Občanské právo procesní Obsah n I. Soudnictví n II. Civilní proces a civilní právo procesní n III. Právo na spravedlivý proces n IV. Principy civilního práva procesního n V. Subjekty civilního procesu n VI. Sporné řízení u soudu I. stupně n VII. Opravná řízení Část I. Soudnictví Soudnictví - znaky n Činnost státu vykonávaná pouze nezávislými soudy n Spočívající v projednávání a rozhodování konkrétních věcí n Postup soudu, účastníků a dalších zúčastněných osob je upraven zákony – procesními řády n Aplikace práva (vázanost zákonem) n Výsledkem je závazné a nezměnitelné rozhodnutí Soudnictví z hlediska dělby moci n Státní moc (teorie dělby moci) n Zákonodárná n Výkonná n Soudní n Dělba moci je reakcí na přirozenou tendenci ke koncentraci moci a je garancí proti libovůli a zneužití moci n Vztahy soudní moci k moci zákonodárné a výkonné n Oddělenost, samostatnost a nezávislost n Systém kontroly a vzájemného vyvažování Část II. Civilní proces a civilní právo procesní Civilní proces Význam soudního procesu n Nestačí, že ve společnosti existuje právní řád; je nutno zajistit plné prosazení subjektivních práv n Prostředkem ochrany subjektivních práv byla u primitivních národů svépomoc n Nyní je zásadně jediným přípustným prostředkem ochrany práva soudní proces Druhy soudního procesu n Soudní proces byl původně jednotný a nediferencovaný; šlo v něm o projednání sporu n Postupně se oddělilo soudnictví trestní, správní a ústavní n Předmětem civilního procesu zůstaly soukromoprávní vztahy Účel civilního procesu n Poskytování ochrany subjektivním soukromým právům a oprávněným zájmům n Ochrana musí být n Spravedlivá n Rychlá (včasná) n Účinná n Hospodárná n Zajišťování objektivního právního řádu n Tyto cíle nelze chápat protikladně, ale souladně, neboť jeden bez druhého není možný Pojem civilního procesu n Civilní řízení sporné (civilní proces v užším pojetí) - postup soudu, stran a dalších zúčastněných subjektů při projednávání a rozhodování soukromoprávních sporů orgány výkonu soudnictví n Nevyhovuje např. pro nespory, arbitráž apod. n Civilní proces (v širším smyslu) – postup rozhodujícího orgánu, účastníků řízení a dalších zúčastněných subjektů při projednávání a rozhodování soukromoprávních sporů a jiných právních věcí Druhy civilního procesu n Nalézací řízení n Vykonávací (exekuční) řízení n Insolvenční řízení n Rozhodčí řízení n Zajišťovací řízení Nalézací řízení I. n Vede k vydání autoritativního soudního rozhodnutí, jímž soud nalézá právo, tj. n buď deklaruje, co je právem, nebo n konstituuje nový hmotněprávní vztah n Realizace (výkon) subjektivního práva přiznaného rozsudkem není součástí nalézacího řízení Diferenciace nalézacího řízení Nesporná řízení n Nespornou povahu má většina řízení upravených v hlavě páté části třetí OSŘ, např. n Řízení o dědictví n Řízení týkající se nezletilých dětí (péče soudu o nezletilé, osvojení atd.) n Řízení týkající se zletilých osob (prohlášení za mrtvého, řízení o způsobilosti k právním úkonům atd.) n Řízení ve věcech obchodního práva (např. ve věcech obchodního rejstříku) n Nejde však o všechna řízení vypočtená v § 120 odst. 2 OSŘ Řízení podle části V. OSŘ n Přezkum rozhodnutí správních orgánů v soukromoprávních věcech n Hybridní řízení, obsahující prvky nalézací i přezkumné činnosti Vykonávací (exekuční) řízení I. n Nucená realizace exekučního titulu v případě, že dlužník dobrovolně neplnil n Prosazení povinnosti k plnění pomocí donucujících prostředků státní moci nebo alespoň pod její kontrolou n Předpoklady: n Exekuční titul n Vykonatelnost (formální i materiální) n Doložka vykonatelnosti Vykonávací (exekuční) řízení II. n Vykonávací řízení není další fází nalézacího řízení n Vykonávací řízení nemusí nutně nalézací řízení následovat n Ve vykonávacím řízení lze realizovat i jiné exekuční tituly Vykonávací (exekuční) řízení III. n Právní úprava: n Část šestá OSŘ – Výkon rozhodnutí n Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a jejich činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů Insolvenční řízení n Insolvenční řízení v sobě zahrnuje různé způsoby řešení úpadku n Úpadkem je situace, kdy dlužník (úpadce) má více věřitelů a n buď jeho pasiva převyšují aktiva (předlužení), nebo n je v platební neschopnosti n Prvky nalézacího i vykonávacího řízení n Od 1. 1. 2008 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. Způsoby řešení úpadku n Konkurs n Reorganizace n Oddlužení n Zvláštní způsoby předepsané pro určité subjekty Rozhodčí řízení I. n Patří mezi alternativní způsoby řešení sporů (ADR); a to vedle zejména n Mediace n Konciliace n Rozhodujícím orgánem není soud, ale rozhodce n Rozhodčí smlouva – fakultativní smluvní přenesení pravomoci z civilního soudu na rozhodce Rozhodčí řízení II. n Výsledkem rozhodčího řízení je rozhodčí nález, který je pro obě strany závazný a může být exekučním titulem n Pomocná (dožádání) a kontrolní funkce (zrušení rozhodčího nálezu, zastavení nařízeného výkonu) obecných soudů n Právní úprava – zejm. zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů Zajišťovací řízení n Předběžná opatření n Prétorský smír n Zajištění důkazu, zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví n Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech n Ochrana pokojného stavu (§ 5 OZ) Civilní právo procesní Civilní právo procesní n Soubor právních norem a právních zásad upravujících civilní proces n Civilní proces je společenský jev, civilní právo procesní představuje jeho právní úpravu n Civilní právo procesní má veřejnoprávní povahu Vznik civilního práva procesního n Součást práva hmotného (ještě v polovině 19. století) – např. Savigny n Fáze neorganického směšování procesních a hmotněprávních prvků (Windscheid) n Úplné osamostatnění civilního práva procesního – jeho normy, instituty, pojmy a zásady již ani nepřímo neobsahují žádné hmotněprávní prvky a jejich vymezení má výlučně procesní povahu Současné názory na vztah hmotného a procesního práva n Občanské právo hmotné a procesní jsou dvě relativně samostatná právní odvětví n Jejich vzájemný vztah popisují tři základní názorové proudy: n Směry nadřazující procesní právo právu hmotnému n Koncepce nadřazující právo hmotné právu procesnímu n Koncepce, podle nichž právo hmotné a právo procesní vstupují do složitých, ale vyvážených funkčních vazeb vzájemného působení a ovlivňování Civilněprocesní a hmotněprávní vztahy Civilněprocesní právní vztah I. n Zakladatelem nauky o civilněprocesním vztahu je Oskar Bülow (1868) n Se zahájením civilního řízení vzniká civilněprocesní právní vztah; tento vztah n Je trojstranný (zahrnuje soud a obě procesní strany) n Charakteristickým znakem je mocenské postavení soudu n Trvá po celou dobu konkrétního procesu; v průběhu řízení prochází vývojovými fázemi Civilněprocesní právní vztah II. n Pojem civilněprocesní právního vztahu umožňuje např. konstrukci procesního nástupnictví (nelze vstoupit do uskutečněných procesních úkonů, ale do právního vztahu) n Právní mocí rozsudku se mezi spornými stranami zakládá další procesní vztah, který existuje vedle vztahu hmotněprávního, jenž byl v civilním řízení předmětem poznání Vzájemný poměr hmotněprávních a procesních vztahů n Ve skutkově i právně opodstatněném rozhodnutí jsou procesní vztahy, založené pravomocným soudním rozhodnutím, ve vzájemném souladu s hmotněprávními vztahy, jež byly předmětem řízení (vztahy izomorfismu) n Není-li soudní rozhodnutí v souladu s hmotněprávními poměry, z mocenskoprávní povahy soudního rozhodnutí vyplývá nadřazenost procesněprávních vztahů vztahům hmotněprávním Dualita hmotněprávních a procesních vztahů n Tato nadřazenost neznamená, že by právní mocí rozsudku, jímž je procesní vztah založen, zanikal hmotněprávní vztah n Hmotněprávní vztah existuje i nadále vedle vztahu procesního (dualita obou druhů vztahů) n Bude-li např. na základě mimořádného opravného prostředku zrušen rozsudek, odpadne tím ex tunc právní důvod existence procesního vztahu a prosazení hmotněprávního vztahu nebude nic bránit Část III. Právo na spravedlivý proces Spravedlnost v soudním rozhodování l Spravedlivá aplikace hmotného práva – Není součástí práva na spravedlivý proces l Spravedlivé řízení – Výlučně procesní obsah – Podstatou není právo na úspěch v řízení, ale zachování určitých zásad (dílčích oprávnění) garantovaných ústavním pořádkem Prameny l Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – Aplikuje se ve věcech týkajících se občanských práv a závazků nebo trestních obvinění (autonomní výklad) – Judikatura ESLP l Čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech l Hlava pátá Listiny základních práv a svobod Komponenty práva na spravedlivý proces l Právo na přístup k soudu l Právo na účinné prostředky nápravy l Organizační principy l Principy týkající se průběhu řízení l Přiměřená délka řízení Organizační principy l Nezávislost soudu l Nestrannost soudu l Princip zákonného soudce (včetně zřízení soudu zákonem) Principy týkající se průběhu řízení l Spravedlnost řízení (obecně) l Princip plné jurisdikce l Zásada rovnosti zbraní a zásady s ní související l Právo být přítomen projednání vlastní věci l Právo být slyšen l Princip kontradiktornosti l Ústavně konformní průběh dokazování l Veřejnost a ústnost jednání l Zásady týkající se rozhodnutí soudu Právo na přístup k soudu l Právo domáhat se ochrany svého práva u soudu l Vztahuje se na – Žalobu – Opravné prostředky – Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí – Ústavní stížnost l Při interpretaci ustanovení upravujících přístup k soudu je nutno se vyhnout – Přílišnému formalismu – Přílišné pružnosti l Preference výkladu ve prospěch výkonu práva Právo na přístup k soudu - omezení l Omezení (lhůty, povinné zastoupení, soudní poplatky, zálohy, jistoty apod.) jsou přípustná pouze: – Nezasahují-li samotnou podstatu práva na přístup k soudu – Sledují-li legitimní cíl – Zachovávají-li přiměřený poměr mezi cílem a použitými prostředky l Zákaz odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) l K zachování práva na přístup soudu slouží např. osvobození od soudního poplatku, bezplatné zastoupení advokátem Spravedlnost řízení (obecně) l Vždy se posuzuje, zda řízení bylo jako celek spravedlivé a zda v něm byly respektovány principy práva na spravedlivý proces l Především je vyloučena – Svévole (např. nerespektování kogentní normy) – Přepjatý formalismus Princip plné jurisdikce l Rozhodnutí správních orgánů o občanských právech či závazcích nebo o trestních obviněních musí být přezkoumatelná soudy s plnou jurisdikcí l Plná jurisdikce: – Přezkum rozhodnutí po právní i skutkové stránce – Možnost provádět dokazování – Moderace výše pokuty l Část pátá OSŘ, správní soudnictví Princip rovnosti zbraní l Každá ze sporných stran musí mít přiměřenou možnost přednést svou záležitost za podmínek, které ji nestaví do podstatné nevýhody vůči protivníkovi l § 18 odst. 1 OSŘ – stejné možnosti uplatnění práv l Soud kupř. nemůže – Předvolat k jednání jenom jednu stranu – Nepřevzít podání učiněné jednou stranou – Nedoručit odvolacímu odpůrci odvolání proti procesnímu rozhodnutí (srov. § 210 odst. 1 OSŘ) – Rozlišovat mezi FO a PO z hlediska osvobození od SoP Právo na právní pomoc l Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy (i jinými orgány) l Nemajetnost nesmí být překážkou přístupu ke spravedlnosti l Ustanovení zástupce účastníku splňujícímu předpoklady osvobození od SoP (§ 30 OSŘ) Právo na tlumočníka l Každý účastník má právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud je povinen ustanovit mu tlumočníka – Účastník musí dění před soudem rozumět – Iniciativa je na účastníku řízení l Sporné, zda právo na tlumočníka se vztahuje pouze na ústní jednání, nebo i na písemný styk soudu s účastníkem; ÚS z čl. 37 odst. 4 Listiny dovodil užší výklad (Pl. ÚS – st. 20/05) Právo být přítomen projednání vlastní věci (právo být slyšen) l Každý účastník řízení má právo být osobně přítomen, bez ohledu na to, zda jeho přítomnost bude mít vliv na obsah rozhodnutí l Je předpokladem realizace dalších procesních práv l Předvolání k jednání nutno doručovat nejen zástupci, ale i účastníku l Výjimkou je rozhodování v nepřítomnosti účastníka (§ 101 odst. 3 OSŘ) Princip kontradiktornosti l Účastník řízení – musí mít příležitost předložit každý důkaz nutný k tomu, aby prokázal své nároky – musí být seznámen s každým důkazem nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu – musí mít možnost se k těmto důkazům nebo stanoviskům vyjádřit Ústavně konformní průběh dokazování l V rozporu s právem na spravedlivý proces jsou zejména případy – Důkazů získaných a použitých nezákonně – Opomenutých důkazů l Nevypořádání se s důkazními návrhy l Nehodnocení provedených důkazů – Svévolného hodnocení důkazů Veřejnost jednání l Význam – Ochrana před kabinetní justicí – Prostředek udržování důvěry veřejnosti v soudy l K projednání věci je nutno zásadně nařídit jednání, jehož se bude moci účastnit i veřejnost – Postačí, proběhlo-li veřejné jednání v prvém stupni; odvolací a dovolací řízení pak může být neveřejné, odpovídá-li to jeho charakteru (např. posuzování pouze právních a nikoliv skutkových otázek) l Účastník se může práva na veřejné projednání vzdát Veřejné vyhlášení rozsudku l Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně, i kdyby byl vynesen bez nařízení jednání nebo i kdyby byla veřejnost vyloučena l Judikatura ESLP rozumí veřejným vyhlášením i uložení rozsudku v kanceláři soudu, kde je přístupný komukoliv l Srov. § 49 odst. 11 SŘS Odůvodnění rozhodnutí l Rozhodnutí soudu musí být odůvodněno l Nepožaduje se, aby se detailně vypořádalo s každým argumentem l Rozsah odůvodnění závisí na povaze rozhodnutí – Např. v rozsudku se musí soud vypořádat se vším, co v řízení vyšlo najevo, včetně základní argumentace účastníků – Usnesení o odmítnutí dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ stačí odůvodnit jenom velmi stručně – Některá usnesení není třeba odůvodňovat vůbec (§ 169 odst. 2 OSŘ) Předvídatelnost rozhodnutí l Rozhodnutí nesmí být pro účastníky s ohledem na stav řízení překvapivé l Má-li soud odlišný právní názor, musí jej stranám předestřít a umožnit jim doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy l Srov. § 118a OSŘ l Problematická judikatura ÚS k zásadě dvouinstančnosti – Za porušení této zásady se dokonce považuje i potvrzení rozsudku I. stupně z jiného důvodu! (I. ÚS 122/05) Přiměřená délka řízení l Předcházelo-li správní řízení, počítá se lhůta od jeho zahájení l Do celkové délky se započítává i řízení o ústavní stížnosti, i exekuce l Kritéria – Složitost případu – Chování stěžovatele – Postup soudu – Význam předmětu řízení pro navrhovatele Vnitrostátní prostředky nápravy průtahů v řízení l Tzv. hierarchická stížnost na průtahy k předsedovi soudu podle § 164 ZSS l Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a ZSS) l Přiměřené zadostiučinění (§ 31a z. č. 82/1998 Sb.) – V penězích – Konstatování porušení práva Část IV. Principy civilního procesu Přehled zásad l Zásada dispoziční x zásada oficiality l Zásada projednací x zásada vyšetřovací l Zásada kontradiktornosti l Princip jednoty řízení (arbitrárního pořádku) x princip koncentrace řízení l Zásada ústnosti l Zásada přímosti l Zásada volného hodnocení dukazů x legální teorie důkazní l Zásada materiální pravdy x zásada formální pravdy Zásada dispoziční l Řízení je v rukou účastníků, nikoliv soudu l Účastníci mohou tzv. dispozičními úkony nakládat (disponovat): l Řízením l Předmětem řízení l Dispoziční úkony, jimiž se nakládá řízením l Žaloba, Zpětvzetí žaloby, Odvolání, Dovolání, Žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení l Dispozice předmětem řízení l Vzájemná žaloba, Změna žaloby, Soudní smír l Dispoziční zásada se typicky uplatňuje ve sporném řízení; řízení lze zahájit jen na jejich návrh a pouze na jejich podáních závisí vymezení předmětu řízení Zásada oficiality l Řízení je v rukou soudu l Soud je oprávněn zahájit řízení z vlastního podnětu a stanovit jeho předmět l Možnost účastníků činit dispoziční úkony je výrazně omezena l Typicky se uplatňuje v řízení nesporném Zásada projednací l Aktivita při zjišťování skutkového stavu je na sporných stranách; tato aktivita se týká l Tvrzení rozhodných skutečností l Označování důkazů k prokázání tvrzených skutečností l Povinnost tvrzení – břemeno tvrzení l Povinnost důkazní – břemeno důkazní l Uplatňuje se typicky ve sporném řízení Zásada vyšetřovací l Odpovědnost za zjištění skutkového stavu nese soud; je jeho povinností zjistit rozhodné skutečnosti l Neuplatňují se břemeno tvrzení ani břemeno důkazní l Používá se ve věcech vyjmenovaných v § 120 odst. 2 OSŘ (především nespory) Zásada kontradiktornosti l Dvojí význam: l Vystihuje postavení stran ve sporném řízení coby vzájemných odpůrců; jejich protichůdných zájmů se využívá při zjišťování skutkového stavu (subjektivní odchylka jednoho bude korigována tvrzením druhého) l Právo účastníků (nejen sporného, ale i nesporného řízení) vyjádřit se ke všem skutečnostem, důkazům, návrhům a právním argumentům Princip jednoty (jednotnosti) řízení l Řízení tvoří jeden celek l Posloupnost procesních úkonů není stanovena, určuje ji soud l Řízení není rozděleno na určité fáze, do kterých by se soustředila možnost činit určité úkony (např. při uplatnění této zásady může účastník předložit nový návrh i v odvolacím řízení) Zásada koncentrační l V řízení jsou stanoveny určité úseky, v nichž je zapotřebí učinit určitý procesní úkon, jinak k němu soud nepřihlédne l Platná úprava koncentrace řízení v OSŘ ve sporných věcech: l Koncentrace zákonná (zejm. § 118b, § 205a) l Koncentrace soudcovská (§ 118c) Zásada ústnosti a zásada písemnosti l Zásada ústnosti – v procesu je relevantní pouze to, co účastníci před soudem přednesli ústně (např. klasický římský proces) l Zásada písemnosti – to, co nebylo podáno v listinné podobě, jako by neexistovalo (pozdní římský proces, kanonický proces) l V současnosti se žádná z těchto zásad neuplatňuje ve vyhraněné podobě; v řízení se vyskytují jak písemná podání, tak i ústní přednesy Zásada přímosti l Zásada přímosti v objektivním smyslu l Dokazování takovými důkazními prostředky, které umožňují co nejbezprostřednější poznání skutkového stavu l Zásada přímosti v subjektivním smyslu l Soud smí přihlédnout pouze k důkazům, které provedl, a pouze tyto důkazy může hodnotit Zásada volného hodnocení důkazů l Zákon neukládá soudci, jakou důkazní sílu (věrohodnost) má jednotlivým důkazním prostředkům přiznat l Uplatňuje se v současném civilním procesu (ve feudálním procesu naopak platila legální teorie důkazní) l § 132 OSŘ Zásada materiální pravdy l Proces neklade žádné formální překážky zjišťování skutečného skutkového stavu l Poskytnutí ochrany skutečným subjektivním právům je bezpochyby cílem civilního procesu; zjišťování skutkového stavu se však může dít pouze v souladu s principy a normami ovládajícími ten který druh civilního procesu Část V. Subjekty civilního procesu Přehled n Procesní subjekty (subjekty řízení) n Orgány pověřené poskytováním ochrany n Soud n Rozhodce, rozhodčí soud n Účastníci řízení n Zvláštní subjekty řízení n Subjekty hájící veřejný zájem, popř. jiný zájem, odlišný od zájmu účastníku (např. státní zastupitelství) n Subjekty vykonávající pomocné funkce (např. správce konkursní podstaty, správce dědictví, správce podniku) n Osoby zúčastněné na řízení Soudy Soustava civilních soudů Pravomoc n Pravomoc soudů – okruh věcí, které jsou soudy oprávněny a povinny projednávat a rozhodovat n Civilní n Trestní n Správní n Ústavní n Civilní pravomoc soudu – okruh záležitostí, které jsou soudy oprávněny a povinny rozhodovat v civilním řízení soudním Civilní pravomoc n § 7 OSŘ n Civilní pravomoc se vztahuje na: n Soukromoprávní spory n Jiné právní věci n Soukromoprávní povahy (nesporná řízení) n Veřejnoprávní povahy (např. detenční řízení podle § 200o) Rozšíření a zúžení pravomoci n Rozšíření civilní soudní pravomoci – oprávnění a povinnost soudu rozhodovat i v jiných než soukromoprávních věcech, tj. v záležitostech veřejného práva (např. detenční řízení podle § 200o) n Zúžení civilní soudní pravomoci – její (zákonné) vyloučení pro některé záležitosti, které by do ní jinak patřily n rozhodčí řízení n katastr nemovitostí n rozhodování správních orgánů v soukromoprávních věcech (např. o námitkách proti vyřízení reklamace vznesené proti vyúčtování poskytnutých služeb elektronických komunikací) Dělená a výlučná pravomoc n dělená pravomoc – soudnímu řízení musí obligatorně předcházet řízení u jiného orgánu (§ 8); podmínkou soudního řízení je bezúspěšnost předchozího řízení n výlučná pravomoc – předmět řízení nelze posoudit v řízení jiném, a to ani jako otázku prejudiciální n posouzení ústavnosti zákona Ústavním soudem [§ 109 odst. 1 písm. c) OSŘ] n posouzení, zda byl spáchán trestný čin, přestupek či jiný správní delikt, a kdo jej spáchal (§ 135 odst. 1 OSŘ) n otázky osobního stavu n tam, kde má soud rozhodnout konstitutivně Zkoumání pravomoci n Pravomoc je jednou z procesních podmínek n Soud ji proto zkoumá kdykoli za řízení n Rozhodnutí věci nenáležející do pravomoci soudu je důvodem žaloby pro zmatečnost n Nedostatek pravomoci vyvolá zastavení řízení a postoupení věci příslušnému správnímu orgánu (účinky spojené s podáním žaloby, např. stavení lhůt, zůstávají zachovány) n Nesouhlasí-li správní orgán s postoupením věci, je povinen podat návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu o pravomoc; o něm rozhodne na základě zákona č. 131/2002 Sb. tzv. konfliktní senát Příslušnost - přehled n Příslušnost určuje konkrétní soud, který se má věcí zabývat (z civilní pravomoci pouze obecně vyplývá, které věci projednávají a rozhodují soudy v civilním řízení soudním) n Druhy: n Věcná příslušnost n Místní příslušnost n Funkční příslušnost n Kauzální příslušnost Perpetuatio fori n Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou rozhodné okolnosti, které tu byly v době zahájení řízení n Jejich pozdější změna nemá na příslušnost vliv (výjimkou je institut přenesení příslušnosti, např. § 177 odst. 2 ve věcech péče soudu o nezletilé) Věcná příslušnost n Věcná příslušnost – určuje soudy (článek soudní soustavy), které jsou příslušné projednat a rozhodnout věc jako soudy I. stupně [resp. který druh soudu (okresní, krajský, vrchní, nejvyšší) má věc projednat a rozhodnout] n kritéria: n ratio valoris – hodnota sporu n ratio causae – povaha věci Věcná příslušnost II. n Nestanoví-li zákon jinak, jsou zásadně věcně příslušné v prvním stupni okresní soudy n Krajské soudy jsou příslušné ve věcech uvedených v § 9 odst. 2 až 4: n Nehmotné statky n Sociální práva n Některé pracovní záležitosti n Záležitosti týkající se cizího státu n Obchodní věci n Insolvenční řízení a incidenční spory Zkoumání věcné příslušnosti n Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoliv za řízení; jde o jednu z procesních podmínek n O věcné příslušnosti rozhoduje výlučně vrchní (Nejvyšší) soud Místní příslušnost n místní příslušnost – vymezuje rozsah působnosti mezi soudy stejného článku soudní soustavy n obecná místní příslušnost n zvláštní místní příslušnost n na výběr daná n výlučná n § 88 n § 89 (místní příslušnost k řízení o spojených věcech a o vzájemné žalobě) n prorogace v obchodních věcech (§ 89a) Zkoumání místní příslušnosti n místní příslušnost soud zkoumá jenom předtím, než začne jednat o věci samé n vysloví-li soud svou místní nepříslušnost, postoupí věc soudu místně příslušnému; nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží věc k rozhodnutí svému nadřízenému soudu n účastník může namítnout místní nepříslušnost nejpozději při svém prvním úkonu; později uplatněnou námitku soud usnesením zamítne (§ 105 odst. 4) Funkční příslušnost n Funkční příslušnost – určuje, který soud rozhoduje o opravných prostředcích (§ 10, § 10a) n O odvolání proti rozhodnutí okresního soudu rozhoduje krajský soud n O odvolání proti rozhodnutí krajského soudu rozhoduje vrchní soud n O dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (vrchního i krajského) rozhoduje Nejvyšší soud n O žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu zásadně rozhoduje soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni (§ 235a) Kauzální příslušnost n Svěřuje projednávání věcí určitého druhu k tomu účelu zvláště určeným soudům, které však zůstávají součástí dané soudní soustavy n Dříve Krajské obchodní soudy n Nyní příslušnost Městského soudu v Praze ve věcech průmyslového vlastnictví podle § 6 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví Obsazení soudu n V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje samosoudce, vyjma pracovních věcí, v nichž rozhoduje senát n Krajský soud je obsazen n při rozhodování v I. stupni samosoudcem n při rozhodování o odvolání senátem n Vrchní soudy i Nejvyšší soud rozhodují vždy v senátech n Nesprávné obsazení soudu (vyjma případů, kdy namísto samosoudce rozhodoval senát), je odvolacím důvodem i důvodem žaloby pro zmatečnost Účastníci řízení Základní otázky n Kdo je účastníkem konkrétního řízení? n Je účastník způsobilý být účastníkem a má procesní způsobilost? n Je účastník věcně legitimován? 1) Kdo je účastníkem řízení? Definice účastníků řízení n 1. definice: účastníky jsou žalobce a žalovaný n Platí ve sporném řízení (§ 90) n 2. definice: účastníky jsou navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (§ 94 odst. 1) n Platí pro nesporná řízení, která lze zahájit i bez návrhu n 3. definice: účastníky jsou navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje a) Účastníci sporného řízení Definice účastníků (§ 90) n Účastníci sporného řízení = procesní strany n Strana žalující n Strana žalovaná n Princip dvou stran v kontradiktorním postavení n V každém sporu jsou jenom 2 strany n Zákaz sporu se sebou samým (např. žalovaný se stane dědicem žalobce) Formální pojetí účastenství n Strany jsou určeny ryze formálně (procesně) a nezávisle na hmotném právu n žalobcem je ten, kdo podává žalobu n žalovaným ten, koho žalobce označil v žalobě n Hmotněprávní vztah není předpokladem účastenství; materiální pojetí účastenství ve sporu bylo překonáno na přelomu 19. a 20. stol. Procesní společenství n Podle toho, na které straně je několik účastníků n Aktivní společenství n Pasivní společenství n Obapolné společenství n Podle povahy práv a povinností mezi účastníky n Samostatné společenství (§ 91 odst. 1) n Nerozlučné společenství (§ 91 odst. 2) Vedlejší účastenství (intervence) n Vedlejším účastníkem je třetí osoba n Tato osoba má sama právní zájem na vítězství strany, kterou podporuje n Např. riziko regresu n Procesní stranu podporuje svou procesní činností n Nesmí odporovat procesním úkonům hlavní strany Hlavní intervence (§ 91a) n Probíhá-li spor o určité právo nebo věc mezi dvěma osobami, může proti oběma podat žalobu třetí osoba, která má zato, že právo či věc patří jí n V intervenčním procesu je třetí osoba žalobcem, na straně žalované vzniká procesní společenství účastníků řízení základního procesu n Vyhoví-li soud hlavnímu intervenientovi, zamítne žalobu ze základního procesu b) Účastníci nesporného řízení 2. Definice (§ 94 odst. 1) n Účastníky jsou n navrhovatel a n ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno; n účastníky řízení o určení neplatnosti manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, jsou pouze manželé n Platí pro řízení, která lze zahájit i bez návrhu (viz § 81 odst. 1); je-li však v tomto řízení okruh účastníků výslovně vymezen, má tato úprava přednost (např. dědické řízení) Změny v účastenství (§ 94 odst. 3 a 4) n Neúčastní-li se řízení ten, o jehož právech a povinnostech se jedná, soud jej přibere do řízení jako účastníka n Účastní-li se naopak někdo, o jehož práva a povinnosti v řízení nejde, soud jeho účast ukončí n Účastenství se odvozuje od hmotného práva; to je možné jenom v nesporech, ve sporném řízení je to zcela vyloučeno 3. Definice (§ 94 odst. 2) n Účastníky jsou n navrhovatel a n ti, které zákon za účastníky označuje n Okruh účastníků je vymezen zákonem (např. dědické řízení, osvojení, úschovy, povolení uzavřít manželství) n Mimo rámec nesporného nalézacího řízení se této definice využívá i v n Řízení podle části páté OSŘ (§ 250a) n Řízení o výkon rozhodnutí (§ 255) n Insolvenčním řízení (§ 14 odst. 1 IZ) 2) Způsobilost účastníků Způsobilost být účastníkem řízení n Způsobilost být účastníkem řízení (procesní subjektivitu) má n Ten, kdo má způsobilost k právům a povinnostem podle hmotného práva (viz § 7 OZ, § 6 a § 10 ZP), tj. n FO (včetně nascitura) a PO n Ten, komu ji zákon přiznává (třebaže není subjektem práva) n Např. správce daně Zkoumání způsobilosti být účastníkem řízení n Procesní podmínka n Nedostatek způsobilosti být účastníkem je neodstranitelným nedostatkem procesní podmínky è zastavení řízení n Dojde-li k její ztrátě v průběhu řízení, je v určitých případech možné procesní nástupnictví (§ 107) Procesní způsobilost n Způsobilost vést proces sám nebo prostřednictvím zvoleného zástupce, tj. způsobilost před soudem účinně samostatně jednat (tj. činit procesní úkony) n Účastník má procesní způsobilost v rozsahu, v jakém má způsobilost k právním úkonům podle hmotného práva (§ 8 a násl. OZ, § 6 a § 10 ZP) n Výjimečně n Má procesní způsobilost i ten, kdo není hmotněprávně způsobilý (např. § 186 odst. 3) n Ten, kdo je hmotněprávně způsobilý, nemá procesní způsobilost (§ 23) Zkoumání procesní způsobilosti n Podmínka řízení n Nedostatek lze odstranit: soud je povinen zajistit, aby nezpůsobilý účastník byl zastoupen n Zákonným zástupcem (§ 22) nebo n Opatrovníkem (§ 176, § 192, § 29) 3) Věcná legitimace Věcná legitimace n Aktivní věcná legitimace – žalobce je nositelem subjektivního hmotného práva, které u soudu uplatnil n Pasivní věcná legitimace – žalovaný je nositelem subjektivní povinnosti, které se po něm žalobce domáhá nebo která má být určena Nedostatek věcné legitimace n Věcná legitimace ve sporném řízení není podmínkou řízení ani předpokladem účastenství è její nedostatek nevede k zastavení řízení n Věcná legitimace je předpokladem důvodnosti (úspěšnosti) žaloby; není-li dána věcná legitimace, soud žalobu zamítne (jde o meritorní, nikoliv procesní rozhodnutí) Část VI. Sporné řízení u soudu I. stupně Zahájení řízení n Dnem, kdy soudu došla žaloba n Druhy žalob n Na plnění n Statusové (ve věcech osobního stavu) n Určovací n Pravotvorné n Náležitosti žaloby n Obecné (§ 42 odst. 4) n Zvláštní (§ 79 odst. 1) Účinky zahájení řízení n Procesní n Vznik procesního vztahu n Vznik překážky litispendence n Perpetuatio fori n Hmotněprávní n Stavení běhu promlčecí lhůty (§ 112 OZ) Přidělení věci n Došlou žalobu n zapíše vedoucí soudních kanceláří do rejstříku, n přidělí ji spisovou značku a n v souladu s rozvrhem práce ji přidělí některému soudci (zásada zákonného soudce) Příprava jednání I. n Zkoumání procesních podmínek n Na straně soudu n Pravomoc n Příslušnost n Na straně účastníků n Způsobilost být účastníkem řízení n Procesní způsobilost n Průkaz plné moci n Věcných procesních podmínek n Existence návrhu na zahájení řízení n Zaplacení soudního poplatku n Negativních procesních podmínek n Překážka litispendence n Překážka věci pravomocně rozhodnuté Příprava jednání II. n Odstraňování vad žaloby (§ 43 odst. 2) n Soud doručí žalobu žalovanému a vyzve jej, aby se ve věci písemně vyjádřil; výzva může být n prostá [§ 114a odst. 2 písm. a)] n kvalifikovaná (§ 114b); nevyjádří-li se è rozsudek na základě fikce uznání nároku n Soud doručí vyjádření k žalobě žalobci a uvědomí jej o možnosti podat repliku Příprava jednání III. n První rok n Pokus o smír n Stanovení programu sporu n Obstarání důkazních prostředků n Stanovení termínu jednání Jednání I. n Zapisovatelka vyvolá věc a vyzve účastníky a jejich zástupce ke vstupu do jednací síně n Soudce ověří osobní data osob zúčastněných na jednání n Soudce zahájí jednání n Soudce zjistí aktuální stanoviska stran (např. zda žalobce trvá na žalobě nebo ji bere zpět, zda žalovaný nárok neuznává) n Soudce případně ještě jednou učiní dotaz, zda strany nevyřeší spor smírně Jednání II. n Žalobce přednese žalobu nebo sdělí její obsah n Žalovaný přednese vyjádření k žalobě nebo sdělí její obsah n Soudce sdělí výsledky přípravy jednání n Soudce uvede, n která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která zůstala sporná a n které důkazy provede n Provádění důkazů Jednání III. n Poučení o důsledcích zákonné koncentrace n Závěrečné řeči n Porada senátu, případně přerušení jednání v samosoudcovské věci n Vyhlášení rozsudku n Soudce vyzve sporné strany, aby se vyjádřily, zda se vzdávají odvolání n Ukončení jednání Rozsudek n Druhy n Na plnění, statusové, určovací n Konstitutivní, deklaratorní n Konečné, částečné, mezitímní n Rozsudek pro uznání, rozsudek pro zmeškání n Náležitosti - § 157 n Právní moc - § 159, § 159a n Vykonatelnost - § 160 a násl. Část VII. Opravná řízení Opravné systémy n Apelační q Přezkum skutkových i právních otázek q Potvrzení, změna nebo zrušení napadeného rozhodnutí q Úplná x neúplná apelace n Kasační q Přezkum právních otázek q Potvrzení nebo zrušení přezkoumávaného rozhodnutí n Revizní q Přezkum právních otázek q Napadené rozhodnutí lze nejen zrušit, ale i změnit Opravné prostředky n Podle kritéria právní moci napadeného rozhodnutí q Řádné n Odvolání q Mimořádné n Dovolání n Žaloba na obnovu řízení n Žaloba pro zmatečnost Odvolání Podmínky přípustnosti odvolání n Objektivní q Existence nepravomocného rozhodnutí soudu I. stupně q Přípustnost odvolání (§ 202) q Napadení výroku rozhodnutí q Dodržení odvolací lhůty n Subjektivní – podání odvolání k tomu legitimovaným subjektem Náležitosti a účinky odvolání n Náležitosti odvolání (§ 205), mj. q Rozsah napadení q Odvolací důvody (omezení novot ve sporech) n Účinky odvolání q Suspenzivní q Devolutivní Řízení a rozhodnutí o odvolání n Soud I. stupně q Přípravné úkony q Odmítnutí opožděného odvolání n Odvolací soud q Provádí vlastní přezkum (zásadní vázanost odvoláním) q O odvolání rozhodne tak, že n Odvolání odmítne n Rozhodnutí soudu I. stupně potvrdí n Rozhodnutí soudu I. stupně změní n Rozhodnutí soudu I. stupně zruší Dovolání Základní charakteristika dovolání n Mimořádný opravný prostředek n Napadá se jím rozhodnutí odvolacího soudu n Náprava převážně právních vad n Kasační princip n Účel q Ochrana subjektivních práv q Sjednocování judikatury Přípustnost dovolání n Komplikovaná – viz § 236 až § 239 n Přípustnost dovolání proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu – založena na vztahu rozhodnutí soudu I. a II. Stupně q Diformita q Skrytá diformita q Potvrzující rozhodnutí, řeší-li otázku zásadního právního významu n Problém – nepřípustnost dovolání ve věcech zákona o rodině Řízení a rozhodnutí o dovolání n Soud I. stupně q Přípravné úkony q Odmítnutí opožděného odvolání n Dovolací soud o dovolání rozhodne tak, že q Řízení zastaví q Dovolání odmítne q Dovolání zamítne q Zruší napadené rozhodnutí Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost Žaloba na obnovu řízení n Lze jí napadnout meritorní rozhodnutí q jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které účastník bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; q lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, pokud mohou přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci Žaloba pro zmatečnost n Slouží k odstranění nedostatku nejtěžších procesních vad, tzv. zmatečností, např. q Nedostatek některých procesních podmínek q Rozhodování vyloučeným soudcem nebo nesprávně obsazeným soudem q Trestný čin soudce q Odnětí možnosti jednat před soudem n Lze jím napadnout též usnesení o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení