- hlavní akcionář Škody půl milionem, milionem k Petr Pudil a Jan Dobrovský iapod. V týchž volbách Daniel jrka Topolánka (Hlídač státu -
pimenzi těsného propojení mi-ékdejší premiér Mirek Topolá-Wí politiky pracovat právě pro rgetickém a průmyslovém hol-ropojení blízkého spolupracov-éra Bohuslava Sobotky Radka , pro něhož Pokorný pracoval yl i členem dozorčí rady vyda-rávě Bakalou (Veřejný rejstřík -orný působí jako člen statutár-ředitele ČEZ Martina Romana ý 2019).
k politickým stranám začala tel vlivné bezpečnostní agentury tující politickou stranu Věci ve-působila pouze v komunální ^různějších strategií se mu poda-vních volbách v roce 2010 a stát o jeden z kroků v rámci širšího t prostřednictvím W z ABL nej-ostní agenturu v ČR (srov. Kope-á 2018: 61-84). Ponechme v tuto e viz kapitolu o politických strážníku strany s přímou vazbou na ngažmá a skutečnost, že je rozho-ouhou dobu pro veřejnost skryté -tupen.
rok 2011, kdy Andrej Babiš založil té podnikatelské strany (srov. Kope-[iová2018: 93-136). Nelze v této sou-odu Babišova majetku, resp. otázku,
jak se mohl stát téměř z ničeho druhým nejbohatším občanem CR - zde lze odkázat na knihy investigativních novinářů Tomáše Perglera Babiš. Příběh oligarchy či Jaroslava Kmenty Boss Babiš, které dokumentují indicie ohledně možnosti původu majetku v subjektech spojených s StB a KGB, obklopení se lidmi spojenými s těmito komunistickými tajnými službami, ovládnutí Petrimexu, vybudování Agrofertu, podivnou privatizaci Unipetrolu apod. (Kmenta 2017). Je každopádně jisté, že za svůj vzestup vděčí A. Babiš úzkým kontaktům s tehdejší politickou elitou, zvláště z ČSSD (Milošem Zemanem, Miroslavem Grégrem, Stanislavem Grossem apod.), příp. ODS (Ivan Langer). Jedna z interpretací jeho přímého vstupu do politiky po roce 2011 pracuje s tezí, že si po úspěchu strany politického podnikatele Víta Bárty Věci veřejné uvědomil, že mu tyto kontakty přestaly stačit (resp. že všichni vlivní spojenci ztratili politickou moc), a že má-li ochránit své ekonomické zájmy, musí se angažovat osobně (Roberts 2018: 4). Proto založil ANO, v němž původně nechtěl hrát hlavní roli, nechtěl být předsedou, kandidovat apod. - přesto vše z toho postupně udělal a od začátku byl jednak hlavní tváří svého subjektu, jeho hlavním sponzorem a fakticky i majitelem. Tato strategie se ukázala být jako funkční a účinná, takže se během několika let stala z ANO rozhodující politická síla.
Podobně jako v již zmíněné oblasti médií se pokusili Babišův krok někteří další miliardáři napodobit - tentokrát ale (prozatím?) neúspěšně. Prvním takovým pokusem bylo nové založení Občanské demokratické aliance v roce 2016. Nešlo o znovuobnovení, pouze využití starého názvu k novému projektu. Založil ji miliardář Pavel Sehnal, který se také stal jejím předsedou (Týden 2016). Nicméně v parlamentních volbách v roce 2017 (ani ne dvě desetiny procenta) ani v komunálních 2018 strana neuspěla (srov. Volby.cz).
Ve stejném roce byla založena strana Realisté, která měla ambice stát se hlavním reprezentantem pravicové politiky. Finančně za jejím vznikem stál miliardář Marek Dospiva, spolumajitel Penty. Ten s ní ale nebyl spojen tak výrazně jako A. Babiš s ANO či P. Sehnal s ODA, přesto jej lze považovat za dominantního sponzora. Ani tato strana ve sněmovních volbách 2017 neuspěla (cca sedm desetin procenta) (Zvelebilová 2017).
281
Nejzávažnější problém spojený s přímým vlivem miliardářů na „jejich" politickou stranu spočívá ve vytvoření výrazně asymetrického prostředí. V čase velké volatility, kdy na nemalou část voličů účinkuje politická kampaň, není jedno, zda politická strana disponuje omezeným, nebo v zásadě neomezeným rozpočtem na vedení permanentní kampaně. V tomto směru zavedení finančních limitů na vedení předvolební kampaně v období několika týdnů před volbami má jen omezený účinek. Vzhledem k prostředkům, jež může čerpat např. ANO na svou kampaň, i vzhledem k mediálnímu prostoru v tisku ze svěřenského fondu Andreje Babiše jde ve vztahu k ostatním stranám o řádově větší nerovnost, než jaká byla vytýkána v době „předoligarchické" poměrům mezi stranami se státním příspěvkem a bez něj.
Příznakem oligarchizace české politiky a českých stran přitom není jenom osoba aktuálního premiéra. Podíváme-li se např. na obsazení postu ministra zemědělství v obou jeho vládách, vidíme zvláštní situaci. V první Babišově vládě v první polovině roku 2018 byl tento resort řízen Jiřím Milkem, zemědělským velkopod-nikatelem ze společnosti Usovsko, a. s., severomoravského expandujícího zemědělského gigantu, jenž vznikl úsilím o generaci starších Milkových rodinných příslušníků (otec a strýcové), kteří byli nomenklaturními zemědělskými kádry závěru normalizace v Severomoravském kraji (tajemník OV KSČ pro zemědělství, ředitel krajské zemědělské správy) (ÚSTR). Společnost je produktem polistopadového vývoje v zemědělství vyznačujícího se nevypořádáním restitučních nároků a na základě struktury předlistopadových jednotných zemědělských družstev vytvořených akciových společností ovládnutých někdejšími zemědělskými komunistickými „kádry". Do koncernu Usovsko, jenž hospodaří na více než dvaceti tisících hektarů, patří dále řada nezemědělských společností - velká stavební firma, strojírenská firma apod.
V druhé Babišově vládě Milka vystřídal Miroslav Toman reprezentující tentýž oligarchický směr v zemědělství. V jeho případě je vlastní podnikatelské zázemí podpořeno ještě formálními pozicemi v profesních organizacích (prezident Potravinářské komory ČR, prezident Agrární komory ČR, náměstek
282
ijený s přímým vlivem miliardářů na ívá ve vytvoření výrazně asymetric-olatility, kdy na nemalou část voličů ení jedno, zda politická strana dis-adě neomezeným rozpočtem na ve-V tomto směru zavedení finančních kampaně v období několika týdnů ' účinek. Vzhledem k prostředkům, a svou kampaň, i vzhledem k mediál-řenského fondu Andreje Babiše jde o řádově větší nerovnost, než jaká 'oligarchické" poměrům mezi stra-abez něj.
ské politiky a českých stran přitom o premiéra. Podíváme-li se např. na ědělství v obou jeho vládách, vidíme išově vládě v první polovině roku 'm Milkem, zemědělským velkopod-sovsko, a. s., severomoravského ex-gantu, jenž vznikl úsilím o generaci ch příslušníků (otec a strýcové), kteří ědělskými kádry závěru normalizace (tajemník OV KSČ pro zemědělství, správy) (ÚSTR). Společnost je pro-/ývoje v zemědělství vyznačujícího se :h nároků a na základě struktury před-zemědělských družstev vytvořených ídnutých někdejšími zemědělskými ko-o koncernu Úsovsko, jenž hospodaří na lektarů, patří dále řada nezemědělských ní firma, strojírenská firma apod. dě Milka vystřídal Miroslav Toman re-rchický směr v zemědělství. V jeho ikatelské zázemí podpořeno ještě for-ésních organizacích (prezident Potra-ezident Agrární komory ČR, náměstek
ministra zemědělství za vlád ČSSD i ministr zemědělství v Rus-nokově vládě) (Vláda ČR 2018a). I původ jeho firmy má normalizační kořeny. Jeho otec Miroslav Toman st. byl ministrem zemědělství ve federální Štrougalově vládě (1983-1988), posléze místopředsedou české vlády (1988-1990). Po listopadu 1989 vybudoval rodinnou firmu Agrotrade, která se po různých peripetiích - krach, převedení majetku, založení nové stejnojmenné společnosti apod. (Echo24 2015) - etablovala jako silný aktér v potravinářském průmyslu (drůbežárna Xaverov apod.) (Veřejný rejstřík - Agrotrade 2019).
O přímém vlivu bohatých na výkon politiky lze uvažovat i v případě ministryně financí Aleny Schillerové (tchyně majoritního vlastníka vlivné brněnské investiční skupiny DRFG - srov. Hanzlová 2017) či někdejších Babišových zaměstnanců, nyní v rolích ministrů (Richard Brabec) či předních postav ANO (Jaroslav Faltýnek) apod.
Oblast zájmu českých miliardářů
Kromě médií, jež se v oblasti nejčtenčjšího denního tisku a nemalé části internetového zpravodajství dostala téměř celá do přímého vlivu českých miliardářů, lze identifikovat některá další odvětví.
Významnou složku tvoří široce chápané zemědělství, jako faktický základ finančního úspěchu A. Babiše a jeho Agrofertu. Jde o celý komplex - od vlastnění půdy a vlastní rostlinné i živočišné produkce přes dominanci trhu s hnojivy (a na to navázaný chemický průmysl) až po výkup zemědělských produktů od dalších zemědělců (srov. Kmenta 2017). Úspěšně se dokázal přizpůsobit poptávce po rostlinném oleji povinně přimíchávaném do paliv (i díky jeho zásahu přetrvala v ČR tato politika i po rozvolnění pravidel z EU) symbolizovaném lány žluté řepky (srov. Vlasatá, Patočka 2017). Úzce s ním spolupracují další velké firmy, jak bylo zmíněno výše v otázce ministrů zemědělství. Skrze firmy z koncernu dominuje Agrofert i těžbě dřeva v lesích. Úspěch ve všech oblastech je usnadněn čerpáním různých dotací a vstřícností bankovních domů při poskytování bankovních úvěrů.
Významnou oblastí veřejného zájmu, v níž se začínají miliardáři výrazně angažovat, je zdravotnictví - ať již jde o M. Dospivu (řetězec lékáren Dr. Max a vlastnění nemocnic), T. Chrenka (síť nemocnic Agel, který je největším soukromým poskytovatelem zdravotní péěe ve střední Evropě, a vliv na zdravotní pojišťovnu -srov. AGEL Trade) či A. Babiše (fond Hartenberg Capital a kliniky reprodukční medicíny).
Angažmá Z. Bakaly v těžební činnosti skrze OKD již bylo zmíněno. V energetice leží ale hlavní oblast zájmu i dalších miliardářů - především D. Křetínského skrze jeho podnik EPH, který je největším výrobcem elektřiny v ČR a sedmým největším v Evropě (EPH 2018). P. Tykač spoluvlastní významnou energetickou firmu Sev.en Energy Group. K. Komárek vlastní firmu Moravské naftové doly, jež je největší českou těžební společností, co se týče ropy a zemního plynu. M. Dospiva a J. Haščák ovládají skrze Pentu zbrojovku Aero, T. Chrenek spoluvlastní Třinecké železárny (srov. Mikulka 2018, Stuchlík 2018, MND - Plyn a elektřina 2019, Nosek 2018).
Stranou zájmu by neměla zůstat ani velká oblast finančnictví -ať již jde o P. Kellnera a jeho (skrze PPF) aktivity se spotřebitelskými půjčkami (Home Credit) a pojišťovnictví (Česká pojišťovna), sázkový a hazardní byznys (K. Komárek vlastní Sazku, M. Dospiva s J. Haščákem Fortunu, I. Valenta Synot) (srov. PPF Group, Hradilková Bártová 2017).
Shrnutí
Na řadě příkladů byl ukázán český vývoj posledních let, jehož spojujícím leitmotivem je posilování vlivu miliardářů na českou politiku, který vyvrcholil mocenskou dominancí A. Babiše. Není přitom třeba argumentovat růstem výše státních či evropských dotací či státních zakázek pro jeho (či jejich) firmy - to je jen jedna, v zásadě přízemnější stránka oligarchizace. Závažnější, jež se odkrývá mnohem obtížněji, spočívá v systémovém nastavení řady státních politik či vlivu na personální obsazení rozhodujících úřadů tak, aby byla realizována politika vyhovující právě
284
n, v níž se začínají miliar-If-atjižjde o M. Dospivu ficmocnic), T. Chrenka (síť Ukromým poskytovatelem fym zdravotní pojišťovnu -I Hartenberg Capital a kli-
Hti skrze OKD již bylo zmĺ-pblasí zájmu i dalších miliar-:rzc jeho podnik EPH, který [ a sedmým největším v Ev-JrJastní významnou energetic-, Komárek vlastní firmu Mořskou těžební společností, co [Dospiva aj. Haščák ovládají hrenek spoluvlastní Třinecké fchlík 2018, MND - Plyn a elek-
zajmům nejbohatších. Spojíme-li to s rozkladem systému ideově soudržných stabilních stran, otevírá se pole, jež je nebezpečné pro svobodu a demokracii v České republice, pole, jež může stvrdit odklon české politiky od západních modelů a vzorů, a naopak opětovně ji přiklonit k nesvobodným vzorům východním
t ani velká oblast finančnictví -irze PPF) aktivity se spotřebi-i a pojišťovnictví (Česká pojiš-ys (K. Komárek vlastní Sazku, nu, I. Valenta Synot) (srov. PPF
ský vývoj posledních let, jehož ování vlivu miliardářů na čes-ocenskou dominancí A. Babiše. růstem výše státních či evrop-rojeho (či jejich) firmy - to je ranka oligarchizace. Závažnější, iji, spočívá v systémovém nastali na personální obsazení rozho-ízována politika vyhovující právě
285