Teorie práva I Přirozené a Pozitivní právo Martin Škop Přirozené a pozitivní právo n způsoby odpovědi na základní otázku „Co je právo?“ n nutnost nalézt správná pravidla jednání n je nutné jednoznačně stanovit, čím se adresáti mají řídit n problém spravedlnosti – problém obsahu n postupné stírání rozdílu mezi přirozeným a pozitivním právem n pojmy přirozeného a pozitivního práva napomáhají při obhajobě právních kroků a nástrojů Pozitivní právo n obvykle charakterizováno jako výsledek volní lidské aktivity n právo, které je vytvořeno lidmi, a které je tvořeno systémem pravidel, jehož vynucování a kontrola jsou neodmyslitelně spojeny se státem n často spojováno s pojmem platnosti n systém pravidel, jakožto projevů lidské vůle, který působí na své adresáty, aby určitým způsobem jednali bez ohledu na svou vůli či záměry, který je spojen s určitým existujícím uznaným normotvůrcem, a které se projevuje v určité formě a jeho neuposlechnutí je spojeno s nepříznivými následky n ius positivum – právo výslovně stanovené n právo je jen jedno – „pozitivní právo“ je pleonasmus (Kubeš) Pozitivní právo - znaky positivního práva n František Weyr: n pochází od empirického normotvůrce n působí na společnost (fakticita) n je změnitelné (existují výjimky) n je úmyslně stanovené n pozitivní právo neexistuje bez poznání – musíme je poznat, tedy odhalit znaky, které právo bezpodmínečně nese Přirozené právo n je na pozitivním právu nezávislé n nejedná se o protimluv práva pozitivního n existuje nezávisle na poznávajícím subjektu – má absolutní charakter n zdroje přirozeného práva: n vytvořeno božským normotvůrcem n odvoditelné z lidského rozumu n vychází ze samotné podstaty lidské bytosti n bývá ztotožňováno s morálkou či spravedlností n Přirozené právo je výrazem ideálně platného práva, jaké by podle požadavků přírody, rozumu či morálky mělo být – většinou slouží k odůvodnění positivněprávních pravidel. Přirozené právo – znaky n pochází od empiricky nezjistitelného normotvůrce n nelze s jistotou prokázat vliv na lidské vztahy n je zdánlivě neměnné a univerzální n nespojuje právo s lidskou vůlí n Nejvyšší základní myšlenky přirozeného práva (Kant): n zásada spravedlnosti n zásada svobody n zásada rovnosti před zákonem Iusnaturalismus a iuspositivismus n jedná se o obvyklé přístupy k právu n právní positivismus (iuspositivismus) n právní naturalismus (iusnaturalismus) n přirozené právo nelze ztotožňovat s přirozenoprávní doktrínou a právo pozitivní s právním positivismem n O. Weinberger: přirozenoprávní nauky uznávají existenci praktického poznání, zatímco právní positivismus možnost praktického poznání popírá a tvrdí, že objektivně platné hodnoty nelze určit ryze kognitivně n iusnaturalismus pak hledá dál metody objektivního poznání „správného“ práva Lex lata a lex ferenda n každý z těchto pojmů vyjadřuje odchylný přístup k právu z pohledu metodologie n Lex lata – bývá spojováno s existujícím právem (platným právem) n Lex ferenda – bývá spojováno s neexistujícím právem (právem, které není platné) n Efektivita práva a prostředek k jejímu dosažení spadá do úvah de lege ferenda. n Právní pozitivismus: právní řád je poznatelný pouze z hlediska legis latae n Iusnaturalismus: rozlišení mezi lex lata a lex ferenda není podstatné a oby splývají v jedno Rozdíly mezi iusnaturalismem a iuspositivismem n Pavel Holländer: n přijetí/odmítnutí spojovací teze n iusnaturalismus operuje s praktickým poznáním – lze objektivně odhalit „správné“ právo/iuspositivismus jej popírá n rozdíly v pojetí planosti práva n Robert Alexy: n správnost obsahu, autoritativní vyhlášení, společenské působení n přirozenoprávní učení: zaměřené na správnost obsahu n právně pozitivistická učení: zbytek Typy přirozenoprávních učení (Weinberger) n náboženské přirozené právo n racionalistické přirozené právo n intuitivní přirozené právo n antropologické zdůvodnění přirozeného práva n všechny předpokládají platnost právních axiomů, které jsou nadřazeny pozitivnímu právu, která jsou nezávislá na společensky relevantních lidských rozhodnutích (O.W.) Typy pozitivněprávních učení (Weinberger) n historický právní pozitivizmus n normativistický positivismus n realistický pozitivizmus n institucionalistický právní positivismus