;• v tobě, rozsápán vodou, prokletý fantóm zkázy rozvíjí nad všecko lidské svá chápadla chobotnice, .;■■ prokletý Atlantiku, běda ti, běda, běda, daleko, od tvých břehů, na jiném konci světa ;,-• najde si hnízdo pták, najde si člověk dům. Chudobná Evropo, v níž třpytí se porůznu ledy, ; vidím tě přes brvy věků. Vidím tě, Asie, Ul vidím vás v prismatu slz třpytit se jako duhou, vidím tě, druhé lidstvo, ty, které nedopustíš, aby zneužil tyran či zaprodal svatokupec, co nám bylo tak drahé. Jak veliká útěcha tomu, kdo snažil se býti v životě filosofem, útěcha malá však tomu, jenž strojí svůj vlastní pohřeb. ALDO NIKOLAJ Italský dramatik. Narodil se 15. března 1920 ve Fossanu. Velký úspěch zaznamenalo jeho dílo Voják Piccico z roku 1955, [do češtiny přeloženo jako Italská balada) které kritizuje militarismus. Jeho dramata jsou satirami na rodinné vztahy. Formou i námětem často směřují k absurdnímu dramatu. V roce 1966 byly jeho Monology uvedeny pod názvem Tři proměny Zdenky Procházkové. Knižně tato monodramata vyšla pod názvem Šestkrát do černého. Jednoaktovka VODA A MÝDLO je příběhem ženy Francescy, která se ve svém vyprávění vrací k zločinům, za něž byla odsouzena na doživotí. Její chorobná touha po čistotě, která ji dovedla až do vězení, je popsána se sugestivním zaujetím pro temné stránky člověka. Další dramata: Kyvadlo (1963), Černý jako kanár (1964), On a ona (1964) atd. VODA A MYDLO , Francesca — čistotná, dobromyslná osůbka se šťastným výrazem. Vlasy pečlivě rozdělené, šál na ramenou, vězeňské šaty. FRANCESCA: (Sedí) Co se mně tady nejvíc líbí... to je tohle krásný umyvadlo. Ta radost, když se tak koukám, jak ta vodička z kohoutku hezky šumí, jasná a čistá... Člověk by se v ní pořád šplouchal. Já taky vydržím hodiny a hodiny s rukama pod vodovodem. A to se namydlím, opláchnu, znova namydlím. ^ŕale ať se meju sebevíc, pořád mám dojem, že nemám ty ruce nikdy úplně čistý n|.*-*»pn j^dneska svět špínou přímo zamorenej, což o to! Taky to může být potem. Řeknu jakoufebaMá: s tou svojí mastnou pletí si připadám, že mám ruce věčně jako špek. Je to soužení. .Na proto se ustavičně meju. Ale vždycky jen mýdlem! Pořádným mýdlem, tím na praní. To jediný nepáchne. Naopak: voní čistotou. Toaletní mýdla nemůžu vystát. S tím se jeden neuměje, jenom... je jinak cej-tit. Řádně se umýt, to je ta největší a jediná radost mýho života. Můj jedinej přepych. Čím víc se meju, tím jsem raději na světě. „Jedině tvor čistý," jak říká pan kaplan, „je tvor šťastný a bohumilý"... Mít tady ještě jednu koupelnu, tak si tu připadám jako v ráji. Trpělivost, Francesco! Zatím si mysli, že jsi v očistci. Musím přiznat, že jsem to chytla znamenitě. Vždycky jsem snívala o tom, kdyby tak pánbu dal a já se jednou zmohla na takovou světničku pro sebe. Ach, to je krásnej pocit, když se člověku splní, po čem — 70 — toužil!... Já říkám, že tu pravou radost ze života může mít jen ten, kdo nemá žádný starosti. Jenže to už o tom obyčejně neví... A mně to vyšlo: starosti žádný a navíc tó mám písemně, že mě tu nechají až do smrti. Pokojíček je malej, pravda, ale mně to stačíi Čistá postel... stolička... skřinečka ... a tohle rozkošný umyvadýlko! To hlavně... Dokonce tady mám i vlastní... tentononc. Sice bych to radši viděla mimo, no ..".- Jenže ředitel mi dal vzkázat, že se to zatím jinak zařídit nedá. „Škopíček"... jak tomu vynálezu říkají, patří k zařízení do každý cely. No to je předpis. Co dělat? Venku je jich víc. A jsou horší... předpisy. Co se týče personálu... vzornej! Starají se o mne. jako o včelí královnu. Chraňbůh, abych jen špitla, že mně tady něco chybí! Zbytečnosti tu ne-pěstujou, to ne, zato potřebný věci dostane každej. A všechno bezplatně. I stravu. Podává se na pokoj, takže se nemusím obtěžovat do jídelny. Jak při tam můžou ještě některý licoměrnice remcat a dokonce si vymýšlet stížnosti, to prostě nechápu! Místo, aby byly vděčný, že tady tak pěkně bydlíme. Dneska! V takový krizi!... Rozčilujou se, že nemůžou do města. Stejská se jim po světě, po tom za branou... Po svobodě.... Mně se chválabohu nestejská po ničem. Jakživo se mi tak dobře nevedlo jako. ted. Však už jsem taky pár kilo přibrala! Ať mi nikdo, neříká, že to mám ze sedavýho života. To je proto, že nemám starosti. Jsem klidná, veselá, smířená s bohem i s lidmi. Zvláště od tý doby, co mně dali na extra pokoj. Nedávno jsem se musela srdečně zasmát našemu dozorců Zapomněl za sebou otočit klíčem. Přiletěl zpátky celý vyjevený a koukal, jestli jsme mu neutekla. Zamyká mě na tři západy. Pan Ostraha! Kam bych asi tak utíkala? Kdyby mě propustili — naštěstí si to nikdo nemůže dovolit — musela bych snad, nedej pánbůh, venku něco ukrást, abych se dostala rychle zpátky... Když já si vzpomenu, jakej jsem to vedla neutešenej život, předtím!... Co jsem se nadřela!... Jako soumar. A jenom pro kus toho žvance. A těch vydání! Mamma mia, mně se věčně nedostávaly peníze. A to jsem žila velice skromně: talíř zeleninový polívky a čistá postel. Jsou tohle nějaký nároky? A to nekřesťanský nájemný! Přitom jsem musela běhat s každým vědrem pro vodü až na dvůr, protože v baráku nebyl ani vodovod.. .Zato ted si žiju! Než vlezu večer do postele, vždycky pootevřu malinko kohoutek. Mně se totiž moc hezky usíná, když slyším kapat vodu. V noci se probudím a v hlubokým tichu slyším kap ... kap ... kap ... vodička mi dává dobrýt.ro! Vstanu, ošplouchnu se, namydlím se, umeju se... Potom začnu s úklidem. A když skončím, meju se nanovo. EUGENE GLADSTONE O'NEILL 1888-1953 Zakladatel moderního amerického dramatu, potomek irské rodiny, která se vystěhovala do USA před hladomorem. Nositel Nobelovy ceny. Místem rodiště se mu stal bostonský hotel, kde se právě zastavil jeho otec s rodinou na herecké štaci. Výchova v katolické internátní škole, nedokončená studia na Princetonské univerzitě, ze které byl vyloučen, cesta za zlatem do Hondurasu, střídání zaměstnání a stálé návraty na moře, kde znovu a znovu hledá útočiště, jsou jen malým pohledem do jícnu jeho rušného života. Po léčení tuberkulózy v sanatoriu Gaylord farm se zcela obrací k tvorbě. Výsledkem je osm jednoaktovek a dvě celovečerní hry. Konečná bilance jeho díla — dvanáct svazků divadelních her — mluví sama za sebe. V r. 1926 O'Neill napsal: „Je možné vytvořit v dramatu moderní hru jako protiklad řeckého osudového dramatu, kterou by inteligentní obecenstvo pochopilo i bez víry v osud anebo nadpřirozenou odplatu?" Odpovědí na tuto otázku se stala jeho parafráze starořeckého mýtu o rodu Atreovců ■-~ SMUTEK SLUŠÍ ELEKTŘE (1931. Tragédie rodu Mannonů se odehrává v době války Severu proti Jihu a je jakýmsi pokusem nahlédnout do labyrintu vztahů, Alejandro Casoná Jitřní paní /Monolog Angeliky/ Už prostě nemoha, dál. Prožila jsem saad vfrorotaio to nejhorší, co žena může vytrpět^ Poznala jsem opuštěnost a samotu, ponižující čekání u mramorových stolků, malátnou^ úzkost při rozednění, když člověk nemá střechu nad hlavou.)^ kdy s vámi jednají jako s kusem hadru. Pouze má hrdost mě držela při životě» Ale pák jsem i tu ztratila. Jsem poražena a nestydím se to přiznat. Cítím už jen zvířecí touhu najít teplý kout a o ničem nepřemýšlet. Život mě zlomil. Po tom všem, co ^sem prožila, mi Martin už nemůže nic udělat. Spehat mě bičem*přes obličej? Prosím. Aspoň by to byla čistá bolest« Dávat mi jídlo na •podlahu? Ani to by mi nevadilo. Naopak. Blahorečila bych mu za to. že je; od f něho á že je^^ohoto kraje, kde jsem se narodila. Ne. Žádná" lidská moc'mě odtud nedostane. Tyhle ubrusy jsem vyšívala já, já» Tyhle pelargonie, co jsou za oknem, jsem sázela já... Je to můj domov... můj., můj... můj í 'X^ /Zoufale se bortí v pláči/ ^ QU j'Utíť 7 /l4L H*<% ? 90 Aldo Nicolaj Tabák a sůl /Monolog Olympie/ /Olympie ve smutečním, slzí smíchy/ Och, bože, bože. Už jsem myslelaj... bože, já se zalknu, celý břicho,mě bolíi.. och, bože... v boku mě píchá... | já totiž -1 ne'I\Především to musí ze mě ven. /Znovu se rozesměje/ Dosti fTak.., Už je to lepší. Ted* zase můžu dýchat. Já jsen se musela tak přemáhat, abych nezačala řvát smíchy, když mi projevovali soustrast. Pusu mámrozkousanou do krve. Já se tady směju a můj muž chudák... (Hrozný osud. (Když si pomyslím, že 'ještě předevčírem si to kolem mě frčel v ton svým novým bouráku. í On když se posadil za volant, myslely že mu patří svět.] Chudák Amadeo. Byl to jedinej mužskej v mým životě, kte-rýho jsem milovala. AÍ se choval, jak se choval, nikdy jsem ho nepřestala mít ráda.{Nebohý Amadeo.\ Bylo to zvíře. Nádherný zvíře* Jeden z těch bejčků, kteří jsou náramně pyšní na to, že se narodili jako samci, a nesou tu svoji privilegij jako královskou korunu. Jeden z těch ulejváků, kteří berou život jako jedinečnou příležitost k zahálce.\ Já vod rána do noci v krámě a von den co den,světil modrý pondělí,. Dřepěl v kuchyni, nohy roztažený a čuměl do novin. Práce, aí byla jakákoliv, třeba jen podle jména, to byl pro něj hrob* Jak je to krutý, že jsem ho neviděla ani na smrtelný posteli. Snad je to tak lepší.( Zůstane v mejch yzponín- . kéch mužskej* jakej skutečně byl« Plnej života. Kdyby se s nehonil za terna mašinama, ještě si tady dneska mohl bejt.í Přišlo to na něj až po.válce. Prý, kupme si auto. Na co? Budu tě vyvážet v- neděli do přírody«!Dej mi svátek* Máme přírody doma dôst.-|Ale on, ze ne; To že je úplně jiný, když mu nad hlavou zpívají ptáčkové, dneska má přej auto každej buran, stačí nám prý nějaká rachotina.f To je věčně samej spěch a nakonec se v tom člověk zabije.|Na všechno jsem mu vždycky přisvědčila, ale v tomhle jsem zůstala neoblomná.J Zato paní lékárnice odnaproti. Kára jí přišla vhod. A taky draho. No? osud neošidíš. Koupila si auták a přej aby ji Amadeo učil šofírovat. Chodili na to den co den. \ Podezření jsem neměla .žádný« Proč bych taky na ni měla žárlit? Když ta ženská vypadá, jako by ji pánbůh naschvál stvořil, aby mužským přešla chuí.íAž jedné noci... "postel vedle mě zůstala prázdná. Druhej den ráno jsem viděla Amadea, jak stojí před lékárnou, ruce v" kapsách, nohy 91 rozkročenýf^pan lékárník.] Citlivka on nebyl nikdy. íkjkl mi to na rovinu. Zařídil jsem se v lékárně, protože mám tady větší pohodlí, (jAle já jsem přece tvoje manželka*1 Líi-nželka je tam, kde :se jednomu vede dobře. Jako vlast0| Od tý chvíle jsme už>ň e promluvil i a já jsem věděla, že mě opustil navždy.I Eeséi metrů bylo mezi námi. Zrovna tolik měří šířka naší ulic e v> A. jako nás kdysi špehovala celý hodiny ta druhá a užírala se závistí a žárlivostí, trápila jsem se tel zase já. Kdyby se byl nechal vobloudit aspoň z lásky. To bych si dala ještě líbit« Ale přetáhnout mi ho kvůli penězům, nachytat ho na těch nezaslouženéjch třicet procent; to mně bylo, jako by ta ženská na moji poctivou trafiku plivla,Í Ani jsem nedoufala, že by se v Amadeovi hnulo svědomí, spíše jsem prahla po posmtěJ Modlila jsem. se, aby přišla s lékárnou na buben, aby se jí barák sesypal na hlavu, nebo aby jí uvízlo trochu za nehtem, až" bude vařit.zas ty svoje jedy. Zrovna tolik, co stačí, aby zhebla. ■fr"i-l Tečí už chápu, proč zežloutla jako citron, když mě uviděla na pohřbu. Museli ji podepřít, aby se jim tam neskácela, Proč mě i, 2 ženská nenávidí? Vrtalo mi bJavou.JKdyž jsme hodili na rakev poslední hroudu, vzal mě stranou n7tář a něco do mě hučel. Trvalo hezkou chvíli, než jsem pochopilajco říká J Cože? Amadeo přece nikdy neměl ani vindru. Kde najednou sebral dům a pozemky. Co? Lékárnu taky?.|Ta druhá mu dala všecko připsat. Aby jí neutekl, račte rozumět, ,A protože váš drahý zesnulý- nezanechal poslední vůli a vy 'jste, milé paní, jeho legitimní manželka.11..! Zdědila jsem všechno. A ta druhá? Druhá nic« Jo něco takovýho vůbec možný? Lidi, je možný, aby byl život tak spravedlivéj? Blanche: U Labutě? Ne, já bydlela v hotelu TARANTULA! Ano, tam jsem zatahovala svoje oběti! (Nalije si další sklenici.) Ano, měla jsem intimní styky s mnoha cizími muži..., bylo to po Allanově smrti to jediné, čím jsem byla s to zaplnit své prázdné srdce..., byla to asi panická hrůza, která mě hnala od jednoho k druhému. Hledala jsem ochranu - hned tady, hned tam - na těch nejnemožnějších místech - a nakonec i u sedmnáctiletého chlapce, jenže někdo to napsal řediteli: „Tato žena je morálně nezpůsobilá zastávat své místo." (Zvrátí hlavu nazad, zasměje se...) Ano, asi ano - v jistém smyslu je to pravda... A tak jsem přijela sem. Neměla jsem kam jít. Byla jsem v koncích. Víte, co to znamená, být v koncích? v Říkal jste, že někoho potřebujete. I já někoho potřebovala. Děkovala jsem Bohu, že mi vás poslal, zdálo se mi, že jste hodný,(Takový) přístav v rozbouřeném moři. Ale asi jsem chtěla, asi jsem se opovážila chtít.. .příliš mnoho! Pánové Kiefaber, Stanley a Shaw mi udělali dokonalou reklamu! Neříkejte tomu lži! Nikdy jsem vám nelhala. V srdci ne, uvnitř v duši jsem vám nikdy nelhala... Co je? Kdo? Ach ták, někdo stojí u dveří...Ne, ne! Já nechci! Já nechci! Úpadek...Chátrání...A lítost a výčitky...„Kdybys to byla udělala tohle, nestalo by se tamto..." Odkazy! ChmL.A všechno to ostatní.jako třeba zakrvácené povlaky... „Potřebuje převlíknout postel!" - „Ano, maminko. Ale nemohly bychom si na to vzít nějakou černošku?" .. .Ne, to jsme samozřejmě nemohly. V domě už nebylo nic než... Smrt. - Sedávaly jsme proti sobě a smrt od nás nebyla dál, než jste vy ode mě...ale obě jsme dělaly, že jsme o ní v životě neslyšely! Její protipól je Touha. Jak se mi můžete divit? Copak se mi můžete divit? Mitchi, vezměte si mě za ženu. Ne? Tak tedy koukejte ať jste venku! Koukejte zmizet než začnu křičet! hkhh iLVfJWln KDYBYS TAK RADĚJI MLČEL; Nemluv mi, nelži o lásce! Z každého tvého slova slyším, jak na mne ťuká červotoč. Mám rád, mám rád, mám rád... Vždyť já vím, že tvoje srdce je omotáno cizí kadeří! Nelži, že jsou to moje vlasy f Nevěřím, nevěřím! Vždyť tvoje slova, to je rákosí a les a mlhovina, za níž kráčíš v chvatu s kloboukem do tváře a s tváří do kabátu. Já tě však vidím! Za všemi slovy tě vidím! /ts/ Já vím, kam jdeš! Já znám ty dveře! Já znám to jméno na nich! Cítím tu horečku, co jde ti po těle í Vidím tvé oči, jak se ohlížejí, plaché a zbabělé... Mlč, mlč, já všechno vím!... Ach, kdybys nemluvil, že mne máš rád... Kdybys tak raděj mlčel... Jak tenkrát. Na začátku. Kdysi. Tehdy byls němý. Byls jak medvídek. Nemluvils o lásce a byl jsi láska sama, ach, chlapečku můj, lásko, lásko milovaná... Co? Co zas říkáš?! Mlč už probohaII l*9f y*>£{chq o,rna ojoa 4^ /ttCltny -Q^/co/ y>otorn^i'i r&ej&'' <\ v £ >/&&/#;' Moliér Misantrop krácený úryvek ^^ F "f^Ž^roykSt herci o žvamr4 >~ii
i Jedni z těch velikých řečníků našich co neumějí nic a řečnit hodinu... "JalTRďyž se rözfö1üT___ A mladý Kleont še teď nějak vySSfnfže? vwwusthÁs cr^p'^ Scházíse u něho smetánka Paříže. •„/ 7 f Stůl plný lahůdek!aby to nevyhrával! _Jen svému kuchaxljJěkiije-zaJgjiiiávaJ-------- Mně jeho nechutná přihlouplá vizáž zhnusí^ 1 —-4-delikatosy a vyhlášené mlsyr-------—:------ i - Opravdu celý on, člověk ho zrovna vidí! J Bože jak já umím nádherně popsat lidi! £#?■ 12£ Tennesse Williams Mluv ke mně jako d隣 /Monolog Ženy/ Já»., chci odejít, Sama. Nastěhuju se pod smyšleným jménem do malého hotýlku na pobřeží... Jako Anna.«, třeba Jonesová, Pokojská bude drobná stará paní a bude mi vyprávět o svém vnoučkovi».. A pokoj bude stinný, vzdušný a plný šumu.,. Ano, deště. A úzkost zmizí* A stará paní za chvíli řekne slečno, máte ustláno, a já řeknu děkuju... vemte si z mé kabelky dolar. Pak se za ní zavřou dveře a já zůstanu sama. Okna tam budou vysoká s dlouhými modrými žaluziemi a pořád bude pršet... pršet... pršet, A můj život bude jako tén pokoj, vzdušný, stinný a plný toho šumu... Každý týden dostanu poštou šek. Přesně jako hodiny. A stará paní mi ho vymění za hotové peníze a přinese mi knihy z knihovny a vyzvedne prádlo. • • Pořád budu mít všechno čisté» Budu nosit jen bílé šaty. Nikdy už nebudu docela zsdravá a plná elánu, ale občas se budu moci procházet na promenádě. A budu chodit na své oblíbené místo na pláži nedaleko pavilonu, kde hraje hudba... a pořád bude pršet a pršet a pršet... Ale já budu tak vyčerpané tímto městem, že mi bude příjemné naslouchat dešti. Bude tam božský klid. Vrásky mi z tváře zmizí a oči mě přestanou pálit. Nebudu mít žádné přátele ani známé* Až budu ospalá, vrátím se zpátky do hotelu. Vrátný mi řekne dobrý den, slečno Jonesová, a já se jen usměju a vezmu si klíč. Nikdy se nepodívám na noviny ani nebudu'poslouchat rádio, vůbec nebudu tušit, co se deje ve světě. Ani si neuvědomím, že čas míjí« A pak se jednou podívám do' zrcadla a uvidím, že mi šedivějí vlasy a poprvé si uvědomím, že žiju v tom malém hotýlku pod cizím jménem, bez přátel a známých, docela sama už dvacet pět let. Budu tím trochu překvapenaj-ale nebudu si tím lámat hlavu. Budu ráda, že čas tak nepozorovaně uplynul. Někdy půjdu možná do biografu. Sedět budu vzadu a kolem bude tma a neznámí lidé si mě ani nevšimnou, A budu číst tlusté knihy nebo paměti dávno zesnulých.spisovatelů; Budou mi bližší než lidé, s nimiž jsem se stýkala> než jsem odešla do ústraní- A tohle přátelství s mrtvými básníky bude radostné a příjemné, protože se jich nebudu muset dotýkat nebo "odpovídat na jejich otázky» Budou ke mně mluvit, ale nebudou čekat na odpověd* A jejich hlasy, které mi budou vysvětlovat různá tajemství, mě vždycky uspí. Usnu s knihou v ruce a bude pršet a pršet a pršet... . 123 A jednoho dne až dočtu knihu nebo se vrátím sama v jedenáct večer z biografu, podívám se do zrcadla a zjistím, že mám bílé vlasy. Docela bílé, jako pěna na vlnách. Dotknu se rukama těla a zjistím, že jsem tenká. Budu hrozně tenká.* Skoro průhledná» Téneř neskutečná. ' A uvědomím si, budu to vědět, i když ne docela jasně, že žiju v tom hotýlku sama, sama... sama bez odpovědnosti, bez úzkosti, vzrušení už skoro padesát let. Půl století. Skoro celý lidský život. Už si ani nebudu pamatovat jména lidí, které jsem dřív znala, ani nebudu vědět, co to je Sekat na někoho, kdo třeba nepřijde... A pak se podívám do zrcadla a uvědomím si, že nyní přišel Čas, abych šla ještě jednou na promenádu, a tam mě bude Šlehat silný vítr, takový bílý, svěží vítr, který letí ze samého konce světa, nebb ještě z větší dálky, z chladného nekonečného vesmíru nebo ještě ze vzdálenějších prostorů, snad až kdesi za vesmírem«, .. Půjdu ven a budu se procházet po promenádě a budu sama Sim dál tenčí a tenčí a tencí« Až nakonec nebudu mít vůbec -žádné tělo a vítr mě zvedne do náručí, do bílého studeného náručí a odnese si mě navždycky. • veliký jezdecký portrét veliký portrét v nadživotní velikosti veliký portrét zepředu z profilu na jedné noze veliký pozlacený portrét veliký portrét velikého divotvorce veliký portrét velikého mocnáře veliký portrét velikého myslitele velikého poskoka velikého mravokárce vznešeného a smutného vtipálka hlava velikého nasírače hlava mírumilného agresora policejní hlava velkého osvoboditele hlava Adolfa Hitlera hlava pana Thierse diktátorova hlava \ hlava nájemného střelce z kterékoliv země jakékoliv barvy pleti hlava nenáviděná hlava nešťastná hlava k odbouchnutí hlava k zmlácení hlava strachu. JSEM JAKÁ JSEM O Já jsem vždy jaká jsem_J, íUájui-j^ s^ Jsem prostě taková- r_ (Wh* hui»,'/a {$e- Když mám chuť směju se _^=> .^ . . , 4kdyj$ se nikdo tak nechová J £1'^T /^^gmjgda koho radajnám_^^^ dt ^; A není to moje chyba .-—-____ e je to vždycky někdo )v\ý fäSké do mě tu v noci líbá ; / em prosTeraková x >// Něco jiného kdo po mně chce Ať si mě vychová {$J Stvořená k milování —^ j/^ Na tom se těžko co změní. /v a Podpatky vysoké - --A tělc/ztepilé >. Prsa mám tvrčla dogL Jr>& yyU A pod očima kruh; -ijdTPýJsemjDro radost ^' ^ \ Co pak cítí ten druhý/ Co je vám do toho - ~~~~ - Vždyť já jsem jaká jsem (/ ~^jtßj\ A nic vám není do toho— \ —Příběhu co se mi stal * Kňo Milovala jsem někoho On mě též miloval fä- VÍSNl ......ř^ft-ST /los/ Jak děti jsme se měli rádi Prostě byla to láska _— Která už nábJejienj___ Když se ti líbím proč ti to vadí Z Jsem tu abys mě laskal A na tom se sotva co změní „ „ "ÍU-kU " PÍSEŇ KRVE Na světě jsou veliké kaluže krve kam jenom teče všechna ta vylitá krev pije ji snad zem a je z ní opilá podivné ožralství věru tak klidné... tak jednotvárné... Ne zem se neopíjí zem se nepotácí sem a tam ta pravidelně tlačí svou káru čtyř ročních dob déšť... sníh... mráz... letní dny... nikdy není opilá sotva si čas od času dovolí nešťastně zasoptit z nějaké sopky Země se točí točí se svými stromy... se svými zahradami... se svými domy... točí se svými ohromnými kalužemi krve a všechno co je živé se točí s ní a krvácí... Kašle na to země točí se a všechno co žije se dává do křiku ona na to kašle točí se a nepřestává se točit a krev nepřestává téct Kam jenom teče všechna ta vylitá krev krev zabitých... krev válečného vraždení... krev trápení... 1. hi^M.l