1 Smluvní ustanovení vylučující automatické použití obchodních podmínek druhé strany (omezení jevu bitva forem) Důvod vzniku tohoto jevu - článek 19 VÚ - odst. 1 vychází z tradiční koncepce zrcadlového překrývání (obsahové totožnosti) nabídky a jejího přijetí, která je známá téměř všem právním řádům (tzv. mirror image rule) => - odpověď na nabídku, která se jeví přijetím, ale obsahuje dodatky, omezení nebo jiné změny, je poté považována za odmítnutí nabídky a zakládá protinávrh - odst. 2 představuje výjimku k odst. 1 – pokud odpověď na nabídku obsahuje dodatky či odchylky, které ale podstatně nemění podmínky nabídky, je taková odpověď přijetím => součástí smlouvy se pak stávají podmínky uvedené v nabídce se změnami obsaženými v přijetí – ledaže navrhovatel vznese bez zbytečného odkladu proti rozdílům námitky (ústně nebo odesláním oznámení) - odst. 3 obsahuje demonstrativní výčet toho, co se považuje za podstatnou změnu podmínek nabídky - základní problém článku 19 je stanovení rozdílu mezi tím co podstatně mění a co podstatně nemění podmínky nabídky – odst. 3 nedává konečný výčet Podstata „bitvy forem“ - při uzavírání mezinárodních kupních smluv strany obvykle komunikují prostřednictvím výměny dokumentů (dopisy, faxy, emaily) - výměna těchto dokumentů je velice často spojena s výměnou předtištěných souborů standardních podmínek, které strany používají pro daný typ smlouvy (dále pro zjednodušení jen obchodní podmínky) - může proto dojít k následující situaci: kupující zašle objednávku (nabídku) na předtištěném formuláři, na jehož zadní straně jsou otištěny obchodní podmínky kupujícího – prodávající objednávku akceptuje rovněž na předtištěném formuláři, který má na zadní straně otištěny obchodní podmínky prodávajícího -> obchodní podmínky stran s největší pravděpodobností nebudou stejné, protože každá ze stran se snaží chránit svoje zájmy - strany obvykle nevěnují pozornost rozdílům mezi ustanoveními obchodních podmínek a dané transakce jsou provedeny -> pokud mezi stranami nedojde ke sporu, problém rozdílu mezi obchodními podmínkami zůstane bez povšimnutí Naznačená situace vyvolává 2 stěžejní otázky: a) Došlo-li k výměně odporujících si obchodních podmínek, vznikla vůbec platná smlouva? b) Pokud smlouva vznikla, jaký je její obsah? 2 Dva základní principy řešení bitvy forem 1) tzv. last-shot doctrine (řešení v souladu s pravidly nabídky a jejího přijetí) − kupující zašle prodávajícímu objednávku (nabídka) na svém formuláři, odpověď prodávajícího obsahuje podstatné změny (zakládá protinávrh) – kupující na to nijak nereaguje prodávající dodá zboží a kupující je přijme přijetí zboží kupujícím = přijetí podmínek protinabídky prodávajícího − prodávající učiní nabídku na svém formuláři, odpověď kupujícího obsahuje podstatné změny (zakládá protinávrh), prodávající dodá zboží = přijetí protinabídky kupujícího a) otázka vzniku smlouvy - smlouva je platně sjednána, pokud jedna ze stran výslovně příjme podmínky druhé strany (výjimečně) nebo pokud provede určitý úkon směřující k plnění b) otázka obsahu smlouvy - pokud odpověď na nabídku podstatně mění její podmínky a zakládá protinávrh, který je následně přijat provedením určitého úkonu (plněním), obsahem smlouvy budou podmínky obsažené v protinávrhu. Toto rešení odpovídá ustanovením Víděnské úmluvy (článek 19 ve spojení s článkem 18) - pokud odpověď na nabídku podstatně nemění její podmínky, je přijetím nabídky (článek 19/2) a obsahem smlouvy jsou podmínky nabídky se změnami vyplývajícími z přijetí 2) tzv. knock-out rule - toto pravidlo můžeme najít např. v Principech UNIDROIT nebo Principech evropského smluvního práva - podle této teorie může být smlouva platně sjednána i přes odporující si podmínky - pro obsah smlouvy jsou pak relevantní pouze ty podmínky, které se nevylučují - tzn. tam, kde obě strany použijí své obchodní podmínky a kromě těchto podmínek dosáhnou dohody, smlouva je uzavřena a jejím obsahem je to, na čem se strany dohodly a ta ustanovení obchodních podmínek, která jsou ve své podstatě stejná (nevylučují se) – ledaže některá ze stran dopředu jasně stanoví nebo později druhou stranu informuje o tom, že nechce být takovou smlouvou vázána Doložka vylučující automatické použití obchodních podmínek druhé strany - je důležité, aby strany věnovaly náležitou pozornost předtištěným podmínkám na zadních stranách formulářů svých potencionálních smluvních partnerů, právě s ohledem na výše uvedený rozbor bitvy forem - stranám se, pro případy, kdy se chtějí vyhnout situaci, že odpověď s nepodstatně se odlišujícími obchodními podmínkami druhé strany bude považována za akceptaci jejich návrhu, doporučuje použití tzv. vylučovací doložky 3 - smyslem této doložky je snaha strany vyloučit automatické použití obchodních podmínek druhé strany - strana se prostřednictvím této doložky snaží dosáhnout toho, aby se smlouva řídila pokud možno jejími obchodními podmínkami a aby každá jejich změna byla učiněna jen s jejím výslovným souhlasem Vzor doložky: „Strana XY obchoduje pouze na základě těchto obchodních podmínek. Jakákoli jejich změna musí být učiněna písemně a strana XY s ní musí výslovně souhlasit. Přijetí návrhu obsahující jakékoli odchylky od obsahu návrhu či přiložených podmínek zakládá protinávrh, není-li v průběhu jednání výslovně dohodnuto jinak.“ Užitečné odkazy: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/e-text-19.html http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/pperales.html http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/vergne.html