Charta 77… … volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě. (Prohlášení Charty 77) Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Pojmenována je podle dokumentu Charta 77 (Prohlášení Charty 77). Vznik a vývoj iniciativy Prohlášení Charty 77 ( 1. leden 1977) Prohlášení bylo zvěřejněno v prvním lednovém týdnu roku 1977. Jedním z podnětů k sepsání Charty 77 bylo zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. I přes snahu StB (státní bezpečnosti) zamezit šíření dokumentu, při čemž zatkla některé z organizátorů, bylo prohlášení publikováno současně v několika západních listech (Le Monde , Frankfurter Allgemeine Zeitung, The Times a New York Times). Na území Československa kolovala Charta v samizdatové formě. V textu prohlášení Charty 77 upozorňují autoři na nemožnost užívání základních občanských práv. Doslova uvádí, že mnohá „platí pouze na papíře“, což byla v tehdejším komunistickém Československu odvážná kritika stávajícího režimu. V Prohlášení Charty 77 autoři textu otevřeně pojmenovávají základní občanská práva a svobody, které státní režim nedodržuje. Například právo na svobodu projevu nazývají autoři textu zcela iluzorním. Právo na vzdělání je podle autorů odepřeno mnoha mladým lidem pouze pro jejich názory nebo dokonce pro názory jejich rodičů. Uplatnění práva "vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem" i "prostřednictvím umní" (bod 2 čl. 19 prvního paktu) je stíháno nejen mimosoudně, a1e i soudně, často pod rouškou kriminálního obvinění. Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením všech sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. V textu otevřeně vytýkají režimu, že zákonná ochrana proti "útokům na čest a pověst", jednoznačně zaručovaná článkem 17 prvního paktu, v praxi neexistuje. Že svoboda náboženského vyznání, je systematicky omezována mocenskou svévolí. Kritika se týká mimo jiné také vyšetřovacích a justičních orgánů, za porušování práv obviněných a jejich obhajoby v trestním stíhání. Organizátoři a členové iniciativy Autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Signatáři reprezentovali odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání. Prvních 242 signatářů text podepsalo už koncem prosince 1976 na samostatných kartičkách s textem „Souhlasím s prohlášením Charty 77 z 1.1.1977“, podpisem a adresou. Originály těchto podpisů byly nalezeny v roce 2006 ve spisu tajné policie StB.^[1] Řada zakládajících členů iniciativy se výrazně zapojila do veřejného života po Sametové revoluci v roce 1989. Do poloviny 80. let dokument podepsalo přibližně 1 200 lidí, v drtivé většině se jednalo o občany české části Československa. Do ledna 1990 Chartu podepsalo 1883 občanů. 25 lidí podpis veřejně odvolalo. Charta vydala celkem 572 dokumentů. Opoziční činnost Přestože se iniciativa v dokumentu CHARTA 77 jasně a jednoznačně vymezuje tak, že není základnou k opoziční politické činnosti, je v dnešní době považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči předlistopadovému režimu v období normalizace po roce 1968. Během komunistické vlády zůstal význam Charty 77 omezen. Nezasáhla široké skupiny obyvatelstva. Většina československých občanů o Chartě věděla jen prostřednictvím komunistické kampaně zaměřené proti ní. Na konci 80. let se komunistické režimy východního bloku začaly hroutit. Charta 77 vycítila příležitost a začala být aktivnější v pořádání opozičních akcí vůči vládnoucímu režimu. Signatáři Charty 77 se po listopadu 1989 podíleli na vyjednávání s vládnoucí garniturou o hladkém předání moci a posléze se angažovali v nově vzniklých politických stranách a hnutích. Někteří z nich zastávali vysoké politické pozice (zejména Václav Havel, který se stal československým prezidentem). Hnutí inspirované Chartou 77 · Charta 88 – britské hnutí za konstituční a volební reformu částečně inspirované Chartou 77 · Charta 97 – běloruské hnutí za demokracii inspirované částečně Chartou 77 · Charta 08 – čínské hnutí za politické reformy a demokratizaci částečně inspirované Chartou 77 Internetové zdroje * http://cs.wikipedia.org * http://en.wikipedia.org * http://libpro.cts.cuni.cz