Systém soukromého a občanského práva, normy, výklad, prameny, principy Prof. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D. Přehled výkladu 1.Systém práva 2.Soukromé a veřejné právo 3.Systém soukromého práva 4.Dispozitivnost a kogentnost norem soukromého práva (dále jen „SP“) 5.Prameny SP 6.Interpretace a vyplňování mezer 7.Principy soukromého práva Systém práva - opakování §Systém se vyznačuje strukturovaností (opak nahodilosti) § §Systém práva -nahlížení na právo jako na celek a na jeho vnitřní strukturu -v ideálním pojetí o vnitřně organizovaný a souladný celek, který směřuje ke své uspořádanosti -Základním prvkem je právní norma (pravidlo chování, které jehož dodržování je vynutitelné státní mocí) § Právo objektivní a subjektivní §Objektivní právo §pravidla chování, jejichž zachovávání je vynutitelné státní mocí •tím se liší od morálky, náboženství a jiných systémů •např. nikoho nelze státní mocí nutit k účasti na bohoslužbě §psané i nepsané prameny §Subjektivní právo § z objektivního práva pramenící míra možného chování (určité oprávnění) §nikoliv každé ustanovení objektivního práva zakládá právo subjektivní (např. § 489 OZ) Třídění objektivního práva §Hmotné a procesní právo §HP upravuje vztahy mezi osobami (jejich vzájemná práva a povinnosti) §PP reguluje procesní činnost §Soukromé a veřejné právo §§ 1/1: SP tvoří ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob §význam: akceptace dualismu právního řádu (SP – VP), nikoliv třídící kritérium SOUKROMÉ A VEŘEJNÉ PRÁVO §Část I. Jednota právního řádu ALE! §Soukromé a veřejné právo mají různé cíle: §Soukromé právo otvírá co nejširší prostor soukromé iniciativě jednotlivce a svobodnému utváření soukromého života §Veřejné právo upravuje organizaci, působnost činnost orgánů veřejné moci. § §Na rozdílnosti VP a SP je postavena příslušnost soudů ( § 7 odst. 1 OSŘ, § 46 odst. 2, § 68 písm. b) SŘS) Soukromé právo (dále též někdy jen „SP“) §Klíčová zásada autonomie vůle §„vše je dovoleno, co není zakázáno“ (čl. 2 odst. 3 LZPS) §Preference dispozitivních ustanovení §Oprávnění vzniká soukromé osobě z jeho vlastní vůle (vedle zákona) §Občanské právo je obecným právem soukromým a požije se subsidiárně pro všechny soukromoprávní úpravy (§ 9 OZ) § § Pojem soukromého práva v občanském zákoníku §1. věta § 1/1 OZ §nepřesná charakteristika SP §nesprávně pomíjí nepsané prameny, rovnost před zákonem a autonomii vůle §Soukromé právo je §část právního řádu, §jehož psaná i nepsaná pravidla upravují vzájemná práva a povinnosti osob v soukromém styku §majících vůči sobě vzájemně formálně rovné postavení §a jsou nadány širokou autonomií vůle § Zájmová teorie §Kritérium zájmu §VP §chrání veřejné zájmy (slouží zájmům celku) §SP §chrání zájmy soukromé (slouží zájmům jednotlivce) §Kritérium zájmu je neostré §např. trestní právo chrání jak zájem celku na zachování veřejného pořádku, tak majetek a život jednotlivce § Subordinační/mocenská teorie §VP §vertikální vztahy §jeden subjekt vystupuje jako nadřízený, druhý jako podřízený §vysvětluje-li se nadřízenost jako projev uplatňování veřejné moci, jde o tzv. mocenskou teorii §SP §horizontální vztahy §strany mají rovné postavení § §Problém: §i ve VP se lze setkat s rovností (např. procesní smlouvy) §ne všechny vztahy v SP jsou založeny na rovnosti (zaměstnanec a zaměstnavatel, rodiče a děti) Organická (subjektová) teorie §Veřejné právo §jeden ze subjektů (osob v právním smyslu) vystupuje v právním poměru z důvodu výkonu funkce veřejného svazu nebo z důvodu příslušnosti k němu §moderněji: jeden ze subjektů vystupuje v právním poměru pro svou vlastnost nositele veřejné moci (VM), resp. kvůli jejímu výkonu §tj. 1 subjekt je oprávněn vystupovat vůči 2. jako nositel nebo vykonavatel veřejné moci a vyvozovat vůči němu právní následky §Soukromé právo §v právním poměru nevystupuje nositel veřejné moci, nebo v něm nevystupuje pro svou vlastnost nositele VM nebo kvůli její realizaci Teorie zvláštního práva (přiřazovací teorie) §Soukromé právo §patří k němu právní normy, které zavazují kohokoliv §Veřejné právo §k veřejnému právu náleží právní normy, které předpokládají jako svůj subjekt právě a pouze nositele veřejné moci § §Veřejné právo je tak zvláštní právo nositelů veřejné moci § §je-li „zvláštní“ veřejnoprávní úprava neúplná, použije se subsidiárně „obecná“ SP úprava (viz např. NSS 6 As 75/2015) Nezávislost uplatňování SP a VP §§ 1/1 věta druhá OZ: uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného §Neznamená!! §nezávislost interpretace a aplikace soukromého práva na právu veřejném (viz ústavní právo - § 2/1 OZ, civilní právo procesní, správní právo – veřejné seznamy) §nezávislost uplatňování veřejného práva na právu soukromém §nezávislost uplatňování subjektivního práva § Skutečný význam nezávislosti uplatňování soukromého a veřejného práva! §Soukromoprávní důsledky porušení veřejnoprávních povinností §nedostatek veřejnoprávního oprávnění nezpůsobí sám neplatnost (§ 5/2 OZ) §v případě porušení jiné veřejnoprávní povinnosti se posoudí teleologickým výkladem, zda bude PJ neplatné, či nikoliv (§ 580 OZ) §Interpretace a aplikace SP v ostatních případech §dovolává-li se OZ veřejnoprávních předpisů, je nutno je použít §chybí-li výslovný odkaz, je rozhodující •věcná působnost veřejnoprávní normy •teleologický výklad SYSTÉM SOUKROMÉHO PRÁVA X SYSTEMATIKA OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU § Soukromé právo (odvětví ? zvláštní soukromé právo?) § §Součást právního řádu (dualita SP/VP) §Obecné občanské právo (součástí právo rodinné) §Obchodní právo §Pracovní právo § § §Mezinárodní právo soukromé § Občanské právo §Všeobecné soukromé právo: §Obecná část (zásady, statusové otázky osob, věci, právní skutečnosti) §Zvláštní část § §Rodinné právo §Věcná práva §Dědické právo §Závazkové právo -Obecná část -Závazky ex contractu -Závazky ex delicto -Závazky z jiných právních důvodů §Právo na ochranu osobnosti §Zvláštní osobnostní práva tvůrčí § Soukromé právo – systematika kodexu §Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., dnes již ve znění novelizací §5. Částí §Obecná část §Rodinné právo §Absolutní majetková práva §Relativní majetková práva §Společná, přechodná, závěrečná ustanovení § § § PRAMENY SOUKROMÉHO PRÁVA §Část II. CO je pramen práva? §Pramenem práva je to, z čeho právo „vyvěrá“. § §ČR není zemí pouze „psaného práva“ § §Nové soukromé právo, jakož i judikatura ústavního soudu (Pl. ÚS 33/97), vychází tzv. „širšího“ pojetí pramenů práva. § §Principy (zásady) mají tzv. „nadpozitivní“ povahu, tedy vlastní právní sílu = jsou pramenem práva § Psané prameny – de lege lata §Mezinárodní smlouvy, ústava a ústavní zákony §Zákonná úroveň - vždy v souladu s ústavním pořádkem §Občanský zákoník – „výsadní postavení“ – obecnost, podpůrná použitelnost §§ 9/1 regulace statusových otázek §úprava majetkových vztahů § § 9/2 lex generalis, interpretační „měřítko“ §Předpisy upravující zvláštní soukromá práva (např. ZOK) §Platí, že: §zvláštní úprava má aplikační přednost §na neupravené otázky se použije OZ (ne vždy zcela jasné, viz „obdobně“, „přiměřeně“) §OZ slouží též k interpretaci nejasných ustanovení speciálních předpisů Soukromé právo – psané prameny de lege lata (uvažované v aktuálním znění) §Obecný: §Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. § §Zvláštní: §Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích §A dále např. §Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon §Zákon č. 82/1998 Sb., zákon odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci… §S mezinárodním prvkem: §Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém § §Další právní předpisy: podzákonné (vyhlášky ministerstev, vládní nařízení) § §Evropské právo (směrnice, nařízení…..judikatura SDEU) § § Nepsané prameny §ČR není zemí výlučně psaného práva – širší pojetí práva §Pramenem práva jsou také §zvyklosti •dlouhodobě fakticky zachovávaná pravidla - podle § 9/1 jenom tam, kde se jich zákon dovolává (§ 10/2, § 545, § 558/2 apod.) •u obyčejů je naproti tomu vykládáno, že jsou závazné ze své právní síly, ne kvůli odkazu zákona na ně §Zásady ( i když nejsou výslovně vyjádřeny) – mají „nadpozitivní povahu“ a vlastní normativní sílu §k nepsaným pramenům viz nález Pl. ÚS 33/97 §Judikatura „nejvyšších soudů“, ESLP, SDEU §Právní doktrína Pl ÚS 33/97: §ÚS je názoru, že „ …. i v českém právu takto platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem je právní princip, dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo princip nepřípustnosti retroaktivity…….dalším, a to moderním ústavním nepsaným pravidlem, je řešení kolize základních práv a svobod principem proporcionality. ….“. NORMY SOUKROMÉHO PRÁVA DISPOZITIVNOST A KOGENTNOST NOREM SOUKORMÉHO PRÁVA §Část III. Pojem dispozitivní norma (DN) a kogentní norma (KN) §Kogentní norma §vylučuje autonomní právo a nerespektuje lidskou vůli §2 druhy: •Absolutně kogentní – zcela vylučuje autonomní právo •Relativně kogentní – vylučuje autonomní právo jenom v určitém směru (např. změnu v neprospěch slabší strany) §Dispozitivní norma §zmocňuje strany k autonomní normotvorbě (výslovně i implicitně) §subsidiárně reguluje lidské chování §slouží k interpretaci nejasného autonomního pravidla §je měřítkem spravedlnosti § Kritéria rozlišování DN a KN - přehled §Výslovný zákaz (co to znamená? Nejen, když „zakazuje se“) §Kogentnost vyplývající se smyslu a účelu PN §omezení autonomie vůle §ochrana slabší strany §úprava právního postavení osob §ochrana třetích osob §regulace základních otázek umožňujících racionální fungování SP jako systému § Výslovný zákaz §Nejde o zákaz určitého chování, ale o zákaz autonomní normotvorby (odchýlení se) §Podoby zákazu: §„zakázaná ujednání“ - § 2519/1 §k jednání „se nepřihlíží“ (§ 16, § 2519/2) §jednání je „neplatné“ nebo se lze dovolat jeho neplatnosti (§ 2549 -zájezd) §jednání „nemá účinky“ (§ 2728/2) apod. Omezení autonomie vůle §Např. § 1 odst. 2 OZ za středníkem – strany si nemohou ujednat, že se v jejich případě kupř. dobré mravy nepoužijí §Obdobně nelze vyloučit kupř. princip poctivosti, zákaz zneužití práva apod. §Nelze se odchýlit od základního vymezení statusu osob §Nelze snížit standard zákonem garantované ochrany (smysl a účel ustanovení) § Ochrana slabší strany §Spotřebitel, nájemce, zaměstnanec, nezletilý §Často půjde o relativně kogentní PN §Např. § 1812/2, § 2519/2, § 2549 OZ §Ochrana člena spolku, minoritního akcionáře apod. – zvláštní režim Právní postavení osob §Ke statusovým otázkám člověka patří: §právní osobnost (prohlášení za nezvěstného a mrtvého) §svéprávnost §deliktní způsobilost §jméno a bydliště FO §vznik a zánik manželství nebo registrovaného partnerství §určování a popírání rodičovství §osvojení §rodičovská zodpovědnost Právní postavení osob §Ke statusovým otázkám právnických osob patří zejména: § §právní osobnost §název a sídlo PO §vymezení účelu PO §způsob projevování vůle za PO (jednání navenek) §odpovědnost vůči 3 osobám Ochrana třetích osob §Typicky ochrana věřitele §Např. § 300 a § 589 a násl. OZ §PN chránící dobrou víru třetích osob Racionální fungování SP jako systému §Např. PN obsahující §kritéria rozlišování movitých a nemovitých věcí §nabývání vlastnického práva §Vznik právnické osoby, jako samostatného subjektu práva zápisem do VR §předpoklady (vzniku) perfekce právního jednání INTERPRETACE A VYPLŇOVÁNÍ MEZER, DOTVÁŘENÍ PRÁVA §Část IV. VÝKLAD SLOUŽÍ K ŘEŠENÍ VÝZNAMOVÝCH NEJASNOSTÍ! § IINTERPRETACE/VÝKLAD §Přiřazování významu určitým znakům – spočívá v poznávání PN obsažené v právním předpise §Řešení významových nejasností §Pohybujeme se v rámci možného jazykového významu x dotváření práva (výj) §------------------ §§ 2 OZ – výkladové pravidlo zdůrazňuje: §ústavně konformní výklad §roli zásad a hodnot při interpretaci §jazykový výklad § formálně systematický výklad §(subjektivně) historický výklad §(objektivně) teleologický výklad §eurokonformní výklad § §Pravidlo je nadbytečné (plyne z právní teorie); význam je ve zdůraznění toho, že právo není jenom text zákona Ústavně konformní výklad §Existuje-li několik interpretačních alternativ, má vždy přednost ta, která je nejvíce v souladu s ústavním pořádkem (nejvíce šetří zákl. práva) §Vždy je nutno zjistit, zda za ustanovením OZ není nějaké základní právo (prozařuje) §Případné střety základních práv ( i zásad) se řeší testem proporcionality Význam zásad a hodnot SP pro interpretaci §SP předpisy mají být vykládány §v souladu se zásadami, na nichž spočívá OZ •zásady mají interpretační funkci •jde též o zásady výslovně v OZ nevyjádřené (např. rovnost) •kolize zásad se řeší testem proporcionality §se zřetelem k hodnotám, které OZ chrání §Zábrana proti textualistickému výkladu!!!! §------------ §Hodnoty = čeho má být dosaženo? (spravedlnost, právní jistota, účelnost) §Zásady = jak? Jazykový výklad §Vychází se slovního znění právního předpisu §Představuje pouhé prvotní přiblížení se obsahu právní normy §Vázanost soudce zákonem neznamená vázanost slovy zákona, ale jeho smyslem §O skutečném obsahu (interpretaci doslovné, rozšiřující nebo zužující) rozhodnou další metody (Subjektivně) Historický výklad §Hledá úmysl zákonodárce (to, co chtěl určitým ustanovením vyjádřit) §dle § 2/2 nelze ustanovením přikládat jiný význam, než jaký plyne z jasného úmyslu zákonodárce §Cílem interpretace §není však vůle zákonodárce (subjektivně teleologický výklad) §je vůle zákona (objektivně teleologický výklad) §Subjektivně teleologický (historický) výklad je proto pouze podpůrnou interpretační metodou Objektivně recentní výklad (objektivně teleologický+formálně systematický) § §Pochopení významu právního předpisu se odvíjí od předpisu samotného §Je třeba hodnotit „objektivně“, tj. není možné hledat „srozumění“ adresáta se zákonodárcem x odlišně u interpretace právních jednání §Vždy vykládáme v konkrétní okamžiku aplikace (proto recentní) § Formálně systematický výklad §Slova právního předpisu mají být vnímána „v jejich vzájemné souvislosti“ § §Právní řád tvoří jednotný celek a jeho jednotlivé části je nutno vnímat souladně § §Předpokladem, aby mohl mít systematický výklad význam je, aby PN byly systematicky uspořádány Objektivně teleologický výklad!! §Hledá smysl a účel zákona §Předpokladem je bezrozpornost §objektivní, nikoliv subjektivní smysl a účel §jaká je funkce určité ustanovení, proč je v zákoně obsažen, co se jím sleduje §účel se může v průběhu dob měnit §účel se hledá nejenom z textu právního předpisu, ale i zásad a hodnot Dílčí závěr: •Poměr jednotlivých výkladových metod a argumentů je dán poměřováním právních principů, o které se ta která výkladová metoda opírá! •Proto upřednostnění objektivně teleologického výkladu před formálně systematickým!(plyne i z § 2 odst. 1 věty druhé OZ) •Jazykový výklad není dominantní! •Nejdůležitější je právní jistota! § Mezery v zákoně – přehled řešení §Na skutkovou podstatu se použijí: §ustanovení na ni výslovně dopadající •doslovně interpretovaná ustanovení •též ustanovení interpretovaná extenzivně §není-li jich, ustanovení zákona obsahem a účelem nejbližší (analogie legis) §není-li ani jich, principy spravedlnosti a zásady (analogie iuris) Soudcovské dotváření práva §Rozdíl mezi soudcovským dotvářením práva a interpretací? § §Interpretace: pohybujeme se v hranicích nejširšího možného jazykového výkladu § §(Soudcovské) dotváření: za hranici nejširšího jazykového výkladu HODNOTY A ZÁSADY/PRINCIPY SOUKROMÉHO PRÁVA §Část IV. Principy právní a pravidla (obecně/rozdíl) §Hodnota v právu: základní východiska, k čemu právo směřuje a co chrání: svoboda, právní jistota, spravedlnost (ekvita), účelnost, rovnost (před zákonem) § §Právní princip: základní stavební kameny fungování systému práva; normativní věty v podobě příkazu k optimalizaci, tj. bez konkrétně vymezené skutkové podstaty, které taktéž představují základní pojmová a funkční východiska normativního systému. •x §Právní norma: pravidlo chování – konkrétně vymezená skutková podstata • § § Kolize právních zásad/principů – poměřování Test proporcionality §Poměřování (Srv. Pl. ÚS 4/94; Sb.n.u.ÚS sv.2, nález č. 46) §Vhodnost •Jinými slovy: skutečně se jedná o kolizi •Principy musí být stejné právní síly. §Potřebnost •Cíl: zásah do jednoho principu může být přípustný jen v té míře, v jaké je nezbytně potřebný k ochraně jiného principu §Proporcionalita —Právní zásady (principy) jako součást práva: §Psané a nepsané zásady §Právo obsahuje i nepsané právní zásady (principy), §úkol právní vědy (dogmatiky): hledání takového řešení právního případu, který je co možná nejlépe odůvodněno právem. §Význam právních zásad: §Integrální součást legislativního procesu §Interpretační (§ 2 odst. 1) § § Pojem a význam základních zásad 52 Zásada autonomie vůle §lze obecně vymezit jako oprávnění člověka svobodně projevovat svoji vůli a utvářet, podle vlastního uvážení, právně relevantní poměry. §Jejím rozvinutím je např. zásada smluvní volnosti, testovací či sdružovací svoboda, jakož i svoboda vlastnická. §Limitem této zásady je povinnost jednat vždy v souladu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. § § Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 53 Zásada vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno (legální licence) §je jednou z vůdčích zásad celého soukromého práva a jejíž výslovné nalezneme v Ústavě ČR (Čl. 2 odst. 4) a Listině základních práv a svobod (Čl. 2 odst. 3). §její smysl spočívá v tom, že se umožňuje osobě práva chovat chtěným způsobem do okamžiku, kdy právní předpis nestanoví zákonný limit. §Jednotlivci nemusí být určité jednání zákonem výslovně dovoleno, stačí, když zákon „mlčí“ §Viz též I ÚS 546/03 §Oproti tomu pro výkon veřejné moci platí zásada, že ji lze vykonávat jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem Zásada dispozitivnosti norem SP §Možnost ujednat si práva a povinnost odlišně od zákona (§1 odst. 2 OZ) §Tj. oprávnění smluvních stran vyloučit, případně pozměnit účinky právních pravidel, která jsou obsažena v občanském zákoníku (právním předpise), §A možnost nahradit zákonná ustanovení vlastními pravidly §V případě pochybností, zda je norma kogentní nebo dispozitivní, je na místě přiklonit se k závěru, že dispozitivní (in dubio pro libertate) §Typické pro závazkové právo, modifikace např. § 978 u AMP § Pacta sunt servanda §§ 3 odst. 1 písm. d): „daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny“ §daný slib zavazuje (jednostranný projev vůle) vyvolává právní následky; např. jeho porušení může být důvodem nepoctivosti právního jednání; srov. slib darování (§ 2056) •(např. prohlášení věřitele, že nebude vymáhat určitý dluh v určité dodatečné lhůtě) §„smlouvy mají být splněny“- směřuje ke vzniku nároku (práva na plnění) , smlouva jako základní „zavazovací důvod“ § 56 Ochrana slabší strany §Slabší strana: §Slabší strana in concreto: takový subjekt, který z důvodu své závislosti, nezkušenosti, tísně, rozumové slabosti atd. nemůže plně realizovat svou autonomie vůle •Srov. např. § 433, § 1796, § 2898 apod. §Slabší strana in abstracto: subjekt nacházející se v postavení, ve kterém typicky (nikoli nutně v konkrétním případě) je v postavení slabší strany •Např. spotřebitel, nájemce bytu, zaměstnanec §§ 3 odst. 2 písm. c) OZ: „nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých“ § 57 Princip právní jistoty §Plyne z požadavku právního státu §Soukromé osoby mají mít možnost znát své právní postavení, tj. požadavek jasnosti v právních poměrech §Stejně tak znamená ochranu stability právních poměrů §Zaručuje se např.: §předvídatelnost právního postavení §legitimní očekávání (srov. principy poctivosti a ochrany dobré víry) §Srov. např. vydržení, nabytí od neoprávněného, ochrana poctivého držitele, ochrana poctivého obohaceného atd. §ochrana důvěry v právo (tzv. ochrana nabytých práv, ochrana statusu osob, zákaz pravé retroaktivity norem (v LZPS pouze pro trestní právo, ale širší) §Srov. § 3028 an. Přechodná ustanovení a jejich význam. — 58 Ochrana základních pravidel společnosti §Ochrana dobrých mravů §Ochrana veřejného pořádku §Princip poctivosti §Dobré mravy: zásada výkonu práv a povinností v souladu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, což je obecný korektiv určující v oblasti (nejen) soukromé sféry.Kategorie dobrých mravů bývá vymezována jako souhrn etických a obecně zachovávaných mravních norem, jež jsou ve společnosti sdíleny, §Veřejný pořádek: představuje pravidla ve společnosti, na kterých je třeba bezvýhradně trvat, tj. taková, která nelze ponechat na soukromé iniciativě jednotlivců. § 59 Princip poctivosti §Zásada poctivosti a ochrany dobré víry, tj. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 OZ), přičemž poctivost představuje v soukromém právu stěžejní hodnotu. §Zákon dále předpokládá, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. §Dobrou víru chápe občanský zákoník jako psychickou kategorii, která vyjadřuje vztah jednající osoby ke skutečnostem rozhodným pro uskutečňování jejího právního jednání. §Osobě, která jedná v důvěře k rozhodujícím okolnostem, je poskytována právní ochrana. §Obecný standard chování vyznačující se čestností, otevřeností, ohledem na zájmy druhého, důvěrou, loajalitou §Funkce: interpretační, doplňující, korigující § § Zásada „nikomu neškodit“ (latinsky „neminem laedere“) a další zásady/principy §která vyjadřuje obecnou povinnost určující vždy při výkonu subjektivních práv, explicitně vyjádřenou v § 3 odst. 1 OZ. § §Zásada prevence, zásada legitimního očekávání atd. § § § Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 61 § § §Děkuji za pozornostJ § §