95 4. Utilitarismus a koncept práv Utilitarismus a lidská práva někdy bývají vnímány jako nesourodé spojení, jako něco, co je navzájem jen obtížně slučitelné.420 Kořeny této teze můžeme sice najít již v některých úvahách Jeremy Benthama, který neváhal označovat přirozená práva za nesmysl na chůdách,421 přesto však ji můžeme považovat za poněkud zavádějící. Utilitarismus samozřejmě sám o sobě nepředstavuje teorii práv,422 přesto snahy o jeho propojení s tímto konceptem nebyly v historii zdaleka výjimečné a rozhodně je nelze odmítnout jako nesmyslné. Můžeme je spojit dokonce již s takovým klasikem, jakým byl John Stuart Mill.423 V  druhé polovině dvacátého století pak velkou pozornost věnoval tomuto projektu významný americký filozof Richard B. Brandt. V současnosti lze úsilí o konsekvencialistické ospravedlnění lidských práv spojit například s  Williamem J. Talbottem. Tato dlouhá a  bohatá tradice vyžaduje nejen určitou rekapitulaci, ale nutí nás položit si i spoustu otázek o tom, jak tato teorie normativní etiky uvedená práva přesně koncipuje a justifikuje. Právě ty budou předmětem zájmu následujících dvou kapitol. V této první se nejprve zaměříme na rozbor přístupů dvou představitelů klasického utilitarismu k subjektivním právům, a to Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla. Zatímco analýza prvního z nich nám umožní pochopit, kde pramenila nedůvěra některých příznivců tohoto směru k lidským právům, a proč dnes již není třeba brát jejich obavy příliš vážně, zkoumání toho druhého nám ukáže některé z možností, jak tato práva uchopit utilitaristicky. To nás posune k problému, jaký jejich koncept je vůbec s utilitarismem slu- 420 Srovnej LYONS, David. Human Rights and the General Welfare. Philosophy & Public Affairs. 1977, vol. 6, no. 2, s. 115. LYONS, David. Utility and Rights. Nomos. 1982, Vol. 24, s. 109. Dále viz i HUSAK, Douglas N. Why There Are No Human Rights. Social Theory and Practice. 1984, vol. 10, no. 2, s. 125. 421 BENTHAM, Jeremy. Anarchical Fallacies. In: WALDRON, Jeremy (ed.). ‚Nonsense Upon Stilts’. Bentham, Burke and Marx on the Rights of Man. London and New York: Methuen, 1987, s. 53. 422 BRANDT, Richard B. Utilitarianism and Moral Rights. Canadian Journal of Philosophy. 1984, vol. 14, no. 1, s. 1–2. 423 Srovnej např. některé úvahy v páté kapitole Millova díla Utilitarismus. MILL, John Stuart. Utilitarianism. Auckland: The Floating Press, 2009, s. 75 a následující. K tomu, že Mill jako první usiloval o obhajobu nezcizitelných lidských práv na utilitaristickém základě, viz např. TALBOTT, William J. Human Rights and Human Well-Being. New York: Oxford University Press, 2010, s. 3–4. LEGES_168.indd 95 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 96 čitelný. V následujících řádcích tak budu prezentovat tezi, že se bude jednat o práva, která se vždy nějakým způsobem vztahují k naší empirické realitě, a zároveň představují instrumenty pro dosahování určité klíčové hodnoty (užitku). Zároveň ukáži, v čem vidím hlavní výhody takového pojetí oproti těm, která přistupují k právům non-instrumentálně. Jako vhodná ilustrace mi přitom poslouží kritika přístupu Rowana Crufta, jenž může být zařazen právě do skupiny non-instrumentálních teorií. 4.1 Přirození nepřátelé? Utilitarismus Jeremy Benthama a (lidská) práva Jedna z příčin, proč bývá utilitarismus často vnímán jako nepřátelský vůči konceptu lidských práv, může souviset již s postoji jeho zakladatele Jeremy Benthama.424 Ten se přímo o nich sice ve svém díle nezmiňuje,425 věnuje však značnou pozornost kritice práv přirozených, zejména v podobě, jak s nimi pracovala Deklarace práv člověka a občana.426 Lidská práva přitom bývají mnohdy vnímána jako určitá moderní obdoba těchto práv, vůči kterým se jen málokdo vymezil tak ostře jako on. Dokonce je neváhal označit za nesmysl na chůdách.427 Podle některých autorů je to přitom právě toto označení, které jeho přístup k nim nejlépe shrnuje.428 Měli bychom však být velmi opatrní, abychom jeho kritiku nezjednodušili jen do podoby této sugestivní nálepky. I když ji měl samotný Bentham v poměrně značné oblibě, jeho přístup je ve skutečnosti přece jen mnohem sofistikovanější a jeho správné pochopení se neobejde bez objasnění některých filozofických i historických kontextů. Zásadním Benthamovým dílem je v této oblasti spis, který vyšel poprvé v roce 1816 v Ženevě pod titulem Anarchistické falácie. Stalo se tak ve francouzštině a samotnou volbu uvedeného titulu je třeba připsat jeho překlada- 424 V zahraniční literatuře Benthamovy postoje k přirozeným právům stručně a přehledně shrnuje např. EDMUNDSON, William A. An Introduction to Rights. Cambridge: Cambridge University Press, 2012, s. 44–50. 425 Samotný výraz „lidská práva“ se stává v odborných diskuzích dominantním termínem až po druhé světové válce. V předchozích obdobích bylo však sousloví „přirozená práva“ mnohdy používáno ve velmi podobném významu. 426 Viz BENTHAM, 1987, op. cit., s. 46–69. 427 Tamtéž, s. 53. 428 Srovnej WALDRON, Jeremy (ed.). ‚Nonsense Upon Stilts’. Bentham, Burke and Marx on the Rights of Man. London and New York: Methuen, 1987, s. 34. LEGES_168.indd 96 26.10.2022 15:58:39 4.1 Přirození nepřátelé? Utilitarismus Jeremy Benthama a (lidská) práva 97 teli, jímž byl spisovatel švýcarského původu Étienne Dumont. Sám Bentham toto dílo napsal ve svém mateřském jazyku již o dvacet let dříve a preferoval pro něj pojmenování Nesmysl na chůdách.429 Reagoval v něm na vyhlášení Deklarace práv člověka a občana a Velkou francouzskou revoluci, k níž se v jejich počátcích stavěl nejprve kladně, ale již záhy byl naprosto znechucen jejími excesy.430 Své úvahy přitom sepisoval v době, která následovala téměř bezprostředně po její nejkrvavější fázi, což se nepochybně promítlo do některých jeho závěrů. Jeho kritiku práv můžeme shrnout do dvou hlavních okruhů. V jádru prvního z nich stojí úvaha, že existují pouze legální práva. Žádná přirozená práva, která by byla nezávislá na státu a právním řádu, zkrátka nejsou. Druhý okruh v sobě obsahuje výtky vůči způsobu, jak jsou práva v Deklaraci formulována – tedy, že jsou jejich formulace například příliš obecné nebo mají nejasný význam. Podle Benthama jsou práva zakotvená Deklarací dokonce i v rozporu mezi sebou navzájem a dostávají se do střetu s existencí vlády a vší mírumilovné společnosti.431 V následujících řádcích bude postupně věnována pozornost oběma uvedeným skupinám výhrad. 4.1.1 Přirozená práva neexistují Bentham se v tomto ohledu jen stěží mohl vyjádřit jasněji – přirozená práva neexistují.432 Jsou pouhou chimérou, která patří do kategorie škodlivých nesmyslů.433 Uvažovat podle něj můžeme pouze o legálních právech.434 Toto stručné shrnutí jeho postojů však přece jen vyžaduje určitý komentář. Už jen z toho důvodu, že teze o existenci výlučně legálních práv se může jevit jako značně kontroverzní. Například Bedau o ní říká, že je neintuitivní a v protikladu vůči tomu, v co zpravidla věříme.435 Bentham měl ale pro své 429 BEDAU, Hugo Adam. „Anarchical Fallacies“: Bentham’s Attack on Human Rights. Human Rights Quarterly. 2000, vol. 22, no. 1, s. 262. 430 ALEXANDER, Amanda. Bentham, Rights and Humanity: A Fight in Three Rounds. Journal of Bentham Studies. 2003, vol. 6, no. 1, s. 3. K tomu, že zkušenost s revolučním terorem ovlivnila Benthamovu rétoriku stran deklarace práv člověka a občana, viz i HART, H. L. A. Essays on Bentham. Jurisprudence and Political Theory. Oxford: Clarendon Press, 2001, s. 79. 431 Srovnej BENTHAM, 1987, op. cit., s. 56. 432 Tamtéž, s. 52. 433 Viz tamtéž, s. 53. 434 Srovnej HART, 2001, op. cit., s. 82. 435 BEDAU, 2000, op. cit., s. 275. LEGES_168.indd 97 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 98 závěry poměrně jasné důvody: Ve svých úvahách se snažil vycházet z prvků, které jsou hmatatelné a můžeme je nějakým způsobem empiricky uchopit.436 Takové prvky samozřejmě mohou být i velmi komplexní a jejich poznání prostřednictvím naší zkušenosti obtížné, ale přece jen možné. Pojmy jako objektivní právo, suverén nebo sankce podle něj takové jsou. S jejich pomocí můžeme zkonstruovat i pojmy povinnosti a subjektivního práva.437 První lze uchopit jako jednání, které vyžaduje suverén pod hrozbou sankce, druhé pak spojit s pozicí beneficienta takto pojaté povinnosti.438 Uvedené právo bude pouze legální, popřípadě založené na pozitivní morálce.439 Na dané bázi je totiž jen sotva možné zkonstruovat nějaké univerzální morální právo, které by platilo i tehdy, když by jej stát nebo společnost neuznávaly.440 V  kontextu Benthamova uvažování by totiž muselo představovat velmi nejasnou entitu, spíše nějaký zvláštní druh fikce.441 Bylo by jej sice možné objasnit jako příkaz nějaké posvátné božské autority, ale to by šlo přímo proti sekulárnímu zaměření utilitarismu (a konec konců i smyslu Velké francouzské revoluce442). Jinak řečeno, Benthamovi se představa práv existujících nezávisle na společenských institucích jeví jako nesmyslná,443 protože mimo jejich rámec nemohou žádná práva existovat. Subjektivní právo a objektivní právo jsou podle něj souvztažné termíny podobně jako třeba otec a syn. Subjektivní právo je dítětem práva objektivního a přirozené právo je synem, který nikdy neměl otce.444 Sice připouští, že mohou existovat důvody, proč bychom nějaká práva měli zakotvit, ale to ještě neznamená, že existují taková práva samotná. Naše přání a touhy k vzniku práva zkrátka nestačí. Jak výstižně říká – hlad není chléb.445 436 Benthamova filozofie vycházela z empiristické tradice. Viz MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism. Stocksfield: Acumen, 2007, s. 9. 437 Srovnej MULGAN, 2007, op. cit., s. 14. Samozřejmě se však najdou i autoři, kteří tuto Benthamovu koncepci práv z různých důvodů kritizují. K tomu srovnej např. LYONS, 1982, op. cit., s. 135–136. 438 WALDRON, 1987, op. cit., s. 35. 439 Ztotožňuji se s názorem H. L. A. Harta, že s právy založenými na pozitivní morálce by Bentham neměl žádný problém. K tomu viz HART, 2001, op. cit., s. 84. 440 Srovnej LYONS, 1982, op. cit., s. 110. 441 ALEXANDER, 2003, op. cit., s. 3–4. 442 WALDRON, 1987, op. cit., s. 35–36. 443 MULGAN, 2007, op. cit., s. 14. 444 BENTHAM, 1987, op. cit., s. 73. 445 Tamtéž, s. 53. LEGES_168.indd 98 26.10.2022 15:58:39 4.1 Přirození nepřátelé? Utilitarismus Jeremy Benthama a (lidská) práva 99 V jeho perspektivě se ovšem morální práva jeví nejen jako pochybný, ale dokonce i jako nadbytečný koncept. Pokud vnímáme jako hlavní funkci těchto práv kritiku práva a pozitivní morálky, neplní tuto roli lépe princip užitku, který je mnohem transparentnější a snáze i šířeji aplikovatelný?446 Nabízí se zde úvaha, proč nespojit ideu těchto práv právě s ním.447 Jednou z možných námitek vůči takovému postupu může být to, že takováto utilitaristická oprávnění by fluktuovala v závislosti na proměnách okolností a nebyla by stabilní v čase. Nemohla by tedy sloužit jako vodítka pro jednání svých nositelů i ostatních lidí. To je přitom jeden z klíčových rysů, který si s právy zpravidla spojujeme.448 Bentham sice chápal princip užitku jako měřítko toho, co je správné a nesprávné, jako něco, podle čeho by měla být posuzována pozitivní morálka i právo, přesto si ale nemyslel, že z něj můžeme generovat nějaké závazky nebo povinnosti, protože ty byly v jeho pojetí spojeny s garancí sankce a přítomností donucovací síly.449 Vše, co bychom mohli vyjádřit formou morálních práv, pak můžeme z jeho hlediska stejně tak dobře vyjádřit úvahou o tom, co je a není správné. Proto se mohou taková práva jevit jako redundantní.450 Stručně shrnuto: morální práva se z popsané perspektivy zdají být jen nevhodným přenosem termínu z právní oblasti, který vede nanejvýš k zatemnění otázky, jaká práva lidé mají – a jaká by mít měli. Naopak se zdá, že by dávalo lepší smysl hovořit pouze o právech institucionálních a určitých morálních hodnotách, které mají ochraňovat.451 Právě to, že Benthamova teorie připouští obecně existenci institucionálních práv, tedy nikoliv pouze těch legálních, je třeba nakonec ještě jednou zdůraznit. Je tak nutno dát za pravdu H. L. A. Hartovi v tom, že existují i neproblematická morální práva. Pokud například slíbíme příteli, že pro něj vykonáme nějakou činnost – pak řekneme, že přítel na ni má morální právo, 446 Otázku, proč vůbec potřebujeme koncept kritických morálních práv a  nevystačíme si pouze s úvahami o tom, že je něco správné nebo nesprávné, v obecné rovině tematizuje a zkoumá i Tom Campbell. Viz CAMPBELL, Tom. Human Rights: Moral or Legal? In: KINLEY, David, Wojciech SADURSKI a Kevin WALTON (eds.). Human Rights: Old Problems, New Possibilities. Cheltenham: Edward Elgar, 2013, s. 20. 447 HART, 2001, op. cit., s. 85. 448 Tamtéž, s. 86. 449 Tamtéž, s. 86–87. LYONS, 1977, op. cit., s. 115. 450 BEDAU, 2000, op. cit., s. 277. 451 Tento náhled na kritická morální práva pěkně popisuje z perspektivy novějších autorů i Tom Campbell. K tomu viz CAMPBELL, 2013, op. cit., s. 3–4. LEGES_168.indd 99 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 100 i když se nebude jednat o právní závazek.452 S právy takto založenými na pozitivní morálce by Bentham neměl zásadní problém.453 Proti smyslu jeho teorie jdou jen taková práva, která postrádají institucionální vazby. Nemusí se tudíž jednat výlučně o legální práva, vždy však půjde o nějakou variantu práv institucionálních, které mohou být zakotvena i v pozitivní morálce společnosti. Výše uvedenou tezi o existenci pouze legálních práv je proto vhodné tímto způsobem zkorigovat. 4.1.2 Benthamova kritika Deklarace práv člověka a občana Bentham věrný svému praktickému zaměření se ovšem ve svém pojednání primárně nevyjadřuje k přirozeným právům coby nějakému obecnému konceptu. Kritizuje naopak samotnou Deklaraci, která je podle něj plná kontradikcí, a navíc i z jazykového hlediska napsána nevhodným způsobem, protože obsahuje příliš mnoho slov s nejasným (pokud vůbec nějakým) významem.454 Také opakovaně varuje, že v nich obsažený koncept práv otvírá dveře anarchii.455 Právě tím, jak je nejednoznačný, poskytuje záminku komukoliv, kdo chce rebelovat proti vládě. Je tato Benthamova kritika opravdu na místě? Jedním z autorů, který se v posledních letech vůči ní vymezuje, je Hugo Adam Bedau. Pozornost například věnuje označení práv obsažených v  Deklaraci za anarchistické falácie. Všímá si toho, že Bentham falácie definuje jako určitou skupinu neplatných argumentů. Podle Bedaua je však nekorektní pojímat Deklaraci jako argument, protože se jedná o „manifest aspirací, plný příkazů a výzev adresovaných lidu Francie“.456 Bedau dále Benthama kritizuje za jeho tezi, že osoba má dobrý důvod chtít uzákonění nějakého práva, pokud jeho absence způsobuje utrpení.457 Odmítá totiž, že by právě nedostatek štěstí měl být jediným takovým důvodem a ptá se, proč by jím neměl být i nedostatek svobody, soukromí, autonomie nebo důstojnosti. Odkazuje při tom na Kanta a jeho ideu, že „naše práva vyjadřují a ochraňují naši přirozenost 452 HART, 2001, op. cit., s. 83. 453 Tamtéž, s. 84. 454 Srovnej BENTHAM, 1987, op. cit., s. 48–49. Dále viz WALDRON, 1987, op. cit., s. 34. ALEXANDER, 2003, op. cit., s. 5. 455 Srovnej ALEXANDER, 2003, op. cit., s. 9. 456 BEDAU, 2000, op. cit., s. 265. 457 Tamtéž, s. 270. LEGES_168.indd 100 26.10.2022 15:58:39 4.1 Přirození nepřátelé? Utilitarismus Jeremy Benthama a (lidská) práva 101 jako svobodných, autonomních a důstojných stvoření“.458 Zároveň anticipuje i Benthamovu možnou odpověď, která by mohla spočívat v tvrzení, že štěstí je fundamentální hodnota, jejímž prostřednictvím získává svůj význam vše ostatní.459 Bedau naopak upřednostňuje založení práv na konceptech, které mají své kořeny v Kantově filozofii.460 Bedauově výhradám vůči Benthamovi v  současné literatuře oponuje Amanda Alexander. Podle této autorky je totiž Benthamovo vymezování se vůči právům založeno na jiných důvodech, než na jejich identifikaci s faláciemi.461 Dále poukazuje na to, že práva obsažená v Deklaraci opravdu někdy bývala používána jako argumenty. Přinejmenším potřeba revoluce byla ospravedlňována odkazem na ně.462 Nadto je třeba zdůraznit, že se Bentham nevymezoval vůči Kantovi. Nekritizoval jeho teze o tom, že lidé jsou nadáni důstojností a racionalitou, ale ideje přirozeného práva, přirozených práv a lidské přirozenosti.463 To ovšem nemění nic na tom, že utilitarismu v Benthamově pojetí by mohly být některé Kantovy ideje naprosto cizí. Jak podotýká Hart, tento směr postrádá respekt k osobám jako takovým, ty pro něj představují pouze nádoby na prožitky.464 Nelze tedy popřít, že mezi oběma teoriemi existuje určité napětí. Dalším bodem obvykle vyvolávajícím námitky je zmíněný anarchistický potenciál, který Bentham Deklaraci přisuzuje. Odmítavý postoj v této věci zastává například již zmíněný Bedau, podle něhož v ní ve skutečnosti nelze najít žádný anarchistický jazyk, nanejvýš v náznaku v případě práva na odpor.465 To podle něj ale nemusíme nutně brát jako výzvu k násilnému odporu vůči vládě. Jeho projev můžeme vidět i v nenásilných protestech (typu hnutí za občanská práva v USA v 60. letech 20. století).466 To je samozřejmě možné, ale při hodnocení Benthamových postojů je třeba brát stále v úvahu to, že průběh Velké francouzské revoluce, která se přirozenými právy zaštiťovala, byl velmi krvavý. Jak ostatně uvádí Amanda Alexander, upírat právům obsaženým v Deklaraci jejich revoluční potenciál by zname- 458 Tamtéž, s. 274. 459 Tamtéž. 460 Tamtéž, s. 278. 461 ALEXANDER, 2003, op. cit., s. 7. 462 Tamtéž, s. 8, 10. 463 Tamtéž, s. 15. 464 HART, 2001, op .cit., s. 99. 465 BEDAU, 2000, op. cit., s. 267. 466 Tamtéž, s. 268. LEGES_168.indd 101 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 102 nalo popírat jejich vliv a účel.467 Protože dnes již nepředstavují radikální, ale spíše konzervativní sílu, můžeme mít dnes problém Benthamovým obavám porozumět.468 Jeho úvaha tedy dávala lepší smysl v kontextu jeho doby než v tom dnešním. Osobně se mi ale na Benthamových výhradách vůči Deklaraci jeví jako podstatné jiné prvky, než které jsou nejčastěji předmětem vědeckých analýz. Zejména to, že Bentham uvedenému dokumentu vytýká nevhodné formulace, které nemají dostatečně jasný význam a vedou ke spoustě nejrůznějších rozporů.469 Důležitá se mi zdá být také jeho pochybnost, jakým způsobem se budou tyto rozpory v praxi řešit. Obojí z perspektivy jeho doby mohlo působit dojmem fatálních problémů.470 Důraz, který na ně tento autor ve svém díle klade, dobře zapadá do jeho celoživotního úsilí o vybudování transparentního a funkčního práva. Z hlediska naší současnosti se však ukazuje, že tyto potíže již umíme uspokojivě vyřešit, nebo jsme schopni z nich alespoň nabídnout věrohodná východiska, jež je možné dále rozvíjet. Například formulace se dají vyprecizovat a případné s nimi spojené nejasnosti a konflikty řešit za pomoci vhodné právní metodologie. Tu můžeme vidět třeba právě v testu proporcionality, který je v posledních dekádách předmětem intenzivního vědeckého zájmu a také v praxi dochází k jeho postupnému rozvoji. Proto mám za to, že těmto Benthamovým argumentům, které by se mohly nejvíce vztáhnout ke konceptu dnešních základních práv, již nemusíme připisovat velkou relevanci. 4.2 Přirození přátelé? Utilitarismus Johna Stuarta Milla a (lidská) práva V zásadě prvním utilitaristou, který usiloval o systematické propojení tohoto směru s konceptem (lidských) práv, byl Benthamův významný následovník John Stuart Mill. Ten byl pevně přesvědčen, že existuje utilitaristické 467 ALEXANDER, 2003, op. cit., s. 10. 468 Tamtéž, s. 14. 469 Tamtéž, s. 48–49. ALEXANDER, 2003, op. cit., s. 5. Dále srovnej i některé komentáře v textu HOFFMANN, Lord. Bentham and Human Rights. Current Legal Problems. 2001, vol. 54, no. 1, s. 66–67, 71. 470 Nakonec otázku, jak řešit konflikty mezi jednotlivými lidskými právy, považuje za palčivý problém ještě Norberto Bobbio. K tomu viz BOBBIO, Norberto. The Age of Rights. Cambridge, Malden: Polity Press, 2005, s. 7, 27–28. LEGES_168.indd 102 26.10.2022 15:58:39 4.2 Přirození přátelé? Utilitarismus Johna Stuarta Milla a (lidská) práva 103 zdůvodnění pro to, aby alespoň některá z nich měla nezcizitelný charakter.471 Z jeho díla můžeme odvodit dokonce až tři různé koncepce práv.472 Východiskem první z nich je úvaha, že máme nějaké subjektivní právo právě tehdy, pokud je správné, aby společnost zamezovala jeho porušování. Kritériem, s jehož pomocí určíme, zda tak má činit, je maximalizace užitku.473 David O. Brink takovouto koncepci subjektivních práv označuje jako sankční, protože pro přiznání nějakého práva zde není důležitá hodnota spojená s  jeho bezprostředním uplatňováním aktérem, nýbrž hodnota související s tím, že ho společnost prosazuje a trestá jeho narušení.474 Abych parafrázoval jeho příklad – to, zda mám mít právo na svobodu slova, tak nezávisí na užitku plynoucím z mého veřejného projevu, ale na tom, který je spojen s ochranou a vynucováním mé možnosti takové projevy činit.475 Pokud zkombinujeme tuto koncepci s Millovou sankční teorií povinností, jež nám říká, že špatné jednání je takové, za něž je ukládána sankce, můžeme dospět k závěru, že porušení nějakého práva je vždy špatné.476 Vůči sankční teorii práv je pochopitelně možno uvést hned několik námitek. První z nich spočívá v tom, že směšuje dohromady prvky přímého a nepřímého utilitarismu, a je tedy vnitřně inkonzistentní.477 Dále se může jevit jako kontraintuitivní vyvozovat existenci práva z jeho vynucování. Většina lidí totiž uvažuje o jejich vztahu velmi odlišným způsobem – z toho, že máme určité právo, spíš dovozuje požadavek, aby je společnost vynucovala, a nikoliv naopak.478 To vyvolává otázku, zda v případě sankční teorie práv nezapřaháme koně za vůz. I proto se ne každému musí jevit jako věrohodná. Odlišnou koncepci práv je ale možno odvodit z Millova díla O svobodě. V něm pracuje s právy jakožto s tzv. sekundárními principy.479 O co se zde přesně jedná? Protože není realistické provádět v praxi utilitaristické kalkulace pro každý jednotlivý případ, řídíme se obvykle určitými obecnějšími 471 TALBOTT, William J. Human Rights and Human Well-Being. New York: Oxford University Press, 2010, s. 4. 472 BRINK, David O. Mill’s Progressive Principles. Oxford: Clarendon Press, 2013, s. 232. 473 MILL, John Stuart. Utilitarianism. Auckland: The Floating Press, 2009, S. 97. 474 BRINK, 2013, op. cit., s. 218. 475 Tamtéž, s. 220. 476 Tamtéž, s. 220. 477 BRINK, David O. Mill’s Ambivalence about Rights. Boston University Law Review. 2010, vol. 90, no. 4, s. 1686–1687. BRINK, 2013, op. cit., s. 222. 478 BRNIK, 2010, op. cit., s. 1686. BRINK, 2013, op. cit., s. 223, 232. 479 BRINK, 2010, op. cit., s. 1690. LEGES_168.indd 103 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 104 pravidly, jejichž aplikace obvykle vede k  maximalizaci užitku.480 V  praxi tedy neaplikujeme přímo princip užitku, který je primární, ale právě různé sekundární principy, které jsou od něj odvozené. Pokud práva chápeme tímto způsobem, tak je v jednotlivých situacích respektujeme a nezkoumáme, zda v nich jejich dodržování vede či nevede k maximalizaci užitku. K jejich porušení můžeme totiž přistoupit jen tehdy, pokud je lpění na nich zjevně suboptimální, nebo je v rozporu s jinými právy.481 Ve většině situací tak budou požadavky spojené s bezprostřední maximalizací užitku právy přebity.482 Nakonec, jejich smyslem je chránit jednotlivce nejen před tyranií ze strany vlády, ale i té ze strany většiny.483 Ustoupí jim pouze ve výjimečných případech, což ovšem stále znamená, že jim zcela jistě není možno přiřknout absolutní charakter.484 Nakonec, třetí možné pojetí práv, které se podle Brinka dá z Millova díla dovodit, souvisí s  jím provedeným rozlišením vyšších a  nižších požitků. Kvalitnější potěšení dominuje nad tím méně kvalitním. Jestliže subjektivní právo slouží k zajištění právě toho kvalitnějšího, bude vždy optimální ho dodržovat.485 Výjimku zde samozřejmě představují samotné konflikty práv. Jakým způsobem je Mill navrhoval řešit?486 Vodítkem zde měl být právě princip užitku.487 Upřednostňovat bychom měli to právo, které přispěje k produkci jeho většího množství. Vůči této třetí koncepci ovšem můžeme směřovat všechny výhrady spojené se samotným rozlišením různé kvality jednotlivých požitků. Také s ní mohou být spojeny pochybnosti, zda se takto založená práva nebudou vztahovat jen k těm nejvyšším kvalitám, respektive zda určitá práva související s lidskou excelencí nebudou muset být vždy upřednostňována na úkor všech ostatních. Tím by se nepochybně značně vzdálila lidským právům, jak jsou zpravidla chápána. 480 Srovnej MILL, 2009, op. cit., s. 42 a následující. 481 BRINK, 2013, op. cit., s. 223–224. 482 Srovnej tamtéž, s. 225. Dále i BRINK, 2010, op. cit., s. 1691. 483 TALBOTT, 2010, op. cit., s. 4. 484 BRINK, 2013, op. cit., s. 226. 485 Tamtéž, s. 228. K tomu srovnej i obsáhlejší pasáž o tomto přístupu v práci BRINK, 2010, op. cit., s. 1691–1698. 486 Tutéž otázku si klade i Brink. K tomu viz BRINK, 2013, op. cit., s. 220. 487 Srovnej MILL, 2009, op. cit., s. 46. LEGES_168.indd 104 26.10.2022 15:58:39 4.3 Utilitarismus, justifikovaná morální práva a otázka jejich vztahu k empirické realitě 105 4.3 Utilitarismus, justifikovaná morální práva a otázka jejich vztahu k empirické realitě Benthamův přístup naznačuje, že je pro utilitarismus typický velký skepticismus vůči neinstitucionalizovaným morálním právům. Mám však za to, že není nezbytně nutný. I tato práva totiž můžeme uchopit způsobem, který je učiní empiricky identifikovatelnými alespoň v obdobné míře jako práva institucionální. Můžeme o nich například uvažovat jako o konvenčních právech, která bychom měli mít, protože právě takový soubor práv by v dlouhodobém horizontu vedl k maximalizaci užitku. Jinými slovy: Je zcela smysluplné představovat si pozitivní morálku, která by nejvíce přispěla k nárůstu užitku, a jejíž součástí by byla i určitá morální práva.488 Z pozic této ideální pozitivní morálky pak můžeme kritizovat tu, kterou společnost v současnosti akceptuje, nebo v minulosti akceptovala. Můžeme s její pomocí kritizovat i právo. Takto založená kritika může být vhodnější právě z toho důvodu, že nabízí lidem uchopitelnou verzi uvedeného typu morálky, která je schopna nahradit tu dosavadní. Koncept práv, se kterým pracujeme, tak nemusí bezprostředně vyvolávat účinky v empirické realitě. Postačí, když je bude mít pouze potencionálně, respektive musí být k jejich vyvolání alespoň způsobilý. Uvedený náhled je možno podpořit i dalším argumentem: Pokud má nějaká entita představitelné účinky ve skutečném světě, je uchopitelná empirickým způsobem a může se stát součástí našich úvah. Pokud si žádné takové účinky není možné ani představit, pak není důvod se takovou entitou vůbec zabývat. K čemu by nám byl koncept, který by nebylo možné žádným způsobem uplatnit v realitě? Chápeme-li justifikovaná morální práva jako ideální pozitivní morální práva, není jejich idea s Benthamovým způsobem uvažování podle mého soudu v nutném rozporu a není ani v kontradikci s tou verzí utilitarismu, kterou sám v této knize obhajuji. Naopak s takto koncipovanými právy můžeme spojit některé významné výhody. Nabízí se nám zde například dobrá odpověď na otázku, proč se vůbec máme nějakým konceptem univerzálních morálních práv zabývat. Přenáší je totiž z mlhavého světa nejasných idejí do empiricky uchopitelných kontextů, z nichž mohou vyplynout hmatatelné společenské dopady. 488 S tím srovnej i podobné pojetí Richarda B. Brandta. Viz např. BRANDT, 1992, op. cit., s. 187. LEGES_168.indd 105 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 106 4.4 Utilitarismus a otázka instrumentálního a non-instrumentálního přístupu k právům Lidská práva můžeme pojímat instrumentálním nebo non-instrumentálním způsobem. V prvním případě je chápeme pouze jako určité nástroje, které slouží k realizaci nějaké významné hodnoty. Tou může být v závislosti na konkrétní koncepci třeba normativní aktérství, soubor základních potřeb či schopností, nebo (jako v případně utilitarismu) užitek. Abychom mohli práva v takovém rámci považovat za justifikovaná, pak musíme nejprve prokázat význam hodnoty, k jejíž realizaci mají přispívat, a následně ukázat, že tak opravdu činí (nebo alespoň mohou činit). Naopak podle non-instrumentálního přístupu jsou lidská práva hodnotná sama o sobě, a to bez ohledu na to, zda přispívají k realizaci nějaké další hodnoty. Takové jejich pojetí má spíše blíže k některých přístupům řazených do deontologické etiky. Jeho kořeny můžeme najít již v některých Kantových idejích.489 Většinu současných přístupů k lidským právům můžeme označit za instrumentální.490 Tato skutečnost v zásadě není překvapivá, protože toto pojetí má celou řadu výhod. Především sama představa práva coby prostředku k realizaci nějaké zásadní hodnoty je velmi snadno pochopitelná. Vztah k uskutečňování takové hodnoty nám navíc může poskytnout dobré vodítko pro zdůvodnění toho, jaká konkrétní práva bychom měli mít a kdy má jaké právo dostat přednost před jiným. I z těchto důvodů se sám přikláním právě k tomuto pojetí, které lze navíc i organicky sloučit s utilitaristickou justifikací. Naopak objasnit, proč by měla lidská práva představovat hodnotu sama o sobě, je mnohem obtížnější úkol. Jedním ze současných autorů, který o non-instrumentálním ospravedlnění lidských práv uvažuje, je Rowan Cruft. Následující řádky budou věnovány bližšímu rozboru jeho přístupu, díky čemuž ještě více vyvstanou jeho nevýhody oproti první zmíněné va- riantě. Na úplný úvod je dobré zmínit, že Cruft své úvahy vztahuje pouze k základním právům (ve smyslu angl. basic rights), které již z definice pojímá 489 K tomu viz MALIKS, Reidar a Andreas FOLLESDAL. Kantian Theory and Human Rights. In: FOLLESDAL, Andreas a Reidar MALIKS (eds.). Kantian Theory and Human Rights. London, New York: Routledge, 2014, s. 1–7. S. 2–3. 490 K totožnému závěru dospívá i Rowan Cruft. Viz CRUFT, Rowan. On the Non-instrumental Value of Basic Rights. Journal of Moral Philosophy. 2010, vol. 7, no. 4, s. 442–443. LEGES_168.indd 106 26.10.2022 15:58:39 4.4 Utilitarismus a otázka instrumentálního a non-instrumentálního přístupu k právům 107 jako práva osob a nikoliv lidských bytostí.491 Tím již na počátku eliminuje některé přetrvávající problémy spojené s přisuzováním práv právě a jen příslušníkům živočišného druhu homo sapiens. Tento autor se nejprve kriticky staví k úvaze, že non-instrumentální hodnota práv spočívá v tom, že vyjadřují nebo reflektují lidskou důstojnost.492 Pokud by totiž práva pouze reflektovala tuto důstojnost podobně jako třeba zrcadlo odráží krásnou tvář, byla by jejich hodnota pouze instrumentální.493 Totéž platí i o právech pojatých coby vyjádření důstojnosti, resp. platí to za předpokladu, že smyslem tohoto vyjádření je pouze zpřístupnění mimořádné hodnoty člověka.494 Pokud se chceme opravdu vyvarovat těchto problémů, musíme k právům přistupovat tak, že onu důstojnost konstituují, resp. coby její součást se podílí na jejím utváření. Co přesně ovšem ono konstituování znamená? Cruft svůj výše uvedený závěr zobecňuje, když uvádí, že práva konstituují vztahy, které mají non-instrumentální hodnotu. Podle něj se jedná o vztahy, které svazují všechny lidi v určité společenství.495 Aby svou myšlenku lépe objasnil, pomáhá si srovnáním s přátelstvím. I za jeho konstitutivní složku považuje povinnosti. Míní, že i pokud bychom k někomu cítili přátelské emoce a jako k příteli se k němu také chovali, nejednalo by se o skutečné přátelství, pokud by v našem vztahu absentovaly určité povinnosti vůči němu. Právě podle jejich přítomnosti poznáme, zda je například člověk, kterého jsme po dlouho dobu neviděli, stále našim přítelem.496 Uvedená úvaha však ponechává otevřenou otázku, co přesně ony přátelské povinnosti jsou a na základě čeho poznáme, že je vůči někomu máme. Ukazuje ovšem, jak se určitá práva nebo povinnosti mohou podílet na utváření vztahu, jemuž může být sama o sobě přisuzována nějaká hodnota. Samozřejmě v případě komunity lidí propojených vztahy zahrnující i lidská práva není příměr s přátelstvím zcela příhodný. Podle Crufta nejen, že se zde nejedná o standardní přátelství, ale dokonce ani o přátelství občanské. Jen sotva totiž můžeme hovořit o jakékoliv variantě tohoto vztahu mezi lidmi, z nichž většina se ani nikdy nesetkala.497 Proto tento autor raději uvedenou komunitu charakterizuje jako společenství a přirovnává ji například 491 Tamtéž, s. 441–442. 492 Tamtéž, s. 448. 493 Tamtéž, s. 449–450. 494 Tamtéž, s. 450. 495 Tamtéž, s. 451. 496 Tamtéž. 497 Tamtéž, s. 453–454. LEGES_168.indd 107 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 108 ke komunitě zaměstnanců velké obchodní společnosti.498 I zde ale naráží na několik problémů: Jak můžeme vnímat jako součástí takového univerzálního společenství i ty lidi, kteří lidská práva očividně nerespektují a k alespoň některým jiným lidem se chovají jakoby žádnými členy tohoto společenství nebyli? Jinými slovy – jak mohou být součástí jedné komunity narušitelé lidských práv a jejich oběti, například nacisté a židé?499 Odpověď daného autora mi nepřijde příliš přesvědčivá. Jeho první argument spočívá v tom, že jím koncipovaná komunita se nijak neliší od těch obvyklých, protože i v jejich případech zůstává narušitel stále jejich součástí. Jako příklady zde uvádí národ a rodinu.500 Takové srovnání nepovažuji za korektní, protože příslušnost k řadě obvyklých komunit může být ve skutečnosti dána splněním velmi odlišných kritérií. Ta mohou být třeba biologická, institucionální, kulturní apod., což ovšem jistě nebude případ komunity, kterou se on sám snaží ve své teorii koncipovat. To, že někdo nedodržuje své povinnosti, případně ignoruje práva někoho druhého, ještě pochopitelně neznamená, že tyto povinnosti a práva neexistují. Určitě je smysluplné tvrdit, že nacisté porušovali práva židů, a právě existence těchto práv z nich činila součást jedné komunity. Otvírá se tím však důležitá otázka, na jakém základě je někdo nositelem těchto práv. Nemůžeme ji zdůvodňovat jeho příslušností k uvedené komunitě, resp. nelze zde operovat v kruhu „mám práva, protože jsem příslušníkem komunity, a příslušnost ke komunitě poznám podle toho, že jsem nositelem práv.“ Naopak je nutné identifikovat nějaké další nezávislé kritérium, díky němuž poznáme, že je někdo členem dané komunity, nebo že je nositelem oněch práv. Poskytuje nám ale Cruft toto kritérium? Cruftův druhý argument a jeho možná odpověď na otázku, kterou jsem položil výše, spočívá v tom, že ostatní členy komunity rozpoznáme podle toho, že s námi sdílí lidskost. Ta je v jeho pojetí mimo jiné spojována s rozumovými a argumentačními schopnostmi.501 Taková odpověď však vyvolává spoustu problémů. Proč se má jednat právě o tyto schopnosti a nikoliv třeba o schopnost cítit potěšení nebo bolest? Navíc zde pravděpodobně nemá jít o kognitivní rozpoznávání – tedy koho aktuálně rozpoznáváme jako člena své komunity, protože to by se zcela jistě nemuselo týkat všech bytostí 498 Tamtéž, s. 454. 499 Tamtéž, s. 456. 500 Tamtéž, s. 457. 501 Tamtéž. LEGES_168.indd 108 26.10.2022 15:58:39 4.4 Utilitarismus a otázka instrumentálního a non-instrumentálního přístupu k právům 109 nadaných rozumem a schopných argumentovat.502 Musí tudíž jít o určitý normativní požadavek v tom smyslu, že bychom takové bytosti jako členy své komunity rozpoznávat měli. Čím je však tento požadavek justifikován? Aby dávala výše uvedená Cruftova úvaha smysl, musí být v rozpoznávání členů komunity už obsažen nějaký morální rozměr spojený se statusem racionálních bytostí. Společně s ním ovšem vstupují do hry všechny potíže, které se pojí s teoriemi snažícími se jej blíže osvětlit, a jimž zde bude ještě věnována značná pozornost.503 Sám Cruft uvádí, že jím koncipovaná komunita existuje nezávisle na tom, co si lidé o její existenci myslí, případně zda k ní pociťují nějakou příslušnost. Tím se má lišit od všech ostatních komunit. Zároveň však připouští, že nikdy není konstituována pouze normativně, že při jejím utvoření sehrávají roli i určité pocity a činy, i když mohou být vzácné nebo nemusí být zaměřeny na úplně všechny příslušníky lidského druhu.504 Jestliže je obtížné založit ono rozpoznání v čistě normativní sféře, ani svým případným propojením s určitým důrazem na fakticitu nezískává na větší přesvědčivosti. Nakonec Cruft tvrdí, že práva mají nejen non-instrumentální, ale i instrumentální hodnotu.505 Jeho teorie je tak ve skutečnosti smíšená.506 Jako důvod pro zohledňování i instrumentální hodnoty práv uvádí, že samotná non-instrumentální hodnota nestačí k tomu, abychom jejich obsah dostatečně specifikovali.507 Jinými slovy, zda máme negativní či pozitivní práva, politická či sociální, nelze bez dalšího odvodit z non-instrumentálně pojatých práv, ale potřebujeme k tomu podle něj zohlednit i jejich instrumentální význam, který může spočívat v tom, že chrání důležité hodnoty, jakými jsou třeba autonomie nebo welfare. To zřetelně ukazuje značné limity non-instrumentálního přístupu k lidským právům. I pokud bychom odhlédli od závažných námitek vůči němu samotnému, tak bez určitého doplnění o instrumentální pojetí stejně nemůže zcela uspokojivě fungovat a poskytovat vodítka pro naši praxi. 502 Nakonec více autorů si všímá toho, že ne vždy byli všichni příslušníci druhu homo sapiens rozpoznáváni jako lidé (a to mnohdy i bez ohledu na jejich případné racionální schopnosti). K tomuto problému srovnej např. GREGG, Benjamin. Human Rights as Social Construction. Cambridge: Cambridge University Press, 2012, s. 19. 503 Srovnej třeba s přístupy rozebranými v kap. 8 a 9 této monografie. 504 CRUFT, 2010, op. cit., s. 458. 505 Tamtéž, s. 460. 506 Srovnej tamtéž, s. 461. 507 Tamtéž, s. 460. LEGES_168.indd 109 26.10.2022 15:58:39 4. Utilitarismus a koncept práv 110 4.5 Dílčí shrnutí: utilitaristické pojetí práv Z předchozích řádků je zřejmé, že utilitaristické pojetí práv je instrumentální. Práva v něm představují pouhé nástroje, které slouží k maximalizaci užitku. Zároveň musí být něčím alespoň potenciálně empiricky uchopitelným. Takový požadavek samozřejmě nevyvolává žádné potíže, pokud se chceme bavit o legálních nebo jakýchkoliv institucionálních právech. V případě justifikovaných morálních práv je můžeme uchopit jako určitý druh ideálních práv, které mají potenciál se přetavit do naší institucionální praxe. Hlavní výhodou takové koncepce práv je nejen její srozumitelnost, ale také její užší vazba na praxi. V následující kapitole bude nastíněno, jak lze takto koncipovaná práva justifikovat s pomocí utilitarismu coby teorie normativní etiky. LEGES_168.indd 110 26.10.2022 15:58:39 111 5. Utilitaristická justifikace lidských práv Mezi konceptem užitku a lidskými právy je již tradičně spatřováno určité napětí,508 které však podle mého soudu nevylučuje jejich smysluplné spojení. Tato kapitola naváže na úvahy z té předcházející a pokusí se takové spojení nastínit. Jejími cíli tedy bude představit utilitaristickou justifikaci lidských práv, vypořádat se s některými tradičními námitkami směřovanými vůči ní a upozornit rovněž na některé její výhody. V první části tak bude prezentován základní argument, s jehož pomocí zastánci této teorie normativní etiky zpravidla ospravedlňují lidská práva. Bude přitom konfrontován s přístupem Williama J. Talbotta, který představuje nejvýznamnější ze současných pokusů o jejich konsekvencialistickou justifikaci. V druhé části bude rozebrána klíčová a tradiční výhrada vůči utilitaristickému zdůvodnění rozebíraných práv. Její jádro lze spatřovat v poukazu na situaci, zda je správné porušit nějaké právo, pokud právě tím dojde k největšímu možnému nárůstu užitku. Bude zde uvedeno, jaké řešení tohoto problému utilitaristé nabízí. Nakonec, třetí část této kapitoly představí hlavní výhody, které má utilitaristický přístup k lidským právům vůči svým konkurentům. Vedle obecných pozitiv tohoto směru je jím i to, že dokáže modelovat tato práva v jejich současné komplexnosti, jeho schopnost ospravedlnit jako jejich nositele také lidské bytosti, které nejsou osobami, a nakonec i s ním spojená větší imunita vůči námitce kulturního relativismu (alespoň ve srovnání s přístupy, které si jako své východisko berou autonomii, normativní aktérství nebo podobné ideje). 5.1 Jak utilitarismus ospravedlňuje lidská práva? Základní argument, kterým utilitaristé ospravedlňují lidská práva je jednoduchý a ani trochu překvapivý – spočívá v poukazu na to, že jsou to právě tato práva, která nám umožňují v dlouhodobé perspektivě maximalizovat užitek.509 Aplikace principu užitku by se zde v zásadě neměla odlišovat od 508 BRINK, David O. Mill’s Progressive Principles. Oxford: Clarendon Press, 2013, s. 215. LYONS, David. Utility and Rights. Nomos. 1982, vol. 24, s. 109. 509 Tento způsob uvažování připisuje David Lyons již Johnu Stuartu Millovi, který se podle něj domníval, že nejlepším způsobem, jak dlouhodobě maximalizovat užitek, je přidržet se pravidel formulovaných v jeho díle O svobodě. K tomu viz LYONS, David. Human Rights and the General Welfare. Philosophy & Public Affairs. 1977, vol. 6, no. 2, s. 116–117. LEGES_168.indd 111 26.10.2022 15:58:39 5. Utilitaristická justifikace lidských práv 112 toho, jak je uplatňován v jiných kontextech. Samozřejmě přitom musíme vyloučit různé verze přímého utilitarismu, které by vyžadovaly, aby byl uvedený princip bezprostředně aplikován v naší každodenní morální praxi. Něco takového by totiž opravdu bylo s ideou lidských práv v očividném rozporu. Soustředit se naopak musíme na nějakou sofistikovanější variantu utilitarismu. Mám za to, že ta, kterou jsem představil v této publikaci, takovou roli je schopna splnit. Připouští totiž, že v praxi dává smysl řídit se určitými obecnými pravidly,510 protože právě to je z hlediska dlouhodobé maximalizace užitku přínosnější úsilí, jež nám umožňuje ušetřit významné epistemické a koordinační náklady. Zohledňuje přitom třeba i to, že dobré fungování společnosti vyžaduje určitou stabilitu, která umožňuje jejím členům vytvářet si a následně realizovat dlouhodobé životní plány. K této stabilitě přispívá právě koncept práv, která není možno prolamovat s ohledem na zájmy nějaké momentální většiny. Uvedený způsob uvažování však lze dovést ještě dále. V situaci, kdy lidská práva pokrývají všechny zásadní oblasti, které mohou mít dopad na dobrý život jednotlivců, můžeme zvažovat, zda nebude efektivnější artikulovat různé společenské problémy jako jejich konflikty a spolu s tím ještě více zredukovat prostor pro přímé uplatňování utilitaristických kalkulací. V každém případě, Allan Gibbard podle mého soudu trefně říká, že utilitarista není osobou, která by ignorovala principy. Jen se jim naučila nedůvěřovat, a proto testuje jejich platnost s pomocí konceptu užitku.511 Podobně lze chápat i vztah příznivců tohoto směru k právům. Ta i v kontextu jejich uvažování představují důležitý prvek. Měli bychom je dodržovat, ale zároveň pečlivě zvažovat, co všechno má být zahrnuto do jejich katalogu, a jakým způsobem se tato práva mají následně aplikovat v právní (jakož i jiné společenské) praxi. 5.1.1 Talbottova konsekvencialistická justifikace lidských práv Asi nejvýznamnějším autorem, který v současnosti usiluje o konsekvencialistické ospravedlnění lidských práv, je William J. Talbott. Ve své teorii 510 Ostatně i utilitarismus pravidel se jeví jako poměrně snadno slučitelný s ideou morálních práv. K tomu viz např. BRANDT, Richard B. Utilitarianism and Moral Rights. Canadian Journal of Philosophy. 1984, vol. 14, no. 1, s. 4–5. Dále srovnej i LYONS, 1977, op. cit., s. 115–116. 511 GIBBARD, Allan. Utilitarianism and Human Rights. Social Philosophy & Policy. 1984, vol. 1, iss. 2, s. 100. LEGES_168.indd 112 26.10.2022 15:58:39 5.1 Jak utilitarismus ospravedlňuje lidská práva? 113 se snaží zúročit zejména kritickou reflexi přístupu Johna Stuarta Milla512 a Johna Rawlse. Jeho východisko představuje rozlišení mezi konsekvencialismem základní úrovně a metaúrovně.513 Zatímco první z nich může být charakterizován jako přímý konsekvencialismus, který vyžaduje, abychom jeho základní princip bezprostředně aplikovali v  naší každodenní praxi, druhý z  nich naopak poskytuje jen konsekvencialistické zdůvodnění pro různé morální principy základní úrovně, které samotné tuto povahu nemají. Co přesně to znamená? Pokud se třeba v našem každodenním životě řídíme principem, že nesmíme usmrtit nevinného člověka našim aktivním jednáním, neuplatňujeme sice bezprostředně úvahu konsekvencialistického typu, avšak tento princip není platný sám o sobě, ale jeho zdůvodnění má konsekvencialistický charakter. Jde tedy o nepřímý konsekvencialismus. Právě na něm Talbott zakládá své snahy, protože první ze zmíněných verzí tohoto směru považuje za zdiskreditovanou a neobhajitelnou.514 Tím se v zásadě neliší od postojů, které prezentuji i já v této knize. Na uvedené bázi Talbott dále formuluje hlavní princip, jehož prostřednictvím se snaží obhájit poměrně široký rejstřík práv, která mají mít nezcizitelný charakter a vlády je mají garantovat všem svým občanům.515 Taková práva sice přebijí většinu přímých argumentů odkazujících na zájmy většiny, avšak nebudou platit zcela bez výjimek – nebude jim tudíž možno přisuzovat absolutní charakter.516 Zahrnout mezi ně můžeme zejména paradigmatické příklady lidských práv, jakými jsou třeba právo na svobodu tisku, svobodu myšlení a vyjadřování, různá politická práva a mnohá další.517 Talbott charakterizuje svůj hlavní princip sloužící k jejich ospravedlnění jako objektivní konsekvencialistický princip morálního zlepšení.518 Vysvětluje totiž, kdy je nějaká změna v naší právní a morální praxi zlepšením.519 Právě prvek změny je pro něj velmi důležitý, protože odmítá vycházet z normativních předpokladů, kterým bychom mohli přisuzovat samozřejmou platnost. Jinými slovy, morální normy nevnímá jako něco odvozeného ze 512 Srovnej TALBOTT, William J. Human Rights and Human Well-Being. New York: Oxford University Press, 2010, s. 3 a následující. 513 Tamtéž, s. 8. 514 Tamtéž. 515 Tamtéž, s. 10. 516 Tamtéž, s. 18. 517 Přesný seznam těchto práv viz tamtéž, s. 23–24. 518 „An objective consequentialist principle of moral improvement“ Viz tamtéž, s. 329. 519 Tamtéž, s. 101. LEGES_168.indd 113 26.10.2022 15:58:39 5. Utilitaristická justifikace lidských práv 114 samozřejmých východisek, ale představují podle něj produkt dlouhodobé konfrontace s různými reálnými i hypotetickými příklady.520 Jinými slovy, bere si jako výchozí bod určitý stávající soubor takových norem a uvažuje pouze o jeho korekcích. Samotný hlavní princip nám ve své výchozí formulaci říká, že změna v morální a právní praxi představuje zlepšení, pokud by výsledný systém společenské praxe jako celek lépe a spravedlivěji (equitably) podporoval životní šance než systém současný nebo jeho relevantní alternativy.521 Tím jsou určeny základní podmínky, za nichž je možné uvedenou praxi korigovat a formovat. I z výše uvedeného popisu Talbottových úvah, který je pro potřeby této práce poměrně značně zjednodušen, vyvstává jejich složitost. To nás může vést k pochybnostem, zda se tím neeliminuje jedna z nejsilnějších stránek konsekvencialistické (resp. utilitaristické) etiky, která spočívá v její až průzračné jednoduchosti. Některé Talbottovy myšlenky nicméně dávají podle mého dobrý smysl i tehdy, pokud se zasadí do kontextu mnou preferované verze utilitarismu. I podle ní je třeba s ohledem na naše epistemická omezení a otázku různých nákladů vycházet ze současné morální praxe a korigovat ji pouze tehdy, pokud je opravdu zřejmé, že se nám z hlediska principu užitku nabízí nějaká lepší alternativa. Oba přístupy se přibližují také v rezervovaném postoji k absolutní povaze práv, která vnímají jako něco, co bude sice vítězit nad ostatními konkurenčními úvahami v drtivé většině případů, nikoliv však úplně vždy. Naopak určitou odlišnost je možno vnímat ve východiscích obou teorií, protože Talbott přistupuje mnohem opatrněji k myšlence, že na počátku našich morálních úvah musí být soubor předpokladů, jimž je přisuzována samozřejmá platnost. 5.2 Kritika utilitaristické justifikace lidských práv Vůči utilitaristickému ospravedlnění lidských práv se v průběhu času vymezovalo více autorů. Jedním z nich byl i významný americký filozof Alan Gewirth. Podle něj můžeme připustit, že práva představují komponenty welfaru, ale pak za to musíme zaplatit cenu, že mohou být přebita jinými požadavky, které se k němu rovněž vztahují. Pokud naopak jejich vazbu na 520 Tamtéž, s. 7 a 32. 521 Celou definici viz tamtéž, s. 64. Její vylepšené, ale ještě mnohem složitější znění, pak srovnej tamtéž na s. 66. LEGES_168.indd 114 26.10.2022 15:58:40 5.2 Kritika utilitaristické justifikace lidských práv 115 welfare odmítneme, musíme vzápětí čelit jiné obtížné otázce – jsme nuceni nějakým způsobem objasnit, proč jsou vůbec dobrá.522 Východisko nám má nabízet jeho vlastní teorie, která spojuje jejich založení s normativním aktérstvím,523 a jíž bude v této publikaci ještě věnována značná pozornost.524 Nyní se však zaměřme přímo na jádro jeho kritiky utilitaristické justifikace. Gewirth tvrdí, že má jen nahodilý charakter.525 Práva totiž odvozuje pouze od agregovaného užitku místo, aby je zakládala přímo na potřebě jednání (action-needs) jednotlivých osob.526 Jeho samotná hlavní námitka tak nakonec směřuje k nejfrekventovanějšímu argumentu proti propojení utilitarismu a práv. Jak už bylo naznačeno výše, spočívá v otázce, jak bychom se měli zachovat v situaci, kdy bude užitek maximalizován právě porušením nějakého lidského práva.527 Někteří autoři, jako třeba Allan Gibbard, vnímají právě toto jako klíčový paradox, kterému musí utilitaristická obrana práv čelit.528 Tato etická teorie podle nich nedokáže poskytnout právům absolutní ochranu.529 Buď musíme přisuzovat absolutní platnost jim, nebo welfaristickým argumentům odvozeným z principu užitku, ale ne oběma zároveň.530 Utilitarismus odvozuje práva z povinností. Jeho východiskem je povinnost maximalizovat užitek, jíž mají jednotlivá práva sloužit a které musí ustoupit, pokud v tom nejsou úspěšná.531 Zdá se tedy, že jsme zde nuceni k definitivnímu rozhodnutí, zda chceme být utilitaristy, nebo lidskoprávníky. Je tomu opravdu tak? Nebo je možno oba přístupy nějakým způsobem úspěšně sladit? Řešení, které mohou utilitaristé nabídnout, je v zásadě totožné jako v případě námitek, že nás ohled na maximalizaci užitku nutí akceptovat očividně nespravedlivé závěry (například odsoudit k trestu smrti nevinného člověka) 522 GEWIRTH, Alan. Human Rights. Essays on Justification and Applications. Chicago and London: The University of Chicago Press, 1982, s. 144. 523 K tomu srovnej tamtéž, s. 149–151. 524 Konkrétně v kap. 7.1. 525 GEWIRTH, 1982, op. cit., s. 154. 526 Tamtéž, s. 160. 527 Srovnej LYONS, David. Utility as a Possible Ground of Rights. Noûs. 1980, vol. 14, no. 1, s. 25. GIBBARD, 1984, op. cit., s. 99. BRANDT, Richard B. Morality, Utilitarianism, and Rights. Cambridge: Cambridge University Press, 1992, s. 150. 528 GIBBARD, 1984, op. cit., s. 93. 529 K tomu srovnej např. ALEXANDER, Amanda. Bentham, Rights and Humanity: A Fight in Three Rounds. Journal of Bentham Studies. 2003, vol. 6, no. 1, s. 14. 530 K tomu srovnej i některé úvahy v textech LYONS, 1977, op. cit., s. 115. LYONS, 1982, op. cit., s. 112. 531 GEWIRTH, 1982, op. cit., s. 158. LEGES_168.indd 115 26.10.2022 15:58:40 5. Utilitaristická justifikace lidských práv 116 nebo některé přemrštěné požadavky (třeba vzdát se největší části svých příjmů ve prospěch hladovějících lidí ze zemí třetího světa). To nakonec nepředstavuje žádné překvapení, protože uvedené tradiční výhrady vůči této teorii by se ostatně daly formulovat i jako zásah do určitých práv aktérů. Porušování práv – jako třeba omezování svobody projevu, nebo těch, která jsou spojena s trestním řízením – můžeme tedy opět vnímat jako příklady lokálních optimalizací, které však jdou na úkor dlouhodobého a celkového rámce, jehož sledování je pro utilitaristy přitom klíčové. Je mnoho dobrých důvodů pro to myslet si, že společnost, která omezuje práva lidí, bude nakonec fungovat mnohem hůře než ta, která je respektuje. Zjednodušeně řečeno: Tyranie je efektivní z hlediska tyrana, který se chce za každou cenu uchovat u moci, nikoliv z hlediska všech, kdo mohou pociťovat štěstí a utr- pení. Je zcela v souladu s utilitaristickou etikou, že největší užitek bude spojen s příklonem k dodržování vhodně formulovaných pravidel.532 Utilitarismus v reálném světě tak nejen, že nemusí být v rozporu s konceptem lidských práv, ale může jejich ukotvení v naší pozitivní morálce a ve formě základních práv v právu samotném přímo vyžadovat.533 Obhajoba základních práv v rámci tohoto směru může být postavena na zde opakovaně uváděném argumentu, že z dlouhodobého hlediska bude množství užitku větší, pokud budou součástí našeho právního řadu, než pokud by jí nebyla. S náhledem, že optimální institucionální nastavení v sobě zahrnuje i tato práva, se lze mezi jeho příznivci ostatně setkat opravdu často.534 Základní práva jsou tedy i z jejich perspektivy vnímána jako řešení problému institucionálního designu, a nikoliv jako jeho součást.535 Stejně tak lze předpokládat, že užitek bude nejvíce zvýšen tím, když lidská práva přijmeme také jako součást své pozitivní morálky. To, zda jejich koncept (v právním i morálním kontextu) k ta- 532 S tím srovnej např. postoje Allana Gibbarda. GIBBARD, 1984, op. cit., s. 101–102. 533 Zajímavou námitku k tomuto závěru vznesl jeden z recenzentů tohoto textu, když upozornil na specifický charakter lidských práv a jejich výraznou odlišnost od většiny pravidel. To vyvolává otázku, zda je korektní vnímat utilitarismus pravidel jako východisko pro jejich sladění s utilitaristickou etikou. Možné řešení tohoto problému vidím v poukazu na to, že optimální soubor pravidel v sobě může zahrnovat i relativně pestrou a různorodou škálu standardů (od velmi konkrétních až po velmi abstraktní). Naopak by se mi zdálo překvapivé, pokud by veškerá pravidla měla mít konkrétnější charakter. Lidská práva tak nemůžeme hodnotit izolovaně, ale musíme je chápat jako součást širšího celku práva, případně pozitivní morálky. 534 LYONS, 1982, op. cit., s. 119. 535 Srovnej GIBBARD, 1984, op. cit., s. 94. LEGES_168.indd 116 26.10.2022 15:58:40 5.2 Kritika utilitaristické justifikace lidských práv 117 kové maximalizaci opravdu vede, je již empirickou otázkou. Ta samozřejmě vyžaduje důkladnější zkoumání.536 Alespoň na první pohled se ovšem nezdá, že by dosavadní historické i jiné zkušenosti takovou hypotézu popíraly. Právě naopak – jeví se jako velmi pravděpodobné, že respekt k jednotlivcům a snaha poskytnout jim co nejvíce svobody a možnosti pro jejich seberealizaci, jež stojí v jádru ideje těchto práv, nejvíce přispívá k všeobecnému štěstí a prosperitě.537 Není realistické, aby v rámci svých každodenních životů lidé u každého jednání propočítávali, kolik užitku z něho vzejde. Naopak se musí řídit nějakými obecnými pravidly a ta, která označujeme jako lidská práva, se jeví jako mimořádně věrohodný kandidát na jejich pozici. V tomto smyslu mohou být organickým pokračováním utilitarismu a člověk může být s naprosto čistým svědomím utilitaristou a lidskoprávníkem zároveň. Uvedené závěry vypovídají sice o  slučitelnosti utilitarismu a  lidských práv v naší běžné každodenní praxi, ale nikoliv o tom, zda je možno prolomit určité právo v konkrétní situaci, kdy by snaha o jeho dodržení měla zjevně devastující účinky.538 I když budeme považovat za věrohodné, že ve většině situací to bude dodržování lidských práv, které povede k jeho největšímu možnému nárůstu, téměř každého napadne nějaký případ, kdy tomu tak zcela jistě nebude.539 Takové případy samozřejmě nebudou příliš časté. Když zvážíme všechny faktory (včetně třeba potřeby vytvářet stabilní prostředí pro realizaci životních plánů aktérů), můžeme konstatovat, že budou dokonce velmi nepravděpodobné. Přesto, jak naznačoval již Gibbard, nelze vyloučit, že takové dilema může alespoň ojediněle nastat.540 Lze předpokládat, že například John Stuart Mill by připustil, že za okolností tohoto typu by řídit se daným právem nebylo správné.541 Můžeme si klást otázku, zda je takové slepé dodržování určitého standardu za jakoukoliv cenu vůbec raci- 536 Otázka, jakým způsobem má být zjišťováno, co konkrétně přispívá k maximalizaci užitku, je mezi utilitaristy předmětem rozsáhlých debat, jejichž přiblížení čtenáři by značně přesáhlo přípustný rozsah tohoto textu. Pro seznámení se s alespoň některými základními obtížemi spojenými s praktickým uplatněním utilitaristických kalkulací lze čtenáře odkázat např. na MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism. Stocksfield: Acumen, 2007, s. 153–163. 537 K tomu srovnej i podobné Gibbardovy závěry. GIBBARD, 1984, op. cit., s. 101. 538 Něco takového by ostatně odpovídalo i závěrům J. J. C. Smarta o možném prolamování obecných pravidel. SMART, J. J. C. Extreme and Restricted Utilitarianism. The Philosophical Quarterly. 1956, Vol. 6, no. 25, s. 353. 539 GIBBARD, 1984, op. cit., s. 99. 540 GIBBARD, 1984, op. cit., s. 99. 541 BRINK, 2013, op. cit., s. 223–224. LEGES_168.indd 117 26.10.2022 15:58:40 5. Utilitaristická justifikace lidských práv 118 onální, a vnímat možnost určitého prolomení práva nikoliv jako slabinu, ale jako výhodu. Je však rovněž na místě úvaha, zda nepůjde pouze o případy, které budou zároveň představovat zásah do některého konkurenčního práva a bude je tudíž možné artikulovat i jako konflikt lidských práv. Přinejmenším značná šíře současných lidskoprávních katalogů může podporovat tento závěr. V takovém případě porušení nějakého práva jen těžko může vyvolávat onu ostrou kritiku, protože k němu nutně musí dojít. Nepůjde zde totiž o jeho prolomení na základě nějakých přání momentální většiny, ani prosté ekonomické úvahy, ale kvůli zabránění velmi vážným důsledkům, které samotné by taktéž představovaly narušení nějakého jiného lidského práva. 5.3 Výhody utilitaristické justifikace lidských práv S utilitaristickým přístupem k lidským právům můžeme spojit všechny klady, které má tato teorie normativní etiky již v obecné rovině.542 Ve srovnání s ostatními přístupy má velmi malé množství předpokladů, které jsou přitom vesměs velmi atraktivní, a zároveň nám nabízí jeden jednoduchý princip, s jehož pomocí můžeme řešit spoustu různých problémů (v kontextu lidských práv by to bylo nejen jejich ospravedlnění, ale i otázky, kdo má být jejich nositelem, komu mají být ukládány s nimi korespondující povinnosti, co přesně má být jejich obsahem atd.). Vedle nich však můžeme zdůraznit i některá specifická pozitiva, která mohou být bezprostředně vztažena k oblasti lidských práv. První z nich shrnuji pod schopností vypořádat se s jejich komplexní povahou, druhé vidím v tom, že dokáží ospravedlnit coby jejich nositele všechny lidské bytosti včetně těch, které postrádají racionalitu, a třetí spojuji s potenciálem čelit výtkám, které mají zdroj v některých myšlenkách spojených s kulturním relativismem. 5.3.1 Výhoda první: schopnost uchopit komplexní povahu lidských práv Lidská práva tak, jak se s nimi setkáváme v současném světě a jak je nejčastěji chápeme, představují značně komplexní celek, který se ocitá v napětí vůči jiným konceptům (například některým úvahám ekonomického typu). Zároveň ale pro jeho heterogenní charakter mnohdy vznikají tenze i mezi 542 K tomu viz kap. 2.5. LEGES_168.indd 118 26.10.2022 15:58:40 5.3 Výhody utilitaristické justifikace lidských práv 119 jeho jednotlivými částmi (třeba politickými a sociálními právy).543 Jedním z úskalí justifikačních teorií lidských práv je přitom právě otázka, jestli jej dokáží ospravedlnit i v této jeho různorodosti, a zda nabízí nějaká přesvědčivá vodítka pro to, jak řešit případné konflikty s ním spojené. Zůstaňme nejprve u  prvního okruhu výhrad. Různým justifikačním přístupům je tedy tradičně vytýkáno, že se nedovedou vypořádat s tím, že lidská práva dnes do sebe zahrnují poměrně široký a  různorodý rejstřík práv od těch politických, přes sociální a ekonomické, až po některá nově koncipovaná spojená třeba s životním prostředím. Nabízí přesvědčivé zdůvodnění například jen pro některý z uvedených druhů, zatímco pro ostatní nikoliv. Dost často vedou k  příliš úzkému, nebo naopak příliš širokému souboru práv.544 Utilitarismus díky své široké aplikovatelnosti a schopnosti zohledňovat různé faktuální kontexty, se dokáže podle mého soudu s těmito problémy dobře vypořádat. Pokud vychází z potěšení coby bytostné hodnoty, může těžit z jeho výhody, kterou je, že se ostatní dobra dají snadno koncipovat jako instrumenty k jeho dosažení. Dokáže tak snadno hrát roli určitého společného měřítka. Tím například dokáže do svého rámce zahrnout jak práva směřující k přímé ochraně naší autonomie, tak i ta, která nám zajišťují benefity ekonomického charakteru. Současně dokáže do svých kalkulací coby jeden z faktů zahrnovat naše přesvědčení a náklady spojené s jejich transformací. Díky tomu se umí vyrovnat i s produkty naší historické zkušenosti, které mnohdy bývají zdrojem heterogenního charakteru lidských práv. Druhý okruh výhrad souvisí s aplikačními problémy a s otázkou, jak řešit konflikty, ať už mezi právy samotnými nebo mezi nimi a odlišnými standardy. Jako nejvíce extrémní problém můžeme vnímat výhradu, že se různým justifikačním přístupům nedaří dostatečně specifikovat, jaká práva máme přesně mít, že zůstávají nanejvýš u několika velmi abstraktních formulací, ale neposkytují nám již jasná vodítka, pokud máme přistoupit k jejich aplikaci v  praxi. Utilitarismus svým zaměřením dokáže překonat i  tento problém, protože je kontextuálně zaměřený a má mimořádně široký rozsah svého možného uplatnění. S přihlédnutím k jeho kalkulacím bychom mohli 543 K tomu srovnej HAPLA, Martin. Lidská práva bez metafyziky: legitimita v (post)moderní době. Brno: Masarykova univerzita, 2016, s. 43 a následující. 544 Srovnej SANGIOVANNI, Andrea. Human Rights, Interests, and Variation. In: HERLIN-KARNELL, Ester; KLATT, Matthias (eds.). Constitutionalism Justified. Rainer Forst in Discourse. New York: Oxford University Press, 2020, s. 55–56. LEGES_168.indd 119 26.10.2022 15:58:40 5. Utilitaristická justifikace lidských práv 120 upřesňovat obsah práv a odstraňovat s nimi spojené nejasnosti i v jednotlivých konkrétních případech. Dalším důležitým aspektem je vztah lidských práv ke konkurenčním morálním úvahám. V současné době většina autorů zpravidla od těchto práv očekává, že je budou ve většině situací úspěšně přebíjet. Nebude se tak však dít úplně vždy. Tato očekávání přitom mají nejen konsekvencialisté, jakým je Talbott,545 ale i jejich odpůrci, mezi něž můžeme zařadit třeba Jamese Griffina.546 Neporušit lidské právo ani tehdy, pokud bychom věděli, že tím můžeme zachránit svět před zkázou, totiž zavání spíš tupým dogmatismem než racionalitou a pevností dobře uváženého morálního postoje. Jak bylo naznačeno již výše, utilitarismus prolomení práv v takovém extrémním případě (alespoň podle mého soudu) pochopitelně připouští. Bylo by ovšem silně zavádějící podsouvat mu, že zároveň akceptuje i jejich pravidelné prolamování třeba z důvodu pouhého zohlednění zájmů a preferencí nějaké aktuální většiny. Samotný konflikt práv alespoň v právní oblasti dnes obvykle řešíme s pomocí testu proporcionality. Může utilitaristický přístup k lidským právům poskytnout nějakou výhodu i  v  jeho kontextu? Odpověď na tuto otázku je nepochybně na hodně dlouhou debatu. Jedno z pozitiv, o němž by bylo smysluplné v tomto rámci uvažovat, může souviset s námitkou nesouměřitelnosti, která bývá proporcionalitě již tradičně adresována.547 Když s její pomocí řešíme kolizi dvou práv, nesrovnáváme ve skutečnosti nesrovnatelné? Tím, že je utilitarismus obvykle navázaný i na teorii dobrého života, která předpokládá jednu bytostnou hodnotu (např. hédonismus je takto zaměřený na potěšení), nabízí nám i určitý společný jmenovatel, který může stát v pozadí jednotlivých práv. Problém nesouměřitelnosti v něm tedy již z jeho samotné podstaty nemůže vyvstat. Lze mu tudíž připsat i jistý potenciál k vyřešení naznačeného problému, jehož hlubší prozkoumání by si do budoucna zasloužilo pozornost. 545 TALBOTT, 2010, op. cit., s. 18. 546 GRIFFIN, James. On Human Rights. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 68. 547 K  bližší povaze této námitky srovnej např. ČERVÍNEK, Zdeněk. Proporcionalita. In: SOBEK, Tomáš; HAPLA, Martin a KOLEKTIV. Filosofie práva. Brno: Nugis Finem Publishing, 2020, s. 384–387. LEGES_168.indd 120 26.10.2022 15:58:40 5.3 Výhody utilitaristické justifikace lidských práv 121 5.3.2 Výhoda druhá: ospravedlnění práv všech lidských bytostí Jeden z problémů, ke kterému se budeme v souvislosti s některými konkurenčními justifikačními teoriemi v této monografii ještě často vracet, spočívá v otázce, jak můžeme přiznat lidská práva jen lidským bytostem (včetně těch, které nejsou osobami) a zároveň je odepřít zvířatům. Pokud jsou totiž pro status nositele práva důležité určité racionální schopnosti, normativní aktérství nebo autonomie, pak je zřejmé, že je mnozí lidé nemají. Jestliže jsou však rozhodné jiné vlastnosti, které má dokonce třeba i pacient nacházející se v trvalém a nezvratném vegetativním stavu, jak je možné odepřít práva přinejmenším některým zvířatům, jež danými vlastnostmi budou rovněž obdařena? Utilitarismus si podle mého soudu dokáže poměrně uspokojivým způsobem poradit i s tímto problémem. Samozřejmě z jeho hlediska je každá cítící bytost morálně relevantní – tedy i zvíře. Jelikož však práva koncipuje jako něco, co je alespoň potenciálně institucionalizovatelné, vždy s nimi zůstává spojena otázka jejich efektivity v praxi. Nepochybně máme do našich kalkulací započítávat také užitek zvířat. Z  utilitaristického hlediska dává dobrý smysl poskytovat jim ochranu proti týrání a starat se o jejich životní podmínky. Nemusí se tak ale nutně dít formou práv, protože právě takový způsob nemusí být (za prvé) s ohledem na povahu zvířat opravdu účinný a (za druhé) bude narážet na naše faktuální limity. Co přesně mám tímto na mysli? V prvním případě se jedná například o to, že většina lidí je schopná o svá práva pečovat sama a systém jako takový jistě unese určitý soubor výjimek spojených s lidskými bytostmi, které něco takového nedokáží a potřebují mít v této oblasti zástupce. V praktické rovině by ovšem bylo krajně obtížné zastupovat stejným způsobem všechna zvířata. Pokud dále jde o zmíněné faktické limity, bude jich zde figurovat celá řada. V potaz je třeba nutné opět brát i značné náklady spojené s tím, pokud bychom chtěli transformovat současná přesvědčení většiny lidí, které nemusí být myšlence přiznání lidských práv zvířatům nakloněna. Naopak z podobných důvodů je možno připustit, že nositeli práv budou lidské bytosti, jež postrádají racionální schopnosti. I s ohledem na to, že si v mnoha případech nemůžeme být jisti, zda tyto schopnosti přece jen opět nezískají, jim dává smysl poskytovat komplexní ochranu. Dále je třeba započítat také náklady spojené s potlačováním naší již poměrně rozvinuté empatie vůči nim. Je ovšem nutno připustit, že z utilitaristického hlediska dává smysl dlouhodobě pracovat LEGES_168.indd 121 26.10.2022 15:58:40 5. Utilitaristická justifikace lidských práv 122 na změně našich postojů ve prospěch zvířat. V tomto smyslu nemusí mít zmíněný argument o  faktuálních limitech většiny z  nás trvalou platnost. Problém s efektivitou ochrany poskytované skrze soubor práv naopak může mít trvalý charakter. 5.3.3 Výhoda třetí: imunita vůči námitce kulturního relativismu Lidská práva rovněž často čelí kritice, že představují západní (kulturní) koncept.548 Mnohdy jsou dokonce přímo vnímána jako produkt západního imperialismu,549 případně je jim vytýkáno, že nezápadním kulturám není umožněno o nich vést debatu a podílet se na jejich utváření. 550 Opakovaně se vrací otázka, zda v jiných kulturních okruzích nezastávají odlišné hodnoty, které ospravedlňují jiné přístupy k těmto právům.551 Jejich univerzalita se tím ocitá v napětí s kulturním relativismem. Co přesně znamená kulturní relativismus? Například Fernando R. Tesón ho definuje jako pozici, podle níž místní kulturní tradice determinují existenci a rozsah občanských a politických práv, která požívají jednotlivci v určité společnosti.552 Zdůrazňuje přitom, že původ tohoto termínu se nenachází v oblasti práva nebo umění, ale v antropologii a etice.553 Takové pojetí je však podle mého soudu přece jen trochu zjednodušující a z analytického hlediska málo precizní. Jako vhodnější se mi proto jeví přístup, jehož autorem je Xiarong Li, který k tomuto druhu relativismu přistupuje jako 548 HOWARD-HASSMANN, Rhoda E. In Defense of Universal Human Rights. Cambridge: Polity Press, 2018, s. 28. PAGDEN, Anthony. Human Rights, Natural Rights, and Europe’s Imperial Legacy. Political Theory. 2003, vol. 31, no. 2, s. 172–173. 549 K této námitce srovnej např. BILETZKI, Anat. Philosophy of Human Rights. A Systematic Introduction. New York and London: Routledge, 2020, s. 102. POGGE, Thomas. Human Rights and Human Responsibilities. In: DE GREIFF, Pablo and Ciaran CRONIN (eds.). Global Justice and Transnational Politics. Essays on the Moral and Political Challenges of Globalization. Cambridge: The MIT Press, 2002, s. 176. BEITZ, 2009, op. cit., s. 203–206. 550 Srovnej také myšlenku Pavla Dufka, že „nabídka dialogu o lidských právech směrem k mimozápadním společnostem je nezřídka falešná, neboť žádoucí výstup takového dialogu je dopředu znám.“ DUFEK, Pavel. Lidská práva, ideologie a veřejné ospravedlnění: co obnáší brát pluralismus vážně. Právník. 2018, roč. 157, č. 1, s. 51–52. 551 Srovnej např. debatu o asijských hodnotách. Ve své knize ji stručně rekapituluje třeba Anat Biletzki: BILETZKI, 2020, op. cit., s. 94–97. 552 TESÓN, Fernando R. International Human Rights and Cultural Relativism. Virginia Journal of International Law. 1985, vol. 25, no. 4, s. 870. 553 Tamtéž. LEGES_168.indd 122 26.10.2022 15:58:40 5.3 Výhody utilitaristické justifikace lidských práv 123 k mnohem členitějšímu konceptu. Li totiž uvádí až tři roviny, v níž může být hodnota univerzální, nebo specifická pro určitou kulturu. První z nich souvisí s původem takové hodnoty.554 To, že se lidská práva zrodila právě v západní kultuře, nebývá nikým zpochybňováno. Tento fakt ovšem sám o sobě nic nevypovídá o tom, zda mají být univerzálně respektována. Druhá rovina se vztahuje k podmínkám implementace určité hodnoty, nebo jinými slovy, nakolik je její prosazení možné jen v určité kultuře, nebo kdekoliv.555 V jejím rámci tedy řešíme důležitou praktickou otázku, za jakých podmínek (popřípadě jestli vůbec) je prosazení lidských práv v konkrétní společnosti možné. Společně s ní již alespoň částečně vstupujeme na morální půdu, protože nedává smysl považovat za naši morální povinnost prosazování něčeho, co ani není v praxi uskutečnitelné. Dochází zde však pouze k omezení šíře, v jakém dává smysl tato práva aplikovat, nikoliv k zpochybnění jejich univerzální platnosti. Jinými slovy – jejich limity jsou tu pouze faktuální a ne normativní. Nakonec třetí rovinu Li spojuje s problémem, zda platnost nějaké hodnoty vyžaduje určité zvláštní předpoklady, které jsou dány pouze v kontextu specifické kultury.556 Teprve takto vymezenou otázku dává smysl dát do souvislosti se samotnou problematikou justifikace lidských práv. Jak na takto uchopený problém kulturního relativismu ve vztahu k lidským právům reagovat? Několik trefných komentářů k  němu shrnuje Anat Biletzki. Tato autorka jednak upozorňuje, že nezápadní vlády, které se vůči konceptu lidských práv vymezují, zpravidla přistupují k západním hodnotám velmi selektivně. Nečiní jim třeba problém akceptovat ty, které jsou spojené s fungováním moderní tržní ekonomiky. Jejich výběr je tak ve skutečnosti odůvodněn jinými důvody než snahou o prosazování vlastního kulturního dědictví.557 To je nepochybně zajímavý postřeh. Jako mnohem důležitější se mi však jeví, když Biletzki zdůrazňuje univerzální povahu samotného morálního diskurzu. Ten není závislý na kultuře, ale naopak představuje výměnu argumentačně podložených postojů, které mají aspirace na univerzální platnost.558 Nakonec, i v rámci jednotlivých kultur vnímají hodnoty, které zastávají, jako obecně správné a nikoliv správné jen pro danou kulturu samotnou. Polemika o řadě sporných otázek, jakými jsou třeba 554 LI, Xiarong. „Asian Values“ and the Universality of Human Rights. Philosophy and Public Policy Quarterly. 1996, vol. 16, no. 2, s. 22. 555 Tamtéž, s. 23. 556 Tamtéž. 557 Srovnej BILETZKI, 2020, op. cit., s. 96. 558 Tamtéž, s. 98. LEGES_168.indd 123 26.10.2022 15:58:40 5. Utilitaristická justifikace lidských práv 124 trest smrti, se přitom vede nejen napříč kulturami, ale i v rámci jednotlivých kultur samotných. Spíše než debatu mezi univerzalismem a relativismem odráží diskuzi o tom, co má být obsahem morálky, která má univerzální charakter.559 Výše uvedený argument může řešit problém napětí mezi kulturním relativismem a univerzalitou lidských práv již v obecné rovině.560 Je ovšem pravda, že některé justifikační teorie lidských práv jsou vůči s ním spojeným námitkám méně imunní než jiné. Typicky přístupům, které vychází z oceňování autonomie, aktérství, a ve spojení s nimi i racionálního jednotlivce, bývá vytýkána podmíněnost západní kulturou, která je kladena do kontrastu s koncepty a hodnotami, jež vyplývají z odlišných, kolektivněji zaměřených, kultur. Právě utilitarismus díky svému důrazu na agregaci jednotlivých užitků se může jevit v tomto rámci jako přijatelnější. Jednotlivec totiž u něj nepředstavuje výchozí koncept a jeho užitku přisuzuje stejnou váhu jako užitku kohokoliv jiného. Zdrojem problémů ale může být v případě jeho hédonistické varianty důraz, který klade na potěšení. Někdo by totiž mohl předložit námitku, že to ne ve všech kulturách představovalo oceňovanou hodnotu. Odpověď na ni lze vidět v tom, že uvedené rozdíly souvisely spíše s odmítnutím některých druhů potěšení (zpravidla v závislosti na tom, co je jejich zdrojem), nikoliv vůči jeho prožitku jako takovému. Jeho odmítnutí by totiž jen stěží mohlo představovat šířeji sdílený postoj. Ostatně i většina úspěšných náboženství ve svých nejrozšířenějších verzích nabízí svým věřícím určitou představu posmrtného života spojeného s blažeností. Nikde není utrpení, které je jeho protikladem, vnímáno jako stav, který by byl sám o sobě dobrý. Žádná víra nám nepředkládá odměnu v posmrtném životě ve formě věčného věznění v koncentračním táboře. 5.4 Dílčí shrnutí: utilitaristické ospravedlnění lidských práv Smyslem posledních dvou kapitol bylo představit utilitaristické pojetí a ospravedlnění lidských práv. Mám za to, že bez odkazu na spekulativní metafyziku nebo teologické koncepty dokáže tato teorie normativní etiky 559 Tamtéž. 560 V úvahu samozřejmě přichází i řada argumentů dalších. K tomu srovnej např. FREEMAN, Michael. Human Rights. An Interdisciplinary Approach. Cambridge: Polity Press, 2011, s. 126–128. LEGES_168.indd 124 26.10.2022 15:58:40 5.4 Dílčí shrnutí: utilitaristické ospravedlnění lidských práv 125 obhájit takový soubor práv, který umožňuje splnit hlavní úkoly, které jsou od něj v současnosti očekávány. Tím nechci popírat, že je možno vůči němu zaujímat i skeptický a obezřetný postoj. Samozřejmě vždy musíme zůstávat otevření kritice. Cílem předchozích řádků bylo spíše vyvážit až přílišnou nedůvěru, která ho v našem prostředí někdy provází, a ukázat, že nám nabízí seriózní odpovědi na námitky, jež jsou vůči němu tradičně směřované. Samozřejmě bez ohledu na kritéria, která pro hodnocení jednotlivých justifikačních přístupů zvolíme, musíme je vždy hodnotit v kontextu alternativ, jež jsou vůči nim dostupné. V praxi otázka nezní, zda některý z nich splňuje určité absolutní nároky, ale jestli je splňuje lépe nebo hůře než ostatní. V  následujících kapitolách této knihy proto představím několik vůči utilitarismu konkurenčních teorií, které se snaží ospravedlnit lidská práva jinými způsoby. Mým cílem bude ukázat, že ani ony nejsou bez kazů a že ve srovnání s nimi můžeme jejich utilitaristické zdůvodnění považovat za přinejmenším stejně věrohodné. K těmto právům bezpochyby můžeme dospět více vhodnými cestami a bylo by škoda některou z nich uzavírat. LEGES_168.indd 125 26.10.2022 15:58:40