Prameny mezinárodního práva •čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora: „Dvůr rozhoduje podle MP.“ •Bere za podklad: –1. mezinárodní smlouvy –2. mezinárodní zvyklosti přijaté za právo – (= mezinárodní obyčej) –3. obecné zásady právní –4. soudní rozhodnutí –5. nauku nejkvalifikovanějších znalců – 2015-MPV-mag Mezinárodní smlouva jako pramen MPV Pojmové znaky mezinárodní smlouvy •1. souhlasný projev vůle (dohoda) –strany, forma •2. mezi subjekty mezinárodního práva –vyloučeny: nestátní útvary, obchodní společnosti, orgány nejednající jménem státu •3. řídí se mezinárodním právem •4. zamýšlené právní účinky (někdy nejasné) –deklarace, gentleman`s agreement (Irsko) Kategorie mezinárodních smluv •Počet (okruh) smluvních stran: mezinárodní smlouva nemůže být součástí obecného MP •je závazná jen pro konkrétní státy, které s ní vyslovily souhlas = partikulární právo –dvoustranné, vícestranné, mnohostranné, –regionální, univerzální •Možnost přístupu k mnohostranné smlouvě –otevřené, polootevřené, uzavřené •Forma smlouvy –písemná, ústní, zjednodušená Kategorie mezinárodních smluv - 2 •Vztah k ostatním smluvním stranám (vůči komu smlouva zavazuje): •Inter partes: smlouva vytváří vzájemné závazky mezi stranami, aplikuje se na vztahy mezi stranami smlouvy, založena na vzájemnosti •Erga omnes: smlouva neupravuje vzájemné vztahy mezi stranami, obsahuje pro každý smluvní stát „jednostranné“ (absolutní) závazky (zejména smlouvy o lidských právech) Funkce mezinárodní smlouvy •1. Upravit určitý konkrétní vztah mezi smluvními státy – stanovit „subjektivní“ práva a povinnosti stran, vytvořit právní vztah (jako občanskoprávní kontrakt) (kontraktuální) •2. Vytvořit objektivní právo, tedy právní pravidla závazná pro smluvní státy (právotvorné) (kodifikační úmluvy) Funkce mezinárodní smlouvy •ad 1. Mezinárodní smlouvy kontraktuální –úprava konkrétní otázky – regulace konkrétních právních vztahů –ve vnitrostátním právu nejde o pramen práva (kupní smlouva) –příklady: •o zamezení dvojího zdanění •o zamezení dvojího občanství •o vzájemné vízové povinnosti •o spolupráci v různých oblastech –téměř všechny dvoustranné smlouvy jsou kontraktuální –historicky: nejprve smlouvy kontraktuální Funkce mezinárodní smlouvy •ad 2. Mezinárodní smlouvy právotvorné –vytvářejí právní pravidla, která mají být trvale aplikována smluvními státy, tedy objektivní právo –příklady (některé mnohostranné smlouvy): •kodifikační úmluvy •úmluvy o lidských právech •úmluvy stanovící režim mezinárodního obchodu •unifikační úmluvy •výjimečně dvoustranné smlouvy: o právní pomoci Označení mezinárodních smluv • •úmluva, smlouva, charta, dohoda, protokol, ujednání, statut •žádný vliv na právní povahu (závaznost) •označení někdy naznačuje charakter smlouvy •označení v EU: atypická specifika Struktura mezinárodní smlouvy •1. Preambule – cíl a účel smlouvy, relevantní pro interpretaci (nepovinná) •2. Meritorní text •3. Závěrečná ustanovení (protokolární články) = právní život smlouvy •4. Přílohy –protokoly –prohlášení –právní povaha: stanovená smlouvou (protokoly jsou zpravidla nedílnou součástí s odlišným schvalovacím režimem) 1. Mezinárodní právo MS •mezinárodní obyčej •Vídeňská úmluva o smluvním právu (smlouvy mezi státy – 1969) (pro ČR platnost od 1987) •obdobná úmluva (smlouvy mezinárodních organizací – 1986) – nevstoupila v platnost 2. Vnitrostátní právo – –Ústava ČR –rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. –usnesení vlády ČR –chybí prováděcí zákon k Ústavě Etapy vzniku platné mezinárodní smlouvy • •1. Sjednání textu smlouvy •2. Schválení a autentifikace textu smlouvy •3. Souhlas se smlouvou vnitrostátní a •4. mezinárodní (vznik mezinárodního závazku) •5. Vstup smlouvy v platnost 1. SJEDNÁNÍ TEXTU SMLOUVY •DVOUSTRANNÉ: –návrh vypracuje jedna ze stran – –sondáž a expertní jednání (vyjednávání) –přijetí (nejčastěji podpis, podpis ad referendum) • •MNOHOSTRANNÉ: -návrh připraví mezinár. organizace -expertní jednání (vyjednávání) -přijetí na dipl. konferenci (hlasování) •- v určitých případech (vícestranné) – přijetí formou podpisu (Lisabonská smlouva) 2. AUTENTIFIKACE TEXTU •MNOHOSTRANNÉ: –podpis, podpis ad referendum závěrečného aktu konference, obsahujícího text smlouvy –u vícestranných: podpis smlouvy všemi účastníky Funkce podpisu u mnohostranné smlouvy TEXT SMLOUVY SCHVÁLEN A AUTENTIFIKOVÁN Schvalování smluv v ČR •Kategorizace smluv pro schvalování podle čl. 49 Ústavy ČR a rozhodnutí prezidenta č. 144/93 Sb. •I. PREZIDENTSKÉ •II. VLÁDNÍ •III. RESORTNÍ • 3.– 4. Schválení smlouvy uvnitř a navenek • UVNITŘ •v l á d n í –schválení vládou (usnesení vlády) •p r e z i d e n t s k é kromě toho: –usnesení obou komor Parlamentu –prezident: podpis ratifikační (přístupové) listiny • NAVENEK •v l á d n í –podpis, výměna nót • •p r e z i d e n t s k é kromě toho: –výměna (uložení) ratifikační listiny, listiny o přístupu • Formy vyjádření definitivního souhlasu se smlouvou navenek (většinou stanoví sama smlouva – tedy podle vůle stran) •na základě takto vyjádřeného souhlasu se smlouva stává pro stát závaznou a vstupuje v platnost • •podpis – typický pro smlouvy vládní a resortní •výměna nót o vnitrostátním schválení – dtto •„schválení“ (vládní smlouva, výměna listin – neobvyklé, je to kvůli druhé straně) •ratifikace (výměna nebo uložení listin) •přístup (totéž) Ratifikace a přístup • •po schválení smlouvy Parlamentem prezident podepíše ratifikační nebo přístupovou listinu •dvoustranná smlouva: ratifikační listiny se vzájemně vymění, sepíše se o tom protokol •mnohostranná smlouva: ratifikační listina nebo listina o přístupu se uloží u depozitáře, i zde nutný protokol •právní účinky ratifikace (když je předchozí podpis) a přístupu (když není podpis) jsou stejné 5. Vstup smlouvy v platnost: vlastní ustanovení •Definitivní souhlas státu již byl navenek vyjádřen •Vstup v platnost pak nastává takto: –ihned úkonem (např. dnem podpisu, dnem uložení ratifikační listiny) –za určitou dobu od úkonu (legisvakance) –mohou být stanoveny další podmínky (u mnohostranných minimum ratifikací) • Objektivní a subjektivní vstup v platnost mnohostranné smlouvy •Objektivní platnost smlouvy jako takové: –splnění všech podmínek pro vstup v platnost •ratifikace (přístup) ze strany vyžadovaného minimálního počtu smluvních stran •uplynutí legisvakance •Subjektivní platnost pro konkrétní stát: •ratifikace (přístup) daného státu •uplynutí legisvakance •splnění podmínky minimálního počtu smluvních stran (objektivní platnost) •Objektivní platnost je předpokladem platnosti subjektivní •+ eventuální souhlas ostatních smluvních států Připomínka: Mezinárodní smlouva ve vnitrostátním právu ČR •„Mezinárodní smlouvy jsou součástí PRÁVNÍHO ŘÁDU“ (? – ne formálně, jen z hlediska závaznosti) • • • vnitrostátní právo ČR v užším smyslu (ústava, zákony, vyhlášky), tj. český právní řád vytvářený orgány ČR právo Evropské unie mezinárodní smlouvy VŠE DOHROMADY = „právní řád“, tj. všechny právní normy v ČR závazné – bez ohledu na původ Výhrady k mezinárodním smlouvám (mnohostranným) Pojem výhrady obecně Výhradou rozumíme •jednostranné prohlášení státu •směřující k vyloučení závaznosti určitých ustanovení smlouvy pro tento stát, •tedy ke změně právních následků těchto ustanovení. •smysl výhrady, četnost •kompatibilita výhrady s předmětem a cílem smlouvy Pojem výhrady ve Vídeňské úmluvě •jednostranné prohlášení •jakkoliv formulované nebo označené, •učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy, nebo při přístupu k ní, •jímž se zamýšlí vyloučit nebo pozměnit právní účinek určitých ustanovení smlouvy při jejich použití vůči tomuto státu. Učinění výhrady •jen při podpisu, ratifikaci a jiných podobných úkonech, jimiž je vyjadřován definitivní souhlas státu se smlouvou •výhradu nelze učinit dodatečně, tedy poté, co byl tento souhlas vyjádřen •obligatorní je písemná forma výhrady, kterou je třeba notifikovat ostatním smluvním stranám Přípustnost výhrady •rozlišují se výhrady smlouvou • •výslovně zakázané, •výlučně dovolené, •výslovně dovolené (dopředu předvídané) a •ostatní Nepřípustnost výhrady •Není dovoleno učinit výhradu, která by byla neslučitelná s předmětem a účelem smlouvy: • tj. pokud se dotýká podstatného prvku smlouvy nezbytného pro zachování jejího smyslu, pokud výhrada narušuje raison d’être (smysl). Není možné, aby smlouvu ratifikoval nebo k ní přistoupil stát, pro který je její samotný smysl nepřijatelný. •Vágnost a obecnost výhrady: Výhrada musí být formulovaná srozumitelně a určitě, aby bylo možno posoudit její slučitelnost s předmětem a účelem smlouvy. Výhrada se musí týkat konkrétního ustanovení smlouvy a musí být zcela jasné, do jaké míry stát činící výhradu toto ustanovení hodlá vyloučit. •Výhrada k nederogovatelnému ustanovení. • Příklady zcela nepřípustných výhrad •Výhrada Saúdské Arábie k Úmluvě o zabránění všech forem diskriminace žen (1979): "V případě rozdílů mezi ustanoveními Úmluvy a normami islámského práva Království (Saúdské Arábie) není povinno respektovat odlišná ustanovení Úmluvy". •Námitku k této výhradě uplatnilo mimo jiné Švédsko, které velmi pregnantně formulovalo podstatu neplatnosti výhrady: „Tato obecná výhrada, která nespecifikuje ani ustanovení Úmluvy, na která má být použita, ani rozsah derogace, která z ní vyplývá, vzbuzuje pochybnosti ohledně závazku vlády Království Saúdské Arábie pokud jde o předmět a účel Úmluvy.“ •Výhrady Kataru k téže Úmluvě. Týkají se sice jednotlivých ustanovení Úmluvy, ale odvolávají se vždy na rozpor s vnitrostátním právem, včetně šárii. Námitky ČR: "... výhrady by nevyhnutelně znamenaly diskriminaci žen založenou na pohlaví, což je v protikladu s předmětem a účelem Úmluvy. Navíc Stát Katar tyto výhrady opírá o své vnitrostátní právo. Kromě toho výhrady ..., které se odvolávají na pojmy jako "islámské právo" a "ustálená praxe", aniž by precizovaly jejich obsah, neuvádějí jasně pro další smluvní strany Úmluvy do jaké míry se stát činící výhradu cítí být vázán závazky z Úmluvy. • Přijetí výhrady •Ostatní výhrady (tedy smlouvou nezmiňované) musí být zásadně přijaty jinými smluvními státy. •Nevznese-li smluvní stát námitku k výhradě do dvanácti měsíců od její notifikace, má se za to, že ji přijal. •Ty mají možnost výhradu přijmout nebo k ní uplatnit námitku. Je-li výhrada jiným smluvním státem přijata, stávají se oba ve vzájemné relaci stranami smlouvy ve znění výhrady. •Výhrada musí být přijata alespoň jedním dalším smluvním státem, aby byl účinný úkon vyjadřující souhlas být vázán smlouvou ze strany státu činícího přitom tuto výhradu. •Námitka proti výhradě vznesená smluvním státem nebrání tomu, aby smlouva mezi oběma vstoupila v platnost, ledaže by namítající stát jasně vyjádřil opačný úmysl. Přijetí výhrady a námitka • •Výhrada platná (přijatá) ve vztahu k jinému smluvnímu státu mění pro oba státy ustanovení smlouvy podle obsahu výhrady. Tato výhrada nemá právní účinky pro jiné smluvní státy v jejich vzájemných vztazích. •Jestliže stát, který vznesl námitku k výhradě, se nevyslovil proti vstupu smlouvy v platnost mezi ním a státem, který učinil výhradu, ustanovení, proti němuž výhrada směřuje, se mezi oběma státy v rozsahu výhrady nepoužijí (zbytek smlouvy ano). Odvolání výhrad a námitek •Výhrady, jakož i námitky k výhradám lze kdykoli odvolat, a to jednostranným aktem a vždy písemně. Prohlášení •Někdy státy činí při podpisu nebo ratifikaci smlouvy prohlášení. •Prohlášení, která vyhovují definici výhrady, jsou vlastně (skrytými) výhradami. •Naproti tomu prohlášení, která nezamýšlejí pozměnit právní účinky smlouvy vůči státu, výhradami nejsou (např. politická prohlášení). •Prohlášení se mohou týkat výkladu smlouvy (tzv. interpretační prohlášení). Interpretační prohlášení •Vídeňská úmluva o smluvním právu neupravuje •Směrnice Komise pro mezinárodnı́ právo: •„Jednostranné prohlášení státu … jakkoli formulované nebo nazvané, jehož účelem je specifikovat nebo vyjasnit význam nebo okruh působnosti smlouvy nebo jejího ustanovení.“ •Tedy: účelem není změna rozsahu smluvních závazků, jako je tomu u výhrady (jiné právní následky) Důvody pro uplatnění interpretačního prohlášení (tedy proč výkladu předem) •vůle uplatnit skrytou výhradu –skutečná výhrada není možná (obcházení zákazu) –skutečná výhrada může vyvolat námitky –méně nápadná forma •vůle dát předem najevo jedině přijatelný smysl daného ustanovení –politické zájmy –soulad s vnitrostátním právem •vůle specifikovat mnohoznačné ustanovení (většina smluvních ustanovení není jednoznačná – výsledek kompromisu) (1) Pouhé jednoduché upřesnění – Úmluva o mořském právu •Art. 39 para. 3. Aircraft in transit passage shall … observe the Rules … established by the ICAO as they apply to civil aircraft; state aircraft will normally comply with such safety measures … •Čl. 39 odst. 3. Letadla při tranzitním přeletu musí … dodržovat pravidla … ICAO, pokud se týkají civilních letadel; státní letadla se běžně podřizují takovým bezpečnostním opatřením … •Co znamená běžně (normally)? •Španělsko: kromě případů vyšší moci nebo vážných těžkostí • (2) Různý dosah různých výkladů – Úmluva o mořském právu •Německo: Žádné z ustanovení Úmluvy neopravňuje pobřežní stát podrobit pokojný průjezd pobřežními vodami kterékoli lodi, včetně lodí válečných, obchodních a rybářských, souhlasu nebo předchozímu ohlášení. •GB: Prohlášení, která směřují k vyžadování jakékoli notifikace nebo jakéhokoli povolení předtím, než válečné plavidlo bude moci vykonat právo pokojného průjezdu nebo realizovat svobodu plavby, ... nejsou v souladu s Úmluvou. •Chorvatsko: Neexistuje imperativní norma obecného mezinárodního práva, která by zakazovala pobřežnímu státu vyžadovat podle jeho práva, aby cizí válečné lodi notifikovaly svůj záměr vykonat právo pokojného průjezdu jeho pobřežními vodami, ani omezit počet válečných plavidel projíždějících současně. •Írán: Musí být vyloučena interpretace Úmluvy, která by nebyla v souladu s národními zákony a nařízeními. • •