Pojem rozpočtový proces obecně

Rozpočtový proces je finančním a správním řízením sui generis, tedy je to zákonem stanovený pracovní postup státních orgánů platný pro sestavování, schvalování, plnění a kontrolu rozpočtů. Obecně také můžeme říct, že jde o souhrn zvláštních normotvorných procesů spočívajících v několika etapách.

Všechny rozpočty mají řadu společných rysů, zejména pokud jde o proces jejich navrhování či schvalování; rovněž tak kontrola či sankce uplatňované při porušení stanovených pravidel jsou obdobné. Tyto společné rysy upravuje stát zákonem a jsou označovány jako rozpočtové zásady. Při hospodaření s rozpočtovými prostředky musí subjekty-adresáti, kterých se to týká, dodržovat další pravidla či zásady, které stanoví zákon, a to jak zákon o rozpočtových pravidlech, tak i předpisy vydané k jeho provedení.

Rozpočtové zásady představují určitý systém zkušeností, které se nahromadily v průběhu historického vývoje státního rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů, a současně poznatků o rozpočtovém procesu, které odrážejí určité zákonitosti a kterými se vyjadřují určité skutečnosti. Tyto zásady dělíme na:

• zásady univerzální,
• zásady uplatňované v rozpočtovém procesu:
• zásady při řízení rozpočtového procesu,
• zásady, které se uplatňují při hospodaření s rozpočtovými prostředky.

Zásady univerzální

Mezi zásady, které mají v podstatě univerzální platnost pro celou soustavu veřejných rozpočtů, podle Meliona patří zejména:

a)  úsilí o dosažení maximálních příjmů a optimální využívání a úspornost ve vynakládání výdajů,

b)  vyrovnanost rozpočtu,

c)  povinné provádění změn schváleného rozpočtu,

d)  vymezení odpovědnosti za rozpočtové hospodaření,

e)  časové použití rozpočtových prostředků,

f)  účelovost rozpočtových prostředků.

Toto pořadí jednotlivých zásad nemá žádný podstatný význam pro hodnocení jejich důležitosti nebo priority jejich dodržování, ale jen vyplývá z jejich logické návaznosti.[1]

Zásady uplatňované v rozpočtovém procesu

Zásady můžeme také rozdělit do skupin podle toho, ve které etapě rozpočtového procesu se uplatňují, a to na zásady, které se uplatňují při řízení rozpočtového procesu, a na zásady, které se uplatňují při hospodaření s rozpočtovými prostředky.

Zásady, které se uplatňují při řízení rozpočtového procesu

1. Zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu, která je také často označována jako zásada omezeného časového použití finančních prostředků. Jde o označení skutečnosti, že rozpočtové prostředky lze použít pouze v příslušném rozpočtovém roce, pro který byly schváleny.
2. Zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu má znamenat sestavení takového rozpočtu, který vychází z analýzy hospodářských procesů a schopnosti odhadu budoucího možného vývoje. Pro výpočet slouží i metoda vyjádření minimálních nutných příjmů a maximální výše výdajů, která znamená, že v rozpočtu je třeba stanovit minimální výši příjmů, jež potřebuje rozpočet k pokrytí výdajů, tzn., že se stanovuje určitá hranice nepřekročitelných výdajů.
3. Zásada účelovosti vyjadřuje to, že rozpočtové prostředky mohou být používány pouze a jen k účelům, pro které byly určeny, a to na pokrytí nezbytných potřeb, na opatření zakládající se na právních předpisech a k zajištění nerušeného chodu.
4. Zásada úplnosti a jednotnosti rozpočtu je realizována prostřednictvím rozpočtové skladby, která zajišťuje přehlednost celé rozpočtové sou-stavy.
5. Zásada publicity je vyjádřena tím, že je rozpočet projednáván veřejně a také je veřejně schvalován obecním a krajským zastupitelstvem.[2]

Zásady uplatňované při hospodaření s rozpočtovými prostředky

1. Zásada efektivnosti a hospodárnosti, která stanoví co nejekonomičtější použití rozpočtových prostředků. Znamená to, že je nutné dosahovat co nejvyšších příjmů a hospodárně a efektivně využívat rozpočtové prostředky, které mohou být i účelově určeny, a proto je třeba dbát, aby jejich vynakládání bylo v souladu se záměrem, který vedl k jejich poskytnutí. Rovněž časové hledisko může být někdy významné.
2. Zásada přednosti výdajů před příjmy vyjadřuje skutečnost, že výdaje by se měly využívat k ekonomickému růstu, pro který je třeba zajistit příslušné prostředky. Rozpočtové příjmy by proto měly stabilizovat ekonomiku, aby byl umožněn její růst.
3. Zásada omezení přesunů v rozpočtu a úhrada potřeb v rozpočtu nezajištěných je u nás specifikována v zákoně o rozpočtových pravidlech a stanoví, že pouze na základě zákonného zmocnění je možné v určité míře a za přesně stanovených podmínek realizovat přesuny v rámci daného rozpočtu.
4. Zásada stanovení pravidel v případě rozpočtového provizoria znamená to, že pro období, kdy není schválen, popřípadě ještě není sestaven rozpočet, musí být takovéto období podřízeno určitým pravidlům a ta musí být v právní normě také stanovena, aby mohla být použita v případě potřeby.[3]