Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 1 NVV06K Diskreční pravomoc veřejné správy povinně volitelný předmět 23.2.2024 2.téma doc.JUDr. Soňa Skulová, Ph.D. 2. téma • • Správní uvážení jako projev pravomoci správního orgánu. • • • Vztah správního uvážení k veřejným subjektivním právům. • Uvážení vs. nárok. • Připomenutí: Správní uvážení („SU“) jako specifická součást, resp. projev pravomoci správního orgánu: • •Účelem diskreční pravomoci (SU): poskytnout SO prostor pro nalezení •správných, vhodných řešení, resp. rozhodnutí v konkrétním případě • = potřebnou flexibilitu, • •ovšem při zachování dostatečné míry stability rozhodování (právní jistota, předvídatelnost činnosti VS). • •Správní orgán může využívat svou …“odbornost, zkušenost, přizpůsobivost nastalým a těžko předvídatelným situacím, a to i z hlediska důsledků zásahu. (V.Vopálka) • SU jako projev pravomoci správního orgánu: •Zda a jaký prostor pro volnou úvahu bude veřejné správě ponechán - svěřeno především do pravomoci zákonodárce. • •Zákonodárce nemá, co do úpravy volné úvahy veřejné správy, vlastní volnou úvahu (…zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné.“ ( Pl. ÚS 19/93). • •K tomu klasik: •Legislativně-politickým důvodem zařazení správního uvážení do předpisů není, aby byla umožněna subjektivní zvůle správních orgánů, nýbrž, •„…aby mohly vyhověti speciálním požadavkům jednotlivých konkrétních případů. Uvažování představuje, obrazně řečeno, bránu, kterou vcházejí do budovy právního řádu mimoprávní motivace." (A.Merkl) • • • K problému tzv. „absolutního volného uvážení“ • •= případy, kde SO rozhoduje o oprávněních, na něž není právní nárok, a/resp. kde zákon nestanoví zcela přesná kritéria (např. udělení státního občanství, azylu, vysílací licence, a d.). • •AVŠAK: „Každá pravomoc má právní limity, a to bez ohledu na to, jak široce je formulován zákon, který ji zakládá.“ • „Tam, kde panuje vláda práva, nemůže existovat neomezená diskreční pravomoc.“ (H.W.R.Wade) •TEDY uvedené případy: •jsou variantou SU, minimálně jsou případem „úvahy jednání“, •vztahují se na ně obecně požadavky kladené na řádný výkon pravomoci SU - nemůže jít o libovůli, •nejsou obecně vyňaty ze soudního přezkumu (jde minimálně o kontrolu nepřekročení mezí SU, jeho nezneužití), ledaže tak výslovně stanoví zákon. • • Ad problém tzv. „absolutního volného uvážení“: • ÚS i NSS: „V právním státě je libovůle nepřípustná.“ • •NSS – 906 Sb.NSS – 6 A 25/2002-42 ( + RS NSS č.950 Sb.NSS): • • “Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.“ • • • Ad problém tzv. „absolutního volného uvážení“: •NSS č. 905 Sb. NSS, č.j. 4 Aps 3/2005-35: •I. Pravomoc prezidenta republiky jmenovat soudce [čl. 63 odst. 1 písm. i) Ústavy] je výrazem jeho postavení v rámci moci výkonné jako „správního úřadu“ sui generis. •II. Na jmenování soudcem není právní nárok. Funkce soudce je ovšem veřejnou funkcí a justiční čekatel nejmenovaný prezidentem republiky do funkce soudce je oprávněn dovolávat se práva na rovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím [čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech]. Ve spojení s tím je oprávněn dovolávat se toho, aby nebyl na tomto právu diskriminován (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny), stejně jako je oprávněn i k tomu, dovolávat se práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), a to i když sám návrh na projednání věci podat nemohl. • III. Právo na rovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím (v daném případě na přístup k funkci soudce), jakož i právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, ve spojení s právem nebýt diskriminován, není s ohledem na znění čl. 36 Listiny, a to i ve spojení se zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ze soudního přezkoumání vyloučeno. Akty či úkony prezidenta republiky při výkonu jeho pravomoci jmenovat soudce jsou ve spojení s uvedenými právy přezkoumatelné ve správním soudnictví. Problém identifikace SU: •= které případy jsou správním uvážením, a které nikoliv. • •Ne vždy jde o případ SU, pokud zákon stanoví, že správní orgán něco učinit „může“, resp. že z jeho strany něco učinit „lze“. •Může jít o povinnost správního orgánu jednat určitým způsobem - tzv. „norma kompetenční“, jež svým zněním zakládá pravomoc SO vůči adresátům. •Vždy proto nutno brát v úvahu širší právní kontext, včetně nastavení, resp. účelu pravomoci správního orgánu (srov. § 2 odst. 2 s.ř.). •Nutný tedy také – výklad systematický, resp. také teleologický. • Zajištění legality správního uvážení: •Obsah a rozsah pravomoci SO by měly být dostatečně určitě zákonem stanoveny. • (viz ústavní požadavek stanovení mezí a způsobu výkonu státní moci zákonem / čl. 2 odst. 3 Ústavy/). • •ESLP: Silver et al. V. Spojené království, 1983: •„Zákon, který svěřuje diskreční pravomoc, musí stanovit rozsah takové diskrece“… • •Metody: •stanovení limitů (mezí) = ROZSAHU SU •stanovení hledisek (kritérií) – OBSAHU, KVALITY SU •přezkum respektování hledisek SU ad 1) a 2) •POZN.: Pojem „zákonnost“a „správnost“ rozhodnutí a postupů /§ 89 odst. 2 s.ř./, soudní přezkum správního uvážení /§ 78 odst. 1 druhá věta, odst. 2 s.ř.s./. • Hlediska (kritéria) pro aplikaci správního uvážení: • Vedle I.konkrétních hledisek (a mezí) stanovených zákonem – specifických pro danou oblast, resp. činnost, • pak hlediska obecnější: •II. obecné principy, resp. principy správního práva. • Pro SO koncentrovaně vyjádřeny ve správním řádu ve formě: • „Základních zásad činnosti správních orgánů“ (§§ 2 – 8 s.ř.) •Z nich zejména zařazené v § 2 (proporcionalita, jednání ve veřejném zájmu, předvídatelnost - legitimní očekávání (včetně ustálené praxe), zákaz zneužití správního uvážení, resp. pravomoci SO, šetření práv nabytých v dobré víře, zásahy jen v nezbytném rozsahu, § 4 (zásada dobré správy, vstřícnosti), § 5 (smírné řešení rozporů). • Přitom působnost zásad obecná – při „výkonu veřejné správy“ (§ 177 odst. 1 správního řádu), •+ další zásady (výslovně nezařazené /např. řádného odůvodnění, transparentnosti/, či zásady nepsané /neminem laedere/. • Hlediska ( kritéria) pro aplikaci správního uvážení: •Dále také: •III. principy dobré správy (jež konkretizují povinnosti právní, či jsou neprávní povahy (etické, či směřující k vyšší efektivitě veřejné správy – srov. např. § 4 odst. 1, § 6, § 8 odst. 2 s.ř.). • K tomu např. - „desatero“ Veřejného ochránce práv, nebo Evropským ombudsmanem vydaný – Kodex dobré správní praxe (2001), čl. 41 LZPEU ( „právo na dobrou správu“), a také doporučení Výboru ministrů Rady Evropy (2007)7 o dobré správě. •Významné pro SU – Doporučení Výboru ministrů RE (80)2 z 11.3.1980, které se týká správního uvážení. •Závěr k hlediskům pro SU: •V souhrnu jde o strukturu určující obsahovou stránku správního uvážení. •V prostoru vymezeném jak po stránce hranic (limitů), tak co do závazných hledisek se rozhodování s volnou úvahou musí pohybovat. • • • • Neurčité pojmy (NP): • - pojem, vyskytující se v právní normě, přičemž jehož obsah a význam není přesně a úplně vymezen. • •Ve správním právu hojný výskyt („veřejný pořádek“, „noční klid“, „bezúhonnost“,...). • •Při aplikaci neurčitého pojmu jde o otázku (pravomoc) subsumpční. • •Správní orgán musí NP vyložit, definovat, a poté posoudit, zda zkoumaný jev či situace odpovídá vymezeným znakům, a lze je tedy pod NP podřadit. Poté lze normu aplikovat. • •Nutno použít obvyklé interpretační metody. • • Neurčité pojmy: •Míra neurčitosti se může v čase i místě měnit. • •Míru neurčitosti snižují: • legální definice pojmu • příkladmé výčty znaků pojmu v zákoně, • prováděcí (podzákonné) předpisy, § judikatura, § metodika § ustálená rozhodovací praxe SO § tradice. • Společné znaky neurčitých pojmů a správního uvážení: • •Zajišťují potřebnou míru volnosti (rozhodovacího prostoru), • •Náročné na identifikaci a aplikaci. • • Liší se: • §funkcí • §způsobem uplatnění pravomoci • §zařazením v právní normě. • Literatura ke studiu základní: •Průcha, P.: Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Brno: MU, 2012. • •Další prameny: • •Kopecký, M.: Správní právo. Obecná část. 3. vydání Praha: C.H.Beck, 2023 • •Skulová, S.: Správní uvážení – základní charakteristika a souvislosti pojmu. Brno: MU, 2003. (https://science.law.muni.cz/knihy/skulova_spravni_uvazeni.pdf) • •Mates, P.: Správní uvážení. Plzeň: Vydavatelství A.Čeněk, 2013. • • Děkuji za pozornost.