Kodifikace soukromého práva
Miroslav Frýdek
   ©
SPQR

Co je to kodex?
lPojem či slovo kodex, pochází z latinského slova codex – starší tvar caudex, [- icis, m] - kmen,
nebo peň; - v nejstarších dobách se psalo na deskách dřevěných voskem potažených - desky (tabulky)
zápisné, zápisky, kniha, spis, seznam. Codex je označení pro „výrobek“ na který se zapisovalo.
lCodex, je také označení pro účetní knihu Římanů.
lErgo: codex = kniha.
lCodex v právu je pak kniha jejímž obsahem jsou právní normy nebo právo obecně. V právním kodexu
jsou sepsány a v něm jsou soustředěny právní normy – platné právo a to s určitým záměrem, kterým
bylo systematické zpracovaní určité právní oblasti.

Co je to kodifikace?
lKodifikace = velký a soustavný legislativní celek, komplexně zahrnující právní normy určitého
odvětví
l„Otec kodifikace v Anglii“ Jeremy Bentham (1748-1832) – byl velkým kritikem anglického common law
(obyčejového práva), brojil proti soudcovskému – precedenčnímu právu a požadoval racionalistické
uspořádání práva v  kodifikaci

lSmyslem moderní kodifkace podle J. Benthama je, aby každému bylo umožněno jasné, správné a úplné
porozumění právu.
l

Ius non scriptum
lV nejstarší době bylo právo výlučně nepsané nebylo zapotřebí, aby bylo právo sepsáno či průběžně
spisováno
lPramenem práva byly především zvyky předků mores maiorum a právní zvyky conseutudo, které měly
nepsanou podobu
lO kodifikaci práva ve starověkém Římě můžeme hovořit až v těch okamžicích: kdy bylo nutné „mít po
ruce“ sepsaná právní pravidla, v době, kdy bylo zapotřebí změnit zaběhnuté obyčeje nebo s právem
seznámit širší veřejnost, tedy seznámit s právem všechny jeho adresáty

M. T. Cicero: De officiis libri tres II.12
lMyslím, že nejen u Médů, jak o tom vypravuje Hérodot, ale i u našich předků vešlo kdysi v obyčej
volit lidi dobré povahy za krále, proto se dosáhlo spravedlnosti. Když byli lidé v míru utiskováni
od lidí mocnějších, utíkali se vždy o pomoc k některému jednotlivci, vynikajícímu ctností. A ten,
aby ochránil slabší před bezprávím, zavedl rovnost a podle stejného právního řádu vládl nejvyšším i
nejnižším. A ze stejné příčiny jako království byly zavedeny také zákony. Neboť lidé si vždycky
žádali rovné právo; vždyť jinak by to ani právo nebylo. Dokud lidé dosahovali takového práva od
spravedlivého a poctivého jednotlivce, byli s ním spokojeni. Když tomu  přestalo tak být, byly
vynalezeny zákony[1], aby se všemi lidmi vždycky mluvily jednou a touž řečí. Je tedy jasné, že
k vládě bývali vybíráni ti, o jejichž spravedlnosti měl lid vysoké mínění.
l
[1] Pozn. v originále: leges sunt iuventae – zde by spíše při překladu mělo být použito výrazu
„nalezeny“

Exegese
l Cicero zde vysvětluje důvod vzniku zákonů. Nejdříve si lidé byli rovni. Základní zásadou  práva
je rovnost a poskytnutí spravedlnosti. V nejstarší době král vládne všem stejně, všem poskytuje
ochranu jejich právům a to je i základní imperativ práva, že právo musí být pro všechny rovné –
stejné  pro všechny jeho subjekty. Požadavek „rovného práva“ je jeho základní charakteristikou a
pojmovým znakem práva.
l Tato základní myšlenka  je i zahrnuta i do nejstaršího sepsání práva v Římě Lex doudecim
tabularum:
l IX. 1  Výsady ať nenavrhují
l IX. 2 Dva znamenité zákony převzaté z XII desek, z nichž první zakazuje výsady.

Řím a kodifikce
lPrvní kodifikace – Lex duodecim tabularum
lStručná formulace
lObsahuje jen sporná, nejasná a nová ustanovení
lPotřeba výkladu – pontifikové
lJeště Gaius a Labeo k LDT  psali komentáře

Rogace serií zákonů - leges
lLeges Liciniae Sextiae z r. 367 př. n. l.
l
lLeges Semproniae 133 – 123 př. n. l.
l
lLeges Corneliae 82 – 80 př. n. l.
l
lLeges Iuliae – 18. př. n.l. – 9. n. l.

Stasis v Římě
l
lStatis na příkladě nejstaršího soukromého sepsání práva – ius civile Papirianum
l
lLivius Ab Urbe condita I, 32: Nařídil tedy (pozn. Ancus Marcius), aby pontifex, to je nejvyšší
kněz, je všechny ze zápisků králových vypsal a uveřejnil je na bílé desce a aby ji vyvěsil na
veřejném místě. Z toho vznikla jakási naděje u občanů toužících po klidu.

Honorární právo
lEdictum perpetuum Hadriani (Edictum perpetuum Salvi Iuliani), okolo roku 130 n. l.


Rysy přirozenoprávních kodifikací
lVýlučnost
l
–kodifikace je hlavním pramenem práva.
–právní zvyklosti, zásady se uznávaly jen tam, kde se jich zákon dovolával
–neuznává se soudcovská tvorba práva

Rysy přirozenoprávních kodifikací
lÚplnost, jednotnost a obecná závaznost
–Zákoníky nebyly partikulární - územně a stavovsky

Rysy přirozenoprávních kodifikací
lUplatnění principů svobody, rovnosti a svrchovanosti
–Zakotvení svobody:
•Osobní
•Vlastnické
•Smluvní
–Formální rovnost před zákonem – tato formální rovnost odstartovala boj za zrovnoprávnění žen a
ochrany slabší strany

Římské právo a kodifikace
lZákladní nástroje římského práva:
–nedotknutelnost práva jednotlivce nakládat se svým majetkem
–ohled na skutečnou vůli jednajícího a úcta k ní
–odpor ke zbytečnému formalismu
lŘP se stalo základem všech kodifikačních snah soukromého práva
lPrávní řády „vyrůstají“ z ŘP, přebírají jeho instituty, systematiku, zásady, principy a
terminologii (recepce)

Systematika římského práva
lRes
lPersonae
lActiones
l
l

Code Napoléon
lNavazuje na justinánské Instituce
lZakotvuje trojí svobodu:
–Osobní
–Vlastnickou
–Smluvní

Pandektistika
lSystematika:
–Obecná část
–Právo věcné
–Právo obligační
–Právo rodinné
–Právo dědické
l

Pandektní systém
lOdlišení práv absolutních od relativních - vztahy erga omnes a inter partes
lV čele systému stojí obecná část
lUmístění rodinného práva za právo obligační a před právo dědické
lVytvoření – rozdělení obligačního práva na část obecnou a zvláštní
l

Příští přednášku bude test
l
l
l
l☺

Děkuji Vám za pozornost
Scipio