Věcná práva v právu římském JUDr. Jiří Spáčil, CSc. Nejvyšší soud ČR Věcná práva • Věcné právo je absolutní subjektivní právo umožňující přímé (úplné nebo částečné) a trvalé ovládání věci, neboli panství nad věcí (na rozdíl od práva obligačního, poskytujícího nepřímé a časově omezené ovládání). Lze dokumentovat na rozdílu: • usufruktář (věcně oprávněný uživatel pozemku): • má žalobu proti všem rušitelům • jeho právo nezaniká se změnou vlastníka pozemku • plody nabývá originárně (původně, nezávisle na vlastníkovi) jejich sklizní • uájemce (pachtýř – obligačně oprávněný uživatel pozemku): • má žalobu jen proti pronajímateli, rušitele musí žalovat vlastník pozemku • jeho právo zaniká se změnou vlastníka pozemku (pronajímatele) • plody nabývá derivativně (odvozeně od vlastníka) až sklizní (uchopením, percepcí) Systém věcných práv Věc v římském právu soukromém res corporales, hospodářský význam Věc v římském právu soukromém „věci tělesné“ , hospodářský význam Vlastnické právo v římském právu (proprietas, dominium, res mea est) • Vlastnické právo je pojmově neomezené, přímé a výlučné panství nad hmotnou věcí; je absolutní a elastické – Dominium – jedna ze složek moci patera familiae (manus), postupně více chápáno jako subjektivní právo • Obsah vlastnického práva („vlastnická triáda“) – ius possidendi (právo věc držet) – ius utendi et fruendi, příp. abutendi (právo věc užívat a požívat, resp. i zničit) – ius disponendi (právo věcí disponovat) • Nuda proprietas, dominium nudum (holé vlastnictví) • Omezení vlastnického práva – a) v zájmu veřejném • stavební právo, legální služebnosti – b) v zájmu soukromém • právo sousedské • imise – přesah větví, sběr plodů, přirozený odtok vody Druhy (formy) vlastnictví v římském právu • Dominium ex iure Quiritium (kviritské či civilní vlastnictví) – jen římští občané – italské pozemky – přidělené (původně) adsigancí (přídělem) – nejsou zdaněny a jsou res mancipi • Vlastnictví peregrínů (cizinců) – fakticky chráněné • Mimoitalské (provinční) pozemky – chráněné obdobně jako pravé vlastnictví, ale platí se pozemkové daně – possesio ac ususfructus • Bonitární (prétorské) vlastnictví – dominium duplex (dvojí vlastnictví – civilní a prétorské), exeptio rei venditae ac traditae (námitka věci prodané a předané), actio Publiciana • Od Justiniána jednotné vlastnictví Spoluvlastnické právo (communio, condominium) • jediný vztah – pluralita osob • spoluvlastnický podíl (pars quota) – vyjadřuje míru užívání věci, podíl na výtěžku a na nákladech na věc • volnost dispozice s podílem • akrescence (přirůstání opuštěného podílu) • rozhodování o společné věci (jednomyslnost – později majorita – většina hlasů) • zrušení podílového spoluvlastnictví – actio communis dividundo neboli žaloba na zrušení spoluvlastnictví (věci dělitelné – nedělitelné) Držba (possessio) je faktické ovládání věci v úmyslu mít ji pro sebe • funkce institutu držby a její ochrany: – ochrana veřejného pořádku a zákaz svépomoci – předpoklad, že držitel je i vlastníkem – zabránění tomu, aby svépomoc měnila postavení stran v procesu • pojmové znaky držby: – držební vůle (animus possidendi) – faktické ovládání věci (corporalis possessio) • držitelem je vlastník (i prostřednictvím detentora, otroka či osoby alieni iuris) nebo jiná osoba (držitel v dobré či zlé víře – bona či male fides possessor) Držba - pokračování • Detentor (detence) – věc fakticky ovládá,ale pro jiného (nemá úmysl mít ji pro sebe) – z titulu věcného práva ( ususfructus) – z titulu obligačního práva (nájem, vypůjčitel) – jiné důvody – zástavní věřitel, sekvester a prekarista v ŘP chráněni jako držitelé • Držba práva (věcná práva připouštějící opakovaný výkon) • Druhy držby – držba civilní (possessio civilis) – iusta causa possessionis a dobrá víra (bona fides) – vede k vydržení, chráněna Publiciánskou žalobou – držba chráněná interdikty – i vadná držba, pokud nebyla nabyta vadně od odpůrce Ochrana držby Nabývání držby • animo et corpore • uchopení věci – aprehense – bez vůle dosavadního držitele – okupace – s vůlí dosavadního držitele – tradice • fiktivní tradice • constitutum possessorium a traditio brevi manu Ztráta držby • aut animo auto corpore • držební vůle (animus) udrží držbu • odpadne budˇ držební vůle, nebo stav, který podle obecných názorů představuje faktické ovládání věci Nabývání vlastnického práva I. Nabývání vlastnického práva II. Nabývání vlastnického práva III. • iusta causa possessionis (řádný důvod držby, který by (nebýt omluvitelné závady) vedl k nabytí vlastnictví – possessio civilis • iusta causa usucapionis (řádný důvod držby vedoucí k vydržení) • iusta causa traditionis • (řádný důvod držby vedoucí k vydržení) – převod vlastnického práva u res nec mancipi – bonitární vlastnictví u res mancipi • Jde v podstatě o totéž Ochrana vlastnického práva Vlastnická žaloba na vydání věci (rei vindicatio) • RV je žaloba nedržícího kviritského vlastníka proti držiteli věci, později i proti detentorovi. • důkazní břemeno o vlastnictví má žalobce, žalovaný múže namítat, že má právo mít věc u sebe /nájem,ususfructus apod.) . • původní nárok směřoval „proti věci“ (actio in rem“), moc nad věcí – žalovaný buď věc vydal nebo zaplatil částku určenou žalobcovou přísahou. Justinián – nárok na vydání věci vycházející ze subjektivního práva vlastníka • držitel v dobré víře – vydává plody po LK, neodpovídává za zkázu či zhoršení do LK, právo na náhradu nákladů nutných a užitečných • držitel ve zlé víře – vydává všechny plody, před LK za zaviněné zhoršení, po LK i za náhodu, právo na náhradu nákladů nutných, ne však zloděj Publiciánská žaloba (actio Publiciana) • je žaloba nedržícího bonitárního (prétorského) vlastníka proti držiteli, později i detentorovi jeho věci; náleží i proti kviritskému vlastníkovi této věci. • převod věci mancipační pouhou titulovanou tradicí (ex iusta causa traditionis), námitka věci prodané a předané, poté AP • později AP slouží i ochraně řádné držby – jsou-li splněny podmínky vydržení vyjma doby, čili ji může podat i držitel v dobré víře, mající titulovanou držbu • bonitární vlastník uspěje i proti kviritskému vlastníkovi, ne tak držitel v dobré víře Žaloba zápůrčí (negatorní) a. negatoria • je to žaloba vlastníka proti tomu, kdo ruší jeho právo jinak než zadržováním věci • původně proti výkonu věcného práva k věci cizí, Justinián – žaloba proti jakémukoliv rušení vyjma odnětí držby (tam reivindikace) • žalobce dokazuje vlastnictví a rušení, žalovaný může namítat právo k rušení Jiné prostředky k ochraně vlastnického práva • mezní žaloba (A. finium regundorum) • rozhodčí, původně jen o confinium –mezní pruh, (jinak reivindikace), Justinián –obecný prostředek k určení hranic mezi pozemky • ž. na ochranu proti proudící dešťové vodě (a. aquae pluviae arcendae) • ohrožení v důsledku změny přirozeného odtoku vody • cautio damni infecti • stipulační slib nahradit hrozící škodu ze stavby či stromu na sousedním pozemku – při odmítnutí prétor uvedl ohroženého do držby sousedního pozemku • zákaz stavby (operis novi nuntiatio)ohrožuje-li stavba souseda • interdictum quod vi aut clam (proti změnám provedeným na pozemku silou či tajně) Věcná práva k věci cizí - přehled Služebnosti pojem • služebnosti jsou věcná práva k cizímu pozemku (stavbě na něm umístěné), která umožňují buď vlastníkovi panujícího pozemku nebo určité osobě užívání cizího (služebného) pozemku (stavby na něm umístěné) vymezeným způsobem. • služebnosti dělíme na pozemkové (starší) – svědčí každému vlastníkovi panujícího pozemku a osobní – svědčí určité osobě. • služebnosti jako věcná práva vážou každého vlastníka služebného pozemku a nezanikají jeho smrtí či změnou vlastníka (rozdíl ususfructus- nájem); pozemkové služebnosti nezanikají ani smrtí vlastníka panujícího pozemku Služebnosti - zásady • 1) Služebnost nespočívá v konání (výjimka- služebnost nesení cizího trámu ve zdi či jiného břemene) – právu služebnosti odpovídá negativní povinnost ostatních zdržet se zásahů do práva služebnosti • 2) Nikomu jeho věc neslouží. Nelze mít sl. k vlastní věci, splynutím sl. zaniká. • 3) Nelze zřídit služebnost ke služebnosti • 4) Služebnost nelze převádět (u osobních služebností lze však přenechat výkon práva jinému, oprávněným však zůstává jejich subjekt) Pozemkové služebnosti pojem • pozemkové služebnosti jsou věcná práva k cizímu pozemku (stavbě na něm umístěné), svědčící panujícímu pozemku; umožňují každému jeho vlastníkovi užívání cizího (služebného) pozemku (stavby na něm umístěné) vymezeným způsobem. Slouží lepšímu využití panujícího pozemku. • pozemky musí být sousední (ne však nutně bezprostředně). • PS nezanikají změnou vlastníků pozemků Pozemkové služebnosti druhy Osobní služebnosti • osobní služebnosti jsou věcná práva užívat určitým vymezeným způsobem cizí pozemek, příp. byt, služby otrokova či sílu tažného zvířete, svědčící určité osobě • zanikají smrtí oprávněné osoby, ne však změnou ve vlastnictví zatížené věci • jejich funkce je většinou alimentační – zajištění osobních potřeb oprávněného • druhy: právo požívací (ususfructus), užívací (usus), pr. užívat byt, pr. užívat služby cizího otroka či sílu zvířete Vznik služebností • I. Právním jednáním • 1. K pozemkům italským: • a) iniurecessí b) mancipací (jen polní služebnosti) • 2. K pozemkům provinčním: dohodou a stipulací • 3. Justinián: a) dohodou a stipulací a) kvazitradicí (tradicí a snášením) • II. Originárně (neodvozeně od vlastníka) • 1. Vydržení ( až Justinián, 10/20 let, netřeba dobrá víra ani titul, jen ne násilím, tajně, výprosou) • 2. Výrokem soudu (adiudikací) např. vypořádání spoluvlastnictví Zánik služebností • vzdáním se služebnosti • spojení vlastnictví panujícího a služebného pozemku v jedné osobě, příp. tak, že osobě oprávněný se stane vlastníkem zatížené věci • nevykonáváním (2 roky, Justinián 10/20 let) • „vydržením svobody“ u služebností domovních • zánikem pozemku • uplynutím doby či splněním podmínky, byly-li tyto možnosti sjednány • u služebností osobních smrtí oprávněného