Subjekty dědického práva v evropském kontextu JUDr. Lenka Dobešová, Ph.D Subjekty dědického práva dle NOZ (zák. č. 89/2012 Sb.) •Zůstavitel: osoba, po níž se dědí (vždy fyzická osoba, člověk) •Dědic: osoba, které náleží dědické právo, tzn. právo na pozůstalost nebo podíl z ní (§ 1475), může jí být fyzická osoba, právnická osoba, stát •Dědí se okamžikem smrti zůstavitele (§1479), tzn. delační princip (opak adiční, např. ABGB) •Odkazovník: osoba, které dědic zřídil v posledním pořízení pohledávku na vydání určité věci či věcí určitého druhu nebo určité právo •Odkazovník není dědicem (§ 1477) Subjekty dědického práva •Dědicky nezpůsobilý - § 1481: • - úmyslný trestný čin proti zůstaviteli, předku, potomku, manželu • - zavrženíhodné chování proti poslední vůli (např. svedení, zfalšování,d onucení, aj.) • - možno VÝSLOVNĚ prominout • - domácí násilí (probíhající řízení o rozvod z důvodu domácího násilí – potomek násilníka vyloučen také -Zbavení rodičovské odpovědnosti, zneužívání, z vlastní viny zanedbávání - • • Dispozice s dědictvím •Dědic má právo se dědictví : •Zříci - § 1484 •Odmítnout - § 1485-1489 •Vzdát se - § 1490 •Zcizit - §1714-1720 •Pořizovatel – označení zůstavitele, který pořizuje poslední pořízení •Podle NOZ to může být • a) závěť (§1494-1497) • b) dovětek (§ 1492) • c) dědická smlouva (označení různé, např. účastíci, či strany dědické smlouvy - § 1582 – 1593) •Subjekty náhradnictví: •A) obecného(§1507-1511): - dědic • - náhradník •B) svěřeneckého(1512-1524): - dědic (někdy označovaný jako přední dědic) • - svěřenecký • nástupce •Svědci závěti (§ 1539-1541) – svéprávná osoba, znalá jazyka nebo způsobu dorozumívání, ve kterém je učiněno právní jednání •Nesmí to být dědic nebo odkazovník (výjimka je holograf. Pořízení a tři svědci) •Vyloučena je osoba blízká nebo zaměstnanec dědice nebo odkazovníka (výjimka holograf. Pořízení a 3 svědci) •Totéž platí o osobě tlumočníka, pisatele, předčitatele nebo o úřední osobě •Vykonavatel závěti §1553-1555 •Dbá o řádné plnění vůle zůstavitele •Vhodné u posledních pořízení, kde byla dědici uložena podmínka nebo příkaz •Vhodné při hlídání podmínky, za níž se má uskutečnit svěřenecké nástupnictví •„dozor“ nad hospodařením „předním dědicem“ •Správce pozůstalosti §1556 – spravuje pozůstalost, na základě povolání zůstavitelem ve formě veřejné listiny •Správce dědictví – notář, soudem jmenovaný pro určité pozůstalostní řízení (zZřs) •Nepominutelný dědic § 1642- 1645 •Pouze potomci zůstavitele •Možno vydědit § 1646-1649 Právní stav do doby účinnosti nového českého zákona o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb. (MPS),(podle z.č. 97/1963 Sb., MPSaP) •Česká republika nebyla smluvní stranou žádné mezinárodní smlouvy, která by řešila pravomoc k projednání dědictví s mezinárodním prvkem •Stejně tak žádný z právních předpisů Evropských společenství tuto úpravu neobsahoval. •Pravomoc českého soudu k projednání dědictví byla podle § 44 MPSaP dána vždy, byl-li zůstavitel v době své smrti občanem České republiky. Jestliže jmění patřící do dědictví po českém občanovi bylo v ČR, nebyla ohledně tohoto jmění z uvedené zásady výjimka, i kdyby např. všichni dědici byli cizinci a žili v cizině. •Dalším případem výlučné pravomoci českého soudu bylo řízení o dědictví nemovitosti ležící na území České republiky. •Projednání dědictví po českém občanovi, které je v cizině, náleželo českému soudu jen tehdy, jestliže se takový majetek orgánům České republiky vydával nebo jestliže cizí stát přiznával rozhodnutím českých justičních orgánů právní následky (§ 44 MPSaP). • Šlo o případy, kdy se dědictví zanechané zůstavitelem, který byl českým občanem, bez toho, aby bylo projednáno příslušným orgánem cizího státu, přenechalo k projednání českému soudu Hmotněprávní úprava MPSaP (zák. č. 97/1963 Sb.), •Pokud šlo o dědictví po cizinci, které bylo v ČR, byly v § 45 MPSaP stanoveny tři případy možného projednání takového dědictví: • - nemovitost v ČR, • - bydliště zůstavitele v ČR a žádost dědice, který se zdržuje • v ČR, • - nevydávání dědictví cizím státem, jeho odmítnutí dědictví projednat a nepřiznávání následků rozhodnutím českých soudů v cizím státě). •V jiných případech se soud omezil na potřebná opatření •k zajištění majetku po cizinci (§ 45 odst. 2 MPSaP). • •Nestanovila -li mezinárodní smlouva nic jiného, potom se právní poměry dědické řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti (§ 17 MPSaP). •Při použití cizího právního řádu bylo také třeba mít na zřeteli také kolizní úpravu dědických vztahů v cizím právu, jehož se mělo podle § 17 MPSaP použít. •Šlo o to, zda ustanovení tohoto cizího práva neodkazovalo zpět na české • právo nebo dále k právu třetího státu. • Cizí kolizní norma mohla oproti české úpravě, která používala jediného hraničního určovatele (státní příslušnost zůstavitele) vycházet •z tzv. rozštěpeného dědického statutu, tj. používala jiný hraniční určovatel pro movité dědictví (státní příslušnost,domicil – lex domicilii) a jiný pro nemovité dědictví (místo polohy věci – lex rei sitae •Pokud notář neznal cizí právo a účastníci dědického řízení neměli možnost mu tyto informace obstarat, obrátil se notář se žádostí o zjištění obsahu cizího práva na Ministerstvo spravedlnosti Právní úprava v zák.č. 91/2012 Sb., účinná od 1.1.2013 do 17. 8. 2015 • •§ 74 •(1) Pravomoc českých soudů k projednání dědictví je dána, měl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice. •(2) Jde-li o nemovitou věc, která je na území České republiky, je pravomoc českých soudů k projednání dědictví dána výlučně. •(3) Neměl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice, český soud projedná dědictví, které je v České republice, tehdy, jestliže stát, jehož orgán je pravomocný k projednání takového dědictví, ani nevydává dědictví zůstavitelů s obvyklým pobytem v České republice k projednání českým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní účinky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím, nebo se nevyjádří. Českým soudům přísluší vždy rozhodovat o dědictví, které na území České republiky zanechal státní občan České republiky, který měl obvyklý pobyt v cizině, jestliže o to požádá i jen některý z dědiců, který má obvyklý pobyt v České republice. • (4) V případech neuvedených v odstavcích 1 až 3 se český soud omezí na potřebná opatření k zajištění majetku po zůstaviteli. •(5) V případech podle odstavce 4 soud vydá účastníkům na jejich žádost potvrzení o tom, že projednání dědictví nenáleží do pravomoci českých soudů; před jeho vydáním, je-li to důvodné, provede předběžné šetření. Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom tuzemské dědice a věřitele oznámením, které vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu; známým účastníkům se toto oznámení doručí. •(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužije, má-li být majetek nepatrné hodnoty vydán vypraviteli pohřbu nebo určité osobě ve shodě s rozhodným právem. •. •§ 75 •Jde-li o majetek, který je v cizině, projedná český soud dědictví jen tehdy, jestliže cizí stát vydává takový majetek k projednání českým soudům, nebo přiznává právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto věcech. •Rozhodné právo •§ 76 •Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, ve kterém měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti. Jestliže zůstavitel byl státním občanem České republiky a alespoň jeden z dědiců má v České republice obvyklý pobyt, použije se český právní řád. • • •§ 77 •(1) Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu, se řídí právním řádem státu, jehož občanem je zůstavitel v době projevu vůle nebo ve kterém má v té době obvyklý pobyt. Stejně určený právní řád je rozhodný pro způsobilost pořídit a zrušit jiné druhy pořízení pro případ smrti a i pro určení, které další druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné. •(2) Závěť je platná co do formy, jestliže forma vyhovuje právnímu řádu státu, •a) jehož občanem byl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého úmrtí, •b) na jehož území byla závěť pořízena, •c) ve kterém měl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého úmrtí obvyklý pobyt, •d) kterého se má použít pro právní poměry dědické, nebo by se ho pro ně mělo použít v době pořízení závěti, nebo •e) ve kterém je nemovitá věc, pokud jde o tuto nemovitou věc. •To platí i o formě zrušení závěti. •(3) Ustanovení odstavce 2 se použije i pro formu dědické smlouvy a jiných pořízení pro případ smrti obdobně s tím, že zůstavitelem se rozumí některá ze stran dědické smlouvy. To platí i o formě zrušení dědické smlouvy a jiných pořízení pro případ smrti. •(4) Zůstavitel může v závěti stanovit, že se namísto jinak rozhodného práva budou právní poměry dědické řídit právním řádem státu, v němž má zůstavitel v době pořízení závěti obvyklý pobyt, a to i pro nemovité dědictví, nebo může stanovit, že právní poměry dědické, a to i pro nemovité dědictví, se budou řídit právním řádem státu, jehož občanem je v době pořízení závěti. •(5) Smluvní strany dědické smlouvy mohou zvolit pro právní poměry dědické některý z právních řádů uvedených v odstavci 4 s tím, že zůstavitelem se rozumí některá ze stran dědické smlouvy. To platí i pro jiná pořízení pro případ smrti přiměřeně. •§ 78 •§ 78 •Zůstavitelovy věci a práva umístěná na území České republiky připadnou České republice, jestliže není žádný dědic; rozhodnutí o tom přísluší do pravomoci českých soudů. Za dědice se nepovažuje stát nebo jiný územní útvar nebo pro tyto případy existující instituce, ledaže by byly dědicem ustanoveným v závěti • Nařízení Evropského parlamentu a Rady Eu č. 650/2012 ze dne 4.7.2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení •Cíl: • - udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve • kterém je zaručen volný pohyb osob • - zajistit slučitelnost kolizních norem a pravidel pro určení příslušnosti platných v členských státech •4.a 5.11. 2004 přijala Evrop. Rada v Bruselu tzv. Haagský program posílení svobody a bezpečnosti práva v EU - zdůrazněna potřeba přijmout nástroj pro dědické věci, pro rozhodné právo, příslušnost, vzájemné uznávání a výkon rozhodnutí v oblasti dědictví a dále evropské dědické osvědčení •Další krok se stejnými cíli 2009 v Bruselu přijat tzv. Stockholmský program • •Účel „Nařízení“: usnadnit řádné fungování vnitřního trhu odstraněním překážek volného pohybu osobám, které se potýkají s obtížemi při uplatňování svých práv v dědických věcech •V evropském prostoru musí mít občané možnost předem uspořádat své dědictví •„nařízení“ by nemělo dopadat na jiné věci občanského práva než je dědění •Např. pro oblast darů se „nařízení“ použije jen co do otázky relevantní pro dědění, tzn. pro jejich započtení •Vznik práva k nemovitému nebo movitému majetku nebo přechod takového práva děděním podle práva rozhodného pro dědění •Členský stát by neměl mít narušen svůj „numerus clausus“ věcných práv, neměl by uznávat takové věcné právo, které nezná •„nařízení“ by mělo umožnit přizpůsobit takového věcné právo právu nejbližšímu rovnocennému tomuto věcnému právu, aby mohly dědicové k nim vykonávat práva, která jim vznikla •Požadavky pro zápis práva k nemovitému nebo movitému majetku do příslušného rejstříku vyloučeny z působnosti nařízení •Právo členského státu, kde je rejstřík veden určí, za jakých podmínek a jakým způsobem je zápis proveden a jaké orgány jsou oprávněny kontrolovat splnění podmínek pro zápis •Platným dokumentem pro zápis majetku z dědictví do rejstříku členského státu by mělo být Evropské dědické osvědčení •I tak mohou orgány (např. rejstříky) žádat osobu, která žádá o zápis o doplnění informací nebo dokumentů (např. ohledně daní) •Účinky zápisu rovněž vyloučeny z působnosti nařízení •Obecným hraničním určovatelem pro určení příslušnosti i rozhodného práva by měl být: • - obvyklý pobyt zůstavitele v době smrti •Při posuzování obvyklého pobytu celkově posuzovat životní okolnosti zůstavitele, zejména délku pobytu, pravidelnost pobytu, podmínky a důvody pobytu. Místo by mělo vykazovat úzký vztah k dotčenému státu •Není-li možno místo obvyklého pobytu stanovit, popř. je-li to obtížné, pak • - stát původu zůstavitele (tam, kde se nacházelo středisko jeho rodiny a jeho společenského života) •Přemísťoval-li se zůstavitel střídavě mezi několika státy, aniž by se někde usadil trvale, •Pak: • - stát, jehož byl příslušníkem • nebo • - stát, jde měl většinu majetku •S ohledem na určení rozhodného dědického práva může orgán projednávající dědictví rozhodnout, že se nepoužije právo, kde měl zůstavitel obvyklý pobyt, protože se tam např. odstěhoval krátce před smrtí a neměl k tomu to státu tzv. úzký vztah •Orgán projednávající dědictví bude ve většině případů používat své vlastní právo •Zůstavitel výjimečně může zvolit právo členského státu, jehož byl příslušníkem Dědicové, odkazovníci, s obvyklým pobytem v jiném členském státě než ve kterém se projednává dědictví •Měli by mít umožněno učinit prohlášení ohledně přijetí, odmítnutí dědictví, odkazu, povinného podílu, omezení své povinnosti hradit dluhy zůstavitele ve formě, která je stanovena právním řádem státu, v němž mají obvyklý pobyt a před soudy tohoto státu Zamezení štěpení dědického statutu •Z důvodů právní jistoty by se mělo dědictví řídit právním řádem jako celek •Veškerý majetek, který je součástí pozůstalosti, bez ohledu na to, zda se nachází v členském státě nebo mimo, pomocí volby rozhodného práva pro dědictví •Volba by se měla omezit na právo státu, jehož jsou státními příslušníky •Je třeba zajistit vazbu mezi zůstavitelem a zvoleným právem a zabránit úmyslné volbě práva, která by mohla zmařit legitimní očekávání blízkých osob na povinný díl • •Volba práva ve formě pořízení pro případ smrti •Zvoleným právem by se měla posuzovat i platnost tohoto právního jednání • •Toto právo by mělo být rozhodné po celou dobu řízení, tj. od zahájení do přechodu majetku, který je součástí pozůstalosti, včetně otázek uhrazení dluhů věřitelům z pozůstalosti Ochrana věřitelů •Potenciální věřitel by měli být informováni o zahájení dědického řízení v jiných členských státech, kde se nachází majetek •Má se zvážit možnost zavést mechanismus portálu e-justice, aby věřitelé měli přístup k relevantním informacím, aby mohli uplatnit své nároky Dědická smlouva •Přípustnost přijímání se mezi členskými státy liší •Je třeba stanovit, kterým právem se má řídit přípustnost těchto smluv, věcná platnost a závaznost mezi stranami, včetně podmínek pro její ukončení •Právem pro věcnou platnost pořízení pro případ smrti by neměla být dotčena práva osoby na povinný díl Jednotné Evropské dědické osvědčení •Mělo by zajistit rychlé, usnadněné a účinné vypořádání dědictví s přeshraničními dopady v unii, aby dědicové, odkazovníci, vykonavatelé dědictví či správci pozůstalosti měli možnost prokázat své právo a své postavení v jiném členském státě •Orgán vydávající osvědčení by měl zohlednit formální náležitosti nezbytné pro zápis nemovitého majetku v členském státě, v němž se nachází příslušný rejstřík •Žádná osoba by neměla mít právo požadovat, aby namísto osvědčení bylo předloženo rozhodnutí, veřejná listina nebo soudní smír •Členské státy by měly určit orgány pravomocné k vydávání těchto osvědčení (soudy nebo notáři?)