Lidská práva a soudnictví

19. březen - Zuzana Vikarská: Zákaz diskriminace

Co je diskriminace?


Diskriminace je:

  • když právnická fakulta odmítne uchazečku proto, že je na vozíku.
  • když hotel odmítne ubytovat ve 2-lůžkovém pokoji homosexuální pár.
  • když zaměstnavatel platí zaměstnankyni méně než zaměstnanci na téže pozici.
  • když restaurace vyhlásí bezvýjimečný zákaz psů, což v důsledku znevýhodňuje zrakově postižené.
  • když střední škola zakáže jakékoli pokrývky hlavy, což v důsledku znevýhodňuje muslimské studentky.

Diskriminace je:

  • znevýhodňující odlišné zacházení...
  • ve srovnání se subjekty, které jsou ve srovnatelném postavení
  • na základě zakázaného důvodu (např. rasa, víra, pohlaví, etc.)
  • ...které nelze ospravedlnit.

Diskriminace může být:

  • vertikální (když diskriminuje stát
    • nebo horizontální (mezi soukromými subjekty)
  • přímá (nezaměstnám vás, protože jste Rom
    • nebo nepřímá (nezaměstnám vás, protože jste teď byla 3 roky doma s dítětem)
    • (viz nález I. ÚS 2482/13 (střídavá péče), body 34-36)
  • akcesorická (v souvislosti s přístupem k jinému základnímu právu)
    • nebo neakcesorická (samostatná, autonomní, spojená se zákazem svévole).

Diskriminace je právem zakázána.


Ústavní úprava:

Idea rovnosti: čl. 1 Listiny [1991]
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.
Zákaz diskriminace: čl. 3 odst. 1 Listiny [1991]

Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Zákaz diskriminace: čl. 14 Úmluvy [1950]

Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

Zákaz diskriminace: čl. 26 MPOPP [1966]

Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku a rodu.

Discriminare (lat.) znamená rozlišovat, hledat relevantní rozdíly. Toto slovo nenese a priori negativní význam. Každá právní norma je "diskriminační" v tomto původním významu, neboť tvoří pravidla, a tím zachází odlišně s různými subjekty v různých situacích. Pojem "diskriminace" ale používáme v právu v užším slova smyslu a považujeme ho za negativní jev, tedy za neospravedlnitelné odlišné zacházení, které je právem zakázáno. 

Ne každé odlišné zacházení je však diskriminací. Pokud právo (a společnost) odlišně zachází s nevinným občanem a s odsouzeným zločincem (např. v otázce jejich osobní svobody), jde sice o odlišné zacházení, ale nikoli na základě "zakázaného důvodu". Navíc je toto odlišné zacházení ospravedlněno - zde např. veřejnou bezpečností. 

Stejně tak není diskriminací to, že 17-letý občan volit nemůže, zatímco 18-letý ano. (Dokážete vysvětlit, proč?)

Zdeněk Kühn: Komentář k čl. 3 Listiny (draft, zatím nepublikováno)

Jako zaměstnance tak zajisté zaměstnavatel nemusí přijmout osobu, o které má z  jejího předchozího zaměstnání zjištěno, že hrubě porušovala své povinnosti dle zákoníku práce, osobu, která je pro výkon daného zaměstnání nekompetentní, nebo je jen méně způsobilá než jiný kandidát. Co je ale nepřípustné, je rozlišovat mezi jednotlivci na základě jejich příslušnosti  k určité obecně vymezené skupině osob. Nejde samozřejmě o jakkoliv vymezenou skupinu osob - právě proto ústavy obecně formulují zakázané diskriminační důvody.

Zakázané důvody jsou taková kritéria rozlišování, která nejsou přípustná. (Podívejte se do výše uvedených ústavních ustanovení ve žlutých rámečcích, je tam řada příkladů.) Důležité ale je, že valná většina ústav (a zákonů) uvádí pouze demonstrativní výčet zakázaných důvodů. Tyto tak mohou být doplňovány, typicky v reakci na vývoj společnosti. V českém prostředí je tedy nepochybně zakázaným důvodem např. sexuální orientace, zdravotní postižení či věk, ačkoli tyto nejsou v čl. 3 odst. 1 Listiny jmenovány. (Pro zájemce o hlubší výklad je níže k dispozici kapitola z knihy S. Fredman.)

Rovnost jako hodnota

Je rovnost sama hodnotou? Ano. 

Nález Pl. ÚS 42/04: Rovnost jako hodnota

Rovnost všech lidských bytostí jako subjektů základních práv a svobod je obsahem v zásadě všech dokumentů chránících lidská práva. Jde mj. i o praktické poznání a uznání hodnoty každého člověka jako takového, bez ohledu na jeho schopnosti, znalosti a „užitečnost“ či prospěšnost pro celek; z právně filozofického hlediska jde o projev dávné pravdy – ač nesčetněkrát v dějinách porušované – že s člověkem nikdy nesmí být svévolně zacházeno pouze jako s prostředkem sloužícím zájmům jiných. Lze konstatovat, že rovnost svobodného jedince v důstojnosti a právech je základním stavebním kamenem našeho ústavního řádu a promítá se vlastně i do celé Listiny základních práv a svobod. (Pl. ÚS 42/04, bod 24)

Chrání zákaz diskriminace i jiné hodnoty? Ano:

  • individuální: lidská důstojnost, osobní autonomie;
  • kolektivní: ochrana menšin a znevýhodněných skupin;
  • celospolečenské: bezpečnost, sociální koheze, diverzita, ekonomika.

Různé typy rovnosti

  • formální rovnost: všem stejně
    • nezohledňuje původ a specifika jednotlivců
    • v právním řádu typicky procesní předpisy - např. stejné lhůty pro všechny
    • příkladem jsou i různé věkové hranice, např. volební právo od 18 let, studentské výhody do 26 let
  • materiální rovnost: všem spravedlivě
    • zohledňuje kontext, snaží se o faktickou rovnost; vytváří výjimky, pokud pravidlo "všem stejně" není fér
    • např. místo plošného zákazu vstupu psů do parku se vytvoří výjimka pro asistenční psy, aby pravidlo nevytvářelo znevýhodnění pro zdravotně postižené
  • rovnost příležitostí (speciální příklad materiální rovnosti)
    • vyrovnání startovacích pozic; vyžaduje aktivní jednání, nejčastěji ze strany státu
    • identifikuje rozdíly mezi jednotlivci a tyto rozdíly se snaží odstranit
    • např. doučování dětí před nástupem do 1. třídy, aby všechny dosáhly na stejnou "startovací čáru"
  • rovnost výsledků (nejextrémnější)
    • neřeší kořeny nerovnosti, ale pouze finální stav
    • typicky se soustředí na pozici skupin, spíše než na situaci jednotlivce
    • typickým příkladem jsou kvóty (pro ženy, pro různé menšiny)
    • specifickým příkladem může být i pozitivní diskriminace (viz níže)

Rovnost příležitostí a rovnost výsledků je úkolem pro zákonodárce. Formální a materiální rovnost je však také úkolem soudů. Zákaz diskriminace je dnes plně justiciabilní - tzn., je možné se obracet na soudy a požadovat ochranu subjektivního práva na rovné zacházení (vs. historicky nikoli, byl to pouze apel na zákonodárce - viz judikatura prvorepublikového NSS).

Historický exkurz: rozhodnutí NSS ze dne 17. 12. 1924

„[Nejvyšší správní soud] není oprávněn přímo aplikovat ústavní záruku rovnosti občanů. Ta totiž nezakládá vůbec žádná veřejná subjektivní práva; jde o pouhý apel na zákonodárce, aby nečinil nedůvodných rozdílů.“

Akcesorická a neakcesorická rovnost

Pl. ÚS 18/15 (pracující důchodci)

"Ústavní soud v návaznosti na tvrzení navrhovatelů a svou dosavadní judikaturu předesílá, že ústavní právo na rovné zacházení, resp. zákaz diskriminace je garantováno jednak v čl. 1 Listiny, resp. čl. 26 Paktu jako samostatné základní právo, jehož se lze domáhat přímo a bez dalšího (rovnost neakcesorická, autonomní), jednak jako základní právo podmíněné, jehož se lze domáhat podle čl. 3 odst. 1 Listiny, resp. podle čl. 14 Úmluvy jen ve spojení s tvrzeným zásahem do jiného základního práva či svobody chráněných Listinou či Úmluvou (rovnost akcesorická, neautonomní)."  (nález Pl. ÚS 18/15 (pracující důchodci), bod 99)

[Tento nález si prosím přečtěte - alespoň argumentaci navrhovatele (14-23), obecná východiska (71-80) a posouzení zákazu diskriminace (99-137).]

Zatímco čl. 3 odst. 1 Listiny chrání rovnost v přístupu k základním právům a svobodám (tedy rovnost akcesorickou), čl. 1 Listiny je plošným zákazem libovůle (zakotvuje tedy rovnost neakcesorickou, samostatnou, autonomní). 

Pokud aplikujeme čl. 3, musíme ho aplikovat v kombinaci s jiným článkem Listiny. Pokud například nemůžu do školy nosit muslimský šátek, budu namítat diskriminaci v rozporu s čl. 3 Listiny, a to v souvislosti s mým právem svobodně projevovat své náboženství (čl. 16 Listiny), a také s mým právem na vzdělání (čl. 33 Listiny). Samostatně však čl. 3 Listiny nefunguje. 

Naopak čl. 1 Listiny je neakcesorický, autonomní. Příklad: požádám si o uznání vysokoškolského diplomu a splním všechny náležitosti, ale diplom mi uznán nebude, zatímco všem dalším subjektům ve srovnatelném postavení uznán bude. Budu proto namítat svévolné zacházení v rozporu s čl. 1 Listiny. Nemusím označovat zakázaný důvod ani propojovat nerovné zacházení s dalším právem garantovaným Listinou. Čl. 1 Listiny totiž funguje samostatně jako obrana proti svévoli.

Totéž platí o čl. 14 Úmluvy (rovnost akcesorická) a Protokolu č. 12 k Úmluvě (rovnost neakcesorická). Pozor, Česká republika neratifikovala Protokol č. 12, nepoužívejte ho tedy u zkoušky, neboť v českém právním řádu "neexistuje".

Test diskriminace

Pro účely zkoušky potřebujete především umět správně aplikovat tzv. "test diskriminace". Ten se v judikatuře ÚS vyvinul postupně, pro kontext jeho formulování může být zajímavé přečíst si tento příspěvek na Jiném právu :-)

Test přímé diskriminace
Pro hodnocení, zda dochází či nedochází k nepřípustné diskriminaci, Ústavní soud využívá tzv. test přímé diskriminace, který se skládá z následujících kroků, které lze vyjádřit formou otázek: 

  1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny?
  2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných ("podezřelých") důvodů?
  3. Je odlišné zacházení stěžovateli k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra)?
  4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b) je přiměřené? 

O přímou diskriminaci jde jen tehdy, jsou-li odpovědi na první tři otázky kladné a na čtvrtou záporná.

[viz nález
Pl. ÚS 49/10, bod 34.; nález I. ÚS 2482/13, bod 35; či usnesení , bod 18]

Přehled právní úpravy

Ústavní úprava:

  • čl. 1 Listiny (obecná idea rovnosti všech osob)
  • čl. 3 Listiny (zákaz diskriminace)
  • čl. 4 odst. 3 Listiny (nediskriminační omezování práv)
  • konkrétní zákazy: např. čl. 11/1 (rovnost všech forem vlastnictví), čl. 37/3 (procesní rovnost zbraní)
  • čl. 14 Úmluvy + Protokol č. 12 k Úmluvě (pozor, ČR ho zatím neratifikovala)
  • čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
  • (+ mnohé další mezinárodní smlouvy o lidských právech!)

Zákonná úprava + vybraná judikatura:

  • antidiskriminační zákon - ADZ (č. 198/2009 Sb.) - implementuje právo EU, ale i ústavní požadavky
    • výčet zakázaných důvodů - výjimečně taxativní! - viz § 2 ADZ
    • rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 348/2019 (zákaz hidžábu na SZŠ) 
      • mediální shrnutí ČT; viz též "podtrhanou" verzi rozsudku v dokumentech níže
      • z jakého důvodu si měla studentka sundat šátek? je tento důvod podle vás legitimní?
      • jaká byla argumentace studentky? kterých ustanovení Listiny se domáhala?
      • kdo nesl v tomto sporu důkazní břemeno a proč?
      • jaký test diskriminace aplikoval Nejvyšší soud?
      • jaké společenské a hodnotové argumenty uvedl Nejvyšší soud? přesvědčil Vás?
      • došlo v této věci k diskriminaci či nikoli?
  • zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) - § 4
    • v detailech odkazuje na ADZ (např. § 10 ADZ - soukromoprávní nároky)
    • diskriminace je přestupek (FO) / správní delikt (PO) - viz §§ 139-140
    • rozsudek NSS č. j. 6 Ads 68/2013-28 (Student Agency)
      • jakého deliktu se stěžovatel dopustil a jak byl sankcionován?
      • co je dle NSS jedním z cílů zákona o zaměstnanosti?
      • jak NSS reaguje na argument, že omezení jsou v cílových zemích v souladu se zákonem?
  • školský zákon (č. 561/2004 Sb.) - § 2/1a
    • kontrolu vykonává Česká školní inspekce
  • zákon na ochranu spotřebitele (č. 634/1992 Sb.) - § 6
    • žádný výčet zakázaných důvodů, jen velmi obecné ustanovení: prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb diskriminovat spotřebitele; diskriminace je správní delikt (§ 24)
    • rozsudek NSS č. j. 2 As 43/2018-27 (ostravský hotel a anexe Krymu)
    • rozsudek NSS č. j. 4 As 1/2014-28 (vstup dětí do restaurace)
  • zákon o regulaci reklamy (č. 40/1995 Sb.)
    • zákaz reklamy v rozporu s dobrými mravy - tedy i diskriminační reklamy (§ 2/3)
    • rozsudek NSS č. j. 1 As 46/2013-44 (Měl jsem se líp učit)
      • k tomuto rozsudku proběhla bohatá diskuse na Jiném právu - viz odkazy níže v další sekci
  • občanský zákoník () - § 2957
    • výčet zakázaných důvodů je demonstrativní
  • zákoník práce (č. 262/2006 Sb.) - zejm. § 16 a § 13/2b
    • zakazuje "jakoukoli diskriminaci", ohledně definic odkazuje na ADZ
  • zákon o státní službě (č. 234/2014 Sb.)
    • odkazuje na §§ 16-17 ZP

Unijní úprava: EU je v zákazu diskriminace klíčovým hráčem!


Další zdroje

Pokud Vás téma zákazu diskriminace zajímá, nabízím několik doporučení, kam se podívat:

Přečtěte si nějaké příspěvky na blogu Jiné právo - můžete si je vyfiltrovat, zde máte odkaz na ty se štítkem "Rovnost a diskriminace", osobně doporučuji třeba těchto pár zajímavých glos a analýz - vyberte si, co Vás zajímá:

Nahlédněte do vybraných cizojazyčných zdrojů - všechny máte dostupné v PDF v přiložené složce:

  • k základním pojmům: kapitola z knihy autorek Ellis & Watson, EU Anti-Discrimination Law (OUP 2014)
  • k zakázaným důvodům: kapitola z knihy Sandry Fredman, Discrimination Law (OUP 2011)
  • k filosofickým kořenům: kapitola z knihy Ch. Nikolaidise, The Right to Equality in European Human Rights Law (Routledge 2015) nebo stránka na skvělé Stanford Encyclopedia of Philosophy
  • osnova oxfordského kurzu Comparative Equality Law - relevantní jsou především str. 11-14 (evropský kontext) a 18-19 (filosofické základy konceptu rovnosti a zákazu diskriminace); pokud byste se ke zdrojům tam citovaným nemohli dostat, napište mi e-mail, pošlu Vám je.
Error: The referenced object does not exist or you do not have the right to read.
https://is.muni.cz/el/law/jaro2020/MP810Zk/um/diskriminace/

Další diskuse, dotazy, náměty, cokoli...

Pokud byste chtěli o tématu rovnosti dále diskutovat, máte prostor v diskusním fóru. Výjimečně ho nastavím tak, aby bylo anonymní - Vaši kolegové tedy neuvidí, kdo je autorem konkrétního příspěvku. Můžete tak diskutovat zcela nediskriminačně!

Témata k diskusi: jde podle vás v uvedených případech o diskriminaci či nikoli?

  1. advokátní kancelář, která paušálně preferuje absolventy pražské právnické fakulty oproti absolventům brněnské právnické fakulty?
  2. advokátní kancelář, která cíleně zaměstnává pouze ženy?
  3. advokátní kancelář se sídlem v 5. patře památkově chráněné budovy bez výtahu, která odmítne pozvat na pohovor uchazečku na vozíku?
  4. nabídka zaměstnání omezená minimálním či maximálním věkem?
  5. bezvýjimečný zákaz pokrývky hlavy na střední zdravotnické škole?
  6. nepřijetí dítěte do mateřské školy z důvodu drobné oční vady?
  7. zákaz vstupu dětí do restaurace s odůvodněním, že se zaměřuje na "business klientelu"?
  8. oblečení romských dělníků do triček s nápisem "Měl jsem se líp učit!" jako reklama na www.skoly.cz?
  9. rasová profilace policejních kontrol, pokud statistiky ukazují, že určitá rasová skupina má vyšší kriminalitu?

P. S.: Děkuji všem studentům, kteří poskytli zpětnou vazbu během tvorby této osnovy, a uvítám jakékoli připomínky, pokud Vám zde něco chybí, překáží, nebo prostě máte nápad, jak distanční výuku dělat jinak a lépe. ()