemických látek a chemických přípravků
8 21 Výroba základních farmaceutických výrobků a farmaceutických přípravků
9 22-23 Výroba pryžových a plastových výrobků a ostatních nekovových minerálních výrobků
10 24-25
Výroba základních kovů, kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů
a zařízení
11 26 Výroba počítačů a elektronických a optických přístrojů a zařízení
12 27 Výroba elektrických zařízení
13 28 Výroba strojů a zařízení j. n.
14 29-30 Výroba dopravních prostředků a zařízení
15 31-33 Výroba nábytku; ostatní zpracovatelský průmysl; opravy a instalace strojů a zařízení
16 35 Výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 661
A*38
Poř. č. Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
17 36-39 Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi
18 41-43 Stavebnictví
19 45-47 Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel
20 49-53 Doprava a skladování
21 55-56 Ubytování, stravování a pohostinství
22 58-60 Vydavatelské a audiovizuální činnosti a vysílání
23 61 Telekomunikační činnosti
24 62-63 Programování, poradenství a související činnosti; informační činnosti
25 64-66 Peněžnictví a pojišťovnictví
26 68 Činnosti v oblasti nemovitostí
26a Z toho: imputované nájemné vlastníků domů a bytů
27 69-71
Právní a účetnické činnosti; činnosti vedení podniků; poradenství v oblasti řízení;
architektonické a inženýrské činnosti; technické zkoušky a analýzy
28 72 Výzkum a vývoj
29 73-75
Reklama a průzkum trhu; ostatní odborné, vědecké a technické činnosti; veterinární
činnosti
30 77-82 Administrativní a podpůrné činnosti
31 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
32 85 Vzdělávání
33 86 Zdravotní péče
34 87-88 Sociální péče a služby
35 90-93 Kulturní, zábavní a rekreační činnosti
36 94-96 Ostatní činnosti
37 97-98
Činnosti domácností jako zaměstnavatelů domácího personálu a produkující blíže
neurčené výrobky a služby pro vlastní potřebu
38 99 Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů
A*64
Poř. č.
Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
1 01 Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
2 02 Lesnictví a těžba dřeva
3 03 Rybolov a akvakultura
4 05-09 Těžba a dobývání
5 10-12 Výroba potravinářských výrobků, nápojů a tabákových výrobků
6 13-15 Výroba textilií, oděvů a usňových výrobků
7 16
Zpracování dřeva, výroba dřevěných a korkových výrobků, kromě nábytku; výroba
proutěných a slaměných výrobků
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
662 2015
A*64
Poř. č.
Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
8 17 Výroba papíru a výrobků z papíru
9 18 Tisk a rozmnožování nahraných nosičů
10 19 Výroba koksu a rafinovaných ropných produktů
11 20 Výroba chemických látek a chemických přípravků
12 21 Výroba základních farmaceutických výrobků a farmaceutických přípravků
13 22 Výroba pryžových a plastových výrobků
14 23 Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků
15 24 Výroba základních kovů
16 25 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení
17 26 Výroba počítačů a elektronických a optických přístrojů a zařízení
18 27 Výroba elektrických zařízení
19 28 Výroba strojů a zařízení j. n.
20 29 Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů
21 30 Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení
22 31-32 Výroba nábytku; ostatní zpracovatelský průmysl
23 33 Opravy a instalace strojů a zařízení
24 35 Výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu
25 36 Shromažďování, úprava a rozvod vody
26 37-39
Činnosti související s odpadními vodami; sběr, příprava k likvidaci a likvidace odpadů;
zpracování odpadu k dalšímu využití; sanace a jiné činnosti související s nakládáním
s odpady
27 41-43 Stavebnictví
28 45 Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel
29 46 Velkoobchod, kromě s motorovými vozidly
30 47 Maloobchod, kromě s motorovými vozidly
31 49 Pozemní a potrubní doprava
32 50 Vodní doprava
33 51 Letecká doprava
34 52 Skladování a vedlejší činnosti v dopravě
35 53 Poštovní a kurýrní činnosti
36 55-56 Ubytování; stravování a pohostinství
37 58 Vydavatelské činnosti
38 59-60
Činnosti v oblasti filmů, videozáznamů a televizních programů, pořizování zvukových
nahrávek a hudební vydavatelské činnosti; tvorba programů a vysílání
39 61 Telekomunikační činnosti
40 62-63 Programování, poradenství a související činnosti; informační činnosti
41 64 Finanční činnosti, kromě pojišťovnictví a penzijního financování
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 663
A*64
Poř. č.
Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
42 65 Pojištění, zajištění a penzijní financování, kromě povinného sociálního zabezpečení
43 66 Pomocné činnosti související s peněžnictvím a pojišťovnictvím
44 68 Činnosti v oblasti nemovitostí
44a z toho: imputované nájemné vlastníků domů a bytů
45 69-70 Právní a účetnické činnosti; činnosti vedení podniků; poradenství v oblasti řízení
46 71 Architektonické a inženýrské činnosti; technické zkoušky a analýzy
47 72 Vědecký výzkum a vývoj
48 73 Reklama a průzkum trhu
49 74-75 Ostatní profesní, vědecké a technické činnosti; veterinární činnosti
50 77 Činnosti v oblasti pronájmu a leasingu
51 78 Činnosti související se zaměstnáním
52 79 Činnosti cestovních agentur a kanceláří a jiné rezervační a související činnosti
53 80-82
Bezpečnostní a pátrací činnosti; činnosti související se stavbami a úpravou krajiny;
administrativní, kancelářské a jiné podpůrné činnosti pro podnikání
54 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
55 85 Vzdělávání
56 86 Zdravotní péče
57 87-88 Sociální péče a služby
58 90-92
Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti; činnosti knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních
zařízení; činnosti související s hazardními hrami a sázením
59 93 Sportovní, zábavní a rekreační činnosti
60 94 Činnosti organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů
61 95 Opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost
62 96 Poskytování ostatních osobních služeb
63 97-98
Činnosti domácností jako zaměstnavatelů domácího personálu a produkující blíže neurčené
výrobky a služby pro vlastní potřebu
64 99 Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů
A*88
Poř. č.
Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
1 01 Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
2 02 Lesnictví a těžba dřeva
3 03 Rybolov a akvakultura
4 05 Těžba černého a hnědého uhlí
5 06 Těžba ropy a zemního plynu
6 07 Těžba rud
7 08 Ostatní těžba a dobývání
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
664 2015
A*88
Poř. č.
Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
8 09 Podpůrné činnosti při těžbě
9 10 Výroba potravinářských výrobků
10 11 Výroba nápojů
11 12 Výroba tabákových výrobků
12 13 Výroba textilií
13 14 Výroba oděvů
14 15 Výroba usní a souvisejících výrobků
15 16
Zpracování dřeva, výroba dřevěných a korkových výrobků, kromě nábytku; výroba
proutěných a slaměných výrobků
16 17 Výroba papíru a výrobků z papíru
17 18 Tisk a rozmnožování nahraných nosičů
18 19 Výroba koksu a rafinovaných ropných produktů
19 20 Výroba chemických látek a chemických přípravků
20 21 Výroba základních farmaceutických výrobků a farmaceutických přípravků
21 22 Výroba pryžových a plastových výrobků
22 23 Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků
23 24 Výroba základních kovů
24 25 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení
25 26 Výroba počítačů a elektronických a optických přístrojů a zařízení
26 27 Výroba elektrických zařízení
27 28 Výroba strojů a zařízení j. n.
28 29 Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů
29 30 Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení
30 31 Výroba nábytku
31 32 Ostatní zpracovatelský průmysl
32 33 Opravy a instalace strojů a zařízení
33 35 Výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu
34 36 Shromažďování, úprava a rozvod vody
35 37 Činnosti související s odpadními vodami
36 38 Sběr, příprava k likvidaci a likvidace odpadů; zpracování odpadů k dalšímu využití
37 39 Sanace a jiné činnosti související s nakládáním s odpady
38 41 Výstavba budov
39 42 Inženýrské stavitelství
40 43 Specializované stavební činnosti
41 45 Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel
42 46 Velkoobchod, kromě s motorovými vozidly
43 47 Maloobchod, kromě s motorovými vozidly
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 665
A*88
Poř. č.
Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
44 49 Pozemní a potrubní doprava
45 50 Vodní doprava
46 51 Letecká doprava
47 52 Skladování a vedlejší činnosti v dopravě
48 53 Poštovní a kurýrní činnosti
49 55 Ubytování
50 56 Stravování a pohostinství
51 58 Vydavatelské činnosti
52 59
Činnosti v oblasti filmů, videozáznamů a televizních programů, pořizování zvukových
nahrávek a hudební vydavatelské činnosti
53 60 Tvorba programů a vysílání
54 61 Telekomunikační činnosti
55 62 Programování, poradenství a související činnosti
56 63 Informační činnosti
57 64 Finanční činnosti, kromě pojišťovnictví a penzijního financování
58 65 Pojištění, zajištění a penzijní financování, kromě povinného sociálního zabezpečení
59 66 Pomocné činnosti související s peněžnictvím a pojišťovnictvím
60 68 Činnosti v oblasti nemovitostí
60a z toho: imputované nájemné vlastníků domů a bytů
61 69 Právní a účetnické činnosti
62 70 Činnosti vedení podniků; poradenství v oblasti řízení
63 71 Architektonické a inženýrské činnosti; technické zkoušky a analýzy
64 72 Výzkum a vývoj
65 73 Reklama a průzkum trhu
66 74 Ostatní odborné, vědecké a technické činnosti
67 75 Veterinární činnosti
68 77 Činnosti v oblasti pronájmu a leasingu
69 78 Činnosti související se zaměstnáním
70 79 Činnosti cestovních agentur a kanceláří a jiné rezervační a související činnosti
71 80 Bezpečnostní a pátrací činnosti
72 81 Činnosti související se stavbami a úpravou krajiny
73 82 Administrativní, kancelářské a jiné podpůrné činnosti pro podnikání
74 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
75 85 Vzdělávání
76 86 Zdravotní péče
77 87 Ústavní sociální péče
78 88 Mimoústavní sociální péče
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
666 2015
A*88
Poř. č.
Oddíly NACE
Rev. 2
Popis
79 90 Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti
80 91 Činnosti knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení
81 92 Činnosti heren, kasin a sázkových kanceláří
82 93 Sportovní, zábavní a rekreační činnosti
83 94 Činnosti organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů
84 95 Opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost
85 96 Poskytování ostatních osobních služeb
86 97 Činnosti domácností jako zaměstnavatelů domácího personálu
87 98 Činnosti domácností produkujících blíže neurčené výrobky a služby pro vlastní potřebu
88 99 Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů
P*3
Poř. č. Sekce CPA 2008 Popis
1 A Produkty zemědělství, lesnictví a rybářství
2 B, C, D. E a F
Těžba a dobývání; výrobky zpracovatelského průmyslu; elektřina, plyn, voda
a služby související s odpady; stavby a stavební práce
3
G, H, I, J, K, L, M, N, O, P,
Q, R, S, T a U
Služby
P*10
Poř.č. Sekce CPA 2008 Popis
1 A Produkty zemědělství, lesnictví a rybářství
2 B, C, D a E
Těžba a dobývání; výrobky zpracovatelského průmyslu; elektřina, plyn, voda
a služby související s odpady
2a C Služby
3 F Stavby a stavební práce
4 G, H a I
Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel
a motocyklů; doprava a skladování; ubytování, stravování a pohostinství
5 J Informační a komunikační služby
6 K Finanční a pojišťovací služby
7 L Služby v oblasti nemovitostí
8 M a N Profesní, vědecké a technické služby; administrativní a podpůrné služby
9 O, P a Q
Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení; vzdělávání;
zdravotní a sociální péče
10 R, S, T a U
Kulturní, zábavní a rekreační služby, opravy výrobků pro domácnost a ostatní
služby
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 667
P*21
Poř. č. Sekce CPA
Oddíl CPA
2008
Popis
1 A 01-03 Produkty zemědělství, lesnictví a rybářství
2 B 05-09 Těžba a dobývání
3 C 10-33 Výrobky a služby zpracovatelského průmyslu
4 D 35 Elektřina, plyn, pára a klimatizovaný vzduch
5 E 36-39
Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady
a sanacemi
6 F 41-43 Stavby a stavební práce
7 G 45-47 Velkoobchod a maloobchod; opravy motorových vozidel a motocyklů
8 H 49-53 Doprava a skladování
9 I 55-63 Ubytovací a stravovací služby
10 J 58-63 Informační a komunikační služby
11 K 64-66 Finanční a pojišťovací služby
12 L 68 Služby v oblasti nemovitostí
13 M 69-75 Profesní, vědecké a technické služby
14 N 77-82 Administrativní a podpůrné služby
15 O 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
16 P 85 Služby v oblasti vzdělávání
17 Q 86-88 Zdravotní a sociální péče
18 R 90-93 Kulturní, zábavní a rekreační služby;
19 S 94-96 Ostatní služby
20 T 97-98
Služby domácností jako zaměstnavatelů; výrobky a služby blíže
neurčené produkované domácnostmi pro vlastní potřebu
21 U 99 Služby exteritoriálních organizací a orgánů
P*38
Poř.č.
Oddíly CPA
2008
Popis
1 01-03 Produkty zemědělství, lesnictví a rybářství
2 05-09 Těžba a dobývání
3 10.12 Potravinářské výrobky, nápoje a tabákové výrobky
4 13-15 Textilie, oděvy a usňové výrobky
5 16-18 Dřevěné výrobky, výrobky z papíru a tiskařské služby
6 19 Koks a rafinované ropné produkty
7 20 Chemické látky a chemické přípravky
8 21 Základní farmaceutické výrobky a farmaceutické přípravky
9 22-23 Pryžové a plastové výrobky a ostatní nekovové minerální výrobky
10 24-25 Základní kovy a kovodělné výrobky, kromě strojů a zařízení
11 26 Počítače a elektronické a optické přístroje a zařízení
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
668 2015
P*38
Poř.č.
Oddíly CPA
2008
Popis
12 27 Elektrická zařízení
13 28 Stroje a zařízení j. n.
14 29-30 Dopravní prostředky a zařízení
15 31-33 Nábytek; ostatní výrobky zpracovatelského průmyslu; opravy a instalace strojů a zařízení
16 35 Elektřina, plyn, pára a klimatizovaný vzduch
17 36-39 Zásobování vodou; služby související s odpadními vodami, odpady a sanacemi
18 41-43 Stavby a stavební práce
19 45-47 Velkoobchod a maloobchod; opravy motorových vozidel a motocyklů
20 49-53 Doprava a skladování
21 55-56 Ubytovací a stravovací služby
22 58-60 Vydavatelské, audiovizuální a vysílací služby
23 61 Telekomunikační služby
24 62-63 Služby v oblasti programování a poradenství a související služby; informační služby
25 64-66 Finanční a pojišťovací služby
26 68 Služby v oblasti nemovitostí
26a Z toho: imputované nájemné vlastníků domů a bytů
27 69-71
Právní a účetnické služby; vedení podniků; poradenské služby v oblasti řízení;
architektonické a inženýrské služby; technické zkoušky a analýzy
28 72 Výzkum a vývoj
29 73-75
Reklamní služby a průzkum trhu; ostatní profesní, vědecké a technické služby; veterinární
služby
30 77-82 Administrativní a podpůrné služby
31 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
32 85 Služby v oblasti vzdělávání
33 86 Zdravotní péče
34 87-88 Sociální péče
35 90-93 Kulturní, zábavní a rekreační služby;
36 94-96 Ostatní služby
37 97-98
Služby domácností jako zaměstnavatelů; výrobky a služby blíže neurčené produkované
domácnostmi pro vlastní potřebu
38 99 Služby exteritoriálních organizací a orgánů
P*64
Poř. č.
Oddíly CPA
2008
Popis
1 01 Produkty zemědělství a myslivosti a související služby
2 02 Produkty lesnictví, těžby dřeva a související služby
3 03 Ryby a jiné produkty rybolovu; produkty akvakultury; podpůrné služby pro rybolov
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 669
P*64
Poř. č.
Oddíly CPA
2008
Popis
4 05-09 Těžba a dobývání
5 10-12 Potravinářské výrobky; nápoje; tabákové výrobky
6 13-15 Textilie; oděvy; usně a související výrobky
7 16 Dřevo a dřevěné a korkové výrobky, kromě nábytku; proutěné a slaměné výrobky
8 17 Papír a výrobky z papíru
9 18 Tiskařské a nahrávací služby
10 19 Koks a rafinované ropné produkty
11 20 Chemické látky a chemické přípravky
12 21 Základní farmaceutické výrobky a farmaceutické přípravky
13 22 Pryžové a plastové výrobky
14 23 Ostatní nekovové minerální výrobky
15 24 Základní kovy
16 25 Kovodělné výrobky, kromě strojů a zařízení
17 26 Počítače a elektronické a optické přístroje a zařízení
18 27 Elektrická zařízení
19 28 Stroje a zařízení j. n.
20 29 Motorová vozidla (kromě motocyklů), přívěsy a návěsy
21 30 Ostatní dopravní prostředky a zařízení
22 31-32 Nábytek; ostatní výrobky zpracovatelského průmyslu
23 33 Opravy a instalace strojů a zařízení
24 35 Elektřina, plyn, pára a klimatizovaný vzduch
25 36 Přírodní voda; úprava a rozvod vody
26 37-39
Služby související s odpadními vodami; kal z čistíren odpadních vod; sběr, příprava
k likvidaci a likvidace odpadu; zpracování odpadu k dalšímu využití; sanační a jiné služby
související s nakládáním s odpady
27 41-43 Stavby a stavební práce
28 45 Velkoobchod a maloobchod a opravy motorových vozidel a motocyklů
29 46 Velkoobchod, kromě velkoobchodu s motorovými vozidly a motocykly
30 47 Maloobchod, kromě maloobchodu s motorovými vozidly a motocykly
31 49 Pozemní a potrubní doprava
32 50 Vodní doprava
33 51 Letecká doprava
34 52 Skladování a podpůrné služby v dopravě
35 53 Poštovní a kurýrní služby
36 55-56 Ubytovací a stravovací služby
37 58 Vydavatelské služby
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
670 2015
P*64
Poř. č.
Oddíly CPA
2008
Popis
38 59-60
Produkce filmů, videozáznamů a televizních programů, zvukových nahrávek a hudební
vydavatelská činnost; tvorba programů a vysílání
39 61 Telekomunikační služby
40 62-63 Služby v oblasti programování a poradenství a související služby; informační služby
41 64 Finanční služby, kromě pojišťovnictví a penzijního financování
42 65 Pojištění, zajištění a penzijní financování, kromě povinného sociálního zabezpečení
43 66 Pomocné služby související s finančními a pojišťovacími službami
44 68 Služby v oblasti nemovitostí
44a z toho: imputované nájemné vlastníků domů a bytů
45 69-70 Právní a účetnické služby; vedení podniků; poradenské služby v oblasti řízení
46 71 Architektonické a inženýrské služby; technické zkoušky a analýzy
47 72 Výzkum a vývoj
48 73 Reklamní služby a průzkum trhu
49 74-75 Ostatní profesní, vědecké a technické služby; veterinární služby
50 77 Služby v oblasti pronájmu a operativního leasingu
51 78 Služby v oblasti zaměstnání
52 79 Služby cestovních agentur a kanceláří a jiné rezervační a související služby
53 80-82
Bezpečnostní a pátrací služby; služby související se stavbami a úpravou krajiny;
administrativní, kancelářské a jiné podpůrné služby pro podnikání
54 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
55 85 Služby v oblasti vzdělávání
56 86 Zdravotní péče
57 87-88 Služby ústavní sociální péče mimoústavní sociální péče
58 90-92
Tvůrčí, umělecké a zábavní služby; služby knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních
zařízení; služby související s hazardními hrami a sázením
59 93 Sportovní, zábavní a rekreační služby
60 94 Služby organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů
61 95 Opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost
62 96 Ostatní osobní služby
63 97-98
Služby domácností jako zaměstnavatelů domácího personálu a výrobky a služby blíže
neurčené produkované domácnostmi pro vlastní potřebu
64 99 Služby exteritoriálních organizací a orgánů
P*88
Poř. č.
Oddíly CPA
2008
Popis
1 01 Produkty zemědělství a myslivosti a související služby
2 02 Produkty lesnictví, těžby dřeva a související služby
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 671
P*88
Poř. č.
Oddíly CPA
2008
Popis
3 03 Ryby a jiné produkty rybolovu; produkty akvakultury; podpůrné služby pro rybolov
4 05 Černé a hnědé uhlí
5 06 Ropa a zemní plyn
6 07 Rudy
7 08 Ostatní těžba a dobývání nerostných surovin
8 09 Podpůrné služby při těžbě
9 10 Potravinářské výrobky
10 11 Nápoje
11 12 Tabákové výrobky
12 13 Textilie
13 14 Oděvy
14 15 Usně a související výrobky
15 16 Dřevo a dřevěné a korkové výrobky, kromě nábytku; proutěné a slaměné výrobky
16 17 Papír a výrobky z papíru
17 18 Tiskařské a nahrávací služby
18 19 Koks a rafinované ropné produkty
19 20 Chemické látky a chemické přípravky
20 21 Základní farmaceutické výrobky a farmaceutické přípravky
21 22 Pryžové a plastové výrobky
22 23 Ostatní nekovové minerální výrobky
23 24 Základní kovy
24 25 Kovodělné výrobky, kromě strojů a zařízení
25 26 Počítače a elektronické a optické přístroje a zařízení
26 27 Elektrická zařízení
27 28 Stroje a zařízení j. n.
28 29 Motorová vozidla (kromě motocyklů), přívěsy a návěsy
29 30 Ostatní dopravní prostředky a zařízení
30 31 Nábytek
31 32 Ostatní výrobky zpracovatelského průmyslu
32 33 Opravy a instalace strojů a zařízení
33 35 Elektřina, plyn, pára a klimatizovaný vzduch
34 36 Přírodní voda; úprava a rozvod vody
35 37 Služby související s odpadními vodami; kal z čistíren odpadních vod
36 38 Sběr, příprava k likvidaci a likvidace odpadu; zpracování odpadu k dalšímu využití
37 39 Sanační a jiné služby související s nakládáním s odpady
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
672 2015
P*88
Poř. č.
Oddíly CPA
2008
Popis
38 41 Budovy a výstavba budov
39 42 Stavby a stavební práce inženýrského stavitelství
40 43 Specializované stavební práce
41 45 Velkoobchod a maloobchod a opravy motorových vozidel a motocyklů
42 46 Velkoobchod, kromě velkoobchodu s motorovými vozidly a motocykly
43 47 Maloobchod, kromě maloobchodu s motorovými vozidly a motocykly
44 49 Pozemní a potrubní doprava
45 50 Vodní doprava
46 51 Letecká doprava
47 52 Skladování a podpůrné služby v dopravě
48 53 Poštovní a kurýrní služby
49 55 Ubytovací služby
50 56 Stravovací služby a pohostinství
51 58 Vydavatelské služby
52 59
Produkce filmů, videozáznamů a televizních programů, zvukových nahrávek a hudební
vydavatelská činnost
53 60 Tvorba programů a vysílání
54 61 Telekomunikační služby
55 62 Služby v oblasti programování a poradenství a související služby
56 63 Informační služby
57 64 Finanční služby, kromě pojišťovnictví a penzijního financování
58 65 Pojištění, zajištění a penzijní financování, kromě povinného sociálního zabezpečení
59 66 Pomocné služby související s finančními a pojišťovacími službami
60 68 Služby v oblasti nemovitostí
60a z toho: imputované nájemné vlastníků domů a bytů
61 69 Právní a účetnické služby
62 70 Vedení podniků; poradenské služby v oblasti řízení
63 71 Architektonické a inženýrské služby; technické zkoušky a analýzy
64 72 Výzkum a vývoj
65 73 Reklamní služby a průzkum trhu
66 74 Ostatní profesní, vědecké a technické služby
67 75 Veterinární služby
68 77 Služby v oblasti pronájmu a operativního leasingu
69 78 Služby v oblasti zaměstnání
70 79 Služby cestovních agentur a kanceláří a jiné rezervační a související služby
71 80 Bezpečnostní a pátrací služby
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 673
P*88
Poř. č.
Oddíly CPA
2008
Popis
72 81 Služby související se stavbami a úpravou krajiny
73 82 Administrativní, kancelářské a jiné podpůrné služby pro podnikání
74 84 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení
75 85 Služby v oblasti vzdělávání
76 86 Zdravotní péče
77 87 Služby ústavní sociální péče
78 88 Mimoústavní sociální péče
79 90 Tvůrčí, umělecké a zábavní služby
80 91 Služby knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení
81 92 Služby související s hazardními hrami a sázením
82 93 Sportovní, zábavní a rekreační služby
83 94 Služby organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů
84 95 Opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost
85 96 Ostatní osobní služby
86 97 Služby domácností jako zaměstnavatelů domácího personálu
87 98 Výrobky a služby blíže neurčené produkované domácnostmi pro vlastní potřebu
88 99 Služby exteritoriálních organizací a orgánů
Klasifikace funkcí vládních institucí (COFOG)
COFOG
kódy
Popis
01 Všeobecné veřejné služby
01.1
Zákonodárné, výkonné a další normotvorné orgány, záležitosti finanční, rozpočtové, daňové,
zahraniční kromě zahraniční pomoci
01.2 Zahraniční ekonomická pomoc
01.3 Všeobecné služby
01.4 Základní výzkum
01.5 Výzkum a vývoj v oblasti všeobecných veřejných služeb
01.6 Všeobecné veřejné služby j. n.
01.7 Transakce v oblasti veřejného dluhu (vládních institucí)
01.8 Transfery obecného charakteru uvnitř sektoru vládních institucí
02 Obrana
02.1 Vojenská obrana (správa a provoz)
02.2 Civilní ochrana
02.3 Zahraniční vojenská pomoc
02.4 Výzkum a vývoj v oblasti obrany
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
674 2015
COFOG
kódy
Popis
02.5 Obrana j. n.
03 Veřejný pořádek a bezpečnost
03.1 Policejní ochrana
03.2 Požární ochrana
03.3 Soudy a státní zastupitelství
03.4 Vězeňská správa
03.5 Výzkum a vývoj v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti
03.6 Veřejný pořádek a bezpečnost j. n.
04 Ekonomické záležitosti
04.1 Všeobecné ekonomické, komerční a pracovní záležitosti
04.2 Zemědělství, lesnictví, rybářství a myslivost
04.3 Paliva a energetika
04.4 Těžba a zpracovatelský průmysl a stavebnictví
04.5 Doprava
04.6 Pošty a telekomunikace
04.7 Ostatní odvětví
04.8 Výzkum a vývoj v ekonomické oblasti
04.9 Ekonomické záležitosti j. n.
05 Ochrana životního prostředí
05.1 Nakládání s odpady
05.2 Odstraňování odpadních vod
05.3 Kontrola a snižování znečištění
05.4 Ochrana přírody
05.5 Výzkum a vývoj v oblasti ochrany životního prostředí
05.6 Ochrana životního prostředí j. n.
06 Bydlení a veřejná infrastruktura
06.1 Rozvoj bydlení
06.2 Územní rozvoj obecně
06.3 Zásobování vodou
06.4 Pouliční osvětlení
06.5 Výzkum a vývoj v oblasti rozvoje bydlení a veřejné infrastruktury
06.6 Rozvoj bydlení a veřejné infrastruktury j. n.
07 Zdraví
07.1 Léčiva a zdravotnické prostředky
07.2 Ambulantní zdravotnické služby
07.3 Ústavní zdravotnické služby
07.4 Veřejné zdravotnické služby
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 675
COFOG
kódy
Popis
07.5 Výzkum a vývoj v oblasti zdravotnictví
07.6 Zdravotnické služby j. n.
08 Rekreace, kultura a náboženství
08.1 Rekreační a sportovní služby
08.2 Kulturní služby
08.3 Rozhlasové a televizní vysílání a vydavatelské služby
08.4 Náboženské a ostatní společenské služby
08.5 Výzkum a vývoj v oblasti rekreace, kultury a náboženství
08.6 Rekreační, kulturní a náboženské služby j. n.
09 Vzdělávání
09.1 Předškolní a primární vzdělávání
09.2 Sekundární vzdělávání
09.3 Postsekundární vzdělávání nižší než terciární
09.4 Terciární vzdělávání
09.5 Vzdělávání nedefinované podle úrovně
09.6 Vedlejší služby ve vzdělávání
09.7 Výzkum a vývoj v oblasti vzdělávání
09.8 Vzdělávání j. n.
10 Sociální ochrana
10.1 Nemoc a invalidita
10.2 Stáří
10.3 Pozůstalí
10.4 Rodina a děti
10.5 Nezaměstnanost
10.6 Bydlení
10.7 Sociální pomoc j. n.
10.8 Výzkum a vývoj v oblasti sociální ochrany
10.9 Sociální ochrana j. n.
Klasifikace individuální spotřeby podle účelu (COICOP)
COICOP
kódy
Popis
01 - 12 Výdaje domácností na individuální spotřebu
01 Potraviny a nealkoholické nápoje
01.1 Potraviny
01.2 Nealkoholické nápoje
02 Alkoholické nápoje, tabák a narkotika
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
676 2015
COICOP
kódy
Popis
02.1 Alkoholické nápoje
02.2 Tabák
02.3 Narkotika
03 Odívání a obuv
03.1 Odívání
03.2 Obuv
04 Bydlení, voda, elektrická energie, plyn a ostatní paliva
04.1 Skutečné nájemné za bydlení
04.2 Imputované nájemné za bydlení
04.3 Běžná údržba a drobné opravy bytu
04.4 Zásobování vodou a ostatní služby související s bydlením
04.5 Elektřina, plyn a ostatní paliva
05 Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy
05.1 Nábytek, bytové zařízení a výzdoba, koberce a ostatní podlahová krytina;
05.2 Bytový textil
05.3 Přístroje a spotřebiče pro domácnost
05.4 Skleněné, keramické, stolní a kuchyňské potřeby pro domácnost
05.5 Nářadí, nástroje a různé potřeby pro dům a zahradu
05.6 Výrobky a služby pro běžnou údržbu domácnosti
06 Zdraví
06.1 Léčiva a zdravotnické prostředky
06.2 Ambulantní zdravotnické služby
06.3 Ústavní zdravotnické služby
07 Doprava
07.1 Nákup automobilů, motocyklů a jízdních kol
07.2 Provoz osobních dopravních prostředků
07.3 Dopravní služby
08 Pošty a telekomunikace
08.1 Poštovní služby
08.2 Telefonní a telefaxové zařízení
08.3 Telefonní a telefaxové služby
09 Rekreace a kultura
09.1 Zařízení a vybavení audiovizuální, fotografická a pro zpracování dat
09.2 Ostatní výrobky dlouhodobé spotřeby pro rekreaci a kulturu
09.3 Ostatní předměty pro rekreaci a volný čas včetně zahradnictví a domácích zvířat
09.4 Rekreační a kulturní služby
09.5 Noviny, knihy a papírenské zboží
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 677
COICOP
kódy
Popis
09.6 Dovolená s komplexními službami
10 Vzdělávání
10.1 Předškolní a primární vzdělávání
10.2 Sekundární vzdělávání
10.3 Postsekundární vzdělávání nižší než terciární
10.4 Terciární vzdělávání
10.5 Vzdělávání nedefinované podle úrovně
11 Stravování a ubytování
11.1 Stravovací služby
11.2 Ubytovací služby
12 Ostatní výrobky a služby
12.1 Osobní péče
12.2 Prostituce
12.3 Osobní potřeby a doplňky j. n.
12.4 Sociální ochrana
12.5 Pojištění
12.6 Finanční služby j. n.
12.7 Ostatní služby j. n.
13 Výdaje NISD na individuální spotřebu
13.1 Bydlení
13.2 Zdraví
13.3 Rekreace a kultura
13.4 Vzdělávání
13.5 Sociální ochrana
13.6 Ostatní služby
14 Výdaje vládních institucí na individuální spotřebu
14.1 Bydlení
14.2 Zdraví
14.3 Rekreace a kultura
14.4 Vzdělávání
14.5 Sociální ochrana
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
678 2015
Klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem
(COPNI)
COPNI kódy Popis
01 Bydlení
02 Zdraví
02.1 Léčiva a zdravotnické prostředky
02.2 Ambulantní zdravotní služby
02.3 Ústavní zdravotní služby
02.4 Veřejné zdravotnické služby
02.5 Výzkum a vývoj v oblasti zdravotnictví
02.6 Ostatní zdravotnické služby
03 Rekreace a kultura
03.1 Rekreační a sportovní služby
03.2 Kulturní služby
04 Vzdělávání
04.1 Předškolní a primární vzdělávání
04.2 Sekundární vzdělávání
04.3 Postsekundární vzdělávání nižší než terciární
04.4 Terciární vzdělávání
04.5 Vzdělávání nedefinované podle úrovně
04.6 Výzkum a vývoj v oblasti vzdělávání
04.7 Ostatní vzdělávací služby
05 Sociální ochrana
05.1 Služby sociální ochrany
05.2 Výzkum a vývoj v oblasti sociální ochrany
06. Náboženství
07 Politické strany, odborové a profesní organizace
07.1 Služby politických stran
07.2 Služby odborových organizací
07.3 Služby profesních organizací
08 Ochrana životního prostředí
08.1 Služby ochrany životního prostředí
08.2 Výzkum a vývoj v oblasti ochrany životního prostředí
09 Služby j. n.
09.1 Služby j. n. (kromě výzkumu a vývoje)
09.2 Výzkum a vývoj v oblasti služeb j. n.
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
2015 679
Klasifikace výdajů výrobců podle účelu (COPP)
COPP kódy Popis
01 Výdaje na infrastrukturu
01.1 Výdaje na výstavbu pozemních komunikací a meliorační práce
01.2 Výdaje na inženýrské a související technické práce
01.3 Výdaje na správu informací
02 Výdaje na výzkum a vývoj
02.1 Výdaje na výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd
02.2 Výdaje na výzkum a vývoj v oblasti společenských a humanitních věd
03 Výdaje na ochranu životního prostředí
03.1 Výdaje na ochranu ovzduší a klimatu
03.2 Výdaje na nakládání s odpadními vodami
03.3 Výdaje na nakládání s odpady
03.4 Výdaje na ochranu půdy a podzemních vod
03.5 Výdaje na snižování úrovně hluku a vibrací
03.6 Výdaje na ochranu biologické rozmanitosti a krajiny
03.7 Výdaje na ochranu životního prostředí j. n.
04 Výdaje na marketing
04.1 Výdaje na účinnost přímého prodeje
04.2 Výdaje na reklamu
04.3 Výdaje na marketing j. n.
05 Výdaje na rozvoj lidských zdrojů
05.1 Výdaje na vzdělávání a odbornou přípravu
05.2 Výdaje na zdraví
05.3 Výdaje na sociální služby
06 Výdaje na běžné výrobní programy, správu a řízení
06.1 Výdaje na běžné výrobní programy
06.2 Výdaje na externí dopravu
06.3 Výdaje na bezpečnost a ochranu
06.4 Výdaje na správu a řízení
ESA 2010 – Kapitola 23 – Klasifikace
680 2015
ESA 2010 – Kapitola 24 -Účty – Tabulka 24.1 – Účet 0: účet výrobků a služeb
2015 681
Kapitola 24 ÚČTY
Tabulka 24.1 Účet 0: účet výrobků a služeb
Zdroje Užití
P.1 Produkce 3 604 P.2 Mezispotřeba 1 883
P.11 Tržní produkce 3 077 P.3 Výdaje na konečnou spotřebu 1 399
P,12 Produkce pro vlastní konečné užití 147 P.31 Výdaje na individuální spotřebu 1 230
P.13 Netržní produkce 380 P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu 169
D.21 Daně z produktů 141 P.5g Tvorba fixního kapitálu 414
D.31 Dotace na produkty -8 P.511 Čisté pořízení fixních aktiv 359
P.7 Dovoz zboží a služeb 499 P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 358
P.71 Dovoz zboží 392 P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 9
P.72 Dovoz služeb 107 P.5113 Úbytky použitých fixních aktiv -8
P.512
Náklady na převod vlastnictví
nevyráběných aktiv
17
P.52 Změny zásob 28
P.53 Čisté pořízení cenností 10
P.6 Vývoz zboží a služeb 540
P.61 Vývoz zboží 462
P.62 Vývoz služeb 78
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
682 2015
Tabulka 24.2 - Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
I: Účet výroby
Užití Zdroje
P.2 Mezispotřeba 1 883 P.1 Produkce 3 604
P.11 Tržní produkce 3 077
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití 147
P.13 Netržní produkce 380
D.21 -
D.31
Daně z produktů snížené o dotace na
produkty
133
B.1*g Hrubý domácí produkt 1 854
P,51c Spotřeba fixního kapitálu 222
B.1*n Čistý domácí produkt 1 632
II: Účet tvorby a užití důchodů
II.1: Účet rozdělení prvotních důchodů
II.1.1: Účet tvorby důchodů
Užití Zdroje
D.1 Náhrady zaměstnancům 1 150 B.1*g Hrubý domácí produkt 1 854
D.11 Mzdy a platy 950 B.1*n Čistý domácí produkt 1 632
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 200
D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
181
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
168
D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
13
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
19
D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
18
D.1222
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
1
D.2 Daně z výroby a z dovozu 235
D.21 Daně z produktů 141
D.211 Daně typu DPH 121
D.212
Daně z dovozu a dovozní cla
kromě DPH
17
D.2121 Dovozní cla 17
D.2122
Daně z dovozu bez DPH
a dovozních cel
0
D.214
Daně z produktů kromě DPH
dovozních daní
3
D.29 Ostatní daně z výroby 94
D.3 Dotace -44
D.31 Dotace na produkty -8
D.311 Dovozní dotace 0
D.319 Ostatní dotace na produkty -8
D.39 Ostatní dotace na výrobu -36
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
2015 683
Užití Zdroje
B.2g Hrubý provozní přebytek 452
B.3g Hrubý smíšený důchod 61
P.51c1
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
provozního přebytku
214
P.51c2
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
smíšeného důchodu
8
B.2n Čistý provozní přebytek 238
B.3n Čistý smíšený důchod 53
II.1.2: Účet rozdělení prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 391 B.2g Hrubý provozní přebytek 452
D.41 Úroky 217 B.3g Hrubý smíšený důchod 61
D.42 Rozdělované důchody korporací 62 B.2n Čistý provozní přebytek 238
D.421 Dividendy 54 B.3n Čistý smíšený důchod 53
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 8
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0 D.1 Náhrady zaměstnancům 1154
D.44 Ostatní důchody z investic 47 D.11 Mzdy a platy 954
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 200
25 D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
181
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
168
8 D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
jiné než penzijní
13
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
19
14 D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
18
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
D.1222
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
1
6
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
D.2 Daně z výroby a z dovozu 235
8 D.21 Daně z produktů 141
D.45 Renta 65 D.211 Daně typu DPH 121
D.212
Daně z dovozu a dovozní cla kromě
DPH
17
D.2121 Dovozní cla 17
D.2122
Daně z dovozu bez DPH
a dovozních cel
0
D.214
Daně z produktů kromě DPH
dovozních daní
3
D.29 Ostatní daně z výroby 94
D.3 Dotace -44
D.31 Dotace na produkty 8
D.311 Dovozní dotace 0
D.319 Ostatní dotace na produkty -8
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
684 2015
Užití Zdroje
D.39 Ostatní dotace na výrobu -36
D.4 Důchod z vlastnictví 397
D.41 Úroky 209
D.42 Rozdělované důchody korporací 62
D.421 Dividendy 53
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 9
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
14
D.44 Ostatní důchody z investic 47
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
25
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
8
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
14
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
6
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
8
D.45 Renta 65
B.5*g Hrubý národní důchod 1864
B.5*n Čistý národní důchod 1642
II.1.2.1: Účet podnikatelských důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 240 B.2g Hrubý provozní přebytek 452
D.41 Úroky 162 B.3g Hrubý smíšený důchod 61
D.44 Ostatní důchody z investic 47 B.2n Čistý provozní přebytek 238
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
25 B.3n Čistý smíšený důchod 53
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
8 D.4 Důchod z vlastnictví 245
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům
D.41 Úroky 139
investičních fondů 14 D.42 Rozdělované důchody korporací 35
D.45 Renta 31 D.421 Dividendy 35
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 0
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
11
D.44 Ostatní důchody z investic 16
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
5
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
0
B.4g Hrubý podnikatelský důchod 343 D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
11
B.4n Čistý podnikatelský důchod 174 D.45 Renta 44
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
2015 685
II.1.2.2: Účet rozdělení ostatních prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 151 B.4g Hrubý podnikatelský důchod 343
D.41 Úroky 55 B.4n Čistý podnikatelský důchod 174
D.42 Rozdělované důchody korporací 62
D.421 Dividendy 54 D.1 Náhrady zaměstnancům 1 154
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 8 D.11 Mzdy a platy 954
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0 D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 200
D.44 Ostatní důchody z investic D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
181
D.441
Důchody z investic přisouzené D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
19
pojistníkům
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
D.2 Daně z výroby a z dovozu 235
D.21 Daně z produktů 141
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
D.211 Daně typu DPH 121
D.212
Daně z dovozu a dovozní cla
kromě DPH
17
D.45 Renta 34 D.2121 Dovozní cla 17
D.2122
Daně z dovozu bez DPH a dovozních
cel
0
D.214
Daně z produktů kromě DPH dovozních
daní
3
D.29 Ostatní daně z výroby 94
D.3 Dotace -44
D.31 Dotace na produkty -8
D.311 Dovozní dotace 0
D.319 Ostatní dotace na produkty -8
D.39 Ostatní dotace na výrobu -36
D.4 Důchod z vlastnictví 152
D.41 Úroky 70
D.42 Rozdělované důchody korporací 27
D.421 Dividendy 18
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 9
.. D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
3
D.44 Ostatní důchody z investic 31
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
20
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
8
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
3
D.45 Renta 21
B.5*g Hrubý národní důchod 1 864
B.5*n Čistý národní důchod 1 642
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
686 2015
II.2: Účet druhotného rozdělení důchodů
Užití Zdroje
Běžné transfery 1 212 B.5*g Hrubý národní důchod 1 864
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 212 B.5*n Čistý národní důchod 1 642
D.51 Daně z důchodů 203
D.59 Ostatní běžné daně 9 Běžné transfery 1 174
D.61 Čisté sociální příspěvky 333 D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 213
D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
181 D.51 Daně z důchodů 204
D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
168 D.59 Ostatní běžné daně 9
D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
13 D.61 Čisté sociální příspěvky 333
D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
19 D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
181
D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
18 D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
168
D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
1 D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
13
D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 129 D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
19
D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
115 D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
18
D.6132
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
14 D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
1
D.614
Doplňkové sociální příspěvky
domácností
10 D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 129
D.6141
Doplňkové penzijní příspěvky
domácností
8 D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
115
D.6142
Doplňkové příspěvky domácností jiné
než penzijní
2 D.6132
Skutečné příspěvky domácností jiné
než penzijní
14
D.61SC
Poplatky za služby programu sociálního
pojištění
-6 D.614
Doplňkové sociální příspěvky
domácností
10
D.6141
Doplňkové penzijní příspěvky
domácností
8
D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
384 D.6142
Doplňkové příspěvky domácností jiné
než penzijní
2
D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení 53 D.61SC
Poplatky za služby programu sociálního
pojištění
6
D.6211
Peněžité penzijní dávky sociálního
zabezpečení
45
D.6212
Peněžité dávky sociálního zabezpečení
jiné než penzijní
8 D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
384
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 279 D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení 53
D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
250 D.6211
Peněžité penzijní dávky sociálního
zabezpečení
45
D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění jiné
než penzijní
29 D.6212
Peněžité dávky sociálního zabezpečení
jiné než penzijní
8
D.623 Peněžité dávky sociální pomoci 52 D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 279
D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
250
D.7 Ostatní běžné transfery 283 D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění jiné
než penzijní
29
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 56 D.623 Peněžité dávky sociální pomoci 52
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
2015 687
Užití Zdroje
D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
43
D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění 13 D.7 Ostatní běžné transfery 244
D.72 Náhrady z neživotního pojištění 48 D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 47
D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
45 D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
44
D.722 Náhrady z neživotního zajištění 3 D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění 3
D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru vládních
institucí
96 D.72 Náhrady z neživotního pojištění 57
D.74 Běžná mezinárodní spolupráce 22 D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
42
D.75 Jiné běžné transfery 52 D.722 Náhrady z neživotního zajištění 15
D.751 Běžné transfery pro NISD 36 D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru vládních
institucí
96
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi 7 D.74 Běžná mezinárodní spolupráce 1
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 9 D.75 Jiné běžné transfery 43
D.76
Vlastní zdroje EU odvozené z DPH
a HND
9 D.751 Běžné transfery pro NISD 36
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi 1
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 6
B.6*g Hrubý národní disponibilní důchod 1 826
B.6*n Čistý národní disponibilní důchod 1 604
II.3: Účet přerozdělení naturálních důchodů
Užití Zdroje
D.63 Naturální sociální transfery 215 B.6*g Hrubý národní disponibilní důchod 1 826
D.631
Naturální sociální transfery - netržní
produkce
211 B.6*n Čistý národní disponibilní důchod 1 604
D.632
Naturální sociální transfery - nakoupená
tržní produkce
4
D.63 Naturální sociální transfery 215
D.631
Naturální sociální transfery - netržní
produkce
211
D.632
Naturální sociální transfery - nakoupená
tržní produkce
4
B.6*g
Hrubý upravený národní disponibilní
důchod
1 826
B.6*n
Čistý upravený národní disponibilní
důchod
1 604
II.4: Účet užití důchodů
II.4.1: Účet užití disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.6*g Hrubý národní disponibilní důchod 1 826
P.3 Výdaje na konečnou spotřebu 1 399 B.6*n Čistý národní disponibilní důchod 1 604
P.31 Výdaje na individuální spotřebu 1 230
P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu 169 D.8 Úprava o změny penzijních nároků 11
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 11
B.8*g Hrubé národní úspory 427
B.8*n Čisté národní úspory 205
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
688 2015
II.4.2: Účet užití upraveného disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.7*g
Hrubý upravený národní disponibilní
důchod
1 826
P.4 Skutečná konečná spotřeba 1 399 B.7*n
Čistý upravený národní disponibilní
důchod
1 604
P.41 Skutečná individuální spotřeba 1 230
P.42 Skutečná kolektivní spotřeba 169 D.8 Úprava o změny penzijních nároků 11
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 11
B.8*g Hrubé národní úspory 427
B.8*n Čisté národní úspory 205
III. Účty akumulace
III.1: Kapitálový účet
III.1.1: Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor
a kapitálových transferů
202 B.8*n Čisté národní úspory 205
D.9r Kapitálové transfery, příjmové 62
D.91r Kapitálové daně, příjmové 2
D.92r Investiční dotace, příjmové 23
D.99r Ostatní kapitálové transfery, příjmové 37
D.9p Kapitálové transfery, výdajové -65
D.91p Kapitálové daně, výdajové -2
D.92p Investiční dotace, výdajové -27
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové -36
III.1.2:Účet pořízení nefinančních aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
P.5g Tvorba hrubého kapitálu 414 B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor
a kapitálových transferů
202
P.5n Tvorba čistého kapitálu 192
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu 376
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv 359
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 358
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 9
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv -8
P.512
Náklady na převod vlastnictví nevyráběných
aktiv
17
P.51c Spotřeba fixního kapitálu -222
P.52 Změny zásob 28
P.53 Čisté pořízení cenností 10
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv 0
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů 0
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí 0
NP.3
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) 10
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
2015 689
III.2: Finanční účet
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) 10
F Čisté pořízení finančních aktiv 436 F Čistý vznik závazků 426
F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání -1 F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
F.11 Měnové zlato -1 F.11 Měnové zlato
F.12 Zvláštní práva čerpání 0 F.12 Zvláštní práva čerpání 0
F.2 Oběživo a vklady 89 F.2 Oběživo a vklady 102
F.21 Oběživo 33 F.21 Oběživo 35
F.22 Převoditelné vklady 26 F.22 Převoditelné vklady 28
F.221 Mezibankovní vklady -5 F.221 Mezibankovní vklady -5
F.229 Ostatní převoditelné vklady 31 F.229 Ostatní převoditelné vklady 33
F.29 Ostatní vklady 30 F.29 Ostatní vklady 39
F.3 Dluhové cenné papíry 86 F.3 Dluhové cenné papíry 74
F.31 Krátkodobé 27 F.31 Krátkodobé 24
F.32 Dlouhodobé 59 F.32 Dlouhodobé 50
F.4 Půjčky 78 F.4 Půjčky 47
F.41 Krátkodobé 22 F.41 Krátkodobé 11
F.42 Dlouhodobé 56 F.42 Dlouhodobé 36
F.5 Účasti 107 F.5 Účasti 105
F.51 Akcie a ostatní účasti 91 F.51 Akcie a ostatní účasti 94
F.511 Kótované akcie 77 F.511 Kótované akcie 84
F.512 Nekótované akcie 7 F.512 Nekótované akcie 7
F.519 Ostatní účasti 7 F.519 Ostatní účasti 3
F.52 Účasti v investičních fondech 16 F.52 Účasti v investičních fondech 1
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 7 F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 5
F.522
Účasti v investičních fondech jiných než fondy
peněžního trhu
9 F.522
Účasti v investičních fondech jiných než fondy
peněžního trhu
6
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
48 F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
48
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 7 F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 7
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 22 F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 22
F.63 Penzijní nároky 11 F.63 Penzijní nároky 11
F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce 3 F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce 3
F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní 2 F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní 2
F.66
Rezervy na uplatnění standardizovaných
záruk
3 F.66 Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk 3
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
14 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
11
F.71 Finanční deriváty 12 F.71 Finanční deriváty 9
F.711 Opce 5 F.711 Opce 4
F.712 Forwardy 7 F.712 Forwardy 5
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 2 F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 2
F.8 Ostatní pohledávky 15 F.8 Ostatní závazky 39
F.81 Obchodní úvěry a zálohy 7 F.81 Obchodní úvěry a zálohy 16
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
690 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
F.89
Jiné pohledávky kromě obchodních
úvěrů a záloh
8 F.89
Jiné závazky kromě obchodních úvěrů
a záloh
23
III.3 Účet ostatních změn
III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.1 Ekonomický vznik aktiv 33 K.5 Ostatní změny objemu j.n. 1
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 3 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 30 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.21 Přírodní zdroje 26 AF Finanční závazky 1
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 4 K.6 Změny v klasifikaci 2
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
2
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv -11 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů -8 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.21 Přírodní zdroje -8 AF Finanční závazky 2
K.22
Ostatní ekonomický zánik nevyráběných
aktiv
-3 K.62 Změny v klasifikaci závazků 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence -1 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
-2 AF Finanční závazky 0
K.3 Ztráty z katastrof -11 Ostatní změny objemu celkem 3
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -9 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva -2 AN.11 Fixní aktiva
AF Finanční aktiva 0 AN.12 Zásoby
K.4 Konfiskace bez náhrady 0 AN.13 Cennosti
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.21 Přírodní zdroje
AF Finanční aktiva 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence
K.5 Ostatní změny objemu j.n. 2 AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 1 AF Finanční závazky 3
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF Finanční aktiva 1 AF.2 Oběživo a vklady
K.6 Změny v klasifikaci 0 AF.3 Dluhové cenné papíry
K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
2 AF.4 Půjčky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF.5 Účasti 2
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AF Finanční aktiva 2 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků -2 AF.8 Ostatní závazky
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -2
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
2015 691
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
Ostatní změny objemu celkem 13
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -7
AN.11 Fixní aktiva -2
AN.12 Zásoby -3
AN.13 Cennosti -2
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 17
AN.21 Přírodní zdroje 9
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 6
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0
AF Finanční aktiva 3
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky
AF.5 Účasti a podíly v investičních fondech 2
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.102
Změn čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
10
III.3.2: Účet přecenění
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z
držby
K.7 Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 280 AF Závazky 76
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 126 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 111 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 7 AF.3 Dluhové cenné papíry 42
AN.13 Cennosti 8 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 154 AF.5 Účasti 34
AN.21 Přírodní zdroje 152 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 2 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 84
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 12
AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 40
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 32
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
692 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
288
III.3.2.1: Účet neutrálních zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 198 AF Závazky 126
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 121 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 111 AF.2 Oběživo a vklady 30
AN.12 Zásoby 4 AF.3 Dluhové cenné papíry 26
AN.13 Cennosti 6 AF.4 Půjčky 29
AN.2 Nevyráběná aktiva 77 AF.5 Účasti 28
AN.21 Přírodní zdroje 76 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
7
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0 AF.8 Ostatní závazky 6
AF Finanční aktiva 136
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 16
AF.2 Oběživo a vklady 30
AF.3 Dluhové cenné papíry 25
AF.4 Půjčky 28
AF.5 Účasti 26
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
7
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 4
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
208
III.3.2.2: Účet reálných zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 82 AF Závazky
-
50
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 5 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady
-
30
AN.12 Zásoby 3 AF.3 Dluhové cenné papíry 16
AN.13 Cennosti 2 AF.4 Půjčky
-
29
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
2015 693
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.2 Nevyráběná aktiva 77 AF.5 Účasti 6
AN.21 Přírodní zdroje 76 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
-7
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv 0 AF.8 Ostatní závazky -6
AF Finanční aktiva -52
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání -4
AF.2 Oběživo a vklady -30
AF.3 Dluhové cenné papíry 15
AF.4 Půjčky -28
AF.5 Účasti 6
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
-7
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky -4
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných
zisků/ztrát z držby
80
IV: Rozvaha
IV.1: Počáteční rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 4 621 AF Závazky 7 762
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 2 818 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 2 579 AF.2 Oběživo a vklady 1 471
AN.12 Zásoby 114 AF.3 Dluhové cenné papíry 1 311
AN.13 Cennosti 125 AF.4 Půjčky 1 437
AN.2 Nevyráběná aktiva 1 803 AF.5 Účasti 2 756
AN.21 Přírodní zdroje 1 781 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
471
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 22 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
14
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 302
AF Finanční aktiva 8 231
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 770
AF.2 Oběživo a vklady 1 482
AF.3 Dluhové cenné papíry 1 263
AF.4 Půjčky 1 384
AF.5 Účasti 2 614
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
470
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
21
AF.8 Ostatní pohledávky 227
B.90 Čisté jmění 5 090
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
694 2015
IV.2: Změny v rozvaze
Aktiva Závazky a čisté jmění
Změny v aktivech celkem Změny v závazcích celkem
AN Nefinanční aktiva 482 AF Závazky 505
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 294 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 246 AF.2 Oběživo a vklady 102
AN.12 Zásoby 32 AF.3 Dluhové cenné papíry 116
AN.13 Cennosti 16 AF.4 Půjčky 47
AN.2 Nevyráběná aktiva 186 AF.5 Účasti 141
AN.21 Přírodní zdroje 178 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
49
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 8 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
11
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 39
AF Finanční aktiva 523
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 11
AF.2 Oběživo a vklady 89
AF.3 Dluhové cenné papíry 126
AF.4 Půjčky 78
AF.5 Účasti 141
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
49
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
14
AF.8 Ostatní pohledávky 15
B.10 Změny čistého jmění 500
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
202
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
10
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
288
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
208
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných zisků/ztrát
z držby
80
IV.3: Konečná rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 5 101 AF Závazky 8 267
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 3 112 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 2 825 AF.2 Oběživo a vklady 1 573
AN.12 Zásoby 146 AF.3 Dluhové cenné papíry 1 427
AN.13 Cennosti 141 AF.4 Půjčky 1 484
AN.2 Nevyráběná aktiva 1 989 AF.5 Účasti 2 897
AN.21 Přírodní zdroje 1 959 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy 520
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.2 – Úplná posloupnost účtů národního hospodářství
2015 695
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 30 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie 25
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 341
AF Finanční aktiva 8 754
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 781
AF.2 Oběživo a vklady 1 571
AF.3 Dluhové cenné papíry 1 389
AF.4 Půjčky 1 462
AF.5 Účasti 2 755
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
519
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
35
AF.8 Ostatní pohledávky 242
B.90 Čisté jmění 5 590
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
696 2015
Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
I: Účet výroby
Užití Zdroje
P.2 Mezispotřeba 1 477 P.1 Produkce 2 808
P.11 Tržní produkce 2 808
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití 0
B.1g Hrubá přidaná hodnota 1 331
P,51c Spotřeba fixního kapitálu 157
B.1n Čistá přidaná hodnota 1 174
II: Účet tvorby a užití důchodů
II.1: Účet rozdělení prvotních důchodů
II.1.1: Účet tvorby důchodů
Užití Zdroje
D.1 Náhrady zaměstnancům 986 B.1g Hrubá přidaná hodnota 131
D.11 Mzdy a platy 841 B.1n Čistá přidaná hodnota 1 174
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 145
D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
132
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
122
D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
10
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
13
D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
12
D.1222
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
1
D.29 Ostatní daně z výroby 88
D.3 Dotace -35
B.2g Hrubý provozní přebytek 292
P.51c1
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
provozního přebytku
157
B.2n Čistý provozní přebytek 238
II.1.2: Účet rozdělení prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 134 B.2g Hrubý provozní přebytek 292
D.41 Úroky 56 B.2n Čistý provozní přebytek 135
D.42 Rozdělované důchody korporací 47
D.421 Dividendy 39 D.4 Důchod z vlastnictví 96
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 8 D.41 Úroky 33
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0 D.42 Rozdělované důchody korporací 10
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
2015 697
Užití Zdroje
D.45 Renta 31 D.421 Dividendy 10
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
4
D.44 Ostatní důchody z investic 8
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
5
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
3
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
1
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
2
D.45 Renta 41
B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 254
B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 97
II.1.2.1: Účet podnikatelských důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 87 B.2g Hrubý provozní přebytek 292
D.41 Úroky 56 B.2n Čistý provozní přebytek 135
D.45 Renta 31
D.4 Důchod z vlastnictví 96
D.41 Úroky 33
D.42 Rozdělované důchody korporací 10
D.421 Dividendy 10
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
4
D.44 Ostatní důchody z investic 8
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
5
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
3
D.45 Renta 41
B.4g Hrubý podnikatelský důchod 301
B.4n Čistý podnikatelský důchod 144
II.1.2.2: Účet rozdělení ostatních prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 47 B.4g Hrubý podnikatelský důchod 301
D.42 Rozdělované důchody korporací 47 B.4n Čistý podnikatelský důchod 144
D.421 Dividendy 39
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 8
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
698 2015
Užití Zdroje
B.5g Hrubý národní důchod 254
B.5n Čistý národní důchod 97
II.2: Účet druhotného rozdělení důchodů
Užití Zdroje
Běžné transfery 98 B.5g Hrubý národní důchod 254
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 24 B.5n Čistý národní důchod 97
D.51 Daně z důchodů 20
D.59 Ostatní běžné daně 4 Běžné transfery 72
D.61 Čisté sociální příspěvky 66
D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
62 D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
31
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 62 D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
27
D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
49 D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné
než penzijní
4
D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění jiné
než penzijní
13 D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
12
D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
12
D.7 Ostatní běžné transfery 12 D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
0
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 8 D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 25
D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
8 D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
19
D.75 Jiné běžné transfery 4 D.6132
Skutečné příspěvky domácností jiné
než penzijní
6
D.751 Běžné transfery pro NISD 1 D.61SC
Poplatky za služby programu sociálního
pojištění
2
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 3
D.7. Ostatní běžné transfery 6
D.72 Náhrady z neživotního pojištění 6
D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
6
D.75 Jiné běžné transfery 0
B.6g Hrubý disponibilní důchod 228
B.6n Čistý disponibilní důchod 71
II.4: Účet užití důchodů
II.4.1: Účet užití disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.6g Hrubý disponibilní důchod 228
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 0 B.6n Čistý disponibilní důchod 71
B.8g Hrubé úspory 228
B.8n Čisté úspory 71
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
2015 699
III. Účty akumulace
III.1: Kapitálový účet
III.1.1: Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
88 B.8n Čisté úspory 71
D.9r Kapitálové transfery, příjmové 33
D.92r Investiční dotace, příjmové 23
D.99r Ostatní kapitálové transfery, příjmové 10
D.9p Kapitálové transfery, výdajové -16
D.91p Kapitálové daně, výdajové 0
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové -16
III.1.2:Účet pořízení nefinančních aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
P.5g Tvorba hrubého kapitálu 308 B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
88
P.5n Tvorba čistého kapitálu 151
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu 280
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv 263
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 262
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 5
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv -4
P.512
Náklady na převod vlastnictví
nevyráběných aktiv
17
P.51c Spotřeba fixního kapitálu -157
P.52 Změny zásob 26
P.53 Čisté pořízení cenností 2
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv -7
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů -6
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí -1
NP.3
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) -56
III.2: Finanční účet
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) -56
F Čisté pořízení finančních aktiv 83 F Čistý vznik závazků 139
F.2 Oběživo a vklady 39 F.2 Oběživo a vklady
F.21 Oběživo 5 F.21 Oběživo
F.22 Převoditelné vklady 30 F.22 Převoditelné vklady
F.229 Ostatní převoditelné vklady 30 F.229 Ostatní převoditelné vklady
F.29 Ostatní vklady 4 F.29 Ostatní vklady
F.3 Dluhové cenné papíry 7 F.3 Dluhové cenné papíry 6
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
700 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
F.31 Krátkodobé 10 F.31 Krátkodobé 2
F.32 Dlouhodobé -3 F.32 Dlouhodobé 4
F.4 Půjčky 19 F.4 Půjčky 21
F.41 Krátkodobé 14 F.41 Krátkodobé 4
F.42 Dlouhodobé 5 F.42 Dlouhodobé 17
F.5 Účasti 10 F.5 Účasti 83
F.51 Akcie a ostatní účasti 10 F.51 Akcie a ostatní účasti 77
F.511 Kótované akcie 5 F.511 Kótované akcie 3
F.512 Nekótované akcie 3 F.512 Nekótované akcie 3
F.519 Ostatní účasti 2 F.519 Ostatní účasti
F.52 Účasti v investičních fondech 0 F.52 Účasti v investičních fondech
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 0 F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu
F.522
Účasti v investičních fondech jiných než
fondy peněžního trhu
0 F.522
Účasti v investičních fondech jiných než
fondy peněžního trhu
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1 F.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 1 F.61 Technické rezervy neživotního pojištění
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 0 F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu
F.66
Rezervy na uplatnění standardizovaných
záruk
0 F.66
Rezervy na uplatnění standardizovaných
záruk
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
3 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
3
F.71 Finanční deriváty 3 F.71 Finanční deriváty 2
F.711 Opce 1 F.711 Opce 2
F.712 Forwardy 2 F.712 Forwardy 0
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 0 F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 1
F.8 Ostatní pohledávky 4 F.8 Ostatní závazky 26
F.81 Obchodní úvěry a zálohy 3 F.81 Obchodní úvěry a zálohy 6
F.89
Jiné pohledávky kromě obchodních úvěrů
a záloh
1 F.89
Jiné závazky kromě obchodních úvěrů
a záloh
20
III.3 Účet ostatních změn
III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.1 Ekonomický vznik aktiv 26 K.5 Ostatní změny objemu j.n. 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 26 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.21 Přírodní zdroje 22 AF Finanční závazky 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 4 K.6 Změny v klasifikaci 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 K.61 Změny v sektorové klasifikaci a ve struktuře 0
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv -9 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů -6 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.21 Přírodní zdroje -6 AF Finanční závazky 0
K.22
Ostatní ekonomický zánik nevyráběných
aktiv
-3 K.62 Změny v klasifikaci závazků 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
2015 701
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence -1 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
-2 AF Finanční závazky 0
K.3 Ztráty z katastrof -5 Ostatní změny objemu celkem 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -5 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.11 Fixní aktiva
AF Finanční aktiva 0 AN.12 Zásoby
K.4 Konfiskace bez náhrady -5 AN.13 Cennosti
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -1 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva -4 AN.21 Přírodní zdroje
AF Finanční aktiva 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence
K.5 Ostatní změny objemu j.n. 1 AN.23 Čistý nákup goodwillu a marketingových aktiv
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 1 AF Finanční závazky 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF Finanční aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady
K.6 Změny v klasifikaci 6 AF.3 Dluhové cenné papíry
K.61
Změny v sektorové klasifikaci a ve
struktuře
6 AF.4 Půjčky
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 3 AF.5 Účasti
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 1 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AF Finanční aktiva 2 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků 0 AF.8 Ostatní závazky
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0
Ostatní změny objemu celkem 14
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -2
AN.11 Fixní aktiva 1
AN.12 Zásoby -3
AN.13 Cennosti 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 14
AN.21 Přírodní zdroje 10
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 4
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0
AF Finanční aktiva 2
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 2
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
702 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
14
III.3.2: Účet přecenění
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z
držby
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z
držby
AN Nefinanční aktiva 144 AF Závazky 18
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 63 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 58 AF.2 Oběživo a vklady
AN.12 Zásoby 4 AF.3 Dluhové cenné papíry
AN.13 Cennosti 1 AF.4 Půjčky
AN.2 Nevyráběná aktiva 81 AF.5 Účasti 17
AN.21 Přírodní zdroje 80 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 8
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry 3
AF.4 Půjčky
AF.5 Účasti 5
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
134
III.3.2.1: Účet neutrálních zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 101 AF Závazky 37
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 60 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 58 AF.2 Oběživo a vklady 1
AN.12 Zásoby 1 AF.3 Dluhové cenné papíry 1
AN.13 Cennosti 1 AF.4 Půjčky 18
AN.2 Nevyráběná aktiva 41 AF.5 Účasti 14
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
2015 703
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.21 Přírodní zdroje 40 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwilu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 3
AF Finanční aktiva 18
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 8
AF.3 Dluhové cenné papíry 2
AF.4 Půjčky 1
AF.5 Účasti 3
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 3
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
82
III.3.2.2: Účet reálných zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 43 AF Závazky -19
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 3 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady -1
AN.12 Zásoby 3 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 0 AF.4 Půjčky -18
AN.2 Nevyráběná aktiva 40 AF.5 Účasti 3
AN.21 Přírodní zdroje 40 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky -3
AF Finanční aktiva -10
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady -8
AF.3 Dluhové cenné papíry 1
AF.4 Půjčky -1
AF.5 Účasti 2
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
-1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky -3
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných
zisků/ztrát z držby
52
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
704 2015
IV: Rozvaha
IV.1: Počáteční rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 2 151 AF Závazky 3 221
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 1 274 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 1 226 AF.2 Oběživo a vklady 40
AN.12 Zásoby 43 AF.3 Dluhové cenné papíry 44
AN.13 Cennosti 5 AF.4 Půjčky 897
AN.2 Nevyráběná aktiva 877 AF.5 Účasti 1 987
AN.21 Přírodní zdroje 864 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
2
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 13 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
4
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 237
AF Finanční aktiva 982
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 382
AF.3 Dluhové cenné papíry 90
AF.4 Půjčky 50
AF.5 Účasti 280
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
25
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
5
AF.8 Ostatní pohledávky 150
B.90 Čisté jmění -88
IV.2: Změny v rozvaze
Aktiva Závazky a čisté jmění
Změny v aktivech celkem Změny v závazcích celkem
AN Nefinanční aktiva 301 AF Závazky 157
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 195 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 165 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 27 AF.3 Dluhové cenné papíry 7
AN.13 Cennosti 3 AF.4 Půjčky 21
AN.2 Nevyráběná aktiva 106 AF.5 Účasti 100
AN.21 Přírodní zdroje 101 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 5 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
3
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 26
AF Finanční aktiva 93
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 39
AF.3 Dluhové cenné papíry 10
AF.4 Půjčky 19
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.3 – Úplná posloupnost účtů sektoru nefinančních podniků
2015 705
Aktiva Závazky a čisté jmění
AF.5 Účasti 17
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
3
AF.8 Ostatní pohledávky 4
B.10 Změny čistého jmění 237
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
88
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních
změn objemu aktiv
14
B.103
Změny čistého jmění vlivem
nominálních zisků/ztrát z držby
134
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
82
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných
zisků/ztrát z držby
52
IV.3: Konečná rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 2 452 AF Závazky 3 378
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 1 469 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 1 391 AF.2 Oběživo a vklady 40
AN.12 Zásoby 70 AF.3 Dluhové cenné papíry 51
AN.13 Cennosti 8 AF.4 Půjčky 918
AN.2 Nevyráběná aktiva 983 AF.5 Účasti 2 087
AN.21 Přírodní zdroje 965 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
12
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 18 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
7
AN.23
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 263
AF Finanční aktiva 1 075
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 421
AF.3 Dluhové cenné papíry 100
AF.4 Půjčky 69
AF.5 Účasti 297
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
26
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
8
AF.8 Ostatní pohledávky 154
B.90 Čisté jmění 149
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
706 2015
Tabulka 24.4 - Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
I: Účet výroby
Užití Zdroje
P.2 Mezispotřeba 52 P.1 Produkce 146
P.11 Tržní produkce 146
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití 0
B.1g Hrubá přidaná hodnota 94
P,51c Spotřeba fixního kapitálu 12
B.1n Čistá přidaná hodnota 82
II: Účet tvorby a užití důchodů
II.1: Účet rozdělení prvotních důchodů
II.1.1: Účet tvorby důchodů
Užití Zdroje
D.1 Náhrady zaměstnancům 44 B.1g Hrubá přidaná hodnota 94
D.11 Mzdy a platy 29 B.1n Čistá přidaná hodnota 82
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 5
D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
0
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
1
D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
1
D.1222
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
0
D.29 Ostatní daně z výroby 4
D.3 Dotace 0
B.2g Hrubý provozní přebytek 46
P.51c1
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
provozního přebytku
12
B.2n Čistý provozní přebytek 34
II.1.2: Účet rozdělení prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 168 B.2g Hrubý provozní přebytek 46
D.41 Úroky 106 B.2n Čistý provozní přebytek 34
D.42 Rozdělované důchody korporací 15
D.421 Dividendy 15
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
2015 707
Užití Zdroje
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0 D.4 Důchod z vlastnictví 149
D.44 Ostatní důchody z investic 47 D.41 Úroky 106
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
25 D.42 Rozdělované důchody korporací 25
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
8 D.421 Dividendy 25
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
14 D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 0
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
6 D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
7
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
8 D.44 Ostatní důchody z investic 8
D.45 Renta 0 D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
0
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
8
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
3
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
5
D.45 Renta 3
B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 27
B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 15
II.1.2.1: Účet podnikatelských důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 153 B.2g Hrubý provozní přebytek 46
D.41 Úroky 106 B.2n Čistý provozní přebytek 34
D.44 Ostatní důchody z investic 47
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
25 D.4 Důchod z vlastnictví 149
D.442
Důchody z investic na základě D.41 Úroky 106
penzijních nároků 8 D.42 Rozdělované důchody korporací 25
D.443
Důchody z investic přisouzené D.421 Dividendy 25
podílníkům investičních fondů 14 D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 0
D.45 Renta 0
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
7
D.44 Ostatní důchody z investic 8
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
0
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
8
D.45 Renta 3
B.4g Hrubý podnikatelský důchod 42
B.4n Čistý podnikatelský důchod 30
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
708 2015
II.1.2.2: Účet rozdělení ostatních prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 15 B.4g Hrubý podnikatelský důchod 42
D.42 Rozdělované důchody korporací 15 B.4n Čistý podnikatelský důchod 30
D.421 Dividendy 15
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 0
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0
B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 27
B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 15
.2: Účet druhotného rozdělení důchodů
Užití Zdroje
Běžné transfery 277 B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 27
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 10 B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 15
D.51 Daně z důchodů 7
D.59 Ostatní běžné daně 3 Běžné transfery 275
D.61 Čisté sociální příspěvky 212
D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
205 D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
109
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 205 D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
104
D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
193 D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
5
D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění
jiné než penzijní
12 D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
2
D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
1
D.7 Ostatní běžné transfery 62 D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
1
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 13 D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 94
D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
0 D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
90
D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění 13 D.6132
Skutečné příspěvky domácností
jiné než penzijní
4
D.72 Náhrady z neživotního pojištění 48 D.614
Doplňkové sociální příspěvky
domácností
10
D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
45 D.6141
Doplňkové penzijní příspěvky
domácností
8
D.722 Náhrady z neživotního zajištění 3 D.6142
Doplňkové příspěvky domácností
jiné než penzijní
2
D.75 Jiné běžné transfery 1 D.61SC
Poplatky za služby programu
sociálního pojištění
3
D.751 Běžné transfery pro NISD 1
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 0 D.7 Ostatní běžné transfery 62
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 47
D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
44
D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění 3
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
2015 709
Užití Zdroje
D.72 Náhrady z neživotního pojištění 15
D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
D.722 Náhrady z neživotního zajištění 15
D.75 Jiné běžné transfery 0
B.6g Hrubý disponibilní důchod 25
B.6n Čistý disponibilní důchod 13
II.4: Účet užití důchodů
II.4.1: Účet užití disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.6g Hrubý disponibilní důchod 25
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 11 B.6n Čistý disponibilní důchod 13
B.8g Hrubé úspory 14
B.8n Čisté úspory 2
III. Účty akumulace
III.1: Kapitálový účet
III.1.1: Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
-5 B.8n Čisté úspory 2
D.9r Kapitálové transfery, příjmové 0
D.92r Investiční dotace, příjmové 0
D.99r Ostatní kapitálové transfery, příjmové
D.9p Kapitálové transfery, výdajové -7
D.91p Kapitálové daně, výdajové 0
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové -7
III.1.2:Účet pořízení nefinančních aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
P.5g Tvorba hrubého kapitálu 8 B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
-5
P.5n Tvorba čistého kapitálu -4
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu 8
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv 8
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 8
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 0
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv 0
P.512
Náklady na převod vlastnictví nevyráběných
aktiv
0
P.51c Spotřeba fixního kapitálu -12
P.52 Změny zásob 0
P.53 Čisté pořízení cenností 0
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv 0
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
710 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí 0
NP.3
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
0
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) -1
III.2: Finanční účet
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) -1
F Čisté pořízení finančních aktiv 172 F Čistý vznik závazků 173
F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání -1 F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
F.11 Měnové zlato -1 F.11 Měnové zlato 0
F.12 Zvláštní práva čerpání 0 F.12 Zvláštní práva čerpání 0
F.2 Oběživo a vklady 10 F.2 Oběživo a vklady 65
F.21 Oběživo 15 F.21 Oběživo
F.22 Převoditelné vklady -5 F.22 Převoditelné vklady 26
F.221 Mezibankovní vklady -5 F.221 Mezibankovní vklady -5
F.229 Ostatní převoditelné vklady 0 F.229 Ostatní převoditelné vklady 31
F.29 Ostatní vklady 0 F.29 Ostatní vklady 39
F.3 Dluhové cenné papíry 66 F.3 Dluhové cenné papíry 30
F.31 Krátkodobé 13 F.31 Krátkodobé 18
F.32 Dlouhodobé 53 F.32 Dlouhodobé 12
F.4 Půjčky 53 F.4 Půjčky 0
F.41 Krátkodobé 4 F.41 Krátkodobé 0
F.42 Dlouhodobé 49 F.42 Dlouhodobé 0
F.5 Účasti 28 F.5 Účasti 22
F.51 Akcie a ostatní účasti 25 F.51 Akcie a ostatní účasti 11
F.511 Kótované akcie 23 F.511 Kótované akcie 7
F.512 Nekótované akcie 1 F.512 Nekótované akcie 4
F.519 Ostatní účasti 1 F.519 Ostatní účasti 0
F.52 Účasti v investičních fondech 3 F.52 Účasti v investičních fondech 11
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 2 F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 5
F.522
Účasti v investičních fondech jiných
než fondy peněžního trhu
1 F.522
Účasti v investičních fondech jiných
než fondy peněžního trhu
6
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
7 F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
48
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 2 F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 7
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 0 F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 22
F.63 Penzijní nároky F.63 Penzijní nároky 11
F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce 3 F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce 3
F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní 2
F.66
Rezervy na uplatnění standardizovaných
záruk
2 F.66 Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk 3
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
8 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
8
F.71 Finanční deriváty 8 F.71 Finanční deriváty 7
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
2015 711
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
F.711 Opce 3 F.711 Opce 2
F.712 Forwardy 5 F.712 Forwardy 5
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 0 F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 1
F.8 Ostatní pohledávky 1 F.8 Ostatní závazky 0
F.81 Obchodní úvěry a zálohy F.81 Obchodní úvěry a zálohy 0
F.89
Jiné pohledávky kromě obchodních
úvěrů a záloh
1 F.89
Jiné závazky kromě obchodních
úvěrů a záloh
0
III. Účet ostatních změn
III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.1 Ekonomický vznik aktiv 0 K.5 Ostatní změny objemu j.n. 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF Finanční závazky 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 K.6 Změny v klasifikaci 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
0
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF Finanční závazky 0
K.22
Ostatní ekonomický zánik nevyráběných
aktiv
0 K.62 Změny v klasifikaci závazků 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF Finanční závazky 0
K.3 Ztráty z katastrof 0 Ostatní změny objemu celkem 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.11 Fixní aktiva
AF Finanční aktiva 0 AN.12 Zásoby
K.4 Konfiskace bez náhrady 0 AN.13 Cennosti
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.21 Přírodní zdroje
AF Finanční aktiva 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence
K.5 Ostatní změny objemu j.n. 1 AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF Finanční aktiva 1 AF.2 Oběživo a vklady
K.6 Změny v klasifikaci -2 AF.3 Dluhové cenné papíry
K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
0 AF.4 Půjčky
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF.5 Účasti
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AF Finanční aktiva 0 AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
712 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků -2 AF.8 Ostatní závazky
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -2
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0
Ostatní změny objemu celkem -1
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -2
AN.11 Fixní aktiva 0
AN.12 Zásoby 0
AN.13 Cennosti -2
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje -2
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0
AF Finanční aktiva 1
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
-1
III.3.2: Účet přecenění
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z
držby
K.7 Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 4 AF Závazky 51
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 2 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 2 AF.2 Oběživo a vklady
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 34
AN.13 Cennosti 0 AF.4 Půjčky
AN.2 Nevyráběná aktiva 2 AF.5 Účasti 17
AN.21 Přírodní zdroje 1 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 1 AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 57
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 11
AF.2 Oběživo a vklady
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
2015 713
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AF.3 Dluhové cenné papíry 30
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 16
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
10
III.3.2.1: Účet neutrálních zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 3 AF Závazky 68
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 2 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 2 AF.2 Oběživo a vklady 26
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 21
AN.13 Cennosti 0 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 1 AF.5 Účasti 14
AN.21 Přírodní zdroje 1 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
7
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 71
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 14
AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 18
AF.4 Půjčky 24
AF.5 Účasti 14
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.1031
Změny čistého jmění vlivem
neutrálních zisků/ztrát z držby
6
III.3.2.2: Účet reálných zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 1 AF Závazky -17
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady -26
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 13
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
714 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.13 Cennosti 0 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 1 AF.5 Účasti 3
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
-7
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva -14
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání -3
AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 12
AF.4 Půjčky -24
AF.5 Účasti 2
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
-1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných
zisků/ztrát z držby
4
IV: Rozvaha
IV.1: Počáteční rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 93 AF Závazky 3 544
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 67 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 52 AF.2 Oběživo a vklady 1 281
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 1 053
AN.13 Cennosti 15 AF.4 Půjčky
AN.2 Nevyráběná aktiva 26 AF.5 Účasti 765
AN.21 Přírodní zdroje 23 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
435
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 3 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
10
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 3 421
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 690
AF.2 Oběživo a vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry 950
AF.4 Půjčky 1 187
AF.5 Účasti 551
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
30
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
13
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.90 Čisté jmění -30
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
2015 715
IV.2: Změny v rozvaze
Aktiva Závazky a čisté jmění
Změny v aktivech celkem Změny v závazcích celkem
AN Nefinanční aktiva -4 AF Závazky 224
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -4 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva -2 AF.2 Oběživo a vklady 65
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 64
AN.13 Cennosti -2 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 0 AF.5 Účasti 39
AN.21 Přírodní zdroje -1 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
48
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 1 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
8
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 230
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 10
AF.2 Oběživo a vklady 10
AF.3 Dluhové cenné papíry 96
AF.4 Půjčky 53
AF.5 Účasti 44
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
8
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
8
AF.8 Ostatní pohledávky 1
B.10 Změny čistého jmění 2
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
-5
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních
změn objemu aktiv
-1
B.103
Změny čistého jmění vlivem
nominálních zisků/ztrát z držby
10
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
6
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných
zisků/ztrát z držby
4
IV.3: Konečná rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 89 AF Závazky 3 768
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 63 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 50 AF.2 Oběživo a vklady 1 346
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 1 117
AN.13 Cennosti 13 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 26 AF.5 Účasti 804
AN.21 Přírodní zdroje 22 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
483
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.4 – Úplná posloupnost účtů sektoru finančních institucí
716 2015
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 4 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
18
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 3 651
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 700
AF.2 Oběživo a vklady 10
AF.3 Dluhové cenné papíry 1 046
AF.4 Půjčky 1 240
AF.5 Účasti 595
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
38
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
21
AF.8 Ostatní pohledávky 1
B.90 Čisté jmění -28
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
2015 717
Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
I: Účet výroby
Užití Zdroje
P.2 Mezispotřeba 222 P.1 Produkce 348
P.11 Tržní produkce 0
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití 0
P.13 Netržní produkce 348
B.1g Hrubá přidaná hodnota 126
P,51c Spotřeba fixního kapitálu 27
B.1n Čistá přidaná hodnota 99
II: Účet tvorby a užití důchodů
II.1: Účet rozdělení prvotních důchodů
II.1.1: Účet tvorby důchodů
Užití Zdroje
D.1 Náhrady zaměstnancům 98 B.1g Hrubá přidaná hodnota 126
D.11 Mzdy a platy 63 B.1n Čistá přidaná hodnota 99
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 55
D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
51
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
48
D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
3
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.1222
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
0
D.29 Ostatní daně z výroby 1
D.39 Ostatní dotace na výrobu 0
B.2g Hrubý provozní přebytek 27
P.51c1
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
provozního přebytku
27
B.2n Čistý provozní přebytek 0
II.1.2: Účet rozdělení prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 42 B.2g Hrubý provozní přebytek 27
D.41 Úroky 35 B.2n Čistý provozní přebytek 0
D.45 Renta 7
D.2 Daně z výroby a z dovozu 235
D.21 Daně z produktů 141
D.211 Daně typu DPH 121
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
718 2015
Užití Zdroje
D.212
Daně z dovozu a dovozní cla kromě
DPH
17
D.2121 Dovozní cla 17
D.2122
Daně z dovozu bez DPH a dovozních
cel
0
D.214
Daně z produktů kromě DPH
dovozních daní
3
D.29 Ostatní daně z výroby 94
D.3 Dotace -44
D.31 Dotace na produkty -8
D.311 Dovozní dotace 0
D.319 Ostatní dotace na produkty -8
D.39 Ostatní dotace na výrobu -36
D.4 Důchod z vlastnictví 22
D.41 Úroky 14
D.42 Rozdělované důchody korporací 7
D.421 Dividendy 5
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 2
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0
D.44 Ostatní důchody z investic 1
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
0
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů 1
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
0
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
1
D.45 Renta 0
B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 198
B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 171
II.2: Účet druhotného rozdělení důchodů
Užití Zdroje
Běžné transfery 248 B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 198
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 0 B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 17
D.51 Daně z důchodů 0
D.59 Ostatní běžné daně 0 Běžné transfery 367
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 213
D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
112 D.51 Daně z důchodů 204
D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení 53 D.59 Ostatní běžné daně 9
D.6211
Peněžité penzijní dávky sociálního
zabezpečení
45
D.6212
Peněžité dávky sociálního zabezpečení
jiné než penzijní
8 D.61 Čisté sociální příspěvky 50
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
2015 719
Užití Zdroje
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 7 D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
38
D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
5 D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
35
D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění jiné
než penzijní
2 D.6112
Skutečné příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
3
D.623 Peněžité dávky sociální pomoci 52 D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.7 Ostatní běžné transfery 136 D.6122
Imputované příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
0
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 4 D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 9
D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
4 D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
6
D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění D.6132
Skutečné příspěvky domácností
jiné než penzijní
3
D.72 Náhrady z neživotního pojištění
D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
D.7 Ostatní běžné transfery 104
D.722 Náhrady z neživotního zajištění D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění
D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru vládních
institucí
96 D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
D.74 Běžná mezinárodní spolupráce 22 D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění
D.75 Jiné běžné transfery 5 D.72 Náhrady z neživotního pojištění 1
D.751 Běžné transfery pro NISD 5 D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
1
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi D.722 Náhrady z neživotního zajištění
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 0 D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru vládních
institucí
96
D.76
Vlastní zdroje EU odvozené z DPH a
HND
9 D.74 Běžná mezinárodní spolupráce 1
D.75 Jiné běžné transfery 6
D.751 Běžné transfery pro NISD
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 6
B.6g Hrubý disponibilní důchod 317
B.6n Čistý disponibilní důchod 290
II.3: Účet přerozdělení naturálních důchodů
Užití Zdroje
D.63 Naturální sociální transfery 184 B.6g Hrubý disponibilní důchod 317
D.631
Naturální sociální transfery - netržní
produkce
180 B.6n Čistý disponibilní důchod 290
D.632
Naturální sociální transfery - nakoupená
tržní produkce
4
B.7g Hrubý upravený disponibilní důchod 133
B.7n Čistý upravený disponibilní důchod 106
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
720 2015
II.4: Účet užití důchodů
II.4.1: Účet užití disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.6g Hrubý disponibilní důchod 317
P.3 Výdaje na konečnou spotřebu 352 B.6n Čistý disponibilní důchod 290
P.31 Výdaje na individuální spotřebu 184
P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu 168
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 0
B.8g Hrubé úspory -35
B.8n Čisté úspory -62
II.4.2: Účet užití upraveného disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.7g Hrubý upravený disponibilní důchod 133
P.4 Skutečná konečná spotřeba 168 B7n Čistý upravený disponibilní důchod 106
P.41 Skutečná individuální spotřeba
P.42 Skutečná kolektivní spotřeba 168
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 0
B.8g Hrubé úspory -35
B.8n Čisté úspory -62
III. Účty akumulace
III.1: Kapitálový účet
III.1.1: Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
-90 B.8n Čisté úspory -62
D.9r Kapitálové transfery, příjmové 9
D.91r Kapitálové daně, příjmové 2
D.92r Investiční dotace, příjmové 0
D.99r Ostatní kapitálové transfery, příjmové 4
D.9p Kapitálové transfery, výdajové -34
D.91p Kapitálové daně, výdajové 0
D.92p Investiční dotace, výdajové -27
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové -7
III.1.2:Účet pořízení nefinančních aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
P.5g Tvorba hrubého kapitálu 38 B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
-90
P.5n Tvorba čistého kapitálu 11
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu 35
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv 35
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 38
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
2015 721
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 0
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv -3
P.512
Náklady na převod vlastnictví nevyráběných
aktiv
P.51c Spotřeba fixního kapitálu -27
P.52 Změny zásob 0
P.53 Čisté pořízení cenností 3
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv 2
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů 2
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí 0
NP.3
Čistý nákup goodwillu a marketingových
aktiv
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) -103
III.2: Finanční účet
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-)
-
103
F Čisté pořízení finančních aktiv -10 F Čistý vznik závazků 93
F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání F.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
F.11 Měnové zlato F.11 Měnové zlato
F.12 Zvláštní práva čerpání F.12 Zvláštní práva čerpání
F.2 Oběživo a vklady -26 F.2 Oběživo a vklady 37
F.21 Oběživo 2 F.21 Oběživo 35
F.22 Převoditelné vklady -27 F.22 Převoditelné vklady 2
F.221 Mezibankovní vklady F.221 Mezibankovní vklady
F.229 Ostatní převoditelné vklady -27 F.229 Ostatní převoditelné vklady 2
F.29 Ostatní vklady -1 F.29 Ostatní vklady 0
F.3 Dluhové cenné papíry 4 F.3 Dluhové cenné papíry 38
F.31 Krátkodobé 1 F.31 Krátkodobé 4
F.32 Dlouhodobé 3 F.32 Dlouhodobé 34
F.4 Půjčky 3 F.4 Půjčky 9
F.41 Krátkodobé 1 F.41 Krátkodobé 3
F.42 Dlouhodobé 2 F.42 Dlouhodobé 6
F.5 Účasti 3 F.5 Účasti
F.51 Akcie a ostatní účasti 3 F.51 Akcie a ostatní účasti
F.511 Kótované akcie 1 F.511 Kótované akcie
F.512 Nekótované akcie 1 F.512 Nekótované akcie
F.519 Ostatní účasti 1 F.519 Ostatní účasti
F.52 Účasti v investičních fondech 0 F.52 Účasti v investičních fondech
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 0 F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu
F.522
Účasti v investičních fondech jiných
než fondy peněžního trhu
0 F.522
Účasti v investičních fondech jiných
než fondy peněžního trhu
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
1 F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 0 F.61 Technické rezervy neživotního pojištění
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
722 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 0 F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu
F.63 Penzijní nároky F.63 Penzijní nároky
F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce F.64 Nároky penzijních fondů na penzijní správce
F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní
F.66
Rezervy na uplatnění
standardizovaných záruk
1 F.66
Rezervy na uplatnění
standardizovaných záruk
0
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
F.71 Finanční deriváty 0 F.71 Finanční deriváty 0
F.711 Opce 0 F.711 Opce 0
F.712 Forwardy 0 F.712 Forwardy 0
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 0 F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 0
F.8 Ostatní pohledávky 5 F.8 Ostatní závazky 9
F.81 Obchodní úvěry a zálohy 1 F.81 Obchodní úvěry a zálohy 6
F.89
Jiné pohledávky kromě obchodních
úvěrů a záloh
4 F.89
Jiné závazky kromě obchodních
úvěrů a záloh
3
III.3 Účet ostatních změn
III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.1 Ekonomický vznik aktiv 7 K.5 Ostatní změny objemu j.n. 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 3 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 4 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.21 Přírodní zdroje 4 AF Finanční závazky 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 K.6 Změny v klasifikaci 2
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
2
K.2
Ekonomický zánik nevyráběných
aktiv
-2 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů -2 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje -2 AF Finanční závazky 2
K.22
Ostatní ekonomický zánik
nevyráběných aktiv
0 K.62 Změny v klasifikaci závazků 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
AF Finanční závazky 0
K.3 Ztráty z katastrof -6 Ostatní změny objemu celkem 2
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -4 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva -2 AN.11 Fixní aktiva
AF Finanční aktiva 0 AN.12 Zásoby
K.4 Konfiskace bez náhrady 5 AN.13 Cennosti
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 1 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 4 AN.21 Přírodní zdroje
AF Finanční aktiva 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence
K.5 Ostatní změny objemu j.n. 0 AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
2015 723
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF Finanční závazky 2
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF Finanční aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady
K.6 Změny v klasifikaci -4 AF.3 Dluhové cenné papíry
K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
-4 AF.4 Půjčky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -3 AF.5 Účasti 2
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva -1 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AF Finanční aktiva 0 AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků 0 AF.8 Ostatní závazky
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0
Ostatní změny objemu celkem 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva -3
AN.11 Fixní aktiva -3
AN.12 Zásoby 0
AN.13 Cennosti 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 3
AN.21 Přírodní zdroje 1
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 2
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
AF Finanční aktiva 0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry
AF.4 Půjčky
AF.5 Účasti
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
-2
III.3.2: Účet přecenění
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z
držby
K.7 Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 44 AF Závazky 7
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 21 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 18 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 1 AF.3 Dluhové cenné papíry 7
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
724 2015
AN.13 Cennosti 2 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 23 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 23 AF.6 Pojistné, penzijní a standardizované programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 1
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 1
AF.2 Oběživo a vklady 0
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
38
III.3.2.1: Účet neutrálních zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 32 AF Závazky 13
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 20 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 18 AF.2 Oběživo a vklady 2
AN.12 Zásoby 1 AF.3 Dluhové cenné papíry 4
AN.13 Cennosti 1 AF.4 Půjčky 7
AN.2 Nevyráběná aktiva 12 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 12 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 8
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 2
AF.2 Oběživo a vklady 3
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky 3
AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
27
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
2015 725
III.3.2.2: Účet reálných zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 12 AF Závazky -6
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 1 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady -2
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 3
AN.13 Cennosti 1 AF.4 Půjčky -7
AN.2 Nevyráběná aktiva 11 AF.5 Účasti a podíly v investičních fondech 0
AN.21 Přírodní zdroje 11 AF.6 Pojistné, penzijní a standardizované programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva -7
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání -1
AF.2 Oběživo a vklady -3
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky -3
AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.1032
Změny v čistém jmění vlivem reálných
zisků/ztrát z držby
11
IV: Rozvaha
IV.1: Počáteční rozvaha
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN Nefinanční aktiva 789 AF Závazky 687
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 497 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 467 AF.2 Oběživo a vklady 102
AN.12 Zásoby 22 AF.3 Dluhové cenné papíry 212
AN.13 Cennosti 8 AF.4 Půjčky 328
AN.2 Nevyráběná aktiva 292 AF.5 Účasti 4
AN.21 Přírodní zdroje 286 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
19
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 6 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
AF.8 Ostatní závazky 22
AF Finanční aktiva 396
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 80
AF.2 Oběživo a vklady 150
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
726 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AF.4 Půjčky 115
AF.5 Účasti 12
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
20
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 19
B.90 Čisté jmění 498
IV.2: Změny v rozvaze
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
Změny v aktivech celkem Změny v závazcích celkem
AN Nefinanční aktiva 57 AF Závazky 102
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 29 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 23 AF.2 Oběživo a vklady 37
AN.12 Zásoby 1 AF.3 Dluhové cenné papíry 45
AN.13 Cennosti 5 AF.4 Půjčky 9
AN.2 Nevyráběná aktiva 28 AF.5 Účasti 2
AN.21 Přírodní zdroje 26 AF.6 Pojistné, penzijní a standardizované programy 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 2 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva -9
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 1
AF.2 Oběživo a vklady -26
AF.3 Dluhové cenné papíry 4
AF.4 Půjčky 3
AF.5 Účasti 3
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
1
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 5
B.10 Změny čistého jmění -54
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
90
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
-2
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
38
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
27
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných zisků/ztrát
z držby
11
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.5 – Úplná posloupnost účtů sektoru vládních institucí
2015 727
IV.3: Konečná rozvaha
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN Nefinanční aktiva 846 AF Závazky 789
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 526 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 490 AF.2 Oběživo a vklady 139
AN.12 Zásoby 23 AF.3 Dluhové cenné papíry 257
AN.13 Cennosti 13 AF.4 Půjčky 337
AN.2 Nevyráběná aktiva 320 AF.5 Účasti 6
AN.21 Přírodní zdroje 312 AF.6 Pojistné, penzijní a standardizované programy 19
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 8 AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 31
AF Finanční aktiva 387
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 81
AF.2 Oběživo a vklady 124
AF.3 Dluhové cenné papíry 4
AF.4 Půjčky 118
AF.5 Účasti 15
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
programy
21
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 24
B.90 Čisté jmění 444
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
728 2015
Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
I: Účet výroby
Užití Zdroje
P.2 Mezispotřeba 115 P.1 Produkce 270
P.11 Tržní produkce 123
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití 147
B.1g Hrubá přidaná hodnota 155
P,51c Spotřeba fixního kapitálu 23
B.1n Čistá přidaná hodnota 132
II: Účet tvorby a užití důchodů
II.1: Účet rozdělení prvotních důchodů
II.1.1: Účet tvorby důchodů
Užití Zdroje
D.1 Náhrady zaměstnancům 11 B.1g Hrubá přidaná hodnota 155
D.11 Mzdy a platy 11 B.1n Čistá přidaná hodnota 132
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 0
D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
0
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.1222
Imputované příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
0
D.29 Ostatní daně z výroby 0
D.39 Ostatní dotace na výrobu -1
B.2g Hrubý provozní přebytek 84
B.3g Hrubý smíšený důchod 61
P.51c1
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
provozního přebytku
15
P.51c2
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
smíšeného důchodu
8
B.2n Čistý provozní přebytek 69
B.3n Čistý smíšený důchod 53
II.1.2: Účet rozdělení prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 41 B.2g Hrubý provozní přebytek 84
D.41 Úroky 14 B.3g Hrubý smíšený důchod 61
D.45 Renta 27 B.2n Čistý provozní přebytek 69
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
2015 729
Užití Zdroje
B.3n Čistý smíšený důchod 53
D.1 Náhrady zaměstnancům 1 154
D.11 Mzdy a platy 954
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 200
D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
181
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
168
D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
13
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
19
D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
18
D.1222
Imputované příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
1
D.4 Důchod z vlastnictví 123
D.41 Úroky 49
D.42 Rozdělované důchody korporací 20
D.421 Dividendy 13
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací 7
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
3
D.44 Ostatní důchody z investic 30
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
20
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
8
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
2
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
2
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
0
D.45 Renta 21
B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 1 381
B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 1 358
II.2: Účet druhotného rozdělení důchodů
Užití Zdroje
Běžné transfery 582 B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 1 381
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 178 B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 1 358
D.51 Daně z důchodů 176
D.59 Ostatní běžné daně 2 Běžné transfery 420
D.61 Čisté sociální příspěvky 333 D.61 Čisté sociální příspěvky 0
D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
181 D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
168 D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
730 2015
Užití Zdroje
D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní 13 D.6112
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní 0
D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
19 D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
18 D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
0
D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
1 D.6122
Imputované příspěvky zaměstnavatelů
jiné než penzijní
0
D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 129 D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 0
D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
115 D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
0
D.6132
Skutečné příspěvky domácností
jiné než penzijní
14 D.6132
Skutečné příspěvky domácností
jiné než penzijní
0
D.614
Doplňkové sociální příspěvky
domácností
10 D.614
Doplňkové sociální příspěvky
domácností
0
D.6141
Doplňkové penzijní příspěvky
domácností
8 D.6141
Doplňkové penzijní příspěvky
domácností
0
D.6142
Doplňkové příspěvky domácností
jiné než penzijní
2 D.6142
Doplňkové příspěvky domácností
jiné než penzijní
0
D.61SC
Poplatky za služby programu sociálního
pojištění
-6 D.61SC
Poplatky za služby programu sociálního
pojištění
0
D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
0 D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální
transfery
384
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 0 D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení 53
D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
0 D.6211
Peněžité penzijní dávky sociálního
zabezpečení
45
D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění
jiné než penzijní
0 D.6212
Peněžité dávky sociálního zabezpečení
jiné než penzijní
8
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 279
D.7 Ostatní běžné transfery 71 D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
250
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 31 D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění
jiné než penzijní
29
D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
31 D.623 Peněžité dávky sociální pomoci 52
D.75 Jiné běžné transfery 40 D.7 Ostatní běžné transfery 36
D.751 Běžné transfery pro NISD 29 D.72 Náhrady z neživotního pojištění 35
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi 7 D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
35
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 4 D.75 Jiné běžné transfery 1
D.751 Běžné transfery pro NISD 0
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi 1
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 0
B.6g Hrubý disponibilní důchod 1 219
B.6n Čistý disponibilní důchod 1 196
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
2015 731
II.3: Účet přerozdělení naturálních důchodů
Užití Zdroje
B.6g Hrubý disponibilní důchod 1 219
B.6n Čistý disponibilní důchod 1 196
D.63 Naturální sociální transfery 215
D.631
Naturální sociální transfery - netržní
produkce
211
D.632
Naturální sociální transfery - nakoupená
tržní produkce
4
B.7g
Hrubý upravený disponibilní
důchod
1 434
B.7n Čistý upravený disponibilní důchod 1 411
II.4: Účet užití důchodů
II.4.1: Účet užití disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.6g Hrubý disponibilní důchod 1 219
P.3 Výdaje na konečnou spotřebu 1 015 B.6n Čistý disponibilní důchod 1 196
P.31 Výdaje na individuální spotřebu 1 015
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 11
B.8g Hrubé úspory 215
B.8n Čisté úspory 192
II.4.2: Účet užití upraveného disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.7g
Hrubý upravený disponibilní
důchod
1 434
P.4 Skutečná konečná spotřeba 1 230 B.7n
Čistý upravený disponibilní
důchod
1 411
P.41 Skutečná individuální spotřeba 1 230
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 11
B.8g Hrubé úspory 215
B.8n Čisté úspory 192
III. Účty akumulace
III.1: Kapitálový účet
III.1.1: Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
210 B.8n Čisté úspory 192
D.9r Kapitálové transfery, příjmové 23
D.92r Investiční dotace, příjmové 0
D.99p Ostatní kapitálové transfery, příjmové 23
D.9p Kapitálové transfery, výdajové -5
D.91p Kapitálové daně, výdajové -2
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
732 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
D.92p Investiční dotace, výdajové
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové -3
III.1.2:Účet pořízení nefinančních aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
P.5g Tvorba hrubého kapitálu 55 B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor
a kapitálových transferů
210
P.5n Tvorba čistého kapitálu 32
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu 48
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv 48
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 45
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 3
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv 0
P.512
Náklady na převod vlastnictví
nevyráběných aktiv
0
P.51c Spotřeba fixního kapitálu -23
P.52 Změny zásob 2
P.53 Čisté pořízení cenností 5
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv 4
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů 3
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí 1
NP.3
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) 174
III.2: Finanční účet
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) 174
F Čisté pořízení finančních aktiv 189 F Čistý vznik závazků 15
F.2 Oběživo a vklady 64 F.3 Dluhové cenné papíry 0
F.21 Oběživo 10 F.31 Krátkodobé 0
F.22 Převoditelné vklady 27 F.32 Dlouhodobé 0
F.229 Ostatní převoditelné vklady 27
F.29 Ostatní vklady 27 F.4 Půjčky 11
F.41 Krátkodobé 2
F.3 Dluhové cenné papíry 10 F.42 Dlouhodobé 9
F.31 Krátkodobé 3
F.32 Dlouhodobé 7 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
F.71 Finanční deriváty 0
F.4 Půjčky 3 F.711 Opce 0
F.41 Krátkodobé 3 F.712 Forwardy 0
F.42 Dlouhodobé 0 F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 0
F.5 Účasti 66 F.8 Ostatní závazky 4
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
2015 733
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
F.51 Akcie a ostatní účasti 53 F.81 Obchodní úvěry a zálohy 4
F.511 Kótované akcie 48 F.89
Jiné závazky kromě obchodních
úvěrů a záloh
0
F.512 Nekótované akcie 2
F.519 Ostatní účasti 3
F.52 Účasti v investičních fondech 13
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 5
F.522
Účasti v investičních fondech
jiných než fondy peněžního trhu
8
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
39
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 4
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 22
F.63 Penzijní nároky 11
F.64
Nároky penzijních fondů na penzijní
správce
F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní 2
F.66
Rezervy na uplatnění
standardizovaných záruk
0
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
3
F.71 Finanční deriváty 1
F.711 Opce 1
F.712 Forwardy 0
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 2
F.8 Ostatní pohledávky 4
F.81 Obchodní úvěry a zálohy 3
F.89
Jiné pohledávky kromě obchodních
úvěrů a záloh
1
III.3 Účet ostatních změn
III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.1 Ekonomický vznik aktiv 0 K.5 Ostatní změny objemu j.n. 1
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF Finanční závazky 1
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 K.6 Změny v klasifikaci 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
0
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF Finanční závazky 0
K.22
Ostatní ekonomický zánik
nevyráběných aktiv
0 K.62 Změny v klasifikaci závazků 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
734 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF Finanční závazky 0
K.3 Ztráty z katastrof 0 Ostatní změny objemu celkem 1
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.11 Fixní aktiva 0
AF Finanční aktiva 0 AN.12 Zásoby 0
K.4 Konfiskace bez náhrady 0 AN.13 Cennosti 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.21 Přírodní zdroje 0
AF Finanční aktiva 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
K.5 Ostatní změny objemu j.n. 0 AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF Finanční závazky 1
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF Finanční aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady
K.6 Změny v klasifikaci 0 AF.3 Dluhové cenné papíry
K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
0 AF.4 Půjčky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF.5 Účasti
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AF Finanční aktiva 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků 0 AF.8 Ostatní závazky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0
Ostatní změny objemu celkem 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.11 Fixní aktiva 0
AN.12 Zásoby 0
AN.13 Cennosti 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0
AF Finanční aktiva 0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
2015 735
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.102
Změny čistého jmění vlivem
ostatních změn objemu aktiv
-1
III.3.2: Účet přecenění
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-)
z držby
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-)
z držby
AN Nefinanční aktiva 80 AF Závazky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 35 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AN.11 Fixní aktiva 28 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 2 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 5 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 45 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 45 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 16
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry 6
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 10
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
96
III.3.2.1: Účet neutrálních zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 56 AF Závazky 5
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 34 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 28 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 2 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 4 AF.4 Půjčky 3
AN.2 Nevyráběná aktiva 22 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 22 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
736 2015
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 2
AF Finanční aktiva 36
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 17
AF.3 Dluhové cenné papíry 4
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 9
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
5
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 1
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
87
III.3.2.2: Účet reálných zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 24 AF Závazky -5
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 1 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 1 AF.4 Půjčky -3
AN.2 Nevyráběná aktiva 23 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 23 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky -2
AF Finanční aktiva -20
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání 0
AF.2 Oběživo a vklady -17
AF.3 Dluhové cenné papíry 2
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 1
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
-5
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky -1
B.1032
Změny čistého jmění vlivem
reálných zisků/ztrát z držby
9
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
2015 737
IV: Rozvaha
IV.1: Počáteční rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 1 429 AF Závazky 189
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 856 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 713 AF.2 Oběživo a vklady 10
AN.12 Zásoby 48 AF.3 Dluhové cenné papíry 2
AN.13 Cennosti 95 AF.4 Půjčky 169
AN.2 Nevyráběná aktiva 573 AF.5 Účasti
AN.21 Přírodní zdroje 573 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 8
AF Finanční aktiva 3 260
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 840
AF.3 Dluhové cenné papíry 198
AF.4 Půjčky 24
AF.5 Účasti 1 749
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
391
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
3
AF.8 Ostatní pohledávky 55
B.90 Čisté jmění 4 500
IV.2: Změny v rozvaze
Aktiva Závazky a čisté jmění
Změny v aktivech celkem Změny v závazcích celkem
AN Nefinanční aktiva 115 AF Závazky 16
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 67 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 53 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 4 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 10 AF.4 Půjčky 11
AN.2 Nevyráběná aktiva 48 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 48 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 4
AF Finanční aktiva 205
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 64
AF.3 Dluhové cenné papíry 16
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.6 – Úplná posloupnost účtů sektoru domácností
738 2015
Aktiva Závazky a čisté jmění
AF.4 Půjčky 3
AF.5 Účasti 76
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
39
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
3
AF.8 Ostatní pohledávky 4
B.10 Změny čistého jmění 304
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a
kapitálových transferů
210
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
-1
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
96
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
87
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných zisků/ztrát
z držby
9
IV.3: Konečná rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 1 544 AF Závazky 205
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 923 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 766 AF.2 Oběživo a vklady 10
AN.12 Zásoby 52 AF.3 Dluhové cenné papíry 2
AN.13 Cennosti 105 AF.4 Půjčky 180
AN.2 Nevyráběná aktiva 621 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 621 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
1
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 12
AF Finanční aktiva 3 465
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 904
AF.3 Dluhové cenné papíry 214
AF.4 Půjčky 27
AF.5 Účasti 1 825
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
430
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
6
AF.8 Ostatní pohledávky 59
B.90 Čisté jmění 4 804
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
2015 739
Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru neziskových institucí poskytujících
služby domácnostem
I: Účet výroby
Užití Zdroje
P.2 Mezispotřeba 17 P.1 Produkce 32
P.11 Tržní produkce 0
P.12 Produkce pro vlastní konečné užití 0
P.13 Netržní produkce 32
B.1g Hrubá přidaná hodnota 15
P,51c Spotřeba fixního kapitálu 3
B.1n Čistá přidaná hodnota 12
II: Účet tvorby a užití důchodů
II.1: Účet rozdělení prvotních důchodů
II.1.1: Účet tvorby důchodů
Užití Zdroje
D.1 Náhrady zaměstnancům 11 B.1g Hrubá přidaná hodnota 15
D.11 Mzdy a platy 6 B.1n Čistá přidaná hodnota 12
D.12 Sociální příspěvky zaměstnavatelů 5
D.121
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.1211
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
4
D.1212
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
0
D.122
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
1
D.1221
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
1
D.1222
Imputované příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
0
D.29 Ostatní daně z výroby 1
D.39 Ostatní dotace na výrobu 0
B.2g Hrubý provozní přebytek 3
P.51c1
Spotřeba fixního kapitálu z hrubého
provozního přebytku
3
B.2n Čistý provozní přebytek 0
II.1.2: Účet rozdělení prvotních důchodů
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 6 B.2g Hrubý provozní přebytek 3
D.41 Úroky 6 B.3g Hrubý smíšený důchod
D.45 Renta 0 B.2n Čistý provozní přebytek 0
B.3n Čistý smíšený důchod
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
740 2015
Užití Zdroje
D.4 Důchod z vlastnictví 7
D.41 Úroky 7
D.42 Rozdělované důchody korporací 0
D.421 Dividendy 0
D.422 Čerpání důchodu z kvazikorporací
D.43
Reinvestované zisky z přímých
zahraničních investic
0
D.44 Ostatní důchody z investic 0
D.441
Důchody z investic přisouzené
pojistníkům
0
D.442
Důchody z investic na základě
penzijních nároků
D.443
Důchody z investic přisouzené
podílníkům investičních fondů
0
D.4431
Dividendy přisouzené podílníkům
investičních fondů
0
D.4432
Nerozdělené zisky přisouzené
podílníkům investičních fondů
0
D.45 Renta 0
B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 4
B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 1
II.2: Účet druhotného rozdělení důchodů
Užití Zdroje
Běžné transfery 7 B.5g Saldo hrubých prvotních důchodů 4
D.5 Běžné daně z důchodů, jmění a jiné 0 B.5n Saldo čistých prvotních důchodů 1
D.51 Daně z důchodů 0
D.59 Ostatní běžné daně 0 Běžné transfery 40
D.61 Čisté sociální příspěvky 5
D.62
Sociální dávky jiné než naturální
sociální transfery
5 D.611
Skutečné sociální příspěvky
zaměstnavatelů
3
D.621 Peněžité dávky sociálního zabezpečení D.6111
Skutečné penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
2
D.6211
Peněžité penzijní dávky sociálního
zabezpečení
D.6112
Skutečné příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
1
D.6212
Peněžité dávky sociálního zabezpečení
jiné než penzijní
D.612
Imputované sociální příspěvky
zaměstnavatelů
1
D.622 Ostatní dávky sociálního pojištění 5 D.6121
Imputované penzijní příspěvky
zaměstnavatelů
1
D.6221
Ostatní penzijní dávky sociálního
pojištění
3 D.6122
Imputované příspěvky
zaměstnavatelů jiné než penzijní
0
D.6222
Ostatní dávky sociálního pojištění
jiné než penzijní
2 D.613 Skutečné sociální příspěvky domácností 1
D.623 Peněžité dávky sociální pomoci D.6131
Skutečné penzijní příspěvky
domácností
0
D.6132
Skutečné příspěvky domácností
jiné než penzijní
1
D.7 Ostatní běžné transfery 2
D.71 Čisté pojistné na neživotní pojištění 0 D.7 Ostatní běžné transfery 36
D.711
Čisté pojistné na neživotní přímé
pojištění
0 D.72 Náhrady z neživotního pojištění 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
2015 741
Užití Zdroje
D.712 Čisté zajistné na neživotní pojištění D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
0
D.72 Náhrady z neživotního pojištění D.722 Náhrady z neživotního zajištění
D.721
Náhrady z neživotního přímého
pojištění
D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru
vládních institucí
D.722 Náhrady z neživotního zajištění D.74 Běžná mezinárodní spolupráce
D.73
Běžné transfery uvnitř sektoru
vládních institucí
D.75 Jiné běžné transfery 36
D.74 Běžná mezinárodní spolupráce D.751 Běžné transfery pro NISD 36
D.75 Jiné běžné transfery 2 D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi
D.751 Běžné transfery pro NISD 0 D.759 Ostatní jiné běžné transfery 0
D.752 Běžné transfery mezi domácnostmi
D.759 Ostatní jiné běžné transfery 2
B.6g Hrubý disponibilní důchod 37
B.6n Čistý disponibilní důchod 34
II.3: Účet přerozdělení naturálních důchodů
Užití Zdroje
B.6g Hrubý disponibilní důchod 37
P.3 Výdaje na konečnou spotřebu 32 B.6n Čistý disponibilní důchod 34
P.31 Výdaje na individuální spotřebu 31
P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu 1
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 0
B.8g Hrubé úspory 5
B.8n Čisté úspory 2
I.4: Účet užití důchodů
II.4.1: Účet užití disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.6g Hrubý disponibilní důchod 37
P.3 Výdaje na konečnou spotřebu 32 B.6n Čistý disponibilní důchod 34
P.31 Výdaje na individuální spotřebu 31
P.32 Výdaje na kolektivní spotřebu 1
0
B.8g Hrubé úspory 5
B.8n Čisté úspory 2
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
742 2015
II.4.2: Účet užití upraveného disponibilního důchodu
Užití Zdroje
B.7g Hrubý upravený disponibilní důchod 6
P.4 Skutečná konečná spotřeba 1 B.7n Čistý upravený disponibilní důchod 3
P.41 Skutečná individuální spotřeba
P.42 Skutečná kolektivní spotřeba 1
D.8 Úprava o změny penzijních nároků 0
B.8g Hrubé úspory 5
B.8n Čisté úspory 2
III. Účty akumulace
III.1: Kapitálový účet
III.1.1: Účet změn čistého jmění vlivem úspor a kapitálových transferů
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor
a kapitálových transferů
-1 B.8n Čisté úspory 2
D.9r Kapitálové transfery, příjmové 0
D.92r Investiční dotace, příjmové 0
D.99p Ostatní kapitálové transfery, příjmové
D.9p Kapitálové transfery, výdajové -3
D.91p Kapitálové daně, výdajové 0
D.92p Investiční dotace, výdajové
D.99p Ostatní kapitálové transfery, výdajové -3
III.1.2:Účet pořízení nefinančních aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
P.5g Tvorba hrubého kapitálu 5 B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor
a kapitálových transferů
-1
P.5n Tvorba čistého kapitálu 2
P.51g Tvorba hrubého fixního kapitálu 5
P.511 Čisté pořízení fixních aktiv 5
P.5111 Pořízení nových fixních aktiv 5
P.5112 Pořízení použitých fixních aktiv 1
P.5113 Prodej a předání použitých fixních aktiv -1
P.512
Náklady na převod vlastnictví
nevyráběných aktiv
0
P.51c Spotřeba fixního kapitálu -3
P.52 Změny zásob 0
P.53 Čisté pořízení cenností 0
NP Čisté pořízení nevyráběných aktiv 1
NP.1 Čisté pořízení přírodních zdrojů 1
NP.2 Čisté pořízení smluv, pronájmů a licencí 0
NP.3
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-) -4
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
2015 743
III.2: Finanční účet
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
B.9 Čisté půjčky (+) / Čisté výpůjčky (-)
-
4
F Čisté pořízení finančních aktiv 2 F Čistý vznik závazků 6
F.2 Oběživo a vklady 2 F.3 Dluhové cenné papíry 0
F.21 Oběživo 1 F.31 Krátkodobé 0
F.22 Převoditelné vklady 1 F.32 Dlouhodobé 0
F.229 Ostatní převoditelné vklady 1
F.29 Ostatní vklady 0 F.4 Půjčky 6
F.41 Krátkodobé 2
F.3 Dluhové cenné papíry -1 F.42 Dlouhodobé 4
F.31 Krátkodobé 0
F.32 Dlouhodobé -1 F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
F.71 Finanční deriváty 0
F.4 Půjčky 0 F.711 Opce 0
F.41 Krátkodobé 0 F.712 Forwardy 0
F.42 Dlouhodobé 0 F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 0
F.5 Účasti 0 F.8 Ostatní závazky 0
F.51 Akcie a ostatní účasti 0 F.81 Obchodní úvěry a zálohy 0
F.511 Kótované akcie 0 F.89
Jiné závazky kromě obchodních
úvěrů a záloh
0
F.512 Nekótované akcie 0
F.519 Ostatní účasti 0
F.52 Účasti v investičních fondech 0
F.521 Účasti ve fondech peněžního trhu 0
F.522
Účasti v investičních fondech
jiných než fondy peněžního trhu
0
F.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
F.61 Technické rezervy neživotního pojištění 0
F.62 Životní pojištění a nároky na anuitu 0
F.63 Penzijní nároky
F.64
Nároky penzijních fondů na penzijní
správce
F.65 Nároky na dávky jiné než penzijní
F.66
Rezervy na uplatnění
standardizovaných záruk
0
F.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
F.71 Finanční deriváty 0
F.711 Opce 0
F.712 Forwardy 0
F.72 Zaměstnanecké opce na akcie 0
F.8 Ostatní pohledávky 1
F.81 Obchodní úvěry a zálohy
F.89
Jiné pohledávky kromě obchodních
úvěrů a záloh
1
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
744 2015
III.3 Účet ostatních změn
III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.1 Ekonomický vznik aktiv 0 K.5 Ostatní změny objemu j.n. 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF Finanční závazky 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 K.6 Změny v klasifikaci 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
0
K.2 Ekonomický zánik nevyráběných aktiv 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
K.21 Vyčerpávání přírodních zdrojů 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AF Finanční závazky 0
K.22
Ostatní ekonomický zánik
nevyráběných aktiv
0 K.62 Změny v klasifikaci závazků 0
AN.21 Přírodní zdroje 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF Finanční závazky 0
K.3 Ztráty z katastrof 0 Ostatní změny objemu celkem 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.11 Fixní aktiva 0
AF Finanční aktiva 0 AN.12 Zásoby 0
K.4 Konfiskace bez náhrady 0 AN.13 Cennosti 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AN.21 Přírodní zdroje 0
AF Finanční aktiva 0 AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
K.5 Ostatní změny objemu j.n. 0 AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF Finanční závazky 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF Finanční aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady
K.6 Změny v klasifikaci 0 AF.3 Dluhové cenné papíry
K.61
Změny v sektorové klasifikaci
a ve struktuře
0 AF.4 Půjčky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF.5 Účasti
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AF Finanční aktiva 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
K.62 Změny v klasifikaci aktiv a závazků 0 AF.8 Ostatní závazky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AF Finanční aktiva 0
Ostatní změny objemu celkem 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0
AN.11 Fixní aktiva 0
AN.12 Zásoby 0
AN.13 Cennosti 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
2015 745
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AN.2 Nevyráběná nefinanční aktiva 0
AN.21 Přírodní zdroje 0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0
AF Finanční aktiva 0
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.102
Změny čistého jmění vlivem
ostatních změn objemu aktiv
-
1
III.3.2: Účet přecenění
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.7
Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z
držby
K.7 Nominální zisky (+) / nominální ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 8 AF Závazky 0
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 5 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 5 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 0 AF.4 Půjčky 0
AN.2 Nevyráběná aktiva 3 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 3 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky
AF Finanční aktiva 2
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady
AF.3 Dluhové cenné papíry 1
AF.4 Půjčky
AF.5 Účasti 1
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na
akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
10
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
746 2015
III.3.2.1: Účet neutrálních zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby K.71 Neutrální zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 6 AF Závazky 3
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 5 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.1
1
Fixní aktiva 5 AF.2 Oběživo a vklady 1
AN.1
2
Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.1
3
Cennosti 0 AF.4 Půjčky 1
AN.2 Nevyráběná aktiva 1 AF.5 Účasti 0
AN.2
1
Přírodní zdroje 1 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AN.2
2
Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.2
3
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 1
AF Finanční aktiva 3
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 2
AF.3 Dluhové cenné papíry 1
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 0
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
6
III.3.2.2: Účet reálných zisků / ztrát z držby
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby K.72 Reálné zisky (+) / ztráty (-) z držby
AN Nefinanční aktiva 2 AF Závazky
-
3
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 0 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 0 AF.2 Oběživo a vklady
-
1
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 0 AF.4 Půjčky
-
1
AN.2 Nevyráběná aktiva 2 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 2 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky
-
1
AF Finanční aktiva -1
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady -2
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
2015 747
Změny aktiv Změny závazků a čistého jmění
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 1
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 0
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných
zisků/ztrát z držby
4
IV: Rozvaha
IV.1: Počáteční rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 159 AF Závazky 121
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 124 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 121 AF.2 Oběživo a vklady 38
AN.12 Zásoby 1 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 2 AF.4 Půjčky 43
AN.2 Nevyráběná aktiva 35 AF.5 Účasti
AN.21 Přírodní zdroje 35 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované záruční
programy
5
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7 Finanční deriváty a zaměstnanecké opce na akcie 0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 35
AF Finanční aktiva 172
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 110
AF.3 Dluhové cenné papíry 25
AF.4 Půjčky 8
AF.5 Účasti 22
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
4
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 3
B.90 Čisté jmění 210
IV.2: Změny v rozvaze
Aktiva Závazky a čisté jmění
Změny v aktivech celkem Změny v závazcích celkem
AN Nefinanční aktiva 11 AF Závazky 6
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 7 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 7 AF.2 Oběživo a vklady 0
AN.12 Zásoby 0 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
748 2015
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN.13 Cennosti 0 AF.4 Půjčky 6
AN.2 Nevyráběná aktiva 4 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 4 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 0
AF Finanční aktiva 4
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 2
AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AF.4 Půjčky 0
AF.5 Účasti 1
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
0
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 1
B.10 Změny čistého jmění 9
B.101
Změny čistého jmění vlivem úspor a kapitálových
transferů
-1
B.102
Změny čistého jmění vlivem ostatních změn
objemu aktiv
0
B.103
Změny čistého jmění vlivem nominálních
zisků/ztrát z držby
10
B.1031
Změny čistého jmění vlivem neutrálních
zisků/ztrát z držby
6
B.1032
Změny čistého jmění vlivem reálných zisků/ztrát z
držby
4
IV.3: Konečná rozvaha
Aktiva Závazky a čisté jmění
AN Nefinanční aktiva 170 AF Závazky 127
AN.1 Vyrobená nefinanční aktiva 131 AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AN.11 Fixní aktiva 128 AF.2 Oběživo a vklady 38
AN.12 Zásoby 1 AF.3 Dluhové cenné papíry 0
AN.13 Cennosti 2 AF.4 Půjčky 49
AN.2 Nevyráběná aktiva 39 AF.5 Účasti 0
AN.21 Přírodní zdroje 39 AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
5
AN.22 Smlouvy, pronájmy a licence 0 AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AN.23
Čistý nákup goodwillu
a marketingových aktiv
0 AF.8 Ostatní závazky 35
AF Finanční aktiva 176
AF.1 Měnové zlato a zvláštní práva čerpání
AF.2 Oběživo a vklady 112
AF.3 Dluhové cenné papíry 25
ESA 2010 – Kapitola 24 – Účty – Tabulka 24.7 – Úplná posloupnost účtů sektoru NISD
2015 749
Aktiva Závazky a čisté jmění
AF.4 Půjčky 8
AF.5 Účasti 23
AF.6
Pojistné, penzijní a standardizované
záruční programy
4
AF.7
Finanční deriváty a zaměstnanecké
opce na akcie
0
AF.8 Ostatní pohledávky 4
B.90 Čisté jmění 219
ESA 2010 – Rejstřík
750 2015
REJSTŘÍK
Administrativní údaje - použití při sestavování
účtů ESA 1.25, 1.26, 1.48
Akcie a ostatní účasti - ocenění 5.159
Akcie v oběhu - ocenění 5.156
Akcie nebo podílové listy fondů
peněžního trhu 5.164, Příloha 7
Akcie nebo podílové listy investičních fondů ocenění
7.79
Akcie ve formě poukázkové dividendy ocenění
5.157
Akciové opce - naturální mzdy a platy 4.05 l
Akruální účetnictví na účtech vládních institucí
20.171
Akruální účetnictví pro vládní daně 20.172 -
20.175
Akruální záznam 1.101 - 1.105
Aktiva - definice 7.15
Aktiva - ekonomické přínosy 7.16
Aktiva - ekonomický vlastník versus právní
vlastník 7.17
Aktiva a závazky - kategorie 7.20 - 7.32
Aktiva vedená v cizí měně - zisky a ztráty
z držby 6.64
Aktiva vybudovaná určitým společenstvím,
jejichž údržbu následně přebírají
vládní instituce 4.165 l
Akumulované deficity vládních institucí kapitálové
transfery 4.165 c
Anuity 16.70. 16.71
Anulační struktury - klasifikace sektorů 20.46
Anulování a finanční výpomoc 20.243 - 20.248
Asymetrie v evropských účtech 19.20
Autorské honoráře za užití práv k duševnímu
vlastnictví, jako vývoz služby 3.173 l
Balíková pošta - jako dovoz a vývoz zboží
3.165 f
Bankovní úrok - pro FISIM 14.02
Bezpodílové preferenční akcie 5.97
Běžná mezinárodní spolupráce 4.121-4.124
Běžná mezinárodní spolupráce - definice 4.121
Běžná mezinárodní spolupráce - doba zachycení
4.123
Běžná mezinárodní spolupráce - zachycení na
účtech 4.124
Běžné daně z důchodů, jmění a jiné - doba
zachycení 4.82
Běžné daně z důchodů, jmění a jiné - zachycení
na účtech 4.82
Běžné daně z důchodů, jmění atd. nezahrnované
položky 4.80
Běžné daně z důchodů, jmění, apod. - definice
4.77
Běžné transfery mezi domácnostmi - doba
zachycení 4.130
Běžné transfery mezi domácnostmi - zachycení
na účtech 4.131
Běžné transfery mezi vládami 4.122 c
Běžné transfery mezi vládními institucemi 4.38 b
Běžné transfery od NISD nerezidentům 4.138 f
Běžné transfery od vládních institucí
domácnostem jako spotřebitelům 4.38 a
Běžné transfery pro NISD 4.125, 4.126
Běžné transfery pro NISD - doba zachycení
4.127
Běžné transfery pro NISD - nezahrnované platby
4.126
Běžné transfery pro NISD - zachycení na účtech
4.128
Běžné transfery v rámci sektoru vládních institucí
4.118 - 4.120
Běžné transfery v rámci sektoru vládních institucí
- doba zaznamenání 4.119
Běžné transfery v rámci sektoru vládních institucí
- záznam na účtech 4.120
Běžné účty 1.114, 8.04 a
Běžné účty nerezidentů - vyrovnávací položky
18.22
Běžné versus kapitálové transfery - rozdíl 4.01
Blahobyt - v ESA 1.46, 1.47
Bleskové odhady - čtvrtletní účty 12.21, 12.22
Budovy a stavby nedokončené - ocenění 3.48
Budovy jiné než obydlí - definice Příloha 7.1
Bydlení a ubytovací služby - mzdy a platy
naturální 4.05 b
Byty - definice Příloha 7.1
ESA 2010 – Rejstřík
2015 751
Cena a objem netržní služby - odhady 10.28 -
10.30
Cena při uplatnění opce na akcie 4.169
Cena - kupní 3.06
Cenné papíry a naběhlý úrok - zachycení
20.181
Cenné papíry s odděleným obchodováním
s registrovanými úroky a jistinami
(STRIPS) 5.96 e
Cenné papíry - zpětný odkup, definice 5.127
Cennosti - výdaje domácností 3.96 b 4
Cennosti - definice Příloha 7.1
Cennosti - ocenění 3.157
Cennosti - pořízení klenotníky 3.156 d
Cennosti - pořízení muzeem 3.156 e
Cennosti - příklady 3.155
Cennosti - rozpoznání 6.06 b
Cenný papír zajištěný aktivy 5.109, 5.110
Cenný papír zajištěný aktivy ( ABS ) 20.260
Cenová diskriminace 10.16
Cenové a objemové indexy - daně a dotace
na produkty a dovoz 10.36 - 10.41
Cenové a objemové indexy - obecné zásady
10.12
Cenové a objemové indexy pro srovnání mezi
zeměmi 10.48 – 10.56
Cenové a objemové míry - evropské účty 19.22,
19.23
Centrální banka 2.72 - 2.74, 20.311 - 20.313
Centrální banka - netržní produkce jako služba
finančním zprostředkovatelům 3.89 k
Centrální banka - produkce 3.63, 14.16
Centrální banka - služby 3.63 a
Centrální banka - transakce s vládními institucemi
20.217
Ceny CIF a FOB - oceňování vývozu a dovozu
1,98, 3.168 - 3.170, 3.175, 3.177 -3.179,
8.69, 19.16 b
Ceny - nové produkty 10.26, 10.27
Ceny - zásady pro netržní služby 10.28 - 10.30
Cestování - nerezidenti 18.31
Cestovní kancelář versus služby cestovních
agentur 3.62
Cestovní náklady - mzdy a platy 4.07 a 1
Cestovní stipendia a odměny - platby 4.138 c
Cestovní výdaje 3.89 h 1
Cizí měna - zisky a ztráty 6.51
Cla a zemědělské dávky - evropské účty 19.30
COFOG - vládní výdaje podle funkcí 20.109 -
20.111, Kapitola 23
COICOP - klasifikace individuální spotřeby
podle účelu Kapitola 23
COPNI - klasifikace služeb NISD podle účelu
Kapitola 23
COPP - klasifikace výdajů výrobců podle účelu
Kapitola 23
CPA - klasifikace produktů Kapitola 23
Časové sdílení obydlí - měření produkce
3.75
Čerpání majetkové účasti v kvazikorporaci
4.61
Čerpání z důchodu kvazikorporací - definice
4.58
Čerpání z důchodu kvazikorporací - doba
zachycení 4.62
Čerpání z důchodu kvazikorporací nezahrnované
příjmy 4.61
Čerpání z důchodu kvazikorporací - zachycení
na účtech 4.63
Činnost - definice 2.144, 2.145
Čistá finanční aktiva 7.10
Čisté jmění 7.02
Čisté jmění národního hospodářství 8.99
Čisté jmění vládních institucí - měření 20.146 -
20.148
Čisté nároky na zajistné náhrady od zajišťovny
4.116
Čisté pojistné na neživotní pojištění - definice
4.112
Čisté pojistné na neživotní pojištění - doba
zachycení 4.113
Čisté pojistné na neživotní pojištění - zachycení
na účtech 4.113
Čisté pojistné na neživotní přímé pojištění
4.112
Čisté půjčky / čisté výpůjčky 5.17
Čisté půjčky / čisté výpůjčky národního
hospodářství 8.98
Čisté půjčky / čisté výpůjčky vládních institucí
(GFS) 20.112 – 20.114
Čisté sociální příspěvky - definice 4.91
Čisté zajistné 4.116
ESA 2010 – Rejstřík
752 2015
Čisté zajistné neživotního zajištění 4.112
Čistý domácí produkt v tržních cenách (NDP)
8.90
Čistý záznam položky - bez spotřeby fixního
kapitálu 3.145
Čistý záznam z finančních operací - definice
5.23
Členské příspěvky odborům, politickým,
sportovním a náboženským
organizacím 4.126 a
Čtverné zápisy - finanční transakce 5.32
Čtverné zápisy - pojetí 1.91 - 1.93
Čtvrtletní národní účty 12.02
Čtvrtletní národní účty - bilancování a zajištění
souladu 12.23 - 12.31
Čtvrtletní národní účty - doba zachycení
12.14, 12.15
Čtvrtletní národní účty - obsah 12.12
Čtvrtletní národní účty - použití při sestavení
ročních účtů 12.10
Čtvrtletní národní účty - problémy sestavování
12.13
Čtvrtletní národní účty - přístup k sestavení
12.07, 12.08
Čtvrtletní národní účty - specifické rysy 12.13
- 12.51
Čtvrtletní národní účty versus krátkodobé
ukazatele 12.11
Čtvrtletní odhady objemu - zřetězené roční
překrývání 12.36
Čtvrtletní odhady objemu zřetězené - meziroční
překrývání 12.38
Čtvrtletní odhady objemu zřetězené - čtvrtletní
překrývání 12.37
Čtvrtletní versus roční národní účty 12.03 -
12.10
Daň z her 4.20 f
Daň z kapitálu 4.148 - 4.151
Daň z kapitálu - běžná 4.79 a
Daň z kapitálu - příležitostná 4.80 b
Daň z loterií 4.20 f
Daň z pojistného 4.20 g
Daň z prodejů 4.20 i
Daň z příjmů - definice 4.78
Daň z příjmů - zachycení 4.07 d, 4.23 c,
Daň ze sázek 4.20 f
Daň ze specifických služeb 4.20 h
Daň ze znečištění 4.23 f
Daně - nezachycené, nedoložené daňovými
výměry 4.82
Daně - zdroje údajů 4.82
Daně a cla z dovozu kromě DPH - definice
4.18
Daně a sociální příspěvky - vládní finanční
statistika 20.77 - 20.79
Daně při registraci vozidel 4.20 d
Daně snížené o dotace 9.40 - 9.45
Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) definice
4.17
Daně v EU - placené přímo 20.293 a 1
Daně v EU - platby DPH 20.293 a 3
Daně v EU - vybírané vládami jednotlivých států
v zastoupení orgánů EU 20.293 a 1
Daně vybírané pomocí kolků 4.20 b
Daně z finančních a kapitálových transakcí
4.20 c
Daně z hlavy 4.79 b
Daně z produktů - definice 4.16
Daně z produktů kromě DPH a dovozních daní definice
4.19
Daně z převodu vlastnictví kapitálových aktiv
3.133 c
Daně z určitých dovážených služeb 4.18 b 5
Daně z výdajů 4.79 c
Daně z výroby a dovozu - zdroje údajů
4.27 a, b
Daně z výroby a dovozu - činnost přímo
nezjišťovaná 4.27
Daně z výroby a dovozu - činnost, která není
přímo zjišťována 4.27
Daně z výroby a dovozu - definice 4.14
Daně z výroby a dovozu - doba zachycení 4.26
Daně z výroby a z dovozu placené institucím
Evropské unie 4.25
Daně ze zábavních činností 4.20 e
Daně, které nebudou pravděpodobně vybrány
4.165 j, 6.15 d
Daňové dobropisy 4.81, 20.167 - 20.168
Daňové orgány - pokuty a penále 4.133 a
Daňové příjmy 20.165 - 20.170
Daňové příjmy - zachycení 4.150, 20.171 -
20.175
ESA 2010 – Rejstřík
2015 753
Daňové přiznání - zdroj pro odhad kapitálové
daně 4.150 a
Daňový předpis jako zdroj údajů 4.27 a
Dary - charitativní 3.96 f, 4.126 b
Dary - malé dary, jako dovoz a vývoz 3.165 l
Dary - velké dary, jako kapitálový transfer
4.165 e
Dary mezi žijícími osobami - daň 4.80 a
Dary potravin, oblečení, deky, atd. pro NISD
4.126 b
Databáze - velké, jako kapitálová aktiva 3.132 c
Databáze - definice Příloha 7.1
Datum poskytnutí opce na akcie zaměstnanci
4.169, 5.221
Datum převodu opcí na akcie zaměstnanci
4.169, 5.221
Dávkově a příspěvkově definované programy
17.65 - 17.71
Dávkově definované penzijní programy transakce
17.102 - 17.120
Dávkově definovaný penzijní program 4.69,
17.57 - 17.58
Dávkově definovaný program sociálního pojištění
4.10 a
Dávky sociální pomoci, výpomocné - definice
4.105
Dávky sociálního pojištění jiné než penze
17.15, 17.16
Dávky sociálního zabezpečení, peněžité definice
4.103
Dávky sociálního zabezpečení, peněžité - jiné
než penzijní 4.103
Dávky z dovozu zemědělských produktů
4.18 b 1
Dávky z životního pojištění 16.41
Dědická daň 4.80 a
Dědické daně a daně z pozůstalosti 4.80 a
Dědictví a dary mezi osobami a institucionálními
jednotkami různých sektorů 4.165 e
Demografické předpoklady pro výpočty v
penzijním programu 17.178 - 17.183
Depozitní stvrzenky - definice 5.143
Diamanty - dovoz a vývoz zboží 3.165 b
Diamanty - jako cennosti 3.155 a
Diskontní sazba pro výpočty v rámci penzijního
programu 17.165 - 17.168
Diskontované dluhové cenné papíry 5.96 b
Diskontované obligace 20.186
Diskontovaný cenný papír - hodnota cenného
papíru 20.179 - 20.181
Disponibilní důchod 8.35 - 8.41, 10.47
Dividendové (zakladatelské) akcie 5.148 c
Dividendy 5.46
Dividendy - definice 4.53
Dividendy - doba zachycení 4.57
Dividendy - zachycení na účtech 4.57
Dividendy přisouzené podílníkům investičních
fondů 4.70
Dividendy versus čerpání účastí 20.207
Dlouhodobá splatnost - definice 5.A1.14
Dlouhodobé dluhové cenné papíry - definice
Příloha 7.1
Dlouhodobé obchodní úvěry - vládní 20.132
Dlouhodobé půjčky 5.115 b
Dlouhodobé půjčky - definice Příloha 7.1
Dluh - pořízení nad tržní hodnotou 20.239 -
20.242
Dluhopisy - úroky 4.46
Dluhopisy s nulovým kuponem 5.96d, 20.184,
20.185
Dluhopisy s nulovým kuponem - úroky 4.46 a
Dluhové cenné papíry - soukromé nabídky
5.103
Dluhové cenné papíry - cenové a objemové
změny 6.54 - 6.57
Dluhové cenné papíry - definice 5.89,
Příloha 7.1
Dluhové cenné papíry - charakteristické rysy
5.90
Dluhové cenné papíry - jako aktivum vládních
institucí 20.120
Dluhové cenné papíry - klasifikace 5.91
Dluhové cenné papíry - klasifikace podle typu
úrokové sazby 5.95
Dluhové cenné papíry a konverze na akcie transakce
6.25
Dluhové cenné papíry - ocenění v rozvaze
7.67 - 7.69
Dluhové cenné papíry - pevná úroková sazba
5.96, 5.97
Dluhové cenné papíry - třídění podle původní
doby splatnosti a měny 5.92 - 5.94
Dluhové cenné papíry - úroky 4.44
Dluhové cenné papíry s umořovacím fondem
5.96 f
ESA 2010 – Rejstřík
754 2015
Dluhové cenné papíry s variabilní úrokovou
sazbou 5.98 - 5.101
Dluhové cenné papíry se smíšenými úrokovými
sazbami 5.102
Dluhové cenné papíry se stoupající nebo klesající
sazbou 5.102 c
Dluhové cenné papíry vázané na index
5.100, 20.187
Dluhové operace 20.221
Dlužnicko-věřitelské vztahy na finančním účtu
5.52 - 5.55
Dlužník / věřitel - forma finanční rozvahy
7.93
Dlužník / věřitel - ocenění cenných papírů
20.179, 20.180
Dobrovolné příspěvky pro NISD 4.126 b
Dobrovolnické činnosti - jejichž výsledkem
jsou výrobky 3.08 e
Dočasný převod zboží - nezahrnovaný do vývozu
a dovozu 3.166 e
Dodavatelé vládních institucí - tržní nebo netržní
kritéria 20.25 - 20.28
Dodávky v rámci EU - kategorizace dovozu
a vývozu 3.161 a
Dohody o budoucích úrokových sazbách
(FRA) 5.214
Dohody o forwardové úrokové sazbě - platby
4.47
Domácí personál - služby 3.08 d
Domácnosti - alokace FISIM jako mezispotřeba
a konečná spotřeba 14.12
Domácnosti - sektor 2.118, 2.119
Domácnosti - subsektory 2.12
Domácnosti - výroba zboží ve vlastní režii
v ESA 3.08
Domovy důchodců - sociální dávky 4.104 e
Doplňková tabulka k penzijním programům
v systému sociálního pojištění
17.121 - 17.160
Doplňkové penzijní příspěvky domácností
4.101 a
Doplňkové sociální příspěvky domácností -
4.101
Doplňkové pojistné 16.27 - 16.31
Doplňkové položky - rozvahy 7.94 – 7.108
Doplňkové příspěvky - doplňování penzijních
nároků 5.182 b
Doplňkové příspěvky domácností jiné než
penzijní 4.101 b
Doprava - měření produkce 3.57
Doprava do práce - naturální mzdy a platy
4.05 g
Doprava dováženého zboží 3.179
Doprava dováženého zboží - jako dovoz služby
3.175 b
Doprava dováženého zboží - jako vývoz
služby 3.173 b
Doprava vyváženého zboží 3.178
Doprava vyváženého zboží - jako dovoz služby
3.175 a
Doprava vyváženého zboží - jako vývoz služby
3.173 a
Dopravní prostředky a jiné předměty dlouhodobé
spotřeby - naturální mzdy a platy 4.05 d
Dopravní prostředky a zařízení - definice
Příloha 7.1
Dopravní prostředky jako mezinárodní obchod
3.164 b
Dopravní zařízení opouštějící zemi dočasně bez
změny vlastnictví 3.166 c
Dotace 20.197
Dotace - definice 4.30
Dotace - doba zachycení 4.39
Dotace - vládní finanční statistika (GFS) 20.90
Dotace - zachycení na účtech 4.40
Dotace na objem mezd 4.37 a
Dotace na omezení znečištění 4.37 b
Dotace na pracovní sílu 4.37 a
Dotace na produkty - definice 4.33
Dotace na produkty - upřesnění výše 4.33
Dotace na úrokové úlevy 4.156
Dotace na úrokové úlevy 4.37 c
Dotace na vývoz 4.35 d
Dotace od nadnárodních organizací 20.293 b
Dovoz a vývoz - oceňování 8.69
Dovoz a vývoz služeb - doba zachycení 3.177
Dovoz a vývoz zboží - nezahrnované zboží
3.166
Dovoz a vývoz zboží - oceňování 3.168
Dovoz a vývoz zboží - při změně vlastnictví
3.162
Dovoz a vývoz zboží, příklady 3.165
Dovoz dopravních služeb - nezahrnovaná
přeprava vyváženého zboží 3.175
Dovoz služeb - definice 3.172
ESA 2010 – Rejstřík
2015 755
Dovoz služeb - příklady jako zrcadlový obraz
příkladů vývozu služeb 3.174
Dovoz zboží - ocenění v tabulkách dodávek
a užití 3.168
Dovoz zboží a služeb - vymezení 3.159
Dovoz, výpočet FISIM 14.13
Dovozní cla 4.18 a
Dovozní dotace, definice 4.34
DPH - tabulky dodávek a užití 9.44
DPH - záznam v čistých hodnotách 4.17
DPH - postup při odhadech cen a objemu
10.41
DPH - zdroj, evropské účty 19.33
DPH a HND - vlastní zdroje EU - doba
zachycení 4.140
DPH a HND vlastních zdrojů EU - definice
4.140
Drahé kameny - jako cennosti 3.155 a
Drahé kovy a kameny - definice Příloha 7.1
Drobné opravy a vymalování interiéru obydlí
3.95 c 1
Druhotné důchody (běžné transfery) - manuál
platební bilance 6 (BPM6) 18.51–18.54
Družstva - nefinanční podniky 2.46 b
Dřevo - oceňování v rozvaze 7.48
Důchod z investic na základě penzijních nároků
4.69
Důchod z vlastnictví - definice 4.41
Důchodový přístup - metoda stanovení HDP
8.89 c
Důchody z investic přisouzené podílníkům
investičních fondů 4.70
Důchody z investic přisouzené pojistníkům definice
4.68
Důchody z přímých investic 18.48 - 18.50
Duševní vlastnictví - produkty - měření výroby
služeb 3.86
Duševní vlastnictví zboží - definice
Příloha 7.1
Ekonomické území 2.05, 2.06, 18.06, 18.07,
19.03, 19.04
Ekonomické využívání přírodních zdrojů - změny
objemu 6.06 f
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, definice 11.10
Ekonomicky nevýznamná cena 3.19
Ekonomicky významné ceny 20.19 - 20.22
Ekonomicky významné ceny - definice 3.19
Ekonomicky významné ceny - podmínky 20.23
Ekonomický vznik aktiv 6.06
Ekonomický zánik nevyráběných aktiv 6.07
Ekvivalent zaměstnanosti na plnou pracovní
dobu 11.32 - 11.34
ESA - pragmatický přístup 1.28
ESA - konzistence v průběhu času 1.27
ESA - mezinárodní srovnatelnost 1.21
ESA - pojmy - hraniční otázky 1.29
ESA - příklady použití 1.11, 1.18, 1.19
ESA 2010 1.01-1.05
ESA 2010 ve srovnání s ESA 95 1.51, 1.52
ESA 2010 ve srovnání s SNA 2008 1.50
ESA 95 1.02
ESA a vládní finanční statistika (GFS) - vztahy
Rámeček 20.1
ESA jako rámec pro analýzu a politiku 1.18,
1.19
ESA jako systém 1.53
ESA položky a položky administrativních údajů rozdíly
1.25
ESA ve srovnání s SNA 1.14
EU - jako subsektor nerezidentů 2.134
EU a transakce s rezidenty 20.291 - 20.293
Eurozóna - ekonomické území 19.04
Evropská unie - ekonomické území 19.03
Evropské instituce - transfery členským zemím
19.39 - 19.42
Evropské instituce 19.08 - 19.13
Evropské účty - konsolidace 19.44
Evropské účty - účet nerezidentů 19.15 -
19.18
Evropské účty- matice "od koko - komu" 19.26,
19.27
Evropské účty z národních účtů 19.05
Evropský fond pro regionální rozvoj 20.294
Evropský sociální fond 20.294
Evropský systém regionálních a národních účtů
(ESA) 1.01
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova
(EAFRD) - investiční dotace 4.152
Evropský zemědělský záruční fond (EZZF) investiční
dotace 4.152
ESA 2010 – Rejstřík
756 2015
Exekuce 6.11
Exkluzivní smlouvy 15.44
Externí referenční sazba pro FISIM 14.10
Extraregionální území 13.11
Filmová výroba, částečně dokončená jako
nedokončená produkce 3.148 b 6
Filmy - originály jako kapitálová aktiva 3.132 d
Finanční aktiva - definice 5.03, 5.04
Finanční aktiva - přeshraniční prodej 3.160 c
Finanční aktiva a závazky - definice 7.28,
Příloha 7.1
Finanční aktiva a závazky - klasifikace 7.32
Finanční aktiva a závazky - oceňování 7.61 -
7.90
Finanční aktiva a závazky - zachycení v rozvaze
5.16
Finanční deriváty - definice 5.199, Příloha 7.1
Finanční deriváty - kategorizace 5.202
Finanční deriváty - nezahrnované finanční
nástroje 5.220
Finanční deriváty - oceňování 5.201, 5.223 -
5.229
Finanční deriváty - účel 5.200
Finanční deriváty - vypořádání plateb 20.188
Finanční deriváty a zaměstnanecké opce
na akcie - zisky z držby 6.62
Finanční instituce - sektor 2.55
Finanční instituce - subsektory 2.66, 2.71
Finanční instituce kromě měnových finančních
institucí, pojišťoven a penzijních fondů
2.70
Finanční leasing 3.129 g, 5.134, 5.135
Finanční leasing - doba zachycení tvorby
kapitálu 3.134 a
Finanční leasing - úrok 4.48
Finanční nástroje - pojem v měnové a finanční
statistice 5.15
Finanční nástroje - vyjádřené v cizí měně 7.39
Finanční pohledávka - definice 5.05
Finanční pronájmy 15.04, 15.13 - 15.22
Finanční prostředky odložené pro budoucí
pořízení kapitálu 3.130 f
Finanční rozvahy 7.91 - 7.93
Finanční rozvahy - nekonsolidované versus
konsolidované 7.92
Finanční služby - a finanční instituce 3.67
Finanční služby - jako vývoz služeb 3.173 g
Finanční služby - obecně (CPA, Sekce K) 3.64 -
3.74
Finanční služby - pojištění a penzijní programy
(CPA, Sekce K) 3.74
Finanční služby - pořízení, prodej a předání
finančních aktiv a závazků 3.73
Finanční služby - přímé nebo nepřímé platby
3.68
Finanční služby - přímé platby 3.69
Finanční služby - složky 3.63
Finanční služby v penzijních programech
17.161
Finanční transakce - doba zachycení 5.49 -
5.51
Finanční transakce - klasifikace Příloha 5.1,
5.A1.01
Finanční transakce - ocenění 5.19 - 5.22
Finanční transakce - podle kategorií 5.A1.02,
5.A.1.03
Finanční transakce - podle měn 5.A1.18 -
5.A1.20
Finanční transakce - podle převoditelnosti
5.A1.04 - 5.A.1.07
Finanční transakce - podle splatnosti
5.A1.13
Finanční transakce - podle typů důchodů
5A1.08
Finanční transakce - podle úrokové sazby
5.A1.09 - 5.A1.12
Finanční transakce - účetní pravidla 5.32 - 5.35
Finanční transakce a souvztažná transakce
s důchody z vlastnictví 5.41 - 5.48
Finanční transakce a souvztažná transakce
s transfery 5.36 - 5.40
Finanční transakce a souvztažná transakce
s úroky 5.43
Finanční transakce vládních institucí - ocenění
20.125 - 20.128
Finanční účet 1.126, 5.17, 8.50 – 8.51
Finanční účet - konsolidace - definice 5.25
Finanční účet - účty akumulace nerezidentů
8.74
Finanční účet - vyrovnávací položka 5.18
Finanční účet podle dlužníků a věřitelů 5.52 -
5.55
Finanční zprostředkování 2.57, 3.64, 14.01
ESA 2010 – Rejstřík
2015 757
Finanční zprostředkování a sektor vládních
institucí 20.32 – 20.34
Finanční zprostředkovatelé 2.57 – 2.62
Finanční zprostředkovatelské služby nepřímo
měřené (FISIM) 3.70 – 3.72
Firemní restrukturalizace - změny v klasifikaci
sektorů 6.19–6.20
Fisherův index - územní srovnání 10.03, 10.54
FISIM - dopad na HDP 14.04
FISIM - dovoz a vývoz 18.44 – 18.45
FISIM - obchodní úvěry a zálohy 5.235y
FISIM - požadavky na údaje 14.07
FISIM - produkce S.122 a S.125 14.06
FISIM - referenční sazba 3.72, 14.08
FISIM - rozdělení podle institucionálních sektorů
14.11
FISIM - rozdělení podle regionů 13.40
FISIM - spotřeba domácností 3.95 e
FISIM - výpočet 14.01, 14.11
FISIM jako mezispotřeba 3.89 j
FISIM pouze pro finanční zprostředkovatele
14.03
FISIM v objemovém vyjádření 14.14
Fiskální operace 20.204
Fixní aktiva - daň 4.23 b
Fixní aktiva - definice Příloha 7.1
Fixní aktiva - oceňování 7.42
Fond soudržnosti 20.294
Fondy - jiné než fondy peněžního trhu 2.60,
2.83 – 2.86
Fondy peněžního trhu (FPT) 2.60, 2.79 – 2.81
Fondy sociálního zabezpečení 2.117, 20.12
Forwardy - definice 5.207
Funkční klasifikace 22.11, 22.12
Funkční klasifikace a skupiny produktů 22.20
Futures 5.208
Geologický průzkum - oceňování 3.136 a
Geologický průzkum a vyhodnocení - definice
Příloha 7.1
Geometrická metoda pro výpočet spotřeby
kapitálu 3.144
Globalizace - problémy měření v ESA 1.16,1.17
Goodwill - zachycení 3.193
Goodwill a marketingová aktiva - čisté pořízení definice
Příloha 7.1
Goodwill a marketingová aktiva - definice 3.192
Goodwill a marketingová aktiva - ocenění
v rozvaze 7.59 – 7.60
Goodwill a marketingová aktiva - změna hodnoty
6.06 h
Granty - vládní finanční statistika (GFS) 20.89
Hausbóty 3.129 a
Hazardní hry - výhry, daně 4.78
HDP - metody měření 1.133
Historické památky - jako vznik aktiva 6.06 a
Hlavní činnost - definice 3.10
Hluboce diskontované dluhopisy 5.96 c
Hluboce diskontované dluhopisy - úroky 4.46 b
Holdingové společnosti 2.14
Homogenní odvětví - seskupení homogenních
jednotek 2.154
Homogenní produkce - jednotky 2.153
Homogenní produkty 10.13 – 10.15
Hospodářská politika - používané pojmy 1.49
Hospodářská zvířata - oceňování v rozvaze 7.48
Hospodářství - definice 2.01
Hotové výrobky - zásoby 3.148 c
Hranice aktiv a závazků - nezahrnované hodnoty
7.19
Hrnčířství, výroba ve vlastní režii domácností
3.08 b 5
Hrubá přidaná hodnota - růst regionální HPH
13.46 – 13.48
Hrubá přidaná hodnota a HDP podle regionů
13.34 – 13.39
Hrubé a čisté vyrovnávací položky 8.06
Hrubé zachycování finančních transakcí definice
5.24
Hrubý a čistý záznam - zachycení spotřeby
fixního kapitálu 3.145
Hrubý domácí produkt v tržních cenách (HDP)
8.89, 10.47
Hrubý národní důchod - zdroj, evropské účty
19.34
Hrubý národní důchod v tržních cenách (HND)
8.94
Hybridní penzijní program 17.62
ESA 2010 – Rejstřík
758 2015
Hypotetické příspěvkově definované programy
a hybridní programy 17.59 – 17.64
Hypotetické příspěvkově definovaný program
17.60, 17.61
Hypotetické rezidentské jednotky 2.09, 2.29,
18.15, 18.16
Charitativní dary 3.96 f, 4.126 b
Chovná zvířata 3.129 d
Chybějící daně - nepodložené daňovými výměry
4.82
ICT vybavení - definice Příloha 7.1
Imputované penzijní příspěvky zaměstnavatelů
4.10 a
Imputované příspěvky zaměstnavatelů jiné než
penzijní 4.10 b
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů doba
zachycení 4.98
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů
- definice 4.10, 4.97
Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů
- záznam na účtech 4.99
Index cen Paascheho 10.20
Indexované cenné papíry - úroky 4.46 c,
20.187
Individuální služby 4.108
Individuální spotřeba vládních institucí podle
klasifikace COICOP 3.105
Individuální spotřeba zboží a služeb - definice
3.101
Input-output tabulky 1.136
Input-output tabulky - symetrické tabulky
1.140, 1.141, 9.59, 9.62
Input-output tabulky - tabulky typu odvětví
na odvětví 9.60
Input-output tabulky - tabulky typu produkt na
produkt 9.60
Input-output tabulky - využití v analýze 9.52 -
9.63
Instalace zařízení v zahraničí - jako vývoz služeb
3.173 f
Instituce přijímající vklady - kromě
centrální banky 2.75 – 2.78
Institucionální jednotka 1.55, 1.57, 2.01
Institucionální jednotky - definice 2.12
Institucionální jednotky - nerezidentské jednotky
18.09–18.11
Institucionální jednotky - příklady 2.50
Integrované hospodářské účty 8.83 – 8.87
Integrovaný systém indexů cen a objemu
10.08 – 10.09
Interní referenční sazba pro FISIM 14.09
Intrastat - oceňování zboží dovezeného
a vyvezeného 3.170 d
Investiční dotace 4.38 c, 4.152 – 4.163
Investiční dotace - vládním institucím 4.159
Investiční dotace - definice 4.152
Investiční dotace - doba zachycení 4.162
Investiční dotace - nerezidentům 4.161
Investiční dotace - neziskovým organizacím
sloužící domácnostem 4.160
Investiční dotace - veřejným podnikům 4.157
Investiční dotace - záznam na účtech 4.163
Investiční dotace do sektoru domácností
4.158
Investiční fondy 2.61, 5.161
Investiční pozice vůči zahraničí (IIP) 7.06
Jaderné elektrárny - náklady na vyřazení
z provozu 3.129 h
Jatečná zvířata 3.130 b 1
Jednorázové záruky 5.09 a, Rámeček 5.1,
20.253 – 20.257
Jednostranné transakce 1.71
Jednotky a jejich seskupení 1.54–1.63
Jednotky pro speciální účel - pod kontrolou
nerezidentských vládních institucí 20.48
Jednotky pro speciální účel (SPE) 2.17 – 2.20
Jednotky pro speciální účel (SPE) nerezidentské
jednotky 20.48
Jednotky pro speciální účel (SPE) - rezidentské
jednotky 20.47
Jednotky pro speciální účel vládních institucí
2.27
Jídla a nápoje - naturální mzdy a platy 4.05 a
Jiné běžné transfery 4.125 – 4.139
Jiné běžné transfery - definice 4.125, 4.129
Jiné běžné transfery - doba zachycení 4.139
Jiné běžné transfery - ostatní jiné běžné
transfery 4.132 – 4.139
Jiné běžné transfery - zachycení na účtech
4.139
ESA 2010 – Rejstřík
2015 759
Jiné cennosti - definice Příloha 7.1
Kalendářní vliv 12.41
Kapitálové daně 4.148-4.151
Kapitálové daně - definice 4.148
Kapitálové daně - zachycení na účtech 4.151
Kapitálové injekce 20.197 – 20.204
Kapitálové injekce - definice 20.198
Kapitálové injekce - naturální 20.203
Kapitálové injekce - pravidla pro klasifikace
20.201 – 20.203
Kapitálové injekce - zrušením nebo
převzetím dluhu 20.202
Kapitálové investice 20.194 – 20.196
Kapitálové investice do veřejných korporací
20.193
Kapitálové příjmy - vládní finanční statistika
(GFS) 20.88
Kapitálové transfery 4.145 – 4.147
Kapitálové transfery - daň 4.149 a
Kapitálové transfery - definice 4.145
Kapitálové transfery - mezinárodní a nadnárodní
organizace 20.293 e
Kapitálové výdaje - vládní finanční statistika
(GFS) 20.104
Kapitálové výdaje - vojenské 20.19
Kapitálové zisky - daň 4.78, 4.149
Kapitálové zisky - přerozdělené 4.165 g
Kapitálový účet 1.125, 8.46 – 8.49
Kapitálový účet - účty akumulace nerezidentů
8.72 – 8.73
Kaptivní finanční instituce 2.21 – 2.23,
2.98 – 2.99
Karavany 3.129 a
Katastrofa - pojistné plnění 4.165 k
Katastrofy - kompenzační platby vládních institucí
na investiční majetek 4.165 a
Kategorie COFOG 22.16
Kategorie COICOP 22.13 – 22.15, Kapitola 23
Kategorie COPNI 22.17, Kapitola 23
Kategorie COPP 22.18, Kapitola 23
Klasifikace Kapitola 23
Klasifikace - změny v klasifikaci 6.16
Klasifikace aktiv Kapitola 23
Klasifikace doplňkových položek Kapitola 23
Klasifikace funkcí vládních institucí (COFOG)
3.104, Kapitola 23
Klasifikace individuální spotřeby podle účelu
(COICOP) Kapitola 23
Klasifikace institucionálních sektorů
Kapitola 23
Klasifikace odvětví (NACE) a výrobků (CPA)
Kapitola 23
Klasifikace odvětví (NACE) a výrobků (CPA)
2.151
Klasifikace rozvahových položek Kapitola 23
Klasifikace služeb neziskových institucí
sloužících domácnostem (COPNI)
Kapitola 23
Klasifikace transakcí a jiných toků Kapitola 23
Klasifikace výdajů výrobců podle účelu (COPP)
Kapitola 23
Klasifikace vyrovnávacích položek a čistého
jmění Kapitola 23
Kmenové akcie 5.148 a
Kolektivní služby 3.102, 4.108
Komisní zboží, ztracené po přechodu hranice před
změnou vlastnictví 3.166 f
Kompenzace ztrát veřejným jednotkám - dotace
4.35 c
Kompenzační platby vládních institucí na
investiční majetek 4.165 a
Koncesní smlouvy o poskytování služeb 15.42
Konečná rozvaha 8.63, 8.64
Konečná spotřeba 3.93
Konfiskace bez náhrady 6.10
Konsolidace účtů 1.106 – 1.109
Konsolidace v rámci finančního účtu - definice
5.25 - 5.27
Konsolidace v rámci vládních účtů 20.152 –
20.161
Kontrola - kritérium sektorové klasifikace
1.36, 2.35 – 2.39
Kontrola - sektorová klasifikace neziskových
institucí 2.39
Kontrola - vládních institucí nad korporacemi
2.38
Kontrola měnovými orgány 5.59
Kontrola neziskových institucí - zatřídění do
sektoru vládních institucí 20.15
Konvertibilní obligace 5.96 g
Konverze dluhových cenných papírů na akcie transakce
6.25
ESA 2010 – Rejstřík
760 2015
Kopie produktů duševního vlastnictví - měření
produkce služeb 3.86
Kotace akcií 5.150
Kótované akcie - definice 5.146, Příloha 7.1
Kótované akcie - oceňování v rozvaze
7.71 – 7.72
Krátkodobá splatnost - definice 5.A1.14
Krátkodobé dluhové cenné papíry - definice
Příloha 7.1
Krátkodobé půjčky - definice Příloha 7.1
Krátkodobé půjčky - transakce 5.115 a
Krátkodobé závazky 5.114
Kritéria pro určení prodeje pro sekuritizaci
20.260 – 20.266
Kritérium tržní produkce - 50% kritérium 3.19
Kryté dluhopisy 5.111
Kupní opce 5.203
Kurzové ztráty 6.14 a
Kvalita, cena a homogenní produkty
10.13 – 10.18
Kvazikorporace 2.13
Kvazikorporace - sektorová klasifikace
20.40 – 20.43
Kvazitranzitní obchod 18.28
Laspeyresův index 10.03, 10.20, 10.21, 10.52
Leasing - prodej (nákup) na splátky
15.20 – 15.22
Leasing - provozní leasing přírodních zdrojů
a finanční 15.04
Leasing - transakce podle typů 15.05, tabulky
15.1, 15.2
Léčení - naturální sociální transfer 4.110
Lehké zbraně 3.129 c
Lékařské ošetření - sociální naturální transfer
4.110
Leontiefova inverze 9.58
Letadla 2.05
Licence - platby domácností za povolení
jako platby za služby 3.95 h
Licenční platby domácností 4.79 d
Licenční platby domácností - nezahrnované do
daní 4.80 d
Licenční poplatky za užívání práv duševního
vlastnictví - jako vývoz služeb 3.173 l
Lineární metoda odpisování pro výpočet spotřeby
kapitálu 3.143
Lodě a ropné plošiny jako nedokončená produkce
3.148 b 4
Loterie a sázkové hry - definice 4.135
Loterie a sázkové hry - poplatek za služby
4.135
Majetková účast - definice 5.141
Majetkové cenné papíry - příklady nekótovaných
akcií 5.148
Majetkové cenné papíry (účasti) - finanční aktiva
nezahrnovaná do účastí 5.152
Malování, údržba a opravy obydlí - nezahrnované
do výdajů na konečnou spotřebu 3.96 b 2
Materiály a dodávky - zásoby 3.148 a
Matice "od koho - komu" - evropské účty
19.26, 19.27
Matice sociálního účetnictví (SAM) - příklad
satelitního účtu 1.42
Měna - definice 5.76, Příloha 7.1
Měnové finanční instituce (MFI ) 2.67
Měnové orgány 5.58
Měnové swapy 5.212
Měnové vyrovnávací dávky při dovozu
4.18 b 2
Měnové zlato 5.60
Měnové zlato - definice 5.57, Příloha 7.1
Měnové zlato - swapy 5.66
Měnové zlato - transakce 5.64
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání - zisky
a ztráty z držby 6.46 – 6.47
Měnové zlato a zvláštní práva čerpání - ocenění
v rozvaze 7.62 – 7.63
Měnový swap 5.213
Merchanting (obchodní služby) 3.164 d,
18.38 - 18.43
Metoda očekávání - měření upravených
nároků 3.74 a
Metoda průběžné inventarizace (PIM) 3.141
Metody shora dolů - regionální účty 13.27
Metody zdola nahoru - regionální účty 13.25 –
13.26
Mezibankovní FISIM 14.11
Mezibankovní pozice - definice Příloha 7.1
Mezinárodní účet zboží a služeb 8.68 –
8.69, 18.23 – 18.31
ESA 2010 – Rejstřík
2015 761
Mezinárodní a nadnárodní organizace - finanční
transakce 20.293 f
Mezinárodní a nadnárodní organizace kapitálové
transfery 20.293 e
Mezinárodní a nadnárodní organizace - transakce
20.291 – 20.300
Mezinárodní finanční účet a mezinárodní
investiční pozice ( IIP ) 18.57 – 18.59
Mezinárodní kapitálový účet 18.55 – 18.56
Mezinárodní spolupráce - běžná 20.293 d
Mezinárodní transakce - daň 4.23 d, 4.79 e
Mezinárodní účty platební bilance 18.20, 18.21
Mezinárodní vody - vyrobené zboží jako vývoz
3.164 a
Mezispotřeba 3.88–3.92
Mezispotřeba - definice 3.88
Mezispotřeba - doba zachycení 3.91
Mezispotřeba - nezahrnované položky 3.90
Mezispotřeba - zachycení na účtech 3.91 –
3.92
Mimořádná ztráta zásob 6.13 e
Mimořádné náklady na penze - běžné transfery
4.138 b
Mimořádné platby do fondů sociálního pojištění
4.38 d, 4.165 i
Mimotržní swapy - vládní účty 20.133
Mince mimo oběh - dovoz a vývoz zboží 3.165 c
Míry důchodů - deflace 10.07
Míry produktivity 11.38
Míry reálných důchodů 10.46 – 10.47
Místní činnostní jednotky (místní ČJ) 1.56,
1.58 – 1.60, 2.147, 2.148
Místní ČJ jako netržní výrobci 3.39
Místní ČJ jako tržní výrobci 3.38
Místní ČJ jako výrobci pro vlastní konečné užití
3.38
Místní vládní instituce 2.116
Místní vládní instituce - definice 20.65 – 20.66
Mléčný skot 3.129 d
Mobilní domy 3.129 a
Mobilní zařízení - jako mezinárodní obchod
3.164 b
Monopolní zisky veřejných podniků z dovozu daně
(D.212) 4.18 b 6
Monopolní zisky veřejných podniků, převáděné
na stát - daně (D.214) 4.20 j
Mzdy a platy - nezahrnované položky 4.07
Mzdy a platy - peněžní 4.03
Mzdy a platy naturální - definice 4.04
Nábytek - výroba ve vlastní režii domácností
3.08 b 5
NACE Rev. 2 (Klasifikace odvětví)
Kapitola 23
Nadměrná náhrada DPH - ostatní dotace
4.37 d
Nadnárodní orgány - klasifikace sektorů
20.55
Náhodné poškození fixních aktiv 3.142
Náhrady nepojištěných škod - soudní rozhodnutí
4.165 h
Náhrady zaměstnancům a mezispotřeba - vládní
finanční statistika (GFS) 20.93–20.96
Náhrady zaměstnancům - definice 4.02
Náhrady zaměstnancům - doba zachycení 4.12
Náhrady zaměstnancům - odhad objemu 10.11
Náhrady zaměstnancům - odhady cen a objemu
10.44
Náhrady zaměstnancům - otázky sídla 4.13
Náhrady zaměstnancům - rozvržení podle
regionů 13.42
Nájemné 4.72–4.76
Náklady na převod vlastnictví 3.133
Náklady na převod vlastnictví - nákupní ceny
3.127, 3.133, 3.135 – 3.138
Náklady na převod vlastnictví - nominální zisky
a ztráty z držby 6.34
Náklady na převod vlastnictví - odepsané jako
spotřeba kapitálu 3.140
Náklady na převod vlastnictví - pojetí v rozvaze
7.45
Náklady na převod vlastnictví kapitálových
aktiv - daně 3.133 c
Náklady na reprezentaci 3.89 h 1
Náklady na výběr DPH, cla aj. - třetí a čtvrtý
zdroj - evropské účty 19A.32
Náklady na vyřazení z provozu - např. Jaderných
elektráren 3.129 h
Náklady spojené s instalací - náklady na převod
vlastnictví fixních aktiv 3.133 a
Náklady, pojištění a přepravné (CIF) - cena pro
dovoz 3.169
Nákup akcií vládními institucemi 4.38 h
ESA 2010 – Rejstřík
762 2015
Nákup drobných nástrojů 3.130 a 1
Nákup pozemků domácnostmi 3.96 c
Nákupy domácností financované sociálními
transfery 4.109
Nákupy související s podnikáním v zahraničí
3.176 a
Nákupy v zahraničí 3.176
Nákupy vládních institucí - jako naturální sociální
transfery 3.98 b
Národní bohatství 7.05
Národní disponibilní důchod 8.95
Národní důchod (v tržních cenách) 8.94
Národní soukromé nefinanční podniky 2.53
Národní vládní instituce 2.115, 20.63, 20.64
Nároky na dávky jiné než na penzijní 5.187,
Příloha 7.1
Nároky na pojistné náhrady z neživotního
pojištění 4.114
Nároky na pojistné náhrady z neživotního
pojištění - zachycení na účtech 4.117
Nároky na pojistné náhrady z neživotního
pojištění - doba zachycení 4.117
Nároky na sociální zabezpečení jiné než penzijní
17.19
Nároky penzijních fondů na penzijní
správce - definice Příloha 7.1
Nástroje - levné nástroje jako mezispotřeba
3.89 f 1
Nástroje, nářadí, atd. - naturální mzdy a platy
4.07 a 5
Naturální důchody - jako výdaje domácností
na konečnou spotřebu 3.95 b
Naturální investiční dotace 4.153
Naturální mzdy a platy 4.04 - 4.07
Naturální sociální transfery 4.108 – 4.111,
8.33, 8.34
Naturální sociální transfery - definice 4.108
Naturální sociální transfery - doba zachycení
4.111
Naturální sociální transfery - netržní výroba
vládních a NISD 4.109
Naturální sociální transfery - tržní produkty
kupované vládními a NISD 4.109
Naturální sociální transfery - záznam na účtech
4.111
Naturální sociální transfery hrazené ze sociálního
zabezpečení 3.96 a
Nebytové budovy - měření produkce 3.80
Nedobytné pohledávky - odpis, snížení
a odmítnutí dluhu 5.40, 20.233 – 20.235
Nedokončená výroba 3.148 b
Nedokončená výroba - čtvrtletní účty 12.16
Nedokončená výroba - ocenění 3.47
Nedokončené stavby jako nedokončená
produkce 3.148 b 3
Nedoplatky daní - účtované úroky z nedoplatků
4.28, 4.81
Nedostatečná náhrada DPH v zemědělství
4.23 g
Neevidované dodávky - jako dovoz a vývoz
3.165 l
Nefinanční aktiva 7.21
Nefinanční aktiva - definice Příloha 7.1
Nefinanční aktiva - smlouvy, pronájmy a licence
7.27
Nefinanční aktiva, na vlastní účet - ocenění
7.36
Nefinanční kvazikorporace 2.47
Nefinanční podniky - subsektory 2.50
Nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou
2.54
Nekótované akcie - definice 5.147,
Příloha 7.1
Nekótované akcie - ocenění v rozvaze 7.73 –
7.75
Nekótované akcie investičních fondů 5.162
Nelegální transakce 1.79
Neměnové zlato - dovoz a vývoz 3.165 a
Neměnové zlato - jako cennosti pro centrální
banku 3.156 a
Neměnové zlato, jako cennosti 3.155 a
Neočekávané výdaje vládních institucí kapitálové
transfery 4.165 c
Nepěstované biologické rezervy - definice
Příloha 7.1
Nepředvídané zastarání 6.13 a
Nepřímé měření - regionální účty 13.30
Nepřítomnost v práci - sociální dávky 4.104 a
Nerostné a energetické rezervy - definice
Příloha 7.1
Nerostné a energetické rezervy - ocenění
v rozvaze 7.53
Nerozdělené zisky přisouzené podílníkům
investičních fondů 4.70
Nerozdělený zisk - zahraniční pobočky 4.59
ESA 2010 – Rejstřík
2015 763
Nerozdělený zisk podniků přímé zahraniční
investice 4.66
Netržní produkce - definice 3.23
Netržní produkce - důvody vytváření 3.23
Netržní produkce - ocenění 3.49
Netržní produkce - ostatní (zdarma) 3.23
Netržní produkce - platby za netržní
produkci 3.23
Netržní výrobci - definice 3.26
Neutrální zisky a ztráty z držby definice 6.38
Nevyplácené daňové dobropisy 4.81
Nevyráběná aktiva - definice 3.184
Nevyráběná nefinanční aktiva 7.50–7.60
Nevyráběná nefinanční aktiva - definice 7.24,
Příloha 7.1
Nevyrovnané nároky - neživotní pojištění 5.172
Nezaměstnanost - definice 11.20
Neziskové instituce sloužící
domácnostem (NISD) - běžné transfery
vládním institucím 4.138 a
Neziskové instituce sloužící domácnostem
(NISD) - sektor 2.129 – 2.130
Neziskové instituce sloužící domácnostem
(NISD) - nefinanční podniky 2.46
Neziskové instituce sloužící podnikání 3.35
Neziskové instituce v sektoru vládních institucí
20.13 – 20.16
Nezjišťovaná ekonomika 11.26
Nezjišťované činnosti - naturální mzdy a platy
4.05 m
Neživotní pojištění, přímé 16.12
Neživotní pojištění - měření produkce 3.74 a,
16.50, 16.51
Neživotní pojištění - platby pojistného 3.74 a
Neživotní pojištění - technické rezervy - definice
5.169, Příloha 7.1
Neživotní pojištění - účetní záznamy 16.64 –
16.67
Neživotní pojištění technické rezervy - ocenění
v rozvaze 7.80
Neživotní pojištění - alokace produkce mezi
uživatele 16.58 – 16.61
Nominální hodnota versus tržní hodnota finanční
nástroje 7.39
Nominální oceňování finančních nástrojů 7.39
Nominální zisky a ztráty z držby - definice 6.27
Nové akcie - oceňování 5.155
Nové produkty v odhadech cen a objemů
10.26, 10.27
Oběživo - nezahrnované bankovky
a mince 5.78
Oběživo - příklady 5.77
Oběživo a vklady - ocenění v rozvaze 7.64 –
7.66
Oběživo a vklady - zisky a ztráty z držby 6.49 –
6.53
Oběživo, vydané Eurosystémem (EUR) 5.76,
5.77, Rámeček 5.2
Obchod prostřednictvím zahraničních afilací dodávky
nezahrnované do dovozu
a vývozu 3.160 a
Obchodní marže - definice 3.56
Obchodní služby (merchanting) 164 d,
18.38 – 18.43
Obchodní směnky 5.125
Obchodní úvěr 5.124, 5.125
Obchodní úvěry a zálohy 5.233 – 5.239
Obchodní úvěry a zálohy - definice 5.233,
Příloha 7.1
Obchodní úvěry a zálohy - FISIM 5.235
Obchodovatelné finanční nástroje - ocenění
v rozvaze 7.61
Obchodovatelný provozní leasing 15.43
Obchodovatelný provozní leasing - definice jako
aktiva Příloha 7.1, 7.58
Obchodovatelný provozní pronájem jako
nevyráběné aktivum 3.190 a
Objevy podzemních zdrojů 6.06 c
Obligace - úrok 4.46
Obligace vázané na inflaci 5.10
Obrazy - jako cenností 3.155 b
Obrněná vozidla - pro nevojenské účely
3.129 c
Obydlí obývaná vlastníky - měření produkce
služeb 3.75
Ocenění - naturální mzdy a platy 4.06
Ocenění cenných papírů - přístup dlužníka
a věřitele 20.179, 20.180
Ocenění CIF - dovoz a vývoz 3.169
Ocenění dovozu a vývozu výrobků 1.98
Ocenění FOB - dovoz a vývoz 3.168
Ocenění FOB - zástupným způsobem 3.170
ESA 2010 – Rejstřík
764 2015
Ocenění položek v mezinárodních účtech
18.32
Ocenění produktu 1.97
Ocenění ve stálých cenách 1.99, 1.100
Oceňování finančních transakcí 5.19 – 5.22
Očišťování 1.110, 1.111
Odmítnutí zaplatit dluh - jednostranné zrušení
dluhu 6.15 c
Odpis dluhu 4.165 f
Odpis finančních pohledávek 6.14 b
Odpis nebo snížení dluhu 20.239 - 20.249
Odpracované hodiny - definice 11.27
Odstupné - sociální dávky 4.104 c
Odvětví - definice, klasifikace 2.150 - 2.152
Odvětví jako skupina místních ČJ 2.149
Ohrožené půjčky - definice 7.101
Ohrožené půjčky - doplňkové položky 7.100 –
7.108
Ohrožené půjčky - národní konvence 7.102
Ohrožené půjčky - oceňování v rozvaze 7.99
Ohrožené půjčky - zachycení 7.105 – 7.108
Opakující se ztráty na zásobách 3.147
Opce - definice 5.203
Opce - zachycení poplatku za službu 5.203
Opce úvěrového selhání 5.217
Opce versus forwardy 5.209
Opětovné přivlastnění aktiv věřitelem 6.11
Opravy a údržba 3.89 f 2
Opravy a údržba předmětů dlouhodobé spotřeby,
materiál na opravy a údržbu 3.95 c 2
Opuštění výrobních zařízení před jejich použitím
6.13 d
Organizace vytvářející rezervní zásoby pro
vyrovnání nabídky a poptávky - jako dovoz
a vývoz zboží převáděného do nebo
z vlastnictví 3.165 h
Osobní doprava - jako dovoz služeb 3.175 d
Osobní doprava - jako vývoz služby 3.173 d
Osoby samostatně výdělečně činné - definice
11.15
Osoby samostatně výdělečně činné - kategorie
OSVČ 11.16
Ostatní běžné daně 4.79
Ostatní běžné transfery 4.112–4.140
Ostatní běžné výdaje - vládní finanční statistika
(GFS) 20.102 – 20.103
Ostatní budovy a stavby - vymezení Příloha 7.1
Ostatní daně a dotace na výrobu - odhady cen
a objemu 10.42
Ostatní daně z výroby - definice 4.22
Ostatní dávky sociálního pojištění - vymezení
4.104
Ostatní dotace na produkty 4.35
Ostatní dotace na výrobu - definice 4.36
Ostatní důchody z investic 4.68 – 4.71
Ostatní důchody z investic - záznam na účtech
4.71
Ostatní finanční služby 3.66
Ostatní finanční zprostředkovatelé, kromě
pojišťoven a penzijních fondů
2.86 – 2.94
Ostatní kapitálové transfery 4.164 – 4.167
Ostatní kapitálové transfery - definice 4.164
Ostatní kapitálové transfery - doba
zachycení 4.166
Ostatní kapitálové transfery - záznam na účtech
4.167
Ostatní měnové finanční instituce 2.68
Ostatní nepenzijní programy zaměstnaneckého
sociálního pojištění 17.29–17.39
Ostatní pohledávky a závazky 5.230–5.232
Ostatní pohledávky a závazky - definice 5.23
Ostatní pohledávky a závazky - nezahrnované
položky 5.244
Ostatní pohledávky a závazky - ocenění 7.90
Ostatní pohledávky a závazky - zisky a ztráty
z držby 6.63
Ostatní pohledávky a závazky, jiné než obchodní
úvěry a zálohy 5.240 – 5.244, Příloha 7.1
Ostatní produkty duševního vlastnictví - definice
Příloha 7.1
Ostatní převoditelné vklady - definice
Příloha 7.1
Ostatní příjmy - vládní finanční statistika (GFS)
20.85 – 20.90
Ostatní přírodní zdroje - definice Příloha 7.1
Ostatní stavby - definice Příloha 7.1
Ostatní stroje a zařízení - definice Příloha 7.1
Ostatní toky - definice 6.01
Ostatní účasti - definice 5.153, Příloha 7.1
Ostatní účasti - ocenění v rozvaze 7.76–7.78
ESA 2010 – Rejstřík
2015 765
Ostatní účasti - příklady 5.154
Ostatní vklady - definice 5.85, Příloha 7.1
Ostatní vklady - nezahrnované finanční
nástroje 5.87
Ostatní vklady - příklady 5.86
Ostatní změny aktiv 1.80
Ostatní změny objemu aktiv a závazků
1.81, 6.02 – 6.05
Ostatní změny objemu aktiv a závazků kategorie
6.05
Ovce chované pro vlnu 3.129 d
Ozdravovny - sociální dávky 4.104 e
Paascheho cenové a Laspeyresovy objemové
indexy 10.03, 10.20, 10.21, 10.52
Padesáti procentní kritérium - ekonomicky
významná cena 3.19
Pachtovné z půdy 4.72, 4.73
Papírové peníze mimo oběh - jako dovoz a vývoz
zboží 3.165 c
Parita kupní síly (PPP) 10.49 – 10.56
Partnerství - nefinanční podniky 2.46
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
15.41, 20.276 – 20.290
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
(PPP) - ekonomické vlastnictví 20.283 –
20.286
Partnerství veřejného a soukromého sektoru měření
výroby 20.29
Partnerství veřejného a soukromého sektoru účetní
problémy 20.287 – 20.290
Pašované zboží - jako dovoz a vývoz 3.165 k
Paušální platby vládních institucí - na penzijní
závazky 20.273 – 20.275
Péče o děti - naturální mzdy a platy 4.05 h
Peněžní versus nepeněžní transakce 1.70
Penze - přenosné 17.147
Penze a sociální pojištění - definice 17.40
Penze versus jiné formy sociálních dávek
17.13, 17.14
Penzijní administrátor 17.74
Penzijní dávky sociálního zabezpečení - peněžní
4.103
Penzijní fondy 2.105 – 2.109
Penzijní fondy - funkce 2.59
Penzijní fondy - sektorová klasifikace 2.105 –
2.110, 20.38, 20.39
Penzijní nároky - dávkově definovaný program ocenění
7.83
Penzijní nároky - definice 5.180, Příloha 7.1
Penzijní nároky - domácnosti, úprava o změnu
penzijních nároků 4.141
Penzijní nároky - příspěvkově definovaný
program - ocenění 7.84
Penzijní nároky v oblasti sociálního zabezpečení
- neuvedené v základních účtech
17.80, 17.81
Penzijní program více zaměstnavatelů 17.76
Penzijní programy - ostatní zaměstnanecké
penzijní programy 17.49 – 17.53, 17.87
- 17,89
Penzijní programy - reformy 17.150 - 17.157
Penzijní programy - typy 17.41, 17,42
Penzijní programy - zachycení toků a stavů
17.80 - 17.120
Penzijní programy podporované vládou 17.77
Penzijní programy sociálního zabezpečení
17.43 – 17.48
Penzijní správce 17.75
Penzijní závazky vládních institucí 20.272
Pěstované biologické zdroje - definice
Příloha 7.1
Platba za službu - správa investičního fondu
4.70
Platby dávek zaměstnancům - mzdy a platy
4.07 b
Platby domácím pracovníkům podle úkolových
sazeb 4.07 e
Platby domácností za výdaje, které za ně
vynaložily organizace sociální péče
4.138 e
Platby DPH v EU 20.293 a 3
Platby odškodného - definice 4.136
Platby odškodného - doba zachycení 4.137
Platby prémií (bonusů) za úspory od vládních
institucí 4.138 d, 4.165 d
Platby s nízkou četností - čtvrtletní účty
12.18 – 12.20
Platby vládních institucí - odškodnění za ztráty
z titulu katastrof 4.38 g
Platby za služby neživotního pojištění mezispotřeba
3.89 i
Plodiny - oceňování v rozvaze 7.48
Plovoucí plošiny 2.05
ESA 2010 – Rejstřík
766 2015
Plyn - jako dovoz a vývoz zboží 3.165 d
Pobočka - pojetí v mezinárodních účtech platební
bilance 18.12 – 18.14
Počáteční rozvaha 8.61
Počáteční veřejné nabídky (IPO) 5.149
Počet obyvatel - odhad 11.05 – 11.09
Počítačové programové vybavení (software) ocenění
3.136 b
Počítačové programy - částečně dokončené jako
nedokončená produkce 3.148 b 7
Počítačový software - definice Příloha 7.1
Počítačový software jako kapitálové aktivum
3.132 c
Podfinancování penzijního programu 17.78
Podílnické preferenční akcie 5.148 d
Podílové fondy 5.161
Podmíněná aktiva a závazky - význam 5.11
Podmíněná aktiva a podmíněné závazky 7.31
Podmíněná aktiva a podmíněné závazky definice
5.08
Podmíněná aktiva a podmíněné závazky nezahrnované
položky 5.10
Podmíněná aktiva a podmíněné závazky příklady
5.09
Podmíněné nároky na penzi 5.184
Podnik přímé zahraniční investice 4.65
Podnikatelské licence - platby 4.23 e
Podniková zjišťování 21.13
Podnikové účty - doba zachycení 21.05
Podnikové účty - dopad globalizace 21.23
Podnikové účty - fúze a akvizice 21.25
Podnikové účty - charakteristické rysy 21.01
Podnikové účty- koncepční úpravy 21.17
Podnikové účty - mezinárodní normy 21.02
Podnikové účty - podvojné zápisy 21.06
Podnikové účty - přístup k podnikovým účtům
21.11
Podnikové účty - úpravy na úplnost 21.19
Podnikové účty - úpravy zajišťující konzistenci
21.18
Podnikové účty - výkaz zisku a ztráty a rozvaha
21.08 – 21.10
Podnikové účty - zásada oceňování 21.07
Podnikové účty - zisky a ztráty z držby 21.20 –
21.22
Podniky působící na více územích
(multiteritoriální) 18.17
Podniky s ručením neomezeným ve vlastnictví
domácností 3.30
Podpora pro NISD od vládních institucí
4.126 c
Podvojný zápis - pojetí 1.91
Pojetí ESA 1.20
Pojistná smlouva 16.05
Pojistná smlouva - podmínky, které jsou součástí
programu sociálního pojištění 4.87
Pojistná smlouva - zúčastněné strany 16.06
Pojistné 16.14, 16.21
Pojistné nároky 16.14
Pojistné nároky - neživotní pojištění 16.34 –
16.40
Pojistné smlouvy - jako sociální pojištění
17.06
Pojistné technické rezervy 16.43 - 16.45; 4.68,
16.24, 16.25, 16.29, 16.30, 16.35, 16.43
Pojistné technické rezervy - druhy v Evropě
16.44
Pojistně-matematické předpoklady v penzijních
programech 17.162 – 17.164
Pojištění - důchody z investic přisouzené
pojistníkům 16.66
Pojištění - daň z pojistného 4.20 g, 16.26
Pojištění - druhy pojištění 2.103, Rámeček 2.1,
16.11, 16.13
Pojištění - institucionální jednotky 16.19
Pojištění - nerezidenti 16.62 – 16.63
Pojištění - obecná definice 16.01
Pojištění - produkce - definice 16.46 – 16.49
Pojištění, penzijní programy a programy
standardizovaných záruk 5.168 – 5.197
Pojištění, penzijní programy a programy
standardizovaných záruk - ocenění
7.80 – 7.85
Pojištění, penzijní programy a programy
standardizovaných záruk - zisky z držby
6.60 – 6.61
Pojištění sociální a jiné než sociální 16.02,
16.03
Pojišťovací pomocné jednotky - měření produkce
16.85
Pojišťovací služby ve výši implicitního poplatku za
službu 3.95 f
Pojišťovací služby, jako vývoz služeb 3.173 h
ESA 2010 – Rejstřík
2015 767
Pojišťovny 2.100–2.104
Pojišťovny - funkce 2.59
Pojišťovny a penzijní fondy (PPF) 2.69
Pokladní (cash) příjmy - zdroj pro odhad
kapitálové daně 4.150 b
Pokladní (cash) příjmy jako zdroj daňových údajů
4.27 b, 4.82 b
Pokuty a penále - definice 4.132
Pokuty a penále - doba zachycení 4.134
Pokuty a penále - nezahrnované platby 4.133
Položky rozvahy - ocenění 7.33
Položky rozvahy - zásady oceňování 7.33 –
7.41
Pomocné činností - definice, příklady 3.12
Pomocné činnosti - oddělené umístění 3.13
Pomocné činnosti - regionální a národní účty
13.23
Pomocné činnosti - výrobky a služby užité jako
vstupy do pomocných činností 3.89 a
Pomocné činnosti - zachycení produkce 1.31
Pomocné finanční instituce 2.63, 2.95 – 2.97
Pomocné finanční služby 3.65
Pomocné vládní jednotky 20.24
Pomocné vstupy 3.12
Poplatky za licence 4.133 b
Poplatky za výběr a vymáhání daně 4.28
Pořízení cenností obchodníky s uměleckými
předměty 3.156 d
Pořízení, prodej a předání cenností 3.154 –
3.157
Pořízení, prodej a předání cenností definice
3.154
Pořízení, prodej a předání cenností - domácnosti
3.156 c
Pořízení, prodej a předání nevyráběných aktiv
3.184 – 3.194
Posloupnost účtů 1.113 – 1.115, 8.01 – 8.09
Posloupnost účtů (diagram) 1.118
Potřeby, které vedou k sociálním dávkám 4.84
Použité výrobky - definice a příklady 3.180,
3.181
Použité výrobky - načasování a ocenění 3.183
Použité výrobky - zachycení transakcí na účtech
3.182
Povolení jako aktiva - vydaná vládními
institucemi 15.37
Povolení jako aktiva - vydaná soukromými
společnostmi 15.39
Povolení k provádění specifických činností
3.190 c, 15.31 - 15.40
Povolení k provádění specifických činností, jako
aktivum - definice Příloha 7.1
Povolení k využívání přírodních zdrojů 15.26 –
15.30
Povolení k využívání přírodních zdrojů - jako
nevyráběné aktivum 3.190 b
Povolení k využívání přírodních zdrojů, jako
aktivum - definice Příloha 7.1
Povrchová voda 3.187
Pozemek - ocenění v rozvaze 7.50–7.52
Poznámková (memo) položka - ohrožené
půjčky Příloha 7.1, Příloha 7.2,
Kapitola 23
Poznámková (memo) položka - přímé
zahraniční investice - Příloha 7.1,
Příloha 7.2, Kapitola 23
Poznámková (memo) položka - předměty
dlouhodobé spotřeby Příloha 7.1,
Příloha 7.2, Kapitola 23
Pracovní vybavení - mzdy a platy 4.07 a 2
Prámy - tvorba fixního kapitálu 3.129 a
Pravidla účtování 1.88
Právní formy jednotek výrobců - sektorová
klasifikace 2.134 – 2.142
Prémie - mzdy a platy 4.03 d
Prémiové akcie - naturální mzdy a platy
4.05 j, 5.158
Prémiové akcie - změny tržní hodnoty 5.158
Princip vlastnictví (změna vlastnictví) jako základ
pro zachycení dovozu a vývozu
18.23 – 1 8.24
Privatizace 20.210 – 20.211
Privatizace - nepřímá 20.212 – 20.213
Privatizační agentury - klasifikace sektorů
20.45
Prodej a předání fixních aktiv 3.125 b, 3.126
Prodej použitých fixních aktiv - oceňování
3.137
Prodeje - příklady pro nemocnice 3.34
Prodeje - vládní finanční statistika (GFS) příjmová
položka 20.80 – 20.84
Prodejní opce 5.203
Produkce - definice 3.14
Produkce - doba zachycení 3.42
ESA 2010 – Rejstřík
768 2015
Produkce - ocenění 3.16, 3.43
Produkce domácnosti určená pro konečnou
spotřebu 3.95 b 2
Produkce hotových výrobků 3.47
Produkce pro vlastní konečné užití - definice
3.20
Produkce pro vlastní konečné užití - ocenění
3.45
Produkty - definice 3.01
Produkty - kategorie transakcí 3.02
Produkty duševního vlastnictví - výsledek
geologického průzkumu 3.132 b
Produkty duševního vlastnictví - výsledek
výzkumu a vývoje 3.132 a
Produkty duševního vlastnictví (IPP) - ocenění
3.136, 7.43, 7.44
Produkty rybolovu v mezinárodních vodách vývoz
a dovoz 3.164 a
Program sociálního pojištění spravovaný
zaměstnavatelem - měření produkce
3.74 d 2
Programy sekuritizace 5.106
Programy sociálního pojištění - definice 4.88,
17.01
Programy sociálního pojištění - ostatní programy
zaměstnaneckého sociálního pojištění
17.20–17.21
Programy sociálního pojištění - související se
zaměstnáním 4.89 b
Programy sociálního pojištění související se
zaměstnaneckými programy - ostatní dávky
4.85 b
Program sociálního pojištění spravovaný
pojišťovnou - produkce 3.74 d 3
Program sociálního pojištění více zaměstnavatelů
(multi) - měření produkce 3.74 d 4
Programy sociálního zabezpečení 4.85 a,
4.89 a, 17.02, 17.17 - 17.21
Programy sociálního zabezpečení - měření
produkce 3.74 d 1
Programy sociálního zabezpečení - účel
3.74 d 1
Programy standardizovaných záruk za půjčky měření
produkce 3.74 e
Pronájem - definice 4.72
Pronájem - doba zachycení 4.75
Pronájem - operativní 15.11
Pronájem - zachycení na účtech 4.76
Pronájem fixních aktiv 3.89 c
Pronájem přírodních zdrojů 15.05, 15.23 –
15.25
Prosté dluhové cenné papíry 5.96 a
Provize realitním makléřům, atd. - náklady na
převod vlastnictví fixních aktiv 3.133 b
Provozní pronájem 3.130 a 3, 15.04, 15.08 –
15.12
Průzkum trhu 3.89 f 3
Přečerpání běžných účtů 5.136 b
Přečerpání zůstatku na účtech
s převoditelnými vklady 5.136 a
Předepsané pojistné - pojištění 16.22
Předměty dlouhodobé spotřeby 3.95 d
Předměty dlouhodobé spotřeby - doplňková
položka - definice 7.95
Předměty dlouhodobé spotřeby - ocenění 7.96
Předměty dlouhodobé spotřeby versus fixní
aktiva 7.97
Předplatné neziskovým podnikatelským
organizacím 3.89 e
Předplatné, příspěvky a poplatky placené
domácnostmi NISD 3.96 e
Předpoklady růstu mezd ve výpočtech penzijních
programů 17.169 – 17.177
Přefinancování penzijního programu 17.78
Přehledná prezentace účtů 8.08
Přechod z regionální HPH na regionální HDP
13.43
Přenosné penze 17.147
Přepočet měny pro evropské účty 19.06
Přeprava zboží - jako vývoz služby 3.173 c
Přeprava zboží - jako dovoz služby 3.175 c
Přepravní poplatky - náklady na převod
vlastnictví fixních aktiv 3.133 a
Přeskupené transakce 1.72
Přesměrování transakcí 1.73 – 1.75
Převoditelné vklady 5.80 – 5.84
Převoditelné vklady - definice 5.80, Příloha 7.1
Převoditelné vklady - přečerpání prostředků
5.82
Převoditelné vklady - příklady 5.81
Převzetí a zrušení dluhu 20.222 – 20.232
Převzetí dluhu 4.165 f, 5.36
Převzetí dluhu jako součást privatizace 5.39
Převzetí dluhu veřejné korporace vládní institucí
5.38
ESA 2010 – Rejstřík
2015 769
Převzetí mimořádných penzijních nákladů vládní
institucí za veřejný podnik 4.38 i
Přidaná hodnota - odhad objemu 10.31 –
10.34
Přidružené podniky - imputovaná změna
vlastnictví při dodávkách - vývoz a dovoz
3.163
Příjem z penze 17.40
Příjemci důchodu z vlastnictví - subsektor sektoru
domácností 2.124
Příjemci ostatních transferů - subsektor sektoru
domácností 2.126
Příjemci penzí - subsektor sektoru domácností
2.125
Příjmová transakce - vládní finanční statistika
(GFS) - definice 20.76
Příjmy netržních výrobců 3.41
Příjmy, GFS - definice 20.70
Příjmy, GFS - popis 20.76 – 20.90
Příjmy, GFS - složky 20.76
Přímá platba za finanční služby - příklady 3.69
Přímé pojištění 16.08–16.15
Přímé pojištění - měření produkce 16.21
Přímé zahraniční investice (FDI) - povaha
členění investic 7.98
Přímé zahraniční investice, včetně poskytnutých
služeb 3.160 b
Přírodní aktiva 7.26
Přírodní aktiva, ostatní - ocenění 7.54
Přírodní zdroje 3.186
Přírodní zdroje - definice Příloha 7.1
Přírodní zdroje - ocenění v rozvaze
7.50–7.54
Přírodní zdroje - převod do
ekonomických zdrojů 6.06 e
Přirozený růst lesů, apod. 6.06 d
Přírůstky rozpracované produkce - ocenění
3.46
Příspěvek na vzdělání 4.104 b
Příspěvkově definované penzijní programy transakce
17.90 – 17.101
Příspěvkově definované programy 17.60 –
17.61
Příspěvkově definované programy a hybridní
programy - hypotetické programy 17.59 –
17.64
Příspěvkově definovaný penzijní program
4.69, 17.54 – 17.56
Příspěvkově definovaný program sociálního
pojištění 4.10 a
Příspěvky do Evropského rozvojového fondu
19.35
Příspěvky do rozpočtu EU - čtvrtý zdroj 4.140
Příspěvky do rozpočtu EU pro třetí a čtvrtý typ
zdrojů 20.293 a 3
Přístup z pohledu dlužníka a věřitele - úroky dluhový
cenný papír 20.179
Půda 3.187
Půda - definice Příloha 7.1
Půda - ocenění 3.189
Půda - položky, které se nezahrnují 3.188
Půda - přeshraniční prodej 3.160 c
Půda a budovy v zámoří - čistý provozní
přebytek přijatý rezidenty 4.60
Půda versus budovy - klasifikace 7.52
Půda, budovy nebo jiná aktiva používaná při
výrobě - daně 4.80 c
Půjčky 5.112 – 5.133
Půjčky - definice 5.112, Příloha 7.1
Půjčky - finanční nástroje nezahrnované do
půjček 5.138
Půjčky - klasifikace 5.115, 5.116
Půjčky - oceňování v rozvaze 7.70
Půjčky - přeřazené do dluhových cenných papírů
5.122
Půjčky - subkategorie 5.116
Půjčky - vlastnosti 5.113
Půjčky - zisky a ztráty z držby 6.58
Půjčky cenných papírů s peněžním zajištěním
a dohody o zpětném odkupu (repo
obchody) 5.128
Půjčky versus dluhové cenné papíry 5.120–
5.123
Půjčky versus obchodní úvěry a obchodní
směnky 5.124 , 5.125
Půjčky versus vklady 5.117 –5.119
Půjčování cenných papírů - definice 5.126
Půjčovatelé peněz 2.98
Původní kulturní a umělecká díla - jako kapitálová
aktiva 3.132 d
Původní kulturní a umělecká díla - ocenění
3.136 c
Původní splatnost 5.A1.15, 5.A1.16
ESA 2010 – Rejstřík
770 2015
Rada pro mezinárodní účetní standardy
(IASB ) 21.04
Rada pro mezinárodní účetní standardy
veřejného sektoru (IPSASB ) 21.04
Rádio spektra jako aktiva - definice Příloha 7.1
Rašelina - těžba 3.08 b 4
Realizační cena - zaměstnanecká opce na akcie
4.169, 5.221
Realizované zisky a ztráty 6.29
Reálné zisky a ztráty z držby - definice 6.42
Reexport 18.28
Referenční úroková sazba 14.01, 14.08 - 14.10
Regionalizace - metody 13.24 – 13.33
Regionální klasifikace - NUTS 13.12
Regionální účty - definice 13.02
Regionální účty - institucionální jednotky 13.14
Regionální účty - použití 13.06
Regionální účty - případy místních činnostních
jednotek (ČJ) 13.17 – 13.21
Regionální účty důchodů domácností 13.49 –
13.55
Regionální území 13.09 – 13.11
Reinvestované zisky z přímých zahraničních
investic - záznam na účtech 4.67
Reinvestované zisky z přímých zahraničních
investic - doba zachycení 4.67
Reinvestované zisky z přímých zahraničních
investic - definice 4.64
Rekreační domy - jako vývoz služeb 3.173 k
Rekreační domy - měření produkce 3.75
Renta 4.72-4.76
Renta z podzemních aktiv 4.74
Restrukturalizace dluhu - ostatní 20.236 –
20.238
Restrukturalizační agentury - klasifikace sektorů
20.44
Rezerva na nezasloužené pojistné - neživotní
pojištění 5.171
Rezervy na nedobytný dluh 4.165 f 3
Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk ostatní
změny objemu 6.14 d
Rezervy na uplatnění standardizovaných záruk ocenění
7.85
Rezervy související s uplatněním programu
standardizovaných záruk
5.188 – 5.196, Příloha 7.1
Rezidence - definice 2.04
Rezidence - domácnosti 2.10
Rezidence - příhraniční pracovníci 2.10 a
Rezidence - sezónní pracovníci 2.10 b
Rezidence - studenti 2.10 c
Rezidentské jednotky 1.61–1.63
Rizika - vznik sociálních dávek 4.84
Rodinné přídavky 4.104 b
Ropa vyrobená v mezinárodních
vodách - vývoz, dovoz 3.164 a
Rostoucí plodiny - nedokončená výroba zásoby
3.148 b 1
Rozdělovací transakce - definice 4.01
Rozdělování výnosů veřejných korporací
20.205 – 20.209
Rozdíly v kvalitě 10.18
Rozpočtové vládní instituce, ústřední - vymezení
20.60
Rozvaha - definice 7.01
Rozvaha - doplňkové položky 7.94–7.108
Rozvaha - oceňování 7.02
Rozvahy 1.114, 1.127, 8.04c, 8.60 – 8.64
Rozvahy - evropské účty 19.24, 19.25
Rozvahy - identita počáteční a konečné rozvahy
7.12
Rozvahy nerezidentů 8.77, 18.60 – 18.62
Rozvahy vládních institucí 20.142 – 20.151
Rozvojová pomoc 20.301, 20.302
Rukopisy - originály jako kapitálová aktiva
3.132 d
Růst objemu regionální hrubé
přidané hodnoty (HPH) 13.46 – 13.48
Rybářské lodě 2.05
Ryzí zlato 5.07, 5,61, 6.22 - 6.24
Saldo běžných transferů nerezidentů s rezidenty
8.97
Saldo dovozu a vývozu 8.68
Satelitní účet sociální ochrany 22.110 –
22.122
Satelitní účet zemědělství 22.56 – 22.59
Satelitní účty - mimořádná úroveň podrobnosti
a doplňkové pojmy 22.43, 22.44
Satelitní účty - modelování a experimentální
výsledky 22.45
ESA 2010 – Rejstřík
2015 771
Satelitní účty - nepeněžní údaje 22.42
Satelitní účty - použití 22.04
Satelitní účty - příklady 1.40
Satelitní účty - SNA 2008 a jiné příklady 22.07
Satelitní účty - účel 1.41, 1.43
Satelitní účty - vlastnosti 22.06
Satelitní účty - výhody 22.10
Satelitní účty - výroba v domácnostech
22.89 – 22.95
Satelitní účty - vzor a sestavování účtů
22.46 – 22.54
Satelitní účty cestovního ruchu 22.123 –
22.129
Satelitní účty podle funkcí 22.21 – 22.32
Satelitní účty výzkumu a vývoje 22.108,
22.109
Satelitní účty zdraví 22.79
Sektor finančních institucí - zahrnované
jednotky 2.65
Sektor nefinančních podniků - definice 2.45
Sektor nefinančních podniků - zahrnované
jednotky 2.46
Sektor nerezidentů 2.131-2.134
Sektor nerezidentů - jednotky 2.44
Sektor nerezidentů - posloupnost účtů 18.03
Sektor nerezidentů - subsektory 2.133
Sektor nerezidentů - účty nerezidentů 1.117,
8.65 - 8.77, 18.01, 18.02
Sektor nerezidentů - zeměpisné členění 18.18,
18.19
Sektor nerezidentů versus národní hospodářství
8.67
Sektor vládních institucí 2.110 – 2.113,
20.303, 20.05 – 20.07
Sektorové účty - kritéria pro zatřídění jednotek
do sektorů 1.35
Sektory 2.31
Sekuritizace - definice 5.104, 20.258
Sekuritizace - finanční instituce - nezávislá versus
kontrolovaná 5.109
Sekuritizace - kritéria pro určení prodeje
20.262 – 20.268
Sekuritizace - zachycení toků 20.269 – 20.271
Sezónně očištěné řetězce objemových ukazatelů
- posloupnost sestavování
12.45 – 12.51
Sezónní a kalendářní vlivy - čtvrtletní odhady
12.40 – 12.51
Sezónní činitelé ve výrobě 3.58 b
Sezónní úprava - extrémní hodnoty 12.44
Sezónní úprava - úpravy prováděné předem
12.44
Sezónní změny cen - jako změny kvality 3.153
Sezónnost - definice 12.40
Sídlo 18.08
Skládky odpadu, sanace skládek 3.129 h
Skladovací služby - měření produkce 3.58
Skupiny podniků 2.15, 2.16
Skutečná konečná spotřeba 3.100–3.121
Skutečná konečná spotřeba - definice 3.100
Skutečná konečná spotřeba - doba zachycení
3.118
Skutečná konečná spotřeba - ocenění 3.119 –
3.121
Skutečné penzijní příspěvky domácností
4.100 a
Skutečně odpracované hodiny 11.28
Skutečné penzijní příspěvky zaměstnavatelů
4.09
Skutečné příspěvky - přírůstky penzijních nároků
5.182 a
Skutečné příspěvky domácností jiné než penzijní
4.100 b
Skutečné příspěvky zaměstnavatelů jiné než
penzijní 4.09
Skutečné sociální příspěvky - dobrovolné
příspěvky 4.93
Skutečné sociální příspěvky domácností definice
4.100
Skutečné sociální příspěvky domácností zachycení
na účtech 4.100
Skutečné sociální příspěvky domácností - doba
zachycení 4.100
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů
4.92
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů definice
4.09
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů doba
zachycení 4.94
Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů záznam
na účtech 4.96
Skutečné zasloužené pojistné - přírůstky
životního pojištění 5.177 a
Skutečné ztráty versus odhad spotřeby fixního
kapitálu 6.13 b
ESA 2010 – Rejstřík
772 2015
Složky HDP 1.134
Služby - členění ve statistice platební bilance
18.30
Služby cestovní agentury - produkce 3.60
Služby cestovních kanceláří - produkce 3.61
Služby obydlí - poskytování služeb obydlí jejich
vlastníkům 3.08 c
Služby obydlí obývaná jejich vlastníky 3.95 a
Služby obydlí obývaná jejich vlastníky stratifikační
metoda 3.76 – 3.78
Služby obydlí obývaná jejich vlastníky - metoda
uživatelských nákladů 3.79
Služby operativního leasingu - měření produkce
3.81
Služby penzijních fondů ve výši implicitního
poplatku za službu 3.95 g
Služby pro kolektivní spotřebu - definice 3.102
Služby v oblasti vzdělávání - výdaje
nerezidentů - jako vývoz služeb 3.173 j
Směnky - úrok 4.45
Smíšené metody - regionální účty 13.28
Smíšený důchod 8.19
Smlouvy - definice 15.01
Smlouvy - typy smlouvy 15.03
Smlouvy - vznik hodnoty 6.06 g
Smlouvy fotbalistů - jako nevyráběná aktiva
3.190 d
Smlouvy PPP - klasifikace plateb 20.131
Smlouvy, pronájmy a licence 3.190, 3.191
Smlouvy, pronájmy a licence - ocenění v rozvaze
7.55 – 7.57
Smlouvy, pronájmy a licence - poplatky 3.89 d
Smlouvy, pronájmy a licence jako aktiva - definice
7.55, Příloha 7.1
Sociální dávky 17.08
Sociální dávky - platby, které se nezahrnují
4.86
Sociální dávky - snížení penzijních nároků 5.183
Sociální dávky jiné než naturální sociální
transfery 4.102 – 4.107
Sociální dávky od nevládních jednotek 17.12
Sociální dávky od vládních jednotek 17.09 –
17.11
Sociální dávky peněžní - doba zachycení 4.106
Sociální dávky peněžní - záznam na účtech
4.107
Sociální pojištění 16.02
Sociální pojištění - příklady 17.03
Sociální pomoc 4.85 c, 17.04 – 17.05
Sociální příspěvky 8.32
Sociální příspěvky - platby do sektoru vládních
institucí podle pokladních příjmů (cash)
4.95 b
Sociální příspěvky - platby do sektoru
vládních institucí podle výměrů 4.95 a
Sociální příspěvky a dávky - definice 4.83
Sociální příspěvky zaměstnavatelů - definice
4.08
Sociální rizika a potřeby - sociální příspěvky
a dávky 4.84
Sociální zabezpečení - definice 20.67
Sochy - jako cenností 3.155 b
Souběžné trhy pro produkty 10.17
Současná hodnota budoucích ekonomických
užitků - ocenění aktiv 7.37
Soudní rozhodnutí - doba zachycení příjmů
a výdajů 20.189
Souhrnné ukazatele ESA 1.130, 8.08, 8.88 –
8.100
Soukromé nabídky - dluhové cenné papíry
5.103
Soukromé neziskové instituce (NI) - definice
3.31
Soukromé NI - zatřídění do sektorů 3.31
Soulad mezi výrobou, zaměstnaností, spotřebou
1.32
Soustředění převažujícího ekonomického zájmu
2.07
Souvztažné transakce k finanční transakci
5.33 – 5.35
Souvztažný závazek k finančnímu aktivu 7.30
SPE - jednotky pro speciální účel - kritéria sídla
18.10
Speciální sektorové účty 22.33 – 22.41
Splatné daňové dobropisy 4.81
Společné podniky 20.319 - 20.320
Společné podniky - klasifikace odvětví 20.49 –
20.52
Sponzorování korporacemi - ostatní běžné
transfery 4.138 g
Sport, rekreace a dovolené - naturální mzdy
a platy 4.05 f
Spotřeba domácností FISIM 3.95 e
Spotřeba fixního kapitálu 3.139 – 3.145, 10.43
ESA 2010 – Rejstřík
2015 773
Spotřeba fixního kapitálu - indexy cen a objemu
10.43
Spotřební daně 4.18 b 3, 4.20 a
Stálé ceny a odhady objemu 10.19 – 10.25
Standardizované půjčky 5.123
Standardizované záruky 5.10, Rámeček 5.1
Standardizované záruky versus jednorázové
záruky 5.197
Standardy mezinárodního finančního výkaznictví
( IFRS ) 21.02
Starožitnosti - jako cenností 3.155 b
Starožitnosti a jiné umělecké předměty - definice
Příloha 7.1
Stav vyrobených fixních aktiv a zásob - odhady
cen a objemu 10.45
Stavební práce - měření produkce 3.55
Stavební práce - nerezidenti 18.31
Stroje a zařízení - definice Příloha 7.1
Stromy a hospodářská zvířata v růstu nedokončená
produkce 3.148 b 2
Stromy pěstované dlouhodobě 3.129 e
Stromy pěstované pro dřevo 3.130 b 2
Strukturální fondy 20.294, 20.295
Strukturované cenné papíry 5.A1.07
Stříbrné pruty - dovoz a vývoz zboží 3.165 b
Subjekty kolektivního investování do
převoditelných cenných papírů (UCITS) účasti
v investičních fondech 5.161
Subsektory vládních institucí 2.112, 20.56 –
20.67
Super-dividendy 4.55, 4.56
Swap úvěrového selhání (CDS) - definice 5.218
Swapy 5.210–5.213
Swapy - definice 5.210
Swapy - zlaté swapy, měnové zlato 5.66
Swapy celkových výnosů 5.217
Swapy úvěrového selhání 5.11, Rámeček 5.1,
5.218, 5.219
Symetrické input - output tabulky, odvozené
z tabulek dodávek a užití 9.56, 9.57
Symetrické input- output tabulky 9.09
Systémy sociálního zabezpečení - v hlavních
účtech 17.22
Systémy sociálního zabezpečení jiné než penzijní
- definice 17.17 – 17.19
Školení zaměstnanců 3.89 f 3
Šperky - jako cenností 3.155 c
Štěpené transakce 1.76 – 1.78
Tabulky dodávek a užití 1.137 – 1.139
Tabulky dodávek a užití - bilancování 9.51
Tabulky dodávek a užití - čisté daně 9.40 –
9.45
Tabulky dodávek a užití - doplňující informace
9.49
Tabulky dodávek a užití - identita řádků a sloupců
9.06
Tabulky dodávek a užití jako kontrola
konzistence 1.135
Tabulky dodávek a užití - klasifikace 9.20 –
9.29
Tabulky dodávek a užití - klasifikace dovozu
a vývozu 9.29
Tabulky dodávek a užití - klasifikace odvětví
a produktů 9.22
Tabulky dodávek a užití - klasifikace produktů
9.26
Tabulky dodávek a užití - obchodní a dopravní
rozpětí 9.34 – 9.39
Tabulky dodávek a užití - ocenění 9.30 – 9.39
Tabulky dodávek a užití - ocenění
dovozu 9.46
Tabulky dodávek a užití - od základní ceny
ke kupní ceně 9.33
Tabulky dodávek a užití - odhady objemu
9.14, 9.18 e
Tabulky dodávek a užití - popis 9.03 – 9.05
Tabulky dodávek a užití - pro statistické
účely 9.18
Tabulky dodávek a užití - účty toků 9.08
Tabulky dodávek a užití - základ pro konzistentní
odhady HDP 9.15 – 9.17
Tabulky dodávek a užití - zdroje dat 9.50
Technická pomoc expertů rozvojovým zemím mzdy
a platy 4.122 d
Technické rezervy - pojištění 16.28
Technické rezervy neživotního pojištění 3.74 a
Technické rezervy životního pojištění 3.74 b
Test pro rozlišení mezi tržním a netržním
20.29 – 20.31
ESA 2010 – Rejstřík
774 2015
Těžba soli - výroba ve vlastní režii domácností
3.08 b 4
Tkaní - výroba ve vlastní režii domácností
3.08 b 5
Toky 1.65
Transakce 1.66
Transakce s nerezidenty - výjimky 2.132, 2.133
Transakce s použitými výrobky 3.180 – 3.183
Transakce s produkty - záznam na účtech 3.03
Transakce s protihodnotou a bez protihodnoty
(transfery) 1.71
Transakce s účastmi - ocenění 5.155–5.159
Transakce v rámci jednotky 1.67 – 1.69
Transitní obchod 18.28
Tržní / netržní kritéria - definice tržeb a výrobních
nákladů 3.33
Tržní ocenění finančních nástrojů 7.38
Tržní produkce - definice 3.17
Tržní produkce - příklady 3.18
Tržní produkce netržních výrobců - ocenění
3.52
Tržní regulační agentury - sektorová klasifikace
20.53, 20.54
Tržní versus netržní - charakteristiky pro
rozlišování 3.32
Tržní versus netržní produkce 1.37
Tržní výrobci - definice 3.24
Tržní, netržní a výrobci pro vlastní konečné
užití - rozlišení 3.27
Tvorba hrubého fixního kapitálu 3.124 – 3.138
Tvorba hrubého fixního kapitálu - doba zachycení
3.134
Tvorba hrubého fixního kapitálu - nezahrnované
položky 3.130
Tvorba hrubého fixního kapitálu - oceňování
3.135
Tvorba hrubého fixního kapitálu - rozdělení podle
regionů 13.33
Tvorba hrubého fixního kapitálu ve vlastní režii doba
zachycení 3.134 b
Tvorba hrubého kapitálu 3.122 – 3.157
Tvorba kapitálu ve vlastní režii 3.22
Ubytovací a stravovací služby - (CPA, Sekce I) produkce
3.63
Ubytovací služby - mzdy a platy 4.07 3
Účasti 5.139 – 5.145, Příloha 7.1
Účasti - důkazy o vlastnictví 5.142
Účasti - nominální zisk z držby 6.59
Účasti - oceňování v rozvaze 7.71 – 7.79
Účasti v investičních fondech - definice 5.160,
Příloha 7.1
Účasti v investičních fondech jiných než fondy
peněžního trhu 5.165, 5.166
Účasti v investičních fondech jiných než fondy
peněžního trhu - definice Příloha 7.1
Účasti v investičních fondech - ocenění v rozvaze
7.79
Účasti ve fondech peněžního trhu - definice
Příloha 7.1, 5.164
Účasti vládních institucí - transakce s aktivy
20.122
Účelové finanční společnosti pro sekuritizaci
( FVC ) 2.90
Účet druhotného rozdělení důchodů 1.122,
8.30 – 8.32
Účet nerezidentů 19.15 - 19.18
Účet neutrálních zisků a ztrát 8.57
Účet ostatních změn aktiv 8.25 - 8.59
Účet ostatních změn aktiv - účty nerezidentů
8.75, 8.76
Účet ostatních změn objemu 1.129
Účet podnikatelských důchodů 8.26 – 8.29
Účet pořízení nefinančních aktiv 8.49
Účet prvotních důchodů a běžných transferů
nerezidentů 8.70 – 8.71
Účet prvotních důchodů nerezidentů 18.46,
18.47
Účet přecenění - sektor vládních institucí
20.136 – 20.139
Účet reálných zisků a ztrát 8.58 – 8.59
Účet rozdělení prvotních důchodů 1.121,
8.21 – 8.25
Účet tvorby důchodů 1.120, 8.16 – 8.20
Účet užití disponibilních příjmů 1.123, 8.38,
8.39
Účet užití důchodů 8.36, 8.37
Účet užití upraveného disponibilního důchodu
1.124, 8.40 – 8.43
Účet výrobků a služeb 1.116, Kapitola 24
Účet výrobků a služeb - nerezidentů 8.78 –
8.82
Účet výroby 1.119, 8.10 – 8.14
ESA 2010 – Rejstřík
2015 775
Účet změn čistého jmění vlivem úspor
a kapitálových transferů 8.48
Účty - posloupnost účtů Kapitola 24
Účty akumulace 1.114, 8.04 b, 8.44 – 8.59,
8.72 – 8.76, Příloha 7.2
Účty evropských institucí 19.28 – 19.44
Účty práce a matice sociálního účetnictví
22.96 – 22.98
Účty pro alokované zlato 5.62
Účty produktivity a růstu 22.99 – 22.107
Účty prvotního rozdělení důchodů 8.16 – 8.29
Účty přecenění 1.129, 8.54 – 8.56
Účty rozdělení a užití důchodů 8.15 - 8.43
Účty veřejného sektoru 20.303
Údržba a opravy - běžné 3.130 a 2
Ukazatele, které nejsou zjistitelné v peněžním
vyjádření 1.44
Umělé dceřiné společnosti 2.24 – 2.26
Umořené akcie 5.148 b
Umořování podnikových dluhů vládními
institucemi 4.155
Uniformy - naturální mzdy a platy 4.05 c
Úpisy členských států na splacený kapitál
(např. ECB) 19.36
Úprava o změny penzijních nároků domácností definice
4.141
Úprava o změny penzijních nároků domácností
4.141 – 4.144, 17.97
Úprava o změny penzijních nároků domácností doba
zachycení 4.143
Úprava o změny penzijních nároků domácností zachycení
na účtech 4.144
Upravené nároky na pojistné náhrady 16.39,
16.89, 16.90
Upravené nároky na pojistné náhrady
z neživotního pojištění 3.74 a
Upravený disponibilní důchod 8.35
Úrok - doba zachycení 4.50, 4.51
Úrok - záznam na účtech 4.52
Úrokové nedoplatky 5.44
Úrokové swapy 5.211
Úrokové swapy - úrok 4.47
Úroky 4.42 - 4.49
Úroky - indexované cenné papíry 4.46 c, 20.187
Úroky - platba za finanční služby 3.70
Úroky - účetní pravidla související s vládními
institucemi 20.176 – 20.183
Úroky - úpravy pro FISIM 4.51, 14.02
Úroky - výdaje v rámci vládní finanční statistiky
(GFS) 20.100, 20.101
Úroky z půjček ECB, EIB 19.37, 19.38
Úrovně konsolidace - finanční účet 5.26, 5.27
Úspory 8.96
Úspory - bonusové platby vládních institucí za
úspory 4.138 d
Ústřední rámec národních účtů 22.03
Ústřední vládní instituce 2.114, 20.08
Úvěrové deriváty 5.215 – 5.217
Úvěrové deriváty - definice 5.215
Úvěry - nízké úroky, naturální mzdy a platy
4.05 k
Úvěry - ostatní typy 5.136, 5.137
Územní enklávy 2.05
Válečné škody - platby od vládních institucí
4.38 g
Věčné dluhové cenné papíry 5.96 f
Vedení podniků 2.14
Vedení podniků - nefinanční podniky 2.46
Vedení podniků - veřejná jednotka 20.35 –
20.37
Vedlejší činnost - definice 3.11
Vedlejší prodej - vládní finanční statistika (GFS)
20.81, 20.82
Vedlejší tržní produkce netržních výrobců ocenění
3.51
Velkoobchod a maloobchod - měření produkce
3.56
Veřejné finanční instituce - 2.71, Tabulka 2.3,
20.303
Veřejné jednotky pro speciální účel (SPE)
a nerezidenti 20.316 -20.318
Veřejné korporace 2.7 a, 2.51, 2.52, 2.71,
Tabulka 2.3, 20.303
Veřejné korporace - daně versus čerpání
účastí 20.208, 20.209
Veřejné korporace - dividendy versus čerpání
účastí 20.205 – 20.207
Veřejné korporace - restrukturalizace, fúze
a změny v klasifikaci 20.218 – 20.220
Veřejné korporace - vztahy s vládními institucemi
20.193
ESA 2010 – Rejstřík
776 2015
Veřejné kvazikorporace 20.314 – 20.315
Veřejné nefinanční podniky 2.51, 2.52, 20.303
Veřejný sektor 20.303 – 20.320
Veřejný sektor - definice, subsektory 20.303
Veřejný sektor - centrální banky 20.311 -
20.313
Veřejný sektor - kontrola 20.309, 20.310
Veřejný výrobce 3.28
Víno - zrání, výroba 3.58 a
Vklad práce zaměstnanců vyjádřený ve stálých
náhradách 11.35 – 11.37
Vklady - definice 5.79
Vklady - ostatní 5.85 - 5.88
Vklady - převoditelné 5.80 – 5.84
Vklady a půjčky - úroky 4.43
Vládní běžné transfery domácnostem - jiné než
sociální dávky 4.138 h
Vládní daně - akruální účetnictví 20.172 –
20.175
Vládní dluhopisy - ocenění 20.182
Vládní finanční statistika (GFS) - prezentace
20.68 – 20.161
Vládní finanční statistika (GFS) - rámec, účty
20.68 – 20.75
Vládní finanční statistika (GFS) - úloha 20.03
Vládní instituce - čisté půjčky / výpůjčky
(GFS) 20.112 – 20.114
Vládní instituce - ekonomické funkce 20.02
Vládní instituce - kapitálové investice do
veřejných korporací 20.193
Vládní instituce - měnové zlato a ZPČ 20.124
Vládní instituce - nákup akcií 4.38.h
Vládní instituce - nákupy jako naturální
sociální transfery 3.98 b
Vládní instituce - oběživo a vklady 20.119
Vládní instituce - ostatní pohledávky 20.123
Vládní instituce - ostatní změny objemu aktiv
20.140 – 20.141
Vládní instituce - produkce, měření 20.107
Vládní instituce - sektor 2.110 – 2.113,
20.05 – 20.07, 20.303
Vládní instituce - subsektory 2.112, 20.56 –
20.67
Vládní instituce - úloha vládních institucí 20.01
Vládní instituce - úroky; jejich zachycení
20.176 – 20.183
Vládní instituce - závazky jako dluh 20.143
Vládní jednotky 20.05 – 20.07
Vládní jednotky - hraniční případy 20.35 –
20.55
Vládní jednotky - identifikace 20.08 – 20.12
Vládní jednotky - klasifikace podle
rozhodovacího stromu 20.17
Vládní příjmy - platby od mezinárodních
organizací 4.122 b
Vládní půjčky 20.121
Vládní transfery podnikům na krytí ztrát 4.38 e
Vládní účty - vyrovnávací položky (GFS)
20.112 – 20.115
Vládní účty - ekonomická realita a právní formy
20.164
Vládní účty - konsolidace 20.152–20.161
Vládní výdaje - platby za tržní výrobky poskytnuté
domácnostem 4.38 j
Vládní výdaje - příspěvky mezinárodním
organizacím 4.122 a
Vládní výdaje (GFS) - kapitálové a na konečnou
spotřebu 20.105 – 20.108
Vládní výdaje a příjmy 8.100
Vládní výdaje na konečnou spotřebu 3.98 a
Vládní záruky versus selhání dlužníka - obdoba
neživotního pojištění 4.116
Vládní závazky - transakce 20.129 – 20.134
Vlastní kapitál - definice 7.07
Vlastní výroba - naturální mzdy a platy 4.05 e
Vlastní zdroje EU založené na DPH a HND doba
zachycení 4.140
Vlastní zdroje EU založené na DPH a HND zachycení
na účtech 4.140
Vlastní zdroje EU založené na DPH a HND definice
4.140
Vlastnictví - právní versus ekonomické 1.90
Vlastnictví půdy a budov - daně 4.23 a
Voda - čerpání 3.08 b 4
Voda - jako dovoz a vývoz zboží 3.165 d
Vodní zdroje - definice Příloha 7.1
Vojenská technika 3.129 b
Vojenské výdaje 20.190–20.192
Vojenské výdaje - dlouhodobé smlouvy 20.191
Vojenské zásoby - definice Příloha 7.1
Vstupné do muzea za ekonomicky nevýznamné
ceny 3.95 i
ESA 2010 – Rejstřík
2015 777
Všeobecné daně z prodeje placené
při dovozu zboží a služeb 4.18 b 4
Výbor pro mezinárodní účetní standardy (IASC)
21.02
Výdaje - vládní finanční statistika (GFS) 20.70,
20.91 – 20.111
Výdaje vládních institucí na kolektivní spotřebu
podle COFOG 3.106
Výdaje domácností na konečnou spotřebu 3.95
Výdaje domácností na konečnou spotřebu nákupy
v zahraničí 3.176 b
Výdaje domácností na konečnou spotřebu nezahrnované
výdaje 3.96
Výdaje na konečnou spotřebu 3.94 – 3.99
Výdaje na konečnou spotřebu - definice 3.94
Výdaje na konečnou spotřebu - doba zachycení
3.110 – 3.112, 3.116
Výdaje na konečnou spotřebu - ocenění
3.113 – 3.115
Výdaje na sociální dávky - vládní finanční
statistika (GFS) 20.97 – 20.99
Výdaje na turistiku - jako vývoz služeb 3.173 i
Výdaje NISD na konečnou spotřebu 3.97
Výdaje vládních institucí na konečnou spotřebu
20.106
Výdaje vládních institucí na konečnou spotřebu výpočet
3.98, 3.117
Výdaje vládních institucí podle funkcí (COFOG)
20.109 – 20.111
Výdaje zaměstnanců na osobní potřeby nezbytné
při výrobě proplácené zaměstnavatelem
3.89 g
Výdajový přístup - měření HDP 8.89 b
Vydavatelská práva - jako nevyráběná aktiva
3.190 d
Výhradní právo na budoucí výrobky a služby definice
Příloha 7.1
Vyměnitelné obligace 5.96 h
Výměr daně - zdroj údajů 4.82 a
Vymezení tržní a netržní povahy 20.19 – 20.34
Výnosy z investic přisuzované pojistníkům 5.48
Vypořádání nároku na pojistnou náhradu
z neživotního pojištění 4.115
Výroba - definice 3.07
Výroba - domácí osobní služby 3.09
Výroba - nezahrnované činnosti 1.29, 1.30
Výroba - významná výroba v domácnostech
3.08
Výroba a rozvod elektřiny - jako dovoz a vývoz
zboží 3.165 d
Výroba ve vlastní režii 3.08 b - 3.08 e
Výrobci pro vlastní konečné užití - definice 3.25
Vyrobená nefinanční aktiva 7.42 - 7.49
Vyrobená nefinanční aktiva - definice 7.22,
Příloha 7.1
Výrobky a služby vládních institucí - dovoz
a vývoz 18.31
Výrobní dávky z kvóty cukru, izoglukózy
a inulinového sirupu - evropské účty
19.31
Výrobní metoda - měření HDP 8.89 a
Vyrovnávací položky 1.112, 1.118
Vyrovnávací rezervy - role při výpočtu
upravených nároků 3.74 a
Vyrovnávací rezervy neživotního pojištění
5.173
Výstavba obydlí ve vlastní režii domácností
3.08 b 1
Vývoz - alokace FISIM 14.11
Vývoz a dovoz služeb 3.171 – 3.177
Vývoz a dovoz zboží 3.162 – 3.170
Vývoz a dovoz zboží - zdroje údajů 18.26
Vývoz a dovoz zboží - vládními institucemi
3.165 g
Vývoz a dovoz zboží a služeb 3.158 – 3.179
Vývoz a dovoz zboží a služeb - nezahrnované
položky 3.160
Vývoz služeb - definice 3.171
Vývoz služeb - příklady 3.173
Vývoz zboží a služeb - definice 3.158
Vývoz zboží bez překročení hranic 3.164
Vývozní cla 4.20 k
Výzkum a vývoj - definice 3.82, Příloha 7.1
Výzkum a vývoj - měření produkce 3.83
Výzkum a vývoj - podmínky pro zahrnutí do účtů
ESA 3.127 (7)
Výzkum a vývoj jako tvorba fixního kapitálu
3.89 f 4
Výzkum a vývoj ve vlastní režii 3.22 e
Výzkum produktů duševního vlastnictví částečně
dokončený jako součást
nedokončená produkce 3.148 b 5
Výzvy k doplnění zajištění v hotovosti v rámci
repo obchodů 5.132
ESA 2010 – Rejstřík
778 2015
Vzájemné fondy 5.161
Vzdělávání a zdravotnické služby - tržní versus
netržní produkce 3.85
Warranty 5.205, 5.206
Zábavní, literární nebo umělecké originály definice
Příloha 7.1
Zajištění 16.16 – 16.18
Zajištění - měření produkce 3.74 c
Zajištění - transakce 16.73 – 16.84
Zajištění - výpočet produkce 16.55, 16.56
Zajištění vybavenosti na pracovišti mezispotřeba
3.89 h 2
Zakladatelské akcie 5.148 c
Základní cena - definice 3.44, 10.13
Zaměstnanci - definice 11.12
Zaměstnanci - subsektor sektoru domácností
2.123
Zaměstnanci - zahrnované kategorie 11.13
Zaměstnanecké opce na akcie 4.168 – 4.178,
5.221, 5.222, Příloha 7.1
Zaměstnanecké opce na akcie - doporučení
IASB 4.170
Zaměstnanecké opce na akcie - definice 5.221,
Příloha 7.1
Zaměstnanecké opce na akcie - doba
poskytnutí 4.169
Zaměstnanecké opce na akcie - doba
uplatnění 4.169, 5.221
Zaměstnanecké opce na akcie - ocenění 4.171,
5.223, 5.229
Zaměstnanecké opce na akcie - realizační cena
4.169, 5.221
Zaměstnání - definice 11.22
Zaměstnání a sídlo 11.24, 11.25
Zaměstnanost - definice 11.11
Zaměstnanost - regionální odhady 13.41
Zaměstnanost a sídlo 11.17–11.19
Zaměstnanost a sociální pojištění 4.85 b, 17.02
Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně
činné - sektor domácností 2.122
Započtení - definice 5.28
Započtení - finanční účet 5.28-5.31
Záruky - definice 5.09-5.10, Rámeček 5.1
Záruky - jednorázové 5.09 a, Rámeček 5.1,
20.253 – 20.257
Záruky - prostřednictvím finančních derivátů
5.11, Rámeček 5.1
Záruky - vládní záruky versus selhání dlužníka
4.116
Záruky za dluhy prostřednictvím finančních
derivátů 20.252, 20.253
Záruky za dluhy 20.249 - 20.259
Záruky za dluhy - standardizované záruky
20.254
Záruky za půjčky studentům 5.190
Záruky za vývozní úvěry 5.190
Zásady pro oceňování 1.94 – 1.96
Zasloužené pojistné - pojištění 16.22 – 16.26
Zásoby - definice Příloha 7.1
Zásoby - materiál a dodávky - definice
Příloha 7.1
Zásoby - nedokončená produkce - definice
Příloha 7.1
Zásoby - ocenění 7.46, 7.47
Zásoby - ostatní nedokončená produkce definice
Příloha 7.1
Zásoby hotových výrobků - definice Příloha 7.1
Zásoby nedokončené produkce - nedokončená
pěstitelská aktiva - definice Příloha 7.1
Zatřídění jednotek do sektorů 2.32
Závazky - definice 5.06
Zboží dlouhodobé spotřeby - předměty
dlouhodobé spotřeby versus fixní
aktiva 7.97
Zboží dodávané nerezidentským afilacím jako
vývoz 3.165 i
Zboží dodávané velvyslanectvím, vojenským
základnám, atd. - nezahrnované do dovozu
a vývozu 3.166 b
Zboží pro další prodej 3.148 d , Příloha 7.1
Zboží přijaté od nerezidentských poboček nikoliv
pro zpracování - jako dovoz 3.165 j
Zboží určené pro zpracování - dovoz a vývoz
18.27, 18.33 – 18.37
Zboží určené pro zpracování, bez změny
vlastnictví - nezahrnované do dovozu
a vývozu 3.166 d
Zboží v tranzitu - nezahrnované do dovozu
a vývozu 3.166 a
Zboží zpracovávané v zahraničí - změna stavu
zásob 3.149
Zbraňové systémy - definice Příloha 7.1
ESA 2010 – Rejstřík
2015 779
Zbytková splatnost 5.A1.17
Zdravotnické služby - sociální dávky 4.104 d
Zdravotnické služby - výdaje nerezidentů jako
vývoz služby 3.173 j
Zemědělské plodiny - nedokončená produkce
3.148
Zemědělské produkty - výroba ve vlastní režii
3.08 b 2
Zemědělské produkty - měření produkce 3.54
Zemědělské produkty - zpracování - výroba ve
vlastní režii 3.08 b 3
Zisk z držby 6.28
Zisky a ztráty z držby 1.83, 1.84
Zisky a ztráty z držby fixních aktiv 3.130 d
Zisky z držby - daně 4.78
Zlaté swapy 5.66, 5.133
Zlato - ryzí zlato, vznik a zánik 6.22 – 6.24
Zlato - monetizace a demonetizace 5.65
Zlato - půjčky zlata 5.67, 5.68
Zlato - ryzí zlato 5.07, 5.61
Zlato - účty pro nealokované zlato 5.63
Zlato a diamanty držené jako zásoby 3.148 a
Zlepšení fixních aktiv - jako nová aktiva 3.131
Zlepšení fixních aktiv nad rámec běžné opravy
a údržby 3.129 f
Zlepšení půdy 3.128
Zlepšení půdy - definice Příloha 7.1
Zlepšení půdy - ocenění v rozvaze 7.5
Změna čistého jmění vlivem úspor
a kapitálových transferů v sektoru
vládních institucí 20.115 – 20.117
Změna v povaze aktiv 6.21
Změna zásob 3.146–3.153
Změna zásob - definice 3.146
Změna zásob - doba zachycení 3.149
Změna zásob - oceňování 3.150, 3.151
Změna zásob versus tvorba hrubého fixního
kapitálu 3.130 b
Změna objemu - definice 10.01
Změna objemu aktiv a závazků (K.1-K.6) 6.03 -
6.25
Změna stavu hospodářských zvířat 3.129 d
Změna stavu zásob - přibližné metody odhadu
3.153
Změna v sektorové klasifikaci institucionální
jednotky 6.17 – 6.20
Změna vlastnictví v rámci dovozu a vývozu doba
zachycení 3.167
Změny v rozvaze 8.62
Znárodnění 20.214 – 20.216
Znehodnocení fixních aktiv - nepovažované za
spotřebu fixního kapitálu 6.13 c
Zničené zboží, po změně vlastnictví, ale dříve,
než překročilo hranice 3.164 c
Znovurozdělení naturálních důchodů 1.124,
8.33 – 8.35
Zpětný odkup akcií 5.151
Zpracování a opravy, jako vývoz služeb 3.173 e
Zrcadlové toky - evropské účty 19.19
Zrušení dluhu 5.36
Zrušení dluhu - souvztažná transakce 4.165 f
Zrušení dluhu po vzájemné dohodě 6.15 b
Zrušení dluhu privatizované veřejné korporace
vládní institucí 4.165 f 3
Zrušení dluhu veřejné korporace, která mizí ze
systému národních účtů 4.165 f 2
Zrušení dluhu vládní institucí 4.38 f
Zrušení dluhu vlastníkem kvazikorporace
4.165 f 1
Zrušení kotace akcií 5.150
Zřetězené indexy - nevýhoda 10.22
Zřetězené indexy - politika zveřejňování výsledků
10.23
Zřetězené míry změn cen a objemu 12.32 –
12.39
Ztracené zboží, po změně vlastnictví, ale dříve,
než překročilo hranice 3.164 c
Ztráta z držby 6.28
Ztráty na fixních aktivech v důsledku katastrof
3.130 e
Ztráty na zásobách - oceňování 3.152
Ztráty nefinančních podniků - akumulované
a nezaviněné - kapitálové transfery
4.165 b
Ztráty vládních obchodních organizací - dotace
4.35 b
Ztráty z katastrof 6.08, 6.09
Ztráty z katastrof - pojištění 16.91, 16.92
Zvláštní práva čerpání - tvorba a zrušení 5.70,
5.71
Zvláštní práva čerpání (ZPČ ) 5.69–5.73,
Příloha 7.1
ESA 2010 – Rejstřík
780 2015
Zvukové nahrávky - originály jako kapitálová
aktiva 3.132 d
Živá zvířata přepravovaná přes hranice - jako
dovoz a vývoz zboží 3.165 e
Živočišné zdroje poskytující opakované produkty
- definice Příloha 7.1
Životní pojištění 3.74 b
Životní pojištění - propočet produkce 3.74 b,
16.52
Životní pojištění, přímé - definice 16.09
Životní pojištění - transakce 16.68 – 16.72
Životní pojištění a nároky na anuitu
5.174 - 5.179, Příloha 7.1
Životní pojištění a penzijní nároky - ocenění
v rozvaze 7.81
Životní pojištění, penzijní pojištění a nároky ostatní
změny 6.14 c
Životní prostředí - satelitní účty 22.60 – 22.78