Okolnosti vylučující protiprávnost Okolnosti způsobující zánik trestnosti •OVP – vylučují protiprávnost, trestnost na základě absence společenské nebezpečnosti. •Jednání jinak naplňuje znaky trestného činu (mapř. úmyslné usmrcení jiné osoby), za určitýžch okolností není však trestné, protože ztrácí svou nebezpečnost, naopak může být prospěšné z hlediska jednající osoby i z hlediska celospolečenského. • •Jde vlastně o konkretní výjimky z obecněji formulovaných skutkových podstat. •Zákon rozeznává více typů takových okolností, přímo v zákoně musí být stanoveny jednotlivé skupiny podmínek pro realizaci těchto typů. Fungují jako tzv. negativní skutkové podstaty. Jejich existence znamená, že jednání není ex tunc trestné, je vyloučena TO. •Např. obránce úmyslně usmrtí za podmínek § 29 – nutné obrany útočníka, formálně jako by naplnil skutkovou podstatu TČ vraždy podle § 140, nedopouští se však trestného činu, neboť jeho jednání výslovně upravuje trestní zákon a stanoví, že vylučuje trestnost. Trestný čin vůbec nevznikl. Okolnosti vylučující protiprávnost •Uvedené v zákoně: •Krajní nouze •Nutná obrana •Oprávněné užití zbraně •Svolení poškozeného •Přípustné riziko • •Výslovně v zákoně neuvedené: •Výkon práva, výkon povinnosti •Lékařský zákrok •Zadržení •Plnění závazného rozkazu Nutná obrana •Protiprávní útok •Přímo hrozící nebo trvající útok •Reálný útok •Útok na zájmy chráněné trestním zákonem •Obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku •Protiprávní útok – ne proti dalším OVP, nemusí patrně být zavinění, problematika obrany před útoky ÚO •Společensky nebezpečný - i proti útokům dětí a šílenců, ne tedy krajní nouze •Jednání útočné – komisívní i omisívní •NO u přestupků a málo nebezpečných jednání – upravena v přestupkovém zákoně. • •Vyprovokovaný útok – zůstává trestný, pokud provokace je uskutečněním záměru pachatele jednat proti vyprovokované osobě. I takové jednání zůstává trestné. •Útok zvířete – pokud je zvíře poštváno nebo tím jeho majitel spáchal byť jen nedbalostní trestný čin – je prostředkem útoku, jeho majitel může být trestný, napadená osoba jedná v NO. •Putativní nutná obrana – domnělá, útok není reálný (např. není vážně míněn). Obránce jedná v omylu, může být postižen maximálně za nevědomou nedbalost. •NO jen proti útokům na zákonem chráněné zájmy (tedy i útoky trestně neodpovědných osob, protože tyto chráněné zájmy napadají a jejich jednání je nebezpečné. •Rvačka více osob – NO jen v případě jasného rozdělení obránců a útočníků. •Pomoc v NO obránci – není trestným činem •Přímo hrozící a trvající útok – možnost využít nauku o vývojových stadiích TČ •Subjektivní zaměření na ochranu zájmů – obránce musí chtít jednat v NO •Útok musí přímo hrozit nebo trvat. •Pokud jednání má zatím jen přípravný charakter (např. získání zbraně pro útok) – útok zpravidla ještě přímo nehrozí, nelze jednat v NO a způsobit útočníkovi škodu. •Pokusné jednání – útok zpravidla přímoi hrozí, NO možná. •Útok trvá zpravidla až do faktického dokončení útoku, nikoliv jen do právn ího dokonání – např. zloděj odnáší ukradenou věc z místa činu. •Samostříly a jiná ochranná technická zařízení – třeba instalovat a zajistit tak, aby mohla působit jen na útočníka při splnění všech podmínek nutné obrany. •Samotná instalace je možná, není tedy trestná – příprava k nutné obraně. •Pokud zařízení nesplní podmínky nutné obrany – exces, v úvahu přichází TO zpravidla za nedbalostní překročení časových mezí nutné obrany, není vyloučeno ani úmyslné překročení. •Přiměřenost obrany a útoku •Dříve – povaha a nebezpečnost Ú a O •Nyní – způsob •Které okolnosti lze podřadit? Objektivní, ale např. bez hodnocení výše škody •Obrana proti nepatrně nebezpečným útokům – extrémní nepoměr •Kvantitativní vyjádření •Konkretně se porovnává způsob obrany – na straně obránce a útočníka se zjišťuje poměr mezi nástroji a prostředky NO, způsob jejich použití, počet obránců a útočníků, jejich kondice a zdravotní stav,m síla, úpornost, opakovanost, případně rozvíjení útoku, energie útoku. Podle úpravy z roku 1993 se nepřihlíží k poměru škody hrozící a reálně způsobené. •Kvantitativní vyjádření tohoto poměru – obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, může tedy být podle okolností i zjevně nepřiměřená, což je výhoda pro obránce. •Poměr se zjišťuje na základě porovnání okolností charakterizujících způsob útoku (viz výše). Jde o komplexní veličinu. •Překročení mezí NO •Extenzívní exces – časový •Intenzívní exces – v poměru způsobu Ú:O •Překročení hranic – musí být zaviněno alespoň nedbalostně •Trestání překročení – více variant u trestání, ale i např. § 141, 146 aj. ve zvláštní části Krajní nouze •Přímo hrozící nebo trvající nebezpečí •Nebezpečí není možno odvrátit jinak •Způsobený následek nesmí být zřejmě stejný nebo závažnější než ten, který hrozil •Určité osoby jsou povinny nebezpečí snášet •Nejpodstatnější, zákonem nevyjádřený rozdíl – v NO se jedná vždy proti útočníkovi, v KN proti zájmům třetích, často nevinných osob – proto v KN tak přísné podmínky. •Shoda NO a KN: •Vyloučení SN, tedy prospěšnost •Může se takto odvracet i protiprávní útok •Shodný motiv jednání •Vylučují se navzájem, nelze jednat v NO proti krajní nouzi ani naopak •Jsou právem, ne povinností •Rozdíly mezi NO a KN: •Nebezpečí versus útok – nebezpečí je širší pojem než útok, může ho zahrnovat. Nejde tedy o spolehlivé rozlišení institutů •Subsidiarita •Proporcionalita •Zaměření jednajícího – u NO proti útočníkovi, u KN proti komukoliv jinému Oprávněné použití zbraně •Použití zbraně podle mimotrestních předpisů, upravujících použití zbraně určitými skupinami osob jednajícími ve společenském zájmu, které jsou oprávněny držet a užít zbraň •(vojáci, policisté, celníci, justiční stráž, obecní policie, příslušníci Vězeňské služby, příslušníci BIS) •Pojem zbraně vymezují tyto speciální předpisy, nelze užít širšího pojmu podle § 118 TrZ •Tyto předpisy upravují speciálně i samotné podmínky užití zbraně -. Např. § 52 zákona o Policii ČR. •Použití zbraně příslušníky soukromých bezpečnostních služeb (černí šerifové) – jen za podmínek § 28 a 29 TZ, protože schází speciální úprava. Naproti tomu občané mohou použít i nelegálně držené zbraně – odpovídali by jen podle § 279 TZ Svolení poškozeného •Ve vztahu k zájmům, které má poškozený ve své dispozici (nikoliv poškození života nebo zdraví) •Vážnost, dobrovolnost,určitost, srozumitelnost souhlasu jakožto právního úkonu poškozeného • •Je-li svolení dáno po činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že poškozený by jinak souhlas udělil vzhledem k okolnostem případu a ke svým poměrům. • •Zájmy, které má pachatel ve své dispozici a k jejichž porušení může svolit – nejsou nikde vypočteny, je třeba postupovat individuálně. Zpravidla jde o trestné činy proti majetku soukromých osob, omezování jejich svobody, sexuální trestné činy, ne však o trestné činy proti životu a zdraví, hospodářské trestné činy apod. Přípustné riziko § 31 •Soulad s dosaženým stavem poznání • optimální informovanost •Zvláštní subjekt •Postup v souladu s dosaženým stavem poznání •Společenský prospěch •Subsidiarita jednání •Určitý poměr mezi ziskem a ztrátou •Souhlas s poškozením života nebo zdraví daný příslušným poškozením •Soulad s právními předpisy, veřejným zájmem, zásadami lidskosti a dobrými mravy Zadržení – hmotněprávní důsledky •Podmínky podobné jako u nutné obrany. •Rozdíly: •Účelem je zajištění osoby zadrženého pro potřeby trestního řízení •Zadržet je možno i po ukončení útoku •Zákaz usmrcení zadržovaného, zvláštní podmínka proporcionality. Platí i pro občanskoprávní zadržení podle § 76/2 TŘ Okolnosti způsobující zánik trestnosti •Účinná lítost •Promlčení •Milost ve formě abolice •Smrt pachatele • •Způsobují, že jednání bylo původně trestným činem, teprve poté nastala zvláštní okolnost působící ex nunc. Účinná lítost •§ 33 TrZ •Jen ve vztahu ke zde uvedeným trestným činům •Zamezení nebo napravení škodlivého následku • učinění o trestném činu oznámení, kdy následku mohlo být ještě zabráněno •Dobrovolnost • •Zvláštní případy účinné lítosti: •§ 197, 242, 363. Speciální mírnější podmínky. •Tam, kde je zájem státu na tom, aby následkům bylo zabráněno i za cenu beztrestnosti pachatele, a kde pachatel svým jednáním po činu prokázal vědomě, že postihu za trestný čin není třeba. Promlčení •Promlčecí doby od 3 do 20 let •Stavení promlčení – po určitou dobu promlčecí doba neběží, po odpadnutí překážky běh pokračuje. § 34/2 •Přerušení promlčení – nástupem rozhodné skutečnosti se dosud proběhlá promlčecí doba anuluje a počíná běžet znovu od počátku. § 34/3 •Vyloučení z promlčení u některých TČ §35 •S postupem času slábne zájem na trestním stíhání pachatele, pokud se delší dobu nedopustil další trestné činnosti a tudíž se napravil a nehrozí od něj další konkretní trestná činnost. •Ukládání trestu po delší době nemůže splnit jeho účel. Procesní důvody – po delší době problémy s dokazováním. •Smrt pachatele – stíhání a postih nemají smysl. •Amnestie ve formě abolice – trestní stíhání se nezahájí, a bylo-li již zahájeno, musí se zastavit. •Dobrovolné upuštění od přípravy a pokusu u všech úmyslných TČ podle § 20/3 a 21/3 – obdobné podmínky jako u účinné lítosti