Critical Legal Studies
Martin Škop
Britský spisovatel Neil Gaiman píše ve svém románu Nikdykde1
o lidech, kteří propadli
škvírou do Podlondýna (London Below). Tím se stávají pro lidi z Nadlondýna, tj. obyčejného
Londýna, takřka neviditelní. I když je zahlédnou, i když se na ně dívají, pokud je vůbec spatří,
okamžitě na ně zapomenou. Jejich hlas k nim nedolehne. Pouze v případě, kdy se ti
z Podlondýna přímo na někoho obrátí, když s ním přímo začnou mluvit, začnou být – alespoň
na chvíli – viditelní či vnímatelní. Ale pak, jakmile se na krátkou chvíli pozornost vytratí, jsou
zase zapomenuti. Lidé z Nadlondýna se o ně nestarají, nezajímají se o ně a vlastně o nich ani
neví. Zdá se, že lidé z Podlondýna nemají hlas, kterým by dokázali ty shora oslovit.
Velmi podobně vnímá situaci v právu i hnutí Critical Legal Studies (dále také „CLS“).
Jeho cílem je poskytnout hlas marginalizovaným, či vyloučeným sociálním skupinám, a
upozornit na jejich subjektivní práva, nebo vůbec na jejich existenci v právu. CLS chce
přitáhnout pozornost k jejich problémům. A v některých případech tím také změnit svět k –
z jejich pohledu – lepšímu. S jedním rozdílem, Gaiman svůj fantasy román vystavěl v reálném
světě. Pokud akceptujeme jeho pojetí, je to skutečnost a omezení jsou daná – byť se v nich dá
pohybovat a manipulovat s nimi. Pro CLS jsou však omezení v reálném světě přirozená jen
zdánlivě: jsou to konstrukty vytvořené lidskou myslí, kterým pouze lidé, tj. ti, kteří je vytvořili,
přiznávají danost. Je to past nastražená konceptuálním myšlením a racionalismem.2
Ukažme si
to na příkladu interpretace. Vyjděme z toho, že existuje nekonečně mnoho interpretací
konkrétního textu. Ty správné a použitelné významy jsou však kulturně dané, a přestože jsou
vytvořené společností3
, vyvolávají zdání přirozené existence. Snaží se přesvědčit o své danosti.4
Reálně tedy neexistuje nekonečně mnoho interpretací, ale jen velmi omezený počet těch
kulturně přijatelných. Jedním z cílů CLS je upozornit na tuto a podobné konvence, které –
v době vzniku hnutí – konzervovaly společenské rozdíly, a vystoupit proti mystifikaci
vytvářené společenskými vědami,5
včetně vědy právní. To se odráží i v otázce, kterou si CLS
klade, tedy proč lidé, kteří jsou v horším společenském postavení, svou podřízenou roli
akceptují a přijímají nespravedlivý společenský řád?6
Vraťme se do Podlondýna: proč jsou lidé
a bytosti v něm žijící spokojeni s touto situací? Je to jejich vědomá volba, která je ale vnímána
jako danost. Prostředí je přesvědčuje, že není možné to změnit.
Soustředění se na marginalizované či deprivované skupiny mělo i jiný cíl než jen
pomoci jim. Umožňovalo CLS upozornit na základní vady systému. Případně – s dostatečným
pocitem viny pramenícím z toho, že jsou příslušníky zvýhodněné společenské vrstvy – pomoci
1
GAIMAN, Neil. Nikdykde. Rožnov pod Radhoštěm: Polaris, 1998.
2
GABEL, Peter; KENNEDY, Duncan. Roll over Beethoven. Stanford Law Review, 1984, roč. 36, č. 1 a 2, s. 2.
3
Význam není dán samotným textem, ale mezi znakem a jeho významem je arbitrární vztah, který je určován
společenskou konvencí. SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia, 2007, s. 98.
4
Viz např. LEVINSON, Sanford. Law as Literature. Texas Law Review, 1982, roč. 60, č. 3, s. 391; KNAPP,
Steven; MICHAELS, Walter Ben. Agains Theory. Critical Inquiry, 1982, roč. 8, č. 4, s. 726; FISH, Stanley. Is
There a Text in This Class? The Authority of Interpretive Communities. Cambridge: Harvard University Press,
1980, s. 369.
5
TRUBEK, David M. Where the Action Is: Critical Legal Studies and Empiricism. Stanford Law Review. 1984,
roč. 36, č. 1/2, s. 576.
6
HUNT, Alan. The Theory of Critical Legal Studies. Oxford Journal of Legal Studies. 1986, č. 6, s. 11.
napravit chyby, kterých se právní i akademické prostředí dopouštělo.7
Z toho je také patrné, že
se jedná o hnutí akademické, silně srostlé s vysokými školami a univerzitním prostředím
obecně. Přestože upozorňuje na praktické problémy, těžiště jejich uvažování bylo a je
teoretické. To je patrné i v jednom z pozdních vymezení, ve kterém Peter Gabel tvrdí, že CLS
byla (a je) vlastní představa světa vzájemně se respektujících lidí, kteří sebe a ty druhé pojímají
jako plnohodnotné lidské bytosti.8
Tento utopický pohled sice není dominantní, ale ukazuje
akademický idealismus alespoň části CLS.
Určitou obtíž při snaze Critical Legal Studies definovat způsobuje i to, že je vytvářeno
zvláštním spletencem mnoha různých směrů, dílčích hnutí a autorů.9
Ti mnohdy, krom
specifické kritiky10
stávajícího stavu a poměrů, které v právu panují, nemají nic společného.
Můžeme jej sice chápat jako hnutí, ale bez vnitřní struktury či koherence, což je dáno tím, že
hledá ucelenou teorii, ale s vědomím, že její nalezení je vyloučeno.11
Podle Costase Douzinase
a Adama Gearyho, prominentních britských kritiků, může být CLS hnutí, pokud má historii a
komunitu, nebo tradici a identitu.12
Toho je však obtížné dosáhnout v hnutí, které právě proti
těmto jevům vystupuje.
Ideově CLS vychází ze strukturalismu, fenomenologie a neomarxismu,13
či amerického
právního realismu14
a hnutí Law and Society:15
V těchto proudech je nutné hledat základní ideje
CLS a jeho pojetí společnosti a role práva v ní. Současně to ukazuje, že CLS vyrůstá z
importovaného evropského myšlení, slovníku a kultury, do americké právní kultury.16
Proto je
také jakýkoli obecný popis hnutí spíše než skutečným popisem pokusem vměstnat tuto
nesourodou skupinu do přehledných kategorií a dát jí nějaký konceptualizovaný řád. Vždy si
však musíme být vědomi toho, že takový výsledný popis je společenský konstrukt. Jednotící
linií autorů spojovaných s CLS totiž často bývá odpor17
k tomu, co chápou jako tradiční právní
vědu, a vnější připojení k hnutí, které se označuje jako „negativní“ nebo „destruktivní“,18
případně hledání vlastní identity.19
Těžko také hledat jednotící linii u autorů spojených například s feminismem či vůbec
obecnými otázkami genderu a jejich právními souvislostmi, významem rasy v právu (critical
race theory), literární teorií a vztahem jazyka a práva, kulturním radikalismem, či s rolí
7
GOODRICH, Peter. Critical Legal Studies in England: Prospective Histories. Oxford Journal of Legal Studies,
1992, roč. 12, č. 2, s. 201.
8
GABEL, Peter. Critical Legal Studies as a Spiritual Practice. Pepperdine Law Review, 2009, roč. 36, s. 515.
9
TUSHNET, Mark. Critical Legal Studies: A political history. Yale Law Journal, 1991, roč. 100, č. 5, s. 1517.
10
„…všechno co děláme, je kritika!“ GABEL, KENNEDY, op. cit. 1984, s. 7.
11
HUNT, Alan, 1986, op. cit., s. 5.
12
DOUZINAS, Costas; GEAREY, Adam. Critical Jurisprudence. The Political Philosophy of Justice. Oxford:
Hart Publishing, 2005, s. 229.
13
KENNEDY, Duncan. The Structure of Blackstone's Commentaries. Buffalo Law Review, 1979, roč. 28, č. 2, s.
209.
14
GOODRICH, Peter. Sleeping with the Enemy: An Essay on the Politics of Critical Legal Studies in America.
New York University Law Review, 1993, roč. 68, č. 2, s. 390.
15
WHITE, Edward G. From Realism to Critical Legal Studies. Southwestern Law Journal. 1986, roč. 40, č. 2, s.
821.
16
GOODRICH, Peter, 1993, op. cit., s. 394.
17
Tamtéž, s. 398.
18
MINDA, Gary. Postmodern Legal Movements – Law and Jurisprudence at Century’s End. New York: New
York University Press, 1995, s. 107.
19
DOUZINAS, Costas; GEAREY, Adam. Op. cit., s. 237.
ekonomických struktur v určování podmínek pro právní rozhodování (politická ekonomie),20
čímž se obsah CLS zdaleka nevyčerpává. Jednotliví autoři přitom často sledují odlišné zájmy a
prosazují dílčí odlišné metodologické postupy. David Trubek, jeden ze zakladatelů CLS,
dokonce tvrdí, že povaha tohoto projektu není zcela jasná ani těm, kteří se na něm podílí, a svůj
vliv na právní studia neumí plně docenit.21
CLS postrádá ucelený program, který by
strukturoval jeho podobu. Jednotlivým autorům je vlastní kritická rétorika spojená s výše
naznačenou orientací, než aby proklamovali teoretickou spřízněnost. Proto také bývají některá
z těchto (pod)hnutí charakterizována jako samostatná.22
Pro krátkou úvodní charakteristiku lze také konstatovat, s přihlédnutím k výše
řečenému, že hnutí CLS vzniklo na amerických právnických fakultách (či obecně na
univerzitách) jako reakce na bouřlivou situaci v šedesátých letech, a proto někdy bývá
označováno jako první hnutí ve Spojených státech amerických, které využilo levicový pohled23
a levicová řešení na právní problémy.24
Je samozřejmé, že v Evropě se o první levicový směr
jednat nemůže (v polovině sedmdesátých let již levicových směrů existovala celá řada, mj. celá
oblast tzv. socialistického práva). Rozhodně je CLS vlastní kritika stávající podoby západních
liberálních společností a prosazování změn, které by vyloučeným sociálním skupinám mohly
pomoci. Ve snaze hnutí konceptualizovat, tj. ve snaze vyjádřit představu o hnutí slovy nebo
dokonce pojmy, se lze také ptát, zda se jedná o právně pozitivistický či přirozenoprávní přístup.
Na to nelze jednoduše odpovědět. Například Duncan Kennedy považuje hodnoty za arbitrární,
což znamená, že o nich není možné racionálně přesvědčovat.25
Peter Gabel považuje přirozené
právo za moderní ideologii, která – ve prospěch monopolizovaného kapitálu – umisťuje
subjekty do morálně daného světa.26
To znamená, že přirozené právo nelze akceptovat. Na
druhou stranu i práva (součást pozitivního práva) jsou pro Marka Tushneta falešnou právní
abstrakcí reálných zkušeností.27
A na jiném místě Gabel odmítá zákon a hlásí se k etické
kultuře.28
Rovněž příklon k sociální spravedlnosti neznamená, že by se bez pochyb jednalo o
právní pozitivismus. Odpovědět na výše položenou otázku tak může nejlépe tak, že stejně jako
CLS kritizuje kontradikce v liberálním systému, je samo kontradikcí plné.
Doposud jsme si jako cíle CLS určili upozorňování na konvence, které jsou brány jako
přirozenost, pomoc marginalizovaným společenským skupinám, upozorňování na vady
právního systému a směřování k sociálně spravedlivému systému. Dalším cílem CLS je
demystifikovat stávající právní myšlení a jednotlivé instituty systému práva, které jej
podporují.29
Vychází proto z předpokladu, že všechny právní instituty (nejen normy a předpisy,
20
TUSHNET, 1991, op. cit., s. 1517 - 1518.
21
TRUBEK, David M., 1984, op. cit., s. 575.
22
Gary Minda popisuje Law and Economics, Critical Legal Studies a Feminist Legal Thought jako samostatná
hnutí. Viz MINDA, Gary. The Jurisprudential Movements of 1980´s. Ohio State Law Journal. 1989, roč. 50, č.
3, s. 600. Samozřejmé je to u Law and Economics, kteréžto hnutí skutečně používá jiná východiska a zcela
odlišnou metodologii. Rozdíl mezi CLS a FLT je však pro naše účely velmi subtilní.
23
GOODRICH, Peter, 1993, op. cit., s. 389.
24
HUNT, Alan. The Theory of Critical Legal Studies. Oxford Journal of Legal Studies. 1986, č. 6, s. 1.
25
KENNEDY, Duncan. Legal Formality. Journal of Legal Studies. 1973, roč. 2, č. 2, s. 363.
26
GABEL, Peter. Intention and Structure in Contractual Conditions: Outline of a Method for Critical Legal
Theory. Minnesota Law Review, 1977, roč. 61, č. 4, s. 620.
27
TUSHNET, Mark. Essay on Rights. Texas Law Review. 1984, roč. 62, č. 8, s. 1362.
28
GABEL, Peter. Critical Legal Studies and Legal Practice: The Concept of Legal Culture and of Law Practice
as Cultural Intervention. Droit et Societé. 1997, roč. 36/37, s. 394.
29
PŘIBÁŇ, JIŘÍ. Suverenita, právo a legitimita. Praha: Karolinum, 1997, s. 190.
ale také teoretické pojmy a systémy) podporují právní myšlení, které pomáhá konzervovat
takový stav, který udržuje dominanci vládnoucí skupiny. Právní teorie, stejně jako právo, které
jej objektem jejího pozorování a popisu, má ideologickou funkci, která ovlivňuje jeho
podstatu.30
Crits, tj. jednotliví autoři řazení do CLS si jsou vědomi toho, že zajištění či přiznání
práv ještě neznamená, že subjekty také budou moci tato práva realizovat a budou schopni se
jich domoci. Snahou CLS proto bylo demaskovat nerovnosti a nedostatky, které jsou právem a
právním systémem reprodukovány. Klasické právní myšlení je soustředěno na právo jako na
účelovou aktivitu či regulační mechanismus.31
Nesoustředí se na efektivitu, s jakou se subjekty
mohou svých práv skutečně domoci. Práva nejsou pouze teoretické kategorie, ale mají svůj
společenský kontext – proto je nutné, aby ti, kterým byla přiznána, měli dost zdrojů či kapitálu
k jejich uplatňování.32
K čemu jsou práva dobrá, když je nelze v praxi využít, protože
společenský systém k tomu vyžaduje takové podmínky, které ti z vyloučených skupin nikdy
nemohou splnit?
Z tohoto vymezení je patrný shora zmíněný levicový akcent a aktivismus CLS.
Nezaměřuje se na hledání řešení, ale upozorňuje na problémy a otevírá právní diskurs novým
tématům. Jeho cílem je změnit existující systém hierarchií a dosáhnout větší rovnosti – za
pomoci kritiky současného uspořádání a nerovnosti.33
Zdánlivě to působí jako velmi málo a
skutečně je obtížné v tom na první pohled hledat obohacení právního myšlení. Ale již vědomí
problému je nezbytným prvním předpokladem k jeho následnému řešení.
Critical Legal Studies je vlastní multikulturalismus a spřízněnost s kulturálními
studiemi či sociální antropologií (nebo obecně sociologií). Nebo snad obecně lze říci, že sdílí
multiparadigmatický a multidisciplinární pohled34
na právo, s důrazem na metodologii
společenských věd. Spojení právní vědy a sociologie bylo nezbytnou podmínkou pro vznik CLS
(hnutí Law and Society jako předchůdce CLS), a díky němu bylo dále rozvíjeno.
Multidisciplinarita CLS také znamená, že čistá právní doktrína nedává smysl – pokud nevyužije
sociologii, filosofii, antropologii nebo další disciplíny, bude nutné ji považovat pouze za
provizorní omluvu stávajícího společenského uspořádání, ale nikoli jako vědu.35
Angažovanost
nebo aktivismus pak jednoznačně plynou z přesvědčení, že právní systém je vzdálen sociální
spravedlnosti (nebo tomu, co se za spravedlnost považuje). Návrat spravedlnosti chtějí členové
CLS přivodit nejen psaním vědeckých pojednání, ale také právní praxí a pomocí v místech, kde
se domnívají, že je jí potřeba. Proto byla v základu CLS také snaha o reformu školních osnov a
prosazování práva v praxi.36
S tím je spojeno i odmítání zákona a příklon k etické kultuře;
odmítání symbolické nadřazenosti a návrat ke každodennosti.37
30
GABEL, Peter, 1977, op. cit., s. 603.
31
KENNEDY, Duncan. Two Globalizations of Law & Legal Thought: 1850-1968. Suffolk University Law
Review. 2003, roč. 36, č. 3, s. 633.
32
TUSHNET, Mark, 1984, op. cit., s. 1378.
33
KENNEDY, Duncan. The Critique of Rights in Critical Legal Studies. In: HALLEY, Janet; BROWN, Wendy
(eds). Left Legalism/Left Critique. Durham: Duke University Press, 2002, s. 178.
34
ROSE, Gillian. Dialectic of Nihilism: Post-Structuralism and Law. Hoboken: Willey-Blackwell, 1991.
35
UNGER, Roberto Mangabeira. The Critical Legal Studies Movement. Cambridge: Harvard University Press,
1986, s. 11 a 15.
36
MINDA, Gary, 1995, op. cit., s. 112.
37
GABEL, Peter, 1997, op. cit., s. 394-395.
4.1 CLS jako akademická instituce
Podle Petra Gabela je CLS odpovědí právní doktríny na morální požadavky (ve velké
míře kritických) sociálních hnutí, která v západní kultuře existovala v 60. letech 20. století.38
Jeho zakladatelé a „první generace“ autorů byli jejich členy, či se na jejich aktivitách podíleli
jiným způsobem.39
Vznik CLS se obvykle datuje do druhé poloviny sedmdesátých let
dvacátého století do Spojených států amerických. Na jaře roku 1977 David M. Trubek a Duncan
Kennedy uspořádali na Madisonské universitě ve Wisconsinu první Conference on Critical
Legal Studies.40
Ani počátky se neobešly bez drobných obtíží, neboť z důvodu prevence
zbytečných sporů nebyli přizváni doktrinální marxisté41
a prominentní liberálové.42
Tím je
určen i prostor pro CLS, která sice částečně vychází ze západní verze marxismu,43
ovšem
mnohem více z neomarxismu. V Evropě lze institucionální počátek umístit do roku 1984, kdy
byla uspořádána první konference Critical Legal Conference (CLC; to má vyjadřovat menší
institucionalizaci a více diskuse). V témže roce Kennedy a Karl E. Klare sestavili bibliografii
CLS, která není vyčerpávající, ale nabízí texty vystihující podstatu CLS, včetně autorů.44
Význam CCLS je zde podtrhnut, neboť jsou do ní zařazeni i autoři, kteří se konference účastnili.
Současně je to příklad institucionalizace CLS – článek nedefinuje, co to CLS je, ale dokáže
identifikovat texty, které k hnutí patří, aniž by to nutně byly všechny texty k právu kritické.
Zástupci britské verze CLS (tedy CLC) považují CCLS, tj. americkou verzi kritické
teorie za - nic víc než – začátek.45
CLS je pro ně politické hnutí, které má málo co do činění
s politikou. CLC je naopak intelektuální hnutí s velkou porcí politiky.46
Zatímco britská verze
se kloní k dekonstruktivismu a utopické kritice, je americká až obsedantně zaměřena na vnitřní
inkonzistenci soudního rozhodování, což Britové považují za poněkud bizarní.47
Britské hnutí
má být v důsledku toho méně koherentní48
a méně organizované.49
Toto vyjádření z roku 2005
však už v té době nebylo platné, protože již tehdy se dal pozorovat příklon CLC k uzavírání se
sama do sebe, orientaci na britské či americké ikony50
a k prosazování dominantní pozice
zakladatelů. Pro britské hnutí (CLC) je také mnohem více charakteristický příklon k literatuře
a obecně umění. Dokonce do té míry, že Peter Goodrich tvrdí, že crits nesou odpovědnost za
právo – oni jsou ti, kdo právo opravdu milují.51
38
GABEL, Peter, 2009, op. cit., s. 515.
39
TUSHNET, Mark V. Critical Legal Studies and the Rule of Law [online]. Harvard Public Law Working Paper
No. 18-14. Vydáno 8. 3. 2018. [21. 9. 2019].
40
SCHLEGEL, John Henry. Notes toward an Intimate, Opinionated, and Affectionate History of the Conference
on Critical Legal Studies. Stanford Law Review, 1984, roč. 36, č. 1/2, s. 394.
41
Kritika formy je totiž v rozporu s klasickou marxistickou sociologií. Viz GOODRICH, Peter. The Critic’s
Love of The Law: Intimate Observations on an Insular Jurisdiction. Law and Critique, 1999, roč. 10, č. 3, s. 346.
42
GOODRICH, Peter, 1999, op. cit., s. 399.
43
KELMAN, Mark. A Guide to Critical Legal Studies. Cambridge: Harvard University Press, 1990, s. 3.
44
KENNEDY, Duncan; KLARE, Karl. E. A Bibliography of Critical Legal Studies. Yale Law Journal. 1984,
roč. 94, č. 2, s. 461 – 490.
45
DOUZINAS, Costas; GEAREY, Adam, op. cit., s. 229.
46
Tamtéž s. 240.
47
DOUZINAS, Costas. Oubliez Critique. Law and Critique. 2005, roč. 16, č. 1, s. 58.
48
DOUZINAS, Costas; GEAREY, Adam. op. cit., s. 241.
49
DOUZINAS, Costas, 2005, s. 61.
50
Z chlapce, který dělal problémy (rok 1970), jak Duncana Kennedyho charakterizoval Pierre Schlag (viz
SCHLAG, Pierre. U.S. CLC. Law and Critique, 1999, roč. 10, č. 3, s. 200), se stal pojem a jméno, kterému je
nezbytné prokazovat respekt.
51
GOODRICH, Peter, 1999, op. cit., s. 345.
Co se týče samotného časového dělení CLS, Jerry L. Anderson rozlišuje dvě fáze v
(poměrně krátké) historii hnutí.52
První, která se odehrála od začátku hnutí do začátku
osmdesátých let dvacátého století. Hnutí bylo reprezentováno americkými právními
akademiky, kteří se klonili k levicové politice západních demokracií. Druhá fáze, delší, se již
soustředí na kritiku neurčitosti (indeterminacy) práva a jím prosazované společenské
nerovnosti.53
S tím souvisí i přesah do jiných oborů a dílčích právních institutů. Obě fáze lze
identifikovat jak jako navazující, tak jako souběžné – avšak s tím, že výrazný akademismus
skutečně v polovině osmdesátých let ustupuje, byť nikdy ne úplně. To je, mimochodem, i jeden
z důvodů, proč současná podoba CLS opět působí více akademicky a stává se buď historií,
nebo, a to je pro hnutí mnohem horší, zavedenou disciplínou přednášenou váženými profesory.
Podobné členění naznačuje i Roberto Mangabeira Unger. V začátcích bylo CLS spojeno
s revolučním přístupem, který byl namířen proti fixovaným rolím spojeným s pozicemi
v sociální struktuře nebo s genderovým uspořádáním.54
Nepřijatelné proto byly představy
společnosti, která je definována rozdíly mezi muži a ženami jako nezpochybnitelnými základy
společenského uspořádání. Podle Ungera v počátcích převažoval instrumentální přístup
k právní praxi, ale také k právní doktríně jako k nástrojům, které měly napomoci prosadit
levicové cíle,55
např. sociální spravedlnost nebo vyloučení představy přirozenosti vlastnictví.
Srovnatelné dělení nabízí i Peter Goodrich – nejprve šlo podle něj o odmítání práva jako
vyjádření buržoazní instituce, a následně vzývání erótu a víceoborovosti jako kritického
protipólu intelektuálně sklerotické klasické právní vědy.56
Současná situace CLS je zvláštní. Do jisté míry lze říci, že hnutí bylo úspěšné.57
„Bylo“
proto, že tím, že se jeho myšlenky staly klasické58
, stalo se samo historií, jejíž radikalismus
odvál čas. Proto bývá setrvání v CLS někdy označováno jako jízda na mrtvém koni.59
To však
může znamenat i kritiku,60
neboť přesto, že crits bojují proti společenským nerovnostem, ve
skutečnosti se rádi uchylují pod ochranná křídla nenápadně půvabné buržoazie.61
Kennedy
v roce 2003 konstatoval, že CLS je jako politické hnutí mrtvé již několik let.62
Domnívá se
však, že jako myšlenkové hnutí na akademické půdě je živé a neustále ovlivňuje všechny kritiky
stávajících poměrů. Je však otázkou, zda i dnes (2019) je takové ovlivňování nezbytné, zda se
již nestalo součástí mainstreamového pojetí právní vědy a praxe. Bez ohledu na to, že např.
52
ANDERSON, Jerry L. Law Schools Enters the Matrix: Teaching Critical Legal Studies. Journal of Legal
Education. 2004, vol. 54, č. 2, s. 201.
53
ANDERSON, Jerry L. op. cit., s. 201.
54
UNGER, Roberto M., 1986, op. cit., s. 26.
55
Tamtéž., s. 4.
56
GOODRICH, Peter, 1999, op. cit., s. 344.
57
PAUL, Jeremy, CLS 2001 Symposium - Critical Legal Studies (Debut de Siecle): A Symposium on Duncan
Kennedy's A Critique of Adjudication. Cardozo Law Review, 2001, roč. 22, č. 3-4, s. 702.
58
CLS se zkrátka stalo establishmentem – viz např. TUSHNET, Mark. Critical Legal Studies: An Introduction to
Its Origins and Underpinnings. Journal of Legal Education. 1986, roč. 36, č. 4, s. 505.
59
ANDERSON, Jerry L. op. cit., s. 202.
60
AUSTIN, Arthur, The Top Ten Politically Correct Law Review Articles. Florida State University Law
Review, roč. 27, č. 1, s. 250.
61
Byť tato situace nijak nesouvisí s filmem Luise Buñuela, jeho název plně vystihuje životní prostředí hlavních
představitelů CLS.
62
KENNEDY, Duncan, 2003, op. cit., s. 631.
genderové stereotypy přetrvávají v praxi. V nedávné době začal být v americkém hnutí
pozorovatelný rozpor, či snad až schizma,63
které vedlo ke vzniku Posthumous – CLS (PCLS)64
Jak vidíme, konec CLS je stále přítomný. Snad právě proto je v hnutí patrná určitá
úzkost: nejen ze světa, který je založen na nerovnosti a rozporech, ale také z vlastní historie,
která je opakovaně protkána ohlašováním vlastní smrti.65
Ústup CLS však může být dán i něčím
jiným – jazykem. Jazyk textů spojených s CLS je komplikovaný. Samotný jazyk práva je
nepochybně (někdy zbytečně) komplikovaný. Vyjadřuje složité společenské vztahy co možná
nejvíce konceptualizovaným způsobem. K tomu přidejme obtížný jazyk sociologických,
lingvistických, případně filosofických oborů. Navíc, přiznejme, že krom složité terminologie66
se lze setkat se zvláštním slohem: občas literárním, občas symbolickým, občas plným
kulturních odkazů, a často obtížně srozumitelným publiku, které nesdílí stejný kulturní kontext.
CLS se pokouší sdělit složité věci, ale právě proto, že tak často činí složitým a exponovaným
způsobem, může to být jeden z důvodů, proč „prohrála bitvu o srdce a mysl mnoha
pokrokových intelektuálů.“67
Navzdory tomu, že se Jeremy Paul v roce 2001 domníval, že není
důvod, proč by CLS mělo ustupovat z výsluní právní vědy, a naopak mainstreamová právní
filosofie a akademie akceptovaly některé jeho prvky, v současnosti je patrný spíše opak.68
Vzhledem k tomuto stavu je pak zcela na místě pochybnost, byť provokativně položená, zda by
CLS ještě vůbec mělo nadále existovat. Co také očekávat od hnutí, které je – a přiznejme, že
trochu ironicky – možné chápat jako součást stylu a módy,69
což je, koneckonců, vlastností
mnoha směrů právní filosofie. Podle Douzinase a Gearyho jde v hnutí (jedná se o britskou
kritiku CCLS) především o to dobře vypadat, přitáhnout mediální pozornost a neopustit
akademické prostředí.70
4.2 Ideová východiska CLS
Jako základní prvky, na kterých je CLS založeno, jsme již výše – spolu s Duncanem
Kennedym – identifikovali strukturalismus (neostrukturalismus), fenomenologii a
neomarxismus.71
CLS proto nahlíží na právo jako na aparát, který vytváří a reprodukuje
podmínky třídní dominance a vykořisťování. Právo je produktem (případně dokonce jako
63
Což mimo jiné charakterizuje, jak se antisystémové hnutí vystupující proti institucionalizaci etablovalo.
64
STEWART, James Gilchrist. CLS is Haunted! A Perspective on Contemporary Critical Legal Studies. Law &
Literature, [online], publikováno 27. 8. 2019, dostupné z
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/1535685X.2019.1635358 [cit. 27. 9. 2019], s. 2.
65
DOUZINAS, Costas; GEAREY, Adam, op. cit., s. 229.
66
Určitý problém pramení i z toho, že zavedený pojem (např. reifikace), je používán s jiným, než zavedeným
obsahem, protože se autorovi takto používá lépe. K pojmu reifikace jeho používání viz např. LITOWITZ,
Douglas. Reification in Law and Legal Theory. Southern California Interdisciplinary Law Journal. 2000, roč. 9,
č. 2, s. 401-428 a FEJFAR, Anthony J. An Analysis of the Term „Reification“ as Used in Peter Gabel´s
Reification in Legal Reasoning. Capital University Law Review, 1996, roč. 25, č. 3, s. 579-612.
67
PAUL, Jeremy, op.cit., s. 707.
68
O CCLS již není slyšet vůbec a CLC se přesunula k zeleným stolům britských univerzit. Proto lze současné
kritické ohnisko hledat spíše ve střední a východní Evropě, zejména v Polsku. Viz např. MAŃKO, Rafał; ŠKOP,
Martin; ŠTĚPÁNÍKOVÁ, Markéta. Carving out Central Europe as a Space of Legal Culture: A Way out of
Peripherality? Wroclaw Review of Law, Administration & Economy, 1996, roč. 6, č. 2, s. 4-28; MAŃKO, Rafał;
CERCEL, Cosmin S.; SULIKOWSKI, Adam. Law and Critique in Central Europe: Questioning the Past,
Resisting the Present. Oxford: Counterpress, 2016.
69
GOODRICH, Peter, 1993, op. cit., s. 406.
70
DOUZINAS, Costas; GEAREY, Adam. op. cit., s. 240.
71
KENNEDY, Duncan, 1979, op. cit., s. 209.
nástroj) vládnoucí třídy, která podle svých potřeb určuje, co právo bude.72
Následně je
interpretováno exkluzivní profesní skupinou, což jsou právníci, včetně právních vědců, jejichž
činnost je podřízena udržování stávajícího stavu73
a podpoře vládnoucí společenské skupiny.74
Pro klasickou doktrínu je právo systém, který – je-li správně interpretován – dává odpovědi na
všechny otázky a dopadá na všechna společenská chování. Interpretace je svěřena odborníkům,
kteří mají specializované postupy k odpovídání na tyto otázky.75
Ve skutečnosti však právo, ani
za pomocí vědy, všechny odpovědi nedává, neexistuje totiž autonomní a neutrální způsob
právnického uvažování, které by bylo nezávislé na etických ideálech a politických účelech.76
V důsledku toho je uplatňování práva v praxi poznamenáno rozlišováním mezi jednotlivými
skupinami, kterým je – na rozdíl od obecných proklamací – přiznáván jiný rozsah práva a
ochrany. Většinou je uplatňováno represivně proti marginalizovaným sociálním skupinám.
Úkolem CLS je odhalit skryté vztahy dominance a vytvořit právo, které by bylo prosté těchto
deformací.77
Proto CLS odhaluje, jak právo ospravedlňuje dominanci a privilegia prostřednictvím
profesionální rétoriky. Rétoriky, která působí dojmem nestrannosti. Tato nestrannost,
objektivnost, vědeckost či racionalita jsou ovšem pouze prázdné pojmy, které neznamenají nic
jiného, než konformitu s liberální politickou ideologií. A i z tohoto důvodu CLS pojímá právní
doktrínu jako nic více než soubor ideologických konstruktů podporujících stávající společenské
uspořádání přesvědčováním právních aktérů či všech adresátů práva, že právní systémy jsou
nevyhnutelně dané a od základu spravedlivé.78
Právo a právní věda mystifikují všechny
adresáty bez rozdílu o svobodě či spravedlnosti stávajícího uspořádání a současně setrvale
přesvědčují ty v podřízeném postavení, že jejich pozice – navzdory skutečnosti – je legitimní.79
Proto se například soud nemůže odvolávat na legitimitu právních pravidel, neboť sám určuje
podmínky pro jejich aplikaci, což vede k neurčitosti legislativní moci.80
CLS směřuje ke zdůraznění přítomnosti nespravedlností, které právo reprodukuje.
Neexistuje politicky neutrální způsob, kterým by šlo souvisle hovořit o právu, neboť každý
takový pokus musí ztroskotat na rozporech, které jsou v právu přítomny. Popis právního
systému proto musí ukázat, jak je politická kultura vytvářena formálními procedurami výkonu
práva, a jak jsou adresáti přesvědčováni k tomu, aby přijali legitimitu a nevyhnutelnost
existujícího hierarchického uspořádání. Analýzy CLS se pokoušejí ukázat, že „obecný jazyk
práva, jeho formální struktury a neosobnost ve skutečnosti zatemňují sociální a politické
nerovnosti a nespravedlnosti.“81
Třídění, analýza, případně vysvětlování právních pravidel je
v CLS, podle Kennedyho, vedeno dvěma motivy, identifikovat podmínky sociální
72
Viz např. ALTHUSSER, Louis. Essays on Ideology. London: Verso, 1984.
73
Viz např. LITOWITZ, Douglas, 2000, op. cit., s 417.
74
MINDA, Gary, 1995, op. cit., s. 111.
75
TRUBEK, David, 1984, op. cit., s. 577.
76
Tamtéž, s. 578.
77
GOODRICH, Peter; DOUZINAS, Costas; HACHAMOVITCH, Yifat. Politics, Postmodernity and Critical
Legal Studies – The Legality of the Contingent. London: Routledge, 1994, s. 10.
78
MINDA, Gary, op. cit., s. 111.
79
KENNEDY, Duncan, 1979, op. cit., s. 212 – 213.
80
KENNEDY, Duncan, 1973, op. cit., s 385.
81
PŘIBÁŇ, Jiří. Kritická právní věda a sociologie práva. Právník. 2001, roč. 140, č. 12, s. 1224.
spravedlnosti, a určit vzájemné vztahy mezi lidmi, které jsou založeny na jiných principech než
přirozenosti či danosti.82
Ve spojení s narativním obratem,83
který je od konce sedmdesátých let dvacátého století
patrný i v právní vědě, se ve druhé polovině 80. let 20. století začalo více členů CLS přiklánět
ke strukturalismu a neostrukturalismu. Začali hledat základ práva, jeho význam a zaměřili se
na řečové struktury, které právo vytvářelo a udržovalo. Základem je představa, že právě
v jazykových strukturách jsou přítomny základní nerovnosti, a právě díky moci jazyka, jsou
považovány za neměnné a přirozené. Cílem CLS bylo ukázat, jak právo zklamalo při pokusu
řešit společenské problémy, a naopak je schopno tyto problémy udržet, či dokonce prohloubit.
A k těmto účelům je strukturalismus velmi vhodný nástroj umožňující odhalit vztah dominance
a jazyka, a tedy i moci a konkrétního společenského systému.84
Právě právní doktrína (nebo
také obecně jakékoliv vědecké pojímání pozitivního, ale také přirozeného práva) podle jejich
mínění vytvořila systém znaků, který představoval význam práva a přizpůsoboval jej
mocenskému uspořádání společnosti. Odhalování těchto znaků a symbolů dalo vzniknout
právní sémiotice.85
Tedy spíše literární analýze právních textů a pokusům podchytit skutečný
význam používaných pojmů a určit, jaké strategie používají při zakrývání svého mocenského
charakteru. Klasickou snahou těchto sémiotických či strukturalistických přístupů bylo
prostřednictvím analýzy řeči a jazyka, které se vyskytují v právu, odhalit jejich legitimizační
funkci pro existující sociální praktiky. Odhalit praktiky, které slouží ke striktnímu oddělení
„sebe“ a „těch druhých“.86
Doktrína (systém pravidel i jeho teoretické zpracování) bez
společenského kontextu nemůže dát determinované odpovědi.87
Vždy bude podřízena tomuto
mocenskému střetu probíhajícímu ve společnosti.
Od druhé poloviny osmdesátých let dvacátého století CLS do svého metodologického
instrumentária přijímá strukturalismus i neostrukturalismus, včetně dekonstrukce.88
Právní
interpretace textu, který je označen jako právní, preferuje jeden význam, proti jiným možným
významům, a to v závislosti na dominantní kultuře, ve které interpretace probíhá.89
Soustředění
se na jazyk a jazykové vrstvy umožňuje určit hierarchii významů, která je členy společnosti
považovaná za danou, a která má jediný cíl: ospravedlnit stávající právní doktrínu a právní
praxi. Právní pojmy ospravedlňují uplatňování práva, na které se odvolává. Tím vzniká kruh,
kdy doktrína preferuje určité interpretace, které zpětně dokládají, že určitá doktrína je správná.90
To je koneckonců možný důsledek toho, že právní doktrína není nic jiného než konvence91
a
nikoli objektivní nástroj. Tímto dekonstruktivistickým postupem chce CLS zpochybnit stávající
hierarchie v právním myšlení a poukázat na to, že hodnoty v právu existují proto, že společnost
82
KENNEDY, Duncan, 1979, op. cit., s 210.
83
Blíže viz např. ŠKOP, Martin. Narativní obrat: současné změny v povaze právního vědění. Sociální studia,
2015, roč. 12, č. 2, s. 11-25.
84
MINDA, Gary, op. cit., s. 114.
85
Viz např. KENNEDY, Duncan. A Semiotics of Critique. Cardozo Law Review. 2001, roč. 22, č. 3-4 nebo
KENNEDY, Duncan. A Semiotics of Legal Argument. Syracuse Law Review. 1991, roč. 42, č. 1.
86
MINDA, Gary, op. cit., s. 115.
87
TRUBEK, David, 1984, op. cit., s. 578.
88
TUSHNET, Mark V., 1986, op. cit., s. 513.
89
Blíže viz např. ŠKOP, Martin. „Preferred Reading“ of Legal Texts. Wroclaw Review of Law, Administration
& Economy, 2015, roč. 5, č. 1, s. 95-103.
90
Viz např. ANDERSON, Jerry L., op. cit., s. 205 a n.
91
GOODRICH, Peter, 1993, op. cit., s. 413.
tyto hodnoty ve svých členech vytváří, a proto, že je vtěluje do práva – nemohou být tedy
dané.92
CLS se tak přiklání k boji proti logocentrismu93
v myšlení, tentokrát v myšlení právním.
Proto je CLS spojováno s teorií dekonstrukce, která s rozbíjením logocentrismu souvisí. Tato
inklinace jí vynesla nálepku „právního nihilismu“,94
neboť odmítá věřit obecně sdíleným
standardům racionality či obecně respektovaným hodnotám.
V této souvislosti dekonstrukcí rozumíme specifické techniky a filozofické myšlenky,
nejčastěji spojované s francouzským filosofem Jacquesem Derridou, které vybírají protiklady,
které jsou ukryté v jazyku. To je velmi blízké identifikaci protikladů, např. v liberální právní
doktríně, jak ji kritizuje CLS.95
Dekonstrukce se pokouší problematizovat představu, že systém
práva může být označen jako „spravedlivý“ v určitém čase. Podle Derridy však není
nihilistická. Chce „dávat spravedlnost těm druhým.“96
K tomu je podle Jacka M. Balkina
dekonstrukce důležitá, protože nabízí metodu pro kritiku právní doktríny: umožňuje
identifikovat rozpory a poukázat na propojení právní doktríny a ideologie. Přináší nové způsoby
kritiky konvenčního čtení právních textů.97
Právní doktrína je v centru pozornosti CLS, protože
ovlivňuje sociální prostředí, k čemuž využívá naraci. Dokonce ty nejvíce objektivní a neutrální
normy vyprávějí příběhy o těch, proti kterým jsou namířeny a záleží pouze na publiku, zda je
jim ochotné naslouchat.98
Součástí těchto příběhů – stejně jako sociálních teorií – je preferování
určitých vlastností, případně určitých prvků, nad jinými, čímž se opět budují hierarchie.
Dekonstrukce se pokouší rozbít privilegia některých prvků a všem dát stejnou hodnotu. Tento
důraz na pluralitu a vnímání celého člověka bez zdůrazňování jednotlivých vlastností však
rozhodně nelze pojímat jako nihilismus. Dekonstrukce, stejně jako CLS, se nepokouší odstranit
morálku nebo legitimitu.99
Dokonce lze říci, že vystupuje ve prospěch morálky a pomoci lidem
s ohledem na sociální spravedlnost.100
4.3 Teoretické vymezení CLS
Podle Ungera je teorie CLS zaměřena na kritiku objektivismu a formalismu.101
Oba
pojmy (či charakteristiky „klasické“ právní vědy) jsou konstruktem, který lze ve skutečné
právní teorii jen obtížně nalézt, byť se jeho prvky v některých teoriích objevují. Formalismem
Unger rozumí diskuse s jasným závěrem, což je dáno tím, že součástí právního uvažování jsou
92
TUSHNET, Mark V., 1986, op. cit., s. 509.
93
Logocentrismus lze chápat jako přístup, kdy věc redukujeme na znak – pomocí binárních protikladů vytvoříme
definici tohoto znaku a dál již pracujeme pouze s ním. Nikoli se samotným objektem, ale pouze s jeho znakem.
Představme si to na příkladu slov jako je žena, dítě, učitel nebo student. Tato slova, pojmy, jsou spojeny
s určitými významy, které jsou brány jako dané (navzdory výše zmíněné arbitrárnosti takového spojení).
Problém ovšem je, že každého, koho spojíme s tímto pojem, již pojímáme jako disponujícího přisouzenými
vlastnostmi. Dále tedy již nepracujeme s konkrétním člověkem, ale pouze s pojmem.
94
SINGER, Joseph W. The Player and the Cards: Nihilism and Legal Theory. The Yale Law Journal, 1984, roč.
94, č. 1, s. 5.
95
KELMAN, Mark, op. cit., s. 3.
96
LITOWITZ, Douglas E. Postmodern Philosophy and Law. Lawrence: University Press of Kansas, 1999, s. 91.
97
BALKIN, JACK M. Deconstructive Practice and Legal Theory. The Yale Law Journal, 1987, roč. 96, č. 4, s.
744.
98
Například různá technická omezení, která umožňují např. volit jen těm, kteří projdou složitou procedurou
registrace.
99
BALKIN, Jack, op. cit., s. 763.
100
GABEL, Peter, 2009, op. cit., s. 519.
101
UNGER, Roberto Mangabeira. The Critical Legal Studies Movement. Harvard Law Review, 1983, vol. 96, č.
3, s. 564.
objektivní skutečnosti – něco, co není vytvořeno člověkem, ale je dáno. To znamená, že jakákoli
právní diskuse se může dobrat pravdy, neboť je spojena s něčím, co skutečně existuje a co se
dá pravdivě popsat. Díky tomu může být právní doktrína a následně také aplikace práva
apolitická.102
Formalismus v tomto pojetí je spojen s racionalitou a přesvědčením, že právo je
neutrální nástroj, na jehož vzniku a používání se podílejí všechny relevantní skupiny –
racionálním a politicky neutrálním demokratickým postupem je právu poskytována legitimita.
To je však základ pro pochybnosti, protože nic není dané, a je nezbytné, alespoň podle CLS,
vystoupit proti takové (formalistické) legitimizační praxi.103
To však není jediné pojetí formalismu v CLS. Pro Kennedyho je formalismus pokusem
dosáhnout racionálního výsledku pomocí racionálních formulací a aplikace pravidel.104
To má
však, vzhledem k charakteru pravidel, za následek nejistotu a nepředvídatelnost. Je to deviantní
epizoda ničící jednotu a stálost, což znamená, že je to čirý instrumentalismus.105
Podobně jako
Unger chápe formalismus i Mark Tushnet. Pro něj je jakákoli diskuse koherentní jen do té
chvíle, než nedojde ke zpochybnění meřítek hodnot nebo společenského kontextu.106
Objektivismus představuje pro Ungera přesvědčení, že autoritativní texty vyjadřují
dané uspořádání lidské společnosti.107
To například znamená i to, že podle objektivistického
pojetí není právo jen výsledkem mocenských bojů, ale má mnohem širší základ. Proti tomu
CLS staví tezi, že v základu práva není nic,108
než společenská konvence. Objektivismus podle
Ungera také znamená, že právo a jeho prvky vyjadřují určitou lidskou společnost a jí sdílené
morální standardy. Proto jsou právní pravidla jasným výrazem společnosti a nejsou tedy pouze
arbitrárně stanovená, ale mají racionální – empiricky zjistitelný – základ. Dalším rysem
objektivismu je spojení společenské a právní organizace: každé společenské uspořádání
předpokládá určitou právní strukturu.109
Vztah práva a společnosti je tak determinovaný. Proti
tomu však Unger staví problematiku obsahu pojmů – pokud nemáme jednu verzi pojmu
demokracie nebo trhu, a to ani v rámci jednoho právního systému, pak je těžké předpokládat,
že by určitá společnost přirozeně vyžadovala určité právo.110
Proti objektivismu a formalismu staví Unger odlišující se doktrínu (deviationist
doctrine). 111
Krom odlišování je jejím základem překročení hranic empirie, kterou „klasická“
právní věda odmítá. Unger předpokládá, že právníci vycházejí z celé řady tvrzení, která ale
nemají nijak podložena a jedná se pouze o předpoklady – což skutečně není dobrý základ
vědecké práce. Současně s tím však právní věda bude schopna zodpovědět otázky směřující
např. k tomu, jak právo funguje ve společnosti, zda vůči všem subjektům rovně, nebo zda soudy
rozhodují nestranně jen s přihlédnutím k pravidlům a společenské postavení neberou vůbec v
potaz. A k tomu CLS staví hypotézu, že nikoli.
102
UNGER, Roberto M., 1986, op. cit., s. 2.
103
HUNT, Alan, 1987, op. cit., s. 12.
104
KENNEDY, Duncan, 1973, op. cit., s. 358.
105
KENNEDY, Duncan. Toward an Historical Understanding of Legal Consciousness: The Case of Classical
Legal Thought in America, 1850 – 1940. In: SIMON, Rita James; SPITZER, James (eds). Research in Law and
Sociology, Greenwich: JAI Press, 1980, s. 5.
106
TUSHNET, Mark, 1984, op. cit., s. 1375.
107
UNGER, Roberto M., 1986, op. cit., s. 2.
108
DERRIDA, Jacques. Síla zákona – „Mystický základ autority“. Praha: OIKOYMENH, 2002, s. 20.
109
UNGER, Roberto M., 1986, op. cit., s. 5.
110
Tamtéž, s. 7.
111
Tamtéž., s. 16.
CLS je hnutí, které se kloní k sociálnímu konstruktivismu, tedy k přesvědčení, že
sociální realita, či to, co je za ni pojímáno, není objektivně daná, ale vzniká ve společenských
procesech, včetně komunikace.112
Alan Hunt se dokonce domnívá, že právě tím CLS provokuje
klasickou právní vědu, totiž že pojímá lidskou společenskou existenci jako konstrukt.113
To
spojme s tím, že CLS je spojeno se zkoumáním významu jazyka v právu. S tím souvisí i
zpochybňování významu pojmů, které se obvykle pro legitimizaci jednotlivých kroků
používají. Peter Gabel a Duncan Kennedy ve svém rozhovoru o CLS mimo jiné konstatovali,
že pojmy samy o sobě mohou znamenat cokoli.114
To může být buď odkaz na Saussurovské
pojetí znaku (viz výše), ale spíše na úvahu, kterou před nimi již na konci dvacátých let
dvacátého století učinil maďarský sociolog Karl Mannheim. Podle jeho názoru jsou totiž
základní ideologické pojmy liberalismu (a připomeňme si, že liberalismus představuje pro CLS
objekt kritiky) pouze prázdnou skořápkou bez skutečného obsahu,115
takže do nich lze vetknout
cokoli, protože žádná shoda o něm nepanuje. Zcela v souladu s tímto pojetím je myšlenka Petra
Gabela, že právní principy jsou tak neurčité a abstraktní, že mohou být použity k ospravedlnění
čehokoli.116
V konceptu CLS to znamená, že pojmy jako morálka, legitimita, přirozené právo,
spravedlnost nebo třeba svoboda mohou znamenat mnohé – nemají žádný předem daný
význam, a lze je proto využít jako prostředky ospravedlňování konkrétních mocenských
struktur. Navíc s tím důsledkem, že spojení mezi pojmem a jeho obsahem je podáno jako dané.
Právě vnímání společensky vytvořených struktur a institucí jako daných (tzn. např. jako
vytvořených přírodou) je označováno jako naturalizace. Podle francouzského sociologa Pierra
Bourdieu se například stát ustavoval jako objektivně přijímaná jednotka, za kterou se skrývají
partikulární mocenské zájmy.117
Podobně Douglas Litowitz považuje za zcela zjevné, že
dochází k naturalizaci existujícího právního systému jako nevyhnutelného.118
Podle něj se to
projevuje například chápáním vlastnictví jako nevyhnutelného, pojímání práce jako komodity
nebo určení genderových rolí jako daných přírodou nebo Bohem. Důsledkem je například to,
že s manželstvím spojují různé hodnoty, je považováno za základ společnosti, ale zcela uniká,
že jde jen o právní kontrakt. Právní systém (v důsledku působení společenského systému)
konstruuje právní důvody, které utvářejí základní rysy distribuce kapitálu, ovšem s tím, že
nejsou dané, ale pouze podporované právními institucemi.119
Základním východiskem CLS je, že jedinec, člověk, je umístěn do společenských
mocenských struktur, které však nejsou legitimní a jedinec je jimi utvářen prostřednictvím
mnoha forem donucování,120
včetně ideologie. Právě ideologie hrají v soudním rozhodování
mnohem větší roli, než si jsou právníci ochotni připustit.121
Svou roli v tom sehrává pěstitelský
112
Viz např. BERGER, Peter; LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro
demokracii a kulturu, 1999.
113
HUNT, Alan, 1987, op. cit., s. 8.
114
GABEL, Peter; KENNEDY, Duncan, 1984, op. cit., s. 8.
115
MANNHEIM, Karl. Ideology and Utopia: An Introduction to the Sociology of Knowledge. London:
Routledge & Kegan Paul, 1966, s. 200.
116
GABEL, Peter, 2009, op. cit., s. 516.
117
BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998, s. 72.
118
LITOWITZ, Douglas, 2000, op. cit., s. 401.
119
TUSHNET, Mark V., 1986, op. cit., s. 508.
120
KENNEDY, Duncan, 1979, op. cit., s. 212.
121
PAUL, Jeremy, 2001, op. cit., s. 710.
charakter státu, který je propojen s administrativním řízením společnosti.122
Kennedy
předpokládá, že právní doktrína i právní praxe systematicky deformují naši zkušenost (nutí nás
„vidět“ jen to, co považují za správné) a vytvářejí falešný pocit řádu ve vnitřně rozporném a
hodnotově nekoherentním právním řádu.
Tyto teze jsou nezbytné pro pochopení jednoho ze základních prvků CLS, kterým je
neurčitost (indeterminacy). Peter Goodrich například tvrdí, že diskriminace, vkus nebo
politická volba mají na právo a právní praxi mnohem větší vliv než psaná právní pravidla.123
Jakékoli pojetí práv není možné, aniž by byly určeny detailní společenské podmínky124
- neboť
bez nich jsou práva pouze deklarována bez jasného obsahu. To znamená i to, že tento obsah se
může lišit podle toho, komu je přiznán.125
Vzhledem k tomu, že právní pojmy nemají pevný
základ, a ani neexistuje dostatečné povědomí o něm, narůstá význam zájmových skupin je
definujících.126
Například Morton J. Horwitz zjistil, že právní rozhodnutí měla vliv na
nerovnoměrnou distribuci bohatství v USA mezi lety 1780-1860.127
To by samo o sobě nebylo
tak zajímavé jako to, že státní aparát tento stav zakrýval, a že se na něm podílely ty zájmové
skupiny, které následně zbohatly, které přímo právní nástroje (legislativu, správu a soudnictví)
ovlivňovaly. Proto se Tushnet ptá, kdo je tím, kdo ovlivňuje právo a koho právo zvýhodňuje?128
Připomeňme však také, že tyto otázky nemohou být zodpovězeny teoreticky, ale jen empiricky,
a proto existuje silné spojená mezi CLS a empirickými přístupy v právní vědě. A jedině
empiricky lze například vyvrátit mýtus, že na legislativě se podílejí všechny zájmové skupiny,
a proto je legitimní,129
nebo že princip vlády práva chrání občany před státem.130
4.4 Závěr
CLS představuje intelektuální hnutí, které se kritikou stávajících poměrů snaží změnit
společenský řád a upozornit na zásadní rozpory, které v něm jsou. Jeho cílem je upozornit na
konvencionální charakter práva a společenského uspořádání a demystifikovat jeho současné
pojetí, pomoci slabým společenským skupinám, přitáhnout pozornost k vadám systému a
vytvořit myšlenkový základ pro sociálně spravedlivý sociální systém. CLS chce změnit právní
profesi. Nechce, aby se zatížila formální vědeckostí stojící proti filosofickým spekulacím, nebo
aby podlehla vulgárnosti politiky.131
Těmito technikami, v začátcích silně zatíženými levicovou
rétorikou, chce ukázat, že právní systém je nástrojem, který umožňuje udržet pozice mocných.
Proto je právo dostatečně neurčité, aby i práva, která jsou výslovně přiznána, nemohla být
aplikována těmi, kdo k tomu nemají dostatečné prostředky. Právo nemá tradici, neboť ta je stále
znovu a znovu vytvářena tak, aby odpovídala aktuálním mocenským zájmům.132
CLS proto
stojí na pomezí právní vědy a sociologie, neboť jeho členové jsou si vědomi toho, že bez
122
BAUMANN, Zygmunt. Modernity and Holocaust. Cambridge: Polity Press, 1989.
123
GOODRICH, Peter, 1993, op. cit., s. 406.
124
TUSHNET, Mark, 1984, op. cit., s. 1371.
125
Tamtéž, s. 1381.
126
TUSHNET, Mark V., 1986, op. cit., s. 505-506.
127
HORWITZ, Morton J. The Transformation of American Law, 1780-1860. Cambridge: Harvard University
Press, 1977, s. xiv.
128
TUSHNET, Mark V., 1986, op. cit., s. 506.
129
UNGER, Roberto M., 1986, op. cit., s. 2.
130
TUSHNET, Mark V., 2018, op. cit., s 4.
131
KENNEDY, Duncan, 1980, op. cit., s. 4.
132
FISH, Stanley. Working on the Chain Gang: Interpretation in the Law and in Literary Criticism. Critical
Inquiry. 1982, roč. 9, č. 1, s. 207 – 208.
znalosti konkrétních společenských podmínek je právo pouze prázdnou konvencí, která však
má silnou pozici.