Maximy vezíra Ptahotepa – starověký etický kodex úředníka Důvodem, pro který jsem se rozhodl podělit se na této konferenci právě o dojmy z četby Naučení vezíra Ptahotepa, je úvaha, že každé setkání tohoto druhu by mělo začínat ab ovo. Staroegyptský první ministr předposledního panovníka 5. dynastie Džedkarea Isesiho Ptahotep, jehož vyobrazení snadno nalistujeme v knize egyptologa Břetislava Vachaty Moudrost starého Egypta[1] se pro takové otevření debaty nabízí z mnoha důvodů. Vzpomínajíce památky tohoto vynikajícího úředníka a soudce z období Staré říše – přičemž by určitě nemělo vadit, že tak nečiníme u Ptahotepovy hrobky v Sakkaře[2] - se totiž stěží ubráníme nejen působivosti a čtivosti myšlenek autora textu Prisseova papyru[3] zvaného „nejstarší kniha světa“, ale i úchvatnému pocitu z monumentality organizace veřejného života ve starém Egyptě. x x x Pramen, kterému se hodlám dále věnovat, byl novodobě zpřístupněn před 95 lety v Jéquierově publikaci Le Papyrus Prisse et ses variantes.[4] Kdy přesně upadla v dávné minulosti Ptahotepova naučení v zapomenutí se asi nedá určit. Text vznikl v prvé polovině 24. století před n.l., Prisseův papyrus je opisem z období 11. nebo 12. dynastie, byl pořízen přibližně okolo roku 2000 před n.l., našlo se však i několik opisů mladších. Ptahotepovo naučení však bylo předáváno nejen v písemné podobě, žáci v písařských školách se jej museli učit také zpaměti.[5] Z uvedeného lze dovodit, že dílo, po mnohá staletí zcela zapomenuté, bylo minimálně – a to zdůrazňuji – po dobu půl tisíciletí významnou učebnicí , pragmatikou a pomůckou staroegyptských úředníků. Česká egyptologie věnovala ve 20. století Ptahotepově spisu pozornost v několika generacích, české překlady pořídili postupně přední představitelé tohoto oboru František Lexa[6] (1878 – 1960), Zbyněk Žába[7] (1917 – 1971) a Břetislav Vachala[8]. Nutno poznamenat, že pramen neunikl pozornosti ani autorům učebních pomůcek v podobě textů ke studiu právních dějin[9] a že je – alespoň podle mých vědomostí – o něm podáván výklad v rámci výuky jak obecných právních dějin, tak v povinně volitelném předmětu o právních dějinách mimoevropských zemích na právnických fakultách v Plzni a Praze. Nenaskýtá se nyní otázka, zda tento referát může přinést něco nového, či naopak, zda text z období východních samovlád může být ještě dnes aktuálním? x x x Mezi staroegyptskými úředníky se – obdobně jako je tomu dnes mezi francouzskými advokáty či advokáty a advokátními koncipienty používalo pro vyjádření vzájemného vztahu terminologie rodinných vztahů. „Otec“ měl i v úřednické vrstvě povinnost vychovávat, „syna“. Není proto divu, že Ptahotepovo naučení je pouze jednou z mnoha otázek bohaté právně etické staroegyptské literatury. Dnešní doba je – řečeno možná trochu obrazně – obdobím, v němž doplácíme na to, že v totalitním období „otcové“ učili „syny“ špatným návykům, event. je nevychovávali vůbec. Proto se dnes část uvědomělejších „otců“ schází, aby znovu objevovali a sepisovali etická pravidla. Nepochybně lze jenom doufat, že zároveň nebude zapomínáno na výchovu mladší generace, neboť, řečeno slovy Ptahotepovými o budoucím nástupci: - „ Nauč ho tedy nejdříve správně mluvit, aby se stal vzorem dětí vysokých hodnostářů, až jím prostoupí všechna ta poslušnost a upřímnost toho, kdo k němu teď bude promlouvat; vždyť nikdo se nenarodil Učený!“ x x x Právní etika je oborem, který svádí k esejistickým úvahám. Ty se nemohou obejít bez jisté dávky všeobecného rozhledu, zkušenosti i vytříbeného jazyka. Má-li tato právněhistorická úvaha přispět do diskuse o představeném „Souhrnu hlavních principů dobré správy“, nemůže tomu být jinak, než citací oněch pasáží Ptahotepova textu, které se – pokud tomu tak je – předkládaných deseti bodů dotýkají, event. vybrat k citaci ta místa, jež jsou věnována takovým principům dobré správy, které „souhrn“ zatím nereflektuje. Na druhé straně nutno podotknout, že v Ptahotepově spisu nenalezneme nic o včasnosti a otevřenosti, což lze jistě odůvodnit dobovými souvislostmi. Výběr příslušných pasáží a jejich seřazení podle systematiky „Souhrnu hlavních principů dobré správy“ nechť není vnímáno jako důvod k tomu, aby čtenář nesáhl ad fontes a nechal se okouzlit aktuálností celého textu. Nyní tedy slibovaná citace[10]. x x x 1. Dodržování právního řádu „Jsi-li mužem na vedoucím místě, jenž řídí osudy velkého počtu lidí, snaž se, aby každý tvůj čin byl tak dokonalý, až v tvém jednání nebude ani chybičky. Spravedlnost je nádherná a její znamenitost je trvalá, nemění se od nepamětných dob počátků království a ten, jenž nedbá zákonů, je trestán.“ „Jsi-li mužem na vedoucím místě a tvé úmysly mají moc proměnit se v rozkazy - tu pokaždé máš vykonat jen něco znamenitého; pomysli na dny, které přijdou potom! Že se nic nemůže přihodit uprostřed poct? Ó, krokodýl se rád vynoří znenadání - i neoblíbenost!“ 2. Nestrannost „Jsi-li synem člena soudního sboru, pověřeným udržovat klid veřejnosti, vždycky ochraňuj nestrannost práva. Mluvíš-li, nepřidávej se k jedné straně; chraň se, aby otec nemusil upozornit: „Úředníci, on se v své řeči přidává k jedné ze stran!“ Proto zaměř se v jednání vždy k správnosti rozsudku. 2a. Neúplatnost „Jestliže si přeješ, aby tvé poměry byly dobré, chraň se toho, co je ze všeho nejhorší: střez se lačné touhy po tisku. To je ta nevyléčitelná, bolestivá nemoc, kterou (lékař) nemůže rozpoznat; ona je to, jež odcizuje otce a matky a strýce z matčiny strany, ona způsobuje, že manžel zapuzuje manželku. Je to snůška vší špatnosti, je to nádoba plná všeho, co je odporné. Jen ten člověk přežívá, který spravedlnosti přesně dbá, a jenom kdo podle něho své kroky řídí, získá i majetek – člověk po zisku lačnící nebude mít ani na hrobku.“ 4., 6. Předvídatelnost, přiměřenost „Ukládej tresty a vyžaduj úplnou nápravu, aby potlačení zla za příklad sloužilo budoucím. Jinak se stane, že zločin jen zčásti ztrestaný – pokud nedošlo k němu jen nešťastnou náhodou, změní postiženého v tvého odpůrce.“ 5. Přesvědčivost „Jestliže se utkáš s řečníkem, který je slabý a zřejmě se ti nevyrovná, nerozčiluj se nad jeho chybami, nech ho být a on sám sebe vytrestá. Neoslovuj ho jen proto, aby sis ulehčil, ani se neposmívej odpůrcově hlouposti – zlý je ten, kdo ničí člověka slabého rozumu. Stejně se provede to, co ty si přeješ, takže ho překonáš odporem vysokých hodnostářů.“ 5a. Rozvážnost „Jestliže už jsi mocný, tu si máš získávat vážnost svým věděním a klidem své řeči. Až na některé případy nedávej rozkazy ihned – člověk unáhlený často upadne do neštěstí. Nepovyšuj proto svůj rozum, aby nebyl ponížen, Nebuď sice zamlklý, za to se střez klopýtnout když odpovídáš s příliš velkým zápalem. Raději odvrať svou tvář a ovládni se; vzplanutí z horka nakvašeného bývají udušena, kdežto přívětivý člověk má před sebou volnou cestu.“ 7. Součinnost „Vyřiď poselství, aniž bys co zamlčel, v poradním sboru svého pána; i svou radu dej. Když ovšem (pán) stále opakuje „Ne!“, tu je obtížné, aby posel vyřídil poselství, aniž by na to řekl: „Kdo ví?“ Velmož, jenž odporuje poslově zprávě, chybuje, jestliže ho za ni chce kárat. Tu nezbývá než se odmlčet slovy: „Já domluvil“. „Nechlub se svým věděním, poraď se s člověkem neučeným stejně jako s učeným (vždyť hranic umění nelze dosáhnout a není umělce, který by dospěl celého mistrovství) dobrá rada bývá skrytější než drahokam a přece ji najdeš i u otrokyň drtících obilí.“ 8. Odpovědnost a kompetentnost „Jestliže jsi vynikajícím mužem, který zasedá v poradní místnosti svého pána , tu napni nejvíce svou pozornost, Mlč – je to užitečnější než jen žvástat; mluvit máš tehdy, když dobře znáš, cokoli proneseš. Kdo mluví na poradě, má být znalcem;¨ vždyť řeč je obtížnější než jakákoli jiná práce a kdo ji pronáší, má mluvit jako autorita. „ 10. Vstřícnost „Jsi-li mužem na vedoucím místě, poklidně vyslechni slova žadatele a neodmítni ho dříve, než si uleví tím, co si předsevzal ti povědět. Ten, komu se ukřivdilo, má výlevy svého srdce raději než splnění toho, kvůli čemu přišel. O tom však, kdo zamítá žádosti, se říká: „Pročpak je odmítá? „I když se nemůže splnit vše, o co se žádá, „jaká úleva, když je člověk aspoň vyslechnut!“ x x x Závěrem nezbývá než dodat, že děkuji za vyslechnutí. Stanislav Balík ________________________________ [1] Srv. B. Vachala, Moudrost starého Egypta, Praha 1992 (foto Milan Zemina), str. (35). [2] Francouzský archeolog Auguste Mariette ji označil číslem D62. Srov. Vachala, Moudrost, str. 10 [3] Papyrus obsahující Ptahotepovy maximy a část naučení „Pro Kagemniho“ koupil v prvé třetině 19. století v Luxoru Prisse d’Avenne. Nyní je papyrus uložen v pařížské Bibliothēque nationale. Blíže srov. Z. Žába, Papyrus vezíra Ptahotepa, Praha 1971, str. 68-69 [4] Srv. G. Jéquier, Le Papyrus Prisse et ses variantes, Paris 1911. [5] Srv. Vachala, Moudrost, str. 10. [6] Srv. F. Lexa, Obecné mravní nauky staroegyptské, sv. 2, Praha 1928, str. 19 – 46;týž Výbor ze starší literatury egyptské, Praha 1947, str. 45 – 61. [7] Srov. Z. Žába, Papyrus vezíra Ptahotepa, Praha 1971. Z tohoto překladu cituji v dalším textu. [8]Srv. B. Vachala, Moudrost starého Egypta, Praha 1992, str. 11 – 28. [9] Poprvé srv. J. Tureček a kolektiv, Výbor z textů ke studiu obecných dějin státu a práva, Praha 1956, str. 9 an., nejnověji S. Balík, S. Balík ml., , Texty ke studiu právních dějin evropských zemí a USA, Plzeň 2005, str. 19 – 20. [10] Mezititulky jsem si dovolil vložit podle „Souhrnu hlavních principů dobré správy“ evtl. dle obsahu vybraného citátu. Číslování odpovídá „Souhrnu“, nově zařazené mezititulky jsou označení číslicí a písmenem.