Svěřenské fondy a fundace: k desátému výročí nového občanského
zákoníku
Vlastimil Pihera, Kateřina Ronovská
I. Úvod
Při příležitosti desátých narozenin občanského zákoníku, nebo spíše při této příležitosti
konané konference v Olomouci, nám připadl úkol shrnout základní směry dosavadního vývoje
nového fundačního práva a práva svěřenských fondů. Společné pojednání o fundacích a
svěřenských fondů je přirozené, protože jakkoli se fundace a nadační fondy svoji právní
konstrukcí zásadně odlišují, z funkčního hlediska jsou podobné. Jak fundace, tak svěřenské
fondy jsou tvořeny (i) majetkem osamostatněným, aby sloužil k (ii) určitému účelu, vybaveným
(iii) určitou mírou organizace. Proto přes formální odlišnosti, spočívající především ve právní
osobnosti fundací, mají pro mnohé možná překvapivě mnoho společného (někdy o nich
mluvíme společně jako o „fundačních strukturách“). Tato blízkost se v českém právním
prostředí prakticky nejzřetelněji vyjevuje v oblasti struktur soukromé správy majetku.
Dodnes zůstává často přehlížena revoluce, kterou do nadačního práva přinesl nový občanský
zákoník tím, že rozvolněním účelu nadací a nadačních fondů otevřel možnost jejich využití i
pro jiné než veřejně prospěšné účely1
. Konkrétní rozsah těchto změn je však stále poněkud
neprobádaným územím, což platí především ve vztahu k nadacím, kde zákonodárce nově se
otevírající obzory zjevně plně nevyužil. Fundační sektor však přesto projevuje svoji
životaschopnost. Jakkoli zůstávají fundace výsostnou právní formou filantropických struktur,
rozvíjí se i segment soukromých nadačních fondů. A jako všude zde hraje významnou roli
daňová regulace. V očích mnoha praktiků tak jsou soukromé fundace využitelné až od roku
2017, kdy byl upraven daňový režim „rodinných fundací“2
.
Poněkud pomalejším tempem plyne vývoj v oblasti veřejně prospěšných (filantropických)
fundačních struktur. Přestože lze teoreticky zřídit i veřejně prospěšný svěřenský fond, v praxi
se projevuje tradiční ukotvení veřejně prospěšných aktivit v nadačním světě. I ten se musí
vypořádávat s novými tématy, jako je vzrůstající význam tzv. soukromých nadací (tj. nadací
financovaných převážně ze soukromých zdrojů svých zakladatelů), které spíše recipují pravidla
řízení firmy než tradiční, na veřejné instituce navázaný svět „neziskovek“. Čím dál větší
pozornost začíná přitahovat také právní forma ústavu soukromého práva, zvláštní quasifundace,
jež mnohdy nedopatřením splývá s historickou obecně prospěšnou společností, se
kterou má ale regulatorně již pramálo společného.
Svěřenské fondy se „vyhřívají“ v centru pozornosti již od doby schválení občanského zákoníku.
Avantgardní koncept autonomního jmění představuje určitou výzvu tradičnímu konceptu
subjektivních práv, tematizuje pojem funkce v soukromém právu a obrací pozornost ke
konceptu oddělených jmění. Svěřenské fondy jsou částečnou funkční obdobou trustů common
law, přičemž nepochopení, že jde pouze o funkcionální podobnost, vede k mnohdy zcela
1
Srov. § 1 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících
zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech).
2
Zákon č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní.
pomýlenému přenášení partikulárních závěrů common law do českého práva. Pojem „trust“
současně vyvolává u mnohých nejspíše kulturně podmíněné negativní emoce. Nic z toho však
nezabránilo tomu, aby se svěřenské fondy i tak staly v Česku nejoblíbenější právní strukturou
pro správu rodinného majetku.
Cílem tohoto příspěvku není podrobně analyzovat jednotlivé problémy, ale spíše jen podat
jakousi zprávu z osobního pohledu autorů, kteří se po dlouhou dobu věnují této problematice
jak v teoretické, tak i v praktické rovině. Proto má charakter spíše publicistický. Mnoho
z témat, na něž zde odkazujeme, jsme však již řešili (sami či společně) v jiných publikacích, na
něž se snažíme průběžně odkazovat. Na ně, ale především na další námi odkazovanou
literaturu lze odkázat čtenáře, jež tento příspěvek v jakémkoli ohledu neuspokojí.
II. Fundace a ústavy
Typologické otázky
Již jsme zmínili, viděno zpětně, skutečně revoluční bylo v občanském zákoníku pro fundační
sféru především rozvolnění účelu fundací a posílení možnosti zakladatelů upravit právní
poměry „té své fundace“ podle vlastních představ. Zdánlivě zanedbatelnou změnou, avšak se
značnými praktickými dopady, bylo vzájemné oddálení právní úprava nadací a nadačních
fondů - s ohledem na jejich souřadné systematické zařazení v rámci civilního kodexu pod
souhrnným názvem „fundace“. Zatímco nadace upravuje občanský zákoník v osmdesáti osmi
paragrafech, u nadačních fondů si vystačí s pouhými osmi. To u nadace vyvolává dojem jisté
„přeregulovanosti“, u nadačního fondu naopak „nedoregulovanosti“3
. Otázkou, v jakém
rozsahu je úprava nadací aplikovatelná se zabýval Nejvyšší soud, který dospěl k závěru, že
použitelnost úpravy nadací pro nadační fondy přichází v úvahu pouze analogicky, nikoli však
již subsidiárně4
. To vede k otázce, jak se vlastně tyto typy právnických osob odlišují? Pozornost
se stáčí právě k jejich účelu. Zatímco účel nadace může být veřejně prospěšný i (jen)
dobročinný, u nadačního fondu tento požadavek zákon nestanoví. Postupně nabývá na
naléhavosti otázka, zda je na místě vykládat „dobročinný účel“ shodně jako „soukromý účel“,
nebo restriktivněji ve smyslu podpory potřebných5
? Takto formulovaný restriktivní výklad by
snad mohl vysvětlit, proč zákonodárce koncipoval úpravu nadace způsobem, který implicitně
nepředpokládá její využití pro správu rodinného majetku, jak se dá dovodit z omezení v § 353
obč. zák. Současně by pak byly zřejmé limity analogické aplikace nadační úpravy na rodinné
nadační fondy, která by byla použitelná spíše méně než více. Tyto úvahy však zatím zůstávají
za horizontem právní praxe, přičemž je třeba reflektovat, že s existencí rodinných nadací
explicitně počítá i daňové právo6
.
Čím dál tím jasněji se zároveň ukazuje, jak moc a jak zásadně se fundace odlišují od korporací.
Fundace jsou statickými účelovými sdruženími majetku, které nemají a nemohou mít
3
RONOVSKÁ, Kateřina, PIHERA, Vlastimil. Nástroje správy rodinného majetku v novém soukromém právu. In:
DOBROVOLNÁ, Eva, HAVLÍK, David, KRÁLÍK, Michal a kol. Pocta Jiřímu Spáčilovi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023,
s. 288.
4
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Cdo 3225/2016.
5
Přičemž ne každá podpora potřebných naplní znaky veřejné prospěšnosti.
6
Srov. definici rodinné fundace rodi
nná fundace v § 17a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
společníky, a proto -na rozdíl od korporací - nesledují dynamické zájmy společníků. České
právo je relativně liberální, což se projevuje ve volném přístupu k možnostem změny nadační
listiny (včetně změny nadačního účelu), ale i v interpretaci Nejvyššího soudu, který opakovaně
zdůrazňuje preferenci vůle zakladatelů7
a který, jak jsme již zmínili, odmítl svazovat nadační
fond subsidiární aplikací nadační úpravy. Tento přístup umožnil tradiční „nadační koncept“
značně rozvolnit. Proto mohou v praxi fundace v některých případech vykazovat i znaky
hybridních právních forem na pomezí fundací a korporací8
. To platí především pro soukromé
nadační fondy, kdy mají mnohdy beneficienti možnost ovlivňovat jejich správu způsobem
srovnatelným se společníky korporace. Lze připomenout, že v zemích common law (především
v USA) byly (a někdy stále jsou) trusty využívány často jako určité ochranné hradby, za nimiž
se skrývaly (neinkorporované) společnosti. Na blízký vztah mezi trustem a korporací poukazuje
ve své slavné přednášce již Maitland, který o trustech hovoří jako o „unincorporated bodies“9
.
Jsou fundace významně odlišné? Přesto je nutné trvat na jasném rozlišování mezi jednotlivými
typy právnických osob10
. Pochybnosti proto vzbuzují občasné tendence „automaticky“
dovozovat závěry, které byly judikovány pro obchodní korporace, i pro „ostatní“ právnické
osoby (a tedy i pro nadace)11
.
Tyto úvahy hrají významnou roli též v oblasti úpravy historických obecně prospěšných
společností a ústavů (soukromého práva)12
. Jakkoli nejde o fundace, typologicky jsou fundacím
velmi blízké. Zákon o obecně prospěšných společnostech umožňoval (po vzoru obchodních
korporací) přechod zakladatelských práv13
, což v praxi vedlo následně k akceptaci převodu
zakladatelských práv inter vivos. Tento vývoj byl velmi nešťastný, protože v zásadě
transformoval veřejně prospěšnou společnost v korporaci. Nejvyšší soud však (dle nás zcela
správně) vyjadřuje odpor takovým posunům, což se jasně projevuje v jeho nedávném
rozhodnutí, v němž s argumentem, že „[z]ásadně odlišná povaha korporací (coby sdružení
osob) a obecně prospěšných společností (coby „hybridní“ formy právnické osoby blížící se
ústavu) nedovoluje pohlížet na zakladatele obecně prospěšné společnosti jako na společníky“
zdůraznil osobní povahu zakladatelských práv a odmítl možnost, že by se mohla dědit14
.
Shodně je pak nutné nahlížet na postavení zakladatelů ústavu, kde navíc zákon nepředvídá ni
přechod zakladatelských práv, ale odkazuje na obdobné použití ustanovení o nadacích.
7
Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu NS 29 Cdo 3225/2016, či NS 29 Cdo 4197/2015, [R 45/2018 civ.]
8
RONOVSKÁ, Kateřina, a kol., Metamorfózy nadačního práva v Evropě a v České republice na počátku 21. století,
MuniPress, 2015, s. 32 a násl., kde si autorka pokládá otázku, zda jsou skutečně korporace z Marsu a nadace
z Venuše?
9
Maitland, F., W., Trust and Corporation. In: Maitland, F., W., State, Trust and Corporations. Cambridge
University Press, 2003, p. 104.
10
Srov. Havel, Bohumil, Pihera, Vlastimil, Hranice autonomie vůle v právu obchodních korporací (strukturální
úvahy). Právník, č. 4, 2022, s. 319-331.
11
Viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 7 Cmo 445/2017, který odkazem na jiné
rozhodnutí k s.r.o. (na NS 29 Cdo 5347/2014), učinil dle našeho názoru příliš zjednodušující závěr k nutnému
obsahu zakladatelského právnímu jednání nadačního fondu. K tomu blíže RONOVSKÁ, Kateřina a Jana MALÁ.
Jeden svět nestačí! K nastavování pravidel pro výkon funkce členů orgánů právnických osob soukromého práva.
In Lucia Žitňanská, Bohumil Havel, Kristián Csach a kolektiv. Smluvní režim výkonu funkce. Wolters Kluwer, 2020.
s. 23-32.
12
§ 402 a násl. obč. zák.
13
Srov. úpravu přechodu práv a povinností zakladatele v § 8 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných
společnostech a o změně a doplnění některých zákonů.
14
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1339/2023.
V tomto ohledu nepovažujeme za udržitelné závěry některých soudních rozhodnutí „nižších“
soudů, které dovozují převoditelnost práv zakladatelů ústavů15
.
Transformace fundací a ústavů
Čím dál více pochybujeme o vhodnosti16
přechodného ustanovení v § 3049 obč. zák., které
omezilo možnost fundací přizpůsobit své poměry novému soukromému právu pouhými
dvěma lety od účinnosti občanského zákoníku. Toto přechodné ustanovení se týká výhradě
veřejně prospěšných fundací, které jsou zásadně méně flexibilní a velmi rozvážné. Velké
množství filantropických fundací tak seznalo, že by bylo vhodné se přizpůsobit novému
nadačnímu právu (např. protože potřebují změnit nadační listinu), až poté, co přechodné
období uplynulo. Uvážíme-li osobní povahu zakladatelských práv (jejich nepřevoditelnost),
máme za to, že možnost přizpůsobit své poměry novému soukromému právu nemusela být
vůbec časově omezena (tak jako není omezena možnost změny právní formy veřejně
prospěšné společnosti na fundaci nebo ústav). V praxi se tento nedostatek velmi často
překlenuje tak, že původní zakladatelé, ale i též sama historická fundace, založí novou fundaci
podle současného práva, přičemž následně do této „nové“ fundace sloučí „starou“ fundaci.
Jde v zásadě o nadbytečnou transakci, která představuje nezanedbatelné transakční náklady
a fundacím jen komplikuje život.
Naopak, kladnou stránkou tohoto možná až příliš restriktivního přechodného ustanovení je,
že pro právní praxi je dnes fúze fundací standardní transakcí. Směřuje k nim postupně též řada
„fundačních skupin“ vzniklých spontánním vývojem, jež dospěly k potřebě racionalizace.
Komplikovanější je ovšem problematika rozdělení fundací. Ačkoli občanský zákoník upravuje
obecná pravidla přeměn právnických osob včetně jejich rozdělení, v rámci úpravy nadací je
upravena pouze fúze nadací a nadačních fondů. To vyvolávalo dojem, že tím má být implicitně
vyloučena možnost rozdělení nadace či nadačního fondu. Spíše jde však jen o mechanickou
reflexi předchozí právní úpravy, která v kontextu nového občanského neobstojí. S ohledem na
prioritu autonomie vůle, ustavovací svobodu a celkovou liberalizaci koncepce nadačního práva
máme za to, že shodně jako v jiných jurisdikcí s podobně liberálním nadačním právem tak,
pokud je to v souladu s vůlí zakladatele a účelem fundace, mohou být fundace rozděleny podle
obecné úpravy přeměn právnických osob17
.
Podle přechodného ustanovení v § 3050 obč. zák. může obecně prospěšná společnost změnit
svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond. Tak se např. trasformovala Knihovna
15
Především rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 8 Cmo 285/2016 a 5 Cmo 155/2018 (smířlivěji
k tomu ŠLEJHAROVÁ, Markéta, HURDÍK, Jan. § 406 [Práva zakladatele za trvání ústavu]. In: LAVICKÝ, Petr a kol.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1291, marg. č. 5.).
16
Chápeme důvody pro jeho zavedení, kdy se zákonodárce snažil omezit možnosti ex post „vnějších“ zásahů do
právních poměrů do 31.12. 2013 vzniklých nadací a nadačních fondů v režimu zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích
a nadačních fondech. Tento limit se však ukázal v praxi jako problematický, neboť během dvouleté lhůty
zakladatelé mnohdy nebyli schopni zareagovat a upravit právní poměry nadace/nadačního fondu podle svých
představ.
17
RONOVSKÁ, Kateřina. § 382 [Formy přeměn fundací]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část
(§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1223, marg. č. 8. Opačně avšak bez argumentace (resp. pouze
s nejasným odkazem na „povahu nadace“ BAJER, Jan. § 382 [Sloučení a změna právní formy]. In: PETROV, Jan,
VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg.
č. 1.
Václava Havla z obecně prospěšné společnosti na nadační fond. V praxi je diskutována otázka,
zda je přípustná změna právní formy fundace na ústav (a opačně), popř. fúze fundace a ústavu
či rozdělení na ně. Dosavadní názory byly odmítavé, a to s odkazem na § 174 odst. 2 a § 181
obč. zák., které přeměny mezi různými právními formami právnických osob podmiňují
přivolením zákona18
. Nemůže být však takto interpretován § 418 obč. zák., podle kterého se
právní poměry ústavu v rozsahu, v jakém nejsou upraveny zvláštní úpravou, řídí obdobně
ustanoveními o nadaci? Nevyplývá již ze zmíněného § 3050 obč. zák. prostupnost fundačních
forem a ústavu? Především činnost „operating foundations“, tedy fundací, jejichž činnost
spočívá převážně v realizaci vlastních (zásadně) veřejně prospěšných aktivit (a nikoli tedy
v poskytování nadačních příspěvků), se totiž často může začít časem naplňovat znaky ústavu.
V tomto ohledu lze důkladnou diskuzi teprve očekávat.
Z diskuze o fundacích
Jedním z dalších negativních projevů vlivu „starého“ nadačního práva je absence úpravy
postavení beneficientů fundací. Nadační právo dosud pracuje pouze s pojmem „příjemce
nadačních příspěvků“ spojenému s veřejně prospěšnými nadacemi To vyvolává nejistotu
především ohledně postavení beneficientů soukromých, resp. rodinných nadačních fondů19
.
„Nedostatečnost“ úpravy postavení beneficientů fundací s jiným než veřejně prospěšným
účelem zvláště vynikne ve srovnání s úpravou postavení beneficientů svěřenských fondů,
kterým dává občanský zákoník mimo jiné právo obracet se na soud s návrhem, aby soud
svěřenskému správci určité jednání uložil nebo zakázal, popř. aby svěřenského správce odvolal
a jmenoval nového, aby je pověřil vedením řízení v zájmu svěřenského fondu. Dále dává
občanský zákoník beneficientům svěřenských fondů i právo dohledu nad správou svěřenského
fondu. Pokud nejsou beneficienti v určitém okamžiku určitelní, požaduje, aby zde byla jiná
osoba oprávněná dohlížet nad správou v zájmu beneficientů. Nic z toho u fundací
nenacházíme. V případě rodinných nadačních fondů lze zřejmě uvažovat o analogické aplikaci
úpravy svěřenských fondů, nicméně je otázkou, nakolik bude možné takto dovodit potřebnou
působnost soudů20
.
Diskuze vzbuzuje i koncept tzv. přidruženého fondu nadace, který má podle důvodové
reflektovat koncept německých tzv. „nesamostatných nadací“21
. Jak vyplývá z důvodové
zprávy, vycházeli autoři relevantní úpravy v občanském zákoníku z toho, že přidružený fond
představuje oddělený „majetkový soubor“, který „donátor“ nadaci pouze svěřuje „a zůstává
tudíž jeho vlastníkem“. To ovšem neodpovídá tomu, jak fungují německé nesamostatné
nadace (kde představuje nesamostatná nadace oddělené jmění – Sondervermögen – nadace),
požadavkům praktického života (přidružený fond by se např. při smrti donátora dědil, což je
ve většině případů nežádoucí) ani logice zákona (který předpokládá trvalost a majetkovou
oddělenost přidruženého fondu). Domníváme se, že v kontextu nového soukromého práva
18
RONOVSKÁ, Kateřina. § 382 [Formy přeměn fundací]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část
(§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1223, marg. č. 9.
19
K problému viz RONOVSKÁ, Kateřina, Beneficienti fundací určených ke správě rodinného majetku, Právní
rozhledy. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2021, roč. 29, č. 22, s. 763-768.
20
Blíže srov. Ronovská, K., Pihera, V., Dobrovolná, E.: Rights of beneficiaries: building foundations and trusts, a
Czech perspective, Trusts & Trustees, Vol. 29, No. 6, July 2023, pp. 509–515.
21
Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.
nejlépe naplní účel přidruženého svěřenský fond (německé právo samozřejmě koncept
autonomního jmění nezná). I s ohledem na omezený účel nadace máme za to, že úpravu
přidruženého fondu lze vykládat jako zákonné připuštění (v rozsahu, v jakém je to v souladu s
jejich „posláním“) nadací coby svěřenských správců ve smyslu § 1456 odst. 2 obč. zák.22
Tradičně byly nadace zakládány na věčné časy. Mnozí zakladatelé však s vědomím toho, jak se
jim dnes svět razantně mění před očima, zjišťují, že „věčnost je velmi dlouhá doba“ (John D.
Rockefeller). Novým fenoménem posledních let, diskutovaným v zahraničí, ale i u nás, jsou
proto tzv. sunset foundations (tj. nadace s určeným koncem trvání jejich existence)23
. Důvody
pro časové omezení existence fundací jsou obava, že časem dojde k posunu hodnotového
směřování fundace od původních představ zakladatele (tzv. mission drift) nebo omezená víra
v budoucí generace potomků. České právo umožňuje založit na dobu určitou nadační fond.
Představa zákonodárce o fungování nadací byla nicméně spíše taková, že nadace má sloužit
„trvale“ zvolenému účelu a tomu odpovídá i nastavení v platném právu. I u nadací však takový
postup zřejmě přichází v úvahu, má však své limity. Záleží především na zakladateli, jak trvání
existence nadace vymezí (či časově omezí). V nadační listině je proto třeba výslovně
artikulovat, že zakladatele připouští (resp. chce) dát trvání nadace limity a jaké. Právě s
ohledem na celkové posílení autonomie vůle může zakladatel v nadační listině předvídat i
určité objektivní skutečnosti, následkem jejichž splnění může být nadace zrušena právním
jednáním správní rady nebo jiné k tomu povolané osoby. V takovém případě však nepůjde o
rozhodnutí (úvahu) členů správní rady v pravém slova smyslu, ale pouze o „naplnění“ vůle
zakladatele předvídané v nadační listině.
Takovou objektivní skutečností může být již výše zmíněné uplynutí určité doby, ale i jiná
skutečnost (například smrt určité osoby, vystoupení z EU apod.). Podpůrným argumentem k
této úvaze může být též, že na nadaci (majetek vyčleněný k určitému účelu) lze pohlížet i jako
na „pouhou“ formu správy majetku (s právní osobností) a postavení správní rady je možné
chápat jako postavení „pouhého“ správce, který je povolán majetek spravovat, ale neměl by
měnit způsob správy. Zakladatelem nepředpokládané zrušení nadace není přípustné v zásadě
ani např. ve Švýcarsku či Lichtenštejnsku, i když je tamní úprava jinak velmi liberální. Pro
zachování kontinuity dosahování účelu je možná i fúze s jinou nadací nebo nadačním fondem
(a to i v případě, že bude jedna či více slučovaných nadací v likvidaci), případně změnou právní
formy na nadační fond, či dokonce (je-li to vhodné a účelné) zřejmě i jejím rozdělením na více
osob v právním smyslu (to je sporné). „Ústupovou strategii“ je vhodné plánovat již před
samotným započetím fungování zakládané nadace. K úvaze dáváme např. možnost připuštění
možnosti rozdělit nadaci třeba na 3 (v případě nemožnosti dosáhnout konsensu uvnitř
rozvětvené rodiny), ale jde o způsob – jak již bylo uvedeno výše – v praxi dosud nevyzkoušený
a právní doktrínou neprobádaný.
22
PIHERA, Vlastimil. § 1453 [Osoba svěřenského správce]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník
III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1558, marg. č. 2.; RONOVSKÁ, Kateřina. § 349
[Charakter a vznik přidruženého fondu]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1172, marg. č. 10.
23
Příkladem takového přístupu je Nadace Billa a Melindy Gatesových, která byla založena v roce 2000 se
záměrem miliardový majetek do ní vyčleněný zcela spotřebovat.
III. Svěřenské fondy a trustové struktury
Evidence svěřenských fondů
V rámci diskuzí, které provázely schválení nového občanského zákoníku, byly svěřenské fondy
často předmětem kritiky jeho oponentů. Nebezpečí spatřovali především v tom, že budou
sloužit jako nástroje pro praní špinavých peněz a obcházení zákona. Po změně vlády, k níž
došlo krátce po nabytí jeho účinnosti, se dokonce zdálo, že jejich právní úprava bude zrušena.
K tomu nakonec z mnoha důvodů nedošlo. Svěřenské fondy se sice staly v roce 2016
primárním cílem první novely občanského zákoníku24
, ta však nakonec „pouze“ navázala jejich
vznik (ale též účinnost jmenování beneficienta) na zápis do nově zavedené evidence
svěřenských fondů a provedla několik málo dalších spíše technických změn. Od roku 2018 byla
v rámci implementace čtvrté AML směrnice25
dále zavedena evidence skutečných majitelů,
v níž se evidují mj. též tzv. skuteční majitelé svěřenských fondů (přičemž některé informace se
do ní automaticky propisují ze zvláštní evidence svěřenských fondů)26
.
Existence registrů trustových struktur je poměrně běžná v jurisdikcích založených na
kontinentální tradici ius commune, které upravují nějakou formu trust-like (tedy trustu
podobných) instrumentů. Takové rejstříky existují například v Uruguayi, Argentině nebo
Maďarsku. Česká republika zde následuje cestu Kypru a Francie, jurisdikcí, které, v podstatě v
reakci na podobné obavy, zavedly registry trustových struktur chvíli poté, co zakotvily trustlike
instrumenty do svého práva. Je však otázkou, nakolik jsou evidence trustových struktur
v zemích ius commune skutečně výsledkem snahy předcházet praní špinavých peněz či jiným
nekalým praktikám, a nakolik je spíše projevem více či méně vědomé tendence připodobnit
právní poměry trust-like instrumentů poměrům právnických osob. Zvláště česká právní
úprava, která dokonce váže na zápis do evidence vznik svěřenského fondu, vyvolává dojem
tendence jej personifikovat. V této souvislosti lze zmínit, že např. Malta též v roce 1988
zavedla evidenci maltských trustových struktur, nicméně následně ji v souvislosti
s implementací evidence skutečných majitelů pro další nadbytečnost zrušila.
Tak se dnes svěřenské fondy registrují v evidenci svěřenských fondů, jejich „skuteční majitelé“
pak v evidenci skutečných majitelů27
. Jako poplatníci daně z příjmů právnických osob se dále
musí svěřenské fondy do 15 dnech od svého vzniku povinně registrují k dani z příjmů
právnických osob centrálně u Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro
Prahu 728
. Uvážíme-li že notáři dále evidují notářské zápisy, jimiž byly sepsány statuty
svěřenských fondů, mohou české svěřenské fondy nepochybně soutěžit o
nejzbyrokratizovanější právní režim mezi všemi trustovými strukturami. Na praktické využití
svěřenských fondů však tato administrativní opatření neměla podstatný vliv. V současné době
24
Novela č. 460/2016 Sb.
25
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání
finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu.
26
K tomu srov. PIHERA, Vlastimil a Kateřina RONOVSKÁ. Rozpaky nad evidencí skutečných majitelů. Bulletin
advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2021, roč. 2021, č. 5, s. 21-25.
27
Od r. 2021 upravené ve zvláštním zákoně č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů.
28
Srov. § 39a ve spojení s § 17a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
existuje přes 6000 svěřenských fondů29
. Přitom např. cca 1000 těchto svěřenských fondů
vzniklo v rámci jediného obskurního investičního schématu společnosti Invest&Property
Consulting, jež zřejmě není ničím jiným než jen další variantou známého Ponziho schéma a je
v současné době předmětem šetření policie30
.
Koncept autonomního jmění
Česká právní úprava svěřenského fondu byla s několika málo modifikacemi převzata
z quebeckého občanského zákoníku z roku 199131
. České právo s tím též převzalo koncepci
svěřenského fondu coby autonomního jmění, která vychází z teorie Pierr(a) Lepaull(a),
francouzského právníka působícího před sto lety, který se zabýval otázkou, jak implementovat
trust, institut anglického práva, do francouzského práva spočívajícího na tradici ius
commune32
. Jakkoli toto řešení umožňuje dosahovat v některých ohledech podobných účinků
jako trust common law, jde pouze o omezenou funkční podobnost a mezi těmito instituty jsou
zásadní rozdíly. Zatímco autonomní jmění tvoří majetek i dluhy, trust tvoří výhradně majetek
(veškeré dluhy vznikající v souvislosti se správou trustu jsou osobními dluhy správce)33
.
V případě smrti správce přechází jak majetek držený v trustu, tak s ním související dluhy na
jeho dědice34
. České právo nezná institut constructive nebo resulting trust, které tvoří
neoddělitelnou součást trustového práva (a řeší řadu otázek, kdy se vědomě zřizovaný trust
ukáže být nefunkčním). Především je však nutné mít na zřeteli, že právo common law je
založeno na odlišných koncepčních základech a vzpouzí se tradiční kontinentální
racionalizaci35
. Mnohé zobecnělé závěry o trustu common law (jako představa, že trust obnáší
jakési rozštěpení obsahu vlastnického práva) jsou nepřesné, ne-li přímo chybné36
. Současně i
právo trustů se liší v různých jurisdikcích common law. Např. slavné pravidlo, dle kterého
mohou beneficienti jako „skuteční vlastníci“ kdykoli ukončit existenci trustu i proti vůli
zakladatele dle anglického rozhodnutí ve věci Saunders v Vautier (1841), v USA dle odlišného
amerického rozhodnutí ve věci Claflin v Claflin (1899) neplatí. Velmi specifické jsou trustové
off-shore jurisdikce, jako jsou Kajmanské, Panenské nebo Cookovi ostrovy. Proto je k „vzorům“
z oblasti common law nutné přistupovat s maximální obezřetností. To si dnes již uvědomuje
29
Srov. https://pravniradce.ekonom.cz/c1-67290990-po-deseti-letech-existence-pocet-i-obliba-sverenskych-
fondu-roste.
30
Invest&Property Consulting (pokuta ČNB, policie); https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/dohled-financnitrh/.galleries/prilohy/S-Sp-2018_00426_CNB_573.pdf
„Na základě příkazní smlouvy převzal příkazník (účastník
řízení) veškerá práva a povinnosti správce, jako příkazce, související se správou SF, tedy i veškerá práva a
povinnosti plynoucí ze smlouvy a těchto obchodních podmínek.“
31
Účinného od roku 1994.
32
POPOVICI, Alexandra, SMITH, Lionel: Lepaulle Apropriated in Valsan, R. (ed.) Trusts and Patrimonies.
Edinburgh: Edinburgh University Press, 2015, p. 16.
33
SMITH, Lionel, Trust and Patrimony in Valsan, R. (ed.) Trusts and Patrimonies. Edinburgh: Edinburgh University
Press, 2015, p. 53.
34
LUPOI, Maurizio, Trust and their comparative understanding. Trust & Trustees, Vol. 27, No. 4, p. 291.
35
Srov. LUPOI, Maurizio, Trust and their comparative understanding. Trust & Trustees, Vol. 27, No. 4, p. 286 –
294.
36
Srov. NOSEDA, Filippe, Equitable ownership, butter and donkeys: Setting out a vision for the future of the
Hague Trust Convention. Trust & Trustees, 28(10), 2022, p. 924-937, Penner, J., E., The Law of Trusts, 11 eds.,
Oxford Unversity Press, 2019, p. 24; McBride, N., J., Key Ideas in Trusts Law, Hart Publishing, Oxford, 2023, p. 19.
naprostá většina českých autorů, a na rozdíl od minulosti se již lze setkat s nekritickou aplikací
závěrů anglického trustového práva na svěřenské fondy jen výjimečně37
.
Jakkoli se ke vzniku svěřenského fondu vyžaduje uzavření smlouvy, což vyvolává reminiscence
na historický koncept fiduciárních smluv, svěřenský fond představuje specifický režim
majetkových práv a nemá povahu smluvního vztahu. Smlouva o vytvoření svěřenského fondu
tedy není smlouvou, která by řídila právní poměry svěřenského fondu. Zatímco svěřenský fond
je raketou, smlouva o vytvoření svěřenského fondu je raketometem38
. Účinky smlouvy, jíž se
vytváří svěřenský fond, se vyčerpávají na straně zakladatele vyčleněním majetku a pověřením
svěřenského správce a na straně správce přijetím pověření k jeho správě. Tak mj. od této
smlouvy nelze již po vzniku svěřenského fondu odstoupit. Je tak poněkud nešťastné,
setkáváme-li se v praxi s tím, že těmito smlouvami jsou upravovány např. otázky odměňování
svěřenského správce za výkon jeho činnosti. Taková ujednání mají povahu samostatných
smluv, přičemž jimi upravená práva a povinnosti nejsou součástí podmínek správy
svěřenského fondu.
Svěřenský fond jako autonomní jmění má blíže k právnické osobě než k anglickému trustu.
Označujeme jej poněkud tajemným termínem „entita“, s nímž však dosud české právo
koncepčně nepracovalo. Profesorka na univerzitě McGill, Cantin Cumin, hovoří o novém typu
nositele práv a povinností, který není osobou v právním smyslu39
. Tato myšlenka se v českém
prostředí objevila v poněkud zvulgarizované podobě, dle které by měla být svěřenskému
fondu přiznána (plná) právní subjektivita40
, nicméně tuto úvahu v prosinci 2020 Nejvyšší soud
výslovně odmítl41
. Zdá se, že pojem "entita" souvisí s pojmem "úřad" (výkon správy jako
úřad/úřad jako základní mechanismus trustu), který Honoré označuje za "vhodný most mezi
trustem common law a ius commune"42
. Pozornost se obrací k dalšímu zvláštnímu pojmu
„soukromý úřad“, s nímž pracuje část především německá právní teorie43
. Diskutují se
implikace historické teorie subjektivního jmění štrasburských profesorů Aubry(ho) a Rau(a)44
37
„Důvod, proč jsou pro náš právní řád svěřenské fondy tak exotické a komplikované, je jednoduše ten, že do
našeho právního systému vůbec nepatří. Jedná se totiž o kodifikovaný a jen mírně upravený institut trustu známý
z common law.“ (KLEIN, Šimon. Ke změnám statutu svěřenského fondu. Ad Notam, 2020, č. 2, s. 25-26)
38
Inspirováno HARRIS, J. Launching the Rocket – Capacity abd the Creation of Inter Vivos Transnational Trusts in
Hayton, D. (ed.) The Internationa Trust, 3rd Edition, Bristol: Jordan Publishing, p. 115.
39
CANTIN CUMYN, M., ‘La fiducie, un nouveau sujet de droit?’, in Jacques Beaulne (ed.) Mélanges Ernest
Caparros, Montréal: Wilson & Lafleur 2002; cit dle Popovici, A. Trust in Quebec and Czech Law: Autonomous
Patrimonies? European Review of Private Law, 6-2016, p. 945.
40
TICHÝ, Luboš. Vlastnictví bez vlastníka v českém svěřenském fondu (skica na margo trustu v českém právu).
Bulletin advokacie, 2020, č. 3, s. 18-24; JAROLÍM, Jiří. Je svěřenský fond právnickou osobou? Měl by se jí stát?
Bulletin advokacie, 2022, č. 4, s. 45-48.
41
Nejvyšší soud sp. zn. 27 Cdo 3033/2019 ze dne 15. 12. 2020.
42
Honoré, T., On Fitting Trusts into Civil Law Jurisdictions. Oxford Legal Studies Research Paper No. 27/2008,
Available at SSRN: https://ssrn.com/abstract=1270179 or http://dx.doi.org/10.2139/ssrn.1270179.
43
Srov. Jakoby, F. Das private Amt. Tübingen: Mohr Siebeck, 2007; Pihera, V. Soukromý úřad. Skica. in Kotásek,
J., Špačková, M. (eds.) Pocta prof. Josefu Bejčkovi k 70. narozeninám, Brno: Masarykova univerzita, Právnická
fakulta, 2022, p. 695.
44 TICHÝ, Luboš. Vlastnictví bez vlastníka v českém svěřenském fondu (skica na margo trustu v českém právu).
Bulletin advokacie, 2020, č. 3, s. 18-24; PIHERA, Vlastimil, RONOVSKÁ, Kateřina. K některým mýtům a omylům o
svěřenských fondech. Bulletin advokacie, 2020, č. 7-8, s. 44-47; KOCÍ, Miloš. Svěřenské fondy: teorie tranzitivního
vlastnictví jako léčba zvláštní formy Münchhausenova syndromu v zastoupení. Právní rozhledy, 2022, č. 22, s.
782-787.
a německý koncept odděleného jmění (něm. Sondervermögen)45
. Tyto úvahy se neomezují jen
na problematiku svěřenského fondu, ale mají význam i pro právní režim podílových fondů,
podfondů akciových společností s proměnným základním kapitálem, možná též ve vztahu
k pozůstalosti nebo insolvenční majetkové podstatě.
Existence autonomního jmění nebyla v rámci nového občanského zákoníku důsledně
promítnuta. Tak § 17 odst. 1 obč. zák. stanoví, že „práva může mít a vykonávat jen osoba“ a
že „povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat“. Majetek
definuje občanský zákoník jako „souhrn všeho, co osobě patří“ (§ 495 obč. zák.) a vlastnictví
jako „vše, co někomu patří“ (§ 1011 obč. zák.)46
. Popovici se v tomto kontextu táže, zda českou
právní úpravu svěřenského fondu není na místě vykládat tak, že jde v podstatě o sui generis
oddělené jmění svěřenského správce47
. Že takový závěr není správný lze ilustrovat na
nedávném rozhodnutí českého Nejvyššího soudu, v němž soud řešil otázku, zda v případě
exekuce vedené proti svěřenskému správci může být postižen i majetek jím spravovaného
svěřenského fondu s tím, že osobám namítajícím existenci svěřenského fondu by svědčilo jen
právo domáhat se jeho vyloučení. Takové řešení by odpovídalo koncepci oddělených jmění
správce48
. Nejvyšší soud však v roce 2021 potvrdil, že svěřenský fond představuje „oddělené
a nezávislé vlastnictví“, které není vlastnictvím svého správce a že v exekučním řízení, v jehož
rámci má být postižen majetek povinného, nelze zásadně postihnout majetek ve svěřenském
fondu, jehož správu povinný vykonává49
.
Určité pochybnosti vyvolává otázka, zda může být ohledně svěřenského fondu vedeno
insolvenční řízení50
. Původ těchto pochybností spočívá zřejmě z části v mylnému přenášení
konceptu anglického trustu (kde dluhy vznikající v souvislosti s jeho správou jsou vždy
osobními dluhy správce51
), z části formální strukturou českého insolvenčního zákona, který
vychází z toho, že předmětem insolvenčního řízení je úpadek dlužníka, tedy určité osoby.
Pokud však představuje svěřenský fond oddělené jmění, je nemyslitelné, že by věřitelé dluhů
tvořících součást tohoto jmění nebyli chráněni insolvenčním právem. Ostatně český
insolvenční zákon již od roku 2020 upravuje úpadek podílového fondu a úpadek podfondu
45
PIHERA, Vlastimil, Soukromý úřad. Skica. in Kotásek, J., Špačková, M. (eds.) Pocta prof. Josefu Bejčkovi k 70.
narozeninám, Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2022, p. 695.
46
Blíže srov. PIHERA, Vlastimil. Nejpodivnější zvíře v lese – poznámky ke svěřenskému fondu. Obchodněprávní
revue, 2012, č. 10, s. 278-282.
47
POPOVICI, Alexandra, Trust in Quebec and Czech Law: Autonomous Patrimonies? European Review of Private
Law, 6-2016, p. 950; podobně (byť zřejmě v rovině de lege ferenda) JAROLÍM, Jiří. Je svěřenský fond právnickou
osobou? Měl by se jí stát?. Bulletin advokacie, 2022, č. 4, s. 45-48.
48
Srov. např. CHEN, D. Die Treuhand als Rechtsform für Sondervermögen. Munchen: C.H.Beck, 2020, s. 56.
49
I. V exekučním řízení, v jehož rámci má být postižen majetek povinného, nelze zásadně postihnout majetek
svěřenského fondu, jehož správu povinný vykonává. II. Jestliže je v exekučním řízení vedeném proti osobě, která
současně vykonává funkci správce svěřenského fondu, nepřípustně postižen majetek svěřenského fondu, je dán
důvod pro zastavení exekuce, a nikoliv pro podání vylučovací žaloby. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10.
2021, sp. zn. 20 Cdo 617/2021)
50
ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol.
Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 30.; TICHÝ, Luboš, TROUP, Tomáš.
K základním otázkám svěřenského fondu (reakce na kritiku). Bulletin advokacie, 2022, č. 1-2, s. 51-59. Opačně
srov. PIHERA, Vlastimil, RONOVSKÁ, Kateřina. K některým mýtům a omylům o svěřenských fondech. Bulletin
advokacie, 2020, č. 7-8, s. 44-47.
51
Např. PENNER, J., Lhe Law of Trusts, 11th edition, Oxford: Oxfrod University Press, 2019, p. 30.
akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, tedy úpadek oddělených jmění bez
právní subjektivity, jimž zákon přiznává způsobilost být účastníkem insolvenčního řízení52
.
V tomto ohledu je tedy jeví být logické přiznat svěřenskému fondu stejné postavení na základě
analogie.
Zahraniční trusty
Jakkoli české mezinárodní soukromé právo spolu s implementací svěřenských fondů relativně
velkoryse uznalo veškeré zahraniční trustové struktury, které vykazují základní znaky českých
svěřenských fondů53
, jsou ve srovnání s českými svěřenskými fondy zahraniční trustové
struktury využívány jen omezeně. Jedním z důležitých důvodů je zřejmě relativně přívětivý
daňový režim českých svěřenských fondů, kterého se zahraničním trustům zpravidla nepodaří
dosáhnout. Podle závěrů koordinačního výboru Generálního finančního ředitelství a Komory
daňových poradců z roku 201454
, musí zahraniční trust splňovat šest kritérií, aby byla splněna
podmínka srovnatelnosti se svěřenským fondem zřízeným podle občanského zákoníku, mimo
jiné že prokáže, že je podle práva státu, jehož je daňovým rezidentem, považována za
poplatníka daně obdobné dani z příjmů právnických osob a jeho příjmy se podle práva tohoto
státu ani z části nepřičítají jiným osobám. Tuto podmínku však naprostá většina zahraničních
trustů nesplní. Generální finanční ředitelství tento požadavek v roce 2022 poněkud zjemnilo,
když sice potvrdilo, že nadále trvá na v roce 2014 vymezených kritérií daňové uznatelnosti
zahraničních trustů, nicméně připustilo, že daňové uznatelnosti zahraničního trustu nebrání,
že trust sám o sobě není daňovým subjektem, avšak daňové povinnosti za něj plní správce,
přičemž se tedy lze domnívat, že pak nemusí být ani plátcem daně z příjmů právnických osob,
ale postačí, je-li pak správce zdaňován jinou příslušnou daní55
. Další v roce 2014 vymezené
podmínky, podle které zisk ze zhodnocení majetku i výplata obmyšlenému musí být
zdanitelným příjmem podle právní úpravy státu, v němž je rezidentem, Generální finanční
ředitelství naopak odmítlo jakkoli modifikovat. Přes určitý posun tak stále většina zahraničních
trustů podmínky daňové uznatelnosti nenaplní, a přestože jejich existence bude podle
českého soukromého práva zpravidla uznána, pro daňové účely tomu tak nebude56
.
V praxi bývá diskutována otázka možnosti změn rozhodného práva správy svěřenského fondu.
Zákon o mezinárodním právu soukromém je v tomto směru inspirován Haagskou úmluvou o
právu použitelném pro trusty a jejich uznávání a vychází z toho, že v případě absence explicitní
volby rozhodného práva zakladatelem se trust řídí právem státu, s nímž nejúžeji souvisí57
. Na
prvním místě mezi kritérii, k nimž je při posouzení takové souvislosti potřebné přihlížet, uvádí
místo, z něhož je trust spravován. Změní-li se tedy místo správy trustu, může se změnit i
rozhodné právo jeho správy. V takových případech pak v souladu s čl. 9 Haagské úmluvy může
52
§ 388a a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
53
Srov. § 73 odst. 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
54
KV 421/26.02.14 – Výklad pojmu svěřenský fond ve vztahu k zahraničním srovnatelným jednotkám.
55
Srov. stanovisko GFŘ k příspěvku 588/24.11.21 Srovnatelnost zahraničních trustů a trustových struktur se
svěřenským fondem.
56
RONOVSKÁ, Kateřina, PIHERA, Vlastimil. Nástroje správy rodinného majetku v novém soukromém právu. In:
DOBROVOLNÁ, Eva, HAVLÍK, David, KRÁLÍK, Michal a kol. Pocta Jiřímu Spáčilovi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023,
s. 293.
57
Srov. § 73 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
dojít k tomu, že se jiným právním řádem bude řídit otázka vzniku trustu a jiným pravidla jeho
správy58
. Nic přitom nebrání zakladateli, aby takové změny předvídal a podmínky změny
rozhodného práva správy svěřenského fondu upravil již při jeho vzniku. Tak se lze setkat i ve
statutech českých svěřenských fondů s úpravou postupu změny rozhodného práva
svěřenského fondu (zpravidla rozhodnutím svěřenského správce). Využití mohou dojít
nejčastěji při změně domicilu svěřenského správce (např. v souvislosti se změnou svěřenského
správce). V jistém smyslu tak lze přemístit svěřenský fond do zahraničí a modifikovat jeho
vnitřní strukturu např. právem common law.
Otázkou právního statusu zahraničního trustu se nedávno zabýval český Nejvyšší soud
v souvislosti s exekucemi vedenými v České republice proti majetku v lichtenštejnském trustu.
Nejvyšší soud zdůraznil59
ve vztahu k nižším soudům, že „otázky vzniku, trvání a zániku
svěřenského fondu a jeho správy je nutné posoudit primárně podle právního řádu určeného
jeho zakladatelem ve statutu svěřenského fondu, popř. v jiné listině plnící obdobnou funkci
vyžadované zakladatelem určeným právním řádem“. V jiném rozhodnutí60
Nejvyšší soud
aplikoval lichtenštejnské právo ve vztahu k otázce, s kým má být vedeno soudní řízení týkající
se nemovitosti, u níž byl v katastru nemovitostí označen jako vlastník zapsán lichtenštejnský
Treuhänderschaft. Problematikou zahraničních trustových struktur se již zabýval i český
Nejvyšší správní soud61
, a to s ohledem na zneužití práva při daňové optimalizaci. Šlo o
složitější strukturu, v níž figuroval Cyprus International Trust, který zřídil český daňový rezident
za účelem správy rodinného majetku. Ačkoli Nejvyšší správní soud nezpochybnil uznatelnost
kyperské struktury českými daňovými orgány, v posuzovaném případě (s ohledem na skutkový
stav) vyhodnotil zřízenou strukturu jako nepřípustnou (s ohledem na institut zneužití práva) a
doměřil daňový nedoplatek.
Z diskuze o svěřenských fondech
Dokonce i v anglickém právu není neobvyklé hovořit o trustu, jako by se jednalo o právní
subjekt spíše než o způsob držení majetku62
. Takovým situacím se samozřejmě nevyhneme ani
v české právní praxi. V tomto směru se lze zřejmě opřít o § 17 odst. 2 obč. zák., podle kterého
„zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo
povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží“. Smysl tohoto ustanovení je
jasný, ostatně stejný závěr bychom nepochybně dovodili z obecných principů výkladu vůle
v soukromém právu. Ustanovení sice předpokládá, že práva a povinnosti budou přiznána
pouze „osobě“ (srov. výše k § 17 odst. 1 obč. zák.), nicméně v případě svěřenského fondu by
jej neměl být problém vyložit tak, že tato práva nebo povinnosti se přičtou svěřenskému
správci jednajícímu na účet svěřenského fondu. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z listopadu
2022, kde na použití § 17 odst. 2 obč. zák. odkazuje v souvislosti se zápisem zahraničního
58
HAYTON, David (ed.) The International Trust, 3rd Edition, Bristol: Jordan Publishing, 2011, s. 190.
59
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 27 Cdo1929/2022.
60
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1007/2022.
61
Viz 2 Afs 82/2022
62
SMITH, Lionel, Trust and Patrimony in Valsan, R. (ed.) Trusts and Patrimonies. Edinburgh: Edinburgh
University Press, 2015, p. 55.
trustu v katastru nemovitostí63
. Jistou nervozitu však vyvolalo rozhodnutí jiného senátu
Nejvyššího soudu ze srpna 2023, kde soud řešil mj. otázku, jak posoudit plnou moc „udělenou
svěřenským fondem“. Jakkoli bylo účastníky explicitně odkazováno na § 17 odst. 2 obč. zák.,
Nejvyšší soud potvrdil závěr nižších soudů, podle kterého jsou jednání „učiněná na jejím
základě jsou zdánlivým právním jednáním, neboť plnou moc k zastupování udělil non
subjekt“64
. Vzhledem k absenci bližšího odůvodnění není jasné, zda jde jen o exces (což je
nejpravděpodobnější alternativa) nebo odraz nějaké hlubší úvahy, která by do budoucna
mohla problematizovat tento typ technických pochybení (s nimiž se ostatně můžeme setkat i
ve vztahu k jiným „non subjektům“, jako je např. podílový fond).
Jako nejpalčivější praktický problém svěřenských fondů je zřejmě pociťována otázka, zda si
jejich zakladatelé sami nebo ve prospěch jiného (svěřenského správce, protektora atp.)
mohou vyhradit oprávnění měnit jejich statut. Zákon ohledně změny statutu stanoví pouze
tolik, že „lze-li ve shodě s původním úmyslem zakladatele účelu svěřenského fondu dosáhnout
nebo mu lépe prospět změnou statutu fondu, soud statut upraví“ (§ 1469 odst. 2 obč. zák.).
Máme za to, že to neomezuje zakladatele, aby stanovil i jiný postup změny statutu, shodně
jako to umožňuje české nadační právo zakladatelům nadací (§ 317 obč. zák.), shodně jak
dovodil již v roce 2018 na základě analogie k nadacím Nejvyšší soud ve vztahu k nadačním
fondům65
, shodně jak je tomu v podstatě ve všech jurisdikcích upravujících trusty nebo „trustlike“
struktury66
. Někteří se domnívají, že statut musí být po dobu trvání fondu neměnný a
může být změněn pouze rozhodnutím soudu. Své závěry odůvodňují vágním odkazem na §
978 obč. zák., dle nějž se od ustanovení části občanského zákoníku o absolutních právech, v níž
je zařazena i úprava svěřenského fondu, „se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím
osobám, jen připouští-li to zákon“67
. Ovšem není zřejmé, o jaké odchýlení by se mělo jednat;
vyhražení si práva měnit statut nijak nenarušuje působnost soudu podle § 1469 odst. 2 obč.
zák. V každém případě zde trh netrpělivě očekává precedenční rozhodnutí vyšších soudů.
63
„Na otázku, zda mohl soud tohoto správce považovat za zástavního dlužníka za stavu, kdy byl jako vlastník
zástavy v katastru nemovitostí zapsán TIMMER TRUST, který byl rovněž označen jako strana výše uvedených
smluv, poskytuje odpověď ustanovení § 17 odst. 2 o. z. (k použitelnosti českého práva srov. § 69 odst. 1 ZMPS),
podle něhož zřídí-li někdo právo nebo uloží povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost
osobě, které podle povahy právního případu náleží.“ (Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 1007/2022 ze dne 29. 11. 2022)
64
Odvolací soud vyložil obsah plné moci … znějící „[J]á níže podepsaný ELVE svěřenský fond, … zmocňuji … aby
mne zastupoval ve všech právních věcech (…)“ v souladu se závěrem soudu prvního stupně tak, že právní jednání
učiněná na jejím základě jsou zdánlivým právním jednáním, neboť plnou moc k zastupování udělil non subjekt.
Uvedený výklad odvolacího soudu neodporuje závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27
Cdo 3033/2019, v němž byla řešena otázka výkladu procesního a nikoliv hmotněprávního úkonu účastníka řízení,
ani nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 1336/2018, vyjadřujícímu se k otázce výkladu smluv,
který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li
samozřejmě oba tyto výklady možné. V řízení totiž byla určující otázka, zda zmocněný advokát mohl činit s právní
závazností jednání v situaci, kdy mu plnou moc udělil někdo, kdo neměl právní osobnost ani svéprávnost (§ 15 o.
z.). Nešlo tedy o otázku výkladu právního jednání. (Nejvyšší soud sp. zn. 33 Cdo 456/2022 ze dne 31. 8. 2023)
65
Nejvyšší soud sp. zn. 29 Cdo 3225/2016 ze dne 27. 3. 2018.
66
PIHERA, Vlastimil, RONOVSKÁ, Kateřina, Fundační principy a hranice jejich flexibility. K otázce možnosti
dodatečných změn podmínek fungování svěřenských fondů a fundací. Právník, č. 9, 2018, p. 705—722;
RONOVSKÁ, Kateřina, PIHERA, Vlastimil. K možnosti změny zakládací listiny (včetně změn účelu) nadačního
fondu. Právní rozhledy, 2018, č. 15-16, s. 556-559; PIHERA, Vlastimil, RONOVSKÁ, Kateřina. K některým mýtům a
omylům o svěřenských fondech. Bulletin advokacie, 2020, č. 7-8, s. 44-47.
67
SVEJKOVSKÝ, J., Svěřenské fondy - statut, institut věcného práva, Bulletin advokacie č. 5/2020, str. 36-39.
Pochybnosti panují ohledně postavení svěřenského fondu v dědickém právu. Někteří autoři
dovozují, že vlastnické právo k majetku vyčleněnému do svěřenského fondu pořízením pro
případ smrti se bez dalšího stává k okamžiku smrti zůstavitele součástí takového svěřenského
fondu a že majetek ve fondu není předmětem dědického řízení68
. Vycházejí z toho, že majetek
ve svěřenském fondu nemá vlastníka, a proto zde není ani dědic. Dle odlišných názorů se
pořízením pro případ smrti zůstavuje právo na pozůstalost (tedy dědické právo) nebo právo
na odkaz. Zůstavitel tedy vyčleňuje majetek ve prospěch svěřenského fondu tak, že v jeho
prospěch vyhradí dědické právo nebo nařídí odkaz k tomuto majetku69
. Svěřenský správce pak
tato práva vykonává na účet svěřenského fondu a vystupuje též v dědickém řízení na místě
dědice nebo odkazovníka. Tomuto řešení odpovídá např. § 13 živnostenského zákona70
.
Otázka režimu majetku vyčleňovaného do svěřenského fondu pořízením pro případ smrti má
význam, jak pro případy, kdy je takový svěřenský fond současně takovým pořízením pro případ
smrti zakládán, tak pro případy, kdy má být takto zůstaven majetek ve prospěch již za života
zůstavitele existujícího svěřenského fondu. Obě situace je totiž logicky nutné řešit shodně.
Řešení této otázky má dále implikace ve vztahu k otázkám ochrany nepominutelných dědiců,
kteří mohou dorovnání svého povinného dílu požadovat pouze po dědicích (a po svěřenském
správci tedy pouze tehdy, pokud by vykonával na účet svěřenského fondu dědické právo).
IV. Závěrem
Deset od účinnosti nového občanského zákoníku je česká právní doktrína, byť principiálně
stabilizovaná, stále v procesu hledání. Jakkoli obecně v českém soukromém právu převládají
německý a rakouský vliv, právo fundačních struktur (tedy fundací a svěřenských fondů) spíše
hledá inspiraci v modernějších, liberálnějších jurisdikcích jako je Nizozemí, Lichtenštejnsko
nebo Quebec. Český občanský zákoník modernizací nadačního práva, dramatickým
rozvolněním úpravy nadačního fondu a zavedením svěřenského fondu jako by předvídavě
vycházel vstříc měnícím se potřebám společnosti, které se vyjevují zřetelně až v době po jeho
účinnosti. Narůstající objem soukromého majetku vede nejen ke vzrůstající poptávce po
nástrojích mezigenerační správy rodinného majetku, ale stojí i za stále častějšími soukromě
iniciovanými filantropickými projekty, především již výše zmíněným soukromými nadacemi.
Pomalu se formují i prvky trhu profesionálních služeb v oblasti správy rodinného majetku,
především svěřenských fondů, ať již ve formě asociací profesionálů v tomto oboru (očekává se
vznik lokální pobočky mezinárodní asociace STEP71
) nebo prvního korporátního správce
svěřenských fondů72
(s výhledem na brzký vstup dalšího). Česká advokátní komora zřídila
68
ZIMA, Petr. § 1448 [Vymezení svěřenského fondu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol.
Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 17; MIMROVÁ, Tereza. Svěřenský
fond v kontextu dědického práva. Právní rozhledy, 2019, č. 23-24, s. 840-846.
69
PIHERA, Vlastimil, RONOVSKÁ, Kateřina. K některým mýtům a omylům o svěřenských fondech. Bulletin
advokacie, 2020, č. 7-8, s. 44-47.
70
„Zemře-li podnikatel, mohou v provozování živnosti pokračovat za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5
až do skončení řízení o projednání dědictví … svěřenský správce, pokud byl závod pořízením pro případ smrti
vložen do svěřenského fondu.“ (§ 13 odst. 1 písm. f) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon).
71
Society of Trust and Estate Practitioners (www.step.org).
72
EMUN investiční společnost (emun.cz).
v rámci sekce pro soukromé právo zvláštní podsekci pro otázky správy svěřenských fondů73
.
Začíná se diskutovat optimální podoba regulačního prostředí pro profesionální správu
svěřenských fondů. V oblasti filantropie jsme svědky zintenzivňující se diskuze mezi nadacemi,
v jejichž rámci se pracuje mj. též na přípravě kodexu řádné správy nadací, jakési obdoby
kodexu správy a řízení korporací. V souvislosti s připravovaným novým zákonem o účetnictvím
se diskutuje rozsah reportingových povinností nadací a ústavů, především otázky významu
výročních smluv, přičemž ani zde není zřejmě daleko k úvahám o tom, zda je stávající regulační
rámec pro fundace a ústavy dostatečný.
Je tak zjevné, že oblast fundačních struktur je ve stádiu relativně dynamického vývoje, přičemž
ne jinak je na tom i samo české právo fundačních struktur. V tomto ohledu je lze možná
připodobnit k desetiletému dítěti, které bude muset projít ještě minimálně dalšími osmi lety
zkušeností, než je bude možné prohlásit za dospělé.
73
Srov. https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=18222.