Manuál k přednášce pro doktorandy- zimní semestr 2010 KRITICKÉ PRÁVNÍ MYŠLENÍ Osnova přednášky: 1. Co je kritika a kritické myšlení? 1.1 Vymezení pojmů 1.2 Způsoby kritického myšlení 1.3 Překážky kritického myšlení Příklady chybné strategie myšlení: a) předsudky a stereotypy, b) nejčastější logické klamy 2. Současné právní myšlení 2.1. Stav současné právní teorie 2.2. Co charakterizuje právní myšlení a co je v současnosti zdrojem jeho kritičnosti a) systémové pojetí práva b) právní pragmatismus 3. Metodiky, které mohou pomoct při psaní vědeckého textu 3.1 Čeho se vyvarovat při psaní teoretické práce z oblasti práva 3.2 Návrh některých metodik: a) základní kroky diskursivní analýzy b) výklad právního případu c) analýza právního problému --------------------------------------------------------------------------------------------------- ------------------ 1. Co je kritika a kritické myšlení ? Vymezení pojmů a) Různé významy slova „kritika“ Pro srovnání: dva způsoby odmítání a negace i) Nelíbí se mi jak Dworkin definuje právní praxi jen jako interpretační praxi ii) Dworkin své pojetí interpretační praxe příliš absolutizuje, čímž znemožňuje poznání i jiných funkcí právní praxe. b) Co je kritické myšlení? - Předmětem kritického myšlení je samotný proces myšlení Jedna z možných definic: "Kritické myšlení je výsledkem vzdělanosti a cviku. Je duševním zvykem a silou; jedinou zárukou, která nás chrání před klamy, podvody, pověrami a mylným chápáním jak sebe sama, tak i světa kolem nás." i) Struktura kritického myšlení: - začíná otázkou: co je problémem? o čem to je? - ověřuje způsob tázání: proč to je problém? jaké nové souvislosti odhaluje? - ověřuje logickou správnost myšlení: jak máme problém řešit? - ověřuje správnost používání našeho jazyka: jak máme správně používat slova, abychom co nejadekvátněji označili a vysvětlili problém? ii) Rozdíly mezi kritickým a nekritickým myšlením: Znalosti: kritické myšlení: nejrůznější odstíny, značná šířka a hloubka, interdisciplinární; otevřené; o získaných informacích jedinec přemýšlí; nekritické myšlení: černobílé, ulpívá na povrchu, užší, monodisciplinární; uzavřené, získané informace jsou na vlastním přemýšlení málo závislé; Způsob myšlení: kritické myšlení: racionální, konzistentní, snaží se naučit, jak se učit; celostní, součást myšlenkové sítě; užívá originální prameny, má nadhled, užívá větší počet referenčních souřadnic. nekritické myšlení: iracionální, nekonzistentní, snaží se naučit, co se učit, monodisciplinární, lineární, užívá druhotné prameny, nemá náhled, užívá jedny nebo omezené referenční souřadnice; Myšlenková strategie kritické myšlení: vyhýbá se uzavřenosti, zkoumá a vyšetřuje, opravdově se táže, aktivní, spolupracující- komunikativní, přesný jazyk nekritické myšlení: Snaží se o uzavřený systém, dogmatická, vyhýbavá strategie, netáže se, popřípadě mechanicky pochybuje, emotivní, pasivní, autoritativní, vágní jazyk iii) Standardy, které charakterizují kritické myšlení a) Jasnost - autor by měl sdělit jasně, co má na mysli; svým výrokem by měl jasně označit problém, (neměly by to být "rady všeho druhu") Příklad: "Vědecké argumenty jsou nezpochybnitelné a neexistuje žádný protiargument k tomu, aby vyvrátil existenci lidského života" Chyba: z tohoto výroku se těžko určuje, co je problém, co měl jeho autor na mysli. b) Přesnost - autor by neměl používat vágních, dvojznačných, nepřesných pojmů a vyjádření typu "tady někde", "tak nějak" apod. Příklad: "Tak nějak se to stalo", "Tady někde jsem to našel" Chyba: výroky tohoto typu nemají žádnou vypovídající hodnotu při identifikaci místa, věci, atd. c) Určitost - autor by měl použít při vyjádření míry přesných parametrů, míry, hodnot, času, apod. Měl by se vyvarovat vyjádření jako je "větší než malé množství", "ve větším množství", "trochu změněná hodnota", apod. (sdělení by nemělo být ve stylu "kolik višní tolik třešní") Příklad: viz české řešení např. držení drogy v TrZ, "Finanční trh je neklidný", Chyba: taková sdělení způsobují nejistotu a vyvolávají další otázky: Kolik? Kdy? V jakém rozsahu? Jak to probíhá v čase? d) Věcnost - měl by sdělovat věcně (přímo) problém, to, čeho se týká, neměl by odvádět pozornost, (sdělení by nemělo být ve smyslu "mluvit o všem a o ničem") Příklad z praxe: když student upřímně komentuje nezdařenou zkoušku slovy: "Vždyť jsem se s tím tak nadřel". Chyba: výrok může být jasný, přesný a určitý, přitom však irelevantní, protože odvádí pozornost od hlavního problému e) Hloubka - sdělení by nemělo být povrchní, i když je jasné, přesné a určité. Příkladem je sdělení: všichni to víme, je to obecně známé, f) Šířka- standard šířky postrádá výrok především u jednostranných ideologických, filosofických, vědeckých nebo náboženských argumentací (sdělení by nemělo být ve smyslu "stačí, že si rozumíme mezi sebou") g) Logika - mezi výroky by neměl být vzájemný rozpor; buď platí jeden výrok, nebo druhý, popřípadě žádný; zda výroky mají smysl. Příkladem jsou různé chyby důsledkem porušení formální logiky. 1.2 Typy kritického myšlení - falzifikace, resp. negace, vyvracení (K.Popper) Například: „Evropské právo je komunitární právo“ Tzn. empiricky ověřená pravdivost tohoto tvrzení falzifikací, tzn., že „Evropské právo není komunitární právo“- čímž se nám povede odhalit nějakou jinou vlastnost práva, ale to neznamená, že Evropské právo nemá také vlastnost komunitárního práva - kritická rekonstrukce (J. Habermas) založená na kritické analýze myšlenkového vývoje daného problému, kdy jakoby „očišťujeme“ myšlení od nánosů, které zakrývají význam a smysl, funkci daného jevu Např. řešení dnes tolik diskutované otázky existence státu v podmínkách globalizující se společnosti povede díky této rekonstrukci k názoru, že stát nezaniká jen mění své funkce a globalizace mu dává možnost je rozvinout… - radikální kritika-paradigmatická změna (T.S. Kuhn) Paradigmata – určitý vzorec, způsob myšlení, náhled, vnímaní světa; pokud tento způsob nahromadí mnoho anomálií, se vyčerpá dochází ke hledání nového paradigmatu Např. v právní teorii představuje takovou paradigmatickou změnu pojetí práva jako systému a média komunikace; nahrazuje způsob myšlení, který pojímal právo jako hierarchicky uspořádaný řád norem za představu o právu jako systému vztahů, které mají „síťovou“ strukturu atd… 1.3. Překážky kritického myšlení Příklady chybné strategie myšlení: Co snižuje kritičnost myšlení? nejčastěji: a) stereotypy a předsudky b) logické klamy A) Stereotypy stereotypy mohou nabývat formy: a) prototypů a příkladů - představa o "typickém" Romovi, Němci, Židovi, Slovákovi, Čechovi, skinhead, atd. b) schémat - projevuje se zvládáním běžných rutinních, naučených aktivit, pohybových i myšlenkových. Příkladem schématu je čtení a psaní, chůze za běžných podmínek apod. Jak se stereotypy projevují? - jako automatismy, nositel o něm nepřemýšlí; automatismus stereotypu se aktivuje zejména tehdy, cítí-li se lidé ohroženi. - předsudky - emocionální hodnocení založené na mylném nebo nepružném zobecnění; B) Logické klamy různé dělení, nejčastější: a) logické omyly ve výpovědi: příklady nejčastějších omylů - omyl syntaktické nespojitosti- ve výpovědi je užito členů, které nejsou navzájem propojeny správnými gramatickými vztahy. Příklad: Evropané, ať mluvím s Němcem, Francouzem nebo Italem, se mohou odvolávat na společné tradice, symboly a hodnoty. - omyl důsledkem nepřípustného seskupení slov- chyba, která se objevuje ve výpovědi, v níž smysl jednotlivých složek (slov, obratů) si navzájem protiřečí: Příklad: "Dobyvatelé rozdělili Polsko na tři nestejné poloviny." - chyba nesrozumitelnosti vzniká tehdy, když celý výrok nebo jeho fragment nemá uchopitelný smysl nebo je tento smysl nezřetelný; Příklad: "Mentalita vytvářena televizí je vypuzena z lineárního myšlení, je chaotická, neřídí se logickou přísností." b)Klamy, které spočívají v odvádění pozornosti - argument oslovující nevědomost: např. z toho, že nikdo něco nedokázal se vyvozuje pravdivost nebo nepravdivost výroku; "Vědci nemohou dokázat, že existuje globální oteplování, tudíž globální oteplování neexistuje." "Inspektoři OSN nedokázali, že Irák zničil chemické zbraně, tudíž tyto zbraně má". - "šikmá plocha"- cesta do pekel: Ve snaze, že je nějaké tvrzení mylné, začne se z něj vyvozovat řada dalších tvrzení, jejichž přijatelnost postupně klesá: "Jestliže nebude odstraněná vláda Saddáma Husajna, nebude trvat dlouho, kdy použije chemické zbraně nejen proti vlastnímu obyvatelstvu a okolním státům, ale ohrozí celý svět. Z toho plyne, že tento diktátor musí byt odzbrojen za každou cenu." c) Induktivní klamy Induktivní úvaha usuzuje z jednotlivostí na celek. Logické klamy jsou zde důsledkem např.: - unáhlené zobecnění - klam spočívá v tom, že vzorek, z něhož se usuzuje, je ve vztahu k celku, na který se vztahuje, příliš malý, nereprezentativní. Nutnost ověřit statisticky, nebo v běžném životě stačí zdravý "selský" rozum. Příkladem jsou různé pověry, víra v předpovědi horoskopů, ale i utváření zjednodušených obecných soudu o zvýšené kriminalitě Romů, o "zlatých českých ručičkách" atd. - klamná analogie - porovnávají se dva předměty nebo dvě události, které nemají nic společného. d) Kauzální omyly vycházejí z nesprávného pojetí vztahu mezi příčinou a následkem - "poté tedy proto"- zaměňuje se časová následnost za příčinu - nevýznamná příčina - "chybný směr" - zaměňuje se příčina za následek a naopak - redukce většího počtu příčin e) "Jde o něco jiného" zamlčuje se hlavní problém; viz - argumentace kruhem - k závěru se dospívá z předpokladů, které nejsou doloženy, považují se však za pravdivé Například: Odpověď na otázku: Proč je vzdělávání maturantů nedostatečné? "Maturanti jsou špatní kvůli špatnému školskému systému; ten je spatný pro nedostatek peněz; nedostatek peněz existuje proto, že jsou politikové neuznalí; neuznalí jsou proto, protože se ve škole málo naučili... o jé!" a nyní opět na začátek atd.. f) Omyly v kategoriích Jádrem tohoto omylu je mylné přesvědčení, že celek není nic víc, než pouhý součet částí - klam plynoucí ze vztahu části a celku - má-li část celku nějakou vlastnost, dovozuje se mylně, že ji musí mít i celek např. úsudek, že "USA snižuje dovozní clo na automobily, to znamená všechny země sníží také toto clo." - klam plynoucí ze vztahu celku a části - má-li celek nějakou vlastnost, dovozuje se mylně, že ji nutně musí mít i jeho část g) Klamné definice - příliš široká definice - zahrnuje pojmy, jež zahrnuty být neměly. - příliš úzká definice - nezahrnuje pojmy, které zahrnuty být měly. - definice v kruhu - součástí definice je pojem, který měl být touto definicí vymezen 2. SOUČASNÉ PRÁVNÍ MYŠLENÍ 2.1. Stav současné právní teorie Kritika současné právní teorii: a) odmítání právní teorie stoupenci postmodernisty b) odmítání právní teorie jako metateorie a potřeba rozvoje dílčích teorii c) volání po nové teorii práva i) systémová teorie (Luhmann, Habermas) ii) právní pragmatismus 2.2. Co charakterizuje právní myšlení a co je v současnosti zdrojem jeho kritičnosti Právní myšlení je a) případové myšlení- případy jsou empirickým materiálem, kterému je vždy nějak rozuměno a který je vždy nějak interpretován; předmětem právního myšlení je to, co se již stalo, odehrálo b)normativní myšlení a jeho cílem je řešení konfliktů; rozhodování- je založeno na argumentaci a interpretaci; c) odehrává se v právním jazyku, který je specifickým případem odborného jazyka; 2.2.1 Systémové pojetí práva jako zdroj kritičnosti Co charakterizuje systémové pojetí práva? - Právo vystupuje jako normativně uzavřený (autonomní) systém, tzn. právo ke své existenci nepotřebuje žádný jiný společenský subsystém a vzniká evoluci společenských vztahů; - právo je médiem komunikace a jeho funkci je potvrzovat samo sebe; - to, co utváří systém jako systém nejsou jeho částí ale operace, díky ním plní určité funkce; - subjekt - člověk zde nevystupuje jako aktivní tvůrce, ale jen jako pozorovatel, který se učí ovládat dané operace - systémový přístup představuje radikální významovou změnu sémantického pole, pro popis práva zavádí pojmy jako „síť“ „systém“, „víceúrovňovost“, „polycentrismus“; - tyto pojmy naše poznání již neorientují na věci, popis světa již přestává být popisem věcných schémat; o realitě nás informuje již komplex znaků (vlastností), kterými se projevuje stav systému, událost. Světu jako sítí decentralizovaných vztahů můžeme rozumět jen jako událostem, stavům, které mají nějaký smysl. 2.2.2. Právní pragmatismus -Právní směr, který se objevuje v USA (Posner); různé podoby, -Jako způsob myšlení, kdy významy jevům a událostem jsou přisuzovány na základě praxe, praktického uplatnění; Takový přístup a) vyžaduje pragmatickou moderaci teorie- tzn. teorie bude vystupovat jako platforma zdůvodnění podmínek pro učinění daného rozhodnutí a následně povede k jeho ospravedlnění; b)klade důraz na interpretaci a argumentaci jako na procesy, které nevedou jen k objasňování významu, ale také k jejích tvorbě; táže se jak jsou pojmy používány a z toho odvozuje jejich významy; táže se, jakou roli sehrává interpretace v právní praxi c)klade nové metodologické otázky před právní sémantiku: - co je předmětem objektem interpretace (znaky, text nebo i akty), v jakém jsou vztahu, jak je pak tvořen význam, jakým pravidlům podléhá, atd…, zda a jak konstruuje jazyk sociální realitu … d)umožňuje uvažovat o právu jako významném komunikačním médiu, jakou povahu má právní diskurs, právní hovor, jakou roli zde sehrává soudce jako interpretační autorita, atd… 3. Metodiky, které mohou pomoct při psaní vědeckého textu 3.1 Čeho bychom se měli vyvarovat při poznávání práva jako sociálního systému? Několik obecných poznámek: i) Dávejte pozor na dichotomie, vyhýbejte se škodlivým dualismům, tzn. myšlení v protikladech, ale uvažujte dialekticky; (v právní filosofii je dnes snad nejvíce kritizovaným dualismem vymezování podstaty práva na základě vztahu přirozeného a pozitivního práva, nebo normativity jako protikladu Sollen a Sein;) ii) Rozdílnost jevů chápejte jako komplementaritu, jako vzájemně se doplňující, jinak by daný jev nemohl fungovat; viz např. vztah práva a morálky, práva a politiky nebo práva a ekonomie - jedno nepředchází druhému, ale se vzájemně komplementárně doplňují, jejich fungování je nutné k existenci společnosti, atd… iii) Myslete procesuálně, nikoli staticky; jako neodmyslitelný prvek zahrňte do všech svých analýz, čas, vývoj problému, evoluci vztahů, transformaci, atd. iv) Věnujte pozornost tomu, co způsobuje rozpornost, vnitřní napětí, odpor; hledejte ve všem alternativy, nejednoznačnost, rozpornost v) Věnujte pozornost používání právního jazyka- vysvětlujte významy slov, pojmů, které používáte, poukažte na jejích vývoj, proměnu obecně a zvláště v právním myšlení; věnujte pozornost rozboru významů slov v různých právních textech vi) Ve své argumentaci se neskrývejte za fasádu neutrality nebo objektivity, ale nebuďte nekriticky vůči autoritám; snažte se vždy svůj názor řádně vyargumentovat a zdůvodnit; budujte si koherentní (metodicky ucelený) přístup k poznávání zvoleného problému, to vám pomůže se orientovat i v jiných souvislostech; 3.2 Návrh některých metodik a) základní kroky diskursivní analýzy b) výklad právního případu c) analýza právního problému a) Základní kroky diskursivní analýzy i) Jednoznačný přístup k rekonstrukci reality neexistuje, analýza pojmu je dost omezená, proto se dnes často přistupuje k diskursivní analýze problémů; - analýza právního diskursu o nějakém problému nám umožní odhalit všechny formy jazykové interakce, psaného textu, interpretace, soudcovského rozhodnutí atd… tzn. bude daný problém chápat v médiu komunikace, jak se o tom „hovořilo“ a „hovoří“ a proč… řeč, jazyk zde nefunguje jen jako médium přenosu informace ale vystupuje ve funkci tvůrce, konstruktéra významů právních, resp. společenských vztahů; např. řeč soudce není jen výměnou informací, autoritativním sdělením rozsudku ale rozsudku je nějak porozuměno a to nejen stranami daného sporu, ale je to „signál“ pro společnost, jak dojde, proběhne obnova (konstituce) narušených společenských vztahů; ii) Co se můžeme s diskursivní analýzy dovědět? (jako příklad jsem k analýze zvolila otázku práva dítěte) - lépe formulovat odpověď na otázku proč se v diskursu o právech člověka objevila potřeba mluvit o právech dítěte; zajímá nás zde to, co se stalo, jaká událost se odehrála ve společnosti, v právních vztazích, že se začalo o právech dítěte mluvit a jak tomu bylo rozuměno; - jaké témata tento diskurs otevírá, jak jsou problematizována v různých oblastech práva nebo rovinách atd… umožní nám lépe vymezit jednotlivé roviny a problémy; dítě jako subjekt práv, vztah rodič dítě, institucionální péče o děti, - interpretační repertoár- jaké jsou typické konfigurace textu zákona, jakými slovy, pojmy, zvraty, definicemi atd. je popisováno dítě, jeho práva atd. ; - strategie diskursu, takže jak jsou témata zpracována, jak je jim rozuměno, jaké významy zde nalézáme v historickém vývoji, v současné teorii a praxi… např. analýza této roviny nám ukáže proč není vhodné mluvit o exekuci dětí, proč taková argumentační strategie vede ke zvěcnění, zpředmětnění dítěte jako objektu, věci, která někomu patří má na ní výlučné právo… - techniky praktické ochrany a uplatnění práv dítěte b) Metodika k analýze právních případů Model analýzy, který doporučuje F. Haft. Tento model předpokládá 5 kroků, které pomohou systematicky rozebrat určitý případ (viz k tomu Haft, F.: Einführung in das juristische Lernen. Bielefeld 1997, str. 396-406.) i) určení stavu věci, situace; úkolem je stav věci, resp. situaci případu správně a) popsat b) strukturovat c) pojmenovat d) jednotlivé události seřadit a rozčlenit ii) určení aktérů, osob události; úkolem je zde jednotlivé osoby případu a) najít b) určit c) seřadit iii) určení právní normy; úkolem zde je všechny právní normy (trestněprávní, občanskoprávní atd.), kterých se případ týká a) vyhledat a najít b) pojmenovat a citovat c) seřadit a rozčlenit podle důležitosti iv) řešení případu; úkolem je celý případ kompletně popsat a navrhnout řešení a to následujícím způsobem, kdy je nutné určit: a) skutkovou podstatu b) protiprávnost c) vinu v) určení problému úkolem zde je určit a popsat problém, který daný případ představuje c) Analýza právního problému: návrh argumentační taktiky Jako příklad jsem zvolila výklad problému: "právní úprava eutanazie" 1. Popis situace - zmapovat situaci (argumenty), které ukazují, že eutanazie je možným řešením; např. nejčastěji se argumentuje technickou a ekonomickou náročností při udržování nevyléčitelných pacientů při životě; ( uvést dva-tři příklady) - na druhé straně se objevily také případy, kdy lékaři přistoupili tajně k aktivní eutanazii atd.(dokladujte také na známých příkladech) 2. Hodnotové představy a normy jako zdroj problému - vysvětlete do jaké míry se do požadavku eutanazie promítají hodnotové představy, které sice dobře znějí, ale v praxi nejsou uplatňovány; např. "Život je nejvyšší hodnotou", "Lékaři mají vždy chránit život atd." 3. Kritika hodnot a norem vysvětlete konflikt hodnot: svoboda rozhodování versus lékařská povinnost, právo na důstojné umírání a státní péče, atd.. 4. Alternativy možnosti právní regulace, resp.představit návrh zákona, kterým může být problém vyřešen nebo prohlouben.