Úkoly pro seminář konaný dne 23. 10. 2008: I. Nastudujte v různých instrumentech ochrany LP na vnitrostátní, evropské i mezinárodní úrovni zakotvení práva na život, včetně zákazu trestu smrti. II. Nastudujte materiály připravené k tomuto semináři tak, abyste byli schopni reprodukovat obsah těchto rozhodnutí a uvést, v čem jsou přínosná, a také je následně využít k řešení zadaného příkladu: Ø Said proti Nizozemí ze dne 5. 7. 2005, rozsudek ESLP ze dne 5. 7. 2005, stížnost č. 2345/02, přístupné anglicky na stránkách http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Case-Law/HUDOC/HUDOC+database/ ; velmi uživatelsky příjemné znění v češtině a s kvalitním komentářem najdete v: Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, 1/2006, str. 57 – 65, přístupné v knihovně Ø rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 2 Azs 75/2005 (přístupné na stránkách www.nssoud.cz) Ø posudek Výboru pro lidská práva Chitat Ng v. Canada (communication No. 469/1991) in Steiner, H., Alston, P.: International Human Rights in context, 2. vydání, Oxford, Oxford University Press 2000, str. 761 – 766 – elektronickou podobu najdete v úschovně III. Promyslete si řešení tohoto příkladu, který by měl být hlavní náplní hodiny: Vycházíme z tohoto skutkového stavu: „Občan íránské státní příslušnosti Babrak Amín v roce 1991 ukončil v Íránu studium na matematicko-fyzikální fakultě, kde poté vyučoval, ale pro šíření nemuslimských myšlenek byl z univerzity vyloučen, dva a půl měsíce pak byl vězněn, neboť učit vědecká fakta, např. o vzniku vesmíru, zeměkouli, člověku, existenci Slunce apod., což je v jeho zemi považováno za protináboženský čin přímo namířený proti ideologii islámu. Žadatel také nesouhlasil s politickou situací po islámské revoluci z roku 1979. Po propuštění z vězení opustil hlavní město Teherán a vrátil se do rodné vesnice Logar, kde už byl ovšem vnímán jako odpadlík od víry. Babrak uvedl, že pokud muslim potká nevěřícího člověka, který se však narodil v muslimské rodině, má právo ho zabít. Toto vše dokládal zatýkacím rozkazem přeložený z jazyka perského, opatřeným tlumočnickou doložkou, který byl na něj vydán Zvláštním soudem kleriků. Tento dokument vyzývá k tomu, aby byl zatčen a podle islámského zákona („Šarija“) potrestán z důvodu propagandistické práce směřující proti islámu, zákonu Šarija a Svaté válce, neboť se měl svou výukou snažit, aby íránské děti a mládež měly chybné názory na islám a chovaly se protiislámsky. S ohledem na výše uvedené musel nakonec z Íránu v roce 1996 odejít, když bezprostředním důvodem jeho odchodu byl strach o život. Nějaký čas pobýval v Pákistánu, ale ani v této muslimské zemi se s ohledem na obdobnou situaci jako v zemi původu necítil být v bezpečí a proto v roce 1998 přicestoval přes Rusko do České republiky, kde svůj následný pobyt legalizoval získáním pobytového víza. Následně v roce 2001 požádal o udělení azylu. Stěžovatel čekal na rozhodnutí Ministerstva vnitra marně šest let. Poté „ztratil nervy“ a nemaje již důvěru v české orgány veřejné moci, pokusil se vycestovat z České republiky mezinárodním rychlíkem EC-378 odjíždějícím ze stanice Děčín ve 21.31 hod. ve směru do Spolkové republiky Německo. Při hraniční kontrole předložil občanský průkaz České republiky, znějící na jméno Gustáv Husák, a vědomě se tímto dokladem prokazoval jako svým „pravým“ cestovním dokladem. Vzbudil pochopitelný podiv příslušníků Policie ČR, kteří ověřili pravost tohoto dokumentu a po zjištění, že je falešný, vrátili Babraka zpět do ČR, kde má být ukončeno jeho řízení o udělení azylu.“ Představte si, že jste úředník/ce Ministerstva vnitra a máte jeho žádost posoudit. Jste si vědomi toho, že Babrak svým pokusem o přechod státní hranice naplnil znaky ustanovení § 25 písm. h) zákona o azylu, podle nějž platí, že „řízení se zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný vstup na území jiného státu pokusil.“ V takovém případě už se neposuzuje (podle dosavadní správní judikatury ke vztahu zastavení řízení a posouzení překážek vycestování, jež byly dosud zakotveny v § 91 zákona o azylu a jež také měly uchránit neúspěšného žadatele o azyl před vydáním do země, kde by mu hrozil trest smrti) důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu a žadatele čeká vycestování do země původu. S přihlédnutím k materiálům pro tento seminář a s vědomím, že nad Babrakem visí v Afghánistánu hrozba trestu smrti, se zamyslete nad těmito otázkami: 1. Ustanovení § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, umožňuje udělit tzv. doplňkovou ochranu a jedním z důvodů, pro niž ji lze udělit, je podle § 14a odst. 2 písm. b) i hrozba „uložení nebo vykonání trestu smrti“. Na druhou stranu je však možno tuto doplňkovou ochranu udělit jedině „cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu“, a u pana Amína nebyla otázka, zda splňuje nebo nesplňuje důvody pro udělení azylu, vůbec zkoumána, protože řízení bylo zastaveno. Jak se s tímto dilematem vypořádáte? 2. Jaké argumenty z oblasti práva na život a judikatury k němu jsou v dané situaci relevantní a co z nich vyplývá? 3. Jak byste vyřešili případný rozpor mezi závěry, které vám plynou z textu vnitrostátního zákona, a závěry plynoucími z argumentace judikaturou ESLP a dalšími dokumenty majícími svůj původ v rozhodování mezinárodních orgánů ochrany lidských práv? 4. Změnila by se vaše argumentace v případě, že by pan Babrak Amín nebyl v Íránu odsouzen za šíření „protiislámských názorů“, ale za trestný čin vraždy? 5. Změnila by se vaše argumentace, pokud by zásadní důkaz, tedy zatýkací rozkaz, pan Babrak nepředložil při žádném z pohovorů, ale až v době těsně před zastavením řízením, když už byste měl/a nachystaný koncept rozhodnutí o zastavení? 6. Jak by se lišila vaše argumentace, pokud byste zjistili, že trest za „šíření protiislámských názorů“ je ukamenování, od argumentace, pokud byste zjistili, že trestem je oběšení? 7. Změnil by se váš postoj, pokud by íránská vláda požádala o vydání Babraka Amína a zaručila se, že nebude podroben trestu smrti?